Jakobsson’s Hilt Typology

Jan Petersen’s revolutionary thesis De Norske Vikingesverd (1919) became a basis for many authors, who attempted to adjust or complete the work, or replace it with a typology of their own. Such an example is Mikael Jakobsson, who chose a different approach in his thesis Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi (Stockholm, 1992), which we analyse in the text below.


The book Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi [Warrior ideology and typology of Viking Age swords], which is a published doctoral thesis of the author, is a reputable and very thorough work. Personally, I see its main benefit in advanced analysis using data collected from majority of Europe. His goal is not a revision of Petersen’s hilt typology – with which he basically agrees – but a categorisation of broader hilt groups based on similarities in construction. Jakobsson labels these categories as “design principles”. While Petersen worked with three principles (a group with multi-lobed pommel, a group with simplified pommel, a group of unclassifiable types), Jakobsson expanded the list to six, respectively seven types:

  1. Triangle pommel
  2. Three-lobed pommel
  3. Five or more-lobed pommel
  4. Absenting pommel
  5. Curved guard
  6. Single-pieced pommel
  7. Unclassifiable


Design principle 1 : triangular pommel

Jakobsson’s triangular pommel corresponds to Petersen’s main sword types A, B, C, H and I, plus his special types 3, 6, 8 and 15. The swords using this design principle comprise a substantial part of swords finds portfolio – at least 884 pieces (48%) according to Jakobsson. This equals to 529 swords in Norway (60%), 147 in Sweden (17%), 81 in Finland (9%), 4 in Denmark (0,5%), 94 in Western Europe (11%) and 29 in Eastern Europe (3%). Their origin can be traced to continental swords with pyramid-shaped pommels. This principle emerged in Scandinavia sometime between the half and end of 8th century under the influence of Carolingian swords and remained there until the end of 10th century.

princip1-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 1.

princip1-rozsireniDistribution of design principle 1 pommels, areas of archaeological finds marked with black.

Design principle 2 : three-lobed pommel

The design principle 2 includes variants of type A, types D, E, L, Mannheim, Mannheim/Speyer, R, S, T, U V and Z, older variant of type X and special types 1, 2, 6, 13, 14 and 19. This principle is present at least on 492 swords (26%). This corresponds with 188 swords in Norway (37%), 58 in Sweden (12%), 43 in Finland (9%), 18 in Denmark (4%), 75 in Western Europe (15%) and 110 in Eastern Europe (23%). The origin can be traced to Merovingian swords, with the three-lobed pommel being based on a pommel with animal heads on the sides. This principle appeared in Scandinavia at the end of 8th century under the influence of Early-Carolingian swords, and supported by English influence in 9th century, it remained there until the beginning of 11th century.

princip2-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 2.

Distribution of design principle 2 pommels, areas of archaeological finds marked with black.

Design principle 3 : five and more-lobed pommel

Jakobsson’s design principle 3 includes Petersen’s sword types O, K and the five-lobed variant of type S. This principle is the least numerous with only over 88 swords (5%) and is tighly connected to the design principle 2. In Norway, there are 44 swords (49%), 4 in Sweden (5%), none in Finland, 1 in Denmark (1%), 26 in Western Europe (30%) and 13 in Eastern Europe (15%). Like design principle 2, also the design principle 3 is based on Merovingian pommels with animal heads on pommel sides. It arrived in Scandinavia at the beginning of 9th century and remained until the half of 10th century. The topic five and more-lobed pommels is vaguely analyzed, as there are more than fifty cast bronze pommels that are not included.

princip3-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 3.

Distribution of design principle 3 pommels, areas of archaeological finds marked with black.

Design principle 4 : absenting pommel

With its distinctive upper guard instead of a traditional pommel, design principle 4 includes main types M, P, Q, Y, Æ and special types 5, 17 and 18. We know of at least 712 swords (39%) belonging to this design principle. It is notable that the type M alone is the most numerous of all sword types with more than 432 finds (17%). As for the principle 4, we know of 631 swords in Norway (89%), 23 in Sweden (3%), 14 in Finland (2%), 2 in Denmark (0,3%), 28 in Western Europe (4%) and 14 in Eastern Europe (2%). Design principle 4 was in use from 9th century to sometime during 11th century.

princip4-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 4.

Distribution of design principle 3, areas of archaeological finds marked with black.

Design principle 5 : curved guard

This design principle of swords consists of main type L, Q, T, Y, Z and Æ, variants of types O, K and X, plus special types 7, 14, 15, 16, 17, 18 and 19. The number of swords belonging to design principle 5 is somewhere over 482 pieces (26%). In Norway, we know of 312 finds (71%), 32 in Sweden (7%), 23 in Finland (5%), 3 at maximum in Denmark (1%), 45 in Western Europe (10%) and 70 in Eastern Europe (6%). Design principle 5 was in use during the same period as design principle 4 – from the beginning of 9th century till the end of 11th century.

princip5-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 5.

Distribution of design principle 5, areas of archaeological finds marked with black.

Design principle 6 : single-pieced pommel

The distinguishing attribute for design principle 6, containing sword types X and W, is a single-pieced pommel with absenting upper guard. There are over 211 swords (11%) of this kind, with 69 found in Norway (33%), 25 in Sweden (12%), 46 in Finland (22%), 8 in Denmark (4%), 51 in Western Europe (24%) and 12 in Eastern Europe (6%). While Jakobsson suggested design principle 6 coming into use at the end of 9th century or the beginning of 10th century, Jiří Košta proved on a set of type X swords from Moravia area of Mikulčice that this principle could had been in use in Central Europe as early as 9th century. This principle turned out to be dominant and substantial for following medieval weapons.

princip6-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 5.

Distribution of design principle 6, areas of archaeological finds marked with black.


Out of the total of 1900 included swords, as much as 97% can be classified into one or more of the previous six design principles. The remaining 3% (around 60 swords) cannot be categorised as such, because they are either a combination of some of two principles or represent a completely standalone category.

nezaraditelnePetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s unclassifiable category.

As the research shows, it is possible to see a certain evolution of the individual sword types, with a new type of sword per circa each new generation. On contrary, if we categorise the swords by Jakobsson’s design principles – thus working a wider group of sword types based on clearly defined attributes – the length of usage increases to over 100 years, in some cases even up to 200-250 years, i.e. 6-8 generations. Such a prolonged usage of similar manufacturing process undoubtedly must have a deeper meaning. At least in 10th century, all principles were used simultaneously, so it is not possible to connect different manufacturing processes with different chronology. The same goes with geographical distribution, as all principles were used in the similar area, and with practical features – design principle 1 has no connection between the pommel type and blade type, so we can come across both single- and two-edged swords. Jakobsson therefore suggests the popularity of six different principles being tied to something else entirely – to different strategies for reproducing a symbolical value tied to a physical form.

The symbolical value of swords goes hand to hand with their ownership and usage. The fact that the sword principles emerged in such volatile times filled with war, and that the swords are often found in graves suggests that their owners were perceived as sovereigns and combat capable figures. A sword is therefore a multi-layered expression of independence and legitimate membership of higher society (see The sword biography). This value was undoubtedly reflected by the visage of the sword, with some types or even whole principles being more suitable for such a presentation than others. Individual principles might have held a meaning we are not able to grasp anymore nowadays.

More traditional constructions (most of the principle 1, 2 and 3 swords) consist of heavier, usually decorated multi-pieced pommels and short guards, which are good especially for footed combat. In contrast to this conservative construction with deep roots in previous generations of Germanic weapons, there are lighter, less decorated swords with simple pommels, longer guards and better usage in mounted combat (principle 6, especially the type X). Their owners could had expressed their allegiance to continental aristocracy and fashion which the local elite promoted. This could also be the case of principle 5, which seems to be of Anglo-Saxon origin, with its features being widely replicated at least in Viking-Age Scandinavia. Principle 4 might had been more suitable for a part of population wishing to show their identity of sword owners but could not afford the previously mentioned principles. That is why Petersen‘s type M is the most common sword of the Early Middle-Ages (see Petersens type M swords).

Last but not least, it is important to mention that the weapon distribution throughout Scandinavia was not uniform, and that there were notable differences between rich centres and less important peripheries. In closed communities, such as Iceland and some Scandinavian regions, the weapons were widespread among the population, but swords were held by only the richest and in small numbers. In major centres such as Uppland, Central Sweden (also known as society dividing model), the weapons were mainly owned by warrior nobility, circa in ratio 14 Petersen’s types per 100 swords. In this societal model, the presence and absence of weapons among the wider population is crucial. In contrast to this model stand the peripheries settled by seldom stratified population attempting to demonstrate its power. Such a demonstration usually takes form of cumulation of vast number of weapons (also known as society uniting model), which is based on quantity and quality. This can be seen both in number of swords found in Norway, counting over several thousands, and relatively high diversity of sword types, being 10-13 Petersen‘s types per 100 swords in some areas. The vacuum created by absence of a central ruler is filled by number of lesser chieftains who represent their sovereignty by possession of exclusive equipment. Such a type of society, which uses more swords, preserves this trend and puts even more swords into circulation. Other reasons for the creation of Norwegian model could be interpreted by well-equipped militia, but also in other ways. According to Jakobsson, all the models are as a matter of fact a reflection of the same reality.

Jakobsson‘s work is a semiotic approach to material culture. He attempts to outline a complex relation between a symbol and a context and does not resort only to a single explanation. His approach to the subject is by both analysing the sword categories from broader historical perspective and by considering each of the specific weapons by the local and minor relevance. Despite its useful analyses and extensive appendixes, the book does not receive enough attention after more than 25 years. Nevetherless, Jakobsson‘s research should be revised in order to confirm or disprove its up-to-dateness.

Tomáš Vlasatý
Slaný, Bohemia, 2nd May 2019

Jakobssonovy principy jílců

Na revoluční práci Jana Petersena De Norske Vikingesverd (1919) navázala řada autorů, kteří se snažili Petersenovu typologii upravit, doplnit anebo nahradit vlastními schématy. Jedním z nich je Mikael Jakobsson, který ve své práci Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi (Stockholm, 1992) představil poněkud odlišný přístup. Na něj se nyní podíváme.


Práce Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi [Válečnická ideologie a typologie vikinských mečů], která je publikovanou doktorskou prací autora, je seriózním a velmi propracovaným počinem, jehož přínos spatřuji především v pokročilé analýze, která těží z dat shromážděných z velké části Evropy. Jeho cílem není přímo revidování Petersenových jílcových typů, se kterými v podstatě souhlasí, nýbrž se rozhodl pro vymezení velkých skupin jílců využívajících podobných konstrukčních rysů – tyto skupiny pak nazývá principy. Zatímco Petersen vyčlenil tři principy (skupina s vícelaločnou hlavicí, skupina se zjednodušenou hlavicí, skupina nezařaditelných typů), Jakobsson rozšiřuje dělení na 6, respektive 7.

  1. trojúhelníková hlavice
  2. trojlaločná hlavice
  3. pěti a více laločná hlavice
  4. absentující hlavice
  5. zahnutá záštita
  6. jednodílná hlavice
  7. nezařaditelné


Princip 1 : trojúhelníková hlavice

Odpovídá Petersenovým základním typům A, B, C, H, I a speciálním typům 3, 6, 8 a 15. Meče užívající tohoto principu tvoří podstatnou část mečového materiálu – podle Jakobssona nejméně 884 kusů (48%). V Norsku tomuto principu odpovídá 529 kusů (60%), ve Švédsku 147 (17%), ve Finsku 81 (9%), v Dánsku 4 (0,5%), v západní Evropě 94 (11%) a ve východní Evropě 29 (3%). Svůj původ mají v kontinentálních mečích s pyramidovou hlavicí. Do Skandinávie se tento princip dostává v polovině či na konci 8. století pod vlivem raně karolinských mečů a přetrvává zde do poloviny 10. století.

princip1-typyTypy mečů odpovídající principu 1.

princip1-rozsireniRozšíření principu 1 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 2 : trojlaločná hlavice

Zahrnuje varianty typu A, typ Mannheim, speciální typy 1 a 2, typ Mannheim/Speyer, typ D, speciální typy 14 a 6, typ L, starší varianta typu X, speciální typ 13, typ E, speciální typ 19, typy U, V, R, S, T a Z. Tento princip se uplatňuje u nejméně 492 mečů (26%). V Norsku tomuto principu odpovídá 188 kusů (37%), ve Švédsku 58 (12%), ve Finsku 43 (9%), v Dánsku 18 (4%), v západní Evropě 75 (15%) a ve východní Evropě 110 (23%). Původ lze spatřovat v merovejských mečích, trojlaločná hlavice vychází z hlavice se zvířecími hlavami na bocích. Do Skandinávie se tento princip dostal na konci 8. století pod vlivem raně karolinských mečů a přiživen z Anglie v 9. století zde setrval až do začátku 11. století.

princip2-typyTypy mečů odpovídající principu 2.

Rozšíření principu 2 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 3 : pěti a více laločná hlavice

Zahrnuje typ K, O a pětilaločnou variantu typu S. Tento princip je nejméně početný – nejméně 88 mečů (5%) – a souvisí s principem 2. V Norsku tomuto principu odpovídá 44 kusů (49%), ve Švédsku 4 (5%), ve Finsku žádný, v Dánsku 1 (1%), v západní Evropě 26 (30%) a ve východní Evropě 13 (15%). Princip 3 vzešel, stejně jako princip 2, z merovejských mečů s hlavicí se zvířecími hlavami na bocích. Do Skandinávie se tento princip dostal na počátku 9. století a přečkal do poloviny 10. století.

princip3-typyTypy mečů odpovídající principu 3.

Rozšíření principu 3 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 4 : absentující hlavice

Tento princip, vyznačující se vrchní záštitou, která nahrazuje hlavici, zahrnuje typy M, P, Q, Y, Æ a speciální typy 5, 17 a 18. Počet mečů užívajících tento princip je nejméně 712 (39%). Nutno podotknout, že typ M je vůbec nejpočetnějším typem mečů s nejméně 432 zástupci (17%). V Norsku principu 4 odpovídá 631 kusů (89%), ve Švédsku 23 (3%), ve Finsku 14 (2%), v Dánsku 2 (0,3%), v západní Evropě 28 (4%) a ve východní Evropě 14 (2%). Princip 4 se objevil v 9. století a vytratil se v průběhu 11. století.

princip4-typyTypy mečů odpovídající principu 4.

Rozšíření principu 4 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 5 : zahnutá záštita

Zahrnuje typ L, varianty typů O, K a X, typ Q, T, Y, Z, Æ, speciální typy 7, 14, 15, 16, 17, 18 a 19. Meče využívající princip 5 čítají nejméně 482 kusů (26%). V Norsku tomuto principu odpovídá 312 kusů (71%), ve Švédsku 32 (7%), ve Finsku 23 (5%), v Dánsku maximálně 3 (1%), v západní Evropě 45 (10%) a ve východní Evropě 70 (6%). Princip 5 se uplatnil ve stejné době, jako princip 4, tedy v období od počátku 9. století až po 11. století.

princip5-typyTypy mečů odpovídající principu 5.

Rozšíření principu 5 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 6 : jednodílná hlavice

Princip, vyznačující se jednodílnou hlavicí a absentující vrchní záštitou, zahrnuje typy X a W. Mečů užívajících tohoto principu je nejméně 211 (11%). V Norsku principu 6 odpovídá 69 kusů (33%), ve Švédsku 25 (12%), ve Finsku 46 (22%), v Dánsku 8 (4%), v západní Evropě 51 (24%) a ve východní Evropě 12 (6%). Podle Jakobssona princip 6 nastoupil na konci 9. století nebo na počátku 10. století, avšak jak ukázal Jiří Košta na souboru mečů typu X z Mikulčic, tento princip mohl být ve střední Evropě etablovaný již v 9. století. Princip 6 se ukázal jako dominantní a podstatný pro následující středověké zbraně.

princip6-typyTypy mečů odpovídající principu 6.

Rozšíření principu 6 s vyznačenými lokalitami nálezů.


Z celkového množství 1900 zahrnutých mečů je 97% z nich zařaditelných k výše uvedeným principům. 3% procenta, kolem 60 mečů, však není možné zahrnout. Jedná se o typy F, G, N a speciální typy 4, 9, 10, 11, 12 a 20. Tyto typy stojí buď na pomezí dvou principů, anebo v podstatě tvoří svébytné principy.

nezaraditelneNezařaditelné typy.

Na úrovni jednotlivých typů můžeme spatřovat jistou evoluci, která přinesla zhruba každou generaci nový typ meče, avšak jak můžeme vidět, principy, tedy širší skupiny mečů užívající jisté definované rysy, byly standardně v užívání přes 100 let, a některé dokonce až 200–250 let, tedy 6–8 generací. Takto dlouhé užívání stejných postupů musí mít hlubší význam. Ten však zřejmě nesouvisí ani s rozdílnou chronologií (přinejmenším v 10. století byly všechny principy užívány souběžně), ani s různou geografickou lokací (byly užívány ve stejném prostředí), ani s rozdílnými praktickými vlastnostmi (u principu 1 neexistuje vazba typu jílce na typ čepele, a tak můžeme potkat tytéž typy s jednobřitými i dvojbřitými čepelemi). Jakobsson se tedy domnívá, že za popularitou šesti různých principů je něco jiného – různé strategie při reprodukci symbolické hodnoty vázané na fyzickou formu.

Symbolická hodnota mečů vzniká jejich vlastnictvím a užitím. Fakt, že mečové principy vznikaly v turbulentních dobách plných válek a že se meče velmi často nacházejí v hrobech, napovídá, že vlastníci mečů měli být chápáni jako suverénní a bojeschopní předáci. Meč je mnohovrstvým způsobem vyjádření samostatnosti a legitimní přináležitosti k vyšší společnosti (viz  Biografie meče). Tato hodnota se samozřejmě promítla do vzhledu meče, přičemž některé typy nebo celé principy byly k vyjádření takového poselství vhodnější než jiné. Jednotlivé principy v sobě mohou obnášet dnes již nepříliš patrná sdělení.

Tradičnější konstrukce (většina mečů principů 1, 2, 3) jsou tvořeny těžšími, zpravidla dekorovanými kusy s vícedílnými hlavicemi a krátkými záštitami, které se hodí pro opěšalý boj. Proti této konzervativní konstrukci, hluboce zakořeněné v předchozích generacích germánských zbraní, stojí lehčí, méně dekorované meče, mající jednoduché hlavice, delší záštity a meče obecně vhodnější pro jízdní boj (princip 6, zejména typ X). Jejich majitelé se mohli vlastnictvím hlásit ke kontinentální aristokracii a módě, kterou tamější elita prosazovala. Podobně tomu může být u principu 5, který však je, jak se zdá, anglosaského původu, a přinejmenším ve Skandinávii se jeho prvky úspěšně kopírovaly. Princip 4 mohl být vhodnější pro tu část populace, která se chtěla přihlásit k identitě vlastníků mečů, ale nemohla si dovolit dříve zmíněné principy – proto je také Petersenův typ M nejběžnější raně středověký meč (viz Meče Petersenova typu M).

Důležité je v neposlední řadě zmínit, že distribuce zbraní ve Skandinávii nebyla jednotná a zřejmě panovaly velké rozdíly mezi centry a periferiemi. V uzavřených společnostech, jako je Island nebo některé skandinávské regiony, byly zbraně rozšířené, ale meče byly drženy pouze nejbohatšími a pouze v malých počtech. V centrech, jako například ve středošvédském Upplandu (středošvédský, též společnost rozdělující model), byly zbraně drženy primárně v rukou válečnické nobility, a to zhruba v poměru až 14 Petersenových typů na 100 mečů. Zásadní je u tohoto modelu otázka přítomnosti a absence zbraní mezi širší populací. Oproti tomuto stojí model periférie, která je obývána nepříliš stratifikovanou populací, jež se snaží o demonstraci své moci. Tato demonstrace se projevuje kumulací velkého počtu zbraní (též společnost sjednocující model), jejichž zásadní rozdíl spočívá v četnosti a kvalitě. To můžeme vidět jak v četnosti mečů na norském území, které zahrnuje několik tisíc mečů, tak na skutečnosti, že poměr v na meče bohatých norských krajích činí 10–13 Petersenových typů na 100 mečů. Vakuum vzniklé absencí centrálního panovníka je zaplněno množstvím drobných předáků, kteří demonstrují svoji suverenitu vlastnictvím exkluzivního vybavení. Takový typ společnosti, která užívá více mečů, zachovává tento trend a pouští do oběhu ještě větší množství. Další důvody vzniku norského modelu lze vyložit dobře vyzbrojenou domobranou, ale i jinak. Všechny modely jsou podle Jakobssona ve skutečnosti odrazem téže reality.

Jakobssonova práce je sémiotických přístupem k materiální kultuře. Snaží se nastínit komplexní vztah mezi symbolem a kontextem, neuchyluje se pouze k jedinému vysvětlení. Na skupiny mečů se zaměřuje pohledem velkých dějin, na konkrétní meče hledí optikou malých dějin. Knize se ani po více než 25 letech nedostává tolik pozornosti, kolik by si díky svým užitečným analýzám a přílohám zasloužila. Přesto by Jakobssonům výzkum s časovým odstupem zasloužil revizi, která by potvrdila nebo vyvrátila jeho aktuálnost.

Tomáš Vlasatý
Slaný, 20.10.2018