Fragmenty obuvi z Birky

Přeložil a doplnil Tomáš Vlasatý

Dnes Vám, čtenářům, přinášíme exkluzivní překlad práce ruských reenactorů, kteří po detailním prozkoumání kožených nálezů z Birky navrhli rekonstrukci tamější obuvi. Původní článek můžete nalézt zde. Jedná se o velmi cenný nález, jelikož boty z vikinského Švédska téměř absentují a reenactoři se musí uchylovat k rekonstrukci bot z Ladogy, Haithabu nebo Yorku.

Roku 2013 byl proveden podvodní archeologický průzkum okolo ostrova Björkö. Skupina badatelů z Námořního historického muzea (Sjöhistoriska museet) ve Stockholmu tehdy ze dna jezera Mälaren vyzdvihla řadu organických předmětů, mezi kterými byly dřevěné části lodí, oděvní šperky, hospodářské předměty i neidentifikovatelné artefakty. Následné očistění některých kožených fragmentů odhalilo švy, které archeologům umožnily interpretovat předměty jako pozůstatky bot. V prosinci roku 2017 byly tyto fragmenty publikovány v práci (Olson 2017), s jejímiž některými závěry bychom Vás chtěli seznámit.

Závěry publikace

Během vykopávek bylo pod vodou nalezeno celkem šest značně poškozených fragmentů. Některé z nich nesou známky řezů či stehů. Například nálezy č. 171, 172 a 183 tvoří okraje, které jsou ořezané, ale neobsahují žádné švy. Tyto fragmenty jsou možná výrobním odpadem. Nález č. 101 tvoří dva fragmenty nalezené pohromadě. Oba mají švy, ale nejsou k sobě žádným způsobem připevněny.

shoe_boot_birka_1Obr. 1: Nález č. 161. Neidentifikovatelný kožený nález; stav před konzervací. Zdroj: Olson 2017: 280, Fig. 238.

Po skončení terénních prací byl jako první prozkoumán nález č. 161, který se skládá ze dvou k sobě přiléhajících částí (Obr. 1). Nález č. 172 byl nalezen na témže místě a mohl s předchozím nálezem souviset, ačkoli to nelze tvrdit s jistotou. K nálezu č. 161 lze bezpečně přiřadit pouze dvě zmíněné části, z nichž každá sestává z několika více či méně poškozených fragmentů. Tyto vykazují známky řezů a stehů současně. Není jasné, jak byly tyto části poskládány, ale z přítomnosti charakteristických ozdobných stehů, zahnutého okraje a řemínku můžeme předpokládat, že se jedná o část boty.

shoe_boot_birka_2
Obr. 2: 1. část nálezu č. 161 po očištění.
Zdroj: Olson 2017: 280, Fig. 239.

shoe_boot_birka_3Obr. 3: 1. část nálezu č. 161 po očištění : söm = šev, invik = zahnutý okraj.
Zdroj: Olson 2017: 281, Fig. 242.

Materiál první části nálezu č. 161 byl v minulosti vážně poničen, což je důvod, proč se na jejím povrchu nacházejí otvory (Obr. 2). Jak lze spatřit na schématu výše (Obr. 3), tato část se skládá z fragmentů A, B, C a D. Fragmenty B a D jsou pravděpodobně součástmi jednoho celku, zatímco u zbývajících dvou fragmentů nelze totéž tvrdit s jistotou. Fragment B má jak zachované zahnuté okraje, tak stopy stehů a řemínku. Fragment A, který je lépe zachovaný, vykazuje známky řezů, avšak žádné stopy stehů, a proto jej lze hodnotit jako výrobní odpad.

shoe_boot_birka_4
Obr. 4: 2. část nálezu č. 161 po očištění.
Zdroj: Olson 2017: 280, Fig. 240.

shoe_boot_birka_5
Obr. 5: 2. část nálezu č. 161 po očištění : söm = šev, invik = zahnutý okraj, trä = dřevo. Zdroj: Olson 2017: 281, Fig. 243.

Druhá část je lépe zachovaná než část předchozí (Obr. 4, 5). Tvoří ji fragment obdélníkového tvaru se švy a zahnutými okraji. V kůži se nachází zasunutý malý kousek dřeva, zřejmě dřevěný kolíček (Obr. 5). Dva stehy, které se nacházejí uprostřed tohoto fragmentu, byly zřejmě dekorativní, protože se nezdá, že by měly funkční úlohu. Právě tato druhá část může představovat zachovaný fragment svrchní části boty. Z doby vikinské i ze středověku známe vrchní části bot, které jsou zdobené tímto způsobem. Část koženého řemínku, jenž se zachoval, mohl sloužit k lepší fixaci boty na chodidlo. Více informací publikace neobsahuje.

Naše závěry

Samozřejmě se jedná pouze o fragmenty, které mají omezenou vypovídající hodnotu, ale přesto jsou velmi cennými střípky, které pomohou při rekonstrukci materiální kultury středního Švédska. První část zřejmě odpovídá botě s bočním švem a obšitou, kulatou patou (typ podešve 3.2 podle Groenman-van Waateringe; viz Obr. 8). Není možné stanovit typ vázání, ale je pravděpodobné, že otvory byly umístěny poměrně nízko. Druhá část zřejmě představuje botu s bočním švem a podešví kompletně obšitou kolem dokola (typ podešve 3.1 či 3.2 podle Groenman-van Waateringe; viz Obr. 8). Na svrchní části byla zdobena švem, jehož typ nelze stanovit. Na nártu se nacházel jazýček ve tvaru písmene W, což je rys, který můžeme nalézt na několika raně středověkých botách (např. lokality Wedelspang, Elisenhof, Haithabu), stejně jako zahnutý okraj (např. lokality Wedelspang, Deventer či Dorestad). Vzhledem k tomu, že není jednoznačné, zda obě tyto části patřily ke stejnému produktu, je možné tyto prvky použít samostatně nebo dohromady. V každém případě máme možnost volby mezi těmito dvěma známými druhy obuvi. Při odděleném použití první a druhé části se nám nabízí snadnější hledání analogií v korpusu evropského dobového odívání, zatímco při kombinací obou prvků a minimálním doplněním chybějících částí lze získat botu následujícího vzhledu (Obr. 6, 7).

shoe_boot_birka_6
Obr. 6: Rekonstruovaný vzhled při kombinaci všech fragmentů.
Viz PDF verzi Antona Bodrova.

shoe_boot_birka_7
Obr. 7: Rekonstruovaný vzhled. Kresebná rekonstrukce založená na analogickém nálezu z Deventer.
Zdroj: Goubitz 2007: 137: Fig. 4.

podesveObr. 8: Podešve typů 3.1 a 3.2.
Zdroj: Groenman-van Waateringe 1984: 32: Abb. 16:4-5.

Zdroje

Olsson, Andreas (2017). Maritima Birka : Arkeologisk rapport över marinarkeologiska undersökningar av kulturlager och pålanläggning i vattenområdet utanför Svarta jorden på Björkö 2004–2014, Arkeologisk rapport 2017:13 Stockholm. Online.

Groenman-van Waateringe, Willy (1984). Die Lederfunde von Haithabu, Neumünster.

Goubitz 2007 = Goubitz, Olaf (2007). Stepping through time : archaeological footwear from prehistoric times until 1800, Zwolle.

Fragmenty přilby z Birky?

Birka je díky zhruba dvěma tisícům hrobů známa mezi odbornou i laickou veřejností jako nejbohatší vikinské sídliště Skandinávie. Součástí komplexu je také tzv. Posádka, která je v literatuře označována jako Garrison/Garnison a která se nachází pod Pevností (Borg) poblíž severní brány (tzv. Královská brána). Jedná se o areál s velice drahými předměty, ve kterém sídlila vojenská posádka Birky. V Posádce se nacházela také síň a nejméně čtyři kovárny, které mohly mimo jiné sloužit k opravě válečného vybavení (Hedenstierna-Jonson 2006: 51). V tomto článku se budu zabývat pouze síní, respektive nálezy, které v ní byly odkryty.

birka sin

Síň s nálezy opaskového kování, bronzových spirál, lamel a kroužkového pletiva. Obrázek převzat z Holmquist Olausson – Kitzler Åhfeldt 2002: 15.

Se svými rozměry 19×9 m je síň největší budovou, která byla v Birce nalezena. Předpokládá se, že byla postavena ve 2. polovině 10. století (Hedenstierna-Jonson 2006: 52). Kolem roku 970 byla Birka z neznámých příčin opuštěna a síň vypálena, takže výbavu síně lze poměrně dobře datovat přibližně do období let 950-970, třebaže to neurčuje dobu její výroby. Posádka byla kvalitně vybavena, byly nalezeny pozůstatky mečů, saxů, seker, kopí a oštěpů, severských i východních luků, štítů, kroužkové a lamelové zbroje (Hedenstierna-Jonson 2006: 55).

fragmenty helmy

Rozmístění fragmentů kolem a uvnitř síně. Obrázek převzat z Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 232; Fig. 2.

V nedávné literatuře (Holmquist Olausson – Kitzler Åhfeldt 2002; Holmquist Olausson – Petrovski 2007) se objevila zpráva, že v síni byly nalezeny kovové fragmenty, které s největší pravděpodobností pocházejí z přilby/přileb. Přes fragmentární charakter nálezů se jedná o cenný objev, protože z doby vikinské se dochovala pouze jedna kompletní přilba (Gjermundbu) a několik dalších fragmentů (Tjele, Lokrume, Kyjev). Celkově byly nalezeny tři fragmenty (popis na základě Bäckheden 2006: 10; Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 232-233; Kalmring 2014: 2):

  • Fragment A, inventární označení F5247:
    Délka 7,3 cm; výška 1,9 cm; tloušťka menší než 1 mm, váha 4,2 g; výška oblouků 0,5 – 0,8 cm.
    Jedná se o plochý bronzový pás, na čelní straně pozlacený, mírně zakřivený, což pravděpodobně odráží zakřivení předmětu, na kterém bylo zdobení připevněno. Je zdobený ptáky (šesti kompletními a dvěma fragmentárními) a rostlinou. Ptáci jsou různé velikosti a jsou vytvořeni nezávisle na sobě. Podél spodního rovného a horního vroubkovaného okraje se táhne linie vyražených teček. Ptáci jsou rovněž vytvořeni vyraženými tečkami. Tečky na okrajích jsou nepatrně větší a mikroskopický rozbor ukázal, že byly použity dvě rozdílné raznice. Zdobení je fragmentární, poničené a opotřebené. Vroubky tvoří zakulacené obloučky, osm netknutých a jeden poničený. Na spodním okraji se nachází díra po nýtu o průměru 0,3 cm [Holmquist Olausson – Petrovski 2007 ale později udává, že má dvě, podobně jako fragment B].

    Q9p8DkUfzJY

    Přední strana fragmentu A.

    _qgDeBsmPW0

    Zadní strana fragmentu A.

    Z8Fbgc6J5aI

    Detail fragmentu A.

    Motiv na fragmentu A.

    Motiv na fragmentu A. Obrázek převzat z Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 232; Fig. 3d.

  • Fragment B, inventární označení F12177:
    Délka 4,9 cm; výška 1,8 – 1,9 cm; tloušťka menší než 1 mm, váha 4,5 g; výška oblouků 0,2 – 0,3 cm.
    Jedná se o bronzový pás, na čelní straně pozlacený, ale většina pozlacení chybí. Pravá strana pásu je zesílena 0,4 cm širokým pásem přehnutým přes okraj. Dva stříbrné nýty s půlkulovými hlavami o průměru 0,5 cm jsou umístěny kousek od sebe. Na zadní straně jsou dříky nýtů rozklepány do průměru 0,4 cm. Levá strana pásu má míně zaoblený tvar. Fragment B je silně zkorodovaný, více než fragment A. Horní strana je vroubkovaná a tvoří řadu zakulacených obloučků, jejichž vnější tvary se zdají být opotřebené, stejně jako je tomu u levého okraje. Vyrývané linie jsou patrné na horním a spodním okraji zdobení a obsahují dekoraci ve formě stylizovaných rostlin. Uprostřed pásu, kde se nachází zelená koroze, jsou stopy dalšího vyrývaného ornamentu, který je viditelný za použití silného bočního světla a který představuje ptáka z profilu.

    ZSDTfx5S9hI

    Přední strana fragmentu B.

    Motiv na fragmentu A. Obrázek převzat z Holmquist Olausson - Petrovski 2007: 232; Fig. 3b-c.

    Přední strana fragmentu B a možná podoba motivu. Obrázek převzat z Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 232; Fig. 3b,e.

  • Kónus, inventární označení F1241:
    Zdobení sestává z pocínovaného odlévaného bronzového kužele, výška 2,2 cm; průměr základny 2 cm, váha 10 g. Zploštělý vrcholek o průměru 0,8 cm je zdoben polokruhovitou kuličkou o průměru 0,3 cm. 0,4 cm pod vrcholkem se nacházejí tři ozdobné horizontální linie. Ze základny vybíhají tři polokruhové výběžky s dírami na nýty o průměru 0,2 cm, které naznačují, že kužel byl snýtován s jinými předměty. Dvě z těchto děr obsahují fragmenty železných nýtů.
    konus3
konus3

Obrázek převzat z Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 232; Fig. 3c.

Vzhledem k bojovému kontextu, ve kterém byly fragmenty objeveny, se badatelé shodují, že šlo o zdobení přilby, ačkoli samozřejmě existují odpůrci této teorie. Přesto se nad fragmenty vznáší několik otázníků. Mezi nejpalčivější otázky patří, zda fragmenty patřily k jedné nebo více přilbám. Jak ukazuje výše uvedený obrázek, dva fragmenty se nacházejí uvnitř a jeden vně síně. Bylo by logické předpokládat, že fragmenty A a B, které nejspíš tvořily lem na spodním okraji, pocházely z jedné přilby, zatímco zdobený kónus z přilby druhé. Nálezová situace je však taková, že kónus se nacházel v síni spolu s fragmentem A, zatímco fragment B se nacházel vně síně poblíž kováren. I přes fakt, že motivy na fragmentech A a B jsou dekorovány jinou metodou (fragment A je vybíjený, zatímco fragment B je vyrývaný), je pravděpodobné, že byly původně vcelku, protože jsou vyrobené z totožné slitiny (Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 233). Holmquist Olausson – Petrovski se snaží vysvětlit rozdíly ve kvalitě mezi fragmenty A a B tím, že lem mohl být částečně poškozený a při opravě se výrobce nového kusu pokoušel imitovat fragment B, jehož výzdoba je kvalitnější. Lze tedy teoreticky předpokládat, že přes poziční vztahy fragmentů byly všechny fragmenty A a B součástí jedné přilby, podobně jako u lamel nebo kroužků, které jsou rovněž rozmístěny v celé oblasti síně. Pokud se týče kónu, byl jsem upozorněn, že existují totožné nálezy z oblasti Irska, které jsou interpretovány jako miniaturní štítová umba. Kvůli těmto analogiím a tvaru, který není vhodný k nýtování na kulový povrch, nelze kónus hodnotit jako součást přilby – další argumenty budou předloženy v další části článku.

Další složitou otázkou je místo původu, což se obtížně hodnotí z pozice člověka, který se přilbami soustavně nezabývá a který nikdy nedržel v ruce jediný původní nález. Musíme zohlednit jak zahraniční vztahy Birky s okolním světem, tak konstrukční parametry fragmentů a také jejich výzdobu. Birka byla hojně navštěvovanou tranzitní stanicí, ve které se uskutečňoval dálkový obchod a která zajišťovala pohyb velké masy osob na dlouhé vzdálenosti, zejména do oblasti východní Evropy a Byzance. To je také důvodem kumulace artefaktů východní provenience, které jinak ze Skandinávie neznáme. Fragmenty přilby právě náleží mezi tyto artefakty, společně se zmíněnou lamelovou zbrojí či lučištnickým náčiním.

Jediný známý výjev Jaroslava Moudrého; pečeť.

Podle tří fragmentů jistě nelze posuzovat tvar přilby, který by sám o sobě jistě rozhodl o místě původu. V síni bylo nalezeno několik železných plátů (viz Bäckheden 2006), které teoreticky mohly náležet k přilbě, ale mohou být relativně snadno zaměněny například s kováním truhlic nebo puklicemi štítů, které se v síni nacházely rovněž. V úvahu přicházejí dvě kulturní oblasti, odkud mohla přilba pocházet, a sice Kyjevská Rus a Byzantská říše. Pokud se zaměříme na lem spodního okraje, můžeme nalézt analogie v kyjevských sferokónických přilbách, které Kirpičnikov označuje jako Typ II (Kirpičnikov 1971), tzv. černigovské přilby, které jsou zastoupeny nálezy z Gulbishe a z Černé Mohyly. Jejich společným rysem je užívání zhruba od poloviny 10. století, zvon vyrobený ze čtyř kusů, chybějící nánosek, kužel na vrcholku, mědí či bronzem potažený povrch zvonu, který může být dále zdobený charakteristickou dekorací v podobě čtverců uprostřed každého dílu. Nejvíce analogií vykazují přilby z Nemie (Typ I) a Gnězdova a Babiči (podtyp IIa), které mají buď kónus, nebo lem spodního okraje, případně obojí. Bronzový kónus je u ostatních kyjevských helem proděravělý, aby mohl nést chochol, což uzavřený kónus z Birky nedodržuje. Výše vyobrazená pečeť Jaroslava Moudrého (978 – 1054) sice vyobrazuje přilbu s podobným kónusem na vrcholu, ale vzhledem k analogiím z Haithabu a dánského Tissø (viz Kalmring 2014) je nutno znovu podpořit irskou provenienci předmětu. Dalším dokladem je fakt, že kónus z Birky má spodní straně pouze tři výběžky, pomocí kterých byl přinýtován na podklad; u kyjevských přileb je obvyklé, že kónusy mají výběžky čtyři. A poněkud zvláštně působí kónus z Haithabu, který nebyl na přilbu přinýtován, nýbrž nasazen pomocí šesti drobných nožek. Pátral jsem po analogickém materiálu z oblasti Kyjevské Rusi a Sergej Kainov ze Státního historického muzea v Moskvě mi sdělil, že právě kvůli výběžkům se nedomnívá, že by šlo o ozdoby přileb, protože se zdá, že byly nanýtovány na ploché předměty.

Nelze přesvědčivě tvrdit, ke kterému typu přilby fragmenty A a B náležely, ale co se týče tvaru, lze na základně komparativního materiálu soudit, že mohlo nejpravděpodobněji jít buď o kónickou přilbu bez nánosku (Kirpičnikovův Typ I), sferokónickou přilbu “černigovského typu” bez nánosku (Kirpičnikovův Typ II) nebo variantu sferokónické přilby (Kirpičnikovův Typ IIa). Alespoň na tomto se shoduje uváděná literatura. Možná se však chystá změna. Raffaele D’Amato, odborník na byzantské vojenství, nedávno vydal rozsáhlou studii o východořímských přilbách z období 6.-12. století, ve které poukazuje, že “použití téměř čistého zlata na pozlacování, nýty z čistého stříbra, výroba z kovu pocházejícího z jedné oblasti a zejména využití křesťanských dekoračních motivů, např. ptáků a rostlin, jsou dostatečnými důkazy k předpokladu, že předměty mají východořímský původ” (D’Amato 2015: 104). Osobně předpokládá, že nejlepším kandidátem na místo původu je Bulharsko (D’Amato 2015: 104; pozn. 77).

Jan Skylitzes, Přehledné dějiny, madridský rukopis MS Graecus Vitr. 26-2, fol. 26 v.; 12. stol.

Motivy vyobrazené na fragmentech A a B, totiž ptáci obklopující rostliny reprezentující symbol ráje, však podávají jasné svědectví o byzantském vlivu. Umírněnější studie (Holmquist Olausson – Petrovski 2007; Kalmring 2014) považují motivy za byzantské nebo ovlivněné byzantským uměním. Současně se snaží nalézt byzantské analogie ke kónickým přilbám s kužely. V soudobé Byzanci se používaly dva typy helem, nízké půlkulaté a kónické, které mohly mít kužel na vrcholku, jak ukazuje iluminace z madridského rukopisu Jana Skylitzese. Ukazují, že přilba mohla být jak kyjevského, tak byzantského původu.

Charlotte Hedenstierna-Jonson (Hedenstierna-Jonson 2006: 58 a 84) jde ale v teoriích dále. Nejenže píše, že fragmenty mohly být součástí sferokónické přilby/přileb typické pro oblast Kyjeva, ale domnívá se, že zdobení přes svůj viditelný byzantský vliv nebylo vyrobeno v byzantské dílně. Není žádnou záhadou, že Kyjevská Rus a Byzanc měly v 10. století blízké vztahy, a na několika předmětech z Kyjevské Rusi můžeme nalézt podobný motiv ptáků a rostliny. Přesto musíme tento názor brát s rezervou, protože fragmenty A a B tvořící lem spodního okraje byly vyrobeny nezávisle na přilbě; zbrojíř a zlatník nespolupracovali a lem byl vyroben zvlášť a následně nanýtován na přilbici, což byla běžná praxe například u mečů. To svádí k myšlenkám, že jednotlivé komponenty přilby nebyly vyráběny na témže místě.

vikingerikrig

Rekonstrukce člena posádky z Birky. Obrázek převzat z HJARDAR, Kim – VIKE, Vegard. Vikinger i krig. Oslo 2011: 347.

Celkově vzato jsou fragmenty A a B pokládány spíše za součást kyjevské přilby se silným byzantským vlivem, ačkoli jsme si ukázali, že je doprovází mnoho interpretačních problémů a že někteří badatelé se nedomnívají, že se jde o součást přilby. Lze předpokládat, že součástí přilby mohla být kroužková barmice. V oblasti síně bylo rozprostřeno na 300 kroužků, které mohly přináležet ke kroužkové zbroji nebo právě k barmici (Ehlton 2003: 17).

Rád bych zdůraznil, že diskuze k tomuto tématu je stále otevřená a že se kdokoli může zapojit. Budu se těšit na odezvu a vaše případné komentáře.


ZDROJE

BÄCKHEDEN, Anna (2006). Beslag eller buckla : En studie av platta järnfragment från hallhuset i Birkas Garnison, Stockholm [magisterská práce]. Online zde.

EHLTON, Fredrik (2003). Ringväv från Birkas garnison, Stockholm [vysokoškolská práce]. Online zde.

D’AMATO, Raffaele. Old and new evidence on the East-Roman helmets from the 9th to the 12th centuries. In: Acta Militaria Mediaevalia, tom XI, red. Piotr N. Kotowicz, Kraków – Wrocław – Sanok 2015.

HEDENSTIERNA-JONSON, Charlotte (2006). The Birka Warrior – the material culture of a martial society, Stockholm [doktorská práce]. Online zde.

HOLMQUIST OLAUSSON, Lena – KITZLER ÅHFELDT, Laila (2002). Krigarnas hus: arkeologisk undersökning av ett hallhus i Birkas Garnison : RAÄ 35, Björkö, Adelsö sn, Uppland 1998-2000, Stockholm.

HOLMQUIST OLAUSSON, Lena – PETROVSKI, Slavica (2007). Curious birds – two helmet (?) mounts with a christian motif from Birka’s Garrison. In: FRANSSON, Ulf (ed). Cultural interaction between east and west, Stockholm, 231-238.

KALMRING, Sven (2014). A conical bronze boss and Hedeby´s Eastern connection. In: Fornvännen 109, Stockholm. Online zde.

KIRPIČNIKOV, Anatolij N. (1971). Drevněrusskoje oružije.Vypusk tretij, Dospech, kompleks bojevych sredstv, 9-13 vv., Moskva.

Plisování na ženském oděvu

Převzato z Bau, 1981: 14.

Převzato z Bau, 1981: 14.

Na žádné současné rekonstrukci spodních šatů jsem plisování dosud neviděl, a když jsem dnes večer spatřil jisté album s rekonstrukcí na VK.com, nedalo mi to a rozhodl jsem se napsat krátký článek doplněný fotografiemi. Odborné informace čerpám z článků
http://urd.priv.no/viking/serk.html
http://urd.priv.no/viking/smokkr.html

Co o plisování víme? To, že se používalo na spodních i svrchních, nebarvených i barvených, lněných i vlněných ženských šatech, a to zpravidla šatech vysoce postavených žen. Je velmi pravděpodobné, že takto speciálně upravený len byl dovážen z Kyjeva, a to především v 10. století (první nálezy pocházejí z 9. století). Plisovaný len ve vikinském kontextu nacházíme ve 21 hrobech z Birky (z celkových 52), v jednom hrobu z dánského Haithabu (5/1964) a v ženském hrobu ze Pskova. V některých případech je plisování lnu doloženo v oblasti výstřihu (Pskov), jindy zase na rukávech (Birka) a ikonografické výjevy (viz vpravo dole) potvrzují plisování i na spodní části oděvu. Z toho lze sestavit přibližnou rekonstrukci kompletně plisovaných spodních šatů (viz obrázek vpravo nahoře). Fragmenty plisovaných svrchních vlněných šatů byly nalezeny v dánském Køstrupu (10. století), norském Vangsnesu (hrob B 5625) a norském Kaupangu (hrob C, 2. pol. 9. století), plisování se předpokládá i u svrchních šatů ze Pskova. Na rozdíl od lněných šatům vlněné nebyly plisované kompletně, nýbrž pouze mezi brožemi. Nedohledal jsem nic k místu původu plisované vlny; datování jednotlivých hrobů ukazuje, že se používala v 9.-10. století, tedy ve stejném období jako (zřejmě importovaný) plisovaný len, ale rozšíření se omezuje na Dánsko a Norsko.

plisovani

Rekonstrukce ženského oděvu včetně plisovaných šatů. Výrobce Savelyeva Ekaterina.

Lze předpokládat, že len byl označen za importovaný kvůli spojitosti nálezů z Birky s nálezem ze Pskova. Ale jak lze vidět, distribuce plisované vlny byla rozdílná a nález ze Pskova je pouze hypotetický. Oprávněně se tedy lze domnívat, že byla tuzemská, skandinávská. Pro to mluví také fakt, že šaty z Køstrupu byly modře barvené, přičemž modrá byla tradiční barva staroseverských oděvů.

Plisování mělo být prováděno tak, že se látka nejprve poskládala (v některých případech velmi natěsno, v hrobu 5/1964 byly sklady vytvořeny s odstupem pouhých šesti vláken) a prošil nití. Tím se vytvořili sklady, které se stáhly k sobě. Takto skládaný len se namočil do horké vody a poté se nechal uschnout. Po vyschnutí se plisovací stehy vytáhly, ačkoli u některých nálezů plisované vlny se předpokládá, že se stehy nevytahovaly.

plisování2

Valkýra na obrazovém kameni z Tjängvide.

Plisovaní má obecně malou trvanlivost a takto upravená látka nemohla být užívána při každodenních činnostech. K těm jisté lépe posloužil prostý hladký len, který se v Birce vyskytuje častěji (31 z 52 hrobů). Šaty z plisované látky jistě byly používány při slavnostech či byly součástí pohřební výbavy žen.

 

 

A nyní následují obrázky rekonstrukce (fotky Lesya Tkachuk):

Doporučená literatura:

BAU, Flemming. Seler og slaeb i Vikingetid: Birka’s kvindedragt i nyt lys. In: Kuml, Århus 1981: 13-47.

HÄGG, Inga. Kvinnodräkten i Birka: Livplaggens rekonstruktion på grundval av det arkeologiska materialet, Uppsala 1974.

HÄGG, Inga. Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu (Berichte über die ausgrabungen in Haithabu 29), Neumünster 1991.

RIMSTAD, Charlotte. Vikinger i Uld og Guld, Om de danske vikingetidsdragter baseret på tekstilfunn i grave, København 1998, Online.

Zánik Birky

Birka byla v období let c. 750–970 největším skandinávským obchodním centrem, které spojovalo obchodní trasy ze západní Evropy, východní Evropy a arabského i byzantského světa. Kolem roku 970 se však bohaté město Birka začíná vylidňovat, až je nakonec nadobro opuštěna.

Teorií o zániku Birky je několik, přičemž každý autor prosazuje svou tezi. Mezi nejpravděpodobnější přitom patří:

  1. Klimatické podmínky. Sestup hladiny jako důsledek postglaciálních pohybů. Tyto změny mohly z Mälarenu jakožto mořské zátoky učinit jezero a odříznout ho tak od přístupu do Baltu.
  2. Nedostatek stříbra a odsun obyvatelstva do nově založeným měst. Kolem r. 970 došlo arabské stříbro, a to ze dvou důvodů: arabské stříbrné doly byly vyčerpány a byly přerušeny obchodní trasy mezi horní Volhou a Pobaltím v důsledku vzestupu Kyjevské Rusi.
  3. Vyplenění. Kolem roku 985 proplul švédský pretendent Styrbjǫrn jezerem Mälaren se záměrem zmocnit se Staré Uppsaly. Následně se odehrála bitva na Fýriských polích, kde bylo dánské vojsko v čele se Styrbjǫrnem poraženo. Je možné, že Birka byla při tomto nájezdu vypleněna.
  4. Záměrné odvelení posádky a opuštění kvůli nedostatečné obraně. Moc říše Sveů (centrální Švédsko kolem Mälaren) měla být rozdělena do dvou větví královské rodiny – přístav měl být spravován jednou, zatímco druhá sídlila ve Staré Uppsale. V druhé polovině 10. století si rozdělili vládu bratři Eirík a Óláf; poté, co Óláf náhle zemřel, se měl Eirík zmocnit Birky, odvelet její posádku pryč a obyvatelé sami opustili nehlídané město.

Nelze přesvědčivě říci, která z teorií je správná, protože zastávám názor, že Birka nezanikla ze dne na den, jak se snaží někteří autoři poukázat, nýbrž se jednalo o dlouhodobý komplikovaný proces, který trval možná i několik desetiletí (cca 96085) a který měl více důvodů. Dle mého názoru se jako nejzávažnější důvod zániku Birky jeví nedostatek stříbra. Švédský král (Eirík) pravděpodobně nezískával uspokojivý poplatek z daní, a z toho důvodu stáhl vojenskou posádku a obyvatelé se přestěhovali do nově vzniklého města Sigtuny (možná reakce na Styrbjǫrnův útok na nehlídané město).

Birka, představitel starého typu severských měst-emporií, byla odsouzena ke svému zániku také proto, že nevyhovovala potřebám nové doby. Z Birky se stala jen vzpomínka a hromada sutin na jezeře Björkö, díky kterým se mälarská oblast stala kulturní a obchodní výspou Skandinávie. Po zániku Birky se obchodního monopolu ujal Gotland, který díky své pozici v Baltském moři lépe splňoval funkci obchodní velmoci.