Lotyšská sekera ze soukromé sbírky

Již podruhé v roce 2018 jsem měl možnost zdokumentovat raně středověký artefakt. Tentokrát mi majitel sbírky několika předmětů, který si přeje zůstat v anonymitě, zapůjčil železnou sekeru. V následujícím článku bych Vás rád s touto sekerkou seznámil, poukázal na některé detaily a dotkl se rovněž problému nelegálních výkopů a černého trhu.

IMG_2865

Popis artefaktu
Do rukou se nám dostává hlava sekery, kterou lze přiřadit ke Kotowiczovu typu IIB.5.2 (Kotowicz 2018: 79-80), jde tedy o širokou hlavu sekery, která má násadovou část opatřenou trny po obou stranách a která má z vrchního pohledu zaoblený tlouk, z bočního pohledu rovný tlouk a čepel tvarovanou do brady. Jde i velmi oblíbený typ sekery ve velké části střední a východní Evropy v období 10.-13. století. Dle slov sběratele byl artefakt nalezen v Lotyšsku, čemuž nasvědčuje výběžek na spodní straně brady. Na základě znalosti původu a analogií lze tento tvar sekery datovat do 11. století (Atgāzis 1997: 5. att).

Artefakt je ve velmi dobrém stavu a je zakonzervován ochranným lakem. Povrch předmětu je zvrásněný vyrezlými důlky. Obzvláště oblast břitu a násadového otvoru vykazuje známky rzi. Defekt se projevuje na trnech, jejichž špice jsou z jedné strany odlomené, na břitu nejméně jedním zářezem a na výběžku na bradě, který původně mohl být vyvinutější. Téměř po celém násadovém otvoru se dodnes nacházejí stopy dřeva či jeho otisky, které zasahují až na trny a na některých částech fragmenty dřeva vyčuhují z otvoru. Dřevo má dlouhá vlákna a jeví se jako pravděpodobné, že se jedná o dřevo listnatého stromu. Zdá se, že předmět byl vyroben z ingotu, který byl v zadní části rozseknut a s pomocí pravidelného kulatého přípravku byl vymodelován násadový otvor, který byl překryt a svařen – překrytí je slabě viditelné díky vyrezlým vrstvám; méně pravděpodobně byl otvor zatepla proražen. Na břit byl zřejmě použit plát oceli, jehož použití je patrné díky charakteristickému zvýšenému profilu na čepeli. Krček je na obou stranách zboku dekorován sériemi tří subtilních vertikálních drážek umístěných do nejužšího bodu krčku. Dekoraci toho typu můžeme najít i na jiných sekerách z lotyšského souboru (např. Atgāzis 1998: 60. att).

Hlava sekery v současné chvíli váží 440 g. Délka činí 154,4 mm, šířka břitu je 106,4 mm, délka břitu 112 mm. Délka od horního rohu břitu k výčnělku na bradě činí 106,3 mm. Vzdálenost spodního hrotu břitu k výčnělku je 22,9 mm. Minimální výška krčku je 11,3 mm, tloušťka krčku na hranici násadového otvoru je 36,6 mm. Maximální tloušťka sekery na úrovni násadového otvoru činí rovných 40 mm. Výška násadového otvoru bez trnů je 20,5 mm, s trny 38,9 mm. Velikost kruhového násadového otvoru je zhruba 26,5 × 26,5 mm; zachovaná vrstva dřeva je zhruba 1 mm tlustá. Trny se zužují až na tloušťku 2 mm. Šířka navařeného břitu je zhruba 22,5 mm, maximální tloušťka 9 mm, která se plynule snižuje na 1 mm.

IMG_2844IMG_2833IMG_2835IMG_2843IMG_2841IMG_2845IMG_2846IMG_2872

Držet předmět tohoto druhu je vždy fascinující a hluboký zážitek, při kterém uvědomělý člověk cítí sebepřesah, přehodnocuje své názory na velikost a funkci a nutně si pokládá otázku, jak, kdy a kde mohl být vyroben. Kulturní a historická hodnota je nevyčíslitelná, přesto se setkáváme s detektoráři, kteří historické artefakty rozprodávají za směšné sumy. Cena sekery, kterou jsme výše popsali, se na černém trhu pohybuje kolem 3000-4000 Kč, což je vzhledem ke stáří a stupni zachování absurdní částka, nemluvě o tom, že kopie, která by se byť jen přibližovala materiálovému složení, by stála přinejmenším dvojnásobek. Předmět takového druhu by měl být vystaven v muzeu. Při nejlepší snaze pochopit sběratele, kteří často nevěří státnímu aparátu, jeho institucím a chtějí předměty “zachránit”, je nákup historických předmětů podporováním černého trhu a uzurpací minulosti. Pokud již máme potřebu předmět koupit, je vždy lepší jej zpřístupnit diskrétnímu odborníkovi, který jej zdokumentuje, což je výhodné pro obě strany.

Literatura

Atgāzis, Māris (1997). Āvas cirvji Latvijā // Archeologija un etnogrāfija XIX. Riga: 53-63.

Atgāzis, Māris (1998). Tuvcīņas ieroči senajā Latvijā 10.-13.gadsimtā. Doktorská práce, Latvijas Universitāte.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

„Z manažera archeologem“

Dokumentace detektorového nálezu středověkých šperků

V životě každého člověka se občas naskytnou momenty, během kterých jedinec ohromením oněmí a není s to pochopit bizarnost okamžiku. Rád bych pravidelné čtenáře, jakož i náhodné badatele a zájemce o historii, seznámil s jedním ze svých zážitků, který byl takovým momentem. Jakožto milovník historie a zaměstnanec obchodu prodávajícím repliky jsem byl vržen do situace, s níž se setká zřejmě jen málokdo.

Pátek 16.2.2018 byl výjimečně pohodový. Žádný stres, skvělý pracovní kolektiv pozitivně naladěných lidí, příjemné počasí, vydatný oběd. Bylo to zkrátka příjemné zakončení pracovního týdne. Zrovna, když jsem zaučoval novou kolegyni s kasou, ke mně doběhl kolega se slovy: „Pojď se mnou, tohle tě bude zajímat.“ Držen v nevědomosti jsem dorazil do vedlejšího prostoru, kde před pokladnou čekal zákazník. Vysoký, vousatý pán, který si přišel vyzvednout objednávku. Tento pán se po zaplacení pochlubil, že v peněžence nosí originální kusy miniaturních seker, které ochotně ukázal.

I když jsem v rukou držel pár mečů, seker, keramických střepů a dalších objektů, vždy to bylo v muzeích za speciálních podmínek a v rukavicích. Nyní se mi do dlaní dostaly šperky zhruba 1000 let staré, a to v prostředí, ve kterém bych to nečekal. Hned mi bylo jasné, že pán určitě nebude archeolog. V minulosti jsem se již pokoušel s některými detektoráři pracovat, a tak jsem vyzkoušel své štěstí i tentokrát. I když mi svědomí brání v podporování nelegálních výkopů, spolupráce skýtá možnost zdokumentovat artefakty, které by jinak unikly archeologickému bádání.

axe_amuletsMiniatury seker z Polska a Běloruska.
Zdroj: Kucypera et al. 2010: 155, Tabl. III.

Rozmluva s pánem nebyla jednoduchá. I když předměty více než ochotně zapůjčil k dokumentaci, bylo znát, že není fanouškem oficiální archeologie. Předměty mu sloužily k podpoření jeho vlastních teorií. Vyslechl jsem jeho názory a snažil jsem se vypátrat více o kontextu nálezů. Zákazník mi sdělil, že oba předměty našel téhož dne při bělorusko-ukrajinské hranici, kde se pravidelně věnuje lovu. Volný čas si pak krátí “pípáním”. Dle jeho vlastních slov vlastní ještě třetí miniaturu, kterou avšak nenosí při sobě. Některé amulety údajně doprovázely korálky, ale osobně jsem to pokládal za fabulaci, stejně jako zkazky o běloruských babičkách, které si po tisíc let předávají vyprávění o Perunově sekeře, vyprávění o dominanci Rusů v evropské prehistorii, bosenských pyramidách a Atlantidě. V jednom příběhu jsem však spatřil smutné zrnko pravdy – a sice, když pán zmínil masivní odkup detektorových nálezů sběrateli, což pán odsuzoval (ne proto, že by se jednalo o nelegální devastaci kulturního dědictví, nýbrž proto, že sběratele tvoří „Židé“, kteří vytvářejí konkurenční konspirační teorie o původu těchto předmětů). Přestože jsme byli zástupci naprosto opačných táborů, s pánem nedošlo k žádné polemice, a já jsem mu vděčný, že umožnil dokumentaci, která byla přes polní podmínky (fotoaparát na mobilu, zlatnická váha a digitální posuvné měřidlo) poměrně detailní. Předměty nepůsobily dojmem falz, o čemž svědčí i porovnání s jinými zdokumentovanými kusy.

Předmět č. 1

Kompletní miniatura sekery přináležící k Makarovovu typu 1 (datace spadá do 10.–13. století). V současné době je v literatuře známo nejméně 95 sekerek tohoto typu – včetně tří nálezů z Běloruska a sedmnácti kusů z Ukrajiny (Kucypera et al. 2010: 110). Tvarově tento typ odpovídá bradatici s polokruhovým výstupkem pod ostřím a realisticky profilovaným tloukem s trny. Materiálem je zřejmě slitina mědi, jelikož celý povrch předmětu je pokryt měděnkou. Nápadná je absence dekorace a otvoru v boční straně čepelky. Ostří bylo poměrně dobře nabroušené; původní břit mohl být kdysi ostrý jako břitva. Při pohledu svrchu byl mezi tloušťkou oka a tloušťkou břitu zřetelný přechod, který nebyl plynulý – tento rys můžeme vidět i na dalších dobových odlitcích.

  • Váha: 10,7 g.
  • Maximální délka: 52,61 mm.
  • Šířka ostří: 31,77 mm.
  • Tloušťka oka: 11,32 mm.
  • Tloušťka břitu: 1,26–4,37 mm.
  • Výška tlouku: 15,56 mm.
  • Výška krčku: 4,10 mm.
  • Velikost oka: 7,4 × 6,63 mm.

IMG_0693 IMG_0694

Předmět č. 2

Těžce interpretovatelný, malý přívěsek, tvarově podobný kladivu či sekeře. Pokud by mělo jít kladivo, lze jej asociovat se Staeckerovým typem 2.1 (9.–11. století), pokud by mělo jít o sekeru, jednalo by se o atypický tvar. Materiálem je zřejmě stříbro, které vlivem špatné konzervace ztmavlo. Přívěsek je symetrický a na rozdíl od předchozího předmětu nemá natolik zužované ostří. Očko se nachází na oválné plošce, která je od zbytku přívěsku oddělena ostře řezaným přechodem ve tvaru hranolu. Pomyslné ostří je na jedné straně – řekněme pohledové – zdobeno rytou cikcak dekorací, která je na několika místech zdvojena.

  • Váha: 1,8 g.
  • Maximální délka: 20,13 mm.
  • Šířka: 16,99 mm.
  • Výška oka: 4,2 mm.
  • Tloušťka oka: 1,81 mm.
  • Velikost hranolovitého přechodu: cca 3,46 × 3,15 mm.
  • Velikost prostředních zubů dekorace: cca 2,26 × 1,86 mm.

IMG_0687 IMG_0690

Detailní prozkoumání a následné porovnání s dochovaným materiálem mne mnoho naučilo ohledně proporcí a výroby těchto zajímavých středověkých ozdob. Tímto pánovi, se kterým jsem se setkal zcela náhodou, děkuji, a přál bych si, aby k podobné spolupráci docházelo častěji. Můj dík patří také kolegyni Monice Barákové, která neváhala a předměty nafotila.

Literatura

Kucypera P. – Pranke P. – Wadyl S. (2010). Wczesno-średniowieczne miniaturowe toporki metalowe z Europy Środkowo-Wschodniej i Północnej. Korpus zabytków. In: P. Kucypera, S. Wadyl (eds.). Życie codzienne przez pryzmat rzeczy, t. 1, Toruń, s. 103–176.

Staecker, Jörn (1999). Rex regum et dominus dominorum. Die wikingerzeitlichen Kreuz- und Kruzifixanhänger als Ausdruck der Mission in Altdänemark und Schweden, Stockholm.

Sekery z Birky

Bj750

Dřevorubecká sekera Petersenova typu F nalezená v hrobu Bj 750. Převzato z Arbman 1940: Taf. 14:2.

Po dlouhé a náročné práci mohu čtenářům představit svůj nejnovější článek „Sekeru s sebou“: katalog seker z Birky, komentář a srovnání. Tato práce si klade za cíl popsat, jakým způsobem byly sekery chápány a používány, zmapovat všechny dosud nalezené sekery z Birky, typologicky je zařadit, v případě zahraničních seker správně určit provenienci, a srovnat soubor z Birky se sekerami z okolních zemí.

Článek jsem doplnil mnoha odkazy na obrázky a citacemi z dobových básní. Kromě toho navrhuji řadu metodologických úprav, které by pomohly zlepšit následující bádání.

Doufám, že se Vám práce bude líbit!