Plechová pouzdra na sekery

Před takřka pěti lety jsme na tomto webu umístili práci „Pouzdra na sekery“, která mapovala do té doby málo postihnutý fenomén ochrany ostří seker a která se mezi reenactory po celém světě dočkala velké popularity. Závěr této práce byl takový, že jsme byli v prostoru Evropy 10.–12. století schopni nalézt 22 pouzder na sekery ze dřeva z břízy, borovice, buku, dubu, jalovce, olše, smrku, tisu a vrby a losího parohu. Pouzdra ze dřeva i parohu jsou často dekorována a mají různé metody upevnění, které jsme se pokusili virtuálně a v mnoha případech i fakticky rekonstruovat.

sheath suspension axes
Navržené varianty upevnění dřevěných pouzder. Větší rozlišení zde.

Plechová pouzdra na sekery z doby římské. Zdroj: roman.military.history.

Ve světle nových poznatků je mou radostnou povinností rozšířit tento seznam o další tři exempláře, které se vymykají dosud popsaným kusům. Všechny jsou vyrobeny ze železného plechu, který je v ostrém úhlu ohnutý kolem ostří. Níže si tato pouzdra blíže přiblížíme.

  • Hrob 1689 v Mikulčicích, identifikační číslo sekery 646/85
    Bradatice Kotowiczova typu IB.5.30 (Kotowicz 2018: 107-9), nalezená v hrobu 1689 v Mikulčicích, je na ostří opatřena plechovým chráničem (Luňák 2018: 104-107, 269, HFE 7/2a). Chránič je vyroben z jednoho kusu železného plechu o tloušťce asi 1,5 mm. Plech byl původně trojúhelníkového nebo lichoběžníkového tvaru a byl ostře přehnut přes břit. Na levé straně, kde zasahuje zhruba 14 mm za břit a sleduje linii ostří, byl pravidelně ustřižen a na tomto místě je málo zkorodovaný a je zachován v původním tvaru. Na pravé straně, kde chránič zasahuje 28 mm za břit, nabývá obloukovitého tvaru a je poškozen. Z původní dokumentace vyplývá, že na pravé straně chránič zasahoval dále do čepele, zřejmě v hrotitém výběžku, kde byl opatřen dvěma otvory, z nichž jeden je na předmětu dodnes zachován. Tyto otvory s největší pravděpodobností souvisí s fixací a mají analogii u dřevěných pouzder ze Sigtuny (Kitzler Åhfeldt 2011: 56) a Novgorodu (Kainov – Singh 2016). Z vrchní části pravé strany chrániče vybíhá malá chlopeň, která tvoří vrchlík, jež kryje spáru mezi oběma stranami a znemožňuje volný pohyb pouzdra. Na spodní straně tento vrchlík není přítomný. Jištění pouze jednoho rohu ostrého nástroje můžeme vidět také u parohového pouzdra ze Sigtuny.

Sekera HFE 7/2a, identifikační číslo sekery 646/85, hrob 1689 v Mikulčicích.
Luňák 2018: 107, 269.

  • Hrob 15/57 ve Starém Městě „Na Valách“
    Bradatice Kotowiczova typu IB.5.30 (Kotowicz 2018: 107-9), nalezená v hrobu 15/57 ve Starém Městě „Na Valách“, měla na břitu ostře přehnutý kovový plech, který je vyobrazen pouze na jediném publikovaném obrázku (Hochmanová-Vávrová 1962: 204, tab. XI; Luňák 2018: 105, 201). V současné době je chránič ztracen. Při  pohledu na nákres se zdá, že chránič mohl mít podobnou konstrukci, jako mikulčický nález. Při porovnání se nynějším stavem je patrné, že pravá strana chrániče zasahovala do úrovně cca 2 cm od břitu a byla poměrně rovná. Vzhled levé strany ani způsob upevnění není znám.


Sekera z hrobu 15/57, Staré Město „Na Valách“.
Hochmanová-Vávrová 1962: 204, tab. XI.

Sekera z hrobu 15/57, Staré Město „Na Valách“.
Luňák 2018: 201.

  • Detektorový nález z Ukrajiny
    Ruský odborník Sergej Kainov nás po zveřejnění tohoto článku informoval, že eviduje ještě jeden plechový chránič raně středověké sekery, a dodal nám veškeré dostupné informace. V březnu-dubnu roku 2018 se na aukci Violity objevila sekera Kotowiczova typu IIB.5.20 (Kotowicz 2018: 98-100), datovatelná do 10.-12. století, která byla opatřena pozoruhodným plechovým chráničem. Kainov sekeru blíže datuje do 1. pol. 11. století (osobní diskuze se Sergejem Kainovem). Sekera pocházela z detektorového nálezu provedeného na blíže nespecifikovaném místě na Ukrajině. Podle prodejce byla sekera nalezena v hloubce 40 cm pod povrchem země. Chránič sestával z jednoho kusu plechu, který byl symetricky ohnutý kolem ostří. V ohnutém stavu chránič nabýval tvaru kotvy; směrem k rohům se zužoval, zatímco uprostřed tvořil protáhlý výběžek, který zasahoval až do středu čepele, kde se nacházel otvor v sekeře. Na tomto místě se chránič rozšiřoval do trojlískové dekorace, v jejímž středu byl otvor. Otvory na výběžcích lícovaly s otvorem v sekeře, a chránič tak mohl být jednoduše připevněn pomocí kolíčku k tělu sekery. Tento systém je dobře znám také z novgorodského nálezu (Kainov – Singh 2016). V současné chvíli se chránič nachází v soukromé sbírce, a soudě dle poskytnutých fotek je rozbitý do dvou fragmentů.

Fotografie detektorového nálezu z Ukrajiny. Menší fragment pouzdra není umístěn korektně. Zdroj: Sergej Kainov.

Oba fragmenty kovového pouzdra. Zdroj: Sergej Kainov.

Schématický nákres kovového pouzdra z Ukrajiny. Nákres provedl Tomáš Cajthaml.

V prostoru Evropy 10.–12. století tak evidujeme nejméně 25 pouzder na sekery ze dřeva, parohu a kovu. Při osobní diskuzi mi Petr Luňák, který soubor velkomoravských seker zpracovával, ukázal řadu fotografií a literárních zmínek, které nasvědčovaly použití dřevěných, kožených a plechových chráničů u staroměstského a mikulčického souboru. Dnes jsou tato pouzdra bohužel zničena a není možné je blíže ohledat. Je také záhodno zmínit, že u velkomoravských seker lze uvažovat o textilních pouzdrech, které zřejmě měly podobu pruhů látky (Kotowicz 2018: 151). Ve světle těchto zjištění se zdá, že problematika chráničů seker je daleko komplikovanější, než se doposud zdálo, a že mnoho seker nalezených v 19. a 20. století mohlo nést známky organických nebo kovových pouzder, které kvůli nedostatečnému zájmu podlehly zkáze.


Rekonstrukce

Výše popsaný typ kovového pouzdra, konkrétně nález z Mikulčic, se pokusil zreplikovat můj přítel a veterán-reenactor Roman Král. Jeho verze používá pouze jeden otvor umístěný na výběžku, který slouží k fixaci řemínku. Vrchlík nebyl vytvořen přehnutím vrchní hrany pravé strany, nýbrž byl naletován. Romanovým záměrem bylo vytvořit vrchní část celistvou tak, aby pouzdro na sekeře sedělo pevně. Navzdory této odchylce, která sleduje praktický záměr, jde o velmi vkusně provedenou práci, která názorně ukazuje, jak mohla vypadat plechová pouzdra na sekery v raném středověku.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Literatura

Hochmanová-Vávrová, Věra (1962). Velkomoravské pohřebiště ve Starém Městě „Na valách“. Výzkum v letech 1957–1959. In: ČMMZ, vědy společenské XLVII, 201–270.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Luňák, Petr (2018). Velkomoravské sekery, Brno: Masarykova univerzita [disertační práce].

Kainov – Singh 2016 = Каинов С.Ю., Сингх В.К. (2016). Деревянный чехол топора с Троицкого раскопа // Новгород и Новгородская земля. Вып. 30, 196–203.

Kitzler Åhfeldt, Laila (2011). Några träfynd i Sigtuna under runstenstid. In: Situne Dei, 49–60.

Zdobená bradatice z Hořicka

V květnu roku 2019 byla v České Republice nalezena výjimečná militárie, která prozatím nebyla publikována tiskem – stříbrem tausovaná bradatice z Hořicka ve východních Čechách. V tomto příspěvku bychom tento nález rádi okomentovali, zasadili jej do kontextu středoevropské zbrojní tradice a jako první přinesli jeho digitální podobu, která lépe poslouží k docenění tohoto vzácného artefaktu veřejností.


Okolnosti nálezu a prezentace v médiích

Informace, které jsou prozatím k dispozici, nejsou příliš jednoznačné. S jistotou můžeme říci, že sekera byla nalezena v okolí Hořicka na pomezí Jičínska a Královéhradecka v květnu roku 2019. Přesnou lokalitu archeologové tajili z důvodu probíhajícího ohledání okolí, nyní je však známo, že místem nálezu je ves Bašnice. Nálezce ji objevil pomocí detektoru na neoraném poli poblíž lesa v hloubce zhruba 15 cm pod úrovní terénu, a protože se mu nezdála příliš atraktivní, ponechal ji na blízkém pařezu, kde ji objevil spolupracovník Muzea východních Čech v Hradci Králové. Ten v artefaktu rozpoznal raně středověkou sekeru, a jakmile sloupl kus koroze, objevil stříbrnou výzdobu a nález ohlásil. Na místě byla provedena sonda, která neobjevila známky pohřebiště, archeologové nicméně nevylučují přítomnost rozoraného hrobu.

Přibližné místo nálezu v rámci České republiky.

Předmět od května do července plnil hledáčky českých online médií. Zásadní informace o nálezu přinesly webové stránky Muzea východních Čech v Hradci Králové („Nový nález Tauzované sekyry“, „Tajemství ptačí sekery“, „Jak se konzervovala unikátní ptačí sekerka“), které informovaly o nálezu, konzervaci a vystavení exponátu. Informaci o nálezu převzaly veřejnoprávní média ČT24 („Hradečtí archeologové objevili unikátní sekeru. Je zdobená stříbrem“) a Rozhlas.cz („Sekera ne za dva zlatý, ale nevyčíslitelné hodnoty. To je artefakt z 9. století zdobený stříbrem“, „Co už o sobě prozradila vzácná sekera z dob Velkomoravské říše? A kdy ji uvidí veřejnost?“, „Nález, který nemá v Česku obdoby. Na Královéhradecku našli sekeru z raného středověku“). Pozadu nezůstaly ani deníky iDnes („Pole vydalo unikát, stříbrem zdobenou sekeru z dob Velké Moravy“), Deník N („Nálezce na Jičínsku objevil stříbrem zdobenou sekeru z dob Velké Moravy“), Novinky.cz („Archeologové našli unikátní, stříbrem zdobenou sekeru z dob Velké Moravy“), Lidovky.cz („Archeologové našli velkomoravskou sekeru, která v Česku nemá obdoby. Naleziště raději neprozradili“) a lokální weby Deník.cz („Jedinečný nález. Muž „zakopl” u lesa o vzácnou sekeru z dob Velké Moravy“), Hořice.org („Na Hořicku byla nalezena vzácná zdobená sekera z období Velké Moravy“), Hradecký deník („Muž „zakopl“ u lesa o vzácnou sekeru z dob Velké Moravy“), Jičínský deník („Bradatice z období Velké Moravy je unikátním nálezem“) a Hradecká drbna („V hradeckém kraji našli velkomoravskou sekeru, v ČR nemá obdoby“). V neposlední řadě o nálezu informovaly weby sciencemag.cz  („Výjimečná sekera z velkomoravské doby“), instory.cz („Archeologové objevili vzácnou sekeru z devátého století. Je zdobená stříbrem“), Propamatky.info („Na Hořicku byla nalezena vzácná zdobená sekera z období Velké Moravy“) a dokonce Parlamentní listy („Hořice: Na Hořicku byla nalezena vzácná zdobená sekera z období Velké Moravy“) a Sputnik News („Archeologové v České republice předvedli jedinečný objev. Nic takového jinde ve střední Evropě není“).


Zběžný popis nálezu a jeho analogie

Na přelomu let 2019 a 2020 byla sekera očištěna ultrazvukovým skalpelem a mikropískováním a byla konzervována (detaily z konzervace viz Muzeum východních Čech v Hradci Králové 2020). Po očištění vynikl původní tvar sekery i její dekorace.

Fotografie mapující konzervaci sekery.
Muzeum východních Čech v Hradci Králové. 

Sekera z Hořicka, která je místními odborníky přiřazována k vágně definovaným „velkomoravským bradaticím“, představuje dobře zachovaný exemplář Kotowiczova typu IB.5.34 (Kotowicz 2018: 110-111), jde tedy o úzkou hlavu sekery s nesymetrickou čepelí tvarovanou do brady, má násadovou část opatřenou trny po obou stranách a je vybavena kladivovitým tloukem s knoflíkovou koncovkou. Kotowicz popisuje dvě základní podvarianty tohoto typu – první má zploštělý tlouk a objevuje se v období 8.-10. století ve střední, východní a jižní Evropě, zatímco druhá má hříbkovitý tlouk a lze ji nalézt v období 7.-10. století pouze ve střední Evropě (Kotowicz 2018: 110). Není pochyb o tom, že sekera z Hořicka přináleží k podvariantě s hříbkovitým tloukem, který se v 7.-8. století užíval v avarském prostředí, avšak o století později zdomácněl ve slovanském prostředí, a tak jej můžeme v 9. a 10. století potkávat v dnešní České Republice, Slovensku a Polsku (Kotowicz 2018: 111). Tvarově nejbližší analogii reprezentuje sekera z polské lokality Barkowice Mokre (Lodžské vojvodství), která se odlišuje pouze čepelí zdobenou sekaným geometrickým ornamentem a tloukem s profilovaným krčkem (Kotowicz 2014: 15-16, Tabl. II.2; Kotowicz 2018: Pl. XII.4). Právě profilovaný krček tlouku je nejběžnější dekorativní úpravou seker tohoto typu, ale sekera z Hořicka tento rys postrádá. Další blízké analogie hořické sekery, které přináleží k typu IB.5.34, avšak nemají tak vysoké trny a úzkou čepel, pocházejí ze slovenské Bojné (Kouřil 2008: Obr. 3.7), moravských Mikulčic (Kouřil 2006: Obr. 4.6-7), české Staré Kouřimi (Profantová 2005: Obr. 8C.3) a polské lokality Niedźwiedź (Kotowicz 2014: 89, Tabl. LIII.5). Pokud bychom odhlédli od kladivovitého tlouku, do našeho hledáčku se rázem dostane bradatice typu IB.5.30, která je rozšířena od Polsko po Albánii, ale největší koncentrace – čítající zřejmě významně přes 100 kusů – je úzce spjata s velkomoravským obdobím na Moravě, Slovensku, v Polsku, Rakousku a Česku (Hrubý 1955: 170; Kotowicz 2018: 104-109; Ruttkay 1976: 306). Je evidentní, že typy IB.5.34 (kladivovitý tlouk) a IB.5.28 (lopatovitý tlouk) tvoří pouze boční větve dominantního typu IB.5.30, jinými slovy tvar sekery z Hořicka nasvědčuje výrobě na Velké Moravě, Čechách či Polsku.

Nejbližší tvarové analogie hořické sekery:
Kotowiczův typ IB.5.34 s hříbkovitým tloukem. 

Zleva nahoře: Barkowice Mokre (Kotowicz 2014: Tabl. II.2); Bojná (Kouřil 2008: Obr. 3.7); Mikulčice (Kouřil 2006: Obr. 4.7); Niedźwiedź (Kotowicz 2014: Tabl. LIII.5); Stará Kouřim (Profantová 2005: Obr. 8C.3); Mikulčice (Kouřil 2006: Obr. 4.6).

 


Vymapování seker typu IB.5.34 s hříbkovitým tloukem z 9.-10. století.

Co činí sekeru výjimečnou, je tausie provedená stříbrným drátem. Podstata tausie (též inlay) spočívá v tom, že na povrchu předmětu jsou vysekány drážky, které jsou vyplňovány kontrastním materiálem v určitém motivu. Na rozdíl od plátování, kde je dražší kov plošně nanesen na podklad, drážky korespondují s motivem. Obě strany čepele hořické sekery jsou lemovány jednoduchými linkami, které jsou na straně u břitu zdvojeny. Linky jsou v pravidelných odstupech překříženy shluky kolmých čárek (v počtu 5-7). V prostoru, které linky vymezují, je znázorněna dvojice ptáčků s křížky. Motivy nejsou symetrické; na jedné straně jsou ptáčci doplněny další linky překřížené shluky čárek. Trny jsou zdobeny vertikálními linkami, které jsou překřížené jak shluky čárek, tak velkým křížem se stromečkovým vzorem. Boční strany tlouků zdobí centrální linky překřížené shluky čárek, které lemují shluky čar obkružující tlouk. Vrchní i spodní část jsou zdobeny trojúhelníčky, které jsou na straně čepele vyplněné stříbrem, na straně tlouku jsou prázdné.

Symbolika ptáčka se objevuje u řady elitních předmětů vytvořených velkomoravskou a přemyslovskou kulturou – opasky, gombíky, rukojeti nožů, vědra, nákončí pochev, sekery, prsteny a dekorativní terčíky (Vlasatý 2020). Rozhodně šlo o symbol s pozitivním významem. Je velmi pravděpodobné, že ptáček byl na Velké Moravě zakomponován do křesťanské symboliky, jak nasvědčují liturgické nádoby (Kavánová 2014), nicméně se zdá, že jeho význam není svázán pouze s křesťanstvím. Snad mohl mít jisté postavení v dynastickém mýtu nebo mýtu o stvoření. Další možný výklad lze spojovat s faktem, že člověk má významný předpoklad asociovat se se zvířetem, se kterým si je biobehaviorálně podobný, mohl ptáček pro vyšší společenskou vrstvu vyjadřovat odraz některých žádoucích kvalit. Hořickou sekeru lze na základě této symboliky spojit s kulturním okruhem velkomoravského a raného přemyslovského období.

Skutečnost, že sekera je vykládaná jiným kovem, je pracovníky hradeckého muzea považována za unikátní rys, který nemá obdobu. Je pravdou, že bradatice typu IB.5.30 (s přidruženými typy IB.5.34 a IB.5.28) jsou zdobené vzácně, avšak několik analogií existuje. Tou nejbližší je sekera z polské lokality Bardy, která patří k typu IB.5.30 a která je na trnech a krčku a tlouku vykládána drátem ze slitiny mědi (Kotowicz 2014: Tabl. II.1; Kotowicz 2018: 34-35). I tato sekera je v Polsku považována za unikát, a z důvodu absence analogie se dosud spekulovalo o skandinávském vlivu, o kterém – jak se domníváme – není třeba díky hořické sekeře diskutovat (Kotowicz 2018: 35). Sekera z Hořicka je dlouhá 10,8 cm, břit je široký 3 cm dlouhý a oko široké kolem 2 cm, což je výrazně méně, než je u typu IB.5.30 obvyklé (běžně 15-20 cm na délku), avšak sekera z Bardy dosahuje podobných rozměrů (délka 13,4 cm, šířka břitu 4,6 cm, průměr oka 2,1 cm). Za zmínku stojí také délka trnů, který je 4,75 cm. Jiří Košta, kurátor Národního muzea, se na základě této velikosti domnívá, že se jednalo o miniaturu sekery, která byla vytvořena pro dětský pohřeb. Stejný názor má Naďa Profantová, která poukazuje na drobnost sekery typu IB.5.34 z hrobu č. 79 ze Staré Kouřimi (osobní diskuze s Naďou Profantovou). Další zdobenou sekerou, avšak bez aplikovaného drahého kovu, je zmíněný sekera z polské lokality Barkowice Mokre. Kotowicz navrhuje možnost, že sekané drážky na některých sekerách mohly být původně vyplněny drahým kovem a postupem času opadaly (Kotowicz 2018: 34), ale zda toto byl případ i sekery z Barkowic, není možné říci. Fakt, že obě zdobené bradatice se nacházejí v Polsku, ve kterém byla tradice zdobení seker zavedenější, může naznačovat konexe velkomoravského prostředí s územím dnešního jižního Polska, ale vylučovat nemůžeme ani možný polský původ hořické sekery. Další zdobenou bradaticí, která byla zřejmě plošně dekorována neželezným kovem, je sekera z hrobu 221 objeveném ve slovenské lokalitě Borovce (Staššíková-Šťukovská – Brziak 1995). Z území České republiky jsou doposud známy pouze tři nálezy raně středověkých seker zdobených neželezným kovem – jednou je čakan z hrobu 120 ze Staré Kouřimi, jehož původ je kladen do Chazarského chanátu či dnešního Iránu (Macháček 2000), druhou je atypicky tvarovaná širočina z hrobu 1994 v Mikulčicích, která shořela při požáru depozitu (Luňák 2018: 79-80), třetí je sekera českého typu z hrobu 22/05 z Klecan, která je zdobena dvěma pásky z různých měděných slitin (Profantová 2010: 72-74; 2015: Tab. 18.3, Fototab. 16.6).


Sekera typu IB.5.30 zdobená drátem ze slitiny mědi, lokalita Bardy, Polsko.
Kotowicz 2014: Tabl. II.1.

Sekera z Bašnic představuje 65. sekeru datovatelnou do období 8.-10. století, nalezenou v českém prostředí (Profantová 2019: Abb. 4). Na základě tvaru a výzdoby lze sekeru zařadit do období let 800-950, přičemž období 9. století se přihlédnutí k analogiím jeví jako pravděpodobnější. Sekeru z lokality Barkowice Mokre lze datovat do první poloviny 9. století (Kotowicz 2018: 111), zatímco sekera z Bardy je datována do období od začátku 9. po přelom 9./10. století (Kotowicz 2014: 15). Velkomoravské sekery typu IB.5.30 a přidružených typů jsou datovány zánikovým horizontem do období od 9. po začátek 10. století. V českém prostředí, ve kterém byla sekera nalezena, symbolika ptáčků dobíhala ještě v 1. pol. 10. století, stejně jako tomu bylo v Polsku (Vlasatý 2020).


Digitální rekonstrukce

Ve spolupráci s chilským strojním grafikem a reenactorem Carlosem Benavidesem jsme připravili digitální rekonstrukci hořické sekery. Obrázky rekonstrukce a video nabízíme volně k šíření a je možné je stáhnout prostřednictvím následujícího odkazu:

 


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Literatura

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Kavánová, Blanka (2014). Rekonstrukce relikviáře z Mikulčic. In: Kouřil, Pavel (ed.). Cyrilometodějská misie a Evropa – 1150 let od příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu, Brno, 114-117.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Kouřil, Pavel (2006). Zu einigen Äußerungen der materiellen Nomadenkultur auf dem Mikulčicer Burgwall. K některým projevům nomádské hmotné kultury na mikulčickém hradě. In: Přehled výzkumů Archeologického ústavu AV ČR v Brně 47, Brno, 69–76.

Kouřil, Pavel (2008). Archeologické doklady nomádského vlivu a zásahu na území Moravy v závěru 9. a v 10. století. In: Štefanovičová, T. – Hulínek, D. (ed.). Bitka pri Bratislave v roku 907 a jej význam pre vývoj stredného Podunajska, Bratislava, 113–135.

Luňák, Petr (2018). Velkomoravské sekery, Brno: Masarykova univerzita [disertační práce].

Macháček, Jiří (2000). 07.02.02. Streitaxt. In: Wieczorek, A. – Hinz, H.-M. (eds.). Europas mitte um 1000, Katalog, Stuttgart, 162.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové (2020). Jak se konzervovala unikátní ptačí sekerka. In: Muzeum východních Čech v Hradci Králové, navštíveno 8.3.2020, dostupné z https://www.muzeumhk.cz/aktuality/748-jak-se-sanovala-unikatni-ptaci-sekerka.html.

Profantová, Naďa (2005). Elita v zrcadle dětských pohřbů 9. a 10. století v Čechách. In: Študijné zvesti AÚ SAV 37, 63-78.

Profantová, Naďa et al. (2010-2015). Klecany. Raně středověká pohřebiště, 1. svazek (2015), 2. svazek (2010), Praha.

Profantová, Naďa (2019). Neue Funde von Waffen und Reitzeug aus Mittel- und Ostböhmen. In: Poláček, L. – Kouřil, P. (Hrsg.). Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Waffenform und Waffenbeigaben bei den mährischen Slawen und in den Nachbarländern, Brno, 263–282.

Ruttkay, Alexander (1976). Waffen und Reiterausrüstung des 9. bis zur ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts in der Slowakei (II). In: Slovenská Archeológia XXIV / 2, Bratislava.

Staššíková-Šťukovská, Danica – Brziak, Peter (1995). Pôvod povrchových vrstiev železnej sekery z pohrebiska v Borovciach. In: Študijné zvesti AÚ SAV, 31, 1995, 193–202.

Vlasatý, Tomáš (2020). Specifický typ moravského opasku. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/specificky-typ-moravskeho-opasku/

Konstrukce raně středověkých seker

Raně středověké sekery náleží mezi populární nástroje, pokud však jde o kovové hlavy, nejsou vždy rekonstruovány věrohodně. Materiálem se dnes stává homogenní ocel. Poměrně velká část seker stylizovaných do raného středověku je vyráběna z výpalku vyřazeného z plechu, na který je navařen kus trubky coby oko sekery a břit je jednoduše naostřen. Raně středověké ukazují naprosto diametrální situaci – kvalitnější materiál byl drahý a nepříliš dostupný, a tak vznikala potřeba úsporně nakládat s materiálem. Standardním materiálem bylo svářkové železo a ocel, tedy materiál překládaný nebo tvořený zbytky skutými dohromady (Kotowicz 2018: 24–25). Ten se jeví jako vláknitý, mnohovrstvý a nestejně zbarvený. Sekery byly často svařené z dílů, přičemž podřadnější materiál byl obvykle použit na oko a čepel, zatímco na ostří byla použita ocel, ať už ve formě vloženého plátu či klínu, tak jako plát navařený z jedné či z obou stran čela čepele. Setkáváme se také s tím, že měkký a méně kvalitní materiál je doslova obalen materiálem kvalitnějším a tvrdším.

Dnes jsou kompletně kované sekery spíše na ústupu a kováři kvůli poptávce od tradičních postupů upouštějí. Kované sekery přesto nikdy nemohou být nahrazeny, a to kvůli estetičnosti, kvalitě projevující se časem i váze. Svařovaný výrobek má tu výhodu, že umožňuje efektivně nakládat s tloušťkami stěn, díky čemuž sekera nemá ani o gram více, než je zbytečně nutné, a současně působí ladně a funkčně. Toto vyžaduje po kováři zručnost, letitou praxi ve výrobě a používání nástroje a speciální přípravky.

Článek, který zde předkládáme, prezentuje základní konstrukční principy, podle kterých byly vyráběny sekery. Primárním cílem je otevřít problematiku mezi českými reenactory, kteří často rekonstruují jen původní tvar seker, nikoli však konstrukci a materiálové složení. V případě zájmu může vzniknout dodatek týkající se finálních tepelných úprav. Z níže navržených schémat existuje řada výjimek, které by bylo možné zkoumat v případových studiích. Různé konstrukce odrážejí různé funkce – je to právě požadovaná funkce, co ovlivňuje jak materiál, tak způsob, jak se s ním nakládá (konstrukce, tvar ostří atd.).

kolčinPrůřezy staroruských seker. Kolčin 1953: Ris. 68.

pleiner
Průřezy raně středověkých seker. Pleiner 1962: Obr. 22.


Varianta 1
Nejjednodušší konstrukce představuje železný, zřídkakdy ocelový ingot, ve kterém je za tepla proražen otvor a následně je dotvarována sekera (Pleiner 1962: 33). Tuto variantu můžeme nalézt v Polsku (Kotowicz 2018: 25), na území tehdejší Velké Moravy (Baxa et al. 2010: 503–504) i ve východní Evropě (Anteins 1976: Fig. 21:6; Sorokin 1959: 146; Tolmačeva 1989).

sekery_1Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 1.
Kotowicz 2018: Fig. 5:1.

Varianta 2
Další jednoduchou a rozšířenou konstrukcí je ingot obtočený kolem tyče, který je následně skut dohromady a dotvarován. Tuto variantu můžeme nalézt v České republice (Pleiner 1962: 141–144) a v Polsku (Kotowicz 2018: 25), přičemž byla zcela jistě mnohem rozšířenější. V Rusku se můžeme sejít i s ocelovým břitem navařeným na čelo takto konstruované čepele (Kolčin 1953: 102–107)

sekery_2Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 2.
Kotowicz 2018: Fig. 5:2.

Varianta 3
Nejjednodušší vícedílnou konstrukci představuje ingot, ve kterém je za tepla proražen otvor a na jehož čelo či bok je navařen ocelový plát. Tuto variantu můžeme nalézt na území tehdejší Velké Moravy (Pleiner 1967: 79), v Polsku (Kotowicz 2018: 27), Estonsku (Peets 2003: 113), ve východní Evropě (Bubenko 2003: 284), na území chazarského kaganátu (Chomutova 1986: 59) i v Anglii (Tylecote – Gilmour 1986: 59).

sekery_3Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 3.
Kotowicz 2018: Fig. 5:3.

sekery_3_2Schématický postup výroby velkomoravské sekery pomocí varianty 3.
Pleiner 1967: 80, Abb. 1:II.

Varianta 4
Další poměrně jednoduchou konstrukcí představuje ingot, který je v zadní části rozštěpen vedví, následně je skut tak, že vznikne oko, a na čelo je navařen ocelový plát. Tuto variantu můžeme nalézt v Polsku (Kotowicz 2018: 27) a Estonsku (Peets 2003: 114).

sekery_4Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 4.
Kotowicz 2018: Fig. 5:4.

Varianta 5
Pátou variantu představuje ingot, který je rozklepán a asymetricky obtočen tak, aby tvořil oko, a na čelo je navařen ocelový plát. Tuto variantu můžeme nalézt u velkomoravských seker (Pleiner 1967: 79), v Polsku (Kotowicz 2018: 27) a v severní části východní Evropy až do 14. století (Anteins 1976: Fig. 29, 35:2).

sekery_5Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 5.
Kotowicz 2018: Fig. 5:5.

sekery_5_2Schématický postup výroby velkomoravské sekery pomocí varianty 5.
Pleiner 196780, Abb. 1:I.

Varianta 6
Další vícedílnou variantu tvoří dva ingoty, přičemž jeden z nich tvoří oko, do něhož je vložen druhý ingot tvořící čepel a na čelo čepele je navařen ocelový břit. Tuto variantu můžeme nalézt v Polsku (Kotowicz 2018: 27) a v severní části východní Evropy (Anteins 1976: Fig. 21:3, 35:1; Peets 2003: 114).

sekery_6Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 6.
Kotowicz 2018: Fig. 5:6.

Varianta 7
Poslední vícedílnou variantou je přehnutý ingot, který je rozklepán a asymetricky obtočen tak, aby tvořil oko, mezi přehnuté části je vložen plát oceli (Pleiner 1962: 145). Na čelo čepele mohl být navařen ocelový břit. Tuto variantu můžeme nalézt v Polsku (Kotowicz 2018: 27), České republice (Hošek 2003: 50), v Lotyšsku (Peets 2003: 114), v Bělorusku (Gurin 1982: 48), Rusku (Kolčin 1953: 106), ve Velké Británii (Tylecote – Gilmour 1986: 59) a Dánsku (Buchwald 1978: 107–121).

sekery_7Schématický postup výroby sekery pomocí varianty 7.
Kotowicz 2018: Fig. 5:7.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Anteins 1976 = Anteins, Aleksis (1976). Melnais metāls Latvija, Rīga.

Baxa et al. 2010 = Baxa, Peter – Hošek, Jiří – Ottenwelter, Estelle – Děd, Jiří (2010). Restaurátorsko-konzervátorský průzkum vybraných nálezů z lokality Kopčany. In: Archeologické rozhledy 62, č. 3, s. 492–513.

Bubenko 2003 = Бубенько Т.С. Кузнечное ремесло средневекового Витебска // Актуальныя праблемы гісторыі Беларусі: стан, здабыткі і супярэчнасці, перспектывы развіцця, Гродна, 283–289.

Buchwald 1978 = Buchwald, Vagn F. (1978). En metallografisk undersøgelse af en vikingetidsøkse fra Sønder Onsild. In: Aarbøger for nordisk oldkyndighed og historie 1976, 96–123.

Gurin 1982 = Гурин М.Ф. (1982), Древнее железо Белорусского Поднепровья (I тысячелетие н.э.), Минск.

Hošek 2003 = Hošek, Jiří (2003). Metalografie ve službách archeologie, Praha – Liberec.

Chomutova 1986 = Хомутова Л. С. (1973). Техника кузнечного ремесла в древнерусском городе Серенске (вторая половина XII–XIV в.) // Советская археология, № 2, 216–225.

Kolčin 1953 = Колчин, Б. А. (1953). Черная металлургия и металлообработка в Древней Руси // Материалы и исследования по археологии СССР. № 32, Москва.

Kotowicz 2018 = Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Peets 2003 = Peets, Jüri (2003). On forging technologies of Estonian iron age and Medieval axes. In: Nørbach, Lars Christian (ed.). Prehistoric and medieval direct iron smelting in Scandinavia and Europe: aspects of technology and society; proceedings of the Sandbjerg conference, 16th to 20th September 1999, Århus, 111–117.

Pleiner 1962 = Pleiner, Radomír (1962). Staré evropské kovářství, Praha.

Pleiner 1967 = Pleiner, Radomír (1967). Die Technologie des Schmiedes in der großmährischen Kultur. In: Slovenská archeológia 15/1, 77–188.

Sorokin 1959 = Сорокин, С. С. (1959). Железные изделия Саркела— Белой Вежи. // МИА 75, стр. 135–199.

Thomsen 1971 = Thomsen, Robert (1971). Metallografische Untersuchungen an drei wikingerzeitlichen Eisenäxten aus Haithabu. In: Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Berichte 5, Neumünster, 30–57.

Tolmačeva 1989 = Толмачева, М.М. (1989). Кузнечные изделия салтово-маяцкой культуры по материалам Ютановского могильника // Краткие собщения Института археологии 198, М., стр. 107–112.

Tylecote – Gilmour 1986 = Tylecote, R.F. – Gilmour, B.J.J. (1986). The Metallography of Early Ferrous Edge Tools and Edged Weapons. BAR 155, Oxford.