Velkomoravské šupinové zbroje?

V nově vydaném sborníku Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa (“Vyzbrojení a jezdecké vybavení 8.-10. století ve střední Evropě”), který představuje takřka deset let staré texty autorů, je možné nalézt některé pozoruhodné skutečnosti, které budou zajímat nejen českou, ale také zahraniční reenactorskou a badatelskou obec. Dva články, na které bych chtěl zejména upozornit, byly napsány Milošem Bernartem a Petrem Luňákem (Bernart 2019; Luňák 2019). Oba archeologové, kteří jsou veterány reenactmentu, se zaměřují na skupiny kovových předmětů, které mohly sloužit jako zbrojní komponenty – Bernart interpretuje některé kusy tzv. slezských misek jako hrudní pláty (kardiophylax), zatímco Luňák pokládá za součásti zbrojí skupinu obdélných kování s pukličkami, které byly dosud pokládané za pozůstatky opasků, koňských postrojů či nábytku. Zda jsou tyto teorie, které rezonovaly zejména v době vzniku článků, správné, musí potvrdit až další bádání.

V tomto článku bych rád přiblížil třetí skupinu netypických předmětů, kterou zmiňuje Bernart ve svém výčtu ochran trupu v prostoru Čech, Moravy a Slovenska – možné pozůstatky šupinové zbroje. Jako šupinovou zbroj můžeme označit takovou ochranu, která je tvořena kovovými plechy ve tvaru rybích šupin, které se na rozdíl od zbrojí lamelových překrývají směrem dolů a které jsou připevněny k textilnímu či koženému podkladu pomocí textilu, kůže, nýtů či drátu (Dawson 2013: 19). Bernart zmiňuje, že možné šupiny byly nalezeny hned na třech slovanských lokalitách:

  • Hradiště Mikulčice, Česká republika
    Dvě možné šupiny byly nalezeny v Mikulčicích (Inv. Nr. 5769/89). Jejich spolehlivou interpretaci a bližší ohledání znemožňuje fakt, že shořely při požáru depozitáře roku 2007. K dispozici je v tuto chvíli pouze kopie kresby z inventarizační knihy. Z ní je patrné, že oba předměty měly relativně rovný vršek, u něhož se nacházely dva otvory pro nýty, jejichž pozůstatky se také dochovaly. Z kompletnějšího předmětu se rovněž zdá, že jeho spodní část byla zaoblená nebo hrotitá.

Možné šupiny z Mikulčic. Bernart 2019: Abb. 12.

  • Hradiště Olomouc, Česká republika
    V roce 2000 byl v prostoru Václavského návrší na ploše tzv. nové kotelny na hospodářském dvoře objevený objekt a kulturní vrstva, datované do střední doby hradištní, zřejmě 1. poloviny 10. století. V rámci tohoto horizontu se NPÚ Olomouc podařilo objevit fragmenty minimálně dvou železných plechů, v jednom případě s otvory, zešikmením a půlkulatým zakončením. Rozměry činily 7 × 3 cm (Bernart 2019: 16). Vyhodnocení souboru z nové kotelny bude podle vědecko-výzkumných projektů probíhat od roku 2021 (s publikací v roce 2022–2023). Nálezy budou podrobeny RTG a analýzám. Kromě plechů je v nálezovém souboru víc artefaktů spojených s vojenstvím (křížové kování, průvlečky a další). Za poskytnuté informace děkujeme Mgr. Pavlu Šlézarovi z NPÚ Olomouc.

Možná šupina z Olomouce. Fotografii poskytl Radovan Frait.

  • Hradiště Gars, Rakousko
    Samostatný plech interpretovaný jako pravděpodobná šupina byl nalezen ve slovanském hradišti Gars v Rakousku. Plech o rozměru 2,5 × 1,5 cm měl ve středu profilovanou vzpěru. V horních okrajích se nacházely dva otvory, přičemž níže mezi nimi se nacházel třetí otvor. Plech se bohužel rozpadl při konzervaci (Bernart 2019: 17). Bližší informaci může poskytnout Prof. Erik Szameit z Vídeňské univerzity.

Je nutné mít na paměti, že dominantní ochranou trupu na Velké Moravě byla kroužková brň, jejíž fragmenty nacházíme v řadě lokalit velkomoravské říše – Mikulčice (Bernart 2010: 7071; Kavánová 2003: 238239), Staré Město (Bernart 2019: 16), Pohansko (Pleiner 2002), Bojná (Bernart 2010: 73–74; Kouřil 2014: 330, Pieta 2015: 27, Obr. 15:5, Obr. 17:2), Olomouc (Bernart 2010: 70; Bláha 2001: 59, obr. 11:6), Dolní Věstonice (Ungerman 2007: 153-4), Devínska Nová Ves (Eisner 1952: 296, Tab. 71.6, Tab. 107.10), Prušánky (Klanica 2006a: Tab. 51.9; Klanica 2006b: 184), Čáčov (Šemmer 1940-1). Současně jde o jediný typ kovové zbroje, jehož výroba je na Velké Moravě doložena.

Šupinové zbroje byly významně rozšířeny v antice a po pádu Západořímské říše se prokazatelně udržely v byzantské, islámské a avarské zbrojní tradici (Dawson 2013: 24-27). Velmi často se setkáváme s názory, že Frankové rovněž disponovali šupinovými zbrojemi, ale tyto teorie se v literatuře setkávají spíše s kritikou (Coupland 1990). Franská ikonografie, významně zastoupená Stuttgartským žaltářem z 1. pol. 9. století, vyobrazuje jak jednolité zbroje chránící celé tělo, tak zbroje rozdělené do hrudního pancíře, suknice a ochrany stehen (Dawson 2013: 27-29). Je prokázáno, že tato ikonografie kopíruje byzantské předlohy (Coupland 1990). Ochranu stehen se šupinami zmiňuje také Notker Koktavý při popisu zbroje Karla Velikého v Pavii (Coupland 1990), tento popis se však naznačuje, že jeho autor chtěl zaznamenat výjimečný kus zbroje, který pro domácí publikum nebyl dobře znám. Šupinové zbroje nejsou explicitně zmíněny ve zbrojních předpisech a kapitulářích, a vzhledem k absenci faktických nálezů se zdá, že tento typ zbroje byl v karolinské říši užíván zcela výjimečně.

Nelze vyloučit, že předměty, které zde popisujeme, původně sloužily jiným účelům a nebyly šupinami. Sám Bernart je v hodnocení velmi opatrný. Dvojbodové upevnění, profilované středy, zkosení hran a poměrně malá velikost jsou však dobrými výchozími předpoklady. Pokud jsou výše popsané plechy šupinami zbrojí, jejich malé množství (1-2 kusy) naznačuje, že nemáme co do činění s kompletními zbrojemi, nýbrž s nehotovými nebo poškozenými kusy, upadlými anebo druhotně využitými fragmenty někdejších zbrojí. Jako analogie se nabízejí části římských a avarských lamelových zbrojí, které se ve velkomoravském období objevují jako sekundárně použité starožitnosti v hrobech (Prušánky) anebo depotech (Horné Plachtince; Bernart 2013). Tento fenomén se týká také fragmentů kroužkových zbrojí, které byly na Velké Moravě ukládány do dětských hrobů (Devínska Nová Ves; Bernart 2019: 16). V avarském prostředí můžeme šupiny, které se podobají výše popsaným, nalézt poměrně snadno – plíšky z Mikulčic a Garsu tvarově i velikostně odpovídají šupinám z maďarských lokalit Kölked-Feketekapu B (Kiss 2001: 24-40), Závod (Csallány 1972: 6. kép) a Uo (Csallány 1972: 3. kép). Pro potvrzení či vyvrácení navržených domněnek musíme dočkat dalšího vývoje.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Bernart, Miloš (2010). Raně středověké přílby, zbroje a štíty z Českých zemí, Praha: Univerzita Karlova.

Bernart, Miloš (2013). Raně středověká lamelová zbroj z lokality Horné Plachtince. In: Zborník Slovenského národného múzea, Roč. 107, č. 23, Bratislava, 9196.

Bernart, Miloš (2019). Kettenhemden und andere Kriegerrüstungen des frühen Mittelalters aus Böhmen, Mähren und der Slowakei. In: Poláček, L. – Kouřil, P. (Hrsg.). Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Waffenform und Waffenbeigaben bei den mährischen Slawen und in den Nachbarländern, Brno, 9–22.

Bláha, Josef (2001). Archeologické poznatky k vývoji a významu Olomouce v období Velkomoravské říše. In: Galuška, L. – Kouřil, P. – Měřínský, Z. (eds.). Velká Morava mezi východem a západem, Brno, 41-68.

Coupland, Simon (1990). Carolingian Arms and Armor in the Ninth Century. In: Viator 21, 29–50.

Csallány, Dezső (1972). Avarkori páncélok a Kárpát-medencében (I. rész). In: Nyíregyházi Jósa András Múzeum évkönyve 12-14, Nyíregyháza, Nyíregyházi Jósa András Múzeum, 7-41.

Dawson, Timothy (2013). Armour Never Wearies : Scale and Lamellar Armour in the West, from the Bronze Age to the 19th Century, Stroud.

Eisner, Jan (1952). Devínska Nová Ves : Slovanské pohřebiště, Bratislava.

Kavánová, Blanka (2003). Mikulčice – pohřebiště v okolí 12. kostela. In: N. Profantová – B. Kavánová (ed.): Mikulčice – pohřebiště u 6. a 12. kostela, Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 22, Brno, 211413.

Kiss, Attila (2001). Das awarenzeitliche Gräberfeld in Kölked-Feketekapu B. In: Monumenta Avarorum Archaeologica 6, Budapest.

Klanica, Zdeněk (2006a). Nechvalín, Prušánky. Čtyři slovanská pohřebiště I, Brno.

Klanica, Zdeněk (2006b). Nechvalín, Prušánky. Čtyři slovanská pohřebiště II, Brno.

Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Archeologický ústav AV ČR, Brno.

Luňák, Petr (2019). Rectangular Embossed Fittings – Possible Armour Parts? In: Poláček, L. – Kouřil, P. (Hrsg.). Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Waffenform und Waffenbeigaben bei den mährischen Slawen und in den Nachbarländern, Brno, 431–440.

Pieta, Karol (2015). Včasnostredoveké mocenské centrum Bojná – výskumy v rokoch 2007–2013. In: K. Pieta – Z. Robak (ed.): Bojná 2 – Nové výsledky výskumov včasnostredovekých hradísk, Nitra, 9–49.

Pleiner, Radomír (2002). Metalografický výzkum velkomoravské kroužkové zbroje z Břeclavi-Pohanska. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, M vol. 7, s. 7781.

Šemmer, Viktor (1940-1). Archeologické nálezy v Čáčove (okr. Senica n. Myj.) r. 1937. In: Sborník Muzeálnej slovenskej spoločnosti 34-35, 137-9, Taf. IV.

Ungerman, Šimon (2007). Raně středověké pohřebiště v Dolních Věstonicích – Na Pískách. Brno : Masarykova univerzita.

Úvod do staroseverských podzbrojí

Na žádost mnoha reenactorů, kteří se zabývají raně středověkým bojem, jsem se spolu se svými kolegy Romanem Králem, Janem Zajícem, Janem Bělinou a dalšími rozhodl sepsat článek, který by poskytoval obsáhlý komentář k užívání podzbrojí a textilních zbrojí raného středověku. Vzhledem k tomu, že neexistuje jediný archeologický nález, jsme nuceni složitě spekulovat a vycházet z pochybných literárních zmínek, vyobrazení a zkušeností vyzkoušených na vlastní kůži. Článek budeme koncipovat jako výčet konstrukčních předpokladů, ze kterých každý zájemce může vycházet.

Nutnost podzbroje

Výjev z výšivky z Bayeux, kolem roku 1077.

Je logické, že se kroužkové a případně i další zbroje používaly v kombinaci s podkladem. Kroužková brň, která byla nejrozšířenější kovovou zbrojí ve Skandinávii, poskytuje kvalitní ochranu vůči řezu a efektivně rozkládá ránu do prostoru. Ale v případě, že by byla nošena bez podzbroje, by rozloženou ránu absorbovalo přímo tělo a došlo by k jeho povrchové a vnitřní destrukci. Pro dobu vikinskou (a ostatně celý raný středověk) je příznačné, že podzbroj nikdy není přímo zmiňována jako součást bojové výbavy (gerðarherváðir, herklæði), do které prameny řadí zejména kovové vybavení. Totéž platí o dochovaných skandinávských vyobrazeních (viz např. zde, Archer 2013) – zbroje přiléhají těsně k tělu a není pod nimi patrný podklad, a to ani v případě, že muži svlékají padlé ze zbrojí. Podzbroje jakožto spodní vrstvy nebyly pro celkové vyznění uměleckého díla důležité, respektive zbroje byly důležitější nežli jejich doplňky (byť nezbytné). Existují však iluminace ze soudobé Evropy, ve kterých je podklad naznačen (viz např. Skodell 2008), a my se pokusíme ukázat, že mezi podzbrojemi napříč soudobou západní a severní Evropou existovaly paralely.

Materiál podzbroje

Nejlepší ochranu proti rozložené ráně představuje vrstvený textil a kůže. V českém reenactmentu panuje tendence vyrábět i několik centimetrů silné prošívanice a vycpávanice, ale vědecké bádání (viz seznam u Archer 2014) spekuluje o dvou textilních vrstvách či kombinaci textilní a svrchní kožené vrstvy. Tomu by nasvědčovala i vyobrazení, ve kterých zbroje přiléhají přímo k tělu. Menší počet vrstev vlny (do tří) se nám také osvědčil v moderních bitvách – bojovník není omezen v pohybu a zároveň je obstojně chráněn (sekery a kopí jsou však problematické). Osvědčily se také nepříliš tlusté zplstnatělé textilie.

Ságy a další prameny včetně Knihy o družině (Hirðskrá) a Královského zrcadla (Konungs skuggsjá) zmiňují textilní zbroje treyja a panzer/panzari (Falk 1914: § 87 + § 90; 181182, 185186). Tyto pojmy se do staroseverštiny dostaly jako výpůjčky ze střední nízké němčiny a označují mnohavrstvé prošívanice a vycpávanice vrcholného a pozdního středověku (Hjardar – Vike 2011: 194196). Zbroje na způsob prošívanic, které jsou prošívané vertikálním nebo diamantovým vzorem, se ve vyobrazeních (např. výšivka z Bayeux) objevují až v 11. století a mohou souviset s celkovou profesionalizací armád, třebaže musíme konstatovat, že vyobrazení zbroje zjednodušují, a to až do té míry, že nečiní rozdíl mezi zbrojemi textilními, kroužkovými, šupinovými či lamelovými.

Střih
Dánové

Útok velkého dánského vojska podle rukopisu M.736, fol. 9v, cca rok 1130.

Otázka střihu je zřejmě nejsložitější ze všech, protože vyžaduje znalost soudobého odívání. Lze předpokládat, že střih nebyl zcela uniformní. Rovněž lze předpokládat postupný vývoj – zesilování jednotlivých částí a vrstvení většího množství látek, což vyžaduje jejich prošívání.

Nelze si nevšimnout, že většina ságových bojovníků bojuje prakticky beze zbroje, což si lze vyložit tak, že si kvalitní zbroje jednoduše nemohli dovolit. Někteří se před bojem dokonce oblékají do sváteční tuniky. Anglické iluminace z 10.12. století znázorňují řadu bojovníků oděných pouze do čapek a tunik. Stejně tak mohly funkci samostatně nošené textilní zbroje plnit přehybané nebo východní kaftany s knoflíky. Přijde mi logické předpokládat, že podzbroje byly prakticky totožné s těmito běžnými, civilními oděvy, a jejich ochranné funkce se dosahovalo jejich vrstvením. Co se týče střihu, jedná se o klasickou tuniku (kyrtill) : po kolena dlouhý oděv bez knoflíků nebo zapínání, s dlouhými rukávy a vsazenými klíny. Výstřih mohl být řešen klopou a stojáčkem pro ochranu krku, stejně jako v případě tunik ze Skjoldehamnu a Guddalu.

Add. MS 24199 fol. 18

Cotton Ms. Cleo. C VIII, fol. 18v, konec 10. stol.

Toto řešení přinejmenším naznačuje několik pramenů. Prvním z nich je iluminace anglosaské verze Prudentiovy Psychomachie (viz vpravo), která se datuje do konce 10. století. Na této iluminaci lze spatřit dva bojovníky – tanečníky v krátkých kroužkových košilích se zubatými okraji, zpod nichž vyčnívají tuniky, které dosahují kolen a zápěstí. Prakticky stejné řešení se objevuje v iluminacích několika rukopisů z období 10.11. století (viz např. scény z Knihy Makabejské ze St. GallenuZlatého evangeliáře z Echternachu či Života svatého Albína). S tím koresponduje i jeden literární pramen, a sice Sága o Magnúsovi Dobrém (kap. 29), ve které se praví, že „Král Magnús si sundal kroužkovou brň, pod níž měl navrchu rudou hedvábnou tuniku […].

Předpokládaná rekonstrukce bojovníka uloženého v Gjermundbu, 10. století. Podle

Předpokládaná rekonstrukce bojovníka uloženého v Gjermundbu, 10. století. Podle Hjardar – Vike 2011: 155.

Tento krátký ságový úryvek nás nutí představovat si podzbroj jako více tunik poskládaných na sebe. Osobně jsem toto řešení používal a jeho praktičnost spatřuji v tom, že nositeli umožňuje libovolně přidávat/ubírat počet vrstev, čistit propocené tuniky samostatně a konečně používat samostatné tuniky i mimo bojový kontext. Hned dva norské nálezy – Skjoldehamn a Guddal – obsahovaly dvě tuniky, což je přesně počet, který se mi osvědčil jako ochrana vůči zimě i jako podzbroj nošená pod brní.

Rozhodně lze uvažovat také o tunikách sešitých k sobě. Podzbroj ze sešitých tunik je již speciálním válečným oděním, které jen stěží najde uplatnění v nebojové situaci. Často se argumentuje tím, že byzantské prameny popisují podzbroje podobné prošívanicím. Strategikon například zmiňuje, že kvalita tuniky nošené pod zbrojí variuje od lnu po hrubou vlnu či vlčí chlupy (Adams 2010: 98). Obzvlášť zajímavé svědectví podává Anonymní traktát o strategii ze 6. století:

Zbroj by neměla být nošena přímo na běžném oblečení, jak někteří dělají, aby snížili váhu zbroje, nýbrž na oděvu přinejmenším na prst tlustém. A to ze dvou důvodů. Když se tvrdý kov dotýká těla, nerozdírá ho, leč dokonale sedne a pohodlně spočívá na těle. Navíc zabraňuje nepřátelským střelám, aby zasáhly tělo […], protože drží [kovovou zbroj] dále od těla.“ (Anonymní byzantský traktát o strategii, §16)

Existenci takového jednokusového textilního odění ve Skandinávii dokládá prakticky až výraz treyja, což podle nás může svědčit o tom, že se podobný specializovaný oděv začal používat až v pozdějším období (11./12. století a dále), ale vzhledem k povaze našich pramenů nemůžeme zavrhnout ani tuto myšlenku. Nezbývá tedy nic jiného než připustit obě varianty, a sice brň oblékanou přes civilní šaty (několik tunik) a brň oblékanou přes speciální oděv. Tloušťka speciálního oděvu by se mohla pohybovat kolem 1 centimetru. Osobně bych se u takového oděvu ze sešitých tunik vyhnul důkladného prošívání, nýbrž bych tuniky sešil u lemů a pak bych na ně našil ozdobné pásky a lemovky z hedvábí, čímž bych docílil dekorativního vzhledu a prošití zároveň.

Skandinávská vyobrazení naznačují, že se délka podzbroje přizpůsobovala délce kroužkové zbroje. Prudentiova Psychomachie a další soudobé iluminace však ukazuje pravý opakAž na výjimky můžeme říci, že do počátku 11. století se ve skandinávském kulturním okruhu užívaly kratší brně, v délce do 70 cm, a s krátkým rukávem. Zároveň chyběly kroužkové komponenty, jako ochrana krku či nohou. V průběhu 11. století zaznamenáváme prodlužování zbrojí, které bylo způsobeno přejímáním kontinentálních zvyklostí a které vyvrcholilo používáním kroužkových kompletů.

Vyhraňujeme se vůči moderním „podzbrojím“, které jsou bez ladu a skladu sešity dohromady a připomínají spíše hadry nebo otrocké oblečení. Textilní zbroje – ať už byl jejich vzhled jakýkoli – musely být vkusné a musely odrážet status majitele. V dnešní době se až příliš hledí na praktickou stránku a „minimální koukatelná elegance“ je zanedbávána. Někteří reenactoři a organizátoři historických akcí s oblibou tvrdí, že podzbroje nejsou dochované, a proto je dnes možné používat a tolerovat prakticky jakoukoli textilní nebo koženou zbroj.

Rekonstrukce

Zastáváme názor, že v reenactmentu je důležitá vizualizace. Můžeme se snažit o kvalitní článek, ale bez fotek rekonstrukcí nikdy neoslovíme cílovou skupinu. Proto přikládáme menší galerii fotek podzbrojí a zbrojí. Do budoucna doufáme, že se galerie bude rozšiřovat – pokud disponujete fotografií vhodné podzbroje, můžete nám ji samozřejmě poslat a my ji zveřejníme.

Společným jmenovatelem vyfocených podzbrojí je menší počet vrstev, délka dosahující maximálně po zápěstí a po kolena, absence zapínání a co nejméně prošívání.

 

Domníváme se, že otázka podzbrojí byla dosud přehlížena – na našich bojištích se pohybují bojovníci, který se svými tlustými či ahistorickými zbrojemi spíše připomínají maskota firmy Michelin. V zájmu posunu reenacmentu je třeba vést diskuzi, a proto jsme otevřeni názorům ostatních reenactorů a jsme ochotni o problematice podzbrojí dále debatovat.

Článek se již po pár dnech dočkal dobrého přijetí a dokonce vznikl doplněk o bojovém kabátci. Jeho autorem je Abe a můžete si jej přečíst zde. Za citování stojí autorova věta: „Můj názor je ten, že pro bojovníka na cestách je nepraktické tahat civilní oblečení a ještě navíc speciální bojovou ochranu, mnohem výhodnější je spojit oba požadavky do jednoho.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Zdroje a doporučené odkazy

Anonymní byzantský traktát o strategii (The Anonymous Byzantine Treatise on Strategy). In: Three Byzantine Military Treatises, ed. a přel. George T. Dennis, Washington 1985: 1–135. Dostupné z: https://oniehlibraryofgreekliterature.files.wordpress.com/2015/09/three-byzantine-military-treatises-by-george-t-dennis.pdf.

Sága o Magnúsovi Dobrém – Sagan af Magnúsi góða. Dostupné z: http://www.heimskringla.no/wiki/Sagan_af_Magn%C3%BAsi_g%C3%B3%C3%B0a.

ADAMS, Noël (2010). Rethinking the Sutton Hoo Shoulder Clasps and Armour. In: Entwistle, Chris – Adams, Adams (eds.). Intelligible Beauty: Recent Research on Byzantine Jewellery, British Museum Research Publication 178, London, 83-112

ARCHER, Gavin. Mail Shirts, in: The Viking Age Compendium, 2013. [online]. [cit. 2015-02-03]. Dostupné z: http://www.vikingage.org/wiki/index.php?title=Mail_Shirts.

ARCHER, Gavin. Jacks and Gambesons, in: The Viking Age Compendium, 2014. [online]. [cit. 2015-02-03]. Dostupné z: http://www.vikingage.org/wiki/index.php?title=Jacks_and_Gambesons. Viz bibliografii v závěru.

FALK, Hjalmar. Altnordische Waffenkunde. Kristiania 1914.

HJARDAR, Kim – VIKE, Vegard. Vikinger i krig. Oslo 2011.

SKODELL, Henry. Schutzausrüstung des 11. Jahrhunderts in Mitteleuropa, in: Reenactment.de, 2008. [online]. [cit. 2015-02-03]. Dostupné z: http://www.reenactment.de/reenactment_start/reenactment_startseite/diverses/kitguide/kitguide.html.

Relikvie z kostela Bussy-Saint-Martin – nejstarší dochovaná prošívanice – online.

Rekonstrukce prošívané zbroje na základě ikonografických podkladů z 13.st. – online.

Ochrana těla doby vikinské – online.