Origins of the “St. Wenceslas Helmet”

In December 2016, an extraordinary sword of Petersen’s type S, known for its rich decoration, was found in Lázně Toušeň in Central Bohemia. Although swords of the type were found in locations ranging from Ireland to Russia, this specific piece is the very first example from the Czech Republic. Thanks to my cooperation with Jiří Košta and Jiří Hošek on mapping the analogies, I had the opportunity to examine the weapon by myself. This and other events of the past two years affected me greatly and made me rethink my approach to many topics. Foremost I felt the need to once again review the so-called St. Wenceslas helmet, the nose-guard and browband in particular.

The helmet known as “St. Wenceslas helmet” is very well known and curious item, which has been kept in Bohemia from the Early Middle Ages, with many publications covering the topic (most notably by Hejdová 1964Merhautová 1992Schránil 1934). Along with a chainmail, a mail cloak and other items, it is a part of the crown jewels, playing its symbolic role in the past millennium. The recent research confirmed that the oldest of these artefacts originated in the 10th century (Bernart – Bravermanová – Ledvina 2014). Nowadays, the helmet consists of a dome, a nose-guard and browband, showing many, often low-quality repairs, which suggest the helmet undergone a complicated development. It is obvious that in its current form, the helmet is a compilation was meant for occasional exhibits and was never meant to be used on the actual head. Let’s thoroughly summarise what facts we have about the helmet, and what is just an assumption.

svatovaclavkaCondition of the St. Wenceslas helmet in 1934. Click for higher resolution.
Source: Schránil 1934: Tab. XIII and XIV.

On the helmet’s base, the measurements of the inner oval are 24,4 cm × 20,9 cm, with a circumference of 70 cm. The single-piece conical dome might have been crafted in Czech lands, and due to being dated in 10th century, it could have been around during St. Wenceslas’s reign (†935) (Bernart – Bravermanová – Ledvina 2014: 179). It is thus possibly one of the oldest preserved single-piece conical helmets, of which the closest parallels can be found in the Czech Republic and Poland (Bernart 2010). The helmet dome has height of 16 cm, with the helmet weighing a total of 1 kilogram. A presumption that the helmet dome was of younger date was not confirmed. The material of the helmet is substantially inhomogenous – on the forehead, the thickness is between 1,6 and 1,9 mm, while being 0,6 to 1,9 mm on the sides (personal discussion with Miloš Bernart). In the place where the nose-guard is attached today, there was originally an integral nose-guard that was later cut off and the area surrounding it was adjusted by hammering to fit the now-present part. Hejdová suggested that the original helmet had ear and neck protection prior to the adjustment, leaving holes around the edge (Hejdová 196619671968), but a recent analysis considers these to be a remnant after helmet padding (Bernart – Bravermanová – Ledvina 2014). These two aspects should not be viewed as separated – as is suggested in case of Lednica helmet, the helmet padding could be the base of the ear and neck protection that was attached to it (Sankiewicz – Wyrwa 2018: 217-219). The dome bears signs of several repairs, which had though avoided a rather specific hole on the helmet rear most likely either caused by a weapon blow or was meant to suggest so. Further details on measurements and repairs are summarised by Hejdová and Schránil (Hejdová 1964; Schránil 1934).

jednokusSelection of single-piece helmets from the Czech Republic and Poland.
Source: Bernart 2010.

Some time following the death of St. Wenceslas, but possibly still in 10th century, the helmet received various modifications linked to its exaltation to a sacred relic. The adjustments were possibly initiated either by Duke Boleslav II. (†999), who supported the cult of St. Wenceslas, or his wife, the duchess Emma (Bernart – Bravermanová – Ledvina 2014: 181). The existence of the modified helmet was possibly reflected by author of the so-called “Legend of Kristián”, dated 992-994 AD. The legend speaks of Duke Wenceslas meeting Duke Radslav of Kouřim, who laid down his weapon after seeing a mark of the Holy Cross shining on Wenceslas’s forehead. It is possible that Kristián, being a potential brother of Boleslav II. and therefore well aware of the Přemyslid dynasty affairs at the end of 10th century, meant the shining cross as a reference to the decorated nose-guard, a newly installed decoration on the helmet. According to Merhautová, the helmet could had been unveiled at the occasion of founding the Archdiocese of Prague in 973 AD (Merhautová 2000: 91).

One of lesser modifications done during the 10th century affected the lower edge of helmet dome, where an aventail holder made of folded silver strip was riveted. Today, only fragments of the strip holder on inner and outer edge remain. This type of holder represents a very laborious and highly effective protection; there are grooves cut or sheared into the fold of the strip, to which rings holding the aventail are inserted, held in place by a metal wire. This sophisticated method is known from at least ten other Early Middle Ages helmets and helmet fragments, where the strip is made from iron, brass or gilded bronze (Vlasatý 2015). The St. Wenceslas treasure guarded in Prague also contains a chainmail. It is accompanied by a square-shaped mail cloak, which upper part (a sort of “standing collar” with dimensions 50 × 7,5 cm) is fringed with three lines of almost pure gold rings (Schránil 1934). The uppermost line of rings is again made of iron. A detailed analysis confirmed that the collar is made of identical rings as the chainmail but differs from the rest of the mail cloak. The researchers (Bernart – Bravermanová – Ledvina 2014: 180181) suggest the collar was originally a standing collar of the chainmail, only later to be removed and re-used as an aventail attached to the helmet with iron rings. The aventail was possibly removed from the helmet during reign of Charles IV and became a basis for the mail cloak, later to be expanded to the current shape. Because of the original length of 7,5 cm and use of a silver holder, it seems this part of the helmet was purely decorative.

vaclav-limecDetail of the collar with golden fringe. Source: Bernart 2010: pic. 37.

Another modification, possibly done simultaneously with the previously mentioned improvements, was an installation of the nose-guard and the browband. We shall take a deeper look at this particular change as the nose-guard has been greatly discussed by many Czech researchers, and as I will attempt to show, many of the opinions were completely misleading and based on ignorance of wider context. The nose-guard is cross-shaped with a total height of 14,7 cm, width of 18,5 cm and is thick up to 5 mm. On three of its ends, it is attached to the dome by large iron rivets. The brow part is lobated on the upper edge and represents eye-brows. The nasal itself copies the shape of a nose and is 6,3 cm long and 3,3 cm wide. From the side view, the nasal seems to be slightly bent, which Miloš Bernart claims to be caused by falling on its lower end. There is a small thorn of unknown function coming out of the middle of the lower end of the nose-guard. Due to typological similarity with a helmets from Olomouc and Lednica, we could argue the thorn was expanded to a small hook used for attaching face-protecting aventail (Sankiewicz – Wyrwa 2018: 217-219). Nearest analogy of the cross-shaped nose-guard is known from Bosnian Trnčina, which is dated to 10th-11th century (D’Amato 2015: 67, Pl. 5) and is a second specimen of single-piece helmet with additional nose-guard. Lower part of St. Wenceslas helmet’s dome is edged with a decorative brow band covering the silver aventail holder, ending beneath the nose-guard. It was attached to the helmet by rivets, together with two larger rivets on the nose-guard; the rivets fastening the band were secured by copper pads on the inner side of the helmet. Circa three-quarters of this brow band survived to present day, which got probably damaged in the past to a point where it had to be repaired by additional attachments. Decorative band on a helmet is an uncommon feature, known mostly from Eastern Europe (Holmquist Olausson – Petrovski 2007: 234-236). The nearest analogy of the band is possibly a decoration of helmet from Nemia, Ukraine, dated to 11th century (Kirpičnikov 1971: Tabl. IX).

Schematic reconstruction of the helmet circa 1000 AD.
Source: Taken from Czech Radio website.

The silver surface of both the nose-guard and browband is decorated by overlay. This method is based on cutting into the base material in various directions, to which a more expensive metal is then hammered (Fuglesang 1980: 125–126; Moilanen 2015: 276–277). In the case of the nose-guard, the base metal is cut in three directions; this fact is apparent on X-ray photos, on some spots even with naked eye. The browband is most likely decorated the same way. Silver wire or plate was used for overlay, and analysis also shows traces of copper, gold, lead and corroded zinc, though not used for decoration (personal discussion with Miloš Bernart). According to Vegard Vike, the material used for decoration was silver wire mechanically hammered to the cuts, while a copper-alloy wire might had been used for outlines which are now missing. Miloš Bernart, Petr Floriánek and Jeff Pringle agree that the outlines were originally filled with niello, which fell out over time. The nearest analogical helmets with masks decorated by overlay are from Lokrume, Gotland, and Kiev, Ukraine (Vlasatý 2016Vlasatý 2018). Furthermore, a fragment from Lokrume is decorated by identical motifs as the St. Wenceslas helmet’s browband. Overlay decoration is also commonly used on weapons and riding equipment from 950 AD to beginning of 12th century in England and Scandinavia, from where this method could had expanded to neighbour countries together with motifs achieved by this method. Like in the case of the sword find from Lázně Toušeň, it is extremely difficult to determine the point of origin, because spread of fashion also included manufacturing processes, not only the final product. Overlay method thus only indicates that the item most likely originated in Northern or Eastern Europe.

Wenceslas_noseguard-ChristDetail of the St. Wenceslas helmet’s nose-guard. Source: Vegard Vike.

I believe that motifs achieved by this method on the nose-guard can help us narrow down the place of manufacturing. To displeasure of all Czech researchers who would love to deem the character depicted on the nose-guard as Norse god Oðinn (eg. Merhautová 1992Merhautová 2000Sommer 2001: 32), it is necessary to reject this theory once and for all. In fact, it is an early depiction of crucified Jesus Christ (as was suggested by Benda, Hejdová and Schránil), that has many parallels in European area up to 12th century (Fuglesang 1981Staecker 1999). Its function on the nose-guard is clear – to represent a Christian owner, depicts a formula of Christ’s redemption and his second coming, to induce fear and awe in the enemy. If Merhautová (2000: 91) writes that „cruficied Christ neither was, nor as a winner over death could not be depicted hairless, with shouting mouth and untreated moustache (…)“, it is only a proof of ignoring archaeological material, which we need to present on the example of finds of crosses, wood carvings and militaria.

jellingEarly Scandinavian depictions of Christ. Click for higher resolution.
A stone from Jelling, cast figure from Haithabu, wooden figure from Jelling mound, pendant from Birka grave Bj 660.

krizkyDepiction of Christ from Northern and Western Europe. 9th-12th century. Click for higher resolution.
Source: Staecker 1999: Abb. 59, 61, 68, 79; Kat. Nr. 14, 43, 46, 49, 51a, 53a, 54, 60, 65, 74, 81, 86, 100, 116a.

jezis_meceFigures on sword pommels interpreted as Jesus, 11th century.
Swords from Pada, Estonia and Ålu, Norway. Source: Ebert 1914: 121 and catalogue.

Let us take a closer look at separate parts of the nose-guard’s decoration. Most attention was paid to head of the figure which – although not being entirely preserved – has two staring eyes, open mouth with bared teeth, untreated moustache forked in many directions and a crown of unspecifiable shape. Such features were in the past perceived as a reason why this character can not be considered crucified Jesus Christ. All of them can be though found on early Christian art of Western, Central, Northern and Eastern Europe in 9th-12th century. The closest similarity can be seen on the face of Crucified on a cross found in Stora Uppakrå, Sweden (11th century; Staecker 1999: Kat. Nr. 51). Also from 11th century, a sword found in Ålu, Norway (C36640) has pommel depicting Christ with bared teeth, moustache, stare and tri-tipped crown on head (discussion with Vegard Vike). If we attempted to specify shape of the crown, we can then point out to analogies, in which crosses, rhombuses with cross motif, Hand of God, halos or hats are depicted above head of the Crucified, with the rhombus and Hand of God seem to be the closest. Depicted features belong to angry God, which one should be afraid of – this is common for era up to 1000 AD, when Christian Europe was under constant attacks. In newly Christianised lands, Jesus Christ was just one god of the local pantheon at first (Bednaříková 2009: 94), and had to achieve his preference by force, not by gestures of friendship and humility.

hlavaHeads of the Crucified in European art, 9th-12th century.
Click for higher resolution. Source: Staecker 1999.

Also, arms wound with two pair of bracelets similar with rings were in the past considered a reason why a figure cannot be considered crucified Jesus Christ. But the period iconography is in direct contradiction – on the contrary, it seems that early depictions of Jesus Christ often show Jesus bound, not only nailed to cross (Fuglesang 1981). The rings therefore represent loops binding arms, or pleated sleeve of tunic that the figure is wearing. Position of thumbs pointing upwards is then a feature undoubtedly pointing to Jesus on cross. An X-ray screening and detailed photos also seem to show a stigma or nails. Arms appear to be broken, to which we also find analogies on a crucifix from Hungarian Peceszentmárton (12th century; Jakab 2006).

rukaHands of the Cruficied in European and Turkish art, 9th-12th century.
Click for higher resolution. Source: Staecker 1999 and the Jelling stone.

Body of the figure seems to be dressed in a tunic or coat, which is tied in the waistline area with a massive belt or rope. The coat is also decorated with opposite lines creating a herringbone motif. It is also possible to find many parallels to these details in period iconography, with a bound belt being widely used in Scandinavian art. As for the legs, their decoration is mostly fallen out, which makes any reconstruction near to impossible; it is though obvious that the figure stands with legs apart. That might seem as an uncommon feature, but still we know some analogies.

hrud-pasBody of the Crucified in European art, 9th-12th century.
Click for higher resolution. Source: Staecker 1999 and Jelling finds.

Legs of the Crucified in European art, 9th-12th century.
Click for higher resolution. Source: Staecker 1999.

Above the crown of the crucified character, there is a non-completely preserved plaited ornament, filling the area where the nose-guard narrows. This motif closely resembles a filling plait found on hilts of Petersen type L, R, S and T swords (Petersen 1919) and on spear sockets (eg. Fuglesang 1980). The plaits on the swords originating in 2nd half of 10th century are the nearest analogy, while the spear decorations evolving into more complicated forms categorised as Ringerike style can be dated between the end of 10th century and third quarter of 11th century (Fuglesang 1980: 18; Wilson – Klindt-Jensen 1966: 146).

strelka Plaited ornament on Scandinavian and Estonian weapons, 10th-11th century.
Source: Jets 2012: Fig. 1 and catalogue.

Above the arms and next to them are simple tri-tipped ornaments and intertwined loops. Their position on the nose-guard is symmetrical. It seems that this decoration was meant to fill in empty space that would otherwise remain there. As an analogy to tri-tipped decoration, one can mention triquetras on Jelling stone, located above arms and next to face of the Crucified. But there are more parallels: tri-tipped ornaments can also be found above arms of figure depicted on pommel of Pada sword and on Ålu sword pommel where there are two crosses next to a face of the character. Loops depicted between hands and large rivets have an analogy in a loop on sword guard from Telšiai, Latvia (Tomsons 2008: 94, 5. att), in wavy lines located beneath arms of the Cruficied on cross from Gullunge, Sweden (turn of 12th century) and Finnish Halikko (12th century). In the case of Halikko cross, the wavy lines possibly represent clouds or wind currents, as the area above the head is also filled with heavenly bodies (Moon and Sun). The whole composition might therefore depict Jesus as the lord of heavens. Some crosses in Byzantium tradition depict winged angels next to hands of the Crucified. In other cases, the area below arms is filled with text or heads of figures, and so one cannot rule out that the ornament might have a similar apotropaic meaning.

vlnovka A simple ornament: St. Wenceslas helmet, Gullunge, Halikko.
Source: Staecker 1999: Kat. Nr. 112, Abb. 96.

We can evaluate the decoration on helmet’s browband as a typical plaited ornament of Borre style, which has rich analogies in lands under Scandinavian influence – circa from Great Britain to Russia. In Scandinavia, the Borre style is dated between 1st half of 9th century and 2nd half of 10th century. In Poland, the Borre style found a wide use and became favoured and was still used during 11th century (Jaworski et al. 2013: 302). Ornaments of this kind can also be found on Lokrume helmet fragment, on several Petersen type R and type S swords, and we could possibly find it on other militaria as well. Although of different shape, intertwined loops are also present on decorative band on helmet from Nemia, Ukraine.

Emblems_1-5 Plaited ornaments used on Petersen type R and type S swords from Northern, Central and Eastern Europe.
Created by Tomáš Cajthaml.

obrouckaDecorative bands on St. Wenceslas helmet and on helmet from Nemia, Ukraine.
Source: Schránil 1934: Tab. XIII; Kirpičnikov 1971: Tab. IX.

If we were to suggest a place of manufacture of these decorated components, Scandinavia, or rather the island of Gotland definitely is the most probable (Schránil 1934Benda 1972Merhautová 2000Bravermannová 2012Bernart – Bravermanová – Ledvina 2014), although there are more possibilities. Potential candidates can also be Poland, Baltic lands, Finland, Russia or Ukraine, but definitely not Rhineland, as some suggested (Hejdová 1964196619671968). The components could have gotten to Central Europe via the Polish route, which was widely open up to 70s of 10th century thanks to a marriage of Mieszko I of Poland and Czech princess Doubrava, sister of Boleslav II. But we cannot either rule out even a later import, because as proven by Ethelred’s denarii, which were copied in Bohemia and transported back to Baltic sea, the route was also open in 80s and 90s of 10th century as well (Lutovský – Petráň 2004: 95; Petráň 2006: 168).

The St. Wenceslas helmet is a compilation of several, originally unrelated components, which was most likely put together of the initiative of Boleslav II. in order to support the growing cult of St. Wenceslas and therefore his own position. The helmet was modified and repeatedly repaired throughout the ages. Historical and cultural value of this item is incalculable. Currently, the helmet is on exhibition at Prague castle, where it receives a major attention both local and foreign visitors.

St. Wenceslas helmet with shining nose-guard.
Source: Jan Gloc, Prague castle administration.


Bednaříková, Jarmila (2009). Ansgar a problémy misií na evropském severu. In: Křesťanstvo v časoch sv. Vojtěcha, Kraków, 85–103.

Benda, Klement (1972). Svatováclavská přilba ve výtvarném vývoji přemyslovských Čech. In: Umění 20, no. 2, 114–148.

Bernart, Miloš (2010). Raně středověké přílby, zbroje a štíty z Českých zemí, Praha: Univerzita Karlova.

Bernart, Miloš  Bravermanová, Milena  Ledvina, Petr (2014). Arma sancti Venceslai: nová zjištění o přilbě, zbroji a meči zv. Svatováclavské. In: Časopis Společnosti přátel starožitností, Roč. 122, no. 3, 179182.

Bravermanová, Milena (2012). The so-called armour of St. Wenceslaus – a historical introduction. In: Acta Militaria Mediaevalia, VIII, Kraków – Rzeszów – Sanok 2011, 213–220.

D’Amato, Raffaele (2015). Old and new evidence on the East-Roman helmets from the 9th to the 12th centuries. In: Acta Militaria Mediaevalia, tom XI, red. Piotr N. Kotowicz, Kraków – Wrocław – Sanok, 27–157.

Ebert, Max (1914). Zu den Beziehungen der Ostseeprovinzen mit Skandinavien in der ersten Hälfte des 11. Jahrhunderts. In: Baltische Studien zur Archäologie und Geschichte : Arbeiten der Baltischen vorbereitenden Komitees für den XVI. Archäologischen Kongress in Pleskau 1914, Berlin, 117–139.

Fuglesang, Signe Horn (1980). Some Aspects of the Ringerike Style : A phase of 11th century Scandinavian art, Odense.

Fuglesang, Signe Horn (1981). Crucifixion iconography in Viking Scandinavia. In: Hans Bekker-Nielsen – Peter Foote – Olaf Olsen (eds.). Proceedings of the Eighth Viking Congress. Århus 24-31 August 1977, Odense, 73–94.

Hejdová, Dagmar (1964). Přilba zvaná „svatováclavská“.In: Sborník Národního muzea v Praze, A 18, no. 1–2, 1–106.

Hejdová Dagmar (1966). Der sogenannte St.-Wenzels-Helm (1. Teil). In: Waffen und Kostümkunde 8/2, 95–110.

Hejdová Dagmar (1967). Der sogenannte St.-Wenzels-Helm (Fortsetzung). In: Waffen und Kostümkunde 9/1, 28–54.

Hejdová Dagmar (1968). Der sogenannte St.-Wenzels-Helm (Fortsetzung und Schluß). In: Waffen und Kostümkunde 10/1, 15–30.

Holmquist Olausson, Lena – Petrovski, Slavica (2007). Curious birds – two helmet (?) mounts with a christian motif from Birka’s Garrison. In: FRANSSON, Ulf (ed). Cultural interaction between east and west, Stockholm, 231-238.

Jakab, Attila (2006). Bronzkorpuszok a nyíregyházi Jósa András Múzeum gyűjteményében (Bronze crucifixes in the collection of the Jósa András Musem). In: JAMÉ 48, 261–280.

Jaworski, Krzysztof et al. (2013). Artefacts of Scandinavian origin from the Cathedral Island (Ostrow Tumski) in Wroclaw. In: Scandinavian culture in medieval Poland, Wroclaw, 279–314.

Jets, Indrek (2012). Scandinavian late Viking Age art styles as a part of the visual display of warriors in 11th century Estonia. In: Estonian Journal of Archaeology, 2012, 16/2, 118–139.

Kirpičnikov 1971 = Кирпичников А. Н.(1971). Древнерусское оружие: Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX—XIII вв., АН СССР, Москва.

Lutovský, Michal – Petráň, Zdeněk (2004). Slavníkovci, Praha.

Moilanen, Mikko (2015). Marks of Fire, Value and Faith : Swords with Ferrous Inlays in Finland During the Late Iron Age (ca. 700–1200 AD), Turku.

Merhautová, Anežka. (1992) Der St. Wenzelshelm. In: Umění 40, no. 3, 169–179.

Merhautová, Anežka (2000). Vznik a význam svatováclavské přilby. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000 : na paměť knížete Boleslava II. (+ 7. února 999), Praha, 85–92.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben, Kristiania.

Petráň, Zdeněk (2006). České mincovnictví 10. století. In: České země v raném středověku, Praha, 161–174.

Sankiewicz, Paweł – Wyrwa, Andrzej M. (2018). Broń drzewcowa i uzbrojenie ochronne z Ostrowa Lednickiego, Giecza i Grzybowa, Lednica.

Schránil, Josef (1934). O zbroji sv. Václava. In: Svatováclavský sborník na památku 1000. výročí smrti knížete Václava svatého. I – Kníže Václav svatý a jeho doba, Praha, 159172.

Sommer, Petr (2001). Začátky křesťanství v Čechách: kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury, Praha.

Staecker, Jörn (1999). Rex regum et dominus dominorum. Die wikingerzeitlichen Kreuz- und Kruzifixanhänger als Ausdruck der Mission in Altdänemark und Schweden, Stockholm.

Tomsons, Artūrs (2008). Kuršu (T1 tipa) zobeny rokturu ornaments 11. – 13. gs. In: Latvijas Nacionālā Vēstures muzeja raksti, No. 14, 85104.

Vlasatý, Tomáš (2015). Další fragment přilby z Birky. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [quoted 2019-06-05]. Available from:

Vlasatý, Tomáš (2016). The helmet from Lokrume, Gotland. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [quoted 2019-06-05]. Available from:

Vlasatý, Tomáš (2018). Přilba z Kyjeva. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [quoted 2019-06-05]. Available from:

Wilson, David M. – Klindt-Jensen, Ole (1966). Viking Art, London.

Přilba z Kyjeva

Čtenářům těchto stránek bych chtěl představit článek o prozatím posledním nezmapovaném nálezu přilby doby vikinské, a sice fragmentu z Kyjeva. Tento předmět, který je uložen v Národním muzeu historie Ukrajiny pod inventárním označením DRA 1065, dlouho unikal pozornosti badatelů, a proto je spíše málo znám. Obestírá jej několik otazníků, které si níže popíšeme. Článek si klade za cíl představit syntézu všech dosud vydaných zdrojů a detailnější popis umožňující rekonstrukci.

Umístění fragmentu v rámci stálé expozice. Národním muzeu historie Ukrajiny.
Autor: Ihor Dyrda.


Nakolik je mi známo, fragment přilby se v literatuře poprvé objevuje na začátku 20. století, a to v monumentální sérii Podněperské starožitnosti (Древности Приднепровья), kterou vytvořili sběratel Bogdan I. Chanenko se svou ženou Barbarou. Přilba se zde uvádí tímto způsobem (Ханенко 1907: 43):

Č. 1133. Část železné přilby, kryjící oči a nos, pokrytá stříbrnými ploškami. Nalezeno v Kyjevu, pozemek Desetinného chrámu.

Kromě letmého popisu a místa nálezu katalog nabízí poměrně detailní fotografii (Ханенко 1907: Tab. XXXVI), která ukazuje dobře zachovalou dekoraci, což je pro nás důležité. Všechny mladší verze nejsou zdaleka tak kompletní.

kyjev_chanenkoFragment z Kyjeva podle Chanenka. Ханенко 1907: Tab. XXXVI.

Dalším autorem, který přilbu zmínil, byl Michail K. Karger. V jeho knize Starodávný Kyjev (Древний Киев) z roku 1958 můžeme nalézt následující (Каргер 1958: 200):

„Kromě přileb, nalezených ve výše zmíněných hrobech, je třeba uvést některé náhodné nálezy z území Kyjeva, pravděpodobně pocházející ze zničených hrobů. Mezi ně patří i maska přilby se stříbrnou a zlatou tausií, která byla nalezena na pozemku Desetinného chrámu (…).

kyjev_kargerFragment z Kyjeva podle Kargera. Каргер 1958: Tab. XXVI.

Fragment přilby z Kyjeva do své práce zahrnul i Anatolij N. Kirpičnikov, legendární ruský odborník na raně středověké militárie. Kirpičnikov fragment spojil se severskými přilbami typu Gjermundbu, přičemž jej explicitně označil za kus z 10. století. Doslova ve své práci píše (Кирпичников 1971: 24):

Je zřejmé, že k tomuto typu patří fragmenty dvou přilbových masek, a sice fragment z Lokrume na Gotlandu (2. polovina 10. století) s pleteným ornamentem (…) a fragment z pozemku Desetinného chrámu v Kyjevě se stříbrnou inkrustací geometrického vzoru.

kyjev-kirpicnikovBrýlové masky 10. století podle Kirpičnikova. Кирпичников 1971: Рис. 24.

Po pádu komunismu se o předmětu dozvěděli i na Západě, kam jej uvedl Dominic Tweedle. Tento britský badatel o fragmentu napsal, že je 14 cm dlouhý, nepublikovaný a uložený v Národním muzeu historie Ukrajiny v Kyjevu (Tweedle 1992: 1083). Na jiném místě Tweedle zmiňuje, že maska je zdobena tausií a že je velmi podobná fragmentu přilby z Tjele v tom ohledu, že se skládá z obočí a nánosku, na jehož konci se nachází ploška, která svědčí o přinýtování samostatných očnic (Tweedle 1992: 1125-6). I v tomto případě autor fragment přiřazuje ke skandinávským brýlovým přilbám. Jako zajímavost můžeme dodat, že podle Tweedleho byla maska objevena v hrobě společně s opaskem a skandinávskou sponou (Tweedle 1992: 1129), což se spíše jeví jako mylná informace.

kyjev-tweedleFragment z Kyjeva podle Tweedleho. Tweedle 1992: 1129, Fig. 526.

Nejaktuálnější a také nejdetailnější informace poskytuje katalog Skandinávské starožitnosti jižní Rusi (Скандинавские древности Южной Руси), vydaný Fedirem Androščukem a Vladimirem Zocenkem roku 2012. Jde o první zdroj, který se blíže vyjadřuje k rozměrům a váze. Autoři pokládají doposud uváděnou pozici za nepřesnou a dle jejich názoru fragment představuje spodní část masky, čemuž odpovídá popis. Ocitujme si nyní tento zdroj v úplnosti (Андрощук – Зоценко 2012: 73):

Obličejová část kompozitní přilby (bezkontextový nález, Desetinný chrám, Kyjev)

Obličejová část kompozitní přilby (maska chránící obličej), sestávající ze samostatně zhotovených částí [typ Gjermundbu]. Nánosník 112 × 10 mm, boční plošky 10–26 × 116 mm, pozůstatek okraje přilby 14 × 35 mm. Váha 24,0 g, ryzost [stříbra] 800. Masku tvoří úzký nánosek, ladně usazený ve středové části, ke kterému doléhá zploštělá spodní a konvexní horní část. Spodní část sestává ze dvou symetricky umístěných srpovitých plošek. Povrch nánosku a ochranných bočních plošek je pokryt stříbrnou fólií a dvěma okrajovými linkami, které jsou vyplněné šikmou intarzní páskou. Ve středu plošek ve spodní části masky jsou umístěny ornamentální figury, kopírující srpovitý tvar. Vrchní část představuje část přilby, na jejíž pravé straně se zachoval nýtek. Náhodný nález, který byl uchováván ve sbírce B. N. a B. I. Chanenkových. Informace  o okolnostech a přesném místě nálezu byly ztraceny.

Datace: 10. stol.
Místo uložení: Národní muzeum historie Ukrajiny (DRA 1065).
Literatura: Ханенко 1907: 43, Tab. XXXVI; Каргер 1958: 200, Tab. XXVI; Кирпичников 1971: 24, Рис. 24a.

kyjev-androscukFragment z Kyjeva podle Androščuka a Zocenka.
Андрощук – Зоценко 2012: Рис. 40.

Pokud bychom měli shrnout, co jsme schopni se dozvědět z literatury, pak můžeme říci, že fragment masky byl nalezen na pozemku Desetinného chrámu snad někdy na začátku 20. století. Dost možná pochází ze zničeného hrobu. Desetinný chrám (též Chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice) byl první kamenný kostel Kyjevské Rusi, který vznikl na popud knížete Vladimíra v letech 986996, což by korespondovalo s datací předmětu, který mohl být vyroben v 10. století (analogie jsou datovány do 2. poloviny tohoto století). Podle autorů maska přináleží ke skandinávskému typu přileb. Železný základ o rozměrech 126 × 116 mm je zdoben „tausovaným“ či „inkrustovaným“ stříbrem a zlatem. Obvodové linky tvoří kroucený drát. Celková dnešní hmotnost je 24 gramů. Názory na správné umístění masky nejsou jednoznačné, čemuž odpovídá i rozdílné vystavování v rámci výstav. Fragment byl dlouhou dobu součástí Chanenkovy sbírky, dnes je přilba vystavena v Národním muzeu historie Ukrajiny pod inventárním označením DRA 1065.



Jak vyplývá z předchozí kapitoly, existují dvě protichůdné teorie na to, jakým způsobem byla maska na přilbě upevněna. Maska mohla být umístěna tak, že oblouky tvořily obočí, anebo obráceně, takže oblouky tvořily očnice. Obě teorie mají svoje příznivce, obě varianty jsou možné a nikdy nezazní konečný verdikt. Pojďme si nyní shrnout obě možnosti.

Rekonstrukce #4Varianta 1 (vlevo) a varianta 2 (vpravo). Autor: Tomáš Cajthaml, Makar Babenko.

Varianta 1 : fragment tvoří vrchní část masky
Jak jsme si mohli povšimnout, tato teorie je zavedenější a byla podporována řadou badatelů po více než sto let. Ještě roku 2006, kdy kyjevský fragment zkoumal slavný australský reenactor Peter Beatson, byla maska v Národním muzeu historie Ukrajiny vystavena tímto způsobem. Třebaže je maska v této poloze použitelná a poskytuje dostatečnou ochranu, má v reenactmentu menší zastoupení. Je to způsobeno tím, že roku 2008 běloruský reenactor Makar Babenko vytvořil nákres varianty 2, která v současné době ve východní Evropě dominuje. Tento trend mohl ovlivnit i autory Androščuka a Zocenka, a tudíž i podobu vystavení v muzeu. Budeme-li zkoumat anatomii, tak můžeme říci, že tato varianta vyžaduje dodatečně nanýtované očnice. Maska by tedy byla musela být vícedílná, stejně jako u masky přilby z Tjele, což by sice znamenalo jednodušší výrobní proces železného základu, ale také nutnost dobře a esteticky snýtovat všechny části dohromady. Profil masky odpovídá oběma variantám. Vyklenutý tvar obočí má výraznou podobnost s přilbovou maskou z Lokrume. Také tloušťka 2-2,5 mm, kterých podle Petera Beatsona plech na obočí dosahuje, se podobá této gotlandské přilbě. Plech okolo zachovaného nýtu má tloušťku menší, okolo 2 mm, tedy méně pravděpodobněji umístěnou na obočí. Pod zlatými oblouky můžeme najít stupňovitý přechod s odsazením, což je konstrukční rys, který bychom pravděpodobněji čekaly právě u této varianty. Třebaže nevíme, jakým způsobem byl zdoben zbytek přilby, dochovaná dekorace kopírující a zvýrazňující obočí je pravděpodobnější u této varianty. Obočí přechází do násosku v oblouku, takže v celkovém důsledku je tato varianta podobnější maskám přileb z Gjermundbu, Lokrume a Tjele a nechává průzory menší, což může být praktické.

Varianta 2 : fragment tvoří spodní část masky
Tento způsob nazírání na masku je poměrně nový a lze jej datovat, jak jsme si řekli, zhruba k roku 2008, kdy se Makarovy ilustrace objevily na diskuzních fórech. Roku 2012 pak Androščuk a Zocenko vydávají svůj katalog, kde používají tuto variantu, což zřejmě ovlivnilo prezentaci v muzeu. Maska využívající tuto variantu je jednodílná a využívá čtyř nýtů, pomocí kterých je maska jednoduše připevněna na okraj přilby. Způsob upevnění na podklad je tedy u této varianty méně komplikovaný. Profil masky, jak bylo naznačeno, odpovídá i této variantě. Tvar masky je při této variantě symetrický, nemá však žádnou analogii mezi soudobými přilbami. Obočí přechází do násosku ve víceméně pravém úhlu, což není známo z žádné zachované přilby. Průzory jsou větší než u předchozí varianty. Odsazení i dekorace umístěné na spodní části masky jsou, při porovnání s výše uvedenými maskami, méně pravděpodobnější. Dekoraci na případném obočí nemůžeme vzhledem k rosetovému motivu uprostřed čela vyvrátit.

Vrchní část Spodní část
Archeologové a muzea Tuto ideu zastávali Chanenko, Karger, Kirpičnikov a Tweedle. Ještě před deseti lety byla maska v Národním muzeu historie Ukrajiny vystavena tímto způsobem. Tuto myšlenku zastává Androščuk a Zocenko. V současné chvíli je maska vystavena tímto způsobem.
Reenactment Maska je v této poloze použitelná a poskytuje dostatečnou ochranu. Tato poloha má v reenactmentu menší zastoupení. Maska je v této poloze použitelná. Tato poloha je v reenactmentu hojněji zastoupená.
Komplexnost Vzhledem k potřebě samostatných očnic by maska musela být vícedílná, což má analogii v přílbě z Tjele. Jednodušší výroba železného základu, komplikovanější kompletace. Průzory jsou menší. Jednodílná maska. Komplikovanější výroba železného základu, jednodušší aplikace. Průzory jsou větší.
Profil Profil odpovídá oběma variantám. Tvar a tloušťka obočí mají výraznou podobnost s přilbou z Lokrume. Profil odpovídá oběma variantám.
Odsazení (přechod do nánosku) Pravděpodobný konstrukční rys. Nepravděpodobný konstrukční rys.
Dekorace Nasvědčuje pozici na obočí. Méně pravděpodobná u této pozice, ačkoli nevíme, jakým způsobem byl zdoben zbytek přilby.
Celkový tvar Větší podobnost s maskami z Gjermundbu, Tjele a Lokrume. Absence komparativního materiálu

Pokud se máme přiklonit k jedné z variant, je to varianta 1, která lépe zapadá do dochovaného korpusu skandinávských helem. Takto zkonstruovaná maska splňuje anatomické i estetické nároky. Varianta 2 může být výsledkem reenactorské tendence vytvářet jednodílné masky, co nejvíce odpovídající přilbě z Gjermundbu (sám si vybavuji, že jsem před více než pěti lety nabádal své kolegy, aby nevytvářely vícedílné masky). Teprve až detailní průzkum ukázal, že původní masky mohly být i kompozitní. Varianta 2 současně může být odrazem nedůvěry v kompozitní masky, které z nováčkova úhlu pohledu nemusí obstát bitevní vřavu tak dobře, jako solidní jednokusová maska.


Postup výroby a dekorace

Vyzbrojeni těmito vědomostmi, radami reenactorů a detailními fotografiemi, se můžeme pokusit vyslovit několik závěrů a myšlenek k současné podobě a pravděpodobnému původnímu vzhledu.

Jak jsme již řekli, základ tvoří železná konstrukce. Nejmasivnější část tvoří nánosek, který je zhruba 5 mm tlustý. Z nánosku v obou směrech vybíhají plošky. Odpovídala-li maska variantě 1, byla spodní ploška jednoduchým, mírně prohnutým obdélníkem rozklepaným zhruba na tloušťku 2 mm. Srpovité obočí je tvořeno plechem nepatrně masivnějším. Celé obočí se zdá být profilované tak, že zadní (vnitřní) prostor je dutý. Tím bylo možné dosáhnout nízké váhy. Navíc si můžeme povšimnout, že linie nánosku, táhnoucí se celou maskou, tvoří exponovaný hřeben či zesilující profil. Obočí se zdá být mírně ohnuté tak, aby profil vynikal a aby bylo možné obočí dobře napasovat na okraj zakulacené přilby. Na obočí chybí jakékoli náznaky nýtů – je možné, že by byly zřetelné při pohledu na zadní stranu, zatímco na přední straně byly překryty dekorací. K podobě očnic se nelze vyjádřit, dá se však předpokládat, že byly uchyceny na spodní, rozšířené plošce a následně byly přichyceny k přilbě stejným nýtem, jako okraj obočí. Současný stav přilby naznačuje záměrné poničení a násilné vytržení z helmy, což je možný důvod prohnutí nánosku, absence očnic a nýtů na okrajích obočí.

lokrume15Příklad metody overlay při rekonstrukci masky z Lokrume.
Autor: Dmitrij Chramcov.

Zatímco výše zmínění autoři hovoří o „tausii“ či „inkrustaci“, je evidentní, že předmět je zdoben kombinací metod inlayoverlay. Na povrchu celého předmětu jsou pod úhlem vysekány drážky na způsob mřížky. Následně byla vyryta hlubší obvodová drážka, do které byl naklepán kroucený stříbrný drát, který má hustotu kroucení zhruba 10-12/cm. Do vzniklé mřížky byl vtepán tenký zlatý drát tak, aby tvořil motiv srpků a trojúhelníku. Zbývající prostor byl vyplněn tenkým stříbrným drátem. Důvodně se lze domnívat, že takto zdobené bylo celé obočí i nánosek s ploškou, kde však dekorace chybí a je nahrazena rosetou. Důkazem této metody je občasná prosvítající mřížka a zploštělé drátky, které odstávají od podkladu. Nutno podotknout, že tento způsob dekorace byl populární technikou užívanou při zdobení mečů, kopí, seker, třmenů a helem v 10. a 11. století.

V první fázi výzkumu nás zarazil křížovitý motiv, který můžeme nalézt uprostřed obočí a který se táhne dolů na nánosek. Původně se nám zdálo, že se jedná o záměrnou dekoraci provedenou v jiném kovu, ale poté jsme zkontrolovali současný stav se stavem v roce 1907, kde není nic podobného patrné – ba naopak, stříbrná plocha podivuhodně září. Kříž, který se tak zdánlivě vytváří, je spíše náhodný jev. Okolní stříbro je ztmavlé. Může jít o důsledek špatného zacházení či částečné konzervace. Můžeme si rovněž povšimnout, že přesně v tomto místě některé stříbro opadalo, což nám dává možnost sledovat, jak postupoval výrobce – nabíjel drátky tak, aby kopírovaly dlouhé rovné plochy, v tomto případě kroucený drát.

Na konci nánosku, uprostřed obdélníkové plošky, nacházíme čtyři málo zřetelné jamky, které jsou umístěny vůči sobě. Zde bych si rád vypůjčil myšlenku Makara Babenka, který předpokládá existenci ještě páté jamky, čímž by vznikla roseta. Předpokládanou rekonstrukci lze spatřit na předchozí grafice s variantami 1 a 2.

Třebaže část reenactorů považuje masku z Kyjeva za bizarně dlouhou, uvedená velikost svědčí spíše o tom, že dokonale kopírovala obličej majitele. Lze dobře předpokládat, že maska byla vyrobena na míru. Jelikož jde o nejnákladněji zdobenou přilbu skandinávského původu, majitel musel přináležet ke společenským špičkám. Maska vykazuje mistrovskou úroveň řemeslného zpracování, která se projevuje jak v anatomii, tak dekoraci. Díky ní je možné obdivovat ladnost i po více než tisíci letech.

Helmet from KyivNákres a rekonstrukce fragmentu z Kyjeva. Autor: Tomáš Cajthaml.


V prvé řadě bych chtěl poděkovat svému kolegovi a příteli Petru Kavanovi, že ve mne opětovně probudil zájem o tento předmět. Článek by nevznikl nebýt kromobyčejně šikovného Tomáše Cajthamla, který jej obohatil svými skvělými grafikami. Výrazně mi pomohly práce Makara Babenka, Petera Beatsona a Fedira Androščuka, na kterých jsem mohl stavět a za které jsem ohromně vděčný. Současně děkuji Ihoru Dyrdovi, který nezištně zašel do muzea a masku pro tento blog detailně nafotil. Mé poděkování v konečné řadě putuje Romanu Královi a Ždanu Zabaštovi, kteří se ochotně nabídli ke konzultaci.

kyjev_fedorovStaroruský bojovník. Autor: Oleg Fedorov.


Андрощук, Ф. O. – Зоценко, В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.

Кирпичников, А. Н. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX—XIII вв, Москва.

Tweedle, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.

Ханенко, В. И. (1907). Древности Приднепровья. Вып. VI, Киев.

Каргер, М. К. (1958). Древний Киев. Очерки по истории материальной культуры древнерусского города. Том 1, Москва – Ленинград.

The helmet from Gjermundbu

On March 30 1943, Universitetets Oldsaksamling in Oslo gained the information that a farmer named Lars Gjermundbo found and dug into a huge mound on his land near the farm of Gjermundbu, Buskerud county, southern Norway. The place was examined by archaeologists (Marstrander and Blindheim) the next month and the result was really fascinating.


The plan of the mound. Taken from Grieg 1947: Pl. I.

The mound was 25 meters long, 8 meters broad in the widest place and 1.8 meters high in the middle part. The most of the mound was formed by stony soil; however, the interior of the middle part was paved with large stones. Some stones were found even on the surface of the mound. In the middle part, about one meter below the surface and under the stone layer, the first grave was discovered, so called Grav I. 8 meters from Grav I, in the western part of the mound, the second grave was found, Grav II. Both graves represent cremation burials from the 2nd half of the 10th century and are catalogized under the mark C27317. Both graves were documented by Sigurd Grieg in Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike in 1947.

Grav I consists of dozens of objects connected to personal ownership and various activities, including fighting, archery, horse riding, playing games and cooking. Among others, the most interesting are unique objects, like the chain-mail and the helmet, which became very famous and are mentioned or depicted in every relevant publication.

Předpokládaná rekonstrukce bojovníka uloženého v Gjermundbu, 10. století. Podle

Possible reconstruction of the gear that was found in Grav I, Gjermundbu. Taken from Hjardar – Vike 2011: 155. The shape of the aventail is the weak point of the reconstruction.

© 2016 Kulturhistorisk museum, UiO

The helmet is often described as the only complete helmet known from the Viking Age. Unfortunately, it is not true, for at least two reasons. Firstly, the helmet is not by any means complete – it shows heavy damage and consists of only 17 fragments in the current state, which means one-fourth or one-third of the helmet. To be honest, fragments of the helmet are glued onto a plaster matrix (some of them in the wrong position) that has the rough form of the original helmet. Careless members of academia present this version as a reconstruction in the museum and in books, and this trend is then copied by reenactors and the general public. I have to agree with Elisabeth Munksgaard (Munksgaard 1984: 87), who wrote: “The Gjermundbu helmet is neither well preserved nor restored.

The current state of the helmet. Picture taken by Vegard Vike.

Secondly, there are at least 5 other published fragments of helmets spread across Scandinavia and areas with strong Scandinavian influence (see the article Scandinavian helmets of the 10th century). I am aware of several unpublished depictions and finds, whose reliability can not be proven. Especially, helmet fragments found in Tjele, Denmark, are very close to Gjermundbu helmet, since they consist of a mask and eight narrow metal bands 1 cm wide (see the article The helmet from Tjele). Based on the Gjermundbu helmet, Tjele helmet fragments and Kyiv mask (the shape of the original form of Lokrume fragment is unknown), we can clearly say that spectacle helmet type with decorated mask evolved from Vendel Period helmets and was the most dominant type of Scandinavian helmet until 1000 AD, when conical helmets with nasals became popular.


An old reconstruction of the helmet, made by Erling Færgestad. Taken from Grieg 1947: Pl. VI.

To be fair, the helmet from Gjermundbu is the only spectacle type helmet of the Viking Age, whose construction is completely known. Let’s have a look at it!


The scheme of the helmet. Made by Tomáš Vlasatý and Tomáš Cajthaml.

My mate Tomáš Cajthaml made a very nice scheme of the helmet, according to my instructions. The scheme is based on Grieg´s illustration, photos saved in the Unimus catalogue and observations made by researcher Vegard Vike.

The dome of the helmet is formed by four triangular-shaped plates (dark blue). Under the gap between each two plates, there is a narrow flat band, which is riveted to a somewhat curved band located above the gap between each two plates (yellow). In the nape-forehead direction, the flat band is formed by a single piece, that is extended in the middle (on the top of the helmet) and forms the base for the spike (light bluethe method of attaching the spike is not known to me). There are two flat bands in the lateral direction (green). Triangular-shaped plates are riveted to each corner of the extended part of the nape-forehead band. A broad band, with visible profiled line, is riveted to the rim of the dome (red; it is not known how the ends of this piece of metal connected to each other). Two rings were connected to the very rim of the broad band, probably remnants of the aventail. In the front, the decorated mask is riveted onto the broad band.

© 2016 Kulturhistorisk museum, UiO

Since all known dimensions are shown in the scheme, let me add some supplementary facts. Firstly, four somewhat curved bands are shown a bit differently in the scheme – they are more curved in the middle part and tapering near ends. Secondly, the spike is a very important feature and rather a matter of aesthetic than practical usage. Regarding the aventail, rings have the spacing of at least 2 cm. On contrary to chain-mail, rings from the helmet are very thick and probably butted, since no trace of rivets were found. It can not be said whether they represent the aventail, and if so, what it looked like and whether the aventail was hanging on rings or on a wire that was drawn through the rings (see my article about hanging devices of early medieval aventails). Talking about the mask, X-ray showed at least 40 lines, which form eyelashes, similarly to Lokrume helmet mask (see the article The helmet from Lokrume). In spite of modern tendencies, neither traces of metal inlay nor droplets of melted metal were found. The mask shows a two-part construction, overlaped and forge-welded at each temple and in the nose area (according to the X-ray picture taken by Vegard Vike). There is a significant difference between the thickness of plates and bands and the mask; even the mask shows uneven thickness. Initially, the surface of the helmet could be polished, according to Vegard Vike.

I believe these notes will help to the new generation of more accurate reenactors. Not counting rings, the helmet could be formed from 14 pieces and at least 33 rivets. Such a construction is a bit surprising and seems not so solid. In my opinion, this fact will lead to the discussion of reenactors whether the helmet represents a war helmet or rather a ceremonial / symbolical helmet. I personally think there is no need to see those two functions as separated.

I am very indebted to my friends Vegard Vike, who answered all my annoying question, young artist and reenactor Tomáš Cajthaml and Samuel Collin-Latour. I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon.


GRIEG, Sigurd (1947). Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike, Oslo.

HJARDAR, Kim – VIKE, Vegard (2011). Vikinger i krig, Oslo.

MUNKSGAARD, Elisabeth (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster, 85–89.

Přilba z Tjele

Fragment přilby z Tjele. Fotograf: Arnold Mikkelsen, Nationalmuseet. Převzato ze stránek katalogu dánského národního muzea.

Roku 1850 nalezl mladý farmář v lese Lindum Storskov u dánského Tjele neobvyklý nález – velký soubor kovářských nástrojů. Díky místním orgánům se sada dostala do kodaňského muzea, kde byla analyzována. Nález byl publikován celkem třikrát, nejprve roku 1858 (Boye 1858), posléze roku 1939 (Ohlhaver 1939) a konečně roku 1984 (Munksgaard 1984). Teprve v posledním zmiňovaném zpracování byl zveřejněn ve své úplnosti.

Zvláště zajímavým artefaktem je fragment přilby, který byl původně považován za kování sedla. Elisabeth Munksgaardová však rozpoznala hodnotu fragmentu. I přesto se jedná o často přehlížený nález, který, pokud je mi známo, nikdy nebyl podroben detailní analýze a odborné rekonstrukci. To je také důvod, proč vznikl tento článek.

Munksgaardová podává několik důležitých informací:

Křídlovitý předmět není kováním sedla, ale obočím a nánoskem přilby, které jsou vyrobeny z železa a bronzu. (…) Bohužel nejsme schopni posoudit, jak přilba z Tjele vypadala. V nálezu nebyly objeveny stopy po kroužkovém pletivu nebo železných plátech, ze kterých by mohl být vyroben zbytek přilby. Nalezlo se však osm fragmentů tenkých železných pásků o šířce kolem 1 cm a o různé délce, které mohly sloužit ke spojení plátů.” (Munksgaard 1984: 87)

Munksgaardová se spíše než popisu fragmentu věnuje jeho srovnání s přilbou z Gjermundbu, kterou pokládá za nejbližší analogii. Z toho vyplývá, že fragment považuje za masku brýlové přilby s nízkým zvonem, který byl podle jejího názoru používán zhruba do roku 1000 (Munksgaard 1984: 88). Dataci upravuje Lundová (2006: 325, 339), která nález z Tjele zařazuje do období let cca 950–970. Myšlenku, že fragment pochází z brýlové přilby, explicitně zastává také Tweedle (1992: 1126), podle něhož lze předpokládat, že k jednokusové masce byly původně nanýtovány samostatné očnice. Tomu by nasvědčovala díra v rozšířené části nánosku.

Velikost masky není nikde explicitně uvedena, ale podle Munksgaardové a Tweedleho je pravděpodobná šířka 12 cm a výška 7 cm (Munksgaard 1984: 87, fig. 4; Tweedle 1992: 1128, fig. 561). Uprostřed obočí, přímo na úpatí nánosku, se nachází díra pro nýt. Na obočí se nachází minimálně jeden patrný bronzový pásek – tyto bronzové pásky musely být symetricky rozmístěné na obočí. Obočí tak muselo být hlavním distinktivním rysem; můžeme si povšimnout, že všechny dochované fragmenty masek vikinských přileb jsou zdobené rozličnými metodami.

Co se týče konstrukce, můžeme spekulovat o tom, že zvon mohl být vyroben ze čtyř plátů nanýtovaných na čtyři vyztužující žebra. Podobná žebra se musely nacházet i uvnitř helmy. Osm úzkých pásků, o nichž hovoří Munksgaardová, mohou představovat právě tyto výztuhy. Na spodním okraji kostry se mohl nacházet vodorovný zesilující široký pás, na nějž byla nanýtována zdobená maska.

Ač jde o pouhý fragment, význam tohoto nálezu nelze podceňovat. Rozšiřuje hranice našeho poznání, a tak můžeme udělat lepší obrázek o ochranném odění doby vikinské, jeho zdobení, tvůrcích i příjemcích. A to jak na úrovni vědeckého bádání, tak na úrovni historické rekonstrukce.

V nedávné době se dva mí přátelé pokusili o rekonstrukci přilby z Tjele. Je otázkou, nakolik je rekonstrukce možná, když zvon přilby není dochován a maska není kompletní. Na druhou stranu se domnívám, že jde o zdařilé pokusy, které vypadají uvěřitelně a které zároveň můžou rozšířit spektrum helem na našich bojištích.

Nejprve se podívejme na dílo Dmitrije Chramcova. Základem jeho pokusu byl typ zvonu, který se používá u přileb z vendelského období. Vzhledem k samostatně nanýtovaným očnicím se tato verze jeví jako možná, protože samostatné očnice jsou typické právě pro starší přilby. Použitá žebra jsou však širší než ta, o nichž píše Munksgaardová. Používá 7 bronzových pásků na obočí, celkově 14.


Druhý pokus tvoří přilba Konstantina Širjajeva, který umístil masku na rekonstrukci zvonu přilby z Gjermundbu. Opět jde o uvěřitelné řešení, které je podtrženo elegantním provedením. Používá 8 bronzových pásků na obočí, celkově tedy 16.

Použitá literatura:

BOYE, V. (1858). To fund af smedeværktøi fra den sidste hedenske tid i Danmark (Thiele-Fundet og Snoldelev-Fundet). In: Annaler for Nordisk Oldkyndighed og Historie, København: 191–200.

LUND, J. (2006). Vikingetidens værktøjskister i landskab og mytologi
(Viking Period tool chests in the landscape and in mythology). Fornvännen
101, Stockholm: 323–341.

MUNKSGAARD, E. (1984). A Viking Age smith, his tools and his stock-in-trade. In: Offa 41, Neumünster: 85–89.

OHLHAVER, H. (1939). Der germanische Schmied und sein Werkzeug. Hamburger Schriften zur Vorgeschichte und Germanischen Frühgeschichte, Band 2, Leipzig.

TWEDDLE, D. (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.