Bota z Přerova, přelom 10./11. století

Zdravím Vás, přátelé dob dávno minulých!

Dnes se na Vás obracím se předmětem natolik závažným, že si zasluhuje zpracování v samotném článku. Mým cílem není nic jiného, než uvést tento artefakt do širšího povědomí a nastínit možné konsekvence, které z něj plynou pro reenactorskou obec.

Roku 1984 začal archeologický výzkum Horního města v Přerově, který s menšími odmlkami pokračoval až do roku 1990. Prvními prozkoumanými prostory byly parcely původních domů č.p. 8 a 9 ve východní části areálu Horního města, kde byla plánována výstavba klubu podniku Meopta (Kohoutek 1995: 187). V tomto prostoru byl učiněn unikátní nález, vrchní část boty, která byla několikrát detailně popsána (Procházka 2017: 264-6; Shromáždilová 2000: 118-120; Staňa 1999). Její popis budeme v úplnosti citovat (Procházka 2017: 264-5):

Inv. č. 598/84, plocha C, vrstva 341, fáze 3.1. Svršek kožené kotníkové boty z jednoho kusu jemné kůže, sešitý na vnější (levé) straně před kotníkem svislým 68 mm dlouhým švem. Prokrojení nártu je dlouhé 145 mm, vede od horního obvodového okraje a končí ve vzdálenosti asi 75 mm od špičky boty. Horní kotníková část měla vpředu dole hranatý výřez, její pravá strana vybíhala do tří trojúhelníkových cípů o délce 49-50 mm a šířce až 35 mm. U každého cípu je otvor pro provlečení řemínku, ukončeného na obou stranách uzlíky. Ze tří řemínků se v úplnosti dochoval jen řemínek u horního cípu, u prostředního chybí, u spodního je neúplný. Bota se zapínala provlečením uzlíků do tří lichoběžníkových kožených poutek, našitých na levém boku svršku. Poutka byla proříznuta ve tvaru T. Od pravého dolního okraje výřezu boty směřoval do středu špičky okrasný šev o délce 115 mm, který je viditelný pouze na lícové straně. Ke svršku byla z rubové strany pravděpodobně přišita podšívka, což by mohla naznačovat absence stop po opotřebení na rubové straně, jakož i stopy po stezích na horním okraji a na trojúhelníkových zapínacích páscích. Dolní obvodový okraj nese zřetelné čočkovité otvory nepravidelné orientace, vyrobené šídlem pro stehy spojující svršek s podešví. Na levé (vnější?) straně svršku, především pak v oblasti paty a prstních kloubů, konstatovala Ivana Shromáždilová výrazné stopy po opotřebení, které byly způsobeny nošením; vnitřní strana obdobné stopy postrádá. Za předpokladu, že šlo o levou botu, nositel obuvi sešlapával více její vnější stranu. Dolní obvod svršku je lehce přehnutý dovnitř, lemují ho dírky pro přišití nedochované podrážky. Po rekonstrukci je bota v úrovni podešve 220 mm dlouhá a její výška dosahuje 140 mm.

Pro úplnost je záhodno dodat, že bota je vyrobena z třísločiněné hověziny a odpovídala velikosti zhruba 36 (Procházka 2017: 265-6). Zmínka o podšití je nepochybně nepochopením švu na vnitřní straně horní hrany.

Vrchní část boty, inv. č. 598/84. Procházka 2017: 266, Obr. 90.1.

Přerovské Horní město bylo v raném středověku součástí aglomerace, které se rozkládalo po obou stranách Bečvy na území dnešního Přerova a Předmostí a které se zřejmě dále skládalo z lokalit Hradisko a Skalka. Aglomerace byla obydlena již v období Velké Moravy, a zdá se nepochybné, že historické jádro města Přerov (Horní město) bylo osídleno ve stejné době (Kohoutek 1995: 194-5). Bota nalezená v této lokalitě byla odkryta pravděpodobně náleží do vrstvy vytvořené uměle bezprostředně před stavbou mohutného dřevohlinitého opevnění, které se svou hákovou konstrukcí podstatně liší od dosud známých raně středověkých fortifikací na Moravě (Kohoutek 1995: 195; Procházka 2017: 265). Na tomto místě je nutno zdůraznit, že konstrukce valu má nejbližší analogie v polském prostředí a byla postavena zřejmě na přelomu 10. a 11. století, tedy v době, kdy Morava byla připojena k polskému království Boleslavem Chrabrým a z Přerova stalo jedno z předních moravských center. Bota sama má nejbližší analogie v polské Vratislavi, Gdaňsku a Štětíně (Kowalska – Dworaczyk 2011: 311; Kaźmierczyk – Kramarek – Lasota 1978: 170-1, Ryc. 45; Wiklak 1960). Z dostupných zdrojů se zdá pravděpodobné, že její datace boty zapadá do poslední dekády 10. století nebo první dekády 11. století a přímo souvisí s polským působením na Moravě.

Bota z Přerova představuje, nakolik je mi známo, jeden z nejstarších a nekompletnějších příkladů raně středověké obuvi z území České republiky. Kromě výše zmíněné boty byly v Přerově nalezeny další fragmenty pocházející z obuvi, celkem bylo v č. p. 8 a 9 v přerovském Horním městě nalezeno 11 zlomků ze svršků a podešví obuvi (Procházka 2017: 265). V hrobu Boleslava II. na pražském hradě byl nalezen kožený fragment, u něhož rozbor potvrdil, že byl namáhán v jednom směru, který je interpretován jako pozůstatek boty (Bravermanová 2006: 202). Předpokládá se, že nalezená kůže pochází z jazyka či širších řemínků, a střevíce podobného druhu bychom mohli hledat u královských hrobů v Německu, například v hrobu Konráda II. ve Špýru (Bravermanová 2000: 254). U paty knížete Boleslava byl nalezen pozlacený stříbrný plíšek, který zřejmě pocházel právě z obuvi. Další fragmenty obuvi v českém prostředí známe až v 11.-12. století. Zachované fragmenty obuvi, které jsou prošívané pozlaceným bronzovým drátem v geometrickém motivu, známe z dětského hrobu č. 7 v Týnci nad Sázavou, datovaného do období 1050-1200 (Hejna 1983: 411-2, Obr. 22); tyto boty mají nejbližší paralely v polském Gdaňsku a Opoli (Wiklak 1969) a ruském Pskovu, Smolensku a Novgorodu (Izumova 1959: Рис. 4). Další nálezy bot z 11.-12. století představují zdobené střevíce vysokých církevních hodnostářů, například hedvábný střevíc biskupa Šebíře, prošívaný zlatou nití (Bravermanová 2003), a kožené střevíce biskupa Menharta (Bažantová 1991). Důležitým pramenem pro studium bot z České republiky jsou rovněž iluminace wolfenbüttelského rukopisu (Zachová 2010), o kterém se soudí, že vznikl na konci 10. století. Boty v něm vyobrazené mají různé podoby; některé se jeví jako plná obuv s prostřihem u horního okraje, jiné boty jsou plné s významnými výkroji, některé boty jsou prořezávané – část bot je opatřena nártovou dekorací, jiné mají protažené špice, některé se zdají mít dekorované vrchní okraje. Platí, že boty vyobrazené v tomto rukopisu kopírují nohu. Boty, které by bylo možno zapínat knoflíčky, v rukopisu nevidíme.

Pro reenactory zabývající se rekonstrukcí Velké Moravy a přemyslovských Čech představuje přerovská a týnecká bota důležité zdroje, na které se mohou odkazovat při výrobě vlastních bot. Můžeme vidět, že raně středověcí Češi a Moravané nebyly izolovaní a používali obuv, která sledovala stejné trendy jako v sousedním Polsku. Věřím, že je to právě polský materiál, který může při hledání bot vhodných pro rekonstrukci raně středověkých Čechů a Moravanů pomoci jako výborný zdroj. Zejména mohou posloužit lokality Opolí a Vratislav, které leží nedaleko českých hranic, anebo poměrně staré lokality, jako například Hnězdno (Purol-Wierzbicka 2015). Dalším dobrým, avšak nepříliš známým zdrojem mohou být také boty nalezené ve slovanských sídlištích na německém území – nejblíže českým zemím bude zřejmě hradiště Raddusch.


Fragment boty či mošny, inv. č. 596/84, Přerov. Procházka 2017: 266, Obr. 90.4.

Fragmenty bot prošívaných pozlaceným bronzovým drátem. Hrob č. 7, Týnec nad Sázavou. Hejna 1983: Obr. 22.

Střevíce Konráda II., nejbližší analogie střevícům nalezeným v hrobu Boleslava II. Bravermanová 2000: Obr. 3.

Textilní střevíc biskupa Šebíře. Bravermanová 2006: Obr. 6.

Obuv vyobrazená ve Wolfenbüttelském rukopisu. Zachová 2010.


Literatura

Bažantová, Nina (1991). Restaurování pontifikálních střevíců pražského biskupa Menharta. In: Památky a příroda : časopis státní památkové péče a ochrany přírody 16/1, 25-27.

Bravermanová, Milena (2000). Hrob Boleslava II. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000 : na paměť knížete Boleslava II. (+ 7. února 999), Praha, 247-260.

Bravermanová, Milena (2003). Pohřební střevíc pravděpodobně biskupa Šebíře. In: Archaeologia Historica 28, 503-524.

Bravermanová, Milena (2006). Textil nejstarších Přemyslovců. In: Sommer, Petr (ed). České země v raném středověku, Praha, 193-212.

Hejna, Antonín (1983). Příspěvek ke studiu malých opevněných sídel doby přemyslovské v Čechách. In: Památky archeologické LXXIV, Praha, 366-436.

Kaźmierczyk, J. – Kramarek, J. – Lasota, C. (1978). Badania na Ostrowie Tumskim we Wrocławiu w 1976 roku. In: Silesia Antiqua 20, 123-167.

Izumova 1959 = Изюмова С.А. (1959) К истории кожевенного и сапожного ремесел Новгорода Великого // Материалы и исследования по археологии СССР, Вып. 65. Труды Новгородской археологической экспедиции, т.II, М., 192-222.

Kohoutek, Jiří (1995). Počátky města Přerova. In: Archaeologia historica 20, 187-200.

Kowalska, A. B – Dworaczyk, M. (2011). Szczecin wczesnośredniowieczny, Warszawa.

Procházka, Rudolf (2017). Hrad Přerov v raném středověku (9. -11století) a počátky mladohradištní hmotné kultury, Brno.

Purol-Wierzbicka, Monika (2015). Wczesnośredniowieczne wyroby ze skóry z Góry Lecha w Gnieźnie. In: Rocznik Muzeum Początków Państwa Polskiego w Gnieźnie 1, Gnieźno, 136-211.

Shromáždilová, Ivana (2000). Kožedělná výroba v archeologických dokladech středověku. Brno. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně.

Staňa, Čeněk (1999). Dva unikátní raně středověké nálezy z Přerova na Moravě (kožený svršek boty a olověné mincovní závaží). In: Archeologické rozhledy 51(4), 760–773.

Wiklak, Henryk (1960). Obuwie gdańskie w X-XIII wieku, Gdańsk.

Wiklak, Henryk (1969). Polskie obuwie wczesnosredniowieczne z VIII-XIII w. na podstawie wykopalisk. In: Materialy wczesnosredniowieczne 6, 475-518.

Zachová, Jana (ed.) (2010). Legendy Wolfenbüttelského rukopisu, Praha.

Viking Age crampons

For my entire reenactment career, I have encountered the problem of slippery shoe soles. Some reenactors solve the problem with rubber soles or metal hobnails, but these are not period solutions. Leather soles are extremely slippery on the wet or frozen surfaces, especially when they are a bit used and scuffed, which means the problem has to be solved in a way.

In Sagas of Icelanders and some other sagas, two terms skóbroddr (“shoe spike”; Eyrbyggja saga, Sturlunga sagaSverris saga) and mannbroddr (literally “man’s spike”; Þorsteins saga hvíta, Vápnfirðinga saga) occur and they represent spikes that are used when saga heroes travel over the ice or as a cheating device mounted to horse forehead during horse fights. Spikes were not permanently attached to shoes; one could put them on and take them off as needed.

Crampons designed for horse hooves. Taken from Rybakov 1985: 362, Tab. 148, 26-29.

Crampons from sagas have many counterparts in the archaeological material in the whole of Scandinavia and beyond. The term mannbroddr suggests there were also crampons designed for horse hooves (see here). In some cases, it is difficult to determine which crampons were designed for men and which for horses. In this article, we will focus mainly on crampons that were meant to be attached to shoes. We will look at finds from Birka and Haithabu and some other analogies. Their function is to help to get stability on slippery surfaces, mainly ice. Etnographical mentions even attest the usage of crampons by whalers on the ocean, where whales were butchered (Goubitz 2007: 305). It is important to add that some of the graves with crampons from Birka were interpreted as winter graves; crampons and skates could play a symbolic role in this case (Gräslund 1980: 7576). Fox example, during the exhibition We call them Vikings, The Swedish History Museum in Stockholm described crampons with these words: “The road to Hel is icy and leads north and downwards. Ice spikes ensured a safe arrival.

Here are links to downloadable documents I prepared for you:
Swedish crampons (including Birka type 1, 2 and 3)
Crampons from Haithabu

Generally speaking, crampons of the Viking Age had no more than four spikes. Spikes are positioned in the way to maximize the friction of the shoe. Crampons can be divided into four basic categories:

  • Type A, “1-point crampons”. These were made of separate bent bands with only one spike. Bent bands, with no more than three pieces at the same time, were attached to leather or wooden bases. The length of these bases corresponded with the width of the shoes and were connected by straps to the shoe. Birka types 1 and 2 belong to this type (Arwidsson 1986: 111; however, Birka type 2 crampons could be horse crampons; discussion with Sergey Kainov). This type occurs also in Norway (Petersen 1951: 62–63), Latvia, Slovakia (my personal observations) and on territories of the Old Rus (Kainov–Spasov 2005),

    typA

    The method of attachment according to Kainov–Spasov 2005.

  • Type B, “3-point crampons”. Crampons of this type are in forms that are roughly trianglar – crampons in the shape of an equilateral triangle with open inner space (Birka type 3), Y-shaped crampons (Haithabu types 1 and 2), T-shaped crampons (Haithabu type 3) and V-shaped crampons (Swedish type 5). Crampons in the shape of an equilateral triangle with open inner space have been found in Norway, Sweden, Iceland, Poland, Latvia and Old Russia (Petersen 1951: 62–63; Arwidsson 1986: 111; Kirpičnikov 1973: 170; Kainov–Spasov 2005; Petrov 2006: 174; Wojtasik 1998: 372, Ryc. 10.27,5). Y-shaped crampons were found not only in Haithabu, but also in Schleswig (Saggau 2000: 99100), in territories of West Slavic tribes and in Lund (Westphalen 2002: 271), in medieval Söderköping (SHM 34183:23), in medieval Riga (Petrov 2005) and Novgorod (Petrov 2006: 173–174); the same pieces were found in the tool chest from Mästermyr, Gotland (Arwidsson–Berg 1999: 16, No. 92–93). Three T-shaped crampons were found in Haithabu (Westphalen 2002: 271). V-shaped crampons were only found in the grave Valsgärde 7, which dates to the 7th century (Arwidsson 1977: 91, No. 1097; Arwidsson 1986: 112). No sure method of attachment is known, but we are aware of several high medieval or early modern methods from Oslo, Tønsberg, Trondheim, Leiden, Riga and Novgorod:
medieval_norway

At least eighteen leather stripes designed for crampons, sometimes with shoe soles or with imprinted triangular crampons, were found in medieval and early modern layers of Oslo and Tønsberg in Norway. Examples taken from Johansen – Molaug 2008: 197, Figs. 209–210, Johansen 2008: 127, Fig. 141 and the catalogue of Unimus.

tonsberg

The leather stripe from medieval Tønsberg. The crampon was fixed in the stripe and then covered with round leather piece, which held the crampon in the stable position. Taken from Brendalsmo – Lindh 1982: 27. For more medieval leather stripes designed for crampons, see Ulriksen 1992.

oslo_crampon

A leather piece with imprinted crampon, found in Gamlebyen, Oslo. Very similar solution as in the previous picture. Dated to the first half of the 14th century. Taken from Færden et al 1990: 263, Fig. 30g, 264.

A very well preserved high medieval crampon from Söderköping, Sweden (SHM 34183:23). Note that holes around the crampon, which are similar to those from Oslo and Tønsberg. Taken from the catalogue of SHM.

Metal crampon which is covered with another layer of leather. Found in Trondheim (N53996, Folkebibliotekets tomt felt), dated to 1150-1175.

trondheim_crampon

Medieval leather stripe and triangular crampon from Trondheim. Taken from Goubitz 2007: 311, Fig. 23b.

leiden_crampon

Late medieval leather stripe with an imprint of triangular crampon, found in Leiden. Taken from Goubitz 2007: 311, Fig. 23a.

typB2

The method used in 13th–14th century in Riga, Latvia. Taken from Petrov 2005.

typB5

The method used in 13th–14th century in Novgorod, Russia. The area around the crampon is covered with another layer of leather. Taken from Petrov 2006: 172, 176, Fig. 1, 4.

typB3

The method suggested by Kainov–Spasov 2005.

typB1

The method suggested by Saggau 2000: Abb. 67:4. The crampon is placed in folded leather stripe. Note that the leather strap is placed on a modern shoe.

typB4

This method is etnografically attested from Finland. The crampon is placed in folded leather stripe and fixed by stitching. Taken from Schietzel 2014: 214.

finnish_crampons

Etnographical methods attested in Finland. Taken from Sirelius 1934: 116, Taf. 55, Abb. 244a-c.

77

The realization of the method suggested by Spasov-Kainov 2005, group NorraVind.

veronica_replica2

The attachment method used by Veronica Wik.

veronica_replica

The attachment method from Tønsberg replicated by Veronica Wic.

kosciusko_crampon

The attachment method used by Amy Pooley when climbing Mr Kosciusko. Credits go to Joshua Button.

  • Type C, “4-point crampons”. Three X-shaped crampons were found in Haithabu (Haithabu type 4Westphalen 2002: 271). In Viking Age and medieval Norway, X-shaped crampon with open inner space were used as well (see C13709C35607C37183 or T2316). Similarly, there is a X-shaped crampon with open inner space and metal holders found in medieval Hovgården, Sweden (SHM 15825:149). The attachment method is not known from the Viking Age and it could be similar to what we have shown in the case of type B.

The crampon from medieval Hovgården (SHM 15825:149). Taken from the catalogue of SHM.

20160921_142230

The attachment method used by Karel Sýkora, Marobud.

  • Other types, “atypical crampons”. We have to mention crampons of the Swedish type 4, that were found in graves Tuna Alsike X and Bengtsarvet 2. They were made of an iron bands, whose length corresponded to the width of the shoe. They had bent ends with loops for attachment and three spikes on the bottom side. Analogical methods with two spikes were found in late medieval or early modern sites from Germany (Heiligenberg, Tannenberg, Dossenheim, Gaisberg; Gross 2012: 448–9) and Russia (Staraya Ladoga). Besides the find from Staraya Ladoga, Kirpichnikov (1973) shows yet another interesting form medieval.
heiligenberg_crampon

2-point iron band crampon with loops for attachment. Taken from Gross 2012: 544, Taf. 60.11.

typX

Crampons found in Staraya Ladoga (Number. 3; 17th century) and Kniazha Hora (Number. 4, 1150–1240 AD). Taken from Kirpichnikov 1973: 170, Fig. 47.

Viking Age crampons could seem as old-fashioned or primitive pieces of metal. However, in Europe, simple crampons like all those aforementioned were used until the 20th century. Their simple and effective construction uses only a limited number of variants. Therefore, we can see very similar pieces in space and time.

modern_crampons

Crampons from the 19th and 20th century with similar designs.

 

Firsthand experience

My first chance to use crampons took place in 2015, during the festival of Libušín, in the Czech Republic. I chose crampons of type B (Haithabu type 2, Y-shaped). I am very indebted to Jiří “Link” Novák, who gave them to me as a gift. The attachment method was copied from Danish reenactors, since I had not the sources I have now. This was my first try and I would like to inform you about all pros and cons of this piece of gear.

The most important discovery of this experience was that crampons make shoes a very useful thing. When a crampon is used with leather soled shoes, the result is comparable with rubber sole or hobnails. I have not had a chance to use crampons on an icy surface, but they worked perfectly on the wet or dry grass and were very useful during climbing a hill. I used crampons with thick felt insoles, but I think that woolen insoles and crampons fixed with the second layer of leather can lead to the same comfortable feeling. When the user is careful and slow, crampons can be even used on hard surfaces for short distances (all you feel is the pressure). In battle, crampons are also useful for stability, but rather dangerous and therefore not recommended. I personally think they were used mainly in winter, while they had no benefit in summer. They should be used mainly during winter events (for example hikes), whereas to a limited extent during summer events.

The first try showed that a crampon should be fixed into two layers of leather, because the crampon has a tendency to move and to tear the leather.For the same reason, it is necessary to place the crampon the middle of the leather band, not near the edge. The stitching can be very useful. It is always better have two fixed points on the shoe; my attachment method took advantage of leather straps, which hold the leather band in place. Below, you can have a look at photos of my experience.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon.


Used bibliography:

Arwidsson 1977 = Arwidsson, Greta (1977). Valsgärde 7, Lund.

Arwidsson 1986 = Arwidsson, Greta (1986). Die Eissporen. In: ARWIDSSON, Greta (ed.) Birka II: 2. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm: 111–112.

Arwidsson–Berg 1999 = Arwidsson, Greta – Berg, Gösta (1999). The Mästermyr find : a Viking age tool chest from Gotland, Lompoc.

Brendalsmo – Lindh 1982 = Brendalsmo, Jan – Lindh, Jan (1982). Funn fra en utgravning, Øvre Ervik.

Færden et al 1990 = Færden, G., Schia, E., Molaug, P. B. (1990). De Arkeologiske utgravninger i Gamlebyen, Oslo. 7-8, Dagliglivets gjenstander, Øvre Ervik.

Goubitz 2007 = Goubitz, Olaf (2007). Stepping through time : archaeological footwear from prehistoric times until 1800, Zwolle.

Gräslund 1980 = Gräslund, Anne-Sofie (1980). Birka IV. The Burial Customs. A study of the graves on Björkö, Stockholm.

Gross 2012 = Gross, Uwe (2012). Die mittelalterlichen und neuzeitlichen Keramik-, Metall und Beinfunde. In: Gross, Uwe et al. Forschungen zum Heiligenberg bei Heidelberg : Forschungsgeschichte, Fundmaterial, Restaurierung (Forschungen und Berichte der Archäologie des Mittelalters in Baden-Württemberg, Bd. 32), Stuttgart: 393563. Online: http://archiv.ub.uni-heidelberg.de/artdok/2176/1/Gross_Die_mittelalterlichen_und_neuzeitlichen_Keramik_Metall_und_Beinfunde_2012.pdf

Johansen 2008 = Johansen, Lise-Marie B. (2008). Arkeologisk overvåkning av arbeidene med ny E18 Senketunnel på Sørenga. Del 1, Tekst. NIKU Rapport Arkeologiske Utgravninger 2008/57. Revisjon nr. 01. Online: http://folk.uio.no/vegardav/DIV/NIKU_Oslo_Senketunnel_middelalderutgravning/Rapport57_DEL1_komprimert.pdf

Johansen – Molaug 2008 = Johansen, Lise-Marie B. (2008). Arkeologisk utgraving ved bygging av ny E18 Senketunnel på Sørenga. Sjø- og elveavsatte lag fra middelalder. Del 1, Tekst. NIKU Rapport Arkeologiske Utgravninger 2008/56. Revisjon nr. 01. Online: http://folk.uio.no/vegardav/DIV/NIKU_Oslo_Senketunnel_middelalderutgravning/Rapport56_DEL1_komprimert.pdf

Kainov–Spasov 2005 = Сергей Каинов  Федор Спасов (2005). Обувные шипы. Исторический экскурс и практическое применение. Online: http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_brodd

Kirpichnikov 1973 = А. Н. Кирпичников (1973). Снаряжение всадника и верхового коня на Руси IX—XIII вв,  Ленинград.

Petersen 1951 = Petersen, Jan (1951). Vikingetidens Redskaper, Oslo.

Petrov 2005 = М. И. Петров (2005). Еще раз об обувных шипах. Online: http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_brodd1

Petrov 2006 = М. И. Петров (2006). Обувные шипы из новгородских раскопок // Новгород и Новгородская земля: история и археология : материалы науч. конференции. Новгород, 24-26 янв. 2006 г, Великий Новгород: 171–178. Online: http://bibliotekar.ru/rusNovgorod/144.htm

Rybakov 1985 = Рыбаков, Б. А. (1985). Археология СССР : Древняя Русь. Город, замок, село, Moskva.

Saggau 2000 = Saggau, Hilke E. (2000). Mittelalterliche Eisenfunde aus Schleswig : Ausgrabung Schild 1971-1975, (Ausgrabungen in Schleswig 14), Neumünster.

Sirelius 1934 = Sirelius, U. T. (1934). Die Volkskultur Finnlands : I. Jagd und Fischerei, Berlin-Leipzig.

Schietzel 2014 = Schietzel, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster / Hamburg.

Ulriksen 1992 = Ulriksen, Eli. Lærmaterialet. In: Lindh, Jan (1992). Arkeologi i Tønsberg. 1 : Søndre bydel, Oslo: 103142.

Westphalen 2002 = Westphalen, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 10), Neumünster.

Wojtasik 1998 = Wojtasik, Jerzy (1998). Srebrne Wzgórze w Wolinie, wstępne wyniki badań z lat 1961–1969. In: Materiały Zachodniopomorskie, 45, 321–383.