Inspiromat #18, žena z Birky

(…) ale hospodyně    si hleděla rukou,
hladila lněný šat,       řasila rukávy.
Zdvihal se čepec,        na prsou byla spona,
spadal přehoz,             modře barvená košile;
obočí jasnější,             hruď světlejší,
krk bělejší,                    než čerstvý sníh.“

Píseň o Rígovi (Rígsþula), 28–29; 10. století.

V osmnáctém inspiromatu si představíme mou kamarádku, slovenskou reenactorku Natálii Barboriakovou, která po mém dlouhodobém nátlaku svolila s tvorbou inspiromatu, nafotila svůj zajímavý kostým a poskytla k němu komentář. 

Natália se několikátým rokem věnuje tkaní na karetkách, ale historických festivalů se pravidelně zúčastňuje od roku 2015. Je spoluzakladatelkou internetového obchůdku Nornir – early medieval crafts, pro který šije oděvy a vyrábí karetkované stuhy. Také se věnuje přírodnímu barvení a obecně jakémukoli zpracování textilu.

bj967brooch

Penízkovitá brož typu II z hrobu Bj 967.

Její aktuální kostým, který byla shromáždit za jedinou sezónu, představuje bohatou ženu z Birky v 2. polovině 10. století. Základem kostýmu jsou spodní lněné šaty T-čkového střihu (serkr). Natália momentálně disponuje dvěma kusy, bílými a v přírodní barvě. Bílé šaty jsou sepnuty bronzovou replikou penízkové brože z hrobu Bj 967, která náleží k typu II (Borre-style disc brooch Type II).

Přes spodní šaty je nošena vlněná zástěra (smokkr). Natália nosí dvě různé zástěry. První, světlá, je z vlněné rybí kosti a jsou zdobené hedvábnou karetkou protkávanou hedvábným útkem do vzoru B6 (dle Agnes Geijerové) podle nálezu z hrobu Bj 965. Druhá, tkaná v oranžovo černé vlněné rybí kosti, je zdobená páskem červené hedvábné látky. Zástěry jsou sepnuté bronzovými replikami oválných broží typu P 51, které byly nalezeny v několika hrobech z Birky (konkrétně podtypem P 51 C3, který byl nalezen v hrobu Bj 961). Natália podotýká, že všechny fragmenty dochovaných zástěr nemají pevná poutka (viz tento dokument).

ovalbrooches

Oválné brože typu P 51 C3 z hrobu Bj 961.

vazby

Příklady rybí kosti a diamantové vazby nalezené v Birce.

Přes spodní šaty jsou dále nošeny světlohnědé svrchní šaty ušité z vlněné rybí kosti, které jsou zdobené replikou oseberského brokátu. Přes svrchní šaty Natália nosí červený vlněný kaftan, který je spínán bronzovou replikou trojlístkové spony (dle Birgit Maixnerové tvaru Z 2.1, typu K 6a) z hrobu Bj 480. Natália dodává, že originální kaftany byly vyrobené z látek diamantové vazby, což hodlá napravit.

Ke kostýmu patří kožená obuv podle nálezu z Haithabu, jelikož v Birce nebyly boty nalezeny, lnem podšitá kapuce z červenohnědé vlny, žebradlo, které bude nahrazeno kabelkou s držadly podle nálezů z Birky, přehoz (slæðr) vyrobený podle vyobrazení (viz tento dokument) a hedvábné čepce (faldr) hned ve třech barevných provedeních (červený, béžový, modrý), které jsou zakončené všitými hedvábnými šňůrkami utkanými na karetkách. Natália také experimentuje s dobovými účesy a nosí uzle, které jsou vyobrazené na kamenech a kovových soškách.

bj1062

Přívěšek z hrobu Bj 1062.

Mezi další šperky patří náhrdelník, který se skládá ze stříbrných přívěsků podle nálezů z Birky (Bj 1062), Dánska a Gnězdova a skleněných korálků z Birky a jiných oblastí. Korálky je možné vidět také mezi oválnými brožemi v kombinaci se stříbrnými a bronzovými korálky. Dalšími šperky jsou náušnice vyrobené podle nálezů z Novgorodu.

Látky nejsou ručně tkané ani přírodně barvené, což chce Natália v budoucnu změnit. Natálii znám velmi dobře a vím, že k rekonstrukci přistupuje velmi zodpovědně, natolik zodpovědně, že chodí s archeologickými materiály po nákupech a porovnává originály s nabízenými kusy. Je nesmírně skromná a je vždy ochotná poradit i podřídit se pramenům. Svůj kostým neustále upravuje a do příštího roku plánuje nový kostým, tentokrát novgorodský.

Následuje galerie kostýmu, autory fotek jsou Veronika Tabáková (1.–9. fotka), Andrej Slávik (10.–11. fotka), Tomáš Vlasatý (12. fotka), Peter Janičina (13. fotka), Jan Fibiger (14. fotka) a Natália Barboriaková (15.–18. fotka):


Děkuji Natálii Barboriakové za její čas a za odpovědi na mé všetečné otázky. Projekt Forlǫg přeje Natálii mnoho zdaru a zajímavých momentů v její budoucí reenactorské kariéře.

Pokud se Vám inspiromat líbil, můžete podpořit Natáliin obchod Nornir:

 

Inspiromat #16, The Birka Warrior

The 16th part of so-called “inspiromat” will be a little bit special because it is the first bilingual article I have written so far. We are going to meet impressive Swedish reenactor Fredrik Hellman, who kindly answered my questions.

HunnestadFredrik calls himself “a free Viking”, which means that he is not a member of any group. He has been participating  reenactment activities since 2003, including Swedish (Stallarholmen, Foteviken, Skeppen kommer, Gunnes gård, Ale, Birka), Norwegian (Gudvangen, Borre, Bronseplatsen, Sarpsborg, Lofoten), Danish (Trelleborg, Moesgaard), Polish (Wolin), Estonian (Saula winterfest), Finnish (Saltvik), Icelandic (Hafnafjördur), Russian (Ladoga, Rusborg) and Ukrainian (Kiev) historical festivals.

Fredrik describes his approach to reenactment in these words:

I try to find out more about what is historically correct instead of just looking at what others are doing. Overall, in Sweden there are a lot of people who think it is more important to have fun than being historically correct. For me, it is very important to try to be correct or at least to know what is right and what is wrong.

Fredrik represents a warrior from Birka in about 900 AD. His clothing consists of a linen shirts (one of them is replica of Byzantian tunic found in Manazan Caves), woolen baggy trousers based on Gotlandic picture stones, woolen overlapping caftans (a blue one and a yellow one) without buttons, woolen leg wrappings, two pairs of leather shoes based on Dorestad and Haithabu finds, woolen nålbinding socks and woolen hats (one of them has fur rim and bronze pointed tip based on Birka grave Bj 644. Fredrik adds that no part of costume is handwowen except leg wrappings, but he also says that this is something that really needs to be improved. The yellow caftan and leg wrappings are natural dyed.

27The costume is enriched with belts with bronze panels loosely based on finds from Gotland (Fredrik adds he needs new more authentic belts), pouch with bronze fittings based on Rösta find and bronze ring based on a find from Gotland. Antler comb with bronze handle based on find from Birka grave Bj 944 allows Fredrik to comb his impressive beard.

Fredrik’s weaponry covers a helmet with aventail based on the find from Gjermundbu (see the article „Grafnir hjálmar : A Comment on the Viking Age Helmets, Their Developement and Usage“), a chainmail from riveted rings with round cross section (rings were found among the material from Birka), a two-handed winged spear of Petersen type G (Fredrik’s main weapon, see the article “Wings on Viking Age Spears“), two swords of Petersen types O and Z based on finds from Scotland and Dalarna, Sweden, a bow, javelins and a seax / battle knife with decorated sheat based on finds from Uppland, Sweden (see the article “Viking-age seaxes in Uppland and Västmanland“). The war gear does not include limb protection and gambeson because of their absence in the material (see articles “Limb Protection : Then and Now” and “An Introduction to Old Norse Padding“). On the other hand, Fredrik use leather gloves on account of safety (see the article “War Mittens – Then and Now“).

Besides the fighting, Fredrik devotes to many othes period activities. He can start the fire with flintstone and steel, he cooks, plays self-made lyre (see the article “The Early Lyre in Scandinavia“) and owns a small Viking boat.

I thank Fredrik Hellman for his time and for his answers on my inquisitive questions. The Forlǫg Project wishes Fredrik good luck and interesting moments in his future reenactment career.


Šestnáctý díl inspiromatu bude poněkud speciální, protože se jedná o můj první bilingvní článek. V tomto dílu inspiromatu se seznámíme s působivým švédským reenactorem Fredrikem Hellmanem, který ochotně odpověděl na mé otázky.

26Fredrik sám sebe nazývá „svobodným vikingem“, protože není členem žádné skupiny. Reenactmentu se věnuje od roku 2003 a dosud navštívil řadu švédských (Stallarholmen, Foteviken, Skeppen kommer, Gunnes gård, Ale, Birka), norských (Gudvangen, Borre, Bronseplatsen, Sarpsborg, Lofoten), dánských (Trelleborg, Moesgaard), polských (Wolin), estonských (Saula winterfest), finských (Saltvik), islandských (Hafnafjördur), ruských (Ladoga, Rusborg) a ukrajinských (Kyjev) historických festivalů.

Fredrik svůj přístup k reenactmentu komentuje slovy:

Snažím se zjišťovat, co je historicky korektní, namísto toho, abych kopíroval ostatní. Celkově vzato je ve Švédsku hodně lidí, kteří si myslí, že je důležitější se bavit než být dobový. Pro mě je velmi důležité, abych byl dobový, nebo abych alespoň věděl, co je správně a co je špatně.

Fredrik představuje válečníka z Birky kolem roku 900. Jeho oblečení se skládá z lněných košilí (jedna z nich je replikou byzantské tuniky nalezené v manazanských jeskyních), vlněných širokých kalhot založených na gotlandských obrazových kamenech, vlněných přeložených kaftanů (modrého a žlutého) bez knoflíků, vlněných ovinek, dvou párů kožených bot založených na nálezech z Dorestadu a Haithabu, vlněných nålbindingových ponožek a vlněných čapek, z nichž jedna má kožešinový lem a bronzový kónus vyrobený na základě hrobu Bj 644 z Birky. Fredrik dodává, že žádná část kostýmu s výjimkou ovinek není z ručně tkané látky, a současně říká, že na tomto je potřeba zapracovat. Žlutý kaftan a ovinky jsou přírodně barvené.

25Kostým doplňují opasky s bronzovými panely, které se volně zakládají na gotlandských nálezech (Fredrik dodává, že potřebuje dobovější opasky), brašna s bronzovým kováním, která je replikou brašny ze švédské Rösty, a bronzový prsten podle nálezu z Gotlandu. Díky parohovému hřebenu s bronzovou střenkou, který se zakládá na nálezu z hrobu Bj 944 v Birce, si Fredrik může pročesávat svůj mocný vous.

Fredrikova výzbroj čítá přilbu se závěsem podle nálezu z norského Gjermundbu (viz článek „Grafnir hjálmar : Komentář k vikinským přilbám, jejich vývoji a používání“), kroužkovou košili z nýtovaných kroužků kruhového průřezu (podobné kroužky byly nalezené v Birce), obouruční kopí s křidélky Petersenova typu G (Fredrikova hlavní zbraň, viz článek „O křidélkách na vikinských kopích“), dva meče Petersenových typů O a Z, které se zakládají na nálezech ze Skotska a švédské Dalarny, luk, oštěpy a sax / bojový nůž se zdobenou pochvou podle nálezů ze švédského Upplandu (viz článek „Vikinské saxy z Upplandu a Västmanlandu“). Výzbroj nezahrnuje ochranu končetin a prošívanici, protože neexistují doklady jejich používání (viz články „Ochrana končetin: tehdy a dnes“ a „Úvod do staroseverských podzbrojí). Kvůli bezpečnosti Fredrik používá kožené rukavice (viz článek „Bojové rukavice – tehdy a dnes“).

Kromě boje se Fredrik věnuje řadě dalších dobových aktivit. Dokáže rozdělat oheň křesadlem a pazourkem, vaří, hraje na vlastnoručně vyrobenou lyru (viz článek „Lyry ve staré Skandinávii“) a vlastní vikinský člun.

Děkuji Fredriku Hellmanovi za jeho čas a za odpovědi na mé všetečné otázky. Projekt Forlǫg přeje Fredrikovi mnoho zdaru a zajímavých momentů v jeho budoucí reenactorské kariéře.

Inspiromat #15, faerský sedlák

V patnáctém dílu inspiromatu si představíme mého dobrého přítele, archeologa a jazykovědce Ľubomíra Nováka, hlavního kurátora archeologických sbírek Národního muzea a člena skupiny Skjaldborg.

Ľubomírovo jméno musí být přinejmenším povědomé každému, kdo se delší dobu pohybuje na poli české pravěké a raně středověké archeologie, jazykovědy a raně středověkého reenactmentu. V letech 1999–2005 studoval archeologii na Západočeské univerzitě v Plzni a získal bakalářský a magisterský titul pracemi „Archeologie Vnějších Hebrid“ (2002) a „Vývoj lukostreľby v európskom praveku“ (2005). Od roku 2004 do roku 2006 studoval srovnávací jazykovědu a následně byl doktorandem až do roku 2013, kdy získal doktorský titul dizertační prací „K problému archaismu a inovace ve východoíránských jazycích“. Do širšího povědomí se zapsal svým Jaghnóbsko-českým slovníkem (2010), který získal ocenění Slovník roku 2014. Třebaže se Ľubomír specializuje na pravěké nálezy a středoasijské jazyky, středověká Skandinávie a staroseverština se stala jeho hlubokou vášní a je dlouholetým členem skupiny Skjaldborg.

Ľubomírův přístup je názorným příkladem toho, jakým způsobem lze spojit vědu a reenactment. Jeho profese, která v sobě nese poznávání a rekonstrukci minulosti, mu velí ztvárňovat svou historickou postavu se všemi detaily a původními náležitostmi. V Ľubomírově případě nejde jen o pouhou parafrázi minulosti, protože může zajít mnohem dál – díky svým znalostem může navštívit historický festival s voskovou tabulkou, do níž bude zapisovat informace o účastnících ve staré perštině, stejně jako učinil Ibn Rustah a jemu podobní před více než tisíci lety. Ľubomírova nevídaná všestrannost, díky které může získávat informace z hmotných i písemných pramenů, se při rekonstrukci jeví jako zásadní a nezbytná k pochopení všech dílčích souvislostí.

A nyní následuje popis Ľubomírovy postavy, která nese jméno Ljúfmar (což je staroseverská varianta slovanského jména Ľubomír) Bogsveigir (lukostřelec, doslova „ohýbač luku“):

Ljúfmar Bogsveigir je svobodný sedlák (húsbóndi) z Faerských ostrovů. Pochází ze statku v Kvívíku na ostrově Streymoy (stsev. Straumsøy). Předkládaná rekonstrukce oděvu představuje ideální podobu Faeřana přelomu 10. a 11. stol., tedy období, které popisuje Sága o Faeřanech (Føroyingasøga, stsev. Færøyinga saga), která popisuje události odehrávající se na Faerských ostrovech mezi lety 970–1035. Tato sága byla rovněž cenným zdrojem inspirace, ačkoliv je třeba vzít v potaz, že byla zapsána zhruba o 250 let později, než se odehrály události, které popisuje. Podle archeologických nálezů patřili majitelé kvívíckého statku k těm movitějším obyvatelům Faerských ostrovů. Jelikož z Ostrovů známe jen málo archeologických nálezů, je rekonstrukce oděvu poměrně složitá – je třeba vycházet z analogií zejména z Norska, odkud byly Faerské ostrovy kolonizovány, jako srovnávací materiál je pak třeba využít pramenů z dalších atlantických kolonií Norska – především z Království ostrovů (tj. Shetland, Orknejí, Hebrid a ostrova Man), se kterým Faeřané čile obchodovali, a dále rovněž z Islandu, Grónska a Irska.

Faerské ostrovy patřily k významným producentům vlněných látek, které byly exportovány zejména do Norska, na druhou stranu se na Ostrovy musela dovážet spousta surovin – dřevo, obilí, keramika, mastek či výrobky z něj. Faerské ostrovy rovněž hrály významnou roli jako poslední zastávka pro námořníky plující z Norska či Shetland dále na Island (či dále do Grónska).

Statek v Kvívíku patřil k těm relativně bohatším na Faerských ostrovech, skládal se z dlouhého domu (skáli) a chléva (fjós). Kvívíčtí chovali několik krav a ovce, dále se živili rybolovem a lovem mořských ptáků. Každá faerská rodina disponovala malou rybářskou lodí. Podle nečetných indicií lze předpokládat, že se movitější Faeřané na jaře vydávali do Norska či na Shetlandy, kde nacházeli odbytiště pro vlněné látky (vaðmál).

Oděv se skládá z krátkých lněných spodních kalhot, vlněných kalhot, lněné spodní a svrchní tuniky, vlněného pláště, vlněné kápě podšité lnem, vlněné čepice a koženého opasku a bot.

Lněné spodky jsou jednoduchého střihu z jednoho kusu látky – byly vyrobeny z látky barvené v cibuli. Střih spodních kalhot (línbrækr) vychází z nálezu z německého Marx-Etzelu. Vlněné úzké kalhoty se šlapkami (leistabrækr) ušité z modro-bílé látky utkané do vzoru rybí kosti jsou replikou nálezu kalhot z dánského Thorsbergu. Lýtka jsou omotána šedočernými vlněnými ovínkami (spjarrar či vindingar), které jsou ve spodní části ještě ovázány koženým řemínkem a nahoře sepnuty jednoduchou sponou. Ovínky jsou z dekorativních důvodů ještě omotány páskou (lindi?) tkanou na hřebenu. Kožené boty (skór) jsou vyrobeny podle nálezu z Coppergate v anglickém Yorku, tato obuv byla zvolena z praktických důvodů, ačkoliv přímo z Kvívíku pochází nález boty, kvívícká bota však nejspíš představovala ženskou obuv.

Lněná nebarvená spodní tunika (serkr/skyrta) je volnou inspirací podle nálezů tunik z vikinského prostředí, v tomto případě byly vloženy pouze dva trojúhelníkové klíny do stran, nikoliv ještě klíny středové, jak se s nimi setkáváme např. u nálezu z norského Skjoldehamnu. Svrchní tunika (kyrtill) je ušita podle střihu spodní tuniky nalezené v norském Guddalu (BRM 31/2), oproti vlněnému originálu je ušita ze lnu, látka byla barvena cibulovými slupkami. Tunika je ve spodní části zdobena dvěma karetkovými pásy, rukávy jsou pak zakončeny tenkou karetkou. Výstřih tuniky je tvořen dvěma prostřihy, které jsou sepnuty dvojicí jednoduchých bronzových spon. K oděvu v budoucnu přibude ještě vlněná tunika ušitá podle svrchní tuniky z norského Guddalu (BRM 31/1, viz galerie), která bude podle Ságy o Faeřanech v červeném provedení. Opasek (belti) zdobí bronzová opasková přezka (hringja) a nákončí (álarendi) ve stylu Borre, jde kopie nálezu z norského Vestfoldu. Ozdobným, spíše svátečním, prvkem je karetkový pás (gjǫrð) s motivem svastiky. Na krku jsou skleněné a kostěné korálky (tǫlur). Na opasku visí kapsička (pungr), nůž (knífr), slánka a křesadlo.

Jelikož na Faerských ostrovech často prší a fouká, nezbytným doplňkem oděvu je samostatná vlněná kápě (hǫttr) zhotovená podle nálezu ze severonorského Skjoldehamnu. Kápě je podšitá lněnou látkou, kapuce se v zadní části svazuje šňůrkou, aby lépe seděla na hlavě. Před deštěm a větrem také spolehlivě chránil poměrně rozměrný vlněný plášť (feldr) sešitý ze dvou dlouhých pruhů látky barvených indigem. Horní lem pláště je ozdoben karetkou zhotovenou podle nálezu z Birky. Faeřané své pláště spínali bronzovými jehlicemi (dálkr) tzv. hiberno-norského typu, jak to dokládají archeologické nálezy z pohřebiště v Tjørnuvíku (o. Streymoy, viz galerie), a z vesnic Leirvík a Fuglafjørður (obojí o. Eysturoy), tato jehlice zatím majiteli oděvu chybí. Spíše fešáckým doplňkem oděvu je pak vlněná špičatá čepice (húfa) zdobená sponou a havraním a sokolím perem. Účes je inspirován účesem z tapiserie z Bayeux.

V případě napadení statku se Ljúfmar chopí sekery (øx) anebo reflexního luku (hornbogi/húnbogi), jež získal v básnické soutěži od Hrafna, který obchodoval mezi Faerami, Túnsbergem a Hólmgarðem.

Níže naleznete album fotek, které byly vyfoceny Janou Lohnickou a Katarzynou Fludzińskou. K nim je přidán obrázek jehlice z Tjørnuvíku a obrázek s rekonstrukcí tuniky z Guddalu.

Inspiromat #9, velmož z Birky

V devátém dílu inspiromatu si představíme kostým mého přítele Pavla Voronina, jednoho z předních ruských reenactorů. Pavel, kterému se též přezdívá Gunnar, je vůdčí postavou skupiny NorraVind, která, kromě toho, že pořádá celou řadu diváckých i soukromých akcí, zapůjčuje své vybavení do muzeí.

Pavel/Gunnar reprezentuje králova zástupce sídlícího v Birce, o němž píše Rimbert v Životě Ansgarově (Vita Anskari). Svůj kostým stylizuje do období let 890–940. Kostým se skládá z nízké čapky, kápě, tuniky, kalhot, ovinek, bot, pásku, meče zavěšeného přes rameno, nožebrašny, hřebenu, brousku, spony, amuletu kladiva a prstenu. Předměty se zakládají na nálezech z hrobů Bj 750, 944 a 1074, ale zejména Bj 750. Všechen textil je vyroben z velmi kvalitní vlny (Pavel na sobě nenosí žádný len) a je ručně tkaný a barvený přírodními barvivy. Pavel dodává, že ruční tkané a přírodně barvené oděvy jsou v Rusku standardem, a obzvláště pak v jeho skupině NorraVind.

Jelikož si s Pavlem nějakou dobu dopisuji (zajímavostí je, že si píšeme švédsko-dánsky), tak vím, že bere reenactment velmi vážně a že patří k naprosté reenactorské špičce. Hovoří švédsky a navštěvuje Národní historické muzeum ve Stockholmu (Historiska museet), kde si jednotlivé nálezy fotí a dokumentuje. Na serveru Vk.com je zakladatelem skupin o rekonstrukci vikinského života v Haithabu a Birce, kde se snaží rozšířit povědomí o skandinávských nálezech. Svým jedinečným přístupem posunul a stále posouvá úroveň rekonstrukce ve své zemi.

Následuje album fotek Pavlova vybavení:

Za poskytnutí fotek a za detailní popis svého kostýmu děkuji Pavlu Voroninovi.

I would like to thank Pavel Voronin for granting me permission to use his photographs and for detailed description of his costume.

Jeg vil gerne takke Pavel Voronin for at give mig lov til at bruge sine billeder og for detaljeret beskrivelse af sin kostume.

Inspiromat #6, gotlandský obchodník

V šestém dílu inspiromatu si představíme kostým Radomíra Jelínka, známého slovenského reenactora. Radomír se snaží rekonstruovat gotlandského obchodníka na přelomu 10. a 11. století.

Na fotkách si můžeme povšimnou, že Radomír má na sobě hnědou tuniku z vlněné rybí kosti,  která je lemována vzorovaným geometrickým hedvábím. Tunika je přepásána opaskem, který je inspirovaný různými gotlandskými nálezy. Přezka, nákončí a opaskové lamely pochází z hrobů z Rone a Hense, zatímco závěsné pružiny pochází z Ense. Na opasku je zavěšená brašna zdobená mosazným plechem a hedvábím, peněženka podle nálezu z Birky (Radomír momentálně pracuje na nové podle nálezu z Barshalderu), brousek s barevnou mozaikou, křesadlo podle nálezu z Birky a hřeben podle nálezu z Eskelhemu. U krku Radomírovi visí damaškový nožík podle nálezu z Rone, který je zdoben stříbrem a mosazí. Dále můžeme vidět amulet kladiva na řetízku, který Radomír hodlá vyměnit za křížek. Přes tuniku je přehozen půlkruhový hnědý plášť z vlněné rybí kosti, který je sepnut sponou (Radomír má spony tří typů, které se zakládají na nálezech z Visby). Na hlavě se nachází vlněná čepice lemovaná kožešinou, která je zdobená hedvábnou výšivkou a replikou vrcholku čapky z Birky (čepice bude dále ozdobena pozamentovým ornamentem). Na rukou můžeme vidět pásové mosazné a stříbrné náramky zdobené raženou dekorací. Symbolem povolání jsou pak jednoduché váhy, které byly nalezeny hned na několika místech (Visby, Akeback, Oja).

Na nohou vidíme široké kalhoty vyrobené podle vyobrazení a nálezu z Haithabu. Kalhoty jsou barvené indigem a vratičem. Boty se dvěma knoflíky jsou replikami kusů z Dorestadu. Přes holeně jsou natažené bílé nålbindingované ponožky, na jejichž vrchní části se nachází tenká tkanice sepnutá malými (2 cm) sponkami.

Obchodnický kostým doplňují zbraně. Mezi ty patří ostrý damaškový meč (nedokončený) typu H s čepelí typu 3 (čepel je 80 cm dlouhá a 6 cm široká), ostrý damaškový sax (Radomír má dva, ale oba chce předělávat, a jeden z nich je replikou nálezu z Gotlandu), ostré damaškové kopí typu I s mosaznými příčkami (podle nálezu z Gotlandu) a palcát, který bude nahrazen autentičtější replikou.

Kromě něj chce Radomír v budoucnu vyrobit nový hedvábný potištěný kaftan, možná novou čepici, brašnu, peněženku, lukostřeleckou výbavu, závěs na meč s opaskem podle nálezů z Rone a Hense a mačky na boty.


Za poskytnutí fotek a za detailní popis svého kostýmu děkuji Radomíru Jelínkovi.