Wood species used for sword grips

In the internet discussions, I was asked whether I happened to have any source that would describe the wood species used for swords grips in 9th-11th century. As I went through the archaeological materials, I was surprised to find that this detail is rarely mentioned and is missing in the monographs. Therefore, I decided to describe 18 analyzed grips from the period.


If we approach the the period swords in general, first of all we surprised by the low number of analyzed wooden grips compared to the huge number of several thousand swords that we have at our disposal.

Several factors contribute to this fact. Well-preserved handles that could be analyzed are generally rare and are usually associated with swords found in water or well-preserved graves. A large number of swords were discovered more than 50 years ago, when it was not the standard to publish swords in detail with analyzes, and over time, organic components often degraded so that they could not be examined at this time. A specific case is the Mikulčice swords – the organic parts of which burnt during a depository fire in the 2007. Some well-preserved handles, which are still covered with a metal, textile or leather wrapping, are not analyzed to prevent damage to the wrapping. The main reason, however, is the general lack of interest in the analysis of the organic parts of swords, which often persists to this day.

The absence of analyzes of used tree species in monographs (eg Androščuk 2014; Geibig 1991; Košta – Hošek 2014) means that no serious attempt has been made to summarize the issue so far. The catalog below is probably the most extensive work that can be continuously supplemented with new findings.

Analyzed grips


Cirkovljan-Diven, Croatia

A sword belonging to Petersen’s type K, found at the bottom of Drava River. The handle, which is one of the best-preserved organic grips of the period, is made in one piece, is barrel-shaped, oval in cross-section and has been wrapped in a 2 cm wide linen ribbon.

Material: beech.
Source: Bilogrivić 2009: 132-3.

The sword from Cirkovljan-Diven. Bilogrivić 2009: T. III: 3.

Lednica, Poland

A sword with brazil nut pommel (MPP/A/31/33/84), belonging to type α var. 1 according to Nadolski and type X.A/B.1 according to Oakeshott, was discovered at the bottom of Lednica Lake. The grip was made of four parts attached to the sides of the tang, which were densely wrapped with a strip of leather.

Material: all four parts of the grip are made of maple.
Source: Stępnik 2011: 71.

The sword from Lednica. Stępnik 2011: Fot. 1, 2.

Lednica, Poland

Petersen’s type H sword (MPP/A/74/3/94), found at the bottom of Lednica Lake, has a handle made of four parts attached to the sides of the tang. The parts fit together and show no signs of gripping, which may indicate the use of glue.

Material: wider parts are made of yew, side parts are made of maple.
Source: Stępnik 2011: 71-2.

The sword from Lednica. Stępnik 2011: Fot. 3, 4.

Giecz, Poland

A Mannheim or H-type sword, found in connection with a former bridge, has a preserved piece of wood on one side of the tang that can be analyzed. The construction of the handle is not known, the wrapping is not visible.

Material of the preserved piece: deciduous tree wood.
Source: Stępnik 2011: 73.

The sword from Giecz. Stępnik 2011: Fot. 5, 6.

Donnybrook, Ireland

The type D sword found in the mound had a grip fitted with metal ferrules, thanks to which a piece of analyzable wood was preserved.

Material: coniferous wood.
Source: Hall 1978: 79.

The sword from Donnybrook. Hall 1978: Fig. 4.

Haithabu, Germany

In his detailed study of swords from the port of Haithabu, Alfred Geibig states that for five swords it was possible to determine what kind of wood was used to make the grip. The grips are fragmentary and their construction, shape and cross-section cannot be determined.

Grip material of the sword No. 1 (Mannheim type): maple. Scabbard made of oak.
Grip material of the sword No. 2 (Petersen type H): alder. Scabbard made of beech.
Grip material of the sword No. 3 (Petersen type H?): willow. Scabbard made of alder.
Grip material of the sword No. 5 (Petersen type N): alder. Scabbard made of beech.
Grip material of the sword No. 12 (type unceirtan): willow.
Source: Geibig 1999: 40.

Hegge Østre, Norway

The L-type sword found in the mound (T16054) has an exceptionally well-preserved handle with silver ferrules.

Material: from the look of the grip, it is clear that the wood used was Karelian birch.
Source: Unimus 2020a.

The sword from Hegge Østre. Unimus 2020a.

Hoven, Norway

The L-type sword found in the mound (T8257) has an exceptionally well-preserved handle with silver ferrules.

Material: from the look of the grip, it is clear that the wood used was Karelian birch, similarly to the sword from Hegge Østre.
Source: Unimus 2020b.

The sword from Hoven. Unimus 2020b.

Gulli, Norway

The M-type sword found in the tomb (C53315) has a well-preserved grip of oval cross-section that was most likely wrapped.

Material: linden. The same material was used to make the scabbard and axe shaft from the same grave.
Source: Gjerpe 2005: 40-1.

The sword from Gulli. Gjerpe 2005: Figur 22.

Gulli, Norway

The L-type sword found in the tomb (C53660) has a well-preserved handle with metal ferrules.

Material: oak. The same material was used to make the scabbard, axe shaft, knife handle, chest, hammer and some other pieces of tools from the same grave.
Source: Gjerpe 2005: 62.

The sword from Gulli. Gjerpe 2005: Figur 39.

Klepp, Norway

A sword of the indeterminate type found in the tomb (S12274) has a partially preserved handle of oval cross-section.

Material: most likely birch. The same material was probably used to make a knife handle from the same grave.
Source: Unimus 2020c.

The sword from Klepp. Unimus 2020c.

Tjora, Norway

The H-type sword found in the grave (S5460) has a partially preserved handle.

Material: deciduous tree wood.
Source: Unimus 2020d.

Dalen, Norway

The H-type sword accidentally found during plowing (T20736) has a partially preserved handle.

Material: deciduous tree wood.
Source: Unimus 2020e.

The sword from Dalen. Unimus 2020e.

Repton, Great Britain

The M-type sword found in grave No. 511 has a partially preserved handle of oval cross-section that has been wrapped in a strip of fabric.

Material: coniferous wood.
Source: Biddle – Kjølbye-Biddle 1992: 49.

The sword from Repton. Biddle – Kjølbye-Biddle 1992: Fig. 5.7.


The wooden grips of the swords were made by different methods, in different shapes and also from different materials. The information contained in the catalog allows us to state that the grips were usually made from locally available wood species. However, we would like to point out four interesting facts.

The grips are more often made of deciduous trees. Maple, beech and oak are known for their strength and durability and were often used in the early Middle Ages to make handles and shafts. The choice of linden, willow or conifer shows a lack of these materials or other preferences in the design of the handle.

An interesting phenomenon is the use of two materials in the case of the H-type sword from Lednica, Poland. This solution probably has no practical or aesthetic meaning and could have a certain symbolism for the owner (Stępnik 2011: 79).

Although most of the wooden handles were covered with a textile or leather strap, two Norwegian L-type swords show that an aesthetically impressive material was deliberately chosen that was not wrapped in any way.

The last interesting point is the match or mismatch of the grip material with the scabbard material. In the case of Haithabu swords, the examined grips do not correspond to the scabbards, but in the case of the Gulli tombs, it is clear that almost all the wooden products contained in the tombs were made from the same materials. This fact may be conditioned by the unavailability of other tree species, but perhaps also by the practical handling of the material. The idea of production of all the tool and weapon handles at one time – whether before or after the death of a man buried in a grave – is very tempting.

Here we will finish this article. Thank you for your time and we look forward to any feedback. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Androščuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Biddle, Martin – Kjølbye-Biddle, Birthe (1992). Repton and the Vikings. In: Antiquity, Vol. 66, 38–51.

Bilogrivić, Goran (2009). Karolinški mačevi tipa K / Type K Carolingian Swords. In: Opuscula archaeologica 33, 125–82.

Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.

Geibig, Alfred (1999). Die Schwerter aus dem Hafen von Haithabu. In: Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 33, Neumünster, 9-99.

Gjerpe, Lars Erik (2005). Gravene: en kort gjennomgang. In: Gjerpe, Lars Erik (ed.). Gravfeltet på Gulli. E18-prosjektet Vestfold. Bind I. Varia 60, 24-104.

Farrar, R. A. – Hall, R. A.(1978). A Viking-age Grave at Donnybrook, Co. Dublin. Medieval Archaeology, 22(1), 64–83

Košta, Jiří – Hošek, Jiří (2014). Early Medieval swords from Mikulčice, Brno : Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic.

Stępnik, Tomasz (2011). Drewniane okładziny rękojeści mieczy. In: Wyrwa, A. M. – Sankiewicz, P. – Pudło, P. (2011). Miecze średniowieczne z Ostrowa Lednickiego i Giecza, Dziekanowice – Lednica, 71-79.

Unimus (2020a). T16054. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Available from:

Unimus (2020b). T8257. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Available from:

Unimus (2020c). S12274. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Available from:

Unimus (2020d). S5460. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Available from:

Unimus (2020e). T20736. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Available from:

Petersen type W sword

In the next article about swords, we would like to introduce the not yet well-known Petersen type W. As far as we know, this type of sword is rarely reconstructed among reenactors. In the following article we will describe, map and reveal this interesting type.


Type W denotes a sword whose hilt consists of one-piece pommel and cross-guard cast from copper alloy. From the frontal look, the cross-guard is straight, with slightly rounded shorter sides. The one-piece pommel has a simple, semicircular shape with rounded edges and peened tang on the upper side of the pommel. When viewed from above, the shape of both components is lenticular, i.e. tapering towards the edges. Both copper-alloy components are hollow shells (see X-ray). All known components are characteristically decorated. The pommel is decorated by a series of lines that divide the pommel into four fields, which are usually filled with zigzag pattern. This pattern is well visible on the cross-guard as well. In two cases, cross-guards are decorated with concentric rings (Nedošivina 1991: 166), in one case the components are decorated by massive Borre-style knot decoration (Brøgger 1921: Fig. 10). The decoration appears to be cast, although the lines (both dividing and those around the edge) might have been additionally highlighted. Some pieces have a shiny gold finish. The division of the pommel follows the type E and stands very close to the types U, V and X. Type W can be dated to the 10th century. Norwegian pieces date back to the first half of the 10th century (Petersen 1919: 157). Other swords with copper alloy components date back to this period, especially the Petersen type O, which were influenced by the same trend. In Eastern Europe, type W can be found in graves dating to the second half of the 10th century (Nedošivina 1991: 166).

typ_WDetail of copper alloy W type sword components. Found in 1816 at an unknown Norwegian site (B998). Author:
Svein Skare, Unimus.

The W type hilt is always a part of the double-edged sword. Swords of this type have relatively uniform dimensions. The complete swords are 878-930 mm long, with the blade always around 745-760 mm long. The blades are 50–60 mm wide and are embedded in prepared grooves on the undersides of the guards. The blades are usually without inscriptions, although the swords from Timerevo (grave 100) has a clearly readable Latin letter C on the blade (Nedošivina 1991: 166). The guards are 80–100 mm long, 12–18 mm high and 17–22 mm thick. The preserved pommels have a length of 58–67 mm, a height of 34–37 mm and a thickness of 19–21 mm (Androščuk 2014: 79–80 and self-observation). The handles are 85–105 mm long, which corresponds to the average width of the palms and testifies to the customized production. We were only able to find four pieces with preserved handles; in three cases, the tang forming the handle is covered with wooden scales, which in the case of the sword from Breivold (T3107) is additionally coated with canvas and wound iron wire. The fourth case, the sword from Klepp (S2453), has an antler handle. As far as sheaths are concerned, they can be assumed to have taken on standard forms. The Klepp sword has a preserved wooden scabbard with a leather cover, while the Timerevo sword (grave 100) is covered with fragments of a wooden scabbard (Nedošivina 1991: Рис I.I; see the picture here). At the end of the sword from Šestovica, a copper alloy chape has been preserved.

Detail of a preserved sword hilt from Breivold (T3107).
Author: Ole Bjørn Pedersen, Unimus.

Sword components of the sword from Hundstad, Norway (C16699). Guard length 90 mm, pommel length 66 mm. Both components are decorated with Borre-style patterns. Brøgger 1921: Fig. 10  

To illustrate the anatomy of this type of sword, we will show four well-preserved examples:

typ_W1Bikavėnai, Lithuania. Overall length 930 mm, blade width 50 mm, handle length 105 mm, guard length 85 mm, guard height 18 mm. Wooden pieces of the handle. Photo and description: Kazakevičius 1996: 64–67.

typ_W2Östveda, Sweden (SHM 25370). Overall length 878 mm, blade length 743 mm, blade width 50–31 mm, guard length 100 mm, guard height 14 mm, guard thickness 22 mm, pommel length 60 mm, pommel height 37 mm, pommel thickness 20 mm, handle length 86 mm, handle width 20–26 mm, total weight 892 g. Photo and description: Androščuk 2014: 79, 337–338, Fig. 35.

typ_W3Šestovica, grave 42, Ukraine. Total length 890 mm, total length of hilt 145 mm, blade width 60 mm, guard length 85 mm, guard height 17 mm, pommel length 60 mm, pommel height 35 mm. The tip of the sword is covered with a chape. Photo & description: Androščuk – Zocenko 2012: 212, Fig. 151; Jana Korkodim, Wojtek Szanek.

kleppKlepp (S2453), Norway. Overall length 899 mm, total length of hilt 139 mm, blade length 760 mm, blade width 58 mm, guard length 100 mm, guard height 12 mm, guard thickness 21 mm, pommel length 59 mm, head height 36 mm, head thickness 21 mm, handle length 91 mm. By: Unimus.


Generally speaking, the type W does not have too much representation among European swords – we currently register 18 pieces. However, distribution is interesting and deserves attention. Not surprisingly, we know the highest number from Norway. While Petersen knew 8 Norwegian W type swords (Petersen 1919: 156), Hernæs already knew nine of them and this number still seems to be current (Hernæs 1985). Only four of them have partially preserved blades, the rest being hilt components. In Sweden, we know one sword and two hilt components (Androščuk 2014: 79). We also know two components – one pommel and one guard – from the Schleswig region, Germany (Geibig 1991: Tab. 164: 4-5). There are two representatives from Timerevo, Russia (graves 100 and 287), where we find one complete sword and one fragment of the pommel (Nedošivina 1991: 166–167, Рис. I.I). We know one complete sword from the Lithuanian site Bikavėnai (Kazakevičius 1996: 64–67) and one sword from the Ukrainian Šestovica (Androščuk – Zocenko 2012: 212).

Several hybrid pieces stand very close to the W type swords and they do not fit to standard typology. First and foremost, a fragment of a two-piece pommel cast from copper alloy, found  during a settlement excavation in Pohansko, Czech Republic, in 2015, has to be mentioned (Košta et al. 2019: 215-6, Fig. 57-8). This piece is decorated with typical W type zigzag decoration. Another hybrid piece is the sword from Latvian Bēnes Kaijukrogs, which uses H/I type shape, but the components are cast in copper alloy and decorated with a zigzag pattern typical of type W (Jērums 2012: 2. att). The third hybrid piece is a detector finding of a one-piece pommel from Ukraine, which corresponds to a typical pommel of type W, but instead of a typical decor, it is decorated with a pit decoration typical of type E (personal discussion with Sergei Kainov). Three Latvian pieces that were mapped by Artūrs Tomsons (2019: 70) could be labeled as close to W type; their shape corresponds to type V pommels, but they are cast in bronze and decorated with patterns typical for R-S types. Significantly, hybrid pieces combine elements of types that stand very close each other. The total does not include finds from the United Kingdom (Jakobsson 1992: 213; Żabiński 2007: 65), since all these swords have iron components and therefore do not meet the basic W type criterion.

The hybrid piece from Pohansko, Czech Republic (Košta et al. 2019: Obr. 57-8).

The hybrid piece from Bēnes Kaijukrogs, Latvia (Jērums 2012: 2. att).

The hybrid piece from Ukraine (source: Sergei Kainov).

Of the total of 18 pieces, 8 are swords or fragments thereof, while the remaining 10 are separate copper alloy components. W type swords have been found in 7 countries, so they are relatively scattered compared to total numbers. The main distribution area is Northern and Eastern Europe, where swords are located in important sites.

typ_W4W type sword distribution, according to Jakobsson (1992: 228).


In this chapter, we would like to present five successful reconstructions of the Petersen type W made by various European swordsmiths.

Blade width 68–40 mm. Weight 1540 grams, balanced 170 mm from the guard. Producer: Tomáš Zela, 2017.

Reconstruction of the sword from Šestovica 42. Weight 1200 grams.
Producer: Dmitry Chramcov, 2015.

Reconstruction of the sword from Šestovica 42 compared to the original.
Producer: Wojtek Szanek, 2016.

bobrProducers: Petr Floriánek, Radek Lukůvka, 2018.

Producer: Arma Epona.


This work exists thanks to the initiative of Tomáš Břenek from the group Goryničové, who owns the reconstruction made by Tomáš Zela. Since this type has not yet been seen on the Czech battlefields, there was a need to point out the finds and their distribution. We would like to thank every persistent enthusiast who was not discouraged by waiting. Sergei Kainov, who pointed to two Russian findings, and Ferenc Tavasz, who helped me with his advice, also have their merit in the article.

Here we will finish this article. Thank you for your time and we look forward to any feedback. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Androščuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Androščuk, Fedir – Zocenko, Vladimir = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.

Brøgger, A. W. (1921). Rolvsøyætten : et arkeologisk bidrag til vikingetidens historie. In: Bergens Museums Aarbok 1920–21, Hist.antikv. Række 1, 3–42.

Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.

Hernæs, Per (1985). De østnorske sverdfunn fra yngre jernalder : en geografisk analyse. Magistergradsavhandling i nordisk arkeologi – Universitetet i Oslo, Oslo.

Jakobsson, Mikael (1992). Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi, Stockholm : Stockholms Universitet.

Jērums, Normunds (2012). Divasmeņu zobeni Zemgaļu apdzīvotajās teritorijās (5.–14. gs.). In: Arheoloģija un etnogrāfija XXVI, Rīga, 74-104.

Kazakevičius, Vytautas (1996). IX–XIII a. baltų kalavijai, Vilnius.

Košta, Jiří et al. (2019). Velkomoravské meče z Pohanska u Břeclavia okolí – nová revize. In: Památky archeologické CX, 173-235.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben. Kristiania.

Nedošivina N. G. = Недошивина Н. Г. (1991). Предметы вооружения, снаряжение всадника и верхового коня тимеревского могильника // Материалы по средневековой археологии Северо-Восточной Руси, Москва: 165–181.

Tomsons, Artūrs (2019). Zobeni Latvijas teritorijā no 7. līdz 16. gadsimtam, Rīga.

Żabiński, Grzegorz (2007). Viking Age Swords from Scotland. In: Studia i Materiały – Studies and Materials, Acta Militaria Mediaevalia III., Kraków – Sanok: 29–84.

Řemeslníci #4 – Craftsmen #4

Vítám Vás u čtvrtého dílu série o řemeslnících! Tentokrát si představíme medailonek vynikajícího slovenského řemeslníka a šermíře Petera Kocúra, který se k reenactmentu dostal poté, co se zúčastnil archeologických vykopávek jako brigádník. V minulých letech se věnoval rekonstrukci vrcholně středověkého šlechtice, ale v tuto chvíli se zaměřuje na velkomoravské období.

Welcome to the fourth part of the Craftsman series! This time we present a work of an outstanding Slovak craftsman and swordsman Peter Kocúr, who got engaged in reenactment since he participated in archaeological excavations as a temporary worker. In recent years he devoted himself to the reconstruction of the High Medieval nobleman, but at the moment he focuses on the Great Moravian period.

Peter zdůrazňuje, že měl vždy rád historii, a proto se začal zapojovat do archeologických vykopávek jako pomocník. Pak už byla cesta k reenactmentu velmi rychlá. Před deseti a více lety však vybavení nebylo běžně dostupné k prodeji, a tak si začal vyrábět věci sám a tato výroba je pro něj velkou vášní dodnes. Řemeslo ho neživí, ale pokud kdokoli projeví zájem o cokoli z kovu, kůže nebo dřeva, Peter rád nabídne své služby. Jeho výrobky jsou čistě provedené a především praktické. Nejlepším způsobem, jak Petera kontaktovat, je přes jeho Facebookový profil.

Peter emphasizes that he has always liked history, and therefore he began to engage in archaeological excavations as a helper. Then the path to reenactment was very quick. However, the equipment was usually not available for sale ten years or more ago, so he began to make things himself, and this craft is a great passion for him to this day. The craft is not his main income, but if anyone is interested in anything of metal, leather or wood, Peter will gladly offer his services. His products are cleanly finished and very practical. The best way to contact Peter is through his Facebook profile.

Peter je jedním ze dvou československých výrobců kroužkových zbrojí. Jeho poznatky jsou fantastické a oči otevírající. Například zbroj, kterou vyrobil pro sebe má 4,5 kg při tloušťce drátu 1 mm, vnějším průměru 10 mm a celkovém obvodu 130 cm a délce 96 cm. Zbroj je lemována mosaznými kroužky a konzervována včelím voskem.

Peter is one of two Czechoslovak chainmail producers. His results are fantastic and eye-opening. For example, the mail he made for himself weighs 4.5 kg (9.92 lbs) at a wire thickness of 1 mm, an outer ring diameter of 10 mm and a total circumference of 130 cm and a length of 96 cm. The mail has brass rings at the borders and is conserved with beeswax.

Přilba, která Peter vyrobil podle nálezu z Bojné, je jednou z nejvěrnějších replik této přilby. Nutno poznamenat, že Peter občas vyrábí repliky do muzeí.

The helmet, which Peter made according to the find from Bojná, is one of the most faithful replicas of this helmet. It should be noted that Peter sometimes produces replicas for museums.

Stejně unikátní je i způsob, jakým Peter vyrábí štíty a který je založený na dlouhodobém experimentování. Štíty vyrábí ze dvou vrstev prken, které k sobě lepí klihem. Korpus je postupně ztenčovaný a potažený třemi vrstvami ručně tkaného lnu. Takto vyrobený štít má při průměru 86 cm váhu velmi příjemných 3,156 kg a je prakticky nezničitelný tupými zbraněmi.

The way Peter makes shields is equally unique and is based on long-term experimentation. The shields are made of two layers of planks, which are glued together. The wooden corpus is gradually tapered and covered with three layers of hand-woven linen. The shield produced in this way has a very pleasant weight of 3.156 kg (6.957 lbs) at a diameter of 86 cm and it is practically indestructible by blunt weapons.

Meč inspirovaný nálezem z dánského hradu Søborg. Datace 1100-1175, délka 1090 mm, váha 1,24 kg. Peter k mečům vyrábí také prvotřídní pochvy.

Sword inspired by the find from Søborg castle, Denmark, dated to 1100-1175. Length 1090 mm, weight 1,24 kg. Peter also produces first class scabbards for his swords.

Boty z Peterovy dílny.

Shoes from Peter’s workshop.

Studie překládaného damaškového nože s vkládaným ostřím a měděnou dekorací podle slovanských nálezů.

Study of folded pattern-welded knife with inserted blade and copper decoration according to Slavic findings.

Peter je aktivním šermířem, který často a intenzivně trénuje. Pro sebe i své kolegy vyrábí dřevěné tréninkové zbraně.

Peter is an active swordsman who often and intensively trains. He produces wooden training weapons for himself and his colleagues.

Toto byl pouze stručný výčet. Petera můžete kontaktovat i ohledně opasků, brašen, spon, tkacích stavů, dětských hraček, štítových puklic, lampiček a podobně. Pokud Vás Peterovy výrobky zaujaly, jsem si jist, že velmi rád zodpoví Vaše dotazy. Lze jej zkontaktovat přes jeho osobní Facebook.

This was just a brief overview. You can also contact Peter about belts, pouches, buckles and pins, weaving looms, children’s toys, shield bosses, lamps and so on. If you are interested in Peter’s products, I am sure that he will be happy to answer your questions. He can be contacted via his personal Facebook account.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

Two peculiar Great Moravian swords

The Great Moravian period represents, in terms of swords, an epoch when high-quality swords of type X and Y appear in Czech and Moravian territories. Their increase is undoubtedly associated with the equestrian elite, which preferred these swords because of better functionality in cavalry combat. More information on this phenomenon is provided by Jiří Košta (eg Košta – Hošek 2014; interview with Jiří Košta).

Contrary to this progressive group of swords, there is certainly a group that maintains a traditional design with a shorter blade, a short guard and a multi-piece pommel. In this article we will focus on two swords that fit exactly into this group, and exhibit a rather atypical element – the organic components of the hilt.


Two swords originating from Olomouc – Nemilany and Staré Město have a construction consisting of a double-edged blade – in case of Nemilany, we are speaking about high quality blade with inscription – and wooden hilt components, which were coated with metal sheet (Hošek et al. 2019: ID No 164 and 226). The guard of this type of sword was relatively short and did not exceed the width of the blade too much. The metal sheet that covered the wooden oval block could be decorated, as shows the example from Staré Město, which is inlayed with brass wire.

The most interesting discovery of the latest research is detailed observation of the tang ends, which show that there are holes and fragments of wood. Apparently a wooden pommel was pinned through the hole with a small peg. The pegs were probably also wooden, as there were no metal fragments in the holes. With some degree of certainty, we can estimate that the original pommels could be one or two-piece, while the upper hilts were similarly massive as lower guards and the pommel caps were pyramid-shaped or divided into three lobes. The dating of the Nemilany sword goes back to the 9th or beginning of the 10th century (Hošek et al. 2019: 195), while the Staré Město sword dates to the period from the second half of the 8th to the first half of the 9th century (Hošek et al. 2019: 245).

Analogies that combine relevant shape and materials are missing in the period Europe. Massive oval guards with inlays similar to the Staré Město example could be found at German swords from 8th and 9th century (Geibig 1991; Westphal 2002). Swords with antler or bone components represent a kind of analogy; they were known in a big portion of Europe (Scandinavia, England, Poland, Czech Republic and Hungary) in the 9th – 10th century and they usually copy standard types of swords (Vlasatý 2017). The combination of metal and wood used for hilt components can be found at Migration Period swords until the 7th century (eg Davidson 1962: Fig. 49-53), however the time gap prevents any closer connection of the two groups. The application of the hole at the end of tang can be spotted at Alanian two-edged sabre from grave 52 of Dmitrievskoe hillfort, 9th-10th century (Pletneva 1989: 73).

Sword from grave 116/51 from the Staré Město – Na Valách. Hrubý 1955: Fig. 27.2.

The sword from Olomouc – Nemilany

The sword from Olomouc – Nemilany was found during the archaeological excavations of 1999. It was located in the grave of a young adult man and it also contained a knife, two buckets and eggshells (Hošek et al. 2019: 195-6, ID No 164). The sword cannot be typologically classified, it falls chronologically into the 9th – early 10th century. Today, the sword is only a blade with organic fragments of hilt and scabbard. The length of the sword in this state is 936 mm and weight 852 g. The blade, which is 800 mm long, 63.4 mm wide and 5-3 mm thick, consists of a steel core and welded steel blades. On the obverse side of the blade, ther is the inscription IVLFBERHTI, on the reverse side, there is a lattice – both elements were made of pattern welded rods. The fuller is at its widest point 32.5 mm wide and it ends 80 mm from the tip. The tang is 136 mm long. The grip, which was 100 mm long, 42-20 mm wide and about 5 mm thick, is still partially covered with wooden fragments. The lower guard consisted of organic material. It was about 15 mm high and its position was still visible at the time the grave was opened. The pommel was also made up of organic material whose fragments were preserved. At a distance of 20 mm from the end of the tang, there is a corroded remnant of a sheet approximately 2 mm thick, which covered the organic head. The pommel was attached to the tang using a peg which was inserted through the hole at the end of the tang. The sheath fragments consist of wood that has been lined with three kinds of twill fabric. Today the sword is deposited in the Archaeological Center in Olomouc under registration number 22/99-841-1.

The sword from Olomouc – Nemilany. Hošek et al. 2019: 195.

The sword from grave 116/51 from Staré Město

The Staré Město sword was found during archaeological excavations in 1951. It was located in the grave of a man of advanced age, which also contained spurs, two knives and a bucket (Hošek et al. 2019: 245-6, ID No 226). The sword cannot be typologically classified, it falls chronologically to the period from the mid-8th to the mid-9th century. Nowadays, the sword consists only of a blade, a guard, fragments of hilt and scabbard. The length of the sword in this state is 872 mm and the weight is 728 g. The blade, which is 727.5 mm long, 62 mm wide and 5-4 mm thick, has not been metallurgically examined, but X-rays confirmed that the fuller area consists of twisted pattern welding panels and that there is a circle (14.5 mm in diameter) 18 mm below the guard, whose interpretation is uncertain. The fuller is at its widest point 30 mm wide, runs through the entire length of the preserved blade and tapers to 20 mm. The tang is 114.5 mm long. The handle, which was 92.5 mm long, 32-22 mm wide and 6 mm thick, is still partially covered with wooden fragments. A very short and high oval-shaped guard was formed by a wooden base, which was covered all around with iron plate. This plate was inlayed with a wire (73.9% Cu, 25.7% Zn, 0.4% Sn) in branch or herringbone pattern. The top of the guard was covered with copper alloy sheet. The guard is 75 mm long, 34-30 mm high, the original thickness is about 31 mm. The pommel was also made up of organic material whose fragments were preserved. It was set at a distance of 22 mm from the end of the tang, where the tang tapers. It can be assumed that the pommel was attached to the tang by means of a peg which was inserted through a hole located 16.5 mm from the end of the tang and that the pommel was covered with a sheet. The sheath fragments consist of wood that has been covered with several layers of textile and leather. The sword has been poorly reconstructed and preserved in the past and is therefore in a very bad condition. Today the sword is stored in the Moravian Museum in Brno under registration number 116/51.

The sword from grave 116/51 from Staré Město – Na Valách. Hošek et al. 2019: 245.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Davidson, Hilda R. Ellis (1962). The Sword in Anglo-Saxon England. Its Archaeology and Literature, Oxford.

Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.

Košta, Jiří – Hošek, Jiří (2014). Early Medieval swords from Mikulčice, Brno : Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic.

Hošek, Jiří – Košta, Jiří – Žákovský, Petr (2019). Ninth to mid-sixteenth century swords from the Czech Republic in their European context, Praha – Brno.

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Pletneva 1989 = Плетнева, С. А. (1989). На славнно-хазареком пограничье (Дмитриевский археологический комплекс), Москва.

Vlasatý, Tomáš (2017). Meče s organickým jílcem. Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Available at: http://sagy.vikingove.cz/mece-s-organickym-jilcem/, cited: 15. 2. 2020.

Westphal, Herbert (2002). Franken oder Sachsen? Untersuchungen an frühmittelaterlichen Waffen, Oldenburg.

Petersen type M sword

Many Viking Age sword are richly decorated, which makes quality reconstruction very expensive. That is why I was asked by my colleagues to provide an overview of undecorated swords that would be more affordable to reconstruct. I chose Petersen’s type M for its simplicity and major representation among Scandinavian sword finds. Because this type is often overlooked these days, it certainly deserves our attention.


The type M (also known as R. 489) describes a sword variant standing between types F and Q. It is characterised by a simple hilt in the shape of the letter I. Sharply cut cross-guard and upper guard are usually straight and of similar height. From the front view, both the upper and cross-guard are of rectangle shape, with the cross-guard slightly bent in rare cases. The upper guard is of simple shape similar to cross-guard, and the tang is held in place by hammering it into a rivet shape; the upper guard is never ended by a pommel. Sides of the guards are usually straight, less often rounded. An important feature of type M swords is undecorated hilt. Blades are usually double-edged (single-edged variants make up to 15% of finds according to Petersen) and simple, although we also know of some Norse and Swedish blades made of patern welded steel (Androščuk 2014: 386–7; Petersen 1919: 118). Petersen notes that none of Norse blades carries an inscription, which according to our information is still actual. That said, there is a variant of ULFBERHT inscription on a blade from Eura, Finland (Kazakevičius 1996: 39). While the swords are of simple design, they are made of quality materials.

Type M sword from area of Framdalir, Iceland.
Source: Androščuk 2014: 68, Fig. 23.

Type M swords are in general up to one meter long, usually between 80 and 90 cm. The longest sword that we know of is 95 cm long. An average width of Scandinavian blades is 5,5-6 cm, sometimes up to 6,5 cm. Measured swords of average length weigh 1100-1200 grams. The shortest piece we are aware of weighs 409 grams and is 47,7 cm long, with blade having 38,5 cm in length and 0,48 cm in thickness (Peirce 2002: 86). This sword, said to had been found in a boy’s grave, seems to be a miniaturised, yet fully functional version. In order to outline anatomy of this interesting type, we chose six relatively well-preserved swords that we will describe in more detail.

C59045_DovreDovre, Norway (C59045). Well-preserved sword found in a grave in 2013. Total length of 89 cm, blade length is 77 cm and 5,9 cm wide. Fuller is visible 12 cm from cross-guard up to 6 cm from blade point. Length of the hilt is 12 cm, with grip being 9,3 cm long and 3,4 cm wide. Cross-guard’s length, height and width are 9,4 × 1,1 × 2,3 cm. Upper guard has the measurements 7 × 1,3 × 2,2-2,3 cm. Total weight 1141,1 g. Photo source: Vegard Vike, Museum of cultural history, Oslo.

C58919_FlesbergÅsland, Norway (C58919). A preserved sword placed in a grave, found in 2013. Total length 87 cm. Length of grip 8,5 cm. Length, height and thickness of cross-guard is 11,6 × 1,2 × 2,6 cm. Length, height and width of upper guard is 8,1 × 1,2 × 2,7 cm. Photo source: Elin Christine Storbekk, Museum of cultural history, Oslo.

C24244_ArgehovdMogen, Norway (C24244). Well-preserved sword found in a grave before 1937. Total length 85 cm, blade width 5,5 cm. Grip length 9,6 cm. Length of cross-guard 12,9 cm, length of upper guard 8,3 cm. Photo source: Peirce 2002: 86, Museum of cultural history, Oslo.

C53462_TelemarkTelemark, Norway (C53462). Partially corroded sword donated to museum in 2004. Total length 71 cm, damaged blade is 59,5 cm long and 5,8 cm wide. Length of grip 9,7 cm. Length and height of cross-guard is 10,5 × 1 cm, length and width of upper guard 6,8 × 0,8 cm. Photo source: Ellen C. Holte, Museum of cultural history, Oslo.

parisUnknown French location, possibly found in a river (Musée de l’Armée, Paris; J3). Very well-preserved sword found before 1890. Total length 90 cm. Blade is 75 cm long and 5,3 cm wide. Length of cross-guard 10 cm. Length of grip 12 cm. Photo source: Peirce 2002: 86, Musée de l’Armée negativ K23710.

T19391-rorosRøros, Norway (T19391). Well-preserved sword found in 1973. Total length 90 cm, blade is 78 cm long and 5,5 cm wide. Length, height and width of cross-guard 12,2 × 1,3 × 2,3 cm. Measurements of upper guard are 8,1 × 1,3 × 2,1 cm. Photo source: Ole Bjørn Pedersen, Museum of cultural history, Oslo.

We should also pay an attention to organic remnants found on type M swords. In general, we could say that many swords show traces of wooden panelling of the grip and wooden scabbard. Let’s examine several specific examples. The sword find from grave 511 in Repton, England was stored in wooden scabbard, that was inlaid with sheep’s fleece and covered in leather (Biddle – Kjølbye-Biddle 1992: 49). The scabbard was held by a hanging system, of which only a single cast buckle survived. The handle was made of softwood, which was then wrapped with a cloth strip. The sword from Öndverðarnes, Iceland (Kt 47) had a wooden grip wrapped in thin, plaited cord, and a wooden scabbard covered in textile (Eldjárn 2000: 326). Traces of leather cover were found at the tip of the scabbard, with remnants of sword belt slider located 3 cm below the cross-guard. In another Icelandic grave from Sílastaðir (Kt 98) – was found a sword with grip of wooden panels that were retracted below the cross-guard and wrapped with a cord at the upper guard (Eldjárn 2000: 326). This sword’s scabbard is wooden, inlaid with textile and covered in linen and leather; there are still several spots with visible profiled wrappings. There was a metal strip placed 12 cm below cross-guard, most likely used for sword belt attachment. The scabbard had a leather chape at the tip.

Organic components are also often present at type M swords from Norway. One of the Kaupang swords had a wooden grip wrapped with a leather cord or strap, and a wooden scabbard covered in leather (Blindheim – Heyerdahl-Larsen 1995: 61). Fragments of wooden grips and scabbards were simultaneously found with swords from Brekke (B10670), Hogstad (C52343), Kolstad (T12963), Støren (Androščuk 2014: 76, Pl. 111) and Åsland (C58919). The sword from Nedre Øksnavad (S12274) had a wooden grip and scabbard covered in textile. The sword from Eikrem (T12199), which is most likely of type M, had a scabbard made of spruce with parts held together by metal clamps and covered in leather and textile. The sword from Soggebakke (T16395) had a wooden scabbard. Swords from Hallem søndre (T13555), Havstein (T15297) and Holtan (T16280) had fragments of wooden grips. This is only a limited inventory that I was able to list during my short research. Yet it is an immensely valuable source that provides us with a decent idea of what the typical type M sword looked like.


Swords from Öndverðarnes, Iceland and Kaupang, Norway.
Source: Blindheim – Heyerdahl-Larsen 1995: Pl. 48; Eldjárn 2000: 326, 161. mynd.


Distribution and dating

When it comes to distribution of the swords, it seems that type M was mainly a Norwegian domain. In 1919, Petersen noted that that there are at least 198 type M swords known in Norway, of which at least 30 were single-edged (Petersen 1919: 117–121). Nonetheless, in the past 100 years, an immeasurable amount of new swords were excavated, and the number increases every year – such as in Vestfold, which is absent in Petersen’s list, we already have 42 finds (Blindheim et al. 1999: 81). Highest concentration of type M swords is in Eastern Norway and Sogn, where we know of at least 375 swords according to Per Hernæs (1985). Mikael Jakobsson (1992: 210) registers 409 swords in Norway. And current number will undoubtedly be even greater. We will most likely not be far from truth while claiming that type M is together with type H/I one of the most widespread Norwegian swords. The number of sword finds in neighbouring areas is disproportionate. From Sweden, we only know of 10 swords (Androščuk 2014: 69), at least 4 from Iceland (Eldjárn 2000: 330), at least 4 from Great Britain (Biddle – Kjølbye-Biddle 1992: 49; Bjørn – Shetelig 1940: 18, 26), 4 from France (Jakobsson 1992: 211), 2 from Denmark (Pedersen 2014: 80), 3 from Finland, 1 from Ireland and 1 from Germany (Jakobsson 1992: 211; Kazakevičius 1996: 39). Vytautas Kazakevičius (1996: 39) registers at least 9 type M swords from Baltic, at least 2 from Poland and 2 from Czech Republic. Jiří Košta, the Czech sword expert, denies there is a single type M sword find from Czech Republic and according to him, claiming so is but a myth often cited in literature (personal discussion with Jiří Košta). Baltic swords are rather specific – they are shorter and with a narrower single-edged blade, features causing them being interpreted as local product. It is safe to say we know of over 440 pieces, though the real count being much higher.

When it comes to dating the finds, Petersen argues that first type M swords appear in Norway around the half of 9th century and prevail until the beginning of 10th century (Petersen 1919: 121). Recent archaeological finds from Eastern Norway, Kaupang especially, show that they were being placed in graves during first half of 10th century (Blindheim et al. 1999: 81). Two Swedish datable pieces come from the 10th century (Androščuk 2014: 69), which is also the case of two swords from Iceland (Eldjárn 2000: 330). Polish finds can be dated to 9th century (Kazakevičius 1996: 39). Type M swords are thus widely present from both geographical and chronological perspective, and one can only argue if the similarity is just a rather randomness caused by simple design.

Type M sword distribution in Eastern Norway and Sogn.
Source: Blindheim et al. 1999: 81, Fig. 9, according to Hernæs 1985.


Generally speaking, a sword is a clear symbol of elite status and power. It is evident that Old Norse people, like people anywhere else, tended to compare to one another, be it in skills or wealth. This often resulted in quite a heated dialogue, in which men attempted to triumph in greatness of their qualities (so called mannjafnaðr). Swords undoubtedly played a role of wealth and status symbols in such situations. Looking from a broader perspective, one can find the answer in Norway that was multipolar in 9th and 10th century – ruling families were attempting centralisation, which resulted in creation of society with a strong feel for expressing its independence or importance through adopting the elitism model of sword ownership and its placing in graves. This led to Norway providing us with immense amount of sword finds, which is unprecedented. Social tensions affected everyone to a point, but only a few had the wealth to invest large in exclusive weaponry. “Simpler”, yet fully functional type M swords can be perceived as cheaper alternative that provided free men of lesser wealth with ability to improve reputation and identity of their families in times with no clear social stratification. This is supported by their look and amount present in both male and female graves (Kjølen, C22541).

„Simple iron parts without any precious metal decoration make up the hilt of the sword. It is a pragmatic sword, probably worn with pride, but not by the highest strata of society. Such simple and unpretentious swords seem to be the norm in mountain graves, and they were probably made or at least hilted in Norway.“ (Vike 2017)


Type M swords seem to be utility weapons that could had played a representative role to their owners. Two rare Norse swords – a sword from Strande (T1951) and sword from Lesja (C60900) – suggest that they were handed down for at least 50 years and were modified to match the latest fashion. This approach is also the case of other Viking Age swords (Fedrigo et al. 2017: 425). The swords from Strande has type E pommel, which was additionally attached to tang along with typologically younger cross-guard of type M (Petersen 1919: 78, Fig. 66). The sword from Lesja consists of blade with tang, to which a cross-guard of older sword style (type C) was attached together with type M upper guard (Vike 2017). It is also important to add that the sword from Lesja was found on an iceberg, where it most likely served a reindeer hunter 1000 years ago.

Lesja, Norway (C60900). Very well-preserved sword found in 2017 on an iceberg. Type C cross-guard with type M upper guard. Total length 92,8 cm, length and width of blade 79,4 × 6,2 cm. Thickness of blade 0,45 cm. Length of hilt 13,4 cm, grip is 10,1 cm long. Cross-guard measures 7,5 × 1,7 cm. Total weight 1203 g. Photo source: Vegard Vike, Museum of cultural history, Oslo.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Androščuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Biddle, Martin – Kjølbye-Biddle, Birthe (1992). Repton and the Vikings. In: Antiquity, Vol. 66, 38–51.

Bjørn, Anathon – Shetelig, Haakon (1940). Viking Antiquities in Great Britain and Ireland, Part 4 : Viking Antiquities in England, Bergen.

Blindheim, Charlotte – Heyerdahl-Larsen, Birgit (1995). Kaupang-funnene, Bind II. Gravplassene i Bikjholbergene/Lamøya. Undersøkelsene 1950–1957. Del A. Gravskikk, Oslo.

Blindheim, Ch. – Heyerdahl-Larsen, B. – Ingstad, Anne S. (1999). Kaupang-funnene. Bind II. Gravplassene i Bikjholbergene/Lamøya: Undersøkelsene 1950–57. Del B. Oldsaksformer. Del C. Tekstilene, Oslo.

Fedrigo, Anna et al. (2017). Extraction of archaeological information from metallic artefacts—A neutron diffraction study on Viking swords. In: Journal of Archaeological Science: Reports, 12, 425–436.

Hernæs, Per (1985). De østnorske sverdfunn fra yngre jernalder : en geografisk analyse. Magistergradsavhandling i nordisk arkeologi – Universitetet i Oslo, Oslo.

Jakobsson, Mikael (1992). Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi, Stockholm : Stockholms Universitet.

Kazakevičius, Vytautas (1996). IX–XIII a. baltų kalavijai, Vilnius.

Pedersen, Anne (2014). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 1. (Text), Copenhagen.

Peirce, I. G. (2002). Catalogue of Examples. In: Oakeshott E. – Peirce, I. G. (eds). Swords of the Viking Age, Woodbridge, 25–144.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben. Kristiania.

Vike, Vegard (2017). A Viking sword from Lesja. UiO Museum of Cultural History, Oslo.

Jakobsson’s Hilt Typology

Jan Petersen’s revolutionary thesis De Norske Vikingesverd (1919) became a basis for many authors, who attempted to adjust or complete the work, or replace it with a typology of their own. Such an example is Mikael Jakobsson, who chose a different approach in his thesis Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi (Stockholm, 1992), which we analyse in the text below.


The book Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi [Warrior ideology and typology of Viking Age swords], which is a published doctoral thesis of the author, is a reputable and very thorough work. Personally, I see its main benefit in advanced analysis using data collected from majority of Europe. His goal is not a revision of Petersen’s hilt typology – with which he basically agrees – but a categorisation of broader hilt groups based on similarities in construction. Jakobsson labels these categories as “design principles”. While Petersen worked with three principles (a group with multi-lobed pommel, a group with simplified pommel, a group of unclassifiable types), Jakobsson expanded the list to six, respectively seven types:

  1. Triangle pommel
  2. Three-lobed pommel
  3. Five or more-lobed pommel
  4. Absenting pommel
  5. Curved guard
  6. Single-pieced pommel
  7. Unclassifiable


Design principle 1 : triangular pommel

Jakobsson’s triangular pommel corresponds to Petersen’s main sword types A, B, C, H and I, plus his special types 3, 6, 8 and 15. The swords using this design principle comprise a substantial part of swords finds portfolio – at least 884 pieces (48%) according to Jakobsson. This equals to 529 swords in Norway (60%), 147 in Sweden (17%), 81 in Finland (9%), 4 in Denmark (0,5%), 94 in Western Europe (11%) and 29 in Eastern Europe (3%). Their origin can be traced to continental swords with pyramid-shaped pommels. This principle emerged in Scandinavia sometime between the half and end of 8th century under the influence of Carolingian swords and remained there until the end of 10th century.

princip1-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 1.

princip1-rozsireniDistribution of design principle 1 pommels, areas of archaeological finds marked with black.

Design principle 2 : three-lobed pommel

The design principle 2 includes variants of type A, types D, E, L, Mannheim, Mannheim/Speyer, R, S, T, U V and Z, older variant of type X and special types 1, 2, 6, 13, 14 and 19. This principle is present at least on 492 swords (26%). This corresponds with 188 swords in Norway (37%), 58 in Sweden (12%), 43 in Finland (9%), 18 in Denmark (4%), 75 in Western Europe (15%) and 110 in Eastern Europe (23%). The origin can be traced to Merovingian swords, with the three-lobed pommel being based on a pommel with animal heads on the sides. This principle appeared in Scandinavia at the end of 8th century under the influence of Early-Carolingian swords, and supported by English influence in 9th century, it remained there until the beginning of 11th century.

princip2-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 2.

Distribution of design principle 2 pommels, areas of archaeological finds marked with black.

Design principle 3 : five and more-lobed pommel

Jakobsson’s design principle 3 includes Petersen’s sword types O, K and the five-lobed variant of type S. This principle is the least numerous with only over 88 swords (5%) and is tighly connected to the design principle 2. In Norway, there are 44 swords (49%), 4 in Sweden (5%), none in Finland, 1 in Denmark (1%), 26 in Western Europe (30%) and 13 in Eastern Europe (15%). Like design principle 2, also the design principle 3 is based on Merovingian pommels with animal heads on pommel sides. It arrived in Scandinavia at the beginning of 9th century and remained until the half of 10th century. The topic five and more-lobed pommels is vaguely analyzed, as there are more than fifty cast bronze pommels that are not included.

princip3-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 3.

Distribution of design principle 3 pommels, areas of archaeological finds marked with black.

Design principle 4 : absenting pommel

With its distinctive upper guard instead of a traditional pommel, design principle 4 includes main types M, P, Q, Y, Æ and special types 5, 17 and 18. We know of at least 712 swords (39%) belonging to this design principle. It is notable that the type M alone is the most numerous of all sword types with more than 432 finds (17%). As for the principle 4, we know of 631 swords in Norway (89%), 23 in Sweden (3%), 14 in Finland (2%), 2 in Denmark (0,3%), 28 in Western Europe (4%) and 14 in Eastern Europe (2%). Design principle 4 was in use from 9th century to sometime during 11th century.

princip4-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 4.

Distribution of design principle 3, areas of archaeological finds marked with black.

Design principle 5 : curved guard

This design principle of swords consists of main type L, Q, T, Y, Z and Æ, variants of types O, K and X, plus special types 7, 14, 15, 16, 17, 18 and 19. The number of swords belonging to design principle 5 is somewhere over 482 pieces (26%). In Norway, we know of 312 finds (71%), 32 in Sweden (7%), 23 in Finland (5%), 3 at maximum in Denmark (1%), 45 in Western Europe (10%) and 70 in Eastern Europe (6%). Design principle 5 was in use during the same period as design principle 4 – from the beginning of 9th century till the end of 11th century.

princip5-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 5.

Distribution of design principle 5, areas of archaeological finds marked with black.

Design principle 6 : single-pieced pommel

The distinguishing attribute for design principle 6, containing sword types X and W, is a single-pieced pommel with absenting upper guard. There are over 211 swords (11%) of this kind, with 69 found in Norway (33%), 25 in Sweden (12%), 46 in Finland (22%), 8 in Denmark (4%), 51 in Western Europe (24%) and 12 in Eastern Europe (6%). While Jakobsson suggested design principle 6 coming into use at the end of 9th century or the beginning of 10th century, Jiří Košta proved on a set of type X swords from Moravia area of Mikulčice that this principle could had been in use in Central Europe as early as 9th century. This principle turned out to be dominant and substantial for following medieval weapons.

princip6-typyPetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s design principle 5.

Distribution of design principle 6, areas of archaeological finds marked with black.


Out of the total of 1900 included swords, as much as 97% can be classified into one or more of the previous six design principles. The remaining 3% (around 60 swords) cannot be categorised as such, because they are either a combination of some of two principles or represent a completely standalone category.

nezaraditelnePetersen’s sword types corresponding with Jakobsson‘s unclassifiable category.

As the research shows, it is possible to see a certain evolution of the individual sword types, with a new type of sword per circa each new generation. On contrary, if we categorise the swords by Jakobsson’s design principles – thus working a wider group of sword types based on clearly defined attributes – the length of usage increases to over 100 years, in some cases even up to 200-250 years, i.e. 6-8 generations. Such a prolonged usage of similar manufacturing process undoubtedly must have a deeper meaning. At least in 10th century, all principles were used simultaneously, so it is not possible to connect different manufacturing processes with different chronology. The same goes with geographical distribution, as all principles were used in the similar area, and with practical features – design principle 1 has no connection between the pommel type and blade type, so we can come across both single- and two-edged swords. Jakobsson therefore suggests the popularity of six different principles being tied to something else entirely – to different strategies for reproducing a symbolical value tied to a physical form.

The symbolical value of swords goes hand to hand with their ownership and usage. The fact that the sword principles emerged in such volatile times filled with war, and that the swords are often found in graves suggests that their owners were perceived as sovereigns and combat capable figures. A sword is therefore a multi-layered expression of independence and legitimate membership of higher society (see The sword biography). This value was undoubtedly reflected by the visage of the sword, with some types or even whole principles being more suitable for such a presentation than others. Individual principles might have held a meaning we are not able to grasp anymore nowadays.

More traditional constructions (most of the principle 1, 2 and 3 swords) consist of heavier, usually decorated multi-pieced pommels and short guards, which are good especially for footed combat. In contrast to this conservative construction with deep roots in previous generations of Germanic weapons, there are lighter, less decorated swords with simple pommels, longer guards and better usage in mounted combat (principle 6, especially the type X). Their owners could had expressed their allegiance to continental aristocracy and fashion which the local elite promoted. This could also be the case of principle 5, which seems to be of Anglo-Saxon origin, with its features being widely replicated at least in Viking-Age Scandinavia. Principle 4 might had been more suitable for a part of population wishing to show their identity of sword owners but could not afford the previously mentioned principles. That is why Petersen‘s type M is the most common sword of the Early Middle-Ages (see Petersens type M swords).

Last but not least, it is important to mention that the weapon distribution throughout Scandinavia was not uniform, and that there were notable differences between rich centres and less important peripheries. In closed communities, such as Iceland and some Scandinavian regions, the weapons were widespread among the population, but swords were held by only the richest and in small numbers. In major centres such as Uppland, Central Sweden (also known as society dividing model), the weapons were mainly owned by warrior nobility, circa in ratio 14 Petersen’s types per 100 swords. In this societal model, the presence and absence of weapons among the wider population is crucial. In contrast to this model stand the peripheries settled by seldom stratified population attempting to demonstrate its power. Such a demonstration usually takes form of cumulation of vast number of weapons (also known as society uniting model), which is based on quantity and quality. This can be seen both in number of swords found in Norway, counting over several thousands, and relatively high diversity of sword types, being 10-13 Petersen‘s types per 100 swords in some areas. The vacuum created by absence of a central ruler is filled by number of lesser chieftains who represent their sovereignty by possession of exclusive equipment. Such a type of society, which uses more swords, preserves this trend and puts even more swords into circulation. Other reasons for the creation of Norwegian model could be interpreted by well-equipped militia, but also in other ways. According to Jakobsson, all the models are as a matter of fact a reflection of the same reality.

Jakobsson‘s work is a semiotic approach to material culture. He attempts to outline a complex relation between a symbol and a context and does not resort only to a single explanation. His approach to the subject is by both analysing the sword categories from broader historical perspective and by considering each of the specific weapons by the local and minor relevance. Despite its useful analyses and extensive appendixes, the book does not receive enough attention after more than 25 years. Nevetherless, Jakobsson‘s research should be revised in order to confirm or disprove its up-to-dateness.

Tomáš Vlasatý
Slaný, Bohemia, 2nd May 2019

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

The forms of Norwegian sword grips

While self-learning about swords from Early Medieval Norway, I noticed quite a number of specimens having well-preserved organic remnants of hilts and sheaths. Because normally these components do not remain, I considered useful to gather these materials into coherent articles to enrich sword enthusiasts. In this article we will follow up on Norwegian sword hilts from the Viking age, however we think that the Norwegian material can be used for pointing out all the sword hilt types used in Early Medieval Europe.

We start by quick recapitulation of how we define the hilt and handle of these swords. The sword is composed of a blade and hilt components which are mounted on the blade’s tang. The hilt components are the lower guard (fremra hjaltit) and a pommel, which can be one-pieced or two-pieced. In case of the one-pieced pommel, the tang goes through and is riveted at its top. However, in case of the multi-pieced pommel, the tang is usually riveted to the upper guard (efra hjaltit) and then the cap of the pommel is riveted to the upper guard by two rivets. Uncovered part of the tang between the lower guard and the pommel provides the space for a handle (meðalkafli). Now we will explore the ways of covering the tang to enable comfortable and smart use of the sword.

Viking Age sword terminology. Created by Jan Zbránek and Tomáš Vlasatý.

During a fairly thorough exploration of the Unimus catalogue I was able to find four main hilt forms. We can notice that most of the hilts are anatomically shaped, widening towards the lower guard.

Wooden handle
A tang covered with a wooden handle of an oval cross-section – that seems to be the most common variant used in the Viking Age, which also has great variability. The handle could be made of two identical scales, a cylinder with a burnt-in gap or a cylinder with a cutting that would be covered with a narrow piece of wood when mounted on the tang. The material seems to be the wood of broad-leaved trees (i.e. T16054 and T20736, and the pre-Viking B4590 seems to have a birch handle as well). In contrary to Pre-viking periods, the profiling of the handles in terms of finger copying bumps is not documented. Some swords seem to have only an unwrapped wooden handle, in other cases the wooden handles are wrapped in leather, fabric, metal or a combination of these.

  • Leather wrapping
    We have evidence that the wooden base was wrapped with a leather cord (C57001) or a strip of leather (T14613). The shape cannot always be reconstructed exactly, at least in one case the wrapping leather does not have a specified shape (C23127, Ts2954). Identical leather wrapping can be found on Swedish and Icelandic swords.

  • Cloth wrapping
    We can sometimes detect thread (S3821), textile strap (B5161) or cloth plus iron wire wrapping (T3107). Some of the finds are wrapped in unspecified textile (S11782, T12962, T21998). Identical methods of cloth wrapping can be found on Swedish swords as well.

  • Wire wrapping
    Silver, gold or copper alloy wire was a quite popular and very spectacular option for wrapping (C5402, C22138, C23486, C58882, T19225) as manifested on S and Æ types. This variant is also mentioned in written sources (vaf), specifically in the context of elites around the ruler and rich farmers (Falk 1914: 23). As we can see, the wrapping was typically executed with orderly separation of thin wires and two pairs of coiled wires opposite to each other, thus creating the fishbone effect. The wires are often entwined into curls of thicker wire at the ends of the handle. Wooden handles were quite minute under the wire, making the resulting handle rather subtle. This can arise some questions regarding possible special designation of such swords, for example combat swords fit for stabbing (personal debate with Roland Warzecha).

  • Metal ferrules on the handle
    Usage of bronze pre-cast or plated ferrules at the ends of wooden handles was equally popular (B1481, B11477, C1194, C1977, C5464, C8095, C9981, C11301, C16107, C18494, S5371, T8257, T16054, T20913). Pre-cast ferrules are crown-shaped and their tongue-like protrusions often depict animal or humanoid heads. These ferrules are probably mentioned even in written sources under the name véttrim (Androshchuk 2014: 31). Some hilts have simple ferrules spread on the inner surface of the handle (B878, B11477).

rukojetiDiverse variants of Norwegian sword handles.
B8118, C57001, T3107, C58882, T16054.

Swedish analogies. Taken from Androshchuk 2014: 104-105.


Antler handle
As far as I know, there was only one sword in the Viking age (S2453) with its grip made of antler scales. Handles made of this material are very rare in neighbouring Sweden too, where only two specimens (Androshchuk 2014: Jä 12; Holm 2015) were found. The antler scales of Swedish swords were riveted on the side with tiny iron rivets.

Antler handles from Norway and Sweden.
S2453 (left), SHM 12426 (right).

Straw / bast wrapping
According to the Unimus catalogue, a single-bladed sword was found at Tussøy (Ts3639) whose handle was wrapped in straw or bast. This modification seems to be completely unique and I know of no parallels to it. Due to insufficient description, we can provide no detailed information. In addition, Sveinulf Hegstad, the photo archivist University of Tromsø, provided me with a current photo of the object and there is no organic trace left.

Metal handle
Pre-cast or forged handles are found on some of Petersen’s type D swords in Norway (i.e. B5774, C4072. C8095, C24887, T14309). These swords, being among the heaviest of all Viking swords, can be dated to 800-950 AD. They are composed of triple-lobed, two-pieced pommel, guard and typically also a metal handle. These handles are massive products of metal casting or smithing and their surface is covered with geometric or animal decor. The lower layers of the profiled decoration are decorated with copper alloy, the upper layers with silver. These handles are also sometimes decorated with ferrules on the handle tops (véttrim). According to Petersen, there were 11 swords of this type in Norway in 1919 (Petersen 1919: 70-75), while Hernæs filed up to 16 specimens by 1985 (Hernæs 1985). The Petersen type K sword from Nodland (S4262) also uses copper alloy grip and probably copies the type D in this feature.

rukojeti-kovoveD type swords with metal handles.
B5774, C4072. C8095, C24887.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.


Androshchuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Falk, Hjalmar (1914). Altnordische Waffenkunde. NVAOS. No.6., Kristiania.

Hernæs, Per (1985). De østnorske sverdfunn fra yngre jernalder : en geografisk analyse. Magistergradsavhandling i nordisk arkeologi – Universitetet i Oslo, Oslo.

Holm, Olof (2015). A Viking Period sword from Skäckerfjällen with a decorated antler grip. In: Fornvännen 110:4, 289-290.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben, Kristiania.

Bronze Anglo-Saxon Sword Pommels

In the last months, I have been in touch with Dr. Lee Jones, the early medieval sword enthusiast and collector (http://vikingsword.com). Our cooperation led to two articles published on these websites (see Private Sword with a Wooden Hilt and A Curonian Sword from a Private Collection). This time, Mr. Jones shared another interesting piece from his collection. This article will describe it, as well as the closest analogies, since it seems that the type is rather vaguely defined.

bronze-sword bronze-sword2 bronze-sword3 bronze-sword4bronze-5-lobe-hilt-dbronze-5-lobe-hilt-cbronze-5-lobe-hilt-bbronze-5-lobe-hilt-abronze-5-lobe-blade-dbronze-5-lobe-blade-bThe sword owned by Mr. Jones.

The sword owned by Mr. Jones

The sword, that can be seen above, belongs to Mr. Lee Jones “for several decades” and was probably bought in an auction or at Ebay as other swords in his collection. As far as we can judge, it seems to be a genuine piece that shows the application of original technology.

In the current state, the sword is 676 mm long and weighs 531 grams. The iron blade, which is in poor condition with severe losses, is 540 mm long, 36.8-25.0 mm wide (36.8, 33.3, 29.9, 27.9, 26.8, 25.0 mm taken at roughly 100 mm intervals) and 5.2-3.5 mm thick (5.2, 6.4, 3.8, 4.7, 4.1, 3.5 mm taken at 100 mm intervals). The blade seems to be somewhat lenticular in cross section; towards the hilt the remain is thickest at the midline, proceeding towards the tip the faces of the blade become fairly flat. If the corrosion is hiding a fuller, then it must be quite shallow. There is no evidence of pattern welding or inlays.

The hilt is 136 mm long in the mid-line. The upper part of the hilt is formed by the five-lobed pommel and adjacent upper guard that are each cast in copper alloy. As they are loose, we can see they are semi-hollow castings. The intended display surfaces are smooth and in very good condition. The pommel is 65.6 mm long, 28.9 mm high (central lobe; 19.4 and 18.6 mm for intermediate lobes, 10.8 and 10.5 mm for outer lobes) and 18.9 mm thick (central lobe; 16.4 and 16.0 mm for intermediate lobes, 13.0 and 12.2 mm for outer lobes). The thickness of the wall of the pommel varies from 2.8 to 5.0 mm at edge. The upper guard of concavo-convex shape copies the curvature of the pommel. There is a raised ridge line on the surfaces of the guard. The length of the upper guard is 74.0 mm, while it’s height is 8.7 mm and the thickness 20.5 mm (central; 14.6 mm peripheral). The grip area tang shows no traces of organic material. The tang in that area is 88 mm long, 17.0-10.0 mm wide (17.0 mm at cross-guard, 12.9 mm mid, 10.0 mm at pommel) and 5.1-4.2 mm thick (5.1 mm at cross-guard, 4.9 mm mid, 4.2 mm at pommel). The curved, convexo-concave cross-guard is of iron showing moderate corrosion; the scale and cross section are consistent with the upper guard and in one place there is a suggestion of a ridge line. The cross-guard is 106.6 mm long. The height of the cross-guard is 24.1 mm (greatest extent including the arc), or 8.9-11.2 mm (8.9 and 9.3 mm peripheral, 11.2 mm central), if the arc is not taken in account. The thickness of the central part of the cross-guard is 17.3 mm and it continuosly tapers to 12.9 / 14.5 mm in the middle and 9.8 / 10.4 mm at the ends.

Broader perspective

The sword of Mr. Jones is quite rare and the searching for close analogies is not possible without dificulties. Especially the cast 5-lobed pommel seems to be almost absent in the literature. Before anything else, let us describe the sword from the perspective of current sword typologies.

Petersen’s typology
The sword type with curved guards and peened 5-lobed cast pommel is not present in Jan Petersen’s typology (Petersen 1919). However, there are some types that stand very close to the sword owned by Mr. Jones. 15 types or variants of Petersen’s typology (main types L, O, K, Q, T, X, Y, Z, Æ; special types 7, 14, 15, 16, 17, 18, 19) apply the curved cross-guards, from which at least 12 types or variants (main types L, O, P, Q, Y, Z, Æ; special types 7, 14, 15, 16, 19) use curved cross-guard and curved upper guard/pommel at the same time. At least 5 types or variants (main types L, O, Z; special types 14, 19) use curved cross-guards, curved upper guards and lobed pommels at the same time.

There are at least two Petersen hilt types that use components cast in copper alloy: type O and type W. At least four Petersen’s types or variants (K, O, R, S) apply 5-lobed pommels connected to upper guards by two rivets or a semicircular rivet. Specifically, a 5-lobed variant of types R and S have a very similarly looking pommel. However, none of these four types or variants uses the construction with the peened tang. From a construction point of view, the closest types are L and Z, as they use curved cross-guards, curved upper guards and lobed pommels that are sometimes peened. Moreover, the general shape of the pommels of these types is quite close to the pommel of the sword owned by Mr. Jones. Even there is no identical example in Scandinavia, this approach of searching for analogies tells us there was a tendency to use mentioned features in Europe of 10th and 11th century.

petersen-typologyPetersen’s typology, vizualized by Jones 2002: 18-19.

Jakobsson’s design principles
Swedish archaeologist Mikael Jakobsson (1992) arranged Petersen’s types into 6 so-called design principles, the larger groups of hilts that use the same features, and enriched Norwegian-centric Petersen with many useful distribution maps. In this context, we will mention the principle 2, 3 and 5.

Design principle 2 represents 3-lobed pommels, including also types L and Z. According to Jakobsson, this principle can be dated between late 8th and early 11th century and it contains no less than 26% of European swords. The principle is widespread across the Europe; 37% of examples come from Norway, 12% from Sweden, 9% from Finland, 4% from Denmark, 15% from Western Europe and 23% from Eastern Europe.

The principle 3 is described as a group of swords that use 5-lobed pommel. According to Jakobsson, this principe is the least frequent, counting just 5% of European early medieval swords. 49% of examples were found in Norway, 5% come from Sweden, 30% from Western Europe and 15% from Eastern Europe. Jakobsson undestands principle 3 as a development of the principle 2 and the usage can be dated to period between early 9th and mid 10th century in Scandinavia.

Design principle 5 comprises swords with curved cross-guards. Swords with this feature represent 26% of early medieval European swords. In Scandinavia, they can be dated to the period from early 9th to late 11th century. 71% of examples come from Norway, 7% from Sweden, 5% from Finland, 1% from Denmark, 10% from Western Europe and 6% from Eastern Europe.

The sword of Mr. Jones can be described as a sword that belongs to design principles 3 and 5. More or less close analogies can be found in all three named categories. The advantage of Jakobsson’s work lies in the fact that he maps the bigger groups of swords within Europe.

jakobssonJakobsson’s design principles, taken from Jakobsson 1992: 27, Fig. 1.

Wheeler’s typology
In his book, Sir Mortimer Wheeler described 7 Scandinavian hilt forms that occur in Britain (1927: 31-37, Fig. 13). Even though it rather reduces the actual reality, it is still being used by British academia. The sword of Mr. Jones stands close to Wheeler’s type V and VI, which visually corresponds to Petersen’s types L and Z. Type V is said to have very curved guards and a peened pommel with a big central lobe, while type VI has slightly curved guards and 3-lobed pommel that is riveted to the upper guard. Type V is therefore a closer choice. The final remark of this section is that swords of the British origin are imprecisely categorized, leading to the constant need of classifying uncommon swords as variants.

WheelerWheeler’s typology, taken from Wheeler 1927: 32, Fig. 13.

Geibig’s combination typology
German scholar Alfred Geibig presented his study on early medieval blades and hilts in 1991 (Geibig 1991). His typology of hilts, which comprises of combination of differently shaped hilt components, is based upon detailed study of several hundred swords from what is now Germany. The book made Continental corpus accessible and the careful and precise work led to conclusion that it is considered to be one of the most solid studies in the field. Geibig classified 19 combination types, dated to the period between 9th and 12th century.

The combination type 7 describes the form of the hilt that is visually identical with the sword of Mr. Jones. According to Geibig, the 5-lobed pommel rests at the pommel guard and both these components are attached by the exposed peened tang. According to Geibig, this combination type is equal to Petersen’s type L, even though there is a little different shape of the cross-guard: type L cross-guards are more pointed from the top view, while combination type 7 cross-guards are rounded.
Geibig’s combination type 7, taken from Geibig 1991: 47, Abb. 8.

Cast pommel : the identification problem

The sword might seem to a closed case with the result it belongs to type L. The problem occurs when we realize that cast pommels do not belong to Petersen’s type L swords. In the most recent article about Petersen’s type L swords (Aksdal 2017), there is no mention about copper alloy pommels. I have contacted the Mr. Jostein Aksdal, the author of the article, asking him for definition of the sword. His response was that the curvature of the pommel and attachment correspond to Petersen’s type L, but the presence of cast components and 5-lobed pommel prevent the sword to be labelled as Petersen’s type L sword. Mr. Askdal suggested the sword could be what he calls “British version of type S”. His final conclusion is worth of quoting:

My experience is that Viking Age sword chronology needs more detailed studies, identifying sub-types and local-regional types of swords from the Viking Age.

Therefore, we should follow this advise and have a look what the British archeological material has to offer.

An analysis

To our surprise, the material is quite impressive and offers good analogies, but it is poorly described as a whole. We will try to mention the swords that have curved guards and 5-lobed pommels. A closer attention will be given to cast elements.

Swords already labeled as Petersen’s type L
To contradict the Mr. Aksdal’s argumentation, we have to state there already are swords with cast components and 5-lobed pommels in his own article, classified as Petersen’s type L swords. In the museum of Norwich, a decorated 5-lobed sword pommel cast in bronze is stored (Bjørn – Shetelig 1940: 61; Davidson 1962: 55-56). The pommel is classified as a part of a Petersen’s type L sword (Aksdal 2017: 87, Catalogue B:26). The second example is the sword from Surrey (1996.0604.1; British museum 2018), which has 5-lobed pommel and guards cast in bronze. Again, the sword is categorized as Petersen’s type L by Mr. Askdal (2017: 87, Catalogue B:34). To be fair, these pommels are rather asymetrical and their lobes are more pointed, compared to the sword of Mr. Jones. To sum up, the sword from Surrey still represents one of the closest analogies.

The pommel from Norwich (left) and the sword from Surrey (right).
Taken from Davidson 1962: Fig. 41a and British museum 2018.

type L
The distribution of type L swords in Great Britain.
Aksdal 2017: Fig. 8.

Loose cast pommels
Searching for loose cast pommels, we have found 94 examples dated to 9th-12th century Britain. We can divide them between several types according to their construction and general shape:

  1. pommel attached to the upper guard, without exposed peened tang
    1. Petersen’s type O (Petersen 1919: 126-134) / Geibig’s combination type 9 (Geibig 1991: 50-52, Abb. 10)
    2. Petersen’s type R (Petersen 1919: 140-142) / Wheeler III (Wheeler 1927: 34, Abb. 13:3)
  2. pommel attached to the upper guard, with exposed peened tang
    1. lobed
      1. with curvature
      2. without curvature
    2. not lobed
      1. with curvature
      2. without curvature
  3. one-pieced pommel with exposed peened tang
    1. Petersen’s type K (Petersen 1919: 105-110) / Wheeler IV (Wheeler 1927: 34, Abb. 13:4) / Geibig’s combination type 6 (Geibig 1991: 44-47, Abb. 7)
    2. Petersen’s type L or Z (Petersen 1919: 112-121, 175-177) /  Wheeler V or VI (Wheeler 1927: 35, Abb. 13:5-6) / Geibig’s combination type 7 (Geibig 1991: 47-48, Abb. 8)
    3. Petersen’s type X (Petersen 1919: 158-167) / Geibig’s combination type 12 (Geibig 1991: 56-60, Abb. 13)
    4. Geibig’s combination type 14 and 15 (Geibig 1991: 63-70, Abb. 15-16)

Distribution of loose cast pommel from 9th-12th century in Britain.
Click the map for an interactive Google Map.

As we can see, cast pommels were used for various typologically and chronologically different hilts, and therefore we can speak of a kind of tradition. The tradition is more obvious when we realize that cast pommels occur in the period from the earliest phase of Anglo-Saxon period to at least High Medieval. 94 pieces are made of copper alloy, 1 piece is cast in lead. The pommels depicted on our map are loose, found separated from the sword or just with a fragment of tang, which is also striking. According to Anglo-Saxon living history expert Paul Mortimer, such a big number is not coincidence and the pommels could be violently torn off during a ritual destruction, for example.

We can also notice that lobed curved pommels attached to upper guards with exposed peened tang represent a majority of the loose pommel. On the map, there are 60 finds that are mostly concentrated in East and West Midlands, East of England, Yorkshire and the Humber and South East England regions. This distribution corresponds to the distribution of Petersen’s type L swords quite well. There are at least two more pommels of this form in the private collection of Mr. Justin Mercier. This kind of popularity can mirror the fact that hollow upper guards and pommels peened to the tang could be done more easily than other types of constructions. It is surprising there are such an huge amount of sword pommels that are not described in the literature. On the website of Portable Antiquities Scheme, the pommels of this type are described as croissant-shaped pommels, Petersen’s type L pommels or Wheeler’s type VI by contributing editors.

The regular lengths of type 2.1.1. pommels are 44.8-65 mm, while the maximum height reaches from 20.6 to 32.2 mm. The pommels have thicknesses of 14-23.7 mm; the thickness of the casing is 2-5 mm. The weight is around 27.4-77.55 g (some heavier pieces include fragments of tangs). The pommel of the Mr. Jones’s sword is slightly longer, but other dimensions do match precisely.

sword-pommelsLoose cast pommels of the type 2.1.1. The source of the pictures: PAS.
See the full resolution here.

Loose cast guards
In addition, we can shortly discuss the cast guards. In the following list, we have collected 6 cross-guards and 14 upper guards cast in copper alloy in 9th-12th century Britain. The following division was made:

  1. Cross-guard (6 pieces)
  2. Upper guard
    1. Guard with curved upper part (11 pieces)
    2. Guard with straight upper part (3 pieces)

Distribution of loose cast guards from 9th-12th century in Britain.
Click the map for an interactive Google Map.

Again, copper alloy components are distributed across the same regions. Regarding the cross-guards, every piece is unique. The number of cross-guards is lower that the number of upper guards, which may suggests that the cast cross-guards could have been used less often. That could correspond with the fact that the sword of Mr. Jones combines an iron guard and a cast upper guard and pommel.

The upper guards are divided to two categories. The category 2.1. is the most interesting for us, as the upper guard of the examined sword falls into this group. The most of guards in this category were dated to Late Middle Ages by the PAS website, but we believe this is incorrect. Not only two finds are dated to Early Medieval period, but they closely resembles the type L upper guards in shapes, proportions and sizes (see for example Aksdal 2017: Tab. 1-2). In this group, we can find curved and mostly hollow guards with a small rectangular hole for the tang. They are 56.78-87.7 mm long, 6.54-21.05 mm high and 12.77-22 mm thick. The guard of Mr. Jones’s sword fits in these categories. However, there are also some difference: the ends of guards are not flattened and there is no evidence of the central raised ridge line.

The upper guard of Mr. Jones’s sword is 74 mm long, while the pommel is 65.6 mm long, so the difference in lengths is 8.4 mm. We have already told that the length of loose pommels varies between 44.8-65 mm. In proportion to loose upper guards, the difference is 11.98-16.54 mm. The thicknesses of loose components are comparable (14-23.7 mm : 12.77-22 mm). The future examination can reveal whether the loose pommels and loose upper guards do fit or not.

guardLoose cast upper guards. The source of the pictures: PAS.
See the full resolution here.

For the next part of the analysis, we have to ask whether there is any complete sword that applies curved guards and peened cast 5-lobed pommel.

Wallingford Bridge type
In 1967, Vera Evison published an interesting study about an unmapped type of Anglo-Saxon swords that stand close to Petersen’s type L and Z (Evison 1967). The main feature that differentiates this type from Petersen’s is a differently shaped guard. Mrs. Evison called the examined group Wallingford Bridge sword type and suggested they were made in souther England in 10th-11th century. Even though there are only 9 examples in England (7 of which were found in the River Thames) and they rather resemble Petersen’s type Z / Wheeler’s type VI when it comes to the construction, we believe the study is an important step forward to show the complexity of local and transitional variants. If the concept is correct, then the sword of Mr. Jones and the pommels of the type 2.1.1. stand between Petersen’s types L, S and Z, not only by the form, but also by the chronology, just as Wallingford Bridge type does. Generally speaking, type L is the closest and it should be legit to call Mr. Jones’s sword type L variant until a more precise typology is invented.

wallingfordWallingford Bridge type swords (Evison 1967: 162, Fig. 1).

In the Evison’s article, we can find a reference to the sword from Mileham, which seems to be a second close analogy to our sword (Evison 1967: 185, Fig. 3b, 6a). This sword has copper alloy hilt components, including a richly decorated guard and an one-pieced pommel of our type 3.2. To our knowledge, there are no closer published paralels of Mr. Jones’s sword than swords from Surrey and Mileham. Therefore, the sword of Mr. Jones can be called unique in that regard.

The sword from Mileham (Evison 1967: Fig. 3b, 6a).

In 2012, a discussion about loose cast 5-lobed pommel arised on MyArmoury.com. Shane Allee, a member of the forum, posted a picture of the sword, that was sold on Ebay more than 15 years ago. The sword seems to belong to the same type as Mr. Jones’s sword. However, we do not have any particularised information about the sword.

The sword sold on Ebay.


In the first part of this article, we tried to describe an unusual sword from a private collection. The uniqueness of such a sword led us to a type that stood aside completely unnoticed. The closest analogies were found in 10th-11th century Britain, a country where the mixture of styles created a variety of transitional swords that apply different contructions, shapes and materials altogether. Nevetherless, it will require a brilliant mind and a huge time reserve to arrange the swords in a realistic way.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon or Paypal.

Stone carving from Eberston, Britain. Taken from Grove 1938: 256, Fig. 5.


Aksdal 2017 = Aksdal, Jostein (2017). Dei anglosaksiske sverda : L-typesverd i England og Skandinavia. In: VIKING – Norsk Arkeologisk Årbok, Vol: LXXX, 59–88.

Bjørn – Shetelig 1940 = Bjørn, Anathon – Shetelig, Haakon (1940). Viking Antiquities in Great Britain and Ireland, Part 4 : Viking Antiquities in England, Bergen.

British museum 2018 = Sword from Surrey, Shepperton, Museum number 1996,0604.1. Electronic source, http:// www.britishmuseum.org/research/collection_online/collection_object_details.aspx?objectId=84 887&partId=1&searchText=1996,0604.1&page=1, visited 31th October 2018.

Evison 1967 = Evison, Vera I. (1967). A Sword From the Thames at Wallingford Bridge. In: The Archaeological Journal 124(1): 160–189.

Davidson 1962 = Davidson, Hilda R. Ellis (1962). The Sword in Anglo-Saxon England. Its Archaeology and Literature, Oxford.

Geibig 1991 = Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.

Grove 1938 = Grove, L. R. A. (1938). Five Viking-Period Swords. In: The Antiquaries Journal, 18(03): 251–257.

Jakobsson 1992 = Jakobsson, Mikael (1992). Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi, Stockholm : Stockholms Universitet.

Jones 2002 = Jones, Lee A. (2002). Overview of Hilt & Blade Classifications. In: Oakeshott E. – Peirce, I. G. (eds). Swords of the Viking Age, Woodbridge: 15–24.

Petersen 1919 = Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben. Kristiania.

Wheeler 1927 = Wheeler, R.E.M. (1927) London and the Vikings. London Museum Catalogues: No 1, London.

Jakobssonovy principy jílců

Na revoluční práci Jana Petersena De Norske Vikingesverd (1919) navázala řada autorů, kteří se snažili Petersenovu typologii upravit, doplnit anebo nahradit vlastními schématy. Jedním z nich je Mikael Jakobsson, který ve své práci Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi (Stockholm, 1992) představil poněkud odlišný přístup. Na něj se nyní podíváme.


Práce Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi [Válečnická ideologie a typologie vikinských mečů], která je publikovanou doktorskou prací autora, je seriózním a velmi propracovaným počinem, jehož přínos spatřuji především v pokročilé analýze, která těží z dat shromážděných z velké části Evropy. Jeho cílem není přímo revidování Petersenových jílcových typů, se kterými v podstatě souhlasí, nýbrž se rozhodl pro vymezení velkých skupin jílců využívajících podobných konstrukčních rysů – tyto skupiny pak nazývá principy. Zatímco Petersen vyčlenil tři principy (skupina s vícelaločnou hlavicí, skupina se zjednodušenou hlavicí, skupina nezařaditelných typů), Jakobsson rozšiřuje dělení na 6, respektive 7.

  1. trojúhelníková hlavice
  2. trojlaločná hlavice
  3. pěti a více laločná hlavice
  4. absentující hlavice
  5. zahnutá záštita
  6. jednodílná hlavice
  7. nezařaditelné


Princip 1 : trojúhelníková hlavice

Odpovídá Petersenovým základním typům A, B, C, H, I a speciálním typům 3, 6, 8 a 15. Meče užívající tohoto principu tvoří podstatnou část mečového materiálu – podle Jakobssona nejméně 884 kusů (48%). V Norsku tomuto principu odpovídá 529 kusů (60%), ve Švédsku 147 (17%), ve Finsku 81 (9%), v Dánsku 4 (0,5%), v západní Evropě 94 (11%) a ve východní Evropě 29 (3%). Svůj původ mají v kontinentálních mečích s pyramidovou hlavicí. Do Skandinávie se tento princip dostává v polovině či na konci 8. století pod vlivem raně karolinských mečů a přetrvává zde do poloviny 10. století.

princip1-typyTypy mečů odpovídající principu 1.

princip1-rozsireniRozšíření principu 1 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 2 : trojlaločná hlavice

Zahrnuje varianty typu A, typ Mannheim, speciální typy 1 a 2, typ Mannheim/Speyer, typ D, speciální typy 14 a 6, typ L, starší varianta typu X, speciální typ 13, typ E, speciální typ 19, typy U, V, R, S, T a Z. Tento princip se uplatňuje u nejméně 492 mečů (26%). V Norsku tomuto principu odpovídá 188 kusů (37%), ve Švédsku 58 (12%), ve Finsku 43 (9%), v Dánsku 18 (4%), v západní Evropě 75 (15%) a ve východní Evropě 110 (23%). Původ lze spatřovat v merovejských mečích, trojlaločná hlavice vychází z hlavice se zvířecími hlavami na bocích. Do Skandinávie se tento princip dostal na konci 8. století pod vlivem raně karolinských mečů a přiživen z Anglie v 9. století zde setrval až do začátku 11. století.

princip2-typyTypy mečů odpovídající principu 2.

Rozšíření principu 2 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 3 : pěti a více laločná hlavice

Zahrnuje typ K, O a pětilaločnou variantu typu S. Tento princip je nejméně početný – nejméně 88 mečů (5%) – a souvisí s principem 2. V Norsku tomuto principu odpovídá 44 kusů (49%), ve Švédsku 4 (5%), ve Finsku žádný, v Dánsku 1 (1%), v západní Evropě 26 (30%) a ve východní Evropě 13 (15%). Princip 3 vzešel, stejně jako princip 2, z merovejských mečů s hlavicí se zvířecími hlavami na bocích. Do Skandinávie se tento princip dostal na počátku 9. století a přečkal do poloviny 10. století.

princip3-typyTypy mečů odpovídající principu 3.

Rozšíření principu 3 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 4 : absentující hlavice

Tento princip, vyznačující se vrchní záštitou, která nahrazuje hlavici, zahrnuje typy M, P, Q, Y, Æ a speciální typy 5, 17 a 18. Počet mečů užívajících tento princip je nejméně 712 (39%). Nutno podotknout, že typ M je vůbec nejpočetnějším typem mečů s nejméně 432 zástupci (17%). V Norsku principu 4 odpovídá 631 kusů (89%), ve Švédsku 23 (3%), ve Finsku 14 (2%), v Dánsku 2 (0,3%), v západní Evropě 28 (4%) a ve východní Evropě 14 (2%). Princip 4 se objevil v 9. století a vytratil se v průběhu 11. století.

princip4-typyTypy mečů odpovídající principu 4.

Rozšíření principu 4 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 5 : zahnutá záštita

Zahrnuje typ L, varianty typů O, K a X, typ Q, T, Y, Z, Æ, speciální typy 7, 14, 15, 16, 17, 18 a 19. Meče využívající princip 5 čítají nejméně 482 kusů (26%). V Norsku tomuto principu odpovídá 312 kusů (71%), ve Švédsku 32 (7%), ve Finsku 23 (5%), v Dánsku maximálně 3 (1%), v západní Evropě 45 (10%) a ve východní Evropě 70 (6%). Princip 5 se uplatnil ve stejné době, jako princip 4, tedy v období od počátku 9. století až po 11. století.

princip5-typyTypy mečů odpovídající principu 5.

Rozšíření principu 5 s vyznačenými lokalitami nálezů.

Princip 6 : jednodílná hlavice

Princip, vyznačující se jednodílnou hlavicí a absentující vrchní záštitou, zahrnuje typy X a W. Mečů užívajících tohoto principu je nejméně 211 (11%). V Norsku principu 6 odpovídá 69 kusů (33%), ve Švédsku 25 (12%), ve Finsku 46 (22%), v Dánsku 8 (4%), v západní Evropě 51 (24%) a ve východní Evropě 12 (6%). Podle Jakobssona princip 6 nastoupil na konci 9. století nebo na počátku 10. století, avšak jak ukázal Jiří Košta na souboru mečů typu X z Mikulčic, tento princip mohl být ve střední Evropě etablovaný již v 9. století. Princip 6 se ukázal jako dominantní a podstatný pro následující středověké zbraně.

princip6-typyTypy mečů odpovídající principu 6.

Rozšíření principu 6 s vyznačenými lokalitami nálezů.


Z celkového množství 1900 zahrnutých mečů je 97% z nich zařaditelných k výše uvedeným principům. 3% procenta, kolem 60 mečů, však není možné zahrnout. Jedná se o typy F, G, N a speciální typy 4, 9, 10, 11, 12 a 20. Tyto typy stojí buď na pomezí dvou principů, anebo v podstatě tvoří svébytné principy.

nezaraditelneNezařaditelné typy.

Na úrovni jednotlivých typů můžeme spatřovat jistou evoluci, která přinesla zhruba každou generaci nový typ meče, avšak jak můžeme vidět, principy, tedy širší skupiny mečů užívající jisté definované rysy, byly standardně v užívání přes 100 let, a některé dokonce až 200–250 let, tedy 6–8 generací. Takto dlouhé užívání stejných postupů musí mít hlubší význam. Ten však zřejmě nesouvisí ani s rozdílnou chronologií (přinejmenším v 10. století byly všechny principy užívány souběžně), ani s různou geografickou lokací (byly užívány ve stejném prostředí), ani s rozdílnými praktickými vlastnostmi (u principu 1 neexistuje vazba typu jílce na typ čepele, a tak můžeme potkat tytéž typy s jednobřitými i dvojbřitými čepelemi). Jakobsson se tedy domnívá, že za popularitou šesti různých principů je něco jiného – různé strategie při reprodukci symbolické hodnoty vázané na fyzickou formu.

Symbolická hodnota mečů vzniká jejich vlastnictvím a užitím. Fakt, že mečové principy vznikaly v turbulentních dobách plných válek a že se meče velmi často nacházejí v hrobech, napovídá, že vlastníci mečů měli být chápáni jako suverénní a bojeschopní předáci. Meč je mnohovrstvým způsobem vyjádření samostatnosti a legitimní přináležitosti k vyšší společnosti (viz  Biografie meče). Tato hodnota se samozřejmě promítla do vzhledu meče, přičemž některé typy nebo celé principy byly k vyjádření takového poselství vhodnější než jiné. Jednotlivé principy v sobě mohou obnášet dnes již nepříliš patrná sdělení.

Tradičnější konstrukce (většina mečů principů 1, 2, 3) jsou tvořeny těžšími, zpravidla dekorovanými kusy s vícedílnými hlavicemi a krátkými záštitami, které se hodí pro opěšalý boj. Proti této konzervativní konstrukci, hluboce zakořeněné v předchozích generacích germánských zbraní, stojí lehčí, méně dekorované meče, mající jednoduché hlavice, delší záštity a meče obecně vhodnější pro jízdní boj (princip 6, zejména typ X). Jejich majitelé se mohli vlastnictvím hlásit ke kontinentální aristokracii a módě, kterou tamější elita prosazovala. Podobně tomu může být u principu 5, který však je, jak se zdá, anglosaského původu, a přinejmenším ve Skandinávii se jeho prvky úspěšně kopírovaly. Princip 4 mohl být vhodnější pro tu část populace, která se chtěla přihlásit k identitě vlastníků mečů, ale nemohla si dovolit dříve zmíněné principy – proto je také Petersenův typ M nejběžnější raně středověký meč (viz Meče Petersenova typu M).

Důležité je v neposlední řadě zmínit, že distribuce zbraní ve Skandinávii nebyla jednotná a zřejmě panovaly velké rozdíly mezi centry a periferiemi. V uzavřených společnostech, jako je Island nebo některé skandinávské regiony, byly zbraně rozšířené, ale meče byly drženy pouze nejbohatšími a pouze v malých počtech. V centrech, jako například ve středošvédském Upplandu (středošvédský, též společnost rozdělující model), byly zbraně drženy primárně v rukou válečnické nobility, a to zhruba v poměru až 14 Petersenových typů na 100 mečů. Zásadní je u tohoto modelu otázka přítomnosti a absence zbraní mezi širší populací. Oproti tomuto stojí model periférie, která je obývána nepříliš stratifikovanou populací, jež se snaží o demonstraci své moci. Tato demonstrace se projevuje kumulací velkého počtu zbraní (též společnost sjednocující model), jejichž zásadní rozdíl spočívá v četnosti a kvalitě. To můžeme vidět jak v četnosti mečů na norském území, které zahrnuje několik tisíc mečů, tak na skutečnosti, že poměr v na meče bohatých norských krajích činí 10–13 Petersenových typů na 100 mečů. Vakuum vzniklé absencí centrálního panovníka je zaplněno množstvím drobných předáků, kteří demonstrují svoji suverenitu vlastnictvím exkluzivního vybavení. Takový typ společnosti, která užívá více mečů, zachovává tento trend a pouští do oběhu ještě větší množství. Další důvody vzniku norského modelu lze vyložit dobře vyzbrojenou domobranou, ale i jinak. Všechny modely jsou podle Jakobssona ve skutečnosti odrazem téže reality.

Jakobssonova práce je sémiotických přístupem k materiální kultuře. Snaží se nastínit komplexní vztah mezi symbolem a kontextem, neuchyluje se pouze k jedinému vysvětlení. Na skupiny mečů se zaměřuje pohledem velkých dějin, na konkrétní meče hledí optikou malých dějin. Knize se ani po více než 25 letech nedostává tolik pozornosti, kolik by si díky svým užitečným analýzám a přílohám zasloužila. Přesto by Jakobssonům výzkum s časovým odstupem zasloužil revizi, která by potvrdila nebo vyvrátila jeho aktuálnost.

Tomáš Vlasatý
Slaný, 20.10.2018

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Meče s organickým jílcem

Pokud hovoříme o mečích, často si na základě naší zkušenosti či znalosti nálezů představíme kovové kusy s organickými, v drtivé většině dřevěnými rukojetěmi (zdá se, že se po pádu Západořímské říše parohové rukojeti objevují spíše sporadicky; viz MacGregor 1985: 165). Takto zkonstruovaný meč splňuje všechny nároky na bezpečnost a robustnost, která zajistí dlouhodobou funkčnost. Pokud odhlédneme od těchto standardních kusů, kterým by dnes velmi dobře odpovídaly různé značky luxusnějších telefonů, můžeme nalézt řadu mečů, které by šly označit jako netypické. V tomto přehledovém článku si klademe za cíl shrnout jednu z jejich kategorií, a sice meče s parohovými, slonovinovými a mrožovinovými záštitami a hlavicemi, ukázat jejich četné zastoupení v čase a prostoru a poukázat na možnosti při jejich rekonstrukci.

Ač jsme zvyklí na to, že organické materiály podléhají zkáze a že se v archeologickém materiálu obtížně detekují, v níže přiloženém katalogu jsme byli schopni shromáždit nejméně 28 nálezů z let 700–1100, které lze zařadit do této skupiny. Tento soubor a jeho analogie nás opravňují k tvrzení, že organické komponenty se u evropských mečů používaly přinejmenším v období let 100–1300. Obecně vzato je možné říci, že se všechny z nich snaží napodobovat tradiční kovové varianty, a to až do té míry, že věrně kopírují designové prvky, které u organických materiálů nemají žádný užitek. Některé například kopírují dvoudílné hlavice, třebaže samy jsou jednodílné. Organické komponenty samozřejmě vyvolávají otázku, zda meče jimi opatřené byly určeny ke stejným účelům, jako kovové varianty. Není nám znám kus, který by nesl známky poškození, a několik kusů dokonce působí dojmem nepodařených kusů, které byly vyhozené. Nakolik můžeme soudit, organické komponenty byly určitě součástí kovových mečů, a nelze tedy mluvit například o hračkách.

Jak je průběžně zmiňováno v řadě prací, mnoho mečů doby vikinské splňuje dekorativní spíše než mechanické vlastnosti, což reflektuje sociální změny tehdejší doby, kdy bylo důležité vlastnit tento element elitní kultury a symbol moci i postavení, i když byl k boji užit opravdu zřídka, pokud vůbec (viz Fedrigo et al 2017: 433 s názornými příklady). Schopnost organického materiálu odolat silným ranám se podceňuje (MacGregor 1985: 165), a jako takový navíc nabízí nové možnosti v oblasti zdobení, kompletace a finálních úprav, nemluvě o snížené váze celkového výrobku. Zohlednit bychom měli také skutečnost, že kost a paroh mohly být v mnoha případech snadněji dostupné materiály než kov (viz MacGregor 1985: 30–43). Na parohové varianty můžeme nahlížet jako na produkty, které zastupují celokovové meče, a aby plnily estetického ducha doby, výrobky podléhají obecných módním trendům. Andrew Halpin (2008: 160) poznamenává, že kostěné a parohové komponenty naznačují méně majetné majitele, zatímco Alfred Geibig (1992/1993: 225) přímo hovoří o improvizaci a nejpodřadnějších možných materiálech. Meče s komponenty bohatě zdobenými či z cennějších materiálů (slonovina, mrožovina) jsou poněkud odlišnou kapitolou, jelikož se zdají přináležet aristokracii, a svou exkluzivností se rovnají kovovým variantám, či je dokonce předbíhají. Toto nám prozrazují jak meče samotné, tak nejméně dva písemné zdroje, a sice Sága o lidech z Lososího údolí (kap. 29: „Byla to mocná a dobrá zbraň, jejíž jílec byl vyroben ze zubu. Nebylo na něm žádné stříbro. Čepel byla ostrá a neulpívala na ní rez.“) a Sága o Magnúsovi Bosém (kap. 26: „[Král] byl opásán mečem, který se jmenoval Leggbítr. Jílec měl z [mrožího] zubu a rukojeť byla omotána zlatem.“). Badatelé se s tímto ztotožňují; Tesch (2015: 27) přisuzuje zdobenou parohovou záštitu ze Sigtuny královské osobě a Kara (1988: 418) se domnívá, že polské nálezy patřily družiníkům nebo knížecím místodržícím. Podceňovat bychom, dle našeho soudu, neměli ani možnost využití těchto zbraní jako zástupných insignií při pohřebních rituálech, což naznačuje jak meč s parohovou záštitou z hrobu 248 z estonské lokality Siksälä (Laul – Valk 2007: 195–196), tak dřevěný postříbřený meč užitý při pohřbu Vladislava II. roku 1516 (Šmahel 2014: 128).

Než přikročíme k výčtu samému, rádi bychom se zmínili o problému rozlišení různých organických materiálu. V řadě případů lze materiál určit pouze z detailní fotografie, v několika případech jsme odkázáni pouze na archeologické zprávy. Je jistou praxí, že jsou materiály označeny vágně, například „roh“ nebo „kost“. Přesvědčivou analýzu musí provést fundovaný přírodovědec, a to formou zpravidla invazivní a tudíž trvale poškozující. To je důvod, proč se k analýzám mnohdy nepřistupuje, a používají se výše zmíněné zastřešující pojmy, pod kterými se může skrývat kost, roh, paroh, slonovina a mrožovina. Nakolik můžeme říci, většina kusů se zdá být vyrobena z parohu a kosti, výjimečně ze zuboviny.



Zde předložený katalog je v současné době nejpropracovanějším seznamem předmětů, který k danému období existuje. Shromažďuje materiál z Anglie, České republiky, Dánska, Irska, Německa, Polska a Švédska, a to od největšího souboru k nejmenšímu. Ke každému předmětu se snažíme najít inventární číslo, typ, materiál, rozměry, nálezový kontext a další detaily.


Ve Švédsku byl nalezen největší soubor organických mečových komponentů, čítající 10 kusů. Hned šest jich bylo nalezeno v tzv. Černé zemi (Svarta jorden) v Birce, následují tři nálezy ze Sigtuny a jeden nález z Gotlandu. Tradice organických jílců má ve Švédsku hluboké kořeny; nález ze Stenhagenu na Ålandských ostrovech, který se vyznačuje organickou rukojetí a záštitou, se datuje do období stěhování národů (Lehtosalo-Hilander 1984: 343). Tato tradice se udržela až do středověku, jak ukazují dvě kostěné záštity a jedna hlavice z Lundu z 12.14. století (Bergman – Billberg 1976: Fig. 339, 340, 342). Švédské organické jílce byly precizně zpracovány Fedirem Andoščukem (2014).

  • Birka, SHM 5208:542. Koruna hlavice meče neznámého typu, která je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Androščuk 2014: Up 10; Graham-Campbell 1980: 71, Cat. no. 252). Délka 5,9 cm, výška 1,7 cm, tloušťka 3 cm. Poblíž konců se nacházejí dva otvory, ze spodní strany zahloubené, které sloužily k přinýtování koruny k postavě hlavic. Na spodní straně, na místě, kde byl roznýtován řap na podstavě, lze spatřit jamku. Podél spodního okraje se nachází špatně viditelný cikcak motiv. Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878).

Birka1Birka2 Birka3Birka, SHM 5208:542. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Birka, SHM 5208:543. Fragmentární hlavice meče typu C, která je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Androščuk 2014: Up 11). Délka 8,5 cm, výška 4,3 cm, tloušťka 2,2 cm. Uvnitř byl nalezen kus železného řapu meče, který byl roznýtován na horním vrcholu. Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878) v hloubce dvou stop.

birka5 birka6Birka, SHM 5208:543. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Birka, SHM 5208:544. Záštita speciálního typu 1, která je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Androščuk 2014: Up 12; Graham-Campbell 1980: 71, Cat. no. 253). Délka 9,4 cm, výška 2,1 cm, tloušťka 2,7 cm. Fasetovaná záštita je oválného tvaru a osmiúhelníkového průřezu. Otvor v záštitě se příliš nezužuje; na jedné straně je 4,8 cm dlouhý, na druhé straně dosahuje 5,2 cm (Graham-Campbell 1980: 71). Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878).

Birka, SHM 5208:544. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Birka, SHM 5208:545. Záštita neznámého typu, která je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Androščuk 2014: Up 13). Délka 9,9 cm, výška 2,1 cm, tloušťka 2,7 cm. Katalog SHM udává délku 10,7 cm. Záštita vykazuje podobnost s SHM 5208:544, zdá se být rovněž fasetovaná, je oválného tvaru a zřejmě také osmiúhelníkového průřezu. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu. Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878) v hloubce pěti stop.

Birka, SHM 5208:545. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se)

  • Birka, SHM 5208:546. Záštita neznámého typu, zřejmě nehotový nebo poškozený výrobek, a to kvůli neuměle řezaným tvarům. Záštita je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Andoščuk 2014: Up 14). Délka 8,2 cm, výška 1,8 cm, tloušťka 2,9 cm. Katalog SHM udává délku 8,6 cm. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu. Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878) v hloubce tří a půl stop.

Birka, SHM 5208:546. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Birka, SHM 5208:547. Záštita zřejmě speciálního typu 1, zřejmě nehotový nebo poškozený výrobek, a to kvůli neuměle řezaným tvarům. Záštita je vyrobena z kosti (katalog SHM) či z parohu (Androščuk 2014: Up 15). Délka 10,2 cm, výška 1,5 cm, tloušťka 1,7 cm. Katalog SHM udává délku 10,4 cm, výšku 1,6 cm a maximální tloušťku 1,8 cm. Otvor v záštitě není vycentrovaný a kopíruje odsazení řapu pouze na jedné straně. Předmět byl nalezen během Stolpeho vykopávek (1871–1874 a 1878) v hloubce tří stop.

Birka, SHM 5208:547. Převzato z katalogu SHM (mis.historiska.se).

  • Sigtuna, SF 1965. Záštita meče typu Z, která je vyrobena z losího parohu (Androščuk 2014: Up 163; Tesch 2015: 14). Délka 10 cm, výška 2,4–3,7 cm, tloušťka 1,6–2,3 cm (Androščuk 2014: Up 163). Předmět byl nalezen roku 1939 v centru Sigtuny (blok Handelsmannen). Obě jeho strany jsou bohatě dekorovány řezbou v kombinaci stylů Mammen a Ringerike, což záštitu datuje k roku 1000 (Graham-Campbell 1980: 140). Na jedné straně tvoří motiv maska, zatímco na druhé straně pozorujeme stočeného draka. Oba tyto motivy mají ve Skandinávii četné paralely.

Sigtuna, SF 1965. Převzato z Graham-Campbell – Kidd 1980: 169, Fig. 98.

  • Sigtuna, 1976/1005. Záštita meče typu Z, která je vyrobena z losího parohu (Androščuk 2014: Up 164; Tesch 2015: 21). Třebaže nákres předmětu byl publikován (Douglas 1978: 63, Fig. 38:6), dlouhou dobu jsme nedisponovali žádným detailním popisem. V osobní diskuzi nám Fedir Androščuk dokonce sdělil, že záštitu nebyl schopen dohledat ve sbírkách sigtunského muzea, a tak obrázky a informace, které nám Anders Söderberg z výše zmíněného muzea zaslal, jsou prvními zveřejněnými detaily. Záštita je obecně mnohem jednodušších rysů než–li předchozí a známější záštita ze Sigtuny (Tesch 2015: 21). Jedno z ramen záštity je poškozeno; v současné podobě je záštita dlouhá 9,4 cm, zhruba 2 cm široká a ve středové části dosahuje tloušťky 1,7 cm. Otvor v záštitě, který je na spodní straně se zužuje a kopíruje odsazení řapu. Artefakt byl nalezen roku 1976 při vykopávkách vedených Mariette Douglasovou v parku Humlegården. Vrstva, ve které byla záštita nalezena, je datována do 11. století (Androščuk 2014: Up 164). Jsme nesmírně zavázáni Andersovi Söderbergovi, který nám ochotně záštitu zdokumentoval.

sigtuna2 sigtuna3 sigtuna4 sigtuna5
Sigtuna, 1976/1005. Zdroj: Douglas 1978: 63, Fig. 38:6 a Anders Söderberg, Muzeum v Sigtuně.

  • Sigtuna. Na stejné lokalitě, avšak roku 1960, byla nalezena parohová hlavice Petersenova typu X. Tato prozatím nebyla publikována a její fotografie byla zveřejněna Muzeem v Sigtuně v rámci série Nález týdne. Muzeum se domnívá, že hlavice náleží k nezdobené záštitě, což se nezdá příliš pravděpodobné.

Hlavice ze Sigtuny. Zdroj: Muzeum v Sigtuně.

  • Gotland, SHM 10498. Záštita meče typu B (Androščuk 2014: Go 179) či typu C (Petri 2016: 188; Thunmark-Nylén 2000: 899), která je vyrobena z parohu (Androščuk 2014: Up 179). Jedná se o skvěle zachovalý a vymodelovaný set hlavice a záštity, který byl amatérsky nalezen na konci 19. století na neznámé lokalitě a prodán muzeu (Thunmark-Nylén 2000: 899). Hlavice má délku 5 cm, výšku 3,2 cm a tloušťku pouhých 0,5 cm. Záštita dosahuje délky 6,5 cm, výšky 2,1 cm a tloušťky 1,5–1,9 cm. Otvor pro čepel je dlouhý pouze 3,6 cm, což svědčí o velmi úzké, snad jednobřité čepeli. Na obou předmětech se nacházejí rytiny, které jsou na záštitě doplněny nečitelným runovým nápisem (G 353), jehož písmena jsou 6 mm vysoká. Nález lze datovat do 9. století (Petri 2016: 183).

Gotland, SHM 10498. Zdroj: Thunmark-Nylén 1998: Pl. 231:1 a z katalogu SHM.



Druhý největší známý soubor byl nalezen v Anglii. Tento čítá šest kusů, pokud nepočítáme meč nalezený v Cumberlandu, jehož jílec je kompletně vyřezán z kravského rohu (MacGregor 1985: 166, Fig. 87f). Unikátnost tohoto nálezu ze 7. století je podtržena zlatými ozdobami, které jsou do organického jílce nabity. Organické jílce se v Anglii objevují od 1. století našeho letopočtu (MacGregor 1985: 165). Anglický materiál dobře zpracoval Arthur MacGregor (1980; 1985; 1999).

  • York, 1979.7.4752. Proslulá hlavice meče typu K (MacGregor et al. 1999: 1945), která je vyrobena z velrybí kosti. Předmět má délku 7,1 cm, výšku 4,1 cm a tloušťku 2,1 cm (Roesdahl 1981: 114). Vyznačuje se pětilaločnatou korunou a neobvykle zaoblenou podstavou. Celou hlavicí se táhne kruhový otvor. Hlavice byla nalezena ve vrstvě datované do 12. století, ale datace je odhadována na 9. či 10. století (MacGregor et al. 1999: 1945).

York, 1979.7.4752.
Zdroj: MacGregor et al. 1999: 1945, Fig. 905 a z webové stránky Jorvik Viking Center.

  • York, YM C560. Záštita neznámého typu meče, která je vyrobena z kosti (Roesdahl 1981: 114) či parohu (MacGregor 1985: 167; MacGregor et al. 1999: 1945; Waterman 1959: 72). Předmět má délku 8,6 cm, výšku 2 cm a tloušťku 1,8 cm (Roesdahl 1981: 114). Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu. Bližší datace ani typologické zařazení není možné; MacGregor (1980: 148) předmět zařadil do materiálu z 9.–12. století a přiklání se ke spodní hranici tohoto rozpětí, což z ní činí pozdně saský či vikinský artefakt (MacGregor 1985: 167). Záštita byla nalezena při vykopávkách na ulici Clifford Street (Waterman 1959: 72). Hlavice a záštita z Yorku jsou často vyobrazovány jako komponenty jednoho meče, ale nálezové situace svědčí o tom, že pocházejí ze dvou různých celků.

York, YM C560. Převzato z Waterman 1959: 72, Fig. 5:3, www.historyofyork.org.uk a http://jjwargames.blogspot.com.

  • York, Anglian Fishergate 5612. Hlavice či podstava zřejmě speciálního typu 1, která je vyrobena z kosti (Rogers 1993: 1431). Předmět má délku 7,2 cm, výšku 0,85 cm a tloušťku 2,45 cm, je mírně vypouklý a jeho horní hrany jsou zbroušené. Otvor byl vytvořen navrtáním a následným spojením tří děr; je určen pro koncovou část řapu o obdélníkovém průřezu. Záštita byla nalezena při vykopávkách v Yorku na lokalitě 46–54 Fishergate v letech 1985/6. Datování proběhlo na základě kontextu i typologie a směřuje k první polovině 8. století (Rogers 1993: 1431).

York, Anglian Fishergate 5612. Převzato z Rogers 1993: Cat. no. 5612.

  • Lakenheath Fen, Suffolk, kat. č. neznámé. Hlavice neznámého typu meče, která je vyrobena z parohu (MacGregor 1980: 149; 1999: 1945). Předmět je oválný a při čelním pohledu nabývá přibližně tvaru obdélníku. Boční stěny jsou zdobeny čtyřmi drážkami, které oddělují jednotlivá pole a tvoří plastický dojem. Ve středu se nachází otvor pro řap, který byl kruhového průřezu. Záštita nebyla publikována s detaily, a tak jsme museli rozměry vypočítat poměrově – délka činí zhruba 8,5 cm, výška 2,3 cm a tloušťka 2,5 cm. Datace bohužel není známa. Dnes je záštita uložena v Britském muzeu.

Lakenheath Fen, Suffolk, kat. č. neznámé. Převzato z MacGregor 1980: Fig 52B.

  • Londýn, inv č. 4016. Hlavice neznámého typu meče, která je vyrobena z parohu (MacGregor et al. 1999: 1945) nebo kosti (osobní diskuze s Hazel Forsyth). Vyznačuje se řezbou skládající se z pletencového ornamentu. V literatuře jsou detaily o této hlavici prakticky neznámé (absenci referencí v osobní diskuzi potvrdil i britský badatel David Constantine), a tak jsou informace, které nám poskytla Hazel Forsyth z Londýnského muzea, jedinými zveřejněnými detaily. Podle této vědkyně je předmět 6,5 cm široký, 5 cm vysoký, 1,7 cm tlustý a váží 63,77 g. Uprostřed se nachází provrtaný otvor pro řap, který je v horní části užší než v části spodní. Předmět byl náhodně nalezen na pozemku Gooch and Cousens’ Warehouse v londýnské City v letech 1866–1910, přičemž byl uložen v Guildhall Museum, které se roku 1976 sjednotilo s Muzeem Londýna. Arthur MacGregor ji řadí do vikinského období (1985: 165–167; 1999: 1945), zatímco Hazel Forsyth o ní referuje jako o sasko-normanské a Fedir Androščuk v osobní diskuzi vyslovil pochybnost a předmět by spíše zařadil do pozdního středověku. Tímto velmi děkujeme Royi Stephensonovi a Hazel Forsyth, kurátorům Londýnského muzea, za promptní a precizní identifikaci a dokumentaci předmětu.

Londýn, inv. č. 4016. Převzato z MacGregor 1985: 166, Fig. 87i.

londýn2Londýn, inv. č. 4016. Fotografie: Hazel Forsyth, Muzeum Londýna.

  • Londýn, inv. č. ROP95[1318]<58> a ROP95[967]<9>. Parohová záštita a podstava, nalezené při vykopávkách Royal Opera House v roce 1996, konkrétně v objektu “stavba 38”, která je datovaná do “periody 6”, tedy do let 730-70, avšak stavba byla zřejmě užívána i v 9. století (Malcolm – Bowsher – Cowie 2003). Oba komponenty tak zřejmě náleží k jednomu meči, datovatelnému do 8. – 9. století. Záštita je 9,8 cm dlouhá, 2,4 cm vysoká a 1,3 cm, čočkovitého tvaru se zaoblenými hranami a je zdobena šesti vertikálními linkami. Zářez pro řap je obdélníkový a má rozměry 34 × 4 mm. Podstava, byť fragmentární, je v současné chvíli 7,5 cm dlouhá, 1,5 cm vysoká a zdobena čtyřmi horizontálními linkami, díky kterým byl přechod mezi podstavou a hlavicí méně patrný. Na tyto komponenty nás upozornil Vegard Vike, a jelikož jsou komponenty vystaveny ve výstavě Medieval London v rámci Londýnského muzea, zkontaktovali jsme vedoucího archivu Adama Corsiniho, který nám zaslal chybějící fotografii záštity a dodal literaturu.

Londýn, inv. č. ROP95[1318]<58>.
Výstava Medieval London, Londýnské muzeum. Zdroj: Adam Corsini.

Londýn, inv. č. ROP95[967]<9>.
Výstava Medieval London, Londýnské muzeum. Zdroj: Museum of London.



Další země, která má poměrně vysoké zastoupení organických jílců, je náš severní soused. Polský materiál čítá rovněž pět kusů – jeden kompletní meč, tři hlavice a jednu záštitu, a to nepočítáme nákončí vyrobené z losího parohu, které bylo nalezeno v Kołobrzegu-Budzistowě a které pochází z 11. století (Kara 1988: 417, Rys. 5). Polský materiál byl výjimečně dobře zpracován Karou (1988) a Markem (2004). Osobně jsme jej navíc prodiskutovali s Leszkem Gardełou, Piotrem Kotowiczem a Michałem Bogackim, kteří nás ubezpečili o pravosti informací a úplnosti souboru.

  • Czersko Polskie, voj. Bydgoszcz, kat. č. 507. Meč komplikovaného typu, s jílcem vykonaným z parohu (Kara 1988). Starší autoři řadili meč ke skandinávskému typu T (např. Sarnowska 1955: 304), ale od tohoto se výraznější měrou odlišuje. Další generace přiřadila meč ke Kirpičnikovovu „místnímu typu A“ (Kara 1988; Kirpičnikov 1966: 36). Ačkoli tento ruský typ je tvarově opravdu podobnější, ornament spíše odpovídá jiným polským nálezům, a tak vznikla potřeba vytvořit „piastovský“ typ meče, který by zdůrazňoval místní výrobu, která samozřejmě mohla být ovlivněna skandinávskými i ruskými modely (Marek 2004: 32, Tab. 17). Meč byl vyloven před rokem 1938 z řeky Brdy a bohužel byl zničen během 2. světové války. Jednalo se o jeden z nejdelších polských mečů, který měl celkovou délku 99,3 cm; dvousečná čepel byla 82 cm dlouhá a 4 cm široká, s 1,2 cm širokým žlábkem, který dosahoval až do poloviny rukojeti. Záštita měla délku 12,2 cm, výšku 2,2 cm a tloušťku 1,6 cm. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu – rozměr spodního otvoru činil 4×0,6 cm, rozměr horního otvoru byl 2,4×0,6 cm. Délka hlavice byla 7,2 cm, výška 5,4 cm a tloušťka 1,8 cm. Jílec byl bohatě dekorován pletencovým ornamentem, rostlinnými motivy, linkami, vlnovkami, kruhy a hvězdami. Meč je datován do 11. století, s větší pravděpodobností do jeho první poloviny (Kara 1988; Marek 2004: 32; Sarnowska 1955: 304).

czersk2Czersko Polskie, Bydgoszcz, kat. č. 507. Zdroj: Sarnowska 1955: Rys. 5a,b,c.

  • Czersk, voj. Varšava, IHKM PAN inv. č. 466/61. Hlavice „piastovského“ typu meče (Marek 2004: Tab. 17), která je vyrobena z parohu (Kara 1988). Hlavice má délku 6,8 cm, výšku 5,4 cm a tloušťku u základny 2,2 cm. Je opatřena kruhovým otvorem, který prochází celým předmětem. Povrch hlavice je členěn do několika polí, které jsou zdobeny rostlinnými motivy, kruhy a trojúhelníky. Artefakt byl nalezen roku 1961 v kulturní vrstvě, kterou lze datovat do období od 2. poloviny 11. století po 1. polovinu 12. století (Kara 1988).

Czersk, voj. Varšava, IHKM PAN inv. č. 466/61. Zdroj: Kara 1988: Rys.4:3.

czersk4Czersk, voj. Varšava, IHKM PAN inv. č. 466/61. Autor: Dmitrij Chramcov.

  • Międzyrzecz Wielkopolski, voj. Gorzów Wielkopolski, IHKM PAN inv. č. R/42/58. Záštita „piastovského“ typu meče (Marek 2004: Tab. 17), která je vyrobena z parohu (Kara 1988). Je 12,5 cm dlouhá, 2,2 cm vysoká a 2,2 cm tlustá. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu – velikost spodního otvoru je 5,5 × 0,8 cm, zatímco rozměry horního otvoru jsou 3,5 × 0,8 cm. Dekorace sestává z rostlinných a geometrických motivů včetně kruhů a trojúhelníků. Artefakt byl nalezen roku 1958 a je datován do 11. století, s větší pravděpodobností do jeho první poloviny (Kara 1988).

Międzyrzecz Wielkopolski, voj. Gorzów Wielkopolski, IHKM PAN inv. č. R/42/58.
Zdroj: Kara 1988: Rys.1.

  • Hnězdno, inv. č. 29/82. Hlavice meče typu R či S (Sawicki 1990: 234), která je vyrobena ze slonoviny (Kara 1988; Sawicki 1990: 234 a diskuze s Jamesem Barrettem, Leszkem Gardełou, Michałem Bogackim), ačkoli nebyla podrobena invazivní analýze. Hlavice je 7,5 cm dlouhá, 3,5 cm vysoká a 2,2 cm tlustá u podstavy. Je opatřena oválným otvorem o rozměru 0,8 × 1 cm, který prochází celým předmětem. V centrální části jedné strany se nachází pletencový ornament. Hlavice byla nalezena roku 1982 v lokalitě Góra Lecha na stanovišti 15d. Datace se různí; Kara (1988) ji považuje za produkt 11.–12. století, Sawicki (1990: 234) ji datuje ke konci 10. století a toto zařazení se reprodukuje doposud (osobní zjištění na výstavě Wikingowie w Polsce? v Hnězdně, 2017).

gnezdnoHnězdno, inv. č. 29/82. Zdroj: Sawicki 1990: Rys. 1; muzeumgniezno.pl.

  • Robity, okres Pasłęk, inv. č. neznámé. Hlavice meče neznámého typu, která je zhotovena z kosti (Trupinda 2004: 116). Délka předmětu činí 4,6 cm, výška 3,6 cm. Tloušťka nám není známa. Na spodní straně se nachází obdélníkový otvor pro řap. Povrch je zdoben řezbou propleteného kříže, který je lemován řadou teček. Naleziště Robity patří k raně středověkovému staropruskému osídlení. Předmět je datován do 10.–12. století (Trupinda 2004: 116) či do 11. století (Jagodzinski 2009: 181). V současné době je hlavice uložena v Krajském úřadu pro ochranu památek v Elblągu.

robityRobity, okres Pasłęk, inv. č. neznámé. Zdroj: Trupinda 2004: 116, Kat. č. 240.



Je evidentní, že také v Dánsku měly organické jílce dlouhou tradici, která sahá až po kostěné, dřevěné a slonovinové nálezy římského typu z Nydamu a Vimose (MacGregor 1985: 165). Do propasti mezi dobou římskou a dobou vikinskou zapadají dvě podstavy vyrobené z velrybí kosti, které byly nalezené v Lejre a které lze datovat do 7. století (Christensen 2015: Kat. nr. 222–223, Fig. 11.30; osobní diskuze s Fedirem Androščukem a Larsem Krants Larsenem). Na rozdíl od dobře zdokumentovaných nálezů z jiných zemí nás v Dánsku zarazí, že se organickými jílci doby vikinské nikdo systematicky nezabýval. Situaci jsme diskutovali s předním dánským odborníkem Sørenem Sindbækem, který nám nedokázal pomoci s mapováním dánského souboru. Můžeme tak pouze poukázat na několik zajímavých nálezů, které by měly být předmětem dalšího zkoumání. Meče s organickými jílci si v Dánsku udržely svou popularitu i po době vikinské, o čemž svědčí honosný meč uložený v kodaňském muzeu. Meč s inventárním číslem 9105, zřejmě vyrobený ve 12. či 13. století, má pravděpodobně mrožovinový jílec (Goldschmidt 1923: 142, Taf. XLIX).

Meč uložený v kodaňském muzeu, inv. č. 9105.
Zdroj: MacGregor 1985: 166, Fig. 87g a Gvido Libmanis.

  • Køge Havn, NM 15556. Krásně modelovaná hlavice meče typu S, která je vyrobena z parohu (Androščuk 2014: 88) nebo kosti (katalog NM). Na základě obrázku, který nám poskytla Anne Pedersen z Národního muzea v Kodani, jsme vypočítali, že délka předmětu činí přibližně 9 cm a výška zhruba 5,7 cm. Hlavice byla uložena v Národním muzeu poté, co byla roku 1856 nalezena při čištění říčního dna v ústí řeky Køge Å (Lund 2004: 203 a diskuze s Anne Pedersen). Uložení ve vodě může mít kultické konotace (viz Lund 2003 a 2004). Hlavice vykazuje známky koroze, což svědčí o umístění na železném řapu (diskuze s Anne Pedersen). Nález lze datovat do 10. století (Petri 2016: 184). Tímto děkujeme Anně Pedersen a Muzeu v Køge za poskytnuté informace.

Køge Havn, NM 15556. Převzato z Androščuk 2014: 87, Fig. 39.

Køge Havn, NM 15556. Fotografie: Anne Pedersen, Národní muzeum v Kodani.

  • Při zkoumání dánského materiálu jsme si všimli tří nápadných artefaktů z parohu, které připomínají záštity či podstavy. Podle obecně přijímané teorie jde o držadla vycházkových holí. Jde o nálezy z Kodaně, Klimu a Viborgu. Nález z Kodaně byl nalezen na konci 90. let 20. století při hloubení stanice metra Kongens Nytorv (Fabricius 1999: 176). Archeologové tehdy narazili na velmožský statek, který se datuje do nejstarší fáze města, tedy počátku 11. století. Záštitě či kladivu podobný parohový předmět o délce 14,5 cm a výšce 2,5 cm byl nalezen v odpadní jámě na tomto statku. Stěny objektu jsou zdobené propleteným ornamentem. Předmětem prochází kruhový otvor, kterým se odlišuje od ostatních artefaktů interpretovaných jako záštity. Kruhový otvor má také nález z Klimu, nalezený roku 1978. Tento 13 cm dlouhý, hrubě řezaný parohový kvádr je posetý rytinami (tři různé kříže, trikvetra, uzly, linie a zvířeti podobná silueta), které jej umožňují datovat do začátku 11. století (Liebgott 1978). Poslední nadějný kandidát, o kterém se zmíníme, byl nalezen ve Viborgu. Je datován také do 11. století a má rovněž dekorovaný povrch (Fabricius 1999: 176).

Kodaň, Kongens Nytorv. Držadlo hole nebo záštita.
Zdroj: Fabricius 1999: Fig. 96.

klimKlim. Držadlo hole nebo záštita. Zdroj: Liebgott 1978.

viborgViborg. Držadlo hole nebo záštita. Zdroj: Fabricius 1999: Fig. 97a.



Nejstarší doklad používání organických jílců v Irsku se datuje do 3. století, kdy římský historik Solinus zanechává zprávu, že Irové „pěstují zálibu ve zdobení mečových jílců zuby velkých mořských zvířat“ (Riddler – Trzaska-Nartowski 2011: 121). První hmotný důkaz je o něco mladší – jedná se o záštitu z velrybí kosti, která se datuje do 5. nebo 6. století a která byla nalezena Collierstownu (Riddler – Trzaska-Nartowski 2009). Do námi vybraného období zapadají dva předměty z Dublinu, z nichž jeden je s určitostí záštitou meče. Není nám známo, že by se tradice organických jílců projevila i v irském středověku.

  • Dublin, DWP612. Záštita neznámého typu meče, která je vyrobena z parohu (Halpin 2008: 160–162). Je zhruba 9,2 cm dlouhá, 1,2 cm vysoká a 1,3 cm tlustá ve středové části. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu – velikost spodního otvoru je 5,8 × 0,6 cm, zatímco rozměry horního otvoru jsou 3,2 × 0,6 cm. Záštita se k ramenům zužuje. Druhý dublinský parohový kus – DWP614 – má tvar, dekoraci i velikost záštity, ale otvor neodpovídá, stejně jako u dánských nálezů z Kodaně či Klimu. Halpin zastává názor, že mohlo jít záštitu či o držadlo (Halpin 2008: 162). Velikost tohoto předmětu je zhruba 8,2 cm × 1,3 cm × 1,7 cm, zatímco obdélníkový otvor má rozměry 1,3 × 0,7 cm. Oba předměty byly nalezeny při vykopávkách v letech 1962–1981.

dublin dublin3
Dublin, DWP612 a DWP614. Zdroj: Halpin 2008: 161, Fig. 62, Pl. XVII.



V první zveřejněné verzi tohoto článku nebyla tato podkapitola zahrnuta. Náš německý kolega Reiner Liebentraut nás dodatečně upozornil na nález z Hamburku, který představuje – nakolik je nám známo – jediný exemplář nalezený v Německu. Tento byl skvěle popsán v článku Ingo Petriho (2016).

  • Hamburk, inv. č. 1965:39. Podstava neznámého typu meče, která je vyrobena z parohu jelena lesního (Petri 2016: 181). Je 10,1 cm dlouhá, 2,4 cm vysoká a 2,1 cm tlustá. V centrální části objektu se nachází obdélníkový otvor, na spodní straně veliký 1,5 × 0,8 cm, na horní straně 1,4 × 0,7 cm, který je vyplněn těžce zkorodovaným kusem řapu, který byl roznýtován na horní straně. Předmět, který je zdobený řezbou, byl nalezen při vykopávkách na ulici Große Reichenstraße roku 1954 a s největší pravděpodobností lze datovat do 11. století (Petri 2016: 181).

Hamburk, inv. č. 1965:39. Zdroj: Petri 2016: Abb. 1-5.


Česká republika

Ač to může být s podivem, v Praze je uložen nejlépe dochovaný exemplář raně středověkého meče s organickým jílcem – svatoštěpánský meč. V bílinském hradišti pak byla dále objevena kostěná hlavice meče. Použití kosti u mečů má na území České Republiky rozhodně delší tradici, jak demonstrují nálezy kostěného obložení laténského meče ze Soběluk (Holodňák 2018: 255, Obr. 160)  unikátní bronzový meč s kostěnou rukojetí z Berouna-Závodí ze 4. století (Droberjar 2002: 16-17). Pro úplnost musíme zmínit nejméně dva velkomoravské meče, které měly dřevěné záštity (Vlasatý 2020).

  • Praha, inv. č. K 10. Tzv. svatoštěpánský meč, který odpovídá Petersenovu typu T. Navzdory často opakovanému tvrzení, že jílec je vyrobený ze slonoviny, se současní badatelé přiklánějí k parohu (diskuze s Jiřím Koštou a Jamesem Barrettem), přestože analýza nikdy nebyla vykonána. Jakožto relikvie nebyl nikdy archeologizován, a tak je s jistotou jeden z nejzachovalejších existujících raně středověkých mečů. K jeho výrobě došlo v letech 950–1025. Čepel nese damaškový nápis Ulfberht. Bohatá plastická dekorace ve stylu Mammen poukazuje na skandinávskou výrobní dílnu, kde mohla být čepel osazena. Neznámým způsobem se meč dostal do Maďarska, kde zřejmě sloužil ke korunovaci arpádovské dynastie, až se za pohnutých okolností ve 13. či 14. století ocitl v Praze, kde setrvává, až na občasná zapůjčení do Maďarska, dosud (Fodor 2004: 159). Celkově vzato jde o krátký meč s celkovou délkou 76 cm. Čepel je 61,3 cm dlouhá a 4,2 cm široká. Záštita je 9,5 cm dlouhá, 3,5 cm vysoká a 2 cm tlustá. Hlavice je dlouhá 6,1 cm, vysoká 3,9 cm a tlustá 2 cm. Rukojeť, která je obtočena několika druhy drátu, je dlouhá pouze 7,2 cm. Podle mínění Jiřího Košty mohla být hlavice dodána později, což jílec zkrátilo. Nutno také podotknout, že meč v současném perfektním stavu váží 403 gramů, což z něj činí nejlehčí nám známý meč raného středověku. Za detailní popis jsme nesmírně vděčni Jiřímu Koštovi, který poskytl data ze svého připravovaného katalogu.

svatoštěpánský mečsvatoštěpánský meč2svatoštěpánský meč3
Praha, inv. č. K 10. Svatoštěpánský meč.
Zdroj: Fodor 2004: Abb. 1, 2, 3.

  • Bílina. V hliněném splachu pod vrchní kamennou destrukcí na vnitřním svahu valu hradiště Bílina byla nalezena jednodílná kostěná paraořechová hlavice, velmi podobná níže zmíněnému nálezu z Maďarska (Váňa 1967: 460, Obr. 148.10). Uvnitř hlavice se nachází obdélníkový otvor, částečně stále vyplněný řapem meče. Váňa (1967: 460) vzhledem k objevu v nejmladší části valu řadí hlavici do 12. století, avšak původní meč mohl být starší, o čemž svědčí maďarská analogie.

Hlavice meče z Bíliny. Zdroj: Váňa 1967: Obr. 148.10.

Rusko a Ukrajina

V prostoru východní Evropy můžeme jmenoval pouze jeden exemplář a jeden kus, který je kandidátem.

  • Ternopilská oblast. V první polovině dubna roku 2020 byla na aukci Violity umístěna organická záštita objevená při nelegálním detektorovém výkopu v Ternopilské oblasti na Ukrajině (osobní diskuze se Sergejem Kainovem). Jedná se o náhodný nález v půdě. Velmi přibližné rozměry jsou 9,5 cm na délku, 2,5 cm na výšku a 2 cm tloušťky. Při čelním pohledu je záštita zaoblená, při vrchním pohledu je spíše obdélníková. Čelní strany záštity jsou zdobené kružidlovou dekorací, velmi podobně jako u DWP614 z Dublinu. Otvor v záštitě se zužuje a kopíruje odsazení řapu. Raritním rysem, který není možné spatřit u jiných záštit, a je zřejmě důvodem, proč byla záštita objevena detektorářem, jsou čtyři symetricky rozmístěné kovové nýty, které zřejmě zpevňovaly prasklinu patrnou na horní části předmětu. Datace této záštity není možná, stylisticky zapadá do námi vymezeného období.

Organická záštita z nelegálního ukrajinského výkopu.

  • Novgorod, НГМ КП 43204/468 А-190/468. Možným kandidátem mečového komponentu je kostěný či parohový předmět o délce 6,9 cm, výšce 1 cm a tloušťce 1,9 cm, který je uložen v Novgorodském muzeu. Tento předmět s vyleštěným povrchem byl nalezen při archeologických vykopávkách na Trojském výkopu XI-XII roku 1998, a může tak spadat do období 10.-13. století. Pokud by mělo jít o jílcový komponent, zřejmě by se jednalo o bázi hlavice, soudě dle celkové délky.

Organický předmět uložený v Novgorodském muzeu.
Převzato ze online katalogu Novgorodského muzea.



V permanentní výstavě Hradního muzea Istvána Dobó v maďarském Egeru je vystaven kompletní dvoubřitý meč, který je nápadně podobný svatoštěpánskému meči. Zejména záštita, která je významně vysoká, je dobrou analogií. Hlavice, oproti svatoštěpánskému meči nečleněná, má hrotitější tvar. Podle oficiálních informací uvedených na webových stránkách muzea je meč opatřen jílcovými komponenty z kosti. Čepel nese známky koroze a rukojeť zcela chybí. Muzeum na naše prosby o více informací nereagovalo.

Meč vystavený v Hradním muzeu Istvána Dobó v Egeru, Maďarsko.
Zdroj: webové stránky muzea.

Norsko a Island

V zemi, ve které evidujeme největší počet raně středověkých zbraní, neznáme ani jeden příklad organického jílce (diskuze s Vegardem Vikem a Kimem Hjardarem), které absentují rovněž na Islandu. Výše zmíněné pasáže ze ság se však vztahují přesně k tomuto prostoru, a tak je možné, že se v něm organické jílce v omezené míře vyskytovaly a chybí jejich hmotné doklady.



Co se týče organických jílců, z fríských mohyl odkrytých na terpech známe přinejmenším dvě záštity a jednu hlavici z doby římské (Roes 1963: 75, Pl. LVIII:3,4,5). Roesová nadto vyobrazuje dva blíže nepopsané předměty, které se nápadně podobají nálezům z Klimu a Dublinu (Roes 1963: Pl. LVIII:8,9).



Prvotní inspirací k vytvoření tohoto článku byla rekonstrukce, kterou vyrobil ruský reenactor Alexandr Něsterov na začátku prosince 2017. Jedná se o meč zkonstruovaný na základě výše popsaných komponentů z Birky. Celková délka Alexandrova meče činí 86 cm. Čepel je 70 cm dlouhá, 5 cm široká a 5 mm tlustá. Na řap je nasunuta záštita, která je zhotovena z losího parohu. Záštita je dlouhá 9 cm, vysoká 2 cm a 2,6 cm tlustá. Zajímavým faktem, že bylo nutné čepel předehřát, aby bylo možné záštitu dobře napasovat. Rukojeť, která je dlouhá 10,5 cm, tvoří oválný bloček z jasanového dřeva. Řap je roznýtován na podstavě, která je 7 cm dlouhá, 1,9 cm vysoká a 3,2 cm tlustá. Na podstavu je pomocí dvou železných nýtů přinýtována koruna, jež je dlouhá 6,2 cm, vysoká 2,6 cm a tlustá 2,8 cm. Také hlavice je zhotovena z losího parohu. Celková váha meče je 950 gramů.

alexander1 alexander5alexander6

Nutno podotknout, že meč je tupý a určený k boji na současných bitvách. A jak se meč chová? Majitel je spokojený. Přestože není příliš obratný s parohem, meč je dle jeho vlastních slov velmi pohodlný, dobře sedí v ruce a je lehký. Alexandr nám sdělil, že po několika soubojích se záštita začala mírně kvedlat.

Často se na předměty, jako je tento meč, pohlíží optikou bezpečnosti – a pokud předmět není shledán dosti bezpečným, nedochází k jeho rekonstrukci. Raně středověcí lidé byli zejména lidé praktičtí, a pokud by po svých zbraních vyžadovali, aby poskytovaly ochranu ruky, nebyl by pro ně problém takové zbraně vyrobit. Krátké jílce, lehké štíty, absence rukavic a jiných ochranných prostředku svědčí o speciální práci, při které se bojovník více soustředí na práci se štítem (viz zde). Dochází k neustálé kontrole oponenta a ruka není přesouvána do exponovaných pozic, a tak je permanentně schována za předsunutým štítem, odkud jsou prováděny seky. Z tohoto důvodu není třeba pohlížet na organické mečové komponenty s despektem jen proto, že neposkytují dostatečnou ochranu.








Článek by nevznikl bez pomoci řady badatelů a přátel, které jsem téměř měsíc obtěžoval všetečnými otázkami a prosbami o pomoc. Kromě Alexandra Něsterova, který dodal námět, je to zejména Fedir Androščuk (Univerzita ve Stockholmu), James Barrett (Univerzita v Cambridgi), Michał Bogacki (Muzeum počátku polského státu, Hnězdno), Matt Bunker, Sławomir CegowskiDavid Constantine, Adam Corsini (Londýnské muzeum), Hazel Forsyth (Londýnské muzeum), Leszek Gardeła (Univerzita v Rzeszówě), Lars Grundvad (Muzeum v Sønderskovu), Kim Hjardar, Dmitrij ChramcovKlaudia Karpińska (Univerzita v Rzeszówě), Tim Jorgensen, Sergej Kainov (Národní historické muzeum, Moskva), Jiří Košta (Národní muzeum, Praha), Piotr Kotowicz (Historické muzeum v Sanoku), Roman KrálLars Krants Larsen (Muzeum v Moesgårdu), Reiner Liebentraut, János MestellerMikko Moilanen (Univerzita v Turku), Anne Pedersen (Národní muzeum, Kodaň), Søren Sindbæk (Univerzita v Aarhusu), Roy Stephenson (Londýnské muzeum), David Swift, Anders Söderberg (Muzeum v Sigtuně) a Vegard Vike (Kulturně historické muzeum, Oslo). A na posledním místě, nejčestnějším, bych chtěl poděkovat Sedlu, že mi dodávala motivaci a sílu i v těch nejtěžších chvílích.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Sága o lidech z Lososího údolí = Laxdæla saga, ed. Einar Ól. Sveinsson, Íslenzk fornrit V, Reykjavík 1934. Do češtiny přeloženo jako: Sága o lidech z Lososího údolí, přel. L. Heger, in: Staroislandské ságy, Praha 1965, 187–319.

Sága o Magnúsovi Bosém = Magnús saga berfœtts, ed. Finnur Jónsson, Heimskringla : Nóregs konunga sǫgur, København 1911.

Androščuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Bergman, Kjell – Billberg, Ingmar (1976). Vapen. In: Anders W. Mårtensson (ed.). Uppgråvt forflutet for PKbanken i Lund, Archaeologica Lundensia, VII, Lund, s. 179–186.

Douglas, Mariette (1978). Medeltidsstaden 6. Sigtuna, Stockholm.

Droberjar, Eduard (2002). Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha.

Fabricius, Hanne (1999). Københavns Topografiske Udvikling indtil 1300. In: Aarbøger for Nordisk Oldkyndighed og Historie 1998, København, 5–278.

Fedrigo, Anna et al. (2017). Extraction of archaeological information from metallic artefacts—A neutron diffraction study on Viking swords. In: Journal of Archaeological Science: Reports, 12, s. 425–436.

Fodor, István (2004). Das Schwert Stephans des Heiligen. In: Folia archeologica 51, Budapest, s. 159–174.

Geibig, Alfred (1992/1993). Der Hort eines Edelmetallschmiedes aus der frühslawischen Siedlung von Rostock-Dierkow. In: Offa 49/50, Neumünster, s. 215–227.

Graham-Campbell, James (1980). Viking Artefacts: A Select Catalogue, London.

Graham-Campbell, James – Kidd, Dafydd (1980). The Vikings, London.

Halpin, Andrew (2008). Weapons and Warfare in Viking and Medieval Dublin. Medieval Dublin Excavations 1962–81: Ser.B Vol.09, Dublin.

Holodňák, Petr (2018). Zpracování kosti a parohu. In: J. Militký – J. Kysela – M. Tisucká (eds). Keltové : Čechy v 8. až 1. století před Kristem, Praha, 254-9.

Christensen, Tom (2015). Lejre bag myten. De arkæologiske udgravninger, Højbjerg.

Jagodzinski, Marek F. (2009). Zagadnienie obecnosci Skandynawów w rejonie ujscia Wisly we wczesnym sredniowieczu. In: Pruthenia, tom. 4, Olsztyn, s. 117–192.

Kara, Michał (1988). Wczesnośredniowieczny jelec z poroża z Międzyrzecza Wielkopolskiego, woj. gorzowskie, Archeologia Polski, t. 33, z. 2, s. 403–424.

Kirpičnikov, A. N. (1966). Древнерусское оружие. Вып. 2: Копья, сулицы, боевые топоры, булавы, кистени IX – XIII вв, Москва.

Laul, Silvia – Valk, Heiki (2007). Siksälä. A Community at the Frontiers. Iron Age and. Medieval, CCC Papers 10, Tallinn–Tartu.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (1984). Keski- ja myöhäisrautakausi. In: Laaksonen, E. – Pärssinen, E. (eds.) Suomen Historia 1, Espoo, 250–405.

Liebgott, N.-K. (1978). Ornamentalt tilbageblik. In: Skalk 1978/5: 10–15.

Lund, Julie (2003). Hændelser ved vand – en analyse af våbendeponeringer fra vikingetid på Sjælland og i Skåne. Institut for arkæologi og etnologi. Københavns Universitet. København.

Lund, Julie (2004). Våben i vand. Om deponeringer i vikingetiden. In: Kuml. Årbog for Jysk Arkæologisk Selskab, s. 197–220.

MacGregor, Arthur (1980). Skeletal materials: their structure, technology and utilisation c. A.D. 400–1200, Durham theses, Durham University.

MacGregor, Athur (1985). Bone, Antler, Ivory & Horn: The Technology of Skeletal Materials Since the Roman Period, London.

MacGregor, Arthur et al. (1999). Small finds : bone, antler, ivory and horn from Anglo-Scandinavian and medieval York. The Archaeology of York Vol. 17: The Small Finds, Fasc. 12, York.

Malcolm, Gordon – Bowsher, David – Cowie, Robert (2003). Middle Saxon London: excavations at the Royal Opera House 1989–99, London.

Marek, Lech (2004). Wczesnośredniowieczne miecze z Europy Środkowej i Wschodniej : dylematy archeologia i bronioznawcy, Wrocław.

Petri, Ingo (2016). Ein beinernes Schwertgefäßteil des 11. Jahrhunderts aus Hamburg-Zeuge eines Slawenüberfalls? In: Biermann, F. P. – Kersting, T. – Klammt, A. (Hrsg.). Die frühen Slawen – von der Expansion zu gentes und nationes, Teilband 2, Langenweissbach, s. 181–192

Riddler, Ian – Trzaska-Nartowski, Nicola (2011). Chanting upon a Dunghill: Working Skeletal Materials. In: M. C. Hyer – G. R. Owen-Crocker. The Material Culture of Daily Living in the Anglo-Saxon World, s. 116–41.

Riddler, Ian – Trzaska-Nartowski, Nicola (2009) Collierstown 1, Worked Antler and Bone Objects. In: O’ Hara, Robert. Report on the Archaeological Excavations at Collierstown, County Meath, Drogheda, s. 4–7.

Roes, Anna (1963). Bone and Antler Objects from the Frisian Terp-mounds, Haarlem.

Roesdahl, Else (1981). The Vikings in England and in their Danish homeland, London.

Rogers, Nicola S. H. (1993). Anglian and Other Finds from 46-54 Fishergate, The Archaeology of York: The Small Finds 17/9, York.

Sarnowska, Wanda (1955). Miecze wczesnośredniowieczne w Polsce. In: Światowit, t.21, s. 276–323.

Sawicki, Tomasz (1990). Wczesnosredniowieczna nakladka glowicy miecza z Gniezna. In: Gniezno, tom. 3, s. 223–236.

Šmahel, František (2014). Poslední chvíle, pohřby a hroby českých králů. In: Nodl, M. – Šmahel, F. (eds.). Slavnosti, ceremonie a rituály v pozdním středověku, Praha, s. 121–198.

Tesch, Sten (2015). Att parera eller paradera. Ett tusenårigt svärdshjalt från Sigtuna och dess europeiska sammanhang. In: Situne Dei 2015. Årsskrift för Sigtunaforskning och historisk arkeologi, Sigtuna, s. 14–27.

Trupinda, Janusz (red.) (2004). Pacifica terra: Prusowie – Słowianie – Wikingowie u ujścia Wisły: katalog wystawy, Malbork.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Váňa, Zdeněk (1967). Výzkum středního valu slovanského hradiště v Bílině (okr. Teplice). In: Archeologické rozhledy XIX, 4, 451-471.

Vlasatý, Tomáš (2020). Dva zajímavé velkomoravské meče. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/dva-zajimave-velkomoravske-mece/.

Waterman, Dudley M. (1959). Late Saxon, Viking, and Early Medieval Finds from York. In: Archaeologia 97, s. 59–105.