Přehodnocení peněženky z Gokstadu

Peněženka z honosného hrobu z norského Gokstadu (počátek 10. století) patří mezi nejčastěji rekonstruované předměty raného středověku a je prodávána mnoha desítkami výrobců po celém světě. Její navržená rekonstrukce však pro svou nejednoznačnost opakovaně přitahuje pozornost reenactorů. V tomto článku se na peněženku podíváme podrobněji a navrhneme novou interpretaci, která doposud nebyla realizována. 


Dosavadní interpretace peněženky

Současná interpretace, která je používána reenactory a která je prezentována v akademické literatuře, byla navržena Birgit Heyerdahl-Larsen v jejím článku Gokstadhøvdingens pung (The Gokstad chiefstain´s pouch) roku 1981. V článku autorka doslova uvádí:

„V pohřební komoře byly spolu s osobními předměty náčelníka nalezeny kožené kusy, o kterých se Nicolaysen domníval, že jsou pozůstatky peněženky. Tyto kusy již bohužel neexistují. Kůže zřejmě vyschla a rozložila se, protože nebyla uložena v jílu. Moderní konzervační metody byly před stovkou let samozřejmě neznámé. V tomto článku se pustím do riskantního podniku a pokusím se [zrekonstruovat] peněženku na základě domněnek vyplývajících z nákresů třech kožených kusů publikovaných v The Viking-ship discovered at Gokstad in Norway a popisu, který lze nalézt v hlavním katalogu Kulturněhistorického muzea, jenž zní: 

‚Dva oválné kusy dvojité tenké kůže o velikosti 13,5 × 8,5 cm, na jedné hraně ostře uříznuté. Kusy si navzájem odpovídají a byly k sobě navzájem na okrajích přišité. Jeden kus má jemně provedené dekorativní otvory a byl podšit barevným materiálem, který musel v prostorech otvorů vytvářet příjemný kontrast. Pravděpodobně existoval další zdobený kus. Spolu s peněženkou byly nalezeny řemeny a podlouhlý, na obou koncích opotřebením zúžený kus, který byl od středu zdoben třemi řadami těsně naděrovaných otvorů. Švy podél okrajů zanechaly otvory ve všech těchto kusech.’ “ (Heyerdahl-Larsen 1981: 104)

Z textu vyplývá, že autorka peněženku nikdy neviděla a svou interpretaci založila na nákresu publikovaném Nicolaysenem (1882: Pl. IX.3-5) a popisu, který lze dnes nalézt v centrálním katalogu Unimus (Unimus 2020). Základem její interpretace je Nicolaysenova kresba oválného předmětu, ke kterému různými způsoby připevňuje kožený naděrovaný pás. Základem obou níže přiložených verzí je dvoudílná peněženka sešitá na okrajích, přičemž obě poloviny jsou zdobeny prořezaným ornamentem a uvnitř jsou vyloženy textilní výstelkou a opatřeny dvěma kapsami. Tento základ má podle autorky velikost 13,5 × 8,5 cm. Verze vlevo umisťuje naděrovaný kožený pás na ústí tohoto základu, zatímco verze vpravo tento pás umisťuje na okraj základu. Peněženka je v obou případech doplněna o držadlo, snad volně inspirované zužovaným koženým pásem, který Nicolaysem přiřadil k nálezu (1882: Pl. IX.5).

Interpretace navržené Birgitou Heyerdahl-Larsenovou.
Heyerdahl-Larsen 1981: 37.

Tuto interpretaci přebírají reenactoři po celém světě, kteří peněženku používají jako takřka jediný dochovaný exemplář svého druhu nalezený ve vikinském Norsku. V jejich rukách vznikají jak kusy, které se tvarově a materiálově shodují s navrženou rekonstrukcí, tak i verze, který se více či méně odchylují. Nejznatelnějším rozdílem mezi jednotlivými pokusy jsou rozměry, použitý kontrastní materiál a materiál vyztužení ústí, kterým se občas stává dřevo nebo paroh.

Verze peněženky vyrobená dle dosavadní interpretace.
Výrobce: Dominik Schörkl (vlevo), Královo řemeslo (vpravo).

Verze peněženky vyrobená dle dosavadní interpretace.
Výrobce: Bjorn This Way (vlevo), norther73 (vpravo).


Nesrovnalosti

Při detailnějším pohledu stávající interpretaci provází několik nesrovnalostí, které se týkají tří oblastí – tvaru, velikosti a konstrukce.

Tvar

Aby peněženka mohla být opatřena zesilující manžetou na ústí, Heyerdahl-Larsenová navrhuje tvar, který by bylo možné nazvat ledvinovitý. To je v rozporu s původním Nicolaysenovým nákresem, který ukazuje zaoblenější tvar a absenci manžety. Vezmeme-li do úvahy degradaci předmětu v době objevu, která mohla jednoduše zapříčinit zkreslení kresby, lze předpokládat, že předmět byl symetrický a měl tvar oválu anebo přesýpacích hodin.

Za zmínku rozhodně stojí, že také prořezávaná dekorace na Nicolaysenově kresbě působí poněkud rozdílně a fragilněji.

Původní Nicolaysenova kresba. Nicolaysen 1882: Pl. IX.3.

Velikost

Nejčastější otázka reenactorů na adresu gokstadské peněženky se týká rozměrů. Zde si nemůžeme odpustit kritiku Heyerdahl-Larsenové, která peněženku osobně neprozkoumala a považovala ji za zničenou. Pokud by podnikla snahu peněženku najít, zjistila by nejen, že existuje, ale také, že její velikost poněkud vybočuje od udaných informací. Připomínáme, že Heyerdahl-Larsenová udává rozměr 13,5 × 8,5 cm.

Do dnešního dne se v rozeznatelném stavu zachovala zhruba polovina předního dílu peněženky s jednou prořezanou spirálou. Její fotografie je digitalizována a uložena v centrálním katalogu Unimus pod katalogovým číslem C10460 (Unimus 2020). Z přiloženého měřítka, jehož správnost v osobní diskuzi potvrdil autor fotografie Vegard Vike, je patrné, že rozměr 13,5 × 8,5 cm se vztahuje pouze k této jedné polovině předmětu. Teoreticky vzato by tak celá peněženka nabývala velikosti zhruba 17 × 13,5 cm, což v kombinaci se zesilující manžetou a poutkem není příliš pravděpodobné.

Jistou indikací, jak veliký mohl být původní předmět, udává Nicolaysen ve své původní kresbě, která má uvedené měřítko 1:2. Drobné předměty, které jsou do dnešního dne zachované, jsme v souvislosti s měřítkem ověřili, s tím výsledkem, že předměty jsou zakresleny správně či pouze s minimálními odchylkami. Pokud tedy budeme měřítku důvěřovat, přední díl brašny dle kresby měřil zhruba 15 × 11 cm. Rozměry bohužel není možné ověřit v textové části Nicolaysenovy práce, která tento detail z důvodu velmi rychlého vypublikování neobsahuje.

Věříme, že rozdíl mezi 17 × 13,5 cm a 15 × 11 cm je způsoben skutečností, že fotografie současného stavu zkresluje. Předmět je natažený a oblast dekorace je významně roztažená, díky čemuž předmět působí relativně dlouze i široce. Pokud by bylo možné zúžit rozestupy mezi prořezanou dekorací na minimum, jako je tomu u Nicolaysenovy kresby, věříme, že by to ovlivnilo velikost. Z toho důvodu nelze brát rozměr 17 × 13,5 cm příliš směrodatně a je možné se přiklonit k menšímu rozměru, zhruba 15 × 11 cm. Přestože tento rozměr se nezdá jako dramaticky rozdílný oproti původní navrhované velikosti, jde o rozměr, který znemožňuje některé způsoby použití. Nutno v této souvislosti ještě připomenout poznámku konzervátora Vegarda Vikeho, že celý předmět velmi pravděpodobně po objevu prošel výrazným seschnutím, a tím pádem došlo ke smrštění. Odhadovanou velikost zakresleného stavu je proto potřeba brát s jistou rezervou a lze ji považovat za minimální. Další skutečnost, která musí nutně přijít do úvahy, je převracení hotového výrobku, kterým peněženka z Gokstadu určitě prošla.

Současný stav peněženky. Unimus 2020.

Konstrukce

Nesrovnalosti konečně vidíme v popisu, jak jsou jednotlivé díly peněženky poskládány. Nicolaysenův původní text obsahuje strohou následující větu, která pouze naznačuje, že kůže byla podšita barevnou textilií (Nicolaysen 1882: 47m):

Několik kožených fragmentů s jemnými otvory po švech, nepochybně pozůstatky peněženky, která byla uvnitř podšita barevnou textilií, jež bylo vidět skrze prořezy v kůži.

Nejvíce informací podává současná verze katalogu Unimus, která po jazykové stránce odpovídá vzniku v zhruba před 100 lety a z níž vycházela Heyerdahl-Larsenová (Unimus 2020):

„Několik kusů tenké kůže. Dva z těchto kusů jsou oválného tvaru, na jedné straně seříznuté do roviny, 13,5 cm široké a 8,5 cm vysoké, které si navzájem odpovídají a byly k sobě na okrajích přišité. Nepochybně se jedná o peněženku. Oba jsou z dvojité kůže, z nichž jeden je prořezán a byl na spodní straně podšit textilem. Zdá se, že existuje fragment dalšího prořezávaného kusu. Dalšími koženými kusy jsou řemeny, částečně s otvory po prošití ve středové části.

Tato zpráva je naprosto zásadní pro pochopení celého předmětu, neboť jde o nejstarší popis z doby, kdy byl předmět kompletnější, než je dnes. Dočítáme se o dvou dvouvrstvých oválných kusech o rozměru 13,5 × 8,5 cm, přičemž k sobě byly přišity a zdobený byl pouze jeden oválný dvouvrstvý kus. Současně se dozvídáme, že tento celek zřejmě měl stejně zdobený protikus. Z tohoto vyplývá, že text se vztahuje pouze k polovině peněženky, což fotografie předmětu potvrzuje – prořezaný díl je dvouvrstvý (druhý, neprořezaný dvouvrstvý díl není zachován) a rozměrově odpovídá.

Oproti tomu Heyerdahl-Larsenová klade rovnítko mezi Nicolaysenovu kresbu a popis dvou dvouvrstvých kusů. Dvouvrstvost si Heyerdahl-Larsenová vykládá tím, že peněženka “měla dvě kapsy” a informaci o prořezaném protikusu přetváří do myšlenky, že byla “pravděpodobně zdobená na obou stranách” (Heyerdahl-Larsen 1981: 37).

Řemení bylo k peněžence přiřazeno Nicolaysenem a jak bylo výše poznamenáno, oválný tvar nenasvědčuje navrhovanému použití řemenů. Objektivně vzato nelze potvrdit ani vyvrátit, zda řemení bylo skutečně součástí peněženky.


Nová interpretace

V červnu roku 2020 jsme byli kontaktování dánským řemeslníkem Thomasem Nicholsem z dílny Nichols Naturligvis, který upozornil na některé z výše uvedených nesrovnalostí a vyjádřil pochybnost, zda je peněženka rekonstruována správně. Společně jsme peněženku zevrubně prodiskutovali a touto cestou bychom rádi zveřejnili naše čtení předmětu, který byl – dle našeho soudu – dodnes chybně chápán.

Tvar peněženky lze zakládat na Nicolaysenově kresbě, která zobrazuje přibližně oválný tvar. Průřez peněženky je pak nutné zakládat na zprávě z katalogu Unimus – přední díl byl prořezaný, dvouvrstvý a přišitý k zadnímu, nezdobenému dvouvrstvému dílu, který musel představovat kapsu. Zadní zdobený díl peněženka postrádala. Z Nicolaysenova textu i katalogu vyplývá, že textilní vrstva z kontrastní látky byla umístěna mezi oba dvouvrstvé díly. Z tohoto vyplývá, že peněženka byla původně přehnutá a Nicolaysenova kresba zobrazuje peněženku v rozloženém stavu. Tuto úvahu podporují 4 symetricky umístěné otvory, které byly v dosavadní interpretaci považovány za dekoraci. Otvory lze chápat jako konstrukční rys sloužící k zapínání peněženky pomocí řemínku, který v nich byl zřejmě protažený. Stejným případem může být středový podlouhlý otvor, který nemusí být dekorací, nýbrž mohl sloužit k ukládání předmětů do peněženky.

Nejbližší analogií námi navržené interpretace je peněženka ze Sigtuny (Sigtuna Museum 2019aSigtuna Museum 2019b). Tento předmět, nalezený v lokalitě Trädgårdsmästaren a datovaný do let 1030-1050, sestává z předního dílu, který má velikost 14 × 11 cm, tvar přesýpacích hodin, jednoduchý geometrický dekor a možný středový otvor. Vnitřní díly peněženky chybí, stejně jako u současné verze gokstadského nálezu.

Peněženka ze Sigtuny. Sigtuna Museum 2019aSigtuna Museum 2019b.

Pokusná rekonstrukce peněženky ze Sigtuny. Autor: Oleksii Malev.

Vnitřní prostor peněženky nabízí více možných interpretací. V níže přiložené vizualizaci navrhujeme tři varianty:

  1. obě strany peněženky jsou k sobě přišity a peněženka není otevíratelná. Vnitřní prostor je půlen jedním dvouvrstvý koženým plátem, který vytváří dvě kapsy. Textilní vrstva zabraňuje vypadnutí předmětů, které jsou do peněženky zasouvány otvorem na horní hraně.
  2. obě strany peněženky jsou ponechány nesešité a peněženka je otevíratelná. Textilní vrstva je pošita koženým dílem, který je překryt dvěma kapsami. Otvor na horní hraně je překryt textilem.
  3. obě strany peněženky jsou ponechány nesešité a peněženka je otevíratelná. Textilní vrstva je částečně pošita koženým dílem, který je překryt dvěma kapsami. Otvor na horní hraně je překryt textilem. Prostor mezi koženým dílem a textilem lze využít k ukládání předmětů, peněženka tak má celkem čtyři kapsy.

Povahu použitého textilu bohužel neznáme. Jedinou informací, kterou máme k dispozici, je barevnost této textilní vrstvy, která vytvářela kontrast. Není nemožné, že se mohlo jednat o hedvábí, které je gokstadském hrobu zastoupeno (Vedeler 2014: 41-2).

Pozici řemení, které bylo k nálezu přiřazeno Nicolaysenem a následně interpretováno Heyerdahl-Larsenovou, nelze odhadnout. Neměli bychom vyloučit možnost, že tyto fragmenty vůbec nepřináleží k peněžence.


Vizualizace nové interpretace

V součinnosti s reenactorem a sedlářem Thomasem Nicholsem z dílny Nichols Naturligvis jsme připravili vizualizaci popsané interpretace, která v případě druhé varianty navrhuje konstrukci krok za krokem. Autor poznamenává, že výroba peněženky trvá zhruba 2,5 hodiny, což je v porovnání s 9-11 hodinami, které trvala výroba peněženky dosavadní interpretace, výrazné zrychlení.

Fotografie všech tří variant lze jednoduše stáhnout pomocí následujícího odkazu:


Varianta 1


 

Varianta 2

 

Varianta 3


Poděkování

Revize nálezu by nebyla možná bez všímavých očí a odhodlané mysli Thomase Nicholse z dílny Nichols Naturligvis, který vytvořil funkční model nově interpretované peněženky a kterému tímto srdečně děkujeme.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Heyerdahl-Larsen, Birgit (1981). Gokstadhøvdingens pung = The Gokstad chiefstain´s pouch. In: Wexelsen, Einar (ed). Gokstadfunnet : et 100-års minne = The Gokstad excavations : centenary of a Norwegian Viking find, Sandefjord, 36-7, 104-5.

Nicolaysen, Nicolay (1882). Langskibet fra Gokstad ved Sandefjord = The Viking-ship discovered at Gokstad in Norway, Kristiania.

Sigtuna Museum (2019a). Veckans föremål. In: Sigtuna Museum & Art. Navštíveno 19.3.2020, dostupné z: https://www.facebook.com/sigtunamuseumandart.se/photos/a.424430047633243/1963497667059799/?type=3.

Sigtuna Museum (2019b). Uppdatering av Veckans föremål. In: Sigtuna Museum & Art. Navštíveno 14.6.2020, dostupné z:
https://www.facebook.com/sigtunamuseumandart.se/photos/pcb.1991639364245629/1991636104245955/?type=3&theater.

Unimus (2020). C10460. In: Unimus [online]. [2020-06-14]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/khm/search/?oid=67669&museumsnr=C10460&f=html

Vedeler, Marianne (2014). Silk for the Vikings, Oxford – Philadelphia.

Peněženka z dánského Iholmu

V březnu roku 2020 jsem byl upozorněn na zajímavý nález dánské peněženky z 11. století, který dosud stál v ústraní a kterému nebyla věnována větší pozornost. Tento krátký článek přinese základní informace k celému nálezu a dosavadní pokusy o rekonstrukce.


Okolnosti nálezu a jeho obsah

Jedné neděle roku 1853 se nejmenovaný pracovník cihelny z dánského Tåsinge vydal za doprovodu svých přátel na tehdy neobydlený ostrov Iholm, který leží v svendborském průlivu mezi ostrovy Fyn a Tåsinge. Při procházce svou holí ničil krtince, když tu v jednom z nich spatřil kovové odlesky. Krtinec rozryl a nalezl 15 mincí, které z obavy z neštěstí a nemoci opět zahrabal, umyl se a odjel domů. Nálezce se o objevu zmínil svému mistru cihláři, který se na ostrov vydal s jeho majitelem a místo, nacházející se uprostřed malého ostrova, důkladně ohledali v okruhu zhruba 4 metrů a do hloubky 1 metru. V hloubce 20-25 cm pod povrchem nalezli stříbrný poklad, který byl uchován v koženém pouzdře, a další stříbrné předměty byly objeveny v okruhu 30 cm. Poklad byl vyzvednut a předán Národnímu muzeu v Kodani (Grundtvig 1948: 170; Skovmand 1942: 90, Kat. č. 32).

Hlavní část pokladu sestávala z 475 mincí, přesněji 3 dánských, 1 norské, 17 švédských, 238 anglosaských, 10 nizozemských, 163 německých, 2 karolinských, 8 českých, 1 byzantské, 1 perské, 27 kufických a 2 polotovarů mincí (Erslev 1875: 119-120; Hauberg 1900: 165, Kat. č. 45; Malmer 1966: 269, Kat. č. 43). Duczko informuje, že součástí pokladu jsou dva přívěšky s vířivými motivy (Duczko 1989: 18). Kromě nich byly v pokladu nalezeny tři fragmenty náhrdelníků (Hårdh 1996: 48, 191), čtyři celé náramky a ingoty (Nationalmuseet 2020Trap 1923: 706). Roku 1989 bylo v okolí místa nálezu objeveno dalších 100 mincí a stříbrných úlomků (Nationalmuseet 2020), takže celkový počet čítá zhruba 590 kusů stříbra. Datace pokladu směřuje do 1. čtvrtiny 11. století, obvykle se hovoří o datování k roku 1010 (Nationalmuseet 2020; Trap 1957: 711). Katalogové číslo pokladu, který je částečně vystavený v kodaňském Národním muzeu (místnost 23), je C NM 13594-608, C. 1837. Místo nálezu bývá označeno také jako Yholm, Bregninge, Svendborg, Svendborgsund, Tåsinge či Taasinge.

Dostupná literatura se vždy věnovala numismatickým výpovědním možnostem (kromě výše zmíněných také Brøndsted 1938: 382; Galster 1980: 65; Rasmusson 1937: 125-6; Schive 1865: 13; Wahlstedt 1930: 23, 28), přičemž fragmenty kůže zůstaly literaturou takřka nepovšimnuty. Následující kapitola proto bude věnována popisu kožených fragmentů.


Pozůstatky peněženky a rekonstrukce

Není však všechno stříbro, co se třpytí! Peněženka, v níž se poklad nacházel, byla neméně cenným předmětem, a byla hodnou uložení pokladu. Tvoří ji dva kožené fragmenty, přičemž jeden je částí kapsy peněženky a druhý je našitou aplikací, která byla pozlacena zlatou fólií (Nationalmuseet 2020Mannering 2017):

  • fragment 1: kus kůže o rozměrech cca 6 × 4 cm, který tvoří cíp peněženky, přičemž strana, která je vystavena v muzeu jako pohledová, představuje její vnitřní kapsu skládací peněženky. Dvě boční strany tvořící cíp jsou opatřeny otvory, skrze které byl fragment přišit k druhé, nosné vrstvě. Vrchní část fragmentu a vrcholek cípu jsou odtrženy. Dominantou fragmentu pak je půlkruh otvorů, který sloužil k našití původně kruhové aplikace. Tato aplikace byla umístěna ve středu šířky předmětu, přičemž odsazení od bočních stran bylo menší, než-li odsazení od cípu. Zda peněženka měla jednu nebo dvě proti sobě stojící kapsy, není známo, ale obě varianty jsou možné. Peněženka v původním stavu zřejmě přesahovala šířku 6 cm, přičemž původní délku neznáme, avšak vzhledem ke stovkám kusů stříbra mohla nabývat poměrně velkých rozměrů. Nejbližší kontextovou i tvarovou analogií, která používá našívanou aplikaci, je nález z holandského Roswinkelu, datovaný do konce 9. století (Pleyte 1883Gräslund 1984: Abb. 16.2). Tuto skládací peněženku tvoří nosná vrstva, na kterou je našitá kapsa složená ze tří dílů a která je dozdobena našitou koženou aplikací, a sloužila k uložení pokladu – 144 stříbrných mincí a jedné zlaté mince, která byla uložena v malé dřevěné krabičce (osobní diskuze s Bertem Tessensem). Dalšími příklady skládacích peněženek je 24 peněženek z Birky (Gräslund 1984: 143-6), peněženka ze Sigtuny (Sigtuna Museum 2019), drobná čtyřdílná peněženka z norského Bringsverdu (C23116; Rolfsen 1981: 117) a drobná peněženka z norského hrobu Evebø z 5. století (B4590). Přítomnost cípu u nálezu z Iholmu nenasvědčuje tomu, že by nález přináležel k dvojdílným brašnám s integrální koženou průvlečkou, mezi které patří například nálezy z Elisenhofu (Grenander-Nyberg 1985: 234, 247, Taf. 76) a Hnězdna (vlastní pozorování). S velkou mírou pravděpodobnosti můžeme vyloučit i přináležitost k brašnám s kovovými komponenty.

 

  • fragment 2: kožená aplikace původně o kruhovém tvaru. Průměr této aplikace mohl být kolem 3-4 cm. Aplikace byla tvořena propletencem s obroučkou, přičemž na okraji obroučky se nacházejí otvory pro stehy. Pletenec byl zřejmě tvořen dvěma díly, které byly vůči sobě kolmé, přičemž jeden díl sestával z obroučky a pruhů propojující její obě strany, zatímco druhý měl volné konce, jež byly pruhy propleteny, zasunuty pod obroučku a prošity spolu s obroučkou. Přesná rekonstrukce propletence v tento okamžik není možná a je nutné počkat na detailní analýzu a publikování v tisku. Nicméně je možné nalézt podobné motivy na přívěšcích a textilních aplikacích ve vikinském Švédsku. Kožená aplikace byla pozlacena fólií, která je dodnes patrná. Nejbližší analogii této výzdobné metody můžeme nalézt v Birce, kde jsou všechny díly skládacích peněženek protkávané pozlacenými koženými proužky (Gräslund 1984: 143-6). Blízko nálezům z Birky stojí kožené víko brašny z franského hrobu č. 10 v Kolíně-Müngersdorfu, které je protkávané dráty ze slitiny mědi (Fremensdorf 1955: 93, 137, Taf. 92.1-2). Pozlacenou kůži je možné najít také na dřevěné pochvě nože bojovníka z Pražského hradu (Borkovský 1939-46: 127). Notker Koktavý zmiňuje, že Karel Veliký nosil pozlacené kožené boty (De Carolo Magno, přel. Thorpe, str. 132).

Zdroj: Mannering 2017.

Zdroj: Nationalmuseet 2020.

Zdroj: Fashioning the Viking Age 2019.


Peněženka z holandského Roswinkelu, která je nejbližší analogií. Zdroj: Gräslund 1984: Abb. 16.2.

Nakolik je nám známo, prozatím vznikly dva pokusy o rekonstrukci, které je záhodno zmínit. První z nich vznikl v dánské dílně Nichols Naturligvis. Jediné, co lze tomuto pokusu vytknout, je velikost aplikace, která oproti originálu zabírá velký prostor, a tvar spodní hrany, která by měla být hrotitější a zřejmě bez řemínku. Obecně vzato tento pokus kopíruje modely z Birky. Dílna velmi aktivně experimentuje s možnými vzhledy původního propletence, který je podle názoru dílny symetrický.

Pokus o rekonstrukci z dílny Nichols Naturligvis.

Druhý pokus vytvořila švédská reenactorka Veronica Wik, která asymetrickou aplikaci namontovala na měšec. Přínosem této rekonstukce je reflektování větší kapacity peněženky, která měla být schopna pojmout několik set kusů stříbra, a také větší odsazení aplikace od okraje, které se více shoduje s originálním nálezem. Ocenit musíme také zapojení mincí a tedy snahu o realistický koncept.

Pokus o rekonstrukci vytvořený Veronicou Wik.

Protože obě verze mají svoje nedostatky, s reenactorem a grafikem Tomášem Cajthamlem jsme připravili dva grafické návrhy, které dle našeho soudu nejlépe nastiňují původní vzhled artefaktu – peněženka je skládací, má pouze jeden řemínek, aplikace zaujímá správný poměr vůči zbytku a odsazení od okrajů respektuje originální kompozici. Předlohou nám byla peněženka z Roswinkelu, kterou považujeme na nejbližší tvarovou analogii. Vzhled aplikace byl převzat z pokusu o rekonstrukci Veroniky Wic, ačkoli jsme si vědomi, že ani jeden z navržených vzhledů není ideální.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Navržené kresebné rekonstrukce peněženky z Iholmu.
Vytvořil Tomáš Cajthaml.


Poděkování a závěr

Peněženka z Iholmu představuje vzácný exemplář, který doplňuje mozaiku měšců, vaků, brašen a peněženek známých z doby vikinské. Pokud jde o nákladnost zdobení, řadí se na přední příčky u tohoto typu nálezů. Jeho hodnota je také v tom, že naznačuje, že zlacení kůže byl rozšířenější fenomén, než se doposud předpokládalo. Jde také zřejmě o první peněženku známou z vikinského Dánska, což ocení především reenactoři zajímající se o tento region, kteří nyní mají možnost přihlédnout k tomuto artefaktu. Toto vše by mělo sloužit jako apel na pracovníky Národního muzea v Kodani, upozorňující na fakt, že peněženka stále nebyla publikována.

Závěrem si dovolím poděkovat dílně Nichols Naturligvis, která mne upozornila na tento nález. Mé díky si zaslouží také Veronica Wik. Na posledním, nejčestnějším místě, bych chtěl vzdát hold Tomášovi Cajthamlovi, který rychle a nezištně vytvořil skvělé grafiky, díky nimž tento artefakt mohou docenit lidé z celého světa.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Notker Kotkavý : De Carolo Magno. In: Two lives of Charlemagne: Einhard and Notker the Stammerer, přel. Lewis Thorpe, Harmondsworth 1967.

Borkovský, Ivan (1939-46). Hrob bojovníka z doby knížecí na Pražském hradě. In: Památky archeologické 42, 122-131.

Brøndsted, Johannes (1938). Danmarks oldtid, bind 3, København.

Duczko, Władysław (1989). Runde Silberblechanhänger mit punzierten Muster. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:3. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 8–18.

Erslev, Kristian (1875). Roskildes ældste Mønter. Studier til Dansk Mønthistorie. In: Aarbøger for nordisk Oldkyndighed og Historie, København, 117–187.

Fashioning the Viking Age 2019. Fragment of a leather purse from Yholm. In: Fashioning the Viking Age Project. Navštíveno 19.3.2020, dostupné z: https://www.instagram.com/p/BzFgHN9nr0a/.

Fremersdorf, Fritz (1955). Das fränkische Reihengräberfeld Köln-Müngersdorf, Berlin.

Galster, Georg (1980). Vikingetids møntfund fra Bornholm. In: Nordisk Numismatisk Årsskrift 1977–78, 5–246.

Gräslund, Anne-Sofie (1984). Beutel und Taschen. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 141-154.

Grenander-Nyberg, Gertrud (1985). Die Lederfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. In: Szabo, M. – Grenander-Nyberg, G.- Myrdal, J. (eds.). Die Holzfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. Elisenhof Band 5, Frankfurt – Bern – New York.

Grundtvig, Sven (1948). Danske folkesagn, 1839-83: samling. Danske stedsagn, København.

Hårdh, Birgitta (1996). Silver in the Viking Age: A Regional-Economic Study (Acta Archaeologica Lundensia, Series in 8° Nr. 25), Stockholm.

Hauberg, Peter Christian (1900). Myntforhold og udmyntninger i Danmark indtil 1146, København.

Malmer, Brita (1966). Nordiska mynt före år 1000 (Acta Archaeologica Lundensia, Series in 8° Nr. 4), Lund.

Mannering, Ulla (2017). Skattefundet fra øen Yholm. In: Nationalmuseet – Prehistory. Navštíveno 19.3.2020, dostupné z: https://www.facebook.com/DanmarksogMiddelhavslandenesOldtid/photos/a.1701340826604999/1746996435372771/?type=3.

Nationalmuseet (2020). Udsøgt læderpung med guldtryk. In: Nationalmuseet i København, navštíveno 19.3.2020, dostupné z: https://natmus.dk/historisk-viden/temaer/pels-i-oldtiden-og-antikken/pels-i-oldtiden/udsoegt-laederpung-med-guldtryk/.

Pleyte, Willem (1883). Nederlandsche Oudheden van de vroegste tijden tot op Karel den Groote, Leiden.

Rasmusson, Nils Ludvig (1937). Kring de västerländska mynten i Birka. In: Från stenålder till rokoko, studier tillägnade Otto Rydbeck, Lund, 113–135.

Rolfsen, Perry (1981). Den siste hedning på Agder. In: Viking, Vol. 44, 112–128.

Sigtuna Museum (2019). Veckans föremål. In: Sigtuna Museum & Art. Navštíveno 19.3.2020, dostupné z: https://www.facebook.com/sigtunamuseumandart.se/photos/a.424430047633243/1963497667059799/?type=3.

Schive, G. I. (1865). Norges Mynter i Middelalderen, samlede og beskrevne af G. I. Schive: Med Indledning af C. A. Holmboe, Christiania.

Skovmand, Roar (1942). De danske Skattefund fra Vikingetiden og den ældste Middelalder indtil omkring 1150. In: Aarbøger for nordisk oldkyndighed og historie, København, 1-275.

Trap, Jens Peter (1923). Kongeriget Danmark, 4. Udgave, København.

Trap, Jens Peter (1957). Kongeriget Danmark, 5. Udgave : Odense og Svendborg Amt, København.

Wahlstedt, Axel (1930). Den svenska plåtmyntningens historia. In: Numismatiska meddelanden 25, 22-36.