Přehodnocení peněženky z Gokstadu

Peněženka z honosného hrobu z norského Gokstadu (počátek 10. století) patří mezi nejčastěji rekonstruované předměty raného středověku a je prodávána mnoha desítkami výrobců po celém světě. Její navržená rekonstrukce však pro svou nejednoznačnost opakovaně přitahuje pozornost reenactorů. V tomto článku se na peněženku podíváme podrobněji a navrhneme novou interpretaci, která doposud nebyla realizována. 


Dosavadní interpretace peněženky

Současná interpretace, která je používána reenactory a která je prezentována v akademické literatuře, byla navržena Birgit Heyerdahl-Larsen v jejím článku Gokstadhøvdingens pung (The Gokstad chiefstain´s pouch) roku 1981. V článku autorka doslova uvádí:

„V pohřební komoře byly spolu s osobními předměty náčelníka nalezeny kožené kusy, o kterých se Nicolaysen domníval, že jsou pozůstatky peněženky. Tyto kusy již bohužel neexistují. Kůže zřejmě vyschla a rozložila se, protože nebyla uložena v jílu. Moderní konzervační metody byly před stovkou let samozřejmě neznámé. V tomto článku se pustím do riskantního podniku a pokusím se [zrekonstruovat] peněženku na základě domněnek vyplývajících z nákresů třech kožených kusů publikovaných v The Viking-ship discovered at Gokstad in Norway a popisu, který lze nalézt v hlavním katalogu Kulturněhistorického muzea, jenž zní: 

‚Dva oválné kusy dvojité tenké kůže o velikosti 13,5 × 8,5 cm, na jedné hraně ostře uříznuté. Kusy si navzájem odpovídají a byly k sobě navzájem na okrajích přišité. Jeden kus má jemně provedené dekorativní otvory a byl podšit barevným materiálem, který musel v prostorech otvorů vytvářet příjemný kontrast. Pravděpodobně existoval další zdobený kus. Spolu s peněženkou byly nalezeny řemeny a podlouhlý, na obou koncích opotřebením zúžený kus, který byl od středu zdoben třemi řadami těsně naděrovaných otvorů. Švy podél okrajů zanechaly otvory ve všech těchto kusech.’ “ (Heyerdahl-Larsen 1981: 104)

Z textu vyplývá, že autorka peněženku nikdy neviděla a svou interpretaci založila na nákresu publikovaném Nicolaysenem (1882: Pl. IX.3-5) a popisu, který lze dnes nalézt v centrálním katalogu Unimus (Unimus 2020). Základem její interpretace je Nicolaysenova kresba oválného předmětu, ke kterému různými způsoby připevňuje kožený naděrovaný pás. Základem obou níže přiložených verzí je dvoudílná peněženka sešitá na okrajích, přičemž obě poloviny jsou zdobeny prořezaným ornamentem a uvnitř jsou vyloženy textilní výstelkou a opatřeny dvěma kapsami. Tento základ má podle autorky velikost 13,5 × 8,5 cm. Verze vlevo umisťuje naděrovaný kožený pás na ústí tohoto základu, zatímco verze vpravo tento pás umisťuje na okraj základu. Peněženka je v obou případech doplněna o držadlo, snad volně inspirované zužovaným koženým pásem, který Nicolaysem přiřadil k nálezu (1882: Pl. IX.5).

Interpretace navržené Birgitou Heyerdahl-Larsenovou.
Heyerdahl-Larsen 1981: 37.

Tuto interpretaci přebírají reenactoři po celém světě, kteří peněženku používají jako takřka jediný dochovaný exemplář svého druhu nalezený ve vikinském Norsku. V jejich rukách vznikají jak kusy, které se tvarově a materiálově shodují s navrženou rekonstrukcí, tak i verze, který se více či méně odchylují. Nejznatelnějším rozdílem mezi jednotlivými pokusy jsou rozměry, použitý kontrastní materiál a materiál vyztužení ústí, kterým se občas stává dřevo nebo paroh.

Verze peněženky vyrobená dle dosavadní interpretace.
Výrobce: Dominik Schörkl (vlevo), Královo řemeslo (vpravo).

Verze peněženky vyrobená dle dosavadní interpretace.
Výrobce: Bjorn This Way (vlevo), norther73 (vpravo).


Nesrovnalosti

Při detailnějším pohledu stávající interpretaci provází několik nesrovnalostí, které se týkají tří oblastí – tvaru, velikosti a konstrukce.

Tvar

Aby peněženka mohla být opatřena zesilující manžetou na ústí, Heyerdahl-Larsenová navrhuje tvar, který by bylo možné nazvat ledvinovitý. To je v rozporu s původním Nicolaysenovým nákresem, který ukazuje zaoblenější tvar a absenci manžety. Vezmeme-li do úvahy degradaci předmětu v době objevu, která mohla jednoduše zapříčinit zkreslení kresby, lze předpokládat, že předmět byl symetrický a měl tvar oválu anebo přesýpacích hodin.

Za zmínku rozhodně stojí, že také prořezávaná dekorace na Nicolaysenově kresbě působí poněkud rozdílně a fragilněji.

Původní Nicolaysenova kresba. Nicolaysen 1882: Pl. IX.3.

Velikost

Nejčastější otázka reenactorů na adresu gokstadské peněženky se týká rozměrů. Zde si nemůžeme odpustit kritiku Heyerdahl-Larsenové, která peněženku osobně neprozkoumala a považovala ji za zničenou. Pokud by podnikla snahu peněženku najít, zjistila by nejen, že existuje, ale také, že její velikost poněkud vybočuje od udaných informací. Připomínáme, že Heyerdahl-Larsenová udává rozměr 13,5 × 8,5 cm.

Do dnešního dne se v rozeznatelném stavu zachovala zhruba polovina předního dílu peněženky s jednou prořezanou spirálou. Její fotografie je digitalizována a uložena v centrálním katalogu Unimus pod katalogovým číslem C10460 (Unimus 2020). Z přiloženého měřítka, jehož správnost v osobní diskuzi potvrdil autor fotografie Vegard Vike, je patrné, že rozměr 13,5 × 8,5 cm se vztahuje pouze k této jedné polovině předmětu. Teoreticky vzato by tak celá peněženka nabývala velikosti zhruba 17 × 13,5 cm, což v kombinaci se zesilující manžetou a poutkem není příliš pravděpodobné.

Jistou indikací, jak veliký mohl být původní předmět, udává Nicolaysen ve své původní kresbě, která má uvedené měřítko 1:2. Drobné předměty, které jsou do dnešního dne zachované, jsme v souvislosti s měřítkem ověřili, s tím výsledkem, že předměty jsou zakresleny správně či pouze s minimálními odchylkami. Pokud tedy budeme měřítku důvěřovat, přední díl brašny dle kresby měřil zhruba 15 × 11 cm. Rozměry bohužel není možné ověřit v textové části Nicolaysenovy práce, která tento detail z důvodu velmi rychlého vypublikování neobsahuje.

Věříme, že rozdíl mezi 17 × 13,5 cm a 15 × 11 cm je způsoben skutečností, že fotografie současného stavu zkresluje. Předmět je natažený a oblast dekorace je významně roztažená, díky čemuž předmět působí relativně dlouze i široce. Pokud by bylo možné zúžit rozestupy mezi prořezanou dekorací na minimum, jako je tomu u Nicolaysenovy kresby, věříme, že by to ovlivnilo velikost. Z toho důvodu nelze brát rozměr 17 × 13,5 cm příliš směrodatně a je možné se přiklonit k menšímu rozměru, zhruba 15 × 11 cm. Přestože tento rozměr se nezdá jako dramaticky rozdílný oproti původní navrhované velikosti, jde o rozměr, který znemožňuje některé způsoby použití. Nutno v této souvislosti ještě připomenout poznámku konzervátora Vegarda Vikeho, že celý předmět velmi pravděpodobně po objevu prošel výrazným seschnutím, a tím pádem došlo ke smrštění. Odhadovanou velikost zakresleného stavu je proto potřeba brát s jistou rezervou a lze ji považovat za minimální. Další skutečnost, která musí nutně přijít do úvahy, je převracení hotového výrobku, kterým peněženka z Gokstadu určitě prošla.

Současný stav peněženky. Unimus 2020.

Konstrukce

Nesrovnalosti konečně vidíme v popisu, jak jsou jednotlivé díly peněženky poskládány. Nicolaysenův původní text obsahuje strohou následující větu, která pouze naznačuje, že kůže byla podšita barevnou textilií (Nicolaysen 1882: 47m):

Několik kožených fragmentů s jemnými otvory po švech, nepochybně pozůstatky peněženky, která byla uvnitř podšita barevnou textilií, jež bylo vidět skrze prořezy v kůži.

Nejvíce informací podává současná verze katalogu Unimus, která po jazykové stránce odpovídá vzniku v zhruba před 100 lety a z níž vycházela Heyerdahl-Larsenová (Unimus 2020):

„Několik kusů tenké kůže. Dva z těchto kusů jsou oválného tvaru, na jedné straně seříznuté do roviny, 13,5 cm široké a 8,5 cm vysoké, které si navzájem odpovídají a byly k sobě na okrajích přišité. Nepochybně se jedná o peněženku. Oba jsou z dvojité kůže, z nichž jeden je prořezán a byl na spodní straně podšit textilem. Zdá se, že existuje fragment dalšího prořezávaného kusu. Dalšími koženými kusy jsou řemeny, částečně s otvory po prošití ve středové části.

Tato zpráva je naprosto zásadní pro pochopení celého předmětu, neboť jde o nejstarší popis z doby, kdy byl předmět kompletnější, než je dnes. Dočítáme se o dvou dvouvrstvých oválných kusech o rozměru 13,5 × 8,5 cm, přičemž k sobě byly přišity a zdobený byl pouze jeden oválný dvouvrstvý kus. Současně se dozvídáme, že tento celek zřejmě měl stejně zdobený protikus. Z tohoto vyplývá, že text se vztahuje pouze k polovině peněženky, což fotografie předmětu potvrzuje – prořezaný díl je dvouvrstvý (druhý, neprořezaný dvouvrstvý díl není zachován) a rozměrově odpovídá.

Oproti tomu Heyerdahl-Larsenová klade rovnítko mezi Nicolaysenovu kresbu a popis dvou dvouvrstvých kusů. Dvouvrstvost si Heyerdahl-Larsenová vykládá tím, že peněženka “měla dvě kapsy” a informaci o prořezaném protikusu přetváří do myšlenky, že byla “pravděpodobně zdobená na obou stranách” (Heyerdahl-Larsen 1981: 37).

Řemení bylo k peněžence přiřazeno Nicolaysenem a jak bylo výše poznamenáno, oválný tvar nenasvědčuje navrhovanému použití řemenů. Objektivně vzato nelze potvrdit ani vyvrátit, zda řemení bylo skutečně součástí peněženky.


Nová interpretace

V červnu roku 2020 jsme byli kontaktování dánským řemeslníkem Thomasem Nicholsem z dílny Nichols Naturligvis, který upozornil na některé z výše uvedených nesrovnalostí a vyjádřil pochybnost, zda je peněženka rekonstruována správně. Společně jsme peněženku zevrubně prodiskutovali a touto cestou bychom rádi zveřejnili naše čtení předmětu, který byl – dle našeho soudu – dodnes chybně chápán.

Tvar peněženky lze zakládat na Nicolaysenově kresbě, která zobrazuje přibližně oválný tvar. Průřez peněženky je pak nutné zakládat na zprávě z katalogu Unimus – přední díl byl prořezaný, dvouvrstvý a přišitý k zadnímu, nezdobenému dvouvrstvému dílu, který musel představovat kapsu. Zadní zdobený díl peněženka postrádala. Z Nicolaysenova textu i katalogu vyplývá, že textilní vrstva z kontrastní látky byla umístěna mezi oba dvouvrstvé díly. Z tohoto vyplývá, že peněženka byla původně přehnutá a Nicolaysenova kresba zobrazuje peněženku v rozloženém stavu. Tuto úvahu podporují 4 symetricky umístěné otvory, které byly v dosavadní interpretaci považovány za dekoraci. Otvory lze chápat jako konstrukční rys sloužící k zapínání peněženky pomocí řemínku, který v nich byl zřejmě protažený. Stejným případem může být středový podlouhlý otvor, který nemusí být dekorací, nýbrž mohl sloužit k ukládání předmětů do peněženky.

Nejbližší analogií námi navržené interpretace je peněženka ze Sigtuny (Sigtuna Museum 2019aSigtuna Museum 2019b). Tento předmět, nalezený v lokalitě Trädgårdsmästaren a datovaný do let 1030-1050, sestává z předního dílu, který má velikost 14 × 11 cm, tvar přesýpacích hodin, jednoduchý geometrický dekor a možný středový otvor. Vnitřní díly peněženky chybí, stejně jako u současné verze gokstadského nálezu.

Peněženka ze Sigtuny. Sigtuna Museum 2019aSigtuna Museum 2019b.

Pokusná rekonstrukce peněženky ze Sigtuny. Autor: Oleksii Malev.

Vnitřní prostor peněženky nabízí více možných interpretací. V níže přiložené vizualizaci navrhujeme tři varianty:

  1. obě strany peněženky jsou k sobě přišity a peněženka není otevíratelná. Vnitřní prostor je půlen jedním dvouvrstvý koženým plátem, který vytváří dvě kapsy. Textilní vrstva zabraňuje vypadnutí předmětů, které jsou do peněženky zasouvány otvorem na horní hraně.
  2. obě strany peněženky jsou ponechány nesešité a peněženka je otevíratelná. Textilní vrstva je pošita koženým dílem, který je překryt dvěma kapsami. Otvor na horní hraně je překryt textilem.
  3. obě strany peněženky jsou ponechány nesešité a peněženka je otevíratelná. Textilní vrstva je částečně pošita koženým dílem, který je překryt dvěma kapsami. Otvor na horní hraně je překryt textilem. Prostor mezi koženým dílem a textilem lze využít k ukládání předmětů, peněženka tak má celkem čtyři kapsy.

Povahu použitého textilu bohužel neznáme. Jedinou informací, kterou máme k dispozici, je barevnost této textilní vrstvy, která vytvářela kontrast. Není nemožné, že se mohlo jednat o hedvábí, které je gokstadském hrobu zastoupeno (Vedeler 2014: 41-2).

Pozici řemení, které bylo k nálezu přiřazeno Nicolaysenem a následně interpretováno Heyerdahl-Larsenovou, nelze odhadnout. Neměli bychom vyloučit možnost, že tyto fragmenty vůbec nepřináleží k peněžence.


Vizualizace nové interpretace

V součinnosti s reenactorem a sedlářem Thomasem Nicholsem z dílny Nichols Naturligvis jsme připravili vizualizaci popsané interpretace, která v případě druhé varianty navrhuje konstrukci krok za krokem. Autor poznamenává, že výroba peněženky trvá zhruba 2,5 hodiny, což je v porovnání s 9-11 hodinami, které trvala výroba peněženky dosavadní interpretace, výrazné zrychlení.

Fotografie všech tří variant lze jednoduše stáhnout pomocí následujícího odkazu:


Varianta 1


 

Varianta 2

 

Varianta 3


Poděkování

Revize nálezu by nebyla možná bez všímavých očí a odhodlané mysli Thomase Nicholse z dílny Nichols Naturligvis, který vytvořil funkční model nově interpretované peněženky a kterému tímto srdečně děkujeme.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Heyerdahl-Larsen, Birgit (1981). Gokstadhøvdingens pung = The Gokstad chiefstain´s pouch. In: Wexelsen, Einar (ed). Gokstadfunnet : et 100-års minne = The Gokstad excavations : centenary of a Norwegian Viking find, Sandefjord, 36-7, 104-5.

Nicolaysen, Nicolay (1882). Langskibet fra Gokstad ved Sandefjord = The Viking-ship discovered at Gokstad in Norway, Kristiania.

Sigtuna Museum (2019a). Veckans föremål. In: Sigtuna Museum & Art. Navštíveno 19.3.2020, dostupné z: https://www.facebook.com/sigtunamuseumandart.se/photos/a.424430047633243/1963497667059799/?type=3.

Sigtuna Museum (2019b). Uppdatering av Veckans föremål. In: Sigtuna Museum & Art. Navštíveno 14.6.2020, dostupné z:
https://www.facebook.com/sigtunamuseumandart.se/photos/pcb.1991639364245629/1991636104245955/?type=3&theater.

Unimus (2020). C10460. In: Unimus [online]. [2020-06-14]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/khm/search/?oid=67669&museumsnr=C10460&f=html

Vedeler, Marianne (2014). Silk for the Vikings, Oxford – Philadelphia.

Lov sobů na Lendbreenu

Pozice Lendbreenu v Norsku.

Třebaže oteplování naší planety sebou nese mnoho negativních dopadů, archeologii poskytla tato globální hrozba přinejmenším jednu drobnou satisfakci – a sice možnost zkoumat nálezy, které byly ukryty pod ledem. Z toho důvodu svévolně vzniklo odvětví archeologie, jež hledá, vyprošťuje a konzervuje právě takové objekty ukryté pod ledovci, takzvaná glaciální archeologie. A ačkoli je toto odvětví prozatím v plenkách, slaví ohromné úspěchy. Může za to především perfektní stav artefaktů, které jsou pomocí médií prezentovány širšímu publiku. Nejznámějším objevem na tomto poli je bezesporu tzv. Ötzi, prehistorický muž nalezený roku 1991 v Tyrolských Alpách. Vzhledem k zaměření tohoto projektu se však budeme zabývat jiným příkladem.

Již zhruba 10 let v Norsku funguje projekt Secrets of The Ice (“Tajemtví ledu”), který formou pěších průzkumů zkoumá vybrané lokality, zveřejňuje nálezy a varuje před efekty oteplování, které může ledovce do roku 2100 nenávratně vymazat z mapy. Výsledky projektu jsou dechberoucí a dosahují značné popularity, o čemž svědčí desítky tisíc fanoušků na sociálních sítích. Jednou z lokalit, kterou Secrets of The Ice zkoumá, je ledovec Lendbreen, rozkládající se mezi komunami Lom a Skjåk v národním parku Breheimen. Lendbreen je vhodným lovištěm sobů, kteří odnepaměti lákali lovce, a cestu přes ledovec také volili lidé, kteří nechtěli obcházet hory skrze údolí, což činí zacházku přinejmenším 15 km. Nejstarším dokladem lidské návštěvy je 3300 let starý luk, avšak je dosti možné, že se objeví i starší, jelikož zatím tají svrchní vrstvy, datovatelné do doby železné a středověku. Ledovec se zdá být kontinuálně navštěvován po staletí, a tak není divu, že někdy došlo ke ztrátě nebo úmyslnému odhození rozbitých či nepotřebných předmětů. Nejpozoruhodnější je možný doklad tábora s loveckým vybavením a předměty denní potřeby.

Dřevěná kvedlačka z Lendbreenu. Radiokarbonová datace ukázala, že je okolo tisíce let stará. Fotku pořídila Vivian Wangen z Kulturně historického muzea v Oslu.

Vlněný palčák datovaný do doby vikinské.

Lovecký tábor se nacházel v závětrné rozsedlině poblíž ledovce v nadmořské výšce ca. 1900 m. n. m., přibližně na prostoru 70×70 m. Jelikož se na místě nalezl stanový kolík, předpokládá se, že lovci na místě pobývali několik dní a nocovali, namísto každodenního sestupu do údolí (zhruba 8-10 km). Průměrná roční teplota na Lendbreenu za posledních sto let činí 0,8°C, přičemž průměrné hodnoty v létě činí 10°C a v zimě -8°C. Mezi květnem a říjnem se průměrné teploty pohybují v kladných číslech, a v noci spadne ukazatel teploměru jen zřídkakdy pod -5°C. Na ledovci však vane konstantní vítr o rychlosti kolem 5 km/h. I v současné době je okolí ledovce pokryto sněhem po více než polovinu roku. Lidé, kteří se z různých důvodů vydávali na ledovec, tudíž museli být řádně vybaveni na pobyt v chladu a pro pohyb na ledu. Dokládá to vlněné oblečení, např. kompletní tunika datovaná k roku 300 n. l., velký kus modře obarvené látky z 10. století, vlněná rukavice či kompletní kožená bota, která na vnější straně není zbavena chlupu. Fragmentů takto vyrobené obuvi bylo na Lendbreenu objeveno více. K transportu osob se mohlo využívat lyží, sněžnic, maček či cestovních holí, z nichž některé byly vyryty runovými nápisy. Nález koňské čelisti, koňského trusu, středověké podkovy a součástí postroje svědčí o tom, že lovci a cestující vystoupali na ledovec s koňmi, kteří mohli táhnout náklad (vybavení, potraviny a úlovky) na hřbetu anebo na saních, jejichž fragment je rovněž znám. Nálezy fragmentů saní jsou známy i z jiných norských ledovců.

Kompletní kožešinová bota s řemínkem v nálezovém stavu. Autorkou fotky je Vivian Wangen.

Mezi nejběžněji nacházené lovecké vybavení patří stovky nálezů strašáků. Jedná se o asi metr dlouhé tyče, které mají pod horním koncem zářez pro provázek či řemínek. Na těchto byly zavěšení obdélníkové tlouky z tenkého dřeva. Takto zkonstruovaný nástroj pod náporem větru vytváří zvuk, kterého se sobi obávají. Lovci proto strašáky rozmisťovali v liniích, což zvířata navádělo přímo k místu, kde číhali lovci. Tato technika je dobře známa ze sámského prostředí, kde se používala ještě v 18. století. Samotný lov probíhal pomocí luků a kopí/oštěpů, a to zejména v létě, kdy se sobi stahují na ledovec, aby se ochladili a zbavili otravného hmyzu. Nálezy kompletních či téměř kompletních šípů, a to včetně omotávek a letek, jsou na Lendbreenu a v jiných horských oblastech Norska poměrně běžnými nálezy. Raritním předmětem je však kompletní kopí/oštěp, nalezené roku 1974.

Kopí datované do druhé poloviny 9. století (C34256). Železný hrot je 455 mm dlouhý a je nasazený na březovém ratišti s délkou 1950 mm. 80 mm ratiště bylo zasazeno do tulejky a pojištěno z jedné strany ohnutým hřebem. Šířka ratiště v místě ústí tulejky činí 25 mm, konec ratiště je tlustý pouze 10 mm. Za foto a popis děkuji Vegardu Vikemu.

Malý nožík z Lendbreenu, zhruba tisíc let starý. Rukojeť je vyrobena z břízy. Celková délka činí kolem 15 cm.  Fotografii pořídil Espen Fintad z opplandské rady.

Mezi další pozoruhodné nálezy z Lendbreenu patří také dřevěná kvedlačka, která svědčí o vaření na cestách, kompletní nožík s dřevěnou rukojetí, dřevěná jehlice, množství šitých fragmentů z kůže a březové kůry a dřevěné lopaty. Na jiných norských horách byly nalezeny mnohem větší nože, které mohly sloužit k porcování masa. Toto je samozřejmě pouze výčet, který však demonstruje šíři používaných předmětů.

Kvalita a četnost ledovcových nálezů ukazují, jak velký potenciál se skrývá v tomto odvětví, které může poodhalit denní životy pradávných lidí, kteří se vydávali do hor. Přejeme všem archeologům ze Secrets of The Ice, jakož i dobrovolným pomocníkům, mnoho úspěchů!


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.