Viking Age crampons

For my entire reenactment career, I have encountered the problem of slippery shoe soles. Some reenactors solve the problem with rubber soles or metal hobnails, but these are not period solutions. Leather soles are extremely slippery on the wet or frozen surfaces, especially when they are a bit used and scuffed, which means the problem has to be solved in a way.

In Sagas of Icelanders and some other sagas, two terms skóbroddr (“shoe spike”; Eyrbyggja saga, Sturlunga sagaSverris saga) and mannbroddr (literally “man’s spike”; Þorsteins saga hvíta, Vápnfirðinga saga) occur and they represent spikes that are used when saga heroes travel over the ice or as a cheating device mounted to horse forehead during horse fights. Spikes were not permanently attached to shoes; one could put them on and take them off as needed.

Crampons designed for horse hooves. Taken from Rybakov 1985: 362, Tab. 148, 26-29.

Crampons from sagas have many counterparts in the archaeological material in the whole of Scandinavia and beyond. The term mannbroddr suggests there were also crampons designed for horse hooves (see here). In some cases, it is difficult to determine which crampons were designed for men and which for horses. In this article, we will focus mainly on crampons that were meant to be attached to shoes. We will look at finds from Birka and Haithabu and some other analogies. Their function is to help to get stability on slippery surfaces, mainly ice. Etnographical mentions even attest the usage of crampons by whalers on the ocean, where whales were butchered (Goubitz 2007: 305). It is important to add that some of the graves with crampons from Birka were interpreted as winter graves; crampons and skates could play a symbolic role in this case (Gräslund 1980: 7576). Fox example, during the exhibition We call them Vikings, The Swedish History Museum in Stockholm described crampons with these words: “The road to Hel is icy and leads north and downwards. Ice spikes ensured a safe arrival.

Here are links to downloadable documents I prepared for you:
Swedish crampons (including Birka type 1, 2 and 3)
Crampons from Haithabu

Generally speaking, crampons of the Viking Age had no more than four spikes. Spikes are positioned in the way to maximize the friction of the shoe. Crampons can be divided into four basic categories:

  • Type A, “1-point crampons”. These were made of separate bent bands with only one spike. Bent bands, with no more than three pieces at the same time, were attached to leather or wooden bases. The length of these bases corresponded with the width of the shoes and were connected by straps to the shoe. Birka types 1 and 2 belong to this type (Arwidsson 1986: 111; however, Birka type 2 crampons could be horse crampons; discussion with Sergey Kainov). This type occurs also in Norway (Petersen 1951: 62–63), Latvia, Slovakia (my personal observations) and on territories of the Old Rus (Kainov–Spasov 2005),

    typA

    The method of attachment according to Kainov–Spasov 2005.

  • Type B, “3-point crampons”. Crampons of this type are in forms that are roughly trianglar – crampons in the shape of an equilateral triangle with open inner space (Birka type 3), Y-shaped crampons (Haithabu types 1 and 2), T-shaped crampons (Haithabu type 3) and V-shaped crampons (Swedish type 5). Crampons in the shape of an equilateral triangle with open inner space have been found in Norway, Sweden, Iceland, Poland, Latvia and Old Russia (Petersen 1951: 62–63; Arwidsson 1986: 111; Kirpičnikov 1973: 170; Kainov–Spasov 2005; Petrov 2006: 174; Wojtasik 1998: 372, Ryc. 10.27,5). Y-shaped crampons were found not only in Haithabu, but also in Schleswig (Saggau 2000: 99100), in territories of West Slavic tribes and in Lund (Westphalen 2002: 271), in medieval Söderköping (SHM 34183:23), in medieval Riga (Petrov 2005) and Novgorod (Petrov 2006: 173–174); the same pieces were found in the tool chest from Mästermyr, Gotland (Arwidsson–Berg 1999: 16, No. 92–93). Three T-shaped crampons were found in Haithabu (Westphalen 2002: 271). V-shaped crampons were only found in the grave Valsgärde 7, which dates to the 7th century (Arwidsson 1977: 91, No. 1097; Arwidsson 1986: 112). No sure method of attachment is known, but we are aware of several high medieval or early modern methods from Oslo, Tønsberg, Trondheim, Leiden, Riga and Novgorod:
medieval_norway

At least eighteen leather stripes designed for crampons, sometimes with shoe soles or with imprinted triangular crampons, were found in medieval and early modern layers of Oslo and Tønsberg in Norway. Examples taken from Johansen – Molaug 2008: 197, Figs. 209–210, Johansen 2008: 127, Fig. 141 and the catalogue of Unimus.

tonsberg

The leather stripe from medieval Tønsberg. The crampon was fixed in the stripe and then covered with round leather piece, which held the crampon in the stable position. Taken from Brendalsmo – Lindh 1982: 27. For more medieval leather stripes designed for crampons, see Ulriksen 1992.

oslo_crampon

A leather piece with imprinted crampon, found in Gamlebyen, Oslo. Very similar solution as in the previous picture. Dated to the first half of the 14th century. Taken from Færden et al 1990: 263, Fig. 30g, 264.

A very well preserved high medieval crampon from Söderköping, Sweden (SHM 34183:23). Note that holes around the crampon, which are similar to those from Oslo and Tønsberg. Taken from the catalogue of SHM.

trondheim_crampon

Medieval leather stripe and triangular crampon from Trondheim. Taken from Goubitz 2007: 311, Fig. 23b.

leiden_crampon

Late medieval leather stripe with an imprint of triangular crampon, found in Leiden. Taken from Goubitz 2007: 311, Fig. 23a.

typB2

The method used in 13th–14th century in Riga, Latvia. Taken from Petrov 2005.

typB5

The method used in 13th–14th century in Novgorod, Russia. The area around the crampon is covered with another layer of leather. Taken from Petrov 2006: 172, 176, Fig. 1, 4.

typB3

The method suggested by Kainov–Spasov 2005.

typB1

The method suggested by Saggau 2000: Abb. 67:4. The crampon is placed in folded leather stripe. Note that the leather strap is placed on a modern shoe.

typB4

This method is etnografically attested from Finland. The crampon is placed in folded leather stripe and fixed by stitching. Taken from Schietzel 2014: 214.

finnish_crampons

Etnographical methods attested in Finland. Taken from Sirelius 1934: 116, Taf. 55, Abb. 244a-c.

77

The realization of the method suggested by Spasov-Kainov 2005, group NorraVind.

veronica_replica2

The attachment method used by Veronica Wik.

veronica_replica

The attachment method from Tønsberg replicated by Veronica Wic.

kosciusko_crampon

The attachment method used by Amy Pooley when climbing Mr Kosciusko. Credits go to Joshua Button.

  • Type C, “4-point crampons”. Three X-shaped crampons were found in Haithabu (Haithabu type 4Westphalen 2002: 271). In Viking Age and medieval Norway, X-shaped crampon with open inner space were used as well (see C13709C35607C37183 or T2316). Similarly, there is a X-shaped crampon with open inner space and metal holders found in medieval Hovgården, Sweden (SHM 15825:149). The attachment method is not known from the Viking Age and it could be similar to what we have shown in the case of type B.

The crampon from medieval Hovgården (SHM 15825:149). Taken from the catalogue of SHM.

20160921_142230

The attachment method used by Karel Sýkora, Marobud.

  • Other types, “atypical crampons”. We have to mention crampons of the Swedish type 4, that were found in graves Tuna Alsike X and Bengtsarvet 2. They were made of an iron bands, whose length corresponded to the width of the shoe. They had bent ends with loops for attachment and three spikes on the bottom side. Analogical methods with two spikes were found in late medieval or early modern sites from Germany (Heiligenberg, Tannenberg, Dossenheim, Gaisberg; Gross 2012: 448–9) and Russia (Staraya Ladoga). Besides the find from Staraya Ladoga, Kirpichnikov (1973) shows yet another interesting form medieval.
heiligenberg_crampon

2-point iron band crampon with loops for attachment. Taken from Gross 2012: 544, Taf. 60.11.

typX

Crampons found in Staraya Ladoga (Number. 3; 17th century) and Kniazha Hora (Number. 4, 1150–1240 AD). Taken from Kirpichnikov 1973: 170, Fig. 47.

Viking Age crampons could seem as old-fashioned or primitive pieces of metal. However, in Europe, simple crampons like all those aforementioned were used until the 20th century. Their simple and effective construction uses only a limited number of variants. Therefore, we can see very similar pieces in space and time.

modern_crampons

Crampons from the 19th and 20th century with similar designs.

 

Firsthand experience

My first chance to use crampons took place in 2015, during the festival of Libušín, in the Czech Republic. I chose crampons of type B (Haithabu type 2, Y-shaped). I am very indebted to Jiří “Link” Novák, who gave them to me as a gift. The attachment method was copied from Danish reenactors, since I had not the sources I have now. This was my first try and I would like to inform you about all pros and cons of this piece of gear.

The most important discovery of this experience was that crampons make shoes a very useful thing. When a crampon is used with leather soled shoes, the result is comparable with rubber sole or hobnails. I have not had a chance to use crampons on an icy surface, but they worked perfectly on the wet or dry grass and were very useful during climbing a hill. I used crampons with thick felt insoles, but I think that woolen insoles and crampons fixed with the second layer of leather can lead to the same comfortable feeling. When the user is careful and slow, crampons can be even used on hard surfaces for short distances (all you feel is the pressure). In battle, crampons are also useful for stability, but rather dangerous and therefore not recommended. I personally think they were used mainly in winter, while they had no benefit in summer. They should be used mainly during winter events (for example hikes), whereas to a limited extent during summer events.

The first try showed that a crampon should be fixed into two layers of leather, because the crampon has a tendency to move and to tear the leather.For the same reason, it is necessary to place the crampon the middle of the leather band, not near the edge. The stitching can be very useful. It is always better have two fixed points on the shoe; my attachment method took advantage of leather straps, which hold the leather band in place. Below, you can have a look at photos of my experience.

I hope you liked reading this article. If you have any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon.


Used bibliography:

Arwidsson 1977 = Arwidsson, Greta (1977). Valsgärde 7, Lund.

Arwidsson 1986 = Arwidsson, Greta (1986). Die Eissporen. In: ARWIDSSON, Greta (ed.) Birka II: 2. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm: 111–112.

Arwidsson–Berg 1999 = Arwidsson, Greta – Berg, Gösta (1999). The Mästermyr find : a Viking age tool chest from Gotland, Lompoc.

Brendalsmo – Lindh 1982 = Brendalsmo, Jan – Lindh, Jan (1982). Funn fra en utgravning, Øvre Ervik.

Færden et al 1990 = Færden, G., Schia, E., Molaug, P. B. (1990). De Arkeologiske utgravninger i Gamlebyen, Oslo. 7-8, Dagliglivets gjenstander, Øvre Ervik.

Goubitz 2007 = Goubitz, Olaf (2007). Stepping through time : archaeological footwear from prehistoric times until 1800, Zwolle.

Gräslund 1980 = Gräslund, Anne-Sofie (1980). Birka IV. The Burial Customs. A study of the graves on Björkö, Stockholm.

Gross 2012 = Gross, Uwe (2012). Die mittelalterlichen und neuzeitlichen Keramik-, Metall und Beinfunde. In: Gross, Uwe et al. Forschungen zum Heiligenberg bei Heidelberg : Forschungsgeschichte, Fundmaterial, Restaurierung (Forschungen und Berichte der Archäologie des Mittelalters in Baden-Württemberg, Bd. 32), Stuttgart: 393563. Online: http://archiv.ub.uni-heidelberg.de/artdok/2176/1/Gross_Die_mittelalterlichen_und_neuzeitlichen_Keramik_Metall_und_Beinfunde_2012.pdf

Johansen 2008 = Johansen, Lise-Marie B. (2008). Arkeologisk overvåkning av arbeidene med ny E18 Senketunnel på Sørenga. Del 1, Tekst. NIKU Rapport Arkeologiske Utgravninger 2008/57. Revisjon nr. 01. Online: http://folk.uio.no/vegardav/DIV/NIKU_Oslo_Senketunnel_middelalderutgravning/Rapport57_DEL1_komprimert.pdf

Johansen – Molaug 2008 = Johansen, Lise-Marie B. (2008). Arkeologisk utgraving ved bygging av ny E18 Senketunnel på Sørenga. Sjø- og elveavsatte lag fra middelalder. Del 1, Tekst. NIKU Rapport Arkeologiske Utgravninger 2008/56. Revisjon nr. 01. Online: http://folk.uio.no/vegardav/DIV/NIKU_Oslo_Senketunnel_middelalderutgravning/Rapport56_DEL1_komprimert.pdf

Kainov–Spasov 2005 = Сергей Каинов  Федор Спасов (2005). Обувные шипы. Исторический экскурс и практическое применение. Online: http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_brodd

Kirpichnikov 1973 = А. Н. Кирпичников (1973). Снаряжение всадника и верхового коня на Руси IX—XIII вв,  Ленинград.

Petersen 1951 = Petersen, Jan (1951). Vikingetidens Redskaper, Oslo.

Petrov 2005 = М. И. Петров (2005). Еще раз об обувных шипах. Online: http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_brodd1

Petrov 2006 = М. И. Петров (2006). Обувные шипы из новгородских раскопок // Новгород и Новгородская земля: история и археология : материалы науч. конференции. Новгород, 24-26 янв. 2006 г, Великий Новгород: 171–178. Online: http://bibliotekar.ru/rusNovgorod/144.htm

Rybakov 1985 = Рыбаков, Б. А. (1985). Археология СССР : Древняя Русь. Город, замок, село, Moskva.

Saggau 2000 = Saggau, Hilke E. (2000). Mittelalterliche Eisenfunde aus Schleswig : Ausgrabung Schild 1971-1975, (Ausgrabungen in Schleswig 14), Neumünster.

Sirelius 1934 = Sirelius, U. T. (1934). Die Volkskultur Finnlands : I. Jagd und Fischerei, Berlin-Leipzig.

Schietzel 2014 = Schietzel, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster / Hamburg.

Ulriksen 1992 = Ulriksen, Eli. Lærmaterialet. In: Lindh, Jan (1992). Arkeologi i Tønsberg. 1 : Søndre bydel, Oslo: 103142.

Westphalen 2002 = Westphalen, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 10), Neumünster.

Wojtasik 1998 = Wojtasik, Jerzy (1998). Srebrne Wzgórze w Wolinie, wstępne wyniki badań z lat 1961–1969. In: Materiały Zachodniopomorskie, 45, 321–383.

Interview with Rolf F. Warming

A few notes on Viking Age Shields

rolf

Rolf F. Warming. Photo taken by Jacob Nyborg Andreassen, Combat Archaeology.

Rolf Fabricius Warming is Danish archaeologist, whose studies have preeminently been on the subject of combat and conflict in the past, ranging from Mesolithic violence to organized state formation in the early modern period. He holds an MA degree in Maritime Archaeology and is currently finalizing his dissertation project for another MA degree (in prehistoric archaeology), which is focused on Viking Age shields and martial practices. He has the rank of sergeant in the Royal Danish Army and is a master and the chief instructor of a martial arts system, teaching classes and seminars on a national and international level. He is the founder of Combat Archaeology, an organization committed to researching and interpreting material and issues on the subject of combat in the past.


How many shield fragments have we found in Viking Age Denmark?

At the time of writing, we have exactly 40 positively identified shield remains from Viking Age Denmark (including Schleswig and Scania). There are an additional 3 miscellaneous or missing artefacts which may represent other shield finds but too many uncertainties exist as to the nature of these finds at this point.

rolf_shields

An overview of shield fragments from Viking Age Denmark.

What does the average shield look like?

Nu scolo menn vapn sin syna sem mælt er i logum. scal maðr hava breiðöxe.
æða sverð. oc spiot. oc skiolld þann at versta koste er liggia scolo
iarnspengr 
þriar um þveran. oc mundriði seymdr með iarnsaumi.
Gulaþingsl
ǫg hin fornu

rolf_shields2

A scheme of  the shield construction. Made by Sergei Kainov and Oleg Fedorov.

It is difficult to offer a simple description of what the average shield would look like. The shield remains signal quite individualized designs, both in terms of constructional elements and dimensions, at least as far as shield bosses are concerned. Some shields were fitted out with more reinforcing or decorative fittings while other shields differed in terms of shield boss morphology and dimensions. Several shield types also appear to have been in use during the Viking Age. The flat round shield is the most well-known of these, but convex round shields also appear to have been used. It is possible, too, that some forms of kite shields could have been employed as early as the 10th century, although these shields are conventionally understood to appear around the time of the Bayeux Tapestry (c.1070) which contains the earliest depictions of such shields.

However, at the risk of losing scientific rigor, the following observations may be given to offer a basic description of features that may be said to characterize the majority of the common flat round shields. The vast majority of Viking Age shield finds are sparse in metal. Often the shields are only recognized by the surviving fragments of the shield boss, the metal centerpiece of the shield, which frequently constitutes the only metallic part of the shield. However, it is possible that shields constructed of purely organic material may have existed as well, judging from the nearly intact shield from Tira, Latvia, which is dated to the 9th century and was equipped with a wooden shield boss. The iron shield boss of Viking Age round shields was usually fastened to the board with 4-8 iron rivets over a somewhat circular hole. The shield board itself consisted of c. 6-8 softwood planks which had a thickness of no more than 1 cm in the center and tapered gently towards the edges of the shield. In cases which have allowed for an estimation of shield board diameters, the measurements have yielded a range between c. 75 and 90 cm. Typically, the wooden handle, which could consist of hardwood or some more rigid timber compared to the planks, appears to have spanned across the shield board and riveted onto here in multiple places. For the sake of economy and ensuring a lightweight construction, it was desirable to let two of the rivets from the shield boss flange pass through the handle. The shields were most likely equipped with a thin leather facing which was applied to the front of the shield board; assumedly, a similar leather facing could also be applied to the back of the shield. A rawhide edge could be stitched to the shield rim with a thread of some organic material, perhaps sinew or leather. Later round shields of the Medieval period appear to have been of a more robust construction and included, among other things, more reinforcements of iron, if we are to judge from the historical sources.

rolf_shields3

A version of the shield construction suggested by Kim Hjardar and Vegard Vike.

What about more expensive shields?

Baugs þá ek bifum fáða       bifkleif at Þorleifi.
Þjóðolfr hvinverski : Haustlǫng

rolf_shields4

Typology and chronology of some types of Scandinavian shield bosses. Made by Kim Hjardar and Vegard Vike.

In the case of more expensive round shields, the fastening of the rawhide edge could be further enforced by use of a few bronze or iron clamps. In a few exceptional finds from Valsgärde and Birka in Sweden, however, the clamps cover larger parts of the shield rim, even its full circumference, in which case it is more likely that they have served to reinforce the rim as a whole. Other more elaborate shields are fitted out with trefoil-shaped handle terminals of copper-alloy which have been decorated with human masks and animal heads. These appear to have fastened the handle more firmly to the shield board. The back of the long handle and grip could be reinforced with copper-alloy or iron fittings which are sometimes seen decorated with silver plating, ribbon lacing or braiding patterns and human masks. Occasionally, the entire grip or handle appears to have been constructed out of metal. In only exceptional cases is the flange of the shield boss given a more elaborate shape – such as a toothed flange, or the shield boss adorned with non-ferrous metal – such as thin bronze strips – which could be fastened around it’s flange or the wall. So, although some of these fittings are of a more elaborate kind, there is no evidence for superfluous or purely decorative fittings, which, by contrast, are known from the war booty sacrifices of preceding periods. The fittings, or that to which they are attached, all have a function and are largely for the purpose of providing additional strength. However, when using such elaborate fittings, the Viking Age Scandinavians do not appear to have shunned away from the opportunity to display excessive decorative elements. The human mask, animal heads as well as the ribbon lacing and braiding patterns appear to have been recurring themes. Both historical sources and microscopic traces of color also indicate that the shield boards themselves could be decorated, although this is, strictly speaking, not limited to expensive shields.

Weaponry has throughout history been given as gifts. And judging from both the archaeological record and historical sources, there is no doubt that also shields could be perceived as highly valued objects. The shields could be painted and further accentuated by beautiful decorations. Associating a high quality shield with mythology or ancestral achievements would of course render the shield an object of much admiration and a fitting gift.

Designs of shields based on pictorial evidence. Made by Marobud.

How could shields be used?

“Upp óxu þar      Jarli bornir,
hesta tǫmðu,       hlífar bendu,
skeyti skófu,      skelfðu aska.”
Rígsþula

Given the development and coexistence of different shield types and shield boss types as well as regional discrepancies in offensive weaponry preferences, it is clear that no single answer can be given as to how the shields were used. It is, in fact, even difficult to speak of a so-called “Viking fighting style”, as such! Instead, the material suggests that combative styles varied in the course of the Viking Age and across the various Scandinavian regions, expressing also influences from other cultures, such as the Carolingians. What also complicates matters is that the functional aspects of shields can be examined on many levels, including the operational, tactical and strategic levels of warfare. Nonetheless, it is evident that any inferences made into any functional aspects of shields must be grounded in knowledge about how the shield was used on an individual level.

Let us focus on the common flat round shield, which is commonly thought to characterize Viking Age combat, and how it was employed in the context of close quarter combat. Like the military combative systems and martial arts of the modern world, there probably existed various approaches to combat and even nuances of what some considered the same combative styles. Nonetheless, the construction of the flat round shields allows us to examine some of the main underlying principles that may have governed most combative uses of this shield. The flat round shield was a thin, lightweight shield which was held by the center grip, without any enarmes (i.e. straps that could fasten the shield more firmly to the forearm). This, along with the center hole (protected by the shield boss), which allowed the hand to grip the shield closer to its center of mass, and the circular shape of the shield greatly facilitated maneuverability. The fragility of the shield necessitated precisely such maneuverability since the shield-bearer would have to make use of the concept of deflection if he did not want the shield to break easily. Rather than a mere passive defense, the shield was used actively. This could be done with the shield held flat in front of one´s body or at an oblique angle with the rim facing roughly forwards. In both cases, however, practical experimentation with a sharp sword and round shield reconstruction indicates that there is a strong correlation between the degree of deflection and the extent to which the shield is actively thrusted forward. If this use of the shield did not contribute to the notorious aggressive behavior of the Vikings, it is at least very much in line with the bequeathed image of these light and aggressive infantrymen that assumedly reflect the nature of Scandinavian combatants throughout most of the Viking Age.

rolf-stit

Actively used shield. Reenactor Roman Král.

In short, what we have is a very actively used shield. In defensive situations the shield could be thrusted forward or maneuvered in a manner that would better deflect incoming attacks; in offensive situations, where the shield-bearer himself would attack, the shield could act as an offensive striking weapon that could be used to create openings for one’s axe or sword, particularly through powerful strikes with the shield rim. Assuming that round shield construction did not deviate to any extreme extent, the shields were employed by using these principles in both the context of single combat and in formation fighting; there is, to my knowledge, no supportive evidence of static shield use, even when speaking of such concepts as “shield-walls”. The case is different in the medieval period where more robust shields are used. Interestingly, there is also some evidence suggesting that this tradition of actively used shields continues beyond the Viking Age, now merging with some branches of the medieval sword and buckler tradition.


With all my respect and admiration, I would like to thank to Rolf Warming and his unique project Combat Archaeology for the interview. I hope you liked this article. In case of any question or remark, please contact me or leave a comment below. If you want to learn more and support my work, please, fund my project on Patreon.

Pouzdra na sekery – Axe sheaths

Sekery patří ve vikinském reenactmentu stále mezi oblíbené zbraně a nářadí. Často však na festivalech vídáme zbraně položené do trávy a odložené napospas rzi. Každý zálesák však musí potvrdit, že aby byla sekera stále ostrá a v dobrém stavu, je třeba nějaké pouzdro a zejména pečlivého majitele.

Pouzdra na sekery jsem dlouho hledal, ale kromě koženého pouzdra z dánského hradu Gurre Slot a koženého pouzdra z Novgorodu (oboje 14. století) jsem nebyl schopen nalézt žádnou informaci. Písemné prameny samozřejmě mlčí a pouzdra z organických materiálů se špatně zachovávají, a tak jsem měl za to, že se jedná o jednu z temných kapitol reenactmentu, kterou lze napodobit pouze na základě selského rozumu. Byl jsem proto zcela v šoku, když jsem náhodu narazil na informace o pouzdrech z Haithabu, Šlesviku, Dublinu, Vollu a Horstadu, Novgorodu a Sigtuny.

Rozhodl jsem se napsat článek pojednávající o těchto nálezech. Jan Zbránek, velitel skupiny Marobud (o němž jsme již psali ve 13. inspiromatu) vytvořil zdařilé repliky obou typů nalezených v Haithabu, které můžete spatřit níže spolu s dalšími pouzdry. Společně věříme, že tímto článkem zviditelníme potřebu ochrany seker a nutnost tohoto doplňku.

Dokument si můžete otevřít či stáhnout pomocí následujícího tlačítka.

 


Wooden Axe Sheaths

Axes are popular weapons and tools in Viking Age reenactment. However, their owners do not often care about them and we can see a lot of rusted axe heads during historical festivals. Every hiker knows that a sheath is necessary in order to keep the blade sharp and in good condition. Nevertheless, the best is, as always, a responsible owner.

I had been looking for axe sheaths for a very long time. All I had found was the leather sheath from the Danish castle Gurre Slot and the leather sheath from Novgorod (both from 14th century), but no Viking Age material. Written sources do not mention anything and sheaths from organic materials decayed – that was my way of thinking. I was shocked when I managed to find the information about sheaths from Haithabu, Schleswig, Dublin, Voll and Horstad, Novgorod and Sigtuna.

After all, I decided to write an article about these finds for you. My friend Jan Zbránek, the leader of the group Marobud (the article about him can be seen here) made really nice replicas of both types from Haithabu. You can see them below, together with several other sheaths. We hope in popularization of this essential axe addition.

The document can be seen or downloaded via this link:

 

 

 

sheath suspension axes

Navržené varianty upevnění dřevěných pouzder.  / Suggested variants of suspension of wooden sheaths.

Rekonstrukce / Reconstructions
sheaths

Nářadí Mische Meurina. / The collection of Misch Meurin.

Haithabu, typ 1 / Haithabu, type 1
Vyrobil Jan Zbránek / Made by Jan Zbránek.

Haithabu, typ 2 / Haithabu, type 2
Vyrobil Jan Zbránek / Made by Jan Zbránek.

Šlesvik, typ 1 / Schleswig, type 1
Vyrobil Stephan Meinhardt / Made by Stephan Meinhardt.

Sekera Petersenova typu E, Typ 1 / Petersen type E axe, type 1
Vyrobil Dominik Schörkl / Made by Dominik Schörkl.

Sekera s pouzdrem typu 1 / An axe with a sheath of the type 1
Vyrobil Martin Hrdlička / Made by Martin Hrdlička.

Sekera z Šestovice 61/2, typ 1 / The axe from Shestovitsa 61/2, type 1
Vyrobil Ferenc Tavasz. / Made by Ferenc Tavasz.

 Bradatice s pouzdrem typu 1 / A bearded axe with a sheath of the type 1
Vyrobil Erik Pankin / Made by Erik Panknin.

Náhrdelník ze Senji

senja

Náhrdelník ze Senji. Převzato z portálu Unimus.no.

Roku 1905 byl na severonorském ostrově Senja (lze též objevit jako Botnhamn či Hillesøy) objeven velkolepý poklad, který sestával ze dvou masivních stříbrných náhrdelníků a dvou stříbrných řetízkových náhrdelníků se sekerovitými přívěsky a křížkem. Menší z masivních náhrdelníků vyvolal a dosud vyvolává velký zájem. Jeho unikátnost spočívá v tom, že má na spodní straně rozšířených plošek u zapínání runový nápis, který i přes svou poněkud spornou interpretaci dává možnost nahlédnout do světa starých Seveřanů na počátku 11. století, jejich zahraničních kontaktů a šperkařského umění.

Srovnání
Náhrdelník ze Senji spadá do specifické kategorie západoslovanských náhrdelníků se zapínáním. Nejprve se blíže podíváme na tuto kategorii a posléze zařadíme náhrdelník ze Senji do zmíněných kategorií.

Untitled 2

Rozšíření západoslovanské skupiny náhrdelníků (Wiechmann 1996: 594, Karte 50). Náhrdelníky ze Senji nejsou zakresleny.

Náhrdelníky jsou obecně definovány tak, že mají nejméně 100 mm v průměru a jsou opatřeny otvíratelným zapínáním (Hårdh 1976: 47; Wiechmann 1996: 39). Skupina, do něhož náleží náhrdelníky ze Senji, je poměrně homogenní. Tato skupina čítá přes sto náhrdelníků či jejich fragmentů, z velké části z území dnešního Německa, Polska, Dánska, méně často pak Švédska a Norska (přičemž norské náhrdelníky jsou obzvláště zachovalé a těžké). Skupina je pokládána za západoslovanskou či velkopolskou (Wiechmann 1996: 39ff.; titul byl použit i pro následující odstavce).

Náhrdelníky zmíněného typu jsou charakteristické třemi kategoriemi – krouceným tělem, jehož konce jsou rozklepány do plošek zakončených háčkem a očkem (viz obrázek níže).

Untitled 1

Tvary drátů, plošek a háčků u západoslovanské skupiny náhrdelníků (Wiechmann 1996: 41, Abb. 9).

Tělo může být vyrobeno z prutů o kruhovém (I) nebo méně častěji čtvercovém (II) průřezu. U některých náhrdelníků jsou pruty na koncích kruhové a v prostředku čtvercové. Tělo může být vyrobeno z jednoho prutu (A), dvou prutů (B) či více prutů (C). Běžně se užívají párové pruty (párový prut označuje dva zkroucené pruty).

Můžeme rozlišovat dvě formy těla:

  1. masivní náhrdelníky, jejichž pruty jsou natěsno zkroucené (obrázek níže, vlevo). Vždy jsou vyrobeny ze dvou a více prutů nebo z většího množství párových prutů. Některé kusy jsou u konců hustěji kroucené, zatímco uprostřed je kroucení řidší. Nejstarší nálezy této formy pocházejí z doby kolem roku 940 a používaly se ještě na začátku 12. století. Kulminace této formy nastala během let 1000–1050. Náhrdelníky s těly této formy se vždy nacházejí jako fragmenty či náhodné nálezy, nebo se stávají součástí větších depotů.
  2. náhrdelníky, které jsou spleteny volněji (obrázek níže, vpravo), takže se v jejich středu nachází nevyplněná dutina (ve které se původně nacházel rovný organický materiál – nejspíše dřevo, který byl oplétán). Jsou zásadně pletené z většího počtu párových prutů, který převyšuje počet prutů u formy 1. Tato forma byla datována do 1. pol. 11. století. Náhrdelníky s těly této formy jsou nalézány jako součásti depotů, ale objevují se také v hrobech (přičemž pohlaví se v původní práci neuvádí).
forma1-2

Náhrdelníky s těly formy 1 (vlevo) a 2 (vpravo). Nálezy z Wangels I (Wiechmann 1996: 674, Taf. 24, Kat.-Nr. 43 A 5; 684, Taf. 34, Kat.-Nr. 43 A 17).

Kroucení párových prutů a kroucení celého náhrdelníku je obvykle opačné. U náhrdelníků z párových prutů jsou pruty obvykle zapletené po směru hodinových ručiček a následně pokračují v protisměru. Mezi tlustší párové pruty jsou často vplétány úzké drátky šňůrkovitého nebo šroubovicovitého tvaru (viz obrázek níže vlevo). Toto vplétání nacházíme pouze u masivních náhrdelníků formy 1, ale nikdy ne u volněji spletených náhrdelníků formy 2. Tenké drátky se používaly také na dekorativní oplety (viz obrázek níže vpravo), které byly umístěny na již hotové výrobky a které se nacházejí pouze na několika náhrdelnících z polského pobřeží a severního Německa, datovaných do 1. pol. 11. století.

dekorace

Vlevo: náhrdelník, mezi jehož pruty jsou vplétány ozdobné drátky. Vpravo: oplety z ozdobných drátků. Nálezy z Wangels I (Wiechmann 1996: 681, Taf. 31, Kat.-Nr. 43 A 13; 682, Taf. 32, Kat.-Nr. 43 A 15).

Co se týče plošek, je obvyklé, že v rámci náhrdelníku jsou obě plošky stejně tvarované, ale existují i výjimky, které se od sebe odlišují. Plošky lze roztřídit do tří typů:

  • Typ 1: plošky tvaru pravidelného oválu; nejširší bod plošky leží uvnitř střední třetiny.
  • Typ 2: plošky tvaru kosočtverce; nejširší bod plošky leží uvnitř střední třetiny.
  • Typ 3: rovné plošky s krátkými rovnoběžnými stranami.

Většinu prostoru těchto plošek zaplňuje ražená dekorace. Hlavními používanými vzory jsou trojúhelníčky, čtverečky a kroužky.

Háčky se objevují ve třech různých formách:

  • Forma a – kulovitý háček.
  • Forma b – ohnutý a srolovaný háček.
  • Forma c – jednoduše ohnutý háček.
plosky

Fotografie spodních stran plošek. Převzato z portálu Unimus.no. Fotograf Leif Pedersen.

Jednotlivé typy plošek a formy háčků od sebe nelze chronologicky rozlišit. Kombinace 1a (oválná ploška a kulovitý háček) je rovnoměrně zastoupena během celého období výskytu, zatímco 1c (oválná ploška a jednoduchý háček) je zřejmě o něco mladší než 1b a 2b (oválné a kosočtvercové plošky se srolovanými háčky). Zároveň ploška typu 2 se ve většině případů vyskytuje s háčky formy b, pouze v jednom případě s háčky formy c.

Popis náhrdelníku ze Senji
Náhrdelník je vyroben ze stříbra, má 19 cm v průměru a váží 296 gramů (Samplonius 1998: 90). James Graham-Campbell (1980: 87; Cat. no. 303) zmiňuje, že náhrdelník má průměr 17,4 cm, a je možné, že první badatel počítal průměr vnější, zatímco druhý badatel průměr vnitřní.

Untitled 3

Kroucení čtyř párových prutů na náramku z Nore, Vamlingbo, Gotland (Kóčka-Krenz 1983: Tabl. VII: 3, dle Stenberger 1958).

Tělo je vyrobené z pěti párových prutů kruhového průřezu a dodržuje formu 1 (viz ilustrační obrázek vpravo). Párové pruty jsou vyplněny pěti ozdobnými drátky (Graham-Campbell 1980: 87; Cat. no. 303). Kroucení je provedeno bez viditelných chyb a plynule přechází do plošek.

Je obtížné stanovit, zda plošky přináleží k typu 1 či typu 2, ale vzhledem k ostrým vrcholům a rovným stranám se domnívám, že jde o typ 2. S tím souvisí i háček formy b, ačkoli musíme připustit že kombinace 1b a 2b jsou možné. Na vrchních stranách plošek lze spatřit raženou výzdobu, která byla prováděna razidlem z trojúhelníkovým profilem; trojúhelníčky jsou opatřeny třemi hrbolky, „kuličkami“. Ražba lemuje okraje plošek, přičemž v jejich středech jsou vyraženy dva útvary (na plošce s háčkem jde o dva čelící si trojúhelníky s pěti kuličkami a slabě viditelná rytá triquetra, na druhé plošce jde o křížový motiv, který je tvořen sedmi raženými kolečky). Na spodní stranách plošek se nachází runový nápis, o němž ještě bude řeč.

Náhrdelník lze na základě analogií datovat do 1. pol. 11. století. Již dříve došlo k datování nápisu do roku cca 1025 (Olsen 1960: 137; Samplonius 1998: 89).

napis

Kresba spodní strany plošek s runovým nápisem (Graham-Campbell 1980: 263, Cat. no. 303).

Runový nápis
Runový nápis je bezpochyby tím, co činí z náhrdelníku výjimečný nález. Nápis nese označení N 540. Je rozdělen do dvou polovin, přičemž jeho začátek se nachází na plošce s háčkem.

Přepis runového nápisu:

Transliterace:
furu- trikia frislats a
uit auk uiks fotum uir skiftum

Transkripce:
Fóru[m] drengja Fríslands á vit, ok vígs fǫtum vér skiptum.

Při bližším pohledu si můžeme povšimnout, že jde o aliterační verše:
Fórum drengja                 Fríslands á vit,
ok vígs fǫtum                     vér skiptum.

Co by se dalo přeložit jako:
„Šli jsme smělým         Frísanům vstříc,
válečnou jsme                   dělili výstroj.“

Nyní se dostáváme k problému interpretace. Existují totiž přinejmenším tři možná čtení této polostrofy v metru fornyrðislag. První, tradiční výklad vykládá nápis jako důkaz pirátských aktivit ve Frísku, které lze na počátku 11. století potvrdit skaldskou básní Vestrfararvísur. Tento náhled zastával například Magnus Olsen (1960: 127ff.) a je i v dnešní době nejpopulárnější. Roku 1997 přišla Judith Jeschová (1997: 7ff.) s novým čtením, podle něhož nápis svědčí o obchodních aktivitách a kooperaci Seveřanů s frískými obchodníky. Svoje tvrzení zakládá na dvou nápisech z upplandských runových kamenů (U 379, U 391), jejichž zadavateli byli „fríští cechovní bratři“ (Frísa gildar). Zároveň kritizuje chápání slova drengjar jako „protivníci“, protože podle ní se tento termín používá vždy jako pozitivní označení. Fríslands drengjar by proto mělo označovat spřátelené fríské obchodníky. Sloveso skipta zároveň chápe jako „vyměňovat“, v přeneseném slova smyslu jako „nakupovat“, „prodávat“. Spojení vígs fǫt rozumí jako „válečné vybavení“, které interpretuje jako zbraně.

Na práci Jeschové navazuje Kees Samplonius (1998: 89ff.), který se snaží najít kompromis mezi oběma tezemi. Zastává názor, že nápis je důkazem o společných pirátských aktivitách Seveřanů a Frísů. Podobné spolupráce jsou podle něj písemně podložené.

V tomto bodě bych se také rád vyjádřil a přiklonil k jedné z vyslovených teorií. Důležité je zmínit, že pojem drengjar není ve všech případech použit v souvislosti s vlastními jednotkami, jak tvrdí Jeschová. Například skald Vigfúss Víga-Glúmsson, bojující v norských řadách, jím označuje dánské bojovníky, kterým má čelit. Jeschová (2001: 232) sice v tomto případě tvrdí, že použití drengjar je zde podivné a že strofa nemusí být autentická, ale tento její závěr byl odmítnut jako nepravděpodobný, protože se spíše zdá, že drengr obecně označuje bojovníka hodného úcty (Whaley 2012: 364). I jiné závěry Judith Jeschové je možné zpochybnit – například vígs fǫt (doslova „bitevní odění“) zcela jistě odkazuje na kroužkové zbroje (viz analogie herváðir či herklæði). Sloveso skipta, jak ukazuje Samplonius (1998: 96–97), mnohem spíše odkazuje na dělení zisku, než na reciproční výměnu. Proto se zdá pravděpodobnější, že nápis odkazuje na proběhlý boj – dělení zbrojí zde může označovat jak dělbu kořisti, tak i bitvu samotnou (viz analogie skipta vápnum). Třebaže Samploniovu teorii pokládám za propracovanější než teorii Jeschové, osobně jsem nakloněn tradiční interpretaci.

senja2

Fotografie náhrdelníku ze Senji (Graham-Campbell 1980: 263, Cat. no. 303).

Používání náhrdelníků
Chtěl bych se také krátce zmínit o náhrdelnících jakožto špercích. Je až překvapivé, že náhrdelníky nebyly zahrnuty do některých přehledových pracích o vikinských špercích. Zároveň je zajímavé, že zde diskutované náhrdelníky jsou do velké míry nalézány pouze v pokladech. Toto platí zejména u velkých a těžkých náhrdelníků.

Opakovaně se poukazuje na to, že náhrdelníky byly ženskou doménou. Ukazují na to jak četné nálezy korálkových náhrdelníků v ženských hrobech, tak religionistické práce a písemná svědectví (tím nejlepším je zřejmě Ibn Fadlanova Risala). Na přináležitost náhrdelníků k ženám upozorňuje již četnost slova men- („náhrdelník“) v kenninzích na ženy menbrekka, menbrík, mendǫll, mengefn, mengrund, mengunnr, menhlín, menreið, menskǫgul, menskorð. V mytologii se objevuje dívka Menglǫð; také náhrdelník Brísingamen je vlastněn Freyjou. Pro sestavení úplného seznamu by byl potřeba samostatný článek. Přesto nesmíme vyloučit také mužské vlastnictví – mýtický král z rodu Ynglingů Agni měl být oběšen na náhrdelníku. Náhrdelníky se objevují také v Béowulfovi a celá řada výrazů (menbroti, menbrjótr, menfergir, menmyrðir, menrýrir, menstríðir, menvǫrðr, menþverrir) označuje panovníka jako dárce či ničitele náhrdelníků. Je však otázkou, do jaké míry lze brát tato označení doslova. Nejsem si vědom hrobu, ve kterém by náhrdelník součástí výbavy muže. Na druhou stranu je mi známo ugrofinské vyobrazení válečníka s náhrdelníkem, pobaltské kmeny pohřbívali válečníky s náhrdelníky a také náhrdelník ze Senji odkazuje na válečnou výpravu, a proto může být označen za mužský majetek.


Náhrdelník ze Senji nastiňuje šíři staroseverského světa na počátku 11. století – náhrdelník byl nalezen v severním Norsku, přičemž pravděpodobně pochází ze západoslovanské oblasti a nápis na něm odkazuje na aktivity ve Frísku. Je názorným svědectvím cestovatelského a šperkařského ducha doby, na němž lze demonstrovat mnoho dobových reálií.


Použité prameny a literatura:

Ibn Fadlan: Risala. Anglický překlad online zde.

GRAHAM-CAMPBELL, James. Viking Artefacts: A Select Catalogue, London 1980.

HÅRDH, Birgitta. Wikingerzeitliche Depotfunde aus Südschweden. Probleme und Analysen, Katalog und Tafeln. Bonn / Lund 1976.

JESCH, Judith. The Senja Neck-ring and Viking Activity in the Eleventh Century. In: Blandade runstudier 2, Uppsala 1997, 7–12.

JESCH, Judith. Ships and Men in the Late Viking Age The Vocabulary of Runic Inscriptions and Skaldic Verse, Woodbridge 2001.

KÓČKA-KRENZ, Hanna. Złotnictwo skandynawskie IX-XI wieku, Poznań 1983.

OLSEN, Magnus. Norges innsrifter med de yngre runer. Band V, Oslo 1960.

SAMPLONIUS, Kees. Friesland en de vikingtijd. De ring van Senja en de Vierentwintig Landrechten. In: It Beaken 60, 1998, 89–101. Online.

STENBERGER, Mårten. Die Schatzfunde Gotlands. Der Wikingerzeit. I. Text, II. Fundbeschreibung und Tafeln. Stockholm 1958.

WIECHMANN, Ralf. Edelmetalldepots der Wikingerzeit in Schleswig-Holstein. Offa-Bücher 77, Neumünster 1996.

WHALEY, Diana (ed.). Vigfúss Víga-Glúmsson, Poem about Hakon jarl(?) 1. In: Skaldic poetry of the Scandinavian Middle Ages. Vol. 1, [Poetry from the kings’ sagas 1 : from mythical times to c. 1035]. Ed. Diana Whaley. Turnhout 2012, 362–364.

Bojové nože z Haithabu

Čtenářům těchto stránek tímto předkládám další článek ze série o saxech neboli bojových nožích. V následujícím překladu se můžete seznámit s nálezy z Haithabu / Hedeby.

Článek si můžete přečíst či stáhnout kliknutím na následující odkaz:
Bojové nože z Haithabu

Raně středověká šídla

V poslední době jsem v publikacích a na internetu náhodně narazil na několik raně středověkých šídel, které ve mně vzbudily zájem o sepsání kratšího článku. Ten bych chtěl věnovat všem řemeslně zaměřeným čtenářům těchto stránek. V tomto článku se nechci zabývat přehledovým zpracováním všech nástrojů, které máme k dispozici z raně středověké Evropy. Namísto toho chci postihnout základní charakteristiky a konstrukce s přihlédnutím ke skandinávskému materiálu.

Šídlo patří mezi nástroje, které se v průběhu dějin příliš nezměnily. Třebaže u dnešních šídel se používají jiné materiály, které jsou zpracovávány strojově, a šídla spíše směřují k všestrannosti (výměnná hlava), ve své podstatě jde stále o tentýž nástroj, s jehož pomocí lze manuálně děrovat materiál. Pokud jde o raně středověká šídla, usuzuje se, že mohla sloužit k děrování dřeva, kůže, kožešin a textilu (Petersen 1951: 232; Saggau 2000: 74). Stejně tak mohla být používána při rytí do kosti, parohu, jantaru a jiných materiálů. Šídla jsou běžně nacházena v mužských i ženských hrobech a na sídlištích.

typy_sidlaJehly raně středověkých šídel jsou poměrně uniformní, třebaže můžeme vymezit několik typů. První a nejběžnější typ představuje jehlu opatřenou dvěma hroty a rozšířenou středovou částí o čtvercovém nebo zploštělém průřez. Druhý a méně častý typ představuje nesymetrickou jehlu, jejíž řap je o poznání tenčí než hrot. Třetí typ lze spatřit v zahnutém šídlu. Šídla prvního typu běžně mají kruhový, oválný, pravoúhlý nebo diamantový průřez (diamantový průřez se perfektně hodí pro práci s kůží, protože ji netrhá) a mají zpravidla průměr 2–4 mm. Středová část o pravoúhlém nebo zploštělém průměru u dochovaných šídel těsně doléhá na rukojeť; zjevně fungovala jako zarážka, aby jehla nezajížděla hlouběji do dřeva. Kromě tvaru může variovat také délka jehel, která je rovněž uzpůsobena práci s konkrétním materiálem. Běžná délka se pohybuje mezi 45–140 mm (nejběžněji kolem 80–100 mm) a je závislá na metodě uchycení v rukojeti – některé jehly mají natolik dlouhý řap, že prochází celou rukojetí, zatímco řap jiných jehel zasahuje jen do určité části rukojeti. Jedno ze šídel z Birky (hrob Bj 924) je opatřeno závěsnou krytkou, která chránila hrot jehly.

typy_haithabu

Typy šídel z Haithabu. Převzato z Westphalen 2002: 101, Abb. 33.

Rukojeť, do níž byla jehla naražena, byla běžně vyráběna ze dřeva nebo parohu. Pro dobrou manipulaci byla ohlazena do kruhového nebo oválného průřezu. Délka rukojetí se běžně pohybuje do 100 mm, šířka kolem 30 mm. Rukojeti jsou obyčejně zužované směrem k hrotu, v některých případech jsou zužované směrem k opačnému konci. Některá šídla byla na konci rukojeti opatřena otvorem či kroužkem, který byl připevněn na ohnutý řap procházející rukojetí. Některé rukojeti, zejména parohové, jsou zdobené řezbou linií, vzorem “cikcak”, kruhovými motivy a uzly. Pouze u šídel z Dublinu a Birky lze spatřit plastické řezby. Některé dřevěné rukojeti šídel z Birky mají spodní okraje zpevněné třemi omotávkami ze stříbrného drátu (Bj 838) nebo dvěma bronzovými pásky (Bj 956).

 

Použitá literatura

AMBROSIANI, Kristina (1981). Viking Age combs, comb making and comb makers : in the light of finds from Birka and Ribe, Stockholm.

ANDROŠČUK, Fedir – ZOCENKO, Vladimir = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.

APALS, Jānis (2008). Araišu Arheoloģiskais Muzejparks. Ceļvedis, Riga : Latvijas Nicionālais Vēstures Muzejs.

ARBMAN, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.

BIALEKOVÁ, Darina (1981). Dávne slovanské kováčstvo, Bratislava.

GRIEG, Sigurd (1928). Osebergfunnet II : Kongsgaarden, Oslo.

LANG, James T. et al (1988). Viking-age Decorated Wood: A Study of Its Ornament and Style, Dublin.

LUTOVSKÝ, Michal (2001). Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách,na Moravě a ve Slezsku, Praha.

OTTAWAY, Patrick (1992). Anglo-Scandinavian ironwork from Coppergate, The archaeology of York. The small finds 17/6, London.

PETERSEN, Jan (1951). Vikingetidens Redskaper, Oslo.

SAGGAU, Hilke Elisabeth (2000). Mittelalterliche Eisenfunde aus Schleswig, (Ausgrabungen in Schleswig 14), Neumünster.

WALLER, Jutta (1984). Nadeln/Pfrieme und Pinzetten. In: In: ARWIDSSON, Greta (ed.) Systematische Analysen der Gräberfunde. Birka II: 1, Stockholm, 183–190.

WESTPHALEN, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 10), Neumünster.