Oheň, požáry a žhářství

Před několika měsíci jsem sepsal článek, který jsem pojmenoval “Oheň, požáry a žhářství v době vikinské”. Šlo o aktuální výlev, který jsem skloubil se zmínkami z pramenů a který měl sloužit pouze mým potřebám. Vzhledem ke dvěma nedávným požárům (zde a zde) ve vikinských skanzenech jsem se rozhodl článek zveřejnit a odsoudit tak žhářství, ke kterému úmyslně dochází (účastníci wolinského festivalu jistě vědí své).

Nejen, že dotyčný spálením historických staveb porušuje zákon, ale ničí úsilí mnoha lidí a brání laické veřejnosti, aby se vzdělávala o minulosti. Zakládání požárů ve skanzenech nesmí být řešením dlouhodobých sporů, které by se měly řešit diplomaticky u kulatého stolu.

V některých případech (třeba v případě napadení dřeva) badatelé zapalují stavby záměrně a pod dohledem, přičemž zkoumají nejrůznější aspekty požáru. Jde o nezvyklou a přesto zajímavou metodu experimentální archeologie.

Článek si můžete stáhnout prostřednictvím tohoto odkazu:


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Výroba piva v době vikinské

Tento článek jsem napsal těsně před loňskými Vánocemi a zveřejnil jej na těchto stránkách. Díky velké pozitivní odezvě jsem se rozhodl článek umístit i na tyto stránky, v mírně upravené podobě.

Na začátku článku se zabývám druhy alkoholických nápojů, které staří Seveřané konzumovali, a v druhé polovině popisuji pravděpodobný postup vaření piva. Rád bych poděkoval Václavu Štursovi, který mi se psaním této části ochotně pomáhal.

Zájemce o staroseverské stolování odkazuji také na článek (který mám k dispozici):

STARÝ, Jiří. Co se přihází na hostinách: K podobě společného stolování na starém Severu. In: Souvislosti: Revue pro literaturu a kulturu, 14/3, Praha 2003: 84-101.

Článek o výrobě piva si můžete stáhnout prostřednictvím tohoto odkazu:


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Štítonošky a bojové ženy

Polský archeolog Leszek Gardeła nedávno publikoval svůj nový článek ‘Warrior-women’ in Viking Age Scandinavia? V něm popisuje jak hroby obsahující ženské kosterní pozůstatky společně se zbraněmi, tak písemná svědectví o reálných i nadpřirozených bojových ženách. Podle mého názoru tento článek perfektně reflektuje současné tendence v rekonstrukci (není žádné tajemství, že se Gardeła dříve věnoval reenactmentu), které jsou ovlivněny prezentací doby vikinské v médiích – na mysli mám konkrétně seriál Vikings.

Mediální obraz versus rekonstrukce hrobových nálezů.

V tomto článku se chci primárně soustředit na úlohu staroseverské ženy ve společnosti. Ženský a mužský svět byl oddělen tlustou a nepříliš prostupnou hranicí, která vymezovala striktní pravidla. Na rozdíl od mužů, kteří jezdili na sněmy i do zahraničí, se úloha ženy pohybovala v rámcích otcova nebo manželova hospodářství, které spravovala. Nejlépe nám tuto správu mohou nastínit klíče. Píseň o Rígovi (Rígsþula, strofa 23) opisuje ženu jako hanginlukla, neboli “ta s visícími klíči”, což přesně odpovídá ženským hrobům z doby vendelské a vikinské, ve kterých jsou ženy pohřbeny s klíči visícími z broží.

Kniha o záboru země (a samozřejmě ústní tradice, která ji vytvořila) se podivuje neobyčejné vnitřní síle a odhodlání Auð Hloubavé, která po smrti svého manžela nechala postavit loď, provdala svou dceru a odplula na Island, kde si postavila statek. Z celkových cca 450 záborců Islandu je pouze sedm žen, ve všech případech vdovy (ve dvou není specifikováno, ale kontext tomu rovněž nasvědčuje). V ostatních případech vedli kolonizaci Islandu muži.

To souvisí s tehdejším rozložením úloh ve společnosti. Za hranicemi domova sice konali muži, ale nad statky, tedy nejdůležitějšími místy staroseverského světa, vládly ženy. Navíc ženy plnily důležitý aspekt spojování rodů a dárkyní života. Přestože ženy nerozhodovaly na sněmech, existovala celá řada práv chránících ženské zájmy. Zmínek o domácím násilí máme velice málo a vždy byly tvrdě trestány; zaútočit na ženu bylo považováno za zbabělé. Je celoevropským fenoménem raného středověku, že ženy byly z ozbrojených střetů naprosto vyloučeny.

V staroseverské ságové literatuře se objevují ženy, které do tohoto konceptu nezapadají, a spíše vytvářejí tzv. třetí gender. Je zajímavé, že v literárních pramenech jsou bojovnice vždy neprovdané a po provdání se stávají normálními ženami. Tyto příběhy, které mají řadu evropských paralel, jsou dle religionisty Jiřího Dyndy testem sociálních hranic, který převrací tradiční vzorce a umožňuje posluchačům přemýšlet o nejzákladnějších symbolických a sociálních systémech tím nejkontroverznějším způsobem (Dynda 2016: 176). Z toho důvodu je v podstatě nemožné zakládat jakákoli tvrzení na zmínkách v ságách, a je třeba se soustředit na archeologické nálezy a právní texty.

Mediální obraz versus rekonstrukce hrobových nálezů.

Leszek Gardeła dokazuje, že ženské hroby obsahující zbraně existují a jejich množství činí několik desítek, ale v osobní komunikaci potvrzuje, že v celkovém měřítku netvoří ani jedno promile všech ženských hrobů známých z vikinské Skandinávie. Nejčastěji se v hrobech nacházejí sekery, které nemohou být přesvědčivě interpretované jako zbraně, protože jsou zároveň pracovními nástroji a nejsou výlučně spojeny s válkou jako meče a kopí. Gardeła poukazuje na fakt, že meče a kopí mohou být zaměněny s předměty, které sloužily ke tkaní. Nutno podotknout, že hrobů žen, ve kterých by se se prokazatelně nacházely meče, je méně než deset. Současně je důležité brát v potaz skutečnost, že volbu milodarů činily pozůstalí, a výzkum by se měl zaměřit na probádání jejich motivací.

Podle Gardełova názoru je příliš brzo na to, aby někdo odpovídal na otázku, zda ženy v době vikinské skutečně bojovaly či nikoli, a vybízí k detailnímu průzkumu kosterních pozůstatků a zbraní. Gardełu jsem upozornil na článek Jiřího Starého Dávný byl věk, kdy Ymi vládl, ve kterém Starý popisuje chaos a řád na kosmologické i pozemské rovině. Starý dochází k závěru, že vymykal-li se někdo normám (svým charakterem nebo vzhledem), bylo to považováno za přestupek proti společnosti:

Takové jednání totiž zjevně útočilo na samotné kořeny společenské organizace, pro něž byla hranice mezi mužským a ženským klíčovou skutečností. Staří Seveřané si uvědomovali, že společenský řád je kromobyčejně citlivou stavbou a že každé jeho narušení hrozí pádem (…).” (Starý 2010: 204)

Proto se takovéto přestupky tvrdě trestaly a žalobu mohl provádět kdokoli (ve staroseverském právu je vzácné, že žalobu může vést kdokoli), jak dokazuje následující zákon:

Oblékne-li si žena mužské šaty, ostříhá-li si vlasy či kvůli své úchylnosti chopí do ruky zbraň, bude potrestána vyhnanstvím … žalobu nechť má v takových případech každý, kdo chce. Totéž platí o mužích, kteří si obléknou ženské šaty.” (Starý 2010: 203)

Mediální obraz versus rekonstrukce hrobových nálezů.

Věřím, že stylizací jisté historické epochy na sebe člověk bere odpovědnost před publikem, a měl by proto následovat historickou skutečnost. Přes to všechno všechno žijeme v 21. století, které nabízí neomezené možnosti zábavy pro každého. Jisté je jen jedno – média nikdy nebudou schopna přiblížit, jak barvitá a fascinující byla žitá realita raného středověku.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

DYNDA, Jiří. Svjatogor : Smrt a iniciace staroruského bohatýra, Červený Kostelec 2016.

STARÝ, Jiří. Dávný byl věk, kdy Ymi vládl … : Řád a chaos u starých Seveřanů. In: Řád a chaos v archaických kulturách, Praha 2010, 183-222.

Ochrana končetin: tehdy a dnes

Každý dnešní bojovník má potřebu chránit si ruce a nohy, které potřebuje ve svém reálném životě. Přesto se domnívám, že je možné chránit si je dobovým způsobem a neuchylovat se k replikování předmětů, které nemají předlohu v archeologických nálezech. Mnoho lidí dnes nosí pod kalhotami chrániče kolen, které nejsou vidět a zároveň poskytnout dostatečnou ochranu.

NáholeniceV současné době se rozmáhá trend kožených nátepníků a náholenic pobitých kovovými pásy. Argumentuje se tím, jde o dobovou ochranu, ale pojďme se podívat na archeologické nálezy. Jediná dochovaná ochrana končetin ve Skandinávii byla nalezena v hrobu Valsgärde 8, který se datuje do let 600 – 700. Zbroj z tohoto hrobu je ale sporná, protože ji dřívější badatelé interpretovali jako ochranu těla. Pásové náholenice a nátepníky jsou rovněž vyobrazeny na těle (nejspíše bulharského) jezdce ze džbánu nalezeného v rumunském pokladu ze Nagyszentmiklós ze 7. století.

Bojovník na džbánu ze Nagyszentmiklós.

To znamená, že se jistá ochrana končetin používala mezi evropskou válečnickou aristokracií v průběhu 7. století, to je však stěží vypovídající pro dobu vikinskou. Hjalmar Falk ve své knize Altnordische Waffenkunde [Staroseverské vyzbrojení] pokládá za pravděpodobné, že se používal “jistý druh železné ochrany kolen” již v době vikinské, což zakládá na rodovém příjmí járnkné (viz FALK, Hjalmar. Altnordische Waffenkunde, Kristiania 1914: 188-190). Dále pak mluví o franských beinberga, k nimž udává anglosaské ekvivalenty scancgebeorg, scinhosu, bánbeorg, takže lze předpokládat, že šlo o součást výstroje rozšířenou po dnešní Anglii, Francii a zřejmě Německu. Beinberga jsou podle Falka franské náholenice s kovovými pásky, které sice nejsou zmíněné v ságách, ale předpokládá, že přinejmenším Dánové je museli znát. Z franských zákoníků ze 7. století víme, že beinberga stály 6 solidů, což bylo stejně jako helma (pokud je přepočet správný, cca 400 gramů stříbra).

Skald Sigvat ve své básni Verše o cestě na západ (Vestrfararvísur, strofa 2) při návštěvě krále Knúta říká, že “na pažích často nosil železné rukávy” (opt berk járnstúkur á armi). Badatelé se domnívají, že by se mohlo jednat o kovové nátepníky. Rovněž se spekuluje se o ochraně končetin v Byzanci (která rovněž nebyla přesvědčivě prokázána). V každém případě vidíme, že šlo o nákladnou výstroj králů a členů královských rodin a jejich dvorů. Pokud jsem si vědom, nikdo v současné době v České republice nerekonstruuje krále, takže bychom měli hledat alternativy – nebo spíše se podívat do pramenů, jak řešili situaci Seveřané samotní. Náholenice a nátepníky se totiž v ságách a archeologických nálezech vůbec neobjevují, což poukazuje na jejich nepříliš časté užívání a malou důležitost.

Prozatímní obrázek; (c) PhDr. František Synek.

Prozatímní obrázek; (c) PhDr. František Synek.

Severské kroužkové zbroje měly rukávy, které dosahovaly po lokte a předloktí většinou zůstávala volná, aby se vůdce honosil svými šperky. S tím se částečně shoduje i Sága o lidech z Eyru (kap. 44), kde Snorri vyvázne nezraněn, protože meč zasáhne jeho náramek. Vzhledem k tomu, že většina hrdinů ság nenosí žádné zbroje, byly končetiny až sekundární zásahové plochy.

V současné rekonstrukci je ale potřeba se nějak chránit. Vyřešit to mohou jednoduché nátepníky a náholenice z tlusté kůže (bez pásů), ale jako nejlepší možnost se mi zdá vlněná podzbroj s dlouhými rukávy, které dosahuje po kolena. Takováto podzbroj zajišťuje poměrně kvalitní ochranu, aniž by působila rušivě a nehistoricky. Jelikož dnes jsou útoky na nohy zakázány (nebo nejsou počítány), ran do nich bych se tolik neobával a pro jistotu doporučuji chrániče kolen nošené pod kalhotami. O rukavicích pojednává samostatný článek.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Jómští vikingové v severním Polsku

Brána skanzenu ve Wolinu

Tématika jómských vikingů je ve středoevropských poměrech velmi populární, jelikož se mělo jednat o “nadpřirozeně silné” bojové bratrstvo sídlící v severopolském Wolinu. V této lokalitě dnes stojí skanzen a každoročně se zde pořádá slovansko-vikinský festival, který patří k největším na světě. Ale jak se k jómským vikingům staví vědecké bádání?

V posledních padesáti letech probíhaly ve Wolinu rozsáhlé archeologické práce, které vyvrátily přítomnost stálé skandinávské posádky a potvrdily pouze severské řemeslné dílny. To je v kontrastu s písemnými prameny, které naopak přítomnost vojenské posádky potvrzují. Jedná se tedy o tradiční spor archeologie a historie, přičemž jedni se domnívají, že jómští vikingové představují fiktivní vojenský útvar vymyšlený ve vrcholném středověku, který nemá oporu v archeologických nálezech (tento postoj u nás zaujímá například Lubomír Košnar), zatímco druzí se domnívají, že dánský král Harald zabral Wolin a dosadil na něj krátkodobou vojenskou posádkou. Umírnění jazykové se snaží najít kompromis a (zcela jistě oprávněně) tvrdí, že jómští vikingové představují posádky kruhových hradů, které nechal postavit Harald Modrozub kolem roku 980.

Nová generace badatelů v čele s Leszekem Pawełem Słupeckim a Jakubem Morawiecem se na základě velice detailního průzkumu písemných materiálů (viz Morawiecovu práci Wolin w średniowiecznej tradycji skandynawskiej) domnívá, že dánské osídlení je možné, ale pouze v období let 967-1007. Poukazují na fakt, že archeologové odmítají osídlení na základě “aktu založení” města; archeologové mají zcela jistě pravdu, že Wolin byl založen a opevněn dávno před možným skandinávským obsazením. Současní autoři proto tvrdí, že “aktem založení” je třeba chápat změnu politického zřízení a začlenění do dánské sféry vlivu. Autoři samotní vybízejí po hledání jakékoli spojitosti ústí Odry s Dánskem, které by jejich tvrzení podpořilo.

Byv ovlivněn touto koncepcí, rozhodl jsem se loni sepsat práci s názvem “Jómští vikingové v severním Polsku – realita a mýtus“, ve které se snažím nastínit politické ambice skandinávských vládců v 2. polovině 10. století. I kdyby má práce neměla vědeckou hodnotu, může českému čtenáři poskytnout relevantní překlady ság, ze kterých si může udělat vlastní názor. Přestože akceptuji názor archeologů o neexistenci reálných nálezů podporujících písemné prameny, četnost a různorodost literárních zmínek mě přesvědčila o možném dánském osídlení Wolinu. K těm nejpřesvědčivějším patří 4. strofa Hákonardrápy Tinda Hallkelssona, který popisuje, jak Norové zabíjejí meči Slovany, kteří by mohli reprezentovat nájemné slovanské jednotky pod dánským velením, které je zmíněno v 6. stofě.

Od napsání této práce uplynulo více než rok, během něhož jsem se osobně setkal s Jakubem Morawiecem a pasivně jsem se zúčastnil workshopu o jómských vikinzích, který rozšířil mé obzory. Proto jsem od některých názorů, které v práci prezentuji, již upustil. Zájemcům o téma jómských vikingů zároveň vzkazuji, že jsem otevřen diskuzím a že mám k dispozici množství zajímavé literatury k tématu.

Práci, na které jsem intenzivně pracoval přes dva měsíce, si můžete stáhnout zde:


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Norské obranné majáky

Včera, když jsem projížděl Českým středohořím, mne zaujal pohled na tamější hrady, jejichž ruiny dodnes stojí na některých kopcích. Má bujná fantazie si z tohoto krásného panoramatu vzala inspiraci. Půvabná scenérie mi připomněla Tolkienovskou Středozemi a gondorské majáky, ale také norské obranné majáky postavené králem Hákonem Dobrým, ze kterých se Tolkien musel inspirovat (nebo je možné, že se inspiroval biblickým motivem?).

Myšlenka obranných majáků je pěkně zpracována v Jacksonově zfimovaném Návratu krále, pomineme-li nesrovnalosti s knihou. V té zapaluje Denethor (nikoli Pipin na popud Gandalfa) sedm majáků (nikoli třináct) a současně vysílá rudý šíp králi Theodénovi. Král majáky ignoruje, ale šíp (což je zvyklost, kterou Tolkien rovněž převzal se staroseverských pramenů) ho přiměje k vytažení do války.

Chceme-li se dozvědět více podrobností o Tolkienově předloze, musíme nahlédnout do Ságy o Hákonu Dobrém. V té se dozvíme, že král Hákon, první křesťanský panovník Norska, po polovině 10. století (cca po 954) reformuje zákony, aby zemi bránil vůči svým synovcům, kteří se jí s pomocí dánského Haralda Modrozuba pokoušejí získat silou:

Po této bitvě král Hákon zanesl do zákonů, aby celá země podél moře a tak daleko do vnitrozemí, kam až plavou lososi, byla rozdělena do “lodních domobran”; na každý kraj připadala jedna “lodní domobrana”. Bylo stanoveno, kolik lodí mělo být v každém kraji a jak veliké, až budou lidé povoláni. Lidé měli být povoláni, kdykoli do země dorazilo cizí vojsko. Také bylo nařízeno, že se na vysokých horách mají postavit majáky [sg. viti], tak daleko od sebe, aby byly na dohled. Lidé říkají, že zpráva o povolání do války [herboð] putovala od nejjižnějšího majáku k nejsevernějšímu sněmovnímu okrsku v Hálogalandu sedm nocí.
Sága o Hákonu Dobrém, kap. 21

Stavění majáků na pobřežních vrcholcích je nejúčinnější možná strategie, protože norské pobřeží je díky fjordům nesmírně členité. Podle mých hrubých výpočtů mohl být pás majáků dlouhý přes 1000 km, pokud ságový popis odpovídá realitě; v případě, že pás na jihu zasahoval až k řece Göta a na severu k fjordu Varangerfjorden, pak byl ještě mnohem delší. Jeden z fanoušků Pána prstenů vypočítal, že reálným majákům může za ideálních podmínek trvat 14 hodin, než přenesou informaci na vzdálenost 450 mil (720 km), přičemž je potřeba více než 50 stanic. Sága udává, že přibližně stejná vzdálenost trvá skutečným majákům týden, a tudíž se můžeme domnívat, že zde bylo mnoho logistických problémů. Kupříkladu je možné, že maják neměl stálého hlídače, ačkoli staroseverské zákoníky znají pojem vita-karl a vita-vǫrðr (oboje “hlídač majáku”). Na internetu jsem dohledal (zde a zde), že se počet majáků (jsem si však jistý, že se tento údaj vztahuje k pozdějšímu období) pohyboval okolo 770 či 800-1000.

Přestože majáky působí jako dokonalá obrana před vnějším útokem, v kritickém momentu selhávají. Když se loďstvo Hákonových synovců vydalo k Norsku, proplulo bez povšimnutí:

Zavál jim čerstvý, příznivý vítr a vypluli z Vendilu a připluli k Agðům, odkud poté pluli na sever podél břehu po den a noc. Ale majáky nebyly zapálené, protože bylo zvykem, že se zapalovaly od východu, kde o jejich příjezdu nikdo nebyl zpraven. Stávalo se také, že král dával tvrdé pokuty těm, kterým byla přiznána vina za plané zapálení majáků, protože válečné lodě a vikingové brázdili kolem vnějších ostrovů a lidé je pokládali za Eiríkovy syny; tehdy byly zapáleny majáky a celá země byla ve válečném pozdvižení.
Sága o Hákonu Dobrém, kap. 22

Z ukázky se dozvídáme, že součástí Hákonova zákonodárství bylo organizované zapalování majáků od východu (rozuměj od jihu Norska) a současně i penalizace planých poplachů, ke kterým podle Fagrskinny (Nóregs konunga tal, kap. 11) docházelo.

Hákonovi synovci se se svým strýcem střetli v bitvě u Fitjí (961), ve které byl Hákon zabit. Tím však éra majáků nekončí – Hákonova reforma zůstala v platnosti až do začátku 14. století, přestože si nejsem vědom, že bychom v době vikinské slyšeli o jejich dalším používání. Druhá éra majáků nastala od doby vlády Kristiána IV. Dánského (1588-1648) do roku 1814 (viz norská Wikipedie).

Převzat z: STARÝ, Jiří. Zákonem nechť je budována zem: staroseverské zákony a zákoníky, Praha 2013: obálka.

Převzato z: STARÝ, Jiří. Zákonem nechť je budována zem: staroseverské zákony a zákoníky, Praha 2013: obálka.

Za vlády Hákona Dobrého ale systém majáků nebyl tak rozvinutý a efektivní. Historikové navíc do značné míry pochybují, že Hákon mohl prosazovat zákony mimo území Rogalandu, který byl jádrovou oblastí jeho království. Obecně lze předpokládat, že Hákonovy reformy byly nejstriktněji prosazovány v oblastech připadající pod sněmy v Guli a ve Frostě, zatímco Vík (Oslofjorden) neměl Hákon pod kontrolou a údajně jej měl věnovat svému manovi Tryggvimu.

Na závěr doplním jednu zajímavost. Podle jedné interpretace (viz PHILLPOTTS, Bertha S. The Elder Edda And Ancient Scandinavian Drama, Cambridge 1920: 60) lze v eddické Písni o Grottu nalézt možné svědectví o norských majácích pocházející z období let 950-975. Strofa 19 totiž vypráví:

Východně od hradu      vidím hořet oheň,
zvěst boje se budí,          zove se maják.
Bojovníci kvapně            brzy sem přijdou,
plápolat bude                   knížecí palác.


Pevně věřím, že jste si čtení článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.