Velkomoravské šupinové zbroje?

V nově vydaném sborníku Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa (“Vyzbrojení a jezdecké vybavení 8.-10. století ve střední Evropě”), který představuje takřka deset let staré texty autorů, je možné nalézt některé pozoruhodné skutečnosti, které budou zajímat nejen českou, ale také zahraniční reenactorskou a badatelskou obec. Dva články, na které bych chtěl zejména upozornit, byly napsány Milošem Bernartem a Petrem Luňákem (Bernart 2019; Luňák 2019). Oba archeologové, kteří jsou veterány reenactmentu, se zaměřují na skupiny kovových předmětů, které mohly sloužit jako zbrojní komponenty – Bernart interpretuje některé kusy tzv. slezských misek jako hrudní pláty (kardiophylax), zatímco Luňák pokládá za součásti zbrojí skupinu obdélných kování s pukličkami, které byly dosud pokládané za pozůstatky opasků, koňských postrojů či nábytku. Zda jsou tyto teorie, které rezonovaly zejména v době vzniku článků, správné, musí potvrdit až další bádání.

V tomto článku bych rád přiblížil třetí skupinu netypických předmětů, kterou zmiňuje Bernart ve svém výčtu ochran trupu v prostoru Čech, Moravy a Slovenska – možné pozůstatky šupinové zbroje. Jako šupinovou zbroj můžeme označit takovou ochranu, která je tvořena kovovými plechy ve tvaru rybích šupin, které se na rozdíl od zbrojí lamelových překrývají směrem dolů a které jsou připevněny k textilnímu či koženému podkladu pomocí textilu, kůže, nýtů či drátu (Dawson 2013: 19). Bernart zmiňuje, že možné šupiny byly nalezeny hned na třech slovanských lokalitách:

  • Hradiště Mikulčice, Česká republika
    Dvě možné šupiny byly nalezeny v Mikulčicích (Inv. Nr. 5769/89). Jejich spolehlivou interpretaci a bližší ohledání znemožňuje fakt, že shořely při požáru depozitáře roku 2007. K dispozici je v tuto chvíli pouze kopie kresby z inventarizační knihy. Z ní je patrné, že oba předměty měly relativně rovný vršek, u něhož se nacházely dva otvory pro nýty, jejichž pozůstatky se také dochovaly. Z kompletnějšího předmětu se rovněž zdá, že jeho spodní část byla zaoblená nebo hrotitá.

Možné šupiny z Mikulčic. Bernart 2019: Abb. 12.

  • Hradiště Olomouc, Česká republika
    V roce 2000 byl v prostoru Václavského návrší na ploše tzv. nové kotelny na hospodářském dvoře objevený objekt a kulturní vrstva, datované do střední doby hradištní, zřejmě 1. poloviny 10. století. V rámci tohoto horizontu se NPÚ Olomouc podařilo objevit fragmenty minimálně dvou železných plechů, v jednom případě s otvory, zešikmením a půlkulatým zakončením. Rozměry činily 7 × 3 cm (Bernart 2019: 16). Vyhodnocení souboru z nové kotelny bude podle vědecko-výzkumných projektů probíhat od roku 2021 (s publikací v roce 2022–2023). Nálezy budou podrobeny RTG a analýzám. Kromě plechů je v nálezovém souboru víc artefaktů spojených s vojenstvím (křížové kování, průvlečky a další). Za poskytnuté informace děkujeme Mgr. Pavlu Šlézarovi z NPÚ Olomouc.

Možná šupina z Olomouce. Fotografii poskytl Radovan Frait.

  • Hradiště Gars, Rakousko
    Samostatný plech interpretovaný jako pravděpodobná šupina byl nalezen ve slovanském hradišti Gars v Rakousku. Plech o rozměru 2,5 × 1,5 cm měl ve středu profilovanou vzpěru. V horních okrajích se nacházely dva otvory, přičemž níže mezi nimi se nacházel třetí otvor. Plech se bohužel rozpadl při konzervaci (Bernart 2019: 17). Bližší informaci může poskytnout Prof. Erik Szameit z Vídeňské univerzity.

Je nutné mít na paměti, že dominantní ochranou trupu na Velké Moravě byla kroužková brň, jejíž fragmenty nacházíme v řadě lokalit velkomoravské říše – Mikulčice (Bernart 2010: 7071; Kavánová 2003: 238239), Staré Město (Bernart 2019: 16), Pohansko (Pleiner 2002), Bojná (Bernart 2010: 73–74; Kouřil 2014: 330, Pieta 2015: 27, Obr. 15:5, Obr. 17:2), Olomouc (Bernart 2010: 70; Bláha 2001: 59, obr. 11:6), Dolní Věstonice (Ungerman 2007: 153-4), Devínska Nová Ves (Eisner 1952: 296, Tab. 71.6, Tab. 107.10), Prušánky (Klanica 2006a: Tab. 51.9; Klanica 2006b: 184), Čáčov (Šemmer 1940-1). Současně jde o jediný typ kovové zbroje, jehož výroba je na Velké Moravě doložena.

Šupinové zbroje byly významně rozšířeny v antice a po pádu Západořímské říše se prokazatelně udržely v byzantské, islámské a avarské zbrojní tradici (Dawson 2013: 24-27). Velmi často se setkáváme s názory, že Frankové rovněž disponovali šupinovými zbrojemi, ale tyto teorie se v literatuře setkávají spíše s kritikou (Coupland 1990). Franská ikonografie, významně zastoupená Stuttgartským žaltářem z 1. pol. 9. století, vyobrazuje jak jednolité zbroje chránící celé tělo, tak zbroje rozdělené do hrudního pancíře, suknice a ochrany stehen (Dawson 2013: 27-29). Je prokázáno, že tato ikonografie kopíruje byzantské předlohy (Coupland 1990). Ochranu stehen se šupinami zmiňuje také Notker Koktavý při popisu zbroje Karla Velikého v Pavii (Coupland 1990), tento popis se však naznačuje, že jeho autor chtěl zaznamenat výjimečný kus zbroje, který pro domácí publikum nebyl dobře znám. Šupinové zbroje nejsou explicitně zmíněny ve zbrojních předpisech a kapitulářích, a vzhledem k absenci faktických nálezů se zdá, že tento typ zbroje byl v karolinské říši užíván zcela výjimečně.

Nelze vyloučit, že předměty, které zde popisujeme, původně sloužily jiným účelům a nebyly šupinami. Sám Bernart je v hodnocení velmi opatrný. Dvojbodové upevnění, profilované středy, zkosení hran a poměrně malá velikost jsou však dobrými výchozími předpoklady. Pokud jsou výše popsané plechy šupinami zbrojí, jejich malé množství (1-2 kusy) naznačuje, že nemáme co do činění s kompletními zbrojemi, nýbrž s nehotovými nebo poškozenými kusy, upadlými anebo druhotně využitými fragmenty někdejších zbrojí. Jako analogie se nabízejí části římských a avarských lamelových zbrojí, které se ve velkomoravském období objevují jako sekundárně použité starožitnosti v hrobech (Prušánky) anebo depotech (Horné Plachtince; Bernart 2013). Tento fenomén se týká také fragmentů kroužkových zbrojí, které byly na Velké Moravě ukládány do dětských hrobů (Devínska Nová Ves; Bernart 2019: 16). V avarském prostředí můžeme šupiny, které se podobají výše popsaným, nalézt poměrně snadno – plíšky z Mikulčic a Garsu tvarově i velikostně odpovídají šupinám z maďarských lokalit Kölked-Feketekapu B (Kiss 2001: 24-40), Závod (Csallány 1972: 6. kép) a Uo (Csallány 1972: 3. kép). Pro potvrzení či vyvrácení navržených domněnek musíme dočkat dalšího vývoje.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Bernart, Miloš (2010). Raně středověké přílby, zbroje a štíty z Českých zemí, Praha: Univerzita Karlova.

Bernart, Miloš (2013). Raně středověká lamelová zbroj z lokality Horné Plachtince. In: Zborník Slovenského národného múzea, Roč. 107, č. 23, Bratislava, 9196.

Bernart, Miloš (2019). Kettenhemden und andere Kriegerrüstungen des frühen Mittelalters aus Böhmen, Mähren und der Slowakei. In: Poláček, L. – Kouřil, P. (Hrsg.). Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Waffenform und Waffenbeigaben bei den mährischen Slawen und in den Nachbarländern, Brno, 9–22.

Bláha, Josef (2001). Archeologické poznatky k vývoji a významu Olomouce v období Velkomoravské říše. In: Galuška, L. – Kouřil, P. – Měřínský, Z. (eds.). Velká Morava mezi východem a západem, Brno, 41-68.

Coupland, Simon (1990). Carolingian Arms and Armor in the Ninth Century. In: Viator 21, 29–50.

Csallány, Dezső (1972). Avarkori páncélok a Kárpát-medencében (I. rész). In: Nyíregyházi Jósa András Múzeum évkönyve 12-14, Nyíregyháza, Nyíregyházi Jósa András Múzeum, 7-41.

Dawson, Timothy (2013). Armour Never Wearies : Scale and Lamellar Armour in the West, from the Bronze Age to the 19th Century, Stroud.

Eisner, Jan (1952). Devínska Nová Ves : Slovanské pohřebiště, Bratislava.

Kavánová, Blanka (2003). Mikulčice – pohřebiště v okolí 12. kostela. In: N. Profantová – B. Kavánová (ed.): Mikulčice – pohřebiště u 6. a 12. kostela, Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 22, Brno, 211413.

Kiss, Attila (2001). Das awarenzeitliche Gräberfeld in Kölked-Feketekapu B. In: Monumenta Avarorum Archaeologica 6, Budapest.

Klanica, Zdeněk (2006a). Nechvalín, Prušánky. Čtyři slovanská pohřebiště I, Brno.

Klanica, Zdeněk (2006b). Nechvalín, Prušánky. Čtyři slovanská pohřebiště II, Brno.

Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Archeologický ústav AV ČR, Brno.

Luňák, Petr (2019). Rectangular Embossed Fittings – Possible Armour Parts? In: Poláček, L. – Kouřil, P. (Hrsg.). Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Waffenform und Waffenbeigaben bei den mährischen Slawen und in den Nachbarländern, Brno, 431–440.

Pieta, Karol (2015). Včasnostredoveké mocenské centrum Bojná – výskumy v rokoch 2007–2013. In: K. Pieta – Z. Robak (ed.): Bojná 2 – Nové výsledky výskumov včasnostredovekých hradísk, Nitra, 9–49.

Pleiner, Radomír (2002). Metalografický výzkum velkomoravské kroužkové zbroje z Břeclavi-Pohanska. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, M vol. 7, s. 7781.

Šemmer, Viktor (1940-1). Archeologické nálezy v Čáčove (okr. Senica n. Myj.) r. 1937. In: Sborník Muzeálnej slovenskej spoločnosti 34-35, 137-9, Taf. IV.

Ungerman, Šimon (2007). Raně středověké pohřebiště v Dolních Věstonicích – Na Pískách. Brno : Masarykova univerzita.

Ochrana končetin: tehdy a dnes

Každý dnešní bojovník má potřebu chránit si ruce a nohy, které potřebuje ve svém reálném životě. Přesto se domnívám, že je možné chránit si je dobovým způsobem a neuchylovat se k replikování předmětů, které nemají předlohu v archeologických nálezech. Mnoho lidí dnes nosí pod kalhotami chrániče kolen, které nejsou vidět a zároveň poskytnout dostatečnou ochranu.

NáholeniceV současné době se rozmáhá trend kožených nátepníků a náholenic pobitých kovovými pásy. Argumentuje se tím, jde o dobovou ochranu, ale pojďme se podívat na archeologické nálezy. Jediná dochovaná ochrana končetin ve Skandinávii byla nalezena v hrobu Valsgärde 8, který se datuje do let 600 – 700. Zbroj z tohoto hrobu je ale sporná, protože ji dřívější badatelé interpretovali jako ochranu těla. Pásové náholenice a nátepníky jsou rovněž vyobrazeny na těle (nejspíše bulharského) jezdce ze džbánu nalezeného v rumunském pokladu ze Nagyszentmiklós ze 7. století.

Bojovník na džbánu ze Nagyszentmiklós.

To znamená, že se jistá ochrana končetin používala mezi evropskou válečnickou aristokracií v průběhu 7. století, to je však stěží vypovídající pro dobu vikinskou. Hjalmar Falk ve své knize Altnordische Waffenkunde [Staroseverské vyzbrojení] pokládá za pravděpodobné, že se používal “jistý druh železné ochrany kolen” již v době vikinské, což zakládá na rodovém příjmí járnkné (viz FALK, Hjalmar. Altnordische Waffenkunde, Kristiania 1914: 188-190). Dále pak mluví o franských beinberga, k nimž udává anglosaské ekvivalenty scancgebeorg, scinhosu, bánbeorg, takže lze předpokládat, že šlo o součást výstroje rozšířenou po dnešní Anglii, Francii a zřejmě Německu. Beinberga jsou podle Falka franské náholenice s kovovými pásky, které sice nejsou zmíněné v ságách, ale předpokládá, že přinejmenším Dánové je museli znát. Z franských zákoníků ze 7. století víme, že beinberga stály 6 solidů, což bylo stejně jako helma (pokud je přepočet správný, cca 400 gramů stříbra).

Skald Sigvat ve své básni Verše o cestě na západ (Vestrfararvísur, strofa 2) při návštěvě krále Knúta říká, že “na pažích často nosil železné rukávy” (opt berk járnstúkur á armi). Badatelé se domnívají, že by se mohlo jednat o kovové nátepníky. Rovněž se spekuluje se o ochraně končetin v Byzanci (která rovněž nebyla přesvědčivě prokázána). V každém případě vidíme, že šlo o nákladnou výstroj králů a členů královských rodin a jejich dvorů. Pokud jsem si vědom, nikdo v současné době v České republice nerekonstruuje krále, takže bychom měli hledat alternativy – nebo spíše se podívat do pramenů, jak řešili situaci Seveřané samotní. Náholenice a nátepníky se totiž v ságách a archeologických nálezech vůbec neobjevují, což poukazuje na jejich nepříliš časté užívání a malou důležitost.

Prozatímní obrázek; (c) PhDr. František Synek.

Prozatímní obrázek; (c) PhDr. František Synek.

Severské kroužkové zbroje měly rukávy, které dosahovaly po lokte a předloktí většinou zůstávala volná, aby se vůdce honosil svými šperky. S tím se částečně shoduje i Sága o lidech z Eyru (kap. 44), kde Snorri vyvázne nezraněn, protože meč zasáhne jeho náramek. Vzhledem k tomu, že většina hrdinů ság nenosí žádné zbroje, byly končetiny až sekundární zásahové plochy.

V současné rekonstrukci je ale potřeba se nějak chránit. Vyřešit to mohou jednoduché nátepníky a náholenice z tlusté kůže (bez pásů), ale jako nejlepší možnost se mi zdá vlněná podzbroj s dlouhými rukávy, které dosahuje po kolena. Takováto podzbroj zajišťuje poměrně kvalitní ochranu, aniž by působila rušivě a nehistoricky. Jelikož dnes jsou útoky na nohy zakázány (nebo nejsou počítány), ran do nich bych se tolik neobával a pro jistotu doporučuji chrániče kolen nošené pod kalhotami. O rukavicích pojednává samostatný článek.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.