Vápnatak s Herjanem

vapnatak_1Minulý víkend, 26.–28. června 2015, jsem se zúčastnil soukromé akce Vápnatak, kterou pořádala skupina Herjan ve vsi Dolná Lehota na okraji Nízkých Tater. S celkovým počtem šesti účastníků (přičemž jeden z nich odjel v jejím průběhu) se jednalo spíše o komorní akci, a přestože by bylo zavádějící označit ji za dobovou či living history, myslím, že přinesla všem zúčastněným cenné poznatky, o kterých bych zde rád pohovořil.

Myšlenka podobné akce – pobytu v kostýmech na zajímavém místě – není u Herjanu nijak nová. Obdobnou soukromou akci pořádal Herjan ve spolupráci s Marobudem již před rokem. Následně se v zimě konal pobyt na hradišti Bojná. Všechny tyto akce lze definovat jako víkendová setkání omezeného množství lidí. Nejedná se primárně o bojová setkání; cílem akce je získat zážitek z pobytu v zajímavém prostředí spojený s nejrůznějšími dobovými aktivitami (včetně boje, her apod).

Před rokem jsem navrhl pojmenovat tuto akci jako Vápnatak. Ve staroseverštině vápnatak označuje kolektivní projev souhlasu za pomoci zbraní (např. jejich pozdvižením, bušením či máváním). Doslova toto slovo znamená „braní / chápání se / svírání zbraní“, což se ukázalo být poměrně trefným označením, protože místní nám sdělili, že v okolí byla opakovaně spatřena medvědice s mláďaty. Kromě medvědů se v lokalitě vyskytují také vlci. Tento fakt měl ohromný vliv na naši morálku. Kromě všudypřítomných narážek na medvědí tématiku jsme se pokoušeli být stále ve střehu (byť jsme v noci nedrželi hlídky) a neustále s sebou nosit naši jedinou ostrou zbraň – křivý oštěp. Rázem jsme si uvědomili, že dobový člověk musel být vybaven několika ostrými zbraněmi, což názorně ilustrují některé písemné prameny:

Muž by se neměl na volném poli hnout od svých zbraní víc než na krok, protože není jisté, jak moc bude třeba člověku při putování kopí.
(Výroky Vysokého, strofa 38)

Každý muž má sekeru, meč a nůž a vždy je nosí u sebe.
(Ibn Fadlan: Risala, § 81)

vapnatak_3V tomto spatřuji jeden z největších kostýmových nedostatků, můj kostým nevyjímaje. Zatímco dříve byli muži vybaveni zbraněmi, kterými mohli chránit své životy a svou čest, dnešní reenactoři nejsou na historických festivalech ohroženi, takže nemají potřebu u sebe nosit zbraně.

S tím souvisí i fakt, se kterým jsem pravidelně konfrontován po celou dobu své „reenactorské kariéry“, a sice, že je složité adaptovat kostýmy a vybavení na podmínky jednotlivých akcí. Vápnatak probíhal na zvlněné pastvině lemované terénovitými lesy. Do tohoto prostředí se, stejně jako do jakéhokoli jiného polního ležení, hodí pracovní, jednodušší oděv. Jakýkoli barvený, bohatší oděv se hodí spíše pro reprezentativní situace, spojené zejména se síněmi.

Totéž platí pro přístřešky. K převozu těžkých dřevěných konstrukcí by bylo zapotřebí povozu či lodě, a i v takovém případě by bylo možné převézt pouze omezené množství stanů. Proto se nám osvědčily jednoduché plachty podepřené kůly, které je možné vyrobit přímo na místě. Naše skupiny (Herjan a Marobud) dlouhodobě zastávají stanovisko, že veškeré vybavení by mělo být přenosné v rukou či na lidském hřbetu – teprve v takovém případě je stanování či pochodování uvěřitelné.

vapnatak_herjan

Opět se mi potvrdilo, že nelze pochopit určitou dějinnou dobu, aniž by si člověk na vlastní kůži vyzkoušel pobyt v přírodě se základními znalostmi a základním dobovým vybavením. Oproti festivalům, na kterých reenactoři mají většinu svého vybavení a jde spíše o přehlídku spojenou s pitkou a bitvou, je tento minimalistický styl akcí zajímavý tím, že každá výprava je jedinečná, může neustále překvapovat a posouvat hranice možností a povětšinou probíhá v odlehlých místech, takže účastníkům dovoluje poznat přírodní zajímavosti. Zároveň zkouší znalosti účastníků, stmeluje je a zdokonaluje jejich kooperaci. Proto se domnívám, že tento spíše opomíjený typ soukromých akcí je budoucností kvalitního reenactmentu, na rozdíl od festivalů, které se řídí podle stále stejného scénáře a které přes fakt, že by měly vést k výměně znalostí a zkušeností, často umožňují vznik jinak nepoužitelného vybavení (či kombinací předmětů).

Pokud jde o Vápnatak, naplno jsem si jej užil. Proto bych rád poděkoval Herjanu za pozvání, přijetí a pohoštění. Dílčí dík patří také místním bačům, kteří mne až zaskočili svou pohostinností. Mimořádný dík patří Natálii Barboriakové za fotky, které dokumentují náš pobyt.

vapnatak_2

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>