Ženský hrob z Ejstrupholmu

Tento příspěvek je překladem článku Spændende kvindegrav fra Ejstrupholm (“Zajímavý ženský hrob z Ejstrupholmu”), který byl publikován Christinou N. Johansenovou na webových stránkách jejího vikinského blogu vikingebloggen.blogspot.com. Tento překlad jsem doplnil o další podrobnosti. Pojednává o hrobu významné ženy, která byla v 1. polovině 9. století pohřbena poblíž dánského Ejstrupholmu.

Zájemce odkazuji na tento detailnější článek o konzervaci kovových předmětů či na níže zmíněný článek Astrid Skou Hansenové En kvindegrav fra 800-talletNyt om grav 213 fra Østergade i Ejstrupholm. Herning Museum. Midtjyske fortællinger 2009, 107–114.


Dlouho jsem přemýšlela na tím, že sepíšu něco o nálezu ženského hrobu z Ejstrupholmu, který byl publikován roku 2009 v ročence herningského muzea Midtjyske Fortællinger (“Středojutské příběhy”). Článek, který se hrobu věnuje, se jmenuje En kvindegrav fra 800-tallet (“Ženský hrob z 9. století”) a byl napsán Astrid Skou Hansenovou.

Hrob pochází z první poloviny 9. století a obsahuje dvě nádherné želvové spony typu JP 37:3, trojlístkovou sponu typu SK2 a tři železné amulety Þórova kladiva připevněná na malém kroužku. Žena, která nosila tyto tři šperky a amulety kladiv, byla pohřbena na rozsáhlém pohřebišti v rakvi s prkenným víkem [pozn. překl. jedná se o hrob č. 213 v lokalitě Østergade u Ejstrupholmu]. Ze samotné ženské kostry se v zemi zachovaly pouze nepatrné pozůstatky lebky a páteře. Želvové brože se nacházely pod rameny zemřelé, zatímco trojlístková spona trochu níže uprostřed mezi brožemi. Tři Þórova kladiva byla zřejmě pověšena na řetízku, který byl objeven nad želvovými brožemi.

Bronzové či mosazné želvové brože jsou “velmi kvalitní a mají detailní a zdařile zpracovaný ornament“. Jsou dlouhé 10,2 cm (což je pro tento typ průměrná délka) a zřejmě byly vyrobeny na začátku 9. století v Norsku nebo jižním Švédsku. Na jejich vnitřní straně se kromě železné jehly zachovalo několik kusů textilu, zejména pak karetkovaná stuha a mikroskopický fragment zlatého drátu, který jistě pochází z oděvu zemřelé ženy.

Trojlístková spona náleží k typu, který se vyskytuje výlučně ve starodánských oblastech a který se typicky datuje do první poloviny 9. století. Tento typ se často vyskytuje spolu s želvovými brožemi typu JP 37, což je i tento případ. Také na této sponě se zachovaly kusy textilu – nejníže položenou vrstvu tvoří jemný len, další vrstvu přestavuje kus hrubšího vlněného plátna a nejsvrchnější vrstvu tvoří kus lemu z hrubé vlny. Komické je, že textilní kusy se zde nacházejí v opačném pořadí, než by se dalo čekat u typického ženského kostýmu z 9. století! Autorka článku navrhuje řešení, podle něhož mohou textilní vrstvy pocházet ze zádové části oblečení, která se dostala do kontaktu se sponou ve chvíli, jakmile tělo začalo tlít. V takovém případě by jemný len pocházel ze lněné spodní košile, vlněný kus ze svrchních šatů a lem z hrubé vlny přehozu, do něhož bylo zabaleno tělo.

Má vlastní rekonstrukce želvových broží, které roku 2013 vyrobil Ken Ravn.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>