Abstrakt
Článek představuje soubor kopí z oblasti Balkánu (území dnešní Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Srbska), která se vyznačují specifickým a v literatuře dosud nepopsaným konstrukčním rysem – křidélky upevněnými na tuleji kolmo na osu čepele. Impulzem k práci byla revize dvou nálezů z řeky Sávy, uložených v Muzeu františkánského kláštera Tolisa. Text nabízí morfologický a metrický popis této skupiny zbraní a kriticky hodnotí jejich dosavadní, nejednotné chronologické zařazení. Autor analyzuje dvě datovací alternativy: hypotézu o hákových kopí (4.–7. století) a možnost kladoucí tyto exempláře do období pozdního středověku až raného novověku (15.–17. století), k níž se na základě analogií reverzně usazených příček kloní. Práce zaplňuje mezeru v typologii chladných zbraní balkánského regionu a slouží jako katalog pro budoucí výzkum.
Úvod
V posledním desetiletí se autor opakovaně zaměřil na dokumentaci raně středověkých kopí (Hendry – Vlasatý 2022; Vlasatý 2014; 2019; 2022a; 2022b; 2023a; 2023b; 2024; 2025a; 2025b; Wikborg – Vlasatý 2025). V rámci tohoto výzkumu se věnoval zejména kopím s křidélky a pokusil se vytvořit kombinační typologii křidélkových útvarů. Tato typologie ve všech případech pracuje s nepsaným pravidlem, že křidélka raně středověkých kopí byla upevněna na protilehlých stranách tak, že se nacházela v ose čepele, s čímž operuje i základní literatura o tomto typu zbraní.
Na počátku roku 2026 nás zkontaktoval Pero Matkić, pracovník bosenského Muzea františkánského kláštera Tolisa „Vrata Bosny“, s prosbou o identifikaci dvou bosenských kopí, jejichž křidélka jsou usazena kolmo na osu čepele. Při vyhledávání analogií jsme zjistili, že navzdory ojedinělým paralelám neexistuje žádná souborná práce ani katalog, které by umožňovaly jejich přesnější chronologické ukotvení.
Následující práce aspiruje na to stát se právě takovým souhrnným zpracováním. Jejím cílem je představit dohledané exempláře (včetně míst nálezu a metrických údajů) a nabídnout syntézu dosavadních poznatků i autorových názorů. Výsledný text je určen archeologům, sběratelům, výrobcům i milovníkům historických zbraní, jimž může pomoci v jejich vlastním bádání.
Popis skupiny
Skupina námi diskutovaných kopí se vyznačuje uzavřenou tulejí, která zabírá přibližně 2/5 celkové délky. Na ni navazuje čepel, odsazená poměrně širokými raménky s břity, které probíhají k hrotu v přímce či mírném oblouku. Nejširší místo čepele se nachází v odsazení ramének, povětšinou v polovině délky kopí. Čepel ve většině případů disponuje středovým žebrem, které může být poměrně nízké a zachovávající diamantový průřez čepele (např. kopí z řeky Sávy u Nového Gradu), anebo může být výrazně vystouplé (např. kopí z neznámé hercegovinské lokality a z řeky Sávy u Zorice). Hrana může přecházet též na krček kopí, avšak ústí tuleje je pověštinou kruhovité, málokdy hraněné (např. kopí z Maoči). Z bočního pohledu se kopí od ústí tuleje po hrot plynule zužuje. Tulej může být vybavena párem nedlouhých výčnělků v ose kolmé na osu čepele, které slouží k lepší stabilitě hlavice na ratišti.
Kopí se pohybují v délkách zhruba 20–50 cm (délka známých kusů je 24–44 cm, u některých exemplářů ji však neznáme). Čepel je v nejširším místě drobnějších kusů široká alespoň 4 cm. Průměr tuleje u známých nálezů dosahuje 2,5–3,5 cm. Tato série kopí má k tuleji připevněný pár protilehlých křidélek, která jsou oproti konvenci upevněna kolmo na osu čepele, což činí tato kopí mimořádnými. Rozpětí křidélek přesahuje 7 cm, na délku mají přes 5 cm.
Obr. 1: Schematický nákres kopí.
Autor: Diego Flores Cartes.
Křidélka mohou být od ústí tuleje mírně odsazena (viz kopí z řeky Sávy u Zorice), mohou k němu přímo dosedat, nebo mohou ústí přesahovat (v takovém případě mohly být konce křidélek zahnuty směrem do ratiště). K výrobě křidélek byl použit kruhový či hraněný prut o průměru či délce strany alespoň 0,7 cm, který je ohnutý do pravého úhlu či do oblouku na způsob zpětných háčků. V případě křidélek o kruhovitém průřezu je část přiléhající k tulejce rozklepaná do plošky, u hraněného materiálu může být průřez v průběhu celého křidélka víceméně identický (viz kopí z řeky Sávy u Zorice). Materiál křidélka se může směrem k vrcholu ztenčovat (např. kopí z Korenity). U některých kopí jsou křidélka nýtovaná, přičemž otvory pro nýtky či hřebíčky se nacházejí přibližně v polovině výšky zploštělé základny křidélek. Hlavice kopí byla zřejmě pomocí těchto hřebíčků připevněny na ratiště. Díky tomuto jednoduchému postupu odpadlo svařování křidélek, které je pracné a může výrobek poškodit. Jiná křidélka (např. kopí z Maoči) jsou pravděpodobně přivařená.
Soubor v současnosti čítá 12 exemplářů, přičemž předpokládáme, že v následujících letech dojde k identifikaci dalších nepublikovaných a přehlédnutých kusů. Popsané kusy pocházejí z území dnešní Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Maďarska, Srbska. Z toho důvodu se zdá, že jde o fenomén vázaný na středoevropsko-balkánský region. Do výčtu záměrně není zahrnuto masivní kopí stejné konstrukce, které je vystaveno v Moravském zemském muzeu v Brně a které postrádá jakýkoli popisek (osobní pozorování); je možné, že jde o kopii nějakého balkánského kusu (jak naznačuje podoba s jedním kopím z neznámé chorvatské lokality, které je vystaveno ve Vojenském muzeu v Bělehradě). Takřka polovina exemplářů pochází z neznámých lokalit, přičemž část z nich pochází ze soukromých sbírek. Kopí takřka výlučně pocházejí z bezkontextových situací.
Mapa 1: Distribuce kopí s opačně usazenými křidélky.
Kopí s křidélky usazenými v ose kolmé na osu čepele jsou v literatuře v podstatě neznámé. Chybí jak v přehledové literatuře o středověkých kopích (Dean 1928: Pl. III; Ellehauge 1948), tak v základních pracích o raně středověkých kopích s křidélky (Bouzy 1994; Hjardar – Vike 2016: 176-7; Husár 2014; Kouřil 2005; Kovács 1980; Kurasiński 2005; Paulsen 1967; 1969; Steinacker 1999; Szabó 1974; Szameit 1987; 2005; Ypey 1982) i v balkánských článcích o raně středověkých militáriích (Bavec 1991; Bekić 2003; Belošević 2007: 278-9; Demo 2010; Ivančan 2004; 2007; Janković 1983; Miletić 1979; 1991; Sajdl 2018; 2020; Tomičić 1968; 1985; 2013; Vinski 1977-1978; 1981; 1985). Obdobná kopí nefigurují ani v literatuře o pozdně antických (Bugarski 2009a; Dmitrović – Radčević 2009; Srejović et al. 1983) či vrcholně a pozdně středověkých lokalitách (Minić – Vukadin 2007; Popović 1999). Ovoce nepřineslo ani pátrání ve středověké balkánské ikonografii (Bešlagić 1979; Otašević 2017).
Dosavadní literatura nenabízí jednoznačné chronologické vymezení. Kopí z lokality Prilipac bylo v minulosti datováno do karolinského období, konkrétně začátku 9. století (Bućić – Petrović 1985: 13; Zotović et al. 1978: 118) nebo do 9.-10. století (Mandić 1995: 33, 94). Kopí, které je vystaveno v Moravském zemském muzeu v Brně, je bez jakéhokoli popisku zařazeno mezi velkomoravské nálezy (osobní pozorování). Kopí ze soukromé chorvatské sbírky je podle Kovače italského původu a lze je datovat do 9. století či do mladšího období (Kovač 2003: 63). Kopí z lokality Liplje je v Pekovićových publikacích datováno do 14.-15. století (Peković 2006: 121; 2015: 323), avšak autor v soukromé diskuzi připustil, že na této dataci naléhal recenzent knihy a sám se přiklání ke konci 11. či začátku 12. století. Sajdl po vzoru Pekovićových katalogů datuje prilipacký nález do pozdního středověku (Sajdl 2020: 132). Kus z neznámé lokality z Hercegoviny je v muzeu v Ljubuškách označený jako lovecké kopí z 15. století (osobní pozorování). Škrivanić se kloní ke středověkému datování (Škrivanić 1957: 84). Vidíme tedy, že datace se u jednotlivých autorů výrazně liší a neexistuje konsenzus.
Tvar většiny kratších kopí sám o sobě je poměrně univerzální napříč stoletími a nepodává jasné svědectví o době svého původu. Napomoci tak mohou doprovodná křidélka, případně pouze vzhled větších kopí. Jednoduchá křidélka z hraněného materiálu, která by byla připevněna k tuleji pomocí nýtů a současně by přesahovala přes tulej, jsou rysem tzv. hákových kopí (Hakenlanzenspitzen), která jsou rozšířená po velké části západní (Hüpper-Dröge 1983: Abb. 13c; Koch 1982: 42; Reichmann 2013: Fig. 2), jižní (Rupp 2006: Taf. 51.3) a střední Evropy (Husár 2014: Tab. XVI) v průběhu 4.-7. století. Ze sledované balkánské oblasti podobná kopí, nakolik je nám známo, chybí (Bugarski 2009b; Dimitrijević et al. 1962; Mrkobrad 1980). Kopí této skupiny by teoreticky mohla být lokální variantou hákových kopí z merovejského období. Zařazení do karolinské éry podle našeho soudu postrádá opodstatnění.
Obr. 2: Háková kopí 4.-7. století.
Zdroj: Husár 2014: Tab. XVI.1; Reichmann 2013: Fig. 2; Rupp 2006: Taf. 51.3.
Alternativním a stejně pravděpodobným výkladem je zařazení těchto kopí do období pozdního středověku až raného novověku (15.-17. století). Nejen, že krátká kopí se zvýšeným žebrem této dataci neodporují (např. Marek 2008: Obr. 127a; Vračar 2016: 78), ale zejména delší a masivnější zbraně lze obtížně označit jako raně středověké. Tuto dataci může naznačovat i samotná obrácená orientace křidélek: reverzně usazené způsoby rozšíření tuleje jsou známé z 16.-17. století. Řeč je zvláště o otočných příčkách, které byly přinýtovány k jedné straně tuleje a jež bylo možné otočit kolmo na osu čepele (např. Royal Armouries Leeds: inv. č. VII.81; MET New York: inv. č. 14.25.305, 14.25.323, 14.25.453, 14.25.457; Saint Louis Art Museum: inv. č. 42:1919). Další metodou je použití tlusté tyčinky, která buď nahrazuje nýt v tuleji (MET New York: inv. č. 14.25.411), anebo je zasazena přímo do čepele v její nejširší části (Diener-Schönberg 1905: Obr. 8). Na druhou stranu je potřeba říci, že v průběhu středověku a raného novověku se ve sledované oblasti dominantně užívají křidélka umístěná v linii čepele (Sijarić 2014: 216-221) anebo prstence, z nichž v linii čepele vybíhají výběžky směrem k ostří (Husár – Oţa 2022: 349-351; Mitič 2018-2019: Tab. III.1). Při současném stavu poznání nelze jednoznačně rozhodnout, do které z těchto dvou epoch skupina zapadá, a je třeba počkat na kopí pocházející z průkazného a dobře datovatelného kontextu. K exaktnímu určení by též mohla napomoci analýza organických zbytků (ratišť a podobně). Do té doby by tato skupina neměla být unáhleně označována za raně středověkou.
Obr. 3: Nekonvenčně usazená rozšíření tuleje 16.-17. století.
Nahoře: otočná příčka (MET New York, inv. č. 14.25.305).
Uprostřed: tyčinka zastupující nýt (MET New York, inv. č. 14.25.411).
Dole: tyčinka zasunutá do čepele (Diener-Schönberg 1905: Obr. 8).
Katalog
Bosna a Hercegovina
Kopí tohoto typu překvapivě chybí v zásadních přehledech středověkých militárií z Bosny (Ćurčić 1943; Sijarić 2014; Vračar 2016).
- Lokalita: Maoča. Náhodný nález z lokality, která je známá jako archeologické naleziště ostruh a podkov.
Uložení a inv. č.: Muzeum Brčko. Inv. č. není přiřazeno, přírůstkové číslo 739/251.
Stručný popis: Informaci o existenci autor převzal od P. Matkiće, který kopí spatřil u svého přítele Miralema Bećareviće, jenž kopí odevzdal do místního muzea v Brčku. Vanja Žigić z muzea Brčko existenci kopí potvrdila s tím, že kopí se stalo součástí sbírky roku 2022. Kopí o celkové délce 43,7 cm a šířce čepele 5,5 cm má vystouplé žebro, které přesahuje na krček. Tulejka je u ústí mírně hraněná a je vybavena dvěma protilehlými stabilizačními výstupky. Nad nimi se nachází pár pravděpodobně převařených křidélek s rozpětím 7,6 cm. Průměr tuleje činí 3,3 cm.
Literatura: nepublikováno.
Více fotografií lze prohlédnout či stáhnout kliknutím na následující odkaz:
Obr. 4: Kopí z Maoči. Autor: Vanja Žigić.
- Lokalita: řeka Sáva, Novi Grad, Odžak.
Uložení a inv. č.: Muzeum františkánského kláštera Tolisa „Vrata Bosny“. Inv. č. MFST 2793.
Stručný popis: Kopí, nalezené 6. srpna 2022 v řece Sávě, je dobře zachované. Celková délka činí 39,4 cm, z čehož 19,9 cm připadá na ostřenou část čepele. Čepel je v nejširším místě 4,35 cm široká (v tomto bodě má tloušťku 1,2 cm, odkud se ztenčuje zhruba na 0,5 cm přibližně 1 cm před hrotem). Čepel disponuje zvýšeným středovým žebrem. Krček má v nejužším místě v obou směrech rozměry 1,75 cm × 1,75 cm. Tulej má při ústí šířku 3,15 cm a je vyplněna fragmenty dřeva. Na tulejce se nacházela dvě protilehlá, nyní odlomená křidélka o současné délce 4,5 a 5,5 cm, která dosahovala k ústí tuleje anebo je přesahovala. Křidélka byla k tuleji připevněna pomocí jednoho nýtu.
Literatura: nepublikováno.
Více fotografií, publikovaných se souhlasem muzea, lze prohlédnout či stáhnout kliknutím na následující odkaz:
Obr. 5: Kopí z řeky Sávy u Nového Gradu. Autor: Pero Matkić.
- Lokalita: řeka Sáva, Zorice, Odžak.
Uložení a inv. č.: Muzeum františkánského kláštera Tolisa „Vrata Bosny“. Bez inv. č.
Stručný popis: V řece Sávě bylo dne 27. března 2025 nalezeno dobře zachované kopí o celkové délce 43 cm. Ostrá část čepele je 23,7 cm dlouhá. Čepel disponuje zvýšeným středovým žebrem, nejtlustší bod čepele činí 1,8 cm, odkud se ztenčuje na 1,1 cm zhruba 5 cm před hrotem. Krček má v nejužším místě tloušťku 2 cm. Tulej má při ústí šířku 3,5 cm. Na tuleji se nacházejí dvě protilehlá křidélka, vytvořená z hraněného materiálu o tloušťce asi 0,7 cm. Křidélka nedosahují ústí a jejich vrchol se nachází zhruba 5,5 cm od ústí.
Literatura: nepublikováno.
Více fotografií, publikovaných se souhlasem muzea, lze prohlédnout či stáhnout kliknutím na následující odkaz:
Obr. 6: Kopí z řeky Sávy u Zorice. Autor: Pero Matkić.
- Lokalita: neznámá hercegovinská lokalita.
Uložení a inv. č.: Archeologické muzeum Humac, Ljubuški. Inv. č. neznámé. Pokus o zkontaktování muzea nebyl úspěšný.
Stručný popis: Dobře zachované, masivní kopí o délce přinejmenším 30 cm. Uprostřed listu je vybaveno zesilujícím žebrem. Po bocích tuleje se nacházejí dvě křidélka z jednoduchého železného prutu, která jsou pravoúhle ohnuta, v části přiléhající k tuleji jsou rozklepaná do plochy a zřejmě přesahují přes ústí tuleje. Za informaci o existenci kopí děkujeme P. Matkićovi.
Literatura: nepublikováno.
Obr. 7: Kopí z neznámé hercegovinské lokality.
Autor: Pero Matkić.
Chorvatsko
Kopí tohoto typu chybí v přehledové literatuře o chorvatských středověkých militáriích (Bošković 2000; Šercer 1972; 1976; Turk 2006).
- Lokalita: neznámá.
Uložení a inv. č.: Soukromá chorvatská sbírka. Roku 2003 bylo kopí vystaveno na výstavě Ubojite oštrice v galerii zámku Oršić v obci Gornja Stubica pod inv. č. 266.
Stručný popis: Dobře zachované kopí o celkové délce 41 cm je uprostřed listu vybaveno zesilujícím žebrem. Po bocích tuleje se nacházejí dvě křidélka z jednoduchého železného prutu. Křidélka jsou pravoúhle stočena, v části přiléhající k tuleji jsou rozklepaná do plochy a dosahují až k ústí tuleje. Kopí je usazeno na moderním ratišti.
Literatura: Kovač 2003: 63, Kat. č. 88.
Obr. 8: Kopí ze soukromé chorvatské sbírky. Zdroj: Kovač 2003: Kat. č. 88.
- Lokalita: neznámá.
Uložení a inv. č.: Vojenské muzeum, Bělehrad (?).
Stručný popis: Na návštěvnické stěně Vojenského muzea jsou zavěšené galvanokopie dvou kopí s obrácenými křidélky (jedno zhruba 25 cm, druhé přes 40 cm), usazené na moderních ratištích. Podle vyjádření M. Pekoviće nejde o kopie kopí z Liplje, nýbrž o kopie nálezů z neznámých chorvatských lokalit. Kopie jsou součástí výstavy od roku 1961.
Literatura: nepublikováno.
Obr. 9: Galvanokopie kopí z Vojenského muzea v Bělehradě.
Zdroj: commons.wikimedia.org.
Maďarsko
- Lokalita: okolí Veszprému.
Uložení a inv. č.: Soukromá sbírka.
Stručný popis: Na konci června 2026 nás kontaktoval archeolog Zsombor Felber z muzea ve Veszprému, který nám sdělil, že před několika lety byl během prospekce lokality nalezen hrot kopí, jež setrvává v soukromé sbírce. Lokalita obsahovala některé římské předměty z 2.-3. století. Jelikož je na konci roku 2026 plánována oficiální publikace, není možné sdílet bližší údaje ani fotografii. Ze získaných fotografií je patrné, že jde o kopí s celkovou délkou asi 37 cm, z čehož asi 16 cm připadá na čepel. Čepel, která v nejširším místě přesahuje 6 cm šířky, je plochá a bez zesilujícího žebra. Křidélka, přesahující délku 5 cm, jsou zploštělá, pravoúhle ohnutá a přesahují ústí tuleje.
Literatura: nepublikováno, publikace plánována na konci roku 2026.
Srbsko
Autor cíleně prozkoumal hlavní katalogy středověkých militárií. Většina z nich kopí tohoto typu neobsahuje (viz Aleksić 2001; Brmbolić 2000; Cunjak 1999; 2005; Đurović – Ristić 2022: 41-51; Lalović 1982; Mitić 2018-2019; Mitrović 2010; Ninković 2009; Pop-Lazić 1983; Vetnić 1983).
- Lokalita: Prilipac (Прилипац), Požega. Nalezeno na místě poškozeného pozdně antického až raně středověkého pohřebiště.
Uložení a inv. č.: Národní muzeum Užice (?).
Stručný popis: Kopí s celkovou délkou 32 cm bylo nalezeno při archeologickém výzkumu pohřebiště v kamenolomu v 70. letech 20. století. Středem čepele probíhá vystupující žebro a k tuleji jsou připevněna dvě zploštělá křidélka, která dosahují takřka k ústí tuleje.
Literatura: Bućić – Petrović 1985: 13, Obr. 10h; Mandić 1995: 33, 94, Тab. XX.1; Sajdl 2020: 132, Tab. II.7-8; Zotović et al. 1978: 118.
Obr. 10: Kopí z lokality Prilipac. Zdroj: Sajdl 2020: Tab. II.7-8.
- Lokalita: Liplje (Липље), Ljig. Nalezeno roku 1935 při orbě poblíž keramiky a uherských mincí z konce 14. až začátku 15. století, následně prodáno do muzea. Doprovodné předměty byly zničeny během 2. svět. války.
Uložení a inv. č.: Vojenské muzeum, Bělehrad. Inv. č. 16041.
Stručný popis: Kopí o délce 24,1 cm je disponuje zesíleným žebrem uprostřed listu a dvěma protilehlými křidélky, které dosahují až po ústí tuleje.
Literatura: Pekovič 2006: 121; 2015: 323, Kat. č. 428.
Obr. 11: Kopí z lokality Liplje. Zdroj: Peković 2015: 323.
- Lokalita: neznámá.
Uložení a inv. č.: Etnografické muzeum, Bělehrad (?). Pokus o zkontaktování muzea nebyl úspěšný.
Stručný popis: Kopí neznámé délky se zvýšeným středovým žebrem a dvěma opačně připevněnými, protilehle umístěnými křidélky.
Literatura: Škrivanić 1957: Obr. 40a.5.
Obr. 12: Kopí z neznámé lokality. Zdroj: Škrivanić 1957: Obr. 40a.5.
- Lokalita: Korenita (Коренита), Loznica.
Uložení a inv. č.: Soukromá sbírka Aleksa Marjanoviće (Алекса Марјановић).
Stručný popis: V únoru 2021 se v internetové diskuzi srbský sběratel pochlubil nálezem dobře zachovaného kopí, načež jej autor zkontaktoval. Kopí o délce 33,5 cm a váze 0,45 kg, bezkontextově nalezené v březnu 2019, má zvýšené středové žebro listu a dvě protilehlá křidélka ze silného, pravoúhle stočeného prutu, který dosahuje ústí tuleje. Uprostřed křidélek jsou viditelné otvory pro nýtky. Průměr tuleje 2,5 cm, rozpětí křidélek 8 cm, šířka krčku v nejužším místě 1,8 cm. Tulej je vybavena dvěma stabilizačními výčnělky.
Literatura: nepublikováno.
Více fotografií lze prohlédnout či stáhnout kliknutím na následující odkaz:
Obr. 13: Kopí z neznámé srbské lokality. Zdroj: Aleksa Marjanović.
Poděkování
Tento článek by nevznikl bez iniciativy Pera Matkiće (Muzeum františkánského kláštera Tolisa „Vrata Bosny“), který zrevidoval některé bosenské nálezy a podnítil autorův zájem o téma. Za to musí přísluší velký dík. Vanja Žigić (Muzeum Brčko) nám zaslala detailní informace o kopí z Maoči. Děkujeme Zsomborovi Felberovi (Muzeum Dezső Laczkóa ve Veszprému) za zmínku o maďarském nálezu. Poděkování zasluhuje také Aleksandar Sajdl, který nám pomohl se srbskými nálezy a literaturou. Nálezy z Vojenského muzea v Bělehradě byly diskutovány s Mirkem Pekovićem. Aleksa Marjanović si zaslouží uznání za to, že nám zpřístupnil svůj nepublikovaný nález. Materiál byl dále konzultován s Goranem Bilogrivićem (Univerzita Rijeka), Kristiánem Jócsikem (archeoreenactment), Karlem Loukotou (grizzlyforge.cz). V neposlední řadě náš vděk patří Diegu Floresi Cartesovi za pohotové a precizní vyhotovení kresby.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Literatura
Aleksić 2001 = Алексић, Марко (2001). Оружје из средњовековне збирке Народног музеја у Београду. In: Гласник Српског археолошког друштва 17, 195-216.
Bavec, Uroš (1991). Sulice s krilci – znak frankovske prisotnosti v srednjem in severnem Podonavju, Ljubljana : Univerza v Ljubljani.
Bekić, Luka (2003). Novi nalaz ranosrednjovjekovnog koplja s krilcima. In. Vjesnik Arheološkog muzeja u Zagrebu 36/1, 165-180.
Belošević, Janko (2007). Starohrvatsko groblje na Ždrijacu u Ninu, Zadar.
Bešlagić, Šefik (1979). Stećci – kultura i umjetnost, Sarajevo.
Bošković, Dora (2000). Hladno lovačko oružje Hrvatskoga povijesnog muzeja, Zagreb.
Bouzy, Olivier (1994). Épées, lances et enseignes entre Loire et Meuse, du milieu du VIIIe à la fin du XIIe siècle. Textes, images, objets. Tome III – Epées de la zone orientale. Lances. Images et objects, Paris: Université de Paris IV-Sorbonne.
Brmbolić 2000 = Брмболић, Марин (2000). Средњовековна оруђа од гвожђа у Војводини (IX-XVI век), Панчево.
Bućić – Petrović 1985 = Бућић, Јаворка – Петровић, Петар (1985). Римски VICVS и терме у Прилипцу. In: Ужички зборник 14, 5–21.
Bugarski 2009a = Бугарски, Иван (2009). Некрополе из доба антике и раног средњег века на локалитету Чик, Београд.
Bugarski 2009b = Бугарски, Иван (2009). Ромејске сулице VI века и налази са Градине у Врсеницама и Лишке Ћаве. In: Зборник Народног музеја XIX/1, 423–454.
Cunjak 1999 = Цуњак, Млађан (1999). Средњовековно оружје и опрема ратника у Србији – археолошка истраживања, Београд: Универзитет у Београду.
Cunjak 2005 = Цуњак, Млађан (2005). Средњовековно оружје и опрема ратника са териотрије подунавског и браничевског округа, Смедерево.
Ćurčić, Vejsil (1943). Starinsko oružje u Bosni i Hercegovini. In: Glasnik Hrvatskog državnog muzeja u Sarajevu 55, 21–225.
Dean, Bashford (1928). Educational charts of arms and armor, New York.
Demo, Željko (2010). Ranosrednjovjekovno koplje s krilcima iz okolice Dugog Sela u svjetlu novih saznanja o ovoj vrsti oružja na motki. In: Archaeologia Adriatica 4/1, 61-84.
Diener-Schönberg, Alfons (1905). Knebel an Jagdblankwaffen. In: Zeitschrift für Historische Waffenkunde 3, 12, 235–257.
Dimitrijević, Danica et al. (1962). Seoba naroda. Arheološki nalazi jugoslovenskog Podunavlja, Zemun.
Dmitrović – Radčević 2009 = Дмитровић, Катарина – Радичевић, Дејан (2009). Касноантичка некропола у Чачку, Чачак.
Đurović – Ristić 2022 = Ђуровић, Игор – Ристић, А. П. (2022). Средњовековно оружје и опрема из археолошке збирке Народног музеја Крагујевац, Крагујевац.
Ellehauge, Martin (1948). The Spear Traced through its Post-Roman Development, Copenhagen.
Hendry, Michael – Vlasatý, Tomáš (2022). Kopí a sekera z velšského Caerwentu. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/kopi-a-sekera-z-velsskeho-caerwentu/.
Hjardar, Kim – Vike, Vegard (2016). Vikings at War, Oxford – Philadelphia.
Husár, Martin (2014). Žrďovo-bodné zbrane včasného stredoveku v Karpatskej kotline. 1. diel, Typológia a jej vyhodnotenie, Nitra
Husár, Martin – Oţa, Silviu (2022). The Medieval Spear-, Lance or Javelin Heads from the National Museum of Romanian History (Bucharest) and Their Assessment. In: Cercetări Arheologice 28/1, 335-364.
Hüpper-Dröge, Dagmar (1983). Schild und Speer. Waffen und ihre Bezeichnungen im frühen Mittelalter, Frankfurt am Main.
Ivančan, T. S. (2004). Ranokarolinško koplje s krilcima iz šljunčare Jegeniš kod Koprivnice. In: Prilozi Instituta za arheologiju u Zagrebu 21, 109-128.
Ivančan, T. S. (2007). Još jedan nalaz ranokarolinškog koplja s krilcima iz šljunčare Jegeniš kraj Koprivnice. In: Prilozi Instituta za arheologiju u Zagrebu 24, 419-427.
Janković, Milica (1983). Implements and weapons from the 9th-11th centuries found at Ključ Dunava, In: Balcanoslavica 10, 55-70.
Koch, Ursula (1982). Die fränkischen Gräberfelder von Bargen und Berghausen in Nordbaden, Stuttgart.
Kouřil, Pavel (2005). Frühmittelalterliche Kriegergräber mit Flügellanzen und Sporen des Typs Biskupija-Crkvina auf mährischen Nekropolen. In: Die Frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des östlichen Mitteleuropas, Brno, 67-99.
Kovač, Mario (2003). Ubojite oštrice – Hladno oružje na području Hrvatske od IX. do kraja XVIII. stoljeća, Gornja Stubica.
Kovács, László (1980). Bemerkungen zur Bewertung der fränkischen Flügellanzen im Karpatenbecken. In: Mitteilungen des Archäologischen Instituts der Ungarischen Akademie der Wissenschaften 8-9, 97-119.
Kurasiński, Tomasz (2005). Waffen im Zeichenkreis. Über die in den Gräbern auf den Gebieten des frühmittelalterlichen Polen vorgefundenen Flügellanzenspitzen. In: Sprawozdania Archeologiczne 57, 165-213.
Lalović, Anka (1982). Srednjovekovno oružje iz Narodnog muzeja u Zaječaru i Zavičajnog muzeja u Knjaževcu. In: Zbornik radova Muzeja rudarstva i metalurgije 2, 69-83.
Mandić 1995 = Мандић, Милоје (1995). Остаци материјалне и духовне културе античког периода и средњег века у ужичком крају. In: Ужице, настанак и развој, културно-историјски преглед, Ужице, 21–40.
Marek, Lech (2008). Broń biała na Śląsku XIV–XVI wiek, Wrocław.
Miletić 1979 = Милетић, Нада (1979). Раносредњовековно копље из Могорјела. In: Зборник Народног музеја у Београду IX-X, Археологија, 145–151.
Miletić, Nada (1991). Ranosrednjovekovna koplja s krilima iz Bosne i Hercegovine. In: Čović, Borivoj (ed.). Zbornik radova posvećenih akademiku Alojzu Bencu, Posebna izdanja 95, Odeljenje društvenih nauka 27, 201–208.
Minić, Dušica – Vukadin, Obrenija (2007). Srednjovekovni Stalać, Beograd.
Mitić 2018-2019 = Митић, С. Б. (2018-2019). Оружје насађено на велике дршке Народног музеја у Нишу. In: Зборник Народног музеја Ниш 27‒28, 23-37.
Mitrović 2010 = Митровић, Горан (2010). Каталог Метала I – Народни музеј Врање, Врање.
Mrkobrad, Dušan (1980). Archeološki nalazi seobe naroda u Jugoslaviji, Beograd.
Ninković 2009 = Нинковић, Веселинка (2009). Средњовековно оружје из збирке Народног музеја у Београду. In: Зборник Народног музеја XVIII-1, Археологија, 455-483.
Otašević 2017 = Оташевић, Душан (2017). Српско уметничко наслеђе на Косову и Метохији. Идентитет, значај, угроженост, Београд.
Paulsen, Peter (1967). Einige Flügellanzen aus Schwaben. In: Fundberichte aus Schwaben, Neue Folge 18/1, 255-264.
Paulsen, Peter (1969). Flügellanzen: Zum archäologischen Horizont der Wiener Sancta lancea. In: Frühmittelalterliche Studien 3, 289-312.
Peković 2006 = Пековић, Мирко (2006). Археолошка збирка Војног музеја у Београду – Archaeological Collection of the Military Museum in Belgrade, Београд.
Peković 2015＝Пековић, Мирко (2015). Збирка праисторије, антике и средњег века Војног музеја у Београду, Београд.
Pop-Lazić 1983 = Поп-Лазић, Петар (1983). Каталог средњовековног оружја и опреме у Историјском музеју Србије. In: Зборник Историјског музеја Србије 20, 161-193.
Popović, Marko (1999). Tvrđava Ras = The Fortress of Ras, Beograd.
Reichmann, Christoph (2013). Late ancient Germanic hunting in Gaul based on selected archaeological examples. In: Grimm, Oliver – Schmölcke, Ulrich (eds.). Hunting in Northern Europe until 1500 AD – Old Traditions and Regional Developments, Neumünster, 267-276.
Rupp, Cornelia (2006). Das langobardische Gräberfeld von Nocera Umbra. 1. Katalog und Tafeln, Firenze.
Sajdl, Aleksandar (2018). An Early-Mediaeval winged spearhead from Fruška Gora. In: Journal of the Archaeological Museum in Zagreb 51/1, 149-159.
Sajdl, Aleksandar (2020). Early Medieval Winged Spearheads from Present-Day Serbia. In: Гласник Српског археолошког друштва 36, 129–146.
Sijarić, Mirsad (2014). Hladno oružje iz Bosne i Hercegovine u arheologiji razvijenog i kasnog srednjeg vijeka, Sarajevo.
Srejović et al. 1983 = Срејовић, Драгослав et al. (1983). Гамзиград. Касноантички царски дворац, Београд.
Steinacker, Christoph (1999). Die Flügellanze der Karolingerzeit: Jagdspiess, Fahnenlanze oder Reiterwaffe? In: Brather, Sebastian – Bücker, Christel – Hoeper, Michael (eds.). Archäologie als Sozialgeschichte: Studien zu Siedlung, Wirtschaft und Gesellschaft im frügeschichtlichen Mitteleuropa, Festschrift für Heiko Steuer zum 60. Geburtstag, Rahden/Westf., Leidorf, 119-126.
Szabó, Zoltán (1974). Frank szárnyas lándzsák régeszeti és természettudományos vizsgálata. In: Dissertationes Archaeologicae 2/3, 3–59.
Szameit, Erik (1987). Karolingerzeitliche Waffenfunde aus Österreich Teil II: Die Saxe und Lanzenspitzen. In: Archaeologia Austriaca 71, 155-171.
Szameit, Erik (2005). Die Heilige Lanze der Wiener Schatzkammer: Bemerkungen zu Form und Verwendung von Flügellanzen aus dem Blickwinkel der Archäologie und der Waffenkunde. In: Kirchweger, Franz (ed.). Die Heilige Lanze in Wien. Insignie, Reliquie, “Schicksalsspeer”, Wien, 145-167.
Šercer, Marija (1972). Staro oružje na motki, Zagreb.
Šercer, Marija (1976). Mačevi, bodeži, noževi u Povijesnom muzeju Hrvatske, Zagreb.
Škrivanić 1957 = Шкриванић, Гавро (1957). Оружје у средњовековној Србији, Босни и Дубровнику, Београд.
Tomičić, Željko (1968). Važnost nalaza ranosrednjovjekovnog koplja u Varaždinu. In: Starohrvatska prosvjeta, III, 10, 53-61.
Tomičić, Željko (1985). Prilog istraživanju karolinškog oružja u Međimurju i varaždinskoj regiji. In: Starohrvatska prosvjeta, III, 14, 209-230.
Tomičić, Željko (2013). Karolinško koplje iz Varaždina – prinos poznavanju najranije prošlosti grada. In: Radovi Zavoda za znanstveni rad Varaždin 24, 137-152.
Turk, V. J. (2006). Zbirka oružja i vojne opreme u Muzeju seljačkih buna, Gornja Stubica.
Vetnić, Savo (1983). Medieval Weapons and Implements Deriving from the Middle Morava Basin. In: Balcanoslavica 10, 137–157.
Vinski, Zdenko (1977–1978). Novi ranokarolinški nalazi u Jugoslaviji. In: Vjesnik Arheološkog muzeja u Zagrebu X-XI, 143–208.
Vinski, Zdenko (1981). O nalazima karolinških mačeva u Jugoslaviji. In: Starohrvatska prosvjeta III, 11, 9-54.
Vinski, Zdenko (1985). Marginalia uz izbor karolinškog oružja u Jugoistočnoj Evropi. In: Starohrvatska prosvjeta III, 15, 61–117.
Vlasatý, Tomáš (2014). O křidélkách na vikinských kopích. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/o-kridelkach-na-vikinskych-kopich/.
Vlasatý, Tomáš (2019). Kombinační typologie křidélek kopí. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/kombinacni-typologie-kridelek-kopi/.
Vlasatý, Tomáš (2022a). Hroty kopí 9.-11. století s délkou přes 50 cm. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/hroty-kopi-9-11-stoleti-s-delkou-presahujici-50-cm/.
Vlasatý, Tomáš (2022b). Pouzdra na kopí raného středověku. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/pouzdra-na-kopi-raneho-stredoveku/.
Vlasatý, Tomáš (2023a). 100 nejdůležitějších prací o kopích 9.-11. století. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/100-nejdulezitejsich-praci-o-kopich-9-11-stoleti/.
Vlasatý, Tomáš (2023b). Materiály raně středověkých ratišť kopí. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/materialy-rane-stredovekych-ratist-kopi/.
Vlasatý, Tomáš (2024). Mimořádná skupina kopí s křidélky. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/mimoradna-skupina-kopi-s-kridelky/.
Vlasatý, Tomáš (2025a). O jedné sérii otonských kopí. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-08-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/o-jedne-serii-otonskych-kopi/.
Vlasatý, Tomáš (2025b). Kopí s křidélky z České republiky (8.-11. století). In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-08-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/kopi-s-kridelky-z-ceske-republiky-8-11-stoleti/.
Vračar 2016 = Врачар, Јанко (2016). Доба витештва – оружје и оклопи средњовјековних ратника из збирки Музеја Републике Српске, Бањалука.
Wikborg, Jonas – Vlasatý, Tomáš (2025). En ovanlig vikingatida spjutspets från Forsby i Simtuna socken. In: Uppland 2025, 9-26.
Ypey, Jaap (1982). Flügellanzen in niederländischen Sammlungen. In: Rijksdienst voor het Oudheidkundig Bodemonderzoek, Amersfoort, 241-276.
Zotović et al. 1978 = Зотовић, Михаило – Игњић, Стеван – Муњић, Драгољуб (1978). Пожега и околина, Књига 1, Пожега.