Při běžném procházení literatury jsem narazil na pozůstatky brašny, která se jeví jako natolik netypická, že jsem se rozhodl tento nález zpracovat formou samostatného článku v naději, že se dočká větší popularity mezi reenactory.
Okolnosti nálezu a jeho obsah
V letech 1997-1999 podnikl Archeologický institut Akademie věd Ukrajiny (Інститут археології НАНУ) expedici v prostorách Chrámu svatého Michala v Kyjevě, která objevila pohřebiště z 10.-11. století. V tento okamžik nás bude zajímat pouze hrob, označený jako hrob 49 či A14 (Ivakin 2011: 34-35). Jednalo se o hrob mladé ženy ve věku 16-18 let, jejíž kostra byla částečně zachovaná. Hrobová komora o rozměrech 4 × 3,45 × 0,9 m, která byla zevnitř zesílena dřevěnými prkny, byla orientována na západ. Při stavbě kláštera ve 12. století došlo k částečnému poškození hrobu.
Inventář hrobu tvoří více než 70 kovových artefaktů (zlato, stříbro, bronz a železo), sklo a zbytky dřeva a tkanin. Na lebce byly zachovány zbytky čelenky se stříbrnou výšivkou (šířka 1,5 cm), napravo od ní se nacházel stříbrný plíšek ve tvaru diamantu. Kolem krku zemřelé byl napnut náhrdelník s 26 kusy šperků. Základem je 19 skleněných korálků a zlatý kroužek z drátu, přičemž uprostřed náhrdelníku se nacházely tři stříbrné zlacené přívěsky (průměr 2,4 cm), jejich povrch byl zdoben granulací. Blíže k okrajům náhrdelníku se nacházely dva další stříbrné a zlacené přívěsky – opasková kování s naletovanými oušky – které byly z vnější strany zdobeny květinovými ornamenty. Na hrudi zemřelé se nacházeli čtyři stříbrné šperky spojené mezi sebou řetízkem, kterým vévodila kulatá granulovaná brož typu Terslev (průměr 3,9 cm). U levého lokte ve výšce pasu byly nalezeny zbytky rozpadlého předmětu, s největší pravděpodobností brašny se dvěma stříbrnými křížky, která bude zkoumána separátně. Napravo od tohoto předmětu se nacházel nůž s rukojetí obtočenou stříbrným drátem. Napravo od kostry (ve vzdálenosti 0,7 m) byly umístěna dřevěná krabička s fragmenty železného kování a 27 skleněnými destičkami, jimiž byla krabička vyložena. V krabičce byly uloženy nůžky, pinzety, přezka ze slitiny mědi, miska ze slitiny mědi a skleněné korálky. V základech klášterního plotu byly nalezeny další dva korále, které zřejmě rovněž pocházejí z hrobu (Ivakin – Kozubovskij 1999: 5-6; Ivakin – Kozjuva 2003a: 40; Ivakin – Kozjuva 2003b: 96–99; Ivakin 2005: 288-289; Ivakin 2011: 34-35).
Křížky jsou ve staroruských hrobech objevovány takřka výlučně v elitních ženských hrobech z poloviny 10. století. Androščuk tuto skutečnost interpretuje tak, že pohřbené ženy náležely k zástupu kněžny Olgy, po jejíž boku se zúčastňovaly důležitých jednání s byzantskou stranou (Androshchuk 2013: 169-186). Tato jednání včetně jejích účastníků jsou listinami podložené, stejně jako skutečnost, že během mší byly rozdávány křížky, a není tak nemožné, že křížky nalezené v hrobech pocházejí právě z Byzance.
Pozice Kyjeva na mapě Evropy.
Schéma hrobu č. 49 / A14 z Chrámu svatého Michala v Kyjevě.
Androshchuk 2011: Fig. 7. Naznačená rekonstrukce je dle našeho soudu chybná.
Výběr nálezů z hrobu č. 49 / A14 z Chrámu svatého Michala v Kyjevě.
Ivakin 2011: Рис. 22, 26, 30-33, 35, 38.
Kresebná rekonstrukce výbavy pohřbené v hrobu č. 49 / A14 z Chrámu svatého Michala v Kyjevě.
Zdroj: Oleksii Malev.
Brašna
Předmět, který ležel u levého lokte v oblasti pasu, je zpravidla popisován jako brašna (Androshchuk 2011: 81; Androščuk – Zocenko 2012: 92; Androshchuk 2013: 182), méně často pak jako dřevěná mísa (Ivakin 2011: 34-35) nebo relikviář (osobní rozhovor s Verou Viktorovnou Pavlovou). Při bližším prozkoumání organickým částí, a zejména při komparaci s dřevěnými nádobami s podobným typem dekorace (viz Vlasatý 2020a), musíme dát za pravdu Vsevolodu Ivakinovi, synu archeologa vedoucího expedici Hliba Ivakina, když se domnívá, že jde o pozůstatky brašny (osobní rozhovor se Vsevolodem Ivakinem). Teorii, která fragmenty považuje za pozůstatky knihy, není možné dle našeho názoru opřít o žádný analogický exemplář. Pozice u pasu může navíc svědčit o zavěšení na opasek. Proto budeme v následující části práce hovořit o brašně.
Stříbrná kování nalezená v souvislosti s brašnou předznamenávají pravděpodobný tvar a konstrukci. Popišme si je nyní popořadě:
- kování ve tvaru křížku
Součástí brašny bylo stříbrné kování ve tvaru křížku, odpovídající Staeckerovu typu 1.2.2 (Androščuk – Zocenko 2012: 92; Staecker 1999: 91-96). Kříž je po obvodu zdoben puncovanou dekorací. Rozměr kování činí 3 × 3 × 0,05 cm, přičemž ramena jsou široká 0,7-1,2 cm. Toto kování je na spodní straně opatřeno nožkami, které byly uchyceny do kůže, jejíž fragmenty jsou stále zachovány (jak lze spatřit v Androščuk – Zocenko 2012: 92). Lze předpokládat, že pozice tohoto kování na brašně byla centrální a že kování nebylo součástí zapínacího mechanismu. Vhodným místem takového kování mohl být střed víka. V prostoru brašny byl nalezen ještě jeden křížek, který je však opatřen očkem, a zřejmě se nacházel uvnitř brašny.
Kování ve tvaru kříže.
Zdroj: Androshchuk 2011: Fig. 7:21; Androščuk – Zocenko 2012: Fig. 58.
- kování ve tvaru šipky
Dalším kusem dekorace je stříbrné plechové kování ve tvaru šipky či malého nákončí. Rozměry jsou zhruba 2 × 0,9-1,2 cm, tedy velmi podobně, jako rameno křížku. Kování bylo k povrchu upevněno pomocí pěti hřebíčků. Uprostřed tohoto kování se nachází obdélný otvor o rozměru zhruba 1 × 0,2 cm. Lze předpokládat, že pozice kování byla v centrální linii pohledové strany, ve stejné úrovni, jako kování ve tvaru kříže a centrální svorka ve tvaru šipky, se kterými tvořilo estetický a funkční set. Kování ve tvaru šipky a centrální svorka ve tvaru šipky se takřka jistě podílely na systému zapínání; dle našeho soudu toto kování bylo umístěno na spodní části brašny těsně pod víkem, které ho částečně překrývalo. Hlavním smyslem tohoto kování je, že zpevňuje namáhanou část brašny.
Kování ve tvaru šipky.
Zdroj: Androshchuk 2011: Fig. 7.
- centrální svorka ve tvaru šipky
Třetím stříbrným kováním je největší svorka ve tvaru šipky, mající rozměr zhruba 1 × 0,9-1,2 cm, tedy podobnou šířku jako předchozí dvě kování. Uvnitř kování se nacházely organické fragmenty, zejména kůže, která byla jištěna dohromady pěti hřebíčky. Fragment zachované kůže je rovný, bez zakřivení. Lze předpokládat, že toto kování představovalo centrální ozdobu na okraji víka brašny, a bylo ve stejné linii, jako kování ve tvaru kříže a kování ve tvaru šipky. Je velmi pravděpodobné, že se toto kování podílelo na systému zapínání. Po zavření víka brašny centrální svorka zřejmě částečně překrývala kování ve tvaru šipky.
Centrální svorka ve tvaru šipky.
Zdroj: Androshchuk 2011: Fig. 7.
- malé svorky ve tvaru šipek
V prostoru brašny bylo objeveno 19 stříbrných fragmentů menších svorek, které mohly představovat zhruba 14 kompletních svorek. Tyto svorky, které mají nepravidelné rozměry kolem 0,7-1 × 0,7-1 cm, v sobě svírají organický materiál, kůži a textil, zřejmě pocházející z víka brašny, kde pravděpodobně lemovaly centrální svorku ve tvaru šipky. Fragment zachované kůže je rovný, bez zakřivení. Jeden z fragmentů kůže zachoval dvě svorky vedle sebe, což indikuje, že svorky neměly velké rozestupy.
Malé svorky ve tvaru šipek.
Zdroj: Androshchuk 2011: Fig. 7.
Zásadní informací, plynoucí z chemické analýzy organických zbytků, je fakt, že kůže byla barvená a že brašna sestávala z hedvábí – kůže je popsaná jako modrá či tmavá, zatímco hedvábí je byzantským samitem (Ivakin – Kozjuva 2003a: 42; Ivakin 2007: 189; Androshchuk 2011: 81). Barvená kůže z raného středověku je raritním úkazem, který je dán jak malým množstvím prováděných chemických analýz, tak i absencí v dobře zkoumaných souborech (např. Cameron 2000: 6; Mould et al. 2003: 3220). Jediné nám známé nálezy barvené kůže z raně středověké Evropy kromě Kavkazu jsou rudě barvené přebaly a pouzdra anglosaských evangeliářů – Svatocutbertský evangeliář (St Cuthbert Gospel) a Codex Bonifatianus I (Cameron 2000: 6). Návody na barvení kůže se objevují buď v doznívající antické tradici, která byla v raném středověku známa a nadále opisována, anebo v rukopisech od 12. století. Nejvýznamnějším zdrojem je v souvislosti s naší brašnou Naturalis Historia Plinia Staršího, které zmiňuje barvení rudou a černou. Černé barvy, která nás v tomto okamžiku nejvíce zajímá, se mělo dosahovat pomocí inkoustu (atramentum sutorium). Pro úplnost můžeme dodat, že Mappae clavicula uvádí různé návody na barvení kůže purpurovou, rudou a odstíny zelené a Stockholm papyrus uvádí způsob moření kůže pro ustálení barvy. Normanský rukopis British Library MS Cotton Titus D.XXIV z konce 12. století pak zmiňuje barvení rudou (Hunt 1995). Veteráni na poli historické rekonstrukce zmiňují barvení kůže do tmavých odstínů pomocí ořechových slupek, octa a železa, které je jednoduché a oproti dobovým postupům bezpečné.
Hedvábí se nalezlo v souvislosti se svorkami, a je tudíž pravděpodobné, že šlo o dekoraci víka, ať již svrchní nebo spodní strany, a nikoli obsah brašny. Hedvábí užité u kožené brašny můžeme považovat za výjimečný úkaz, jehož nejbližší analogii představuje hedvábná brašna z Moščevé Balky, jejíž přední strana je pošita koženými aplikacemi (Orfinskaja 2001: Рис. 2.21). Dalším možným nálezem je peněženka z Gokstadu (Vlasatý 2020b). Významný předpoklad, že staromaďarské a staroruské kožené brašny tarsoly aplikovaly hedvábí, nebylo možné prokázat, ale kombinaci hedvábí a kůže lze nalézt u bot, opasků, sedel a kaftanů (osobní diskuze s Jánosem Mestellérem). V Moščevé Balce byly také nalezena bota, která je rudě barvena a lemována hedvábím (Jerusalimskaja 2012: Il. 137). Pokud bychom rozšířili hledání mimo Evropu, zmínit můžeme brašnu uloženou v Čínském národním muzeu hedvábí, která je datována do 10.-12. století a která má víko podšité hedvábím a hedvábné jsou též lemy víka (China National Silk Museum 2017). Celohedvábné brašny byly používány v širokém pásu od Čínu po Kavkaz, přičemž ojedinělé nálezy známe i z Evropy (osobní diskuze s Jánosem Mestellérem). Obecně vzato lze akceptovat dvě možné varianty, a sice že víko bylo přetaženo hedvábím svrchu, anebo hedvábí bylo našito na spodní stranu víka. Je možné, že hedvábí zachované na svorkách pochází z úzkého pásku tvořícího lem.
Pokud informace, které jsme prozatím zmínili, poskládáme dohromady, vyvstanou nám dvě následující schématické varianty, které zohledňují jak způsob upevnění jednotlivých komponentů, tak tvar víka daný koženými fragmenty, počet komponentů a použité materiály.
Navržené kresebné rekonstrukce brašny z hrobu č. 49 / A14 z Kyjeva.
Vytvořil Tomáš Cajthaml.
U výše uvedených variant nenavrhujeme systém zapínání, který je diskutabilní. Z důvodu absence přezky v prostoru brašny (přezka byla nalezena v souvislosti s krabičkou na opačné straně hrobu) je evidentní, že brašna nebyla tímto způsobem zapínána. Typ brašny, která používá přezku, se navíc vyznačuje pouze nýtovanými kováními bez svorek, jak můžeme vidět například u tarsoly nalezené v hrobu A12 na témže pohřebišti (Ivakin 2011: Рис. 29; Makarov 2012: 323, Рис. 18). Výrazně vyšší podobnost nacházíme u dvou pozůstatků brašen ze pskovského hrobu 2; tento hrob, který je, pokud jde o inventář, skvělou analogií hrobu č. 49 / A14 z Kyjeva, obsahuje fragmenty dvou brašen, přičemž jedna se skládá ze sedmi svorek, druhá ze dvou svorek a jednoho středového kování (Jakovleva 2015: 70, Kat. 23, 26). Středové kování druhé zmíněné brašny je nápadně podobné našemu kování ve tvaru šipky, ale jelikož nemá prokazatelné párové kování, jeho pozice na brašně mohla mít více variant. Je nicméně vysoce pravděpodobné, že se podílelo na systému zapínání a že zpevňovalo namáhanou část brašny. Dalším zástupcem brašny, které mělo středové kování a zřejmě nemělo přezku, je brašna z irského Islandbridge (Harrison – Ó Floinn 2014: 178-180). Nálezy z Kyjeva, Pskova a Islandbridge se vyznačují kováním se středovým otvorem, kyjevský kus je nicméně unikátní ve vertikální pozici, která znemožňuje hledání paralel.
Navrhneme zde tři teoretické způsoby řešení zapínání, přičemž bychom rádi požádali reenactory, zda by tato řešení mohly vyzkoušet a podělit se s námi o své zkušenosti, které rádi budeme sdílet.
- varianta 1: ze spodní části víka, z prostoru centrální svorky ve tvaru šipky, vybíhal úzký proužek kůže, který procházel průvlečkou z velmi slabé kůže, která vycházela skrze kování ve tvaru šipky.
- varianta 2: z vnitřní strany brašny skrze kování ve tvaru šipky vystupují dva konce řemínku, přičemž jeden je prostrčen skrze otvor v centrální svorce ve tvaru šipky a zavázán za druhý konec, který do té doby zůstává volný.
- varianta 3: z vnitřní strany brašny skrze kování ve tvaru šipky vystupuje jeden konce řemínku, který je provlečen skrze otvor v centrální svorce ve tvaru šipky a je na něm vytvořen uzlík.
- varianta 4: v nevyplněném prostoru v centrální svorce ve tvaru šipky se nachází řemínek, který oboustranně vychází ven, prochází koženým průvlakem v kování ve tvaru šipky a následně je zauzlován.
Brašna tarsoly z hrobu A12 z Kyjeva.
Ivakin 2011: Рис. 29; Makarov 2012: 323, Рис. 18
Nález sedmi svorek ze Pskova a jejich interpretace.
Jakovleva 2015: 70, Kat. 23; interpretaci provedl Makar Babenko.
Nález dvou svorek a středového kování ze Pskova a jejich interpretace.
Jakovleva 2015: 70, Kat. 26; interpretaci vytvořil Tomáš Cajthaml.
Poděkování a závěr
Brašna z Kyjeva je mimořádně cenným artefaktem, který nejenže rozšiřuje mozaiku měšců, vaků, brašen a peněženek známých z doby vikinské, ale naznačuje dosud nepoznané metody dekorace kůže a kombinování kůže s hedvábím, což se praxe, o kterém se v rámci evropského prostoru pouze spekulovalo. Pokud jde o nákladnost zdobení, řadí se na přední příčky u tohoto typu nálezů. Je o to cennější, že pochází z dobře zachyceného hrobového celku. Tento nález má velký potenciál ovlivnit reenactorskou komunitu, ale také pochopit christianizační procesy probíhající na Kyjevské Rusi.
Závěrem si dovolím poděkovat Romanu Královi z dílny Královo řemeslo, který i přes mé nekonečné dotazy nález intenzivně konzultoval. Mé díky si zaslouží také Vsevolod Ivakin a Oleksii Malev, bez kterých bych nemohl sehnat důležitou literaturu. Na posledním, nejčestnějším místě, bych chtěl vzdát hold Tomášovi Cajthamlovi, který rychle a nezištně vytvořil skvělé grafiky, díky nimž tento artefakt mohou docenit lidé z celého světa.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Bibliografie
Androshchuk, Fedir (2011). Symbols of Faith or Symbols of Status? Christian Objects in Tenth-Century Rus´. In: Garipzanov, I. – Tolochko, O. (eds.). Early Christianity on the Way from the Varangians to the Greeks, Kiev, 70-89.
Androshchuk, Fedir (2013). Vikings in the east: essays on contacts along the road to Byzantium (800 – 1100), Uppsala.
Androščuk – Zocenko 2012 = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris, 2012.
Cameron, Esther A. (2000). Sheaths and Scabbards in England AD 400-1100. BAR British Series 301, Oxford.
Harrison, Stephen H. – Ó Floinn, Raghnall (2014). Viking Graves and Grave-Goods in Ireland. Medieval Dublin Excavations 1962-81, Series B, Dublin.
Hunt, Tony (1995). Early Anglo-Norman Receipts for Colours. In: Journal of the Warburg and Courtauld Institutes, 58, 203-209
China National Silk Museum (2017). Embroidered leather bag with jin-silk and damask hems, Accession No. 3433. In: China National Silk Museum. Dostupné z: http://www.chinasilkmuseum.com/zggd/list_103.aspx
Ivakin 2005 = Ивакин Г.Ю. Погребения X — первой половины XI вв. из раскопок Михайловского Златоверхого монастыря (1997–
Ivakin, Hlib (2007). Excavations at St. Michael Golden Domes Monastery in Kiev. In: Aibabin, A. – Ivakin, H. (eds.). Kiev – Cherson – Constantinople, Kiev, Simferopol, and Paris: Ukrainian National Committee for Byzantine Studies, pp. 177–220.
Ivakin 2011 = Ивакин В. Г. Киевские погребения Х в. // Stratum plus № 5. 2011, стр. 1-44.
Ivakin – Kozjuva 2003a = Івакін Г., Козюба В. Нові поховання Х – ХІ ст. Верхнього Києва (з розкопок Архітектурно-археологічної експедиції 1997 – 1999 рр.) // Дружинні старожитності Центрально-Східної Європи VІІІ–Х ст.: матеріали Міжнародного польового археологічного семінару, 17-20 липня 2003. Чернігів: Сіверянська думка, 2003, стр. 38–50.
Ivakin – Kozljuva 2003b = Івакін Г. Ю., Козюба В. К., Поляков С. Є.. Поховання Х—ХІ ст. В: Нікітенко Н. М. (відп. ред.). Нові дослідження давніх пам’яток Києва. Київ: Софія Київська, 2003, стр. 93—103
Ivakin – Kozubovskij 1997 = Івакін Г. Ю.; Козубовський Г. А.; Козюба В. К.; Поляков С. Є. Науковий звіт про архітектурно археологічні дослідження комплексу Михайлівського Золотоверхого монастиря в м. Києві у 1996—1997 рр. // НА ІА НАНУ, 1997/103.
Jakovleva 2015 = Яковлева, Е. А. Камерное погребение 1 // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., 2015, стр. 28–83.
Jerusalimskaja 2012 = Иерусалимская, А.А. (2012). Мощевая Балка. Необычный археологический памятник на Северокавказском шёлковом пути, СПб.
Makarov et al 2012 = Русь в IX–X веках: археологическая панорама / Ин-т археологии РАН; отв. ред. Н. А. Макаров. – Москва; Вологда: Древности Севера, 2012.
Mould, Q., Carlisle, I, Cameron, E. (2003). Craft Industry and Everyday Life: Leather and Leatherworking in Anglo-Scandinavian and Medieval York. The small finds 17/16, York.
Orfinskaja 2001 = Орфинская, О. В. (2001). Текстиль VIII-IX вв. из коллекции Карачаево-Черкесского музея: технологические особенности в контексте культуры раннесредневековой Евразии, Москва.
Staecker, Jörn (1999). Rex regum et dominus dominorum. Die wikingerzeitlichen Kreuz- und Kruzifixanhänger als Ausdruck der Mission in Altdänemark und Schweden, Stockholm.
Vlasatý, Tomáš (2020a). Lathed Tableware with Metal Brim. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/lathed-tableware-with-metal-brim/
Vlasatý, Tomáš (2020b). Přehodnocení peněženky z Gokstadu. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/prehodnoceni-penezenky-z-gokstadu/
