Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Brož z maďarského Székesfehérváru

PDF

Dne 6. května 2022 jsem měl možnost osobně ohledat jednu z nejhezčích raně středověkých broží z území Maďarska, která byla objevena na pohřebišti v Székesfehérváru (Stoličném Bělehradě). Ohledání proběhlo dopoledne v depozitu Muzea krále sv. Štěpána (Szent István Király Múzeum) tamtéž, a to za přítomnosti kurátorky Adrienn Schneiderné Horváth. Brož byla změřena a na tomto místě bude poprvé publikována v barvě.

Pozice Székesfehérváru na mapě Evropy.


Okolnosti nálezu a místo uložení

V letech 1936-7 vedli Imre Lipp a János Nemeskéri vykopávky u východní stěny apsidy Baziliky Nanebevzetí Panny Marie (Nagyboldogasszony-bazilika) v Székesfehérváru. Vykopávky na tomto místě přinesly objev nejméně šedesáti hrobů a lokalita byla pojmenována „Pohřebiště za bazilikou“ (Bazilika mögötti temető). Pohřebiště kopíruje tvar apsidy, z čehož by se dalo usuzovat, že vzniklo po založení baziliky, tedy zhruba v na počátku 11. století, za vlády krále Štěpána I.

Hroby uvnitř a vně baziliky v Székesfehérváru. Zdroj: Éry 2008: Fig. 6.

Hrob č. 29, který byl objeven 7. července 1936 a který se nachází zhruba 15 m od apsidy, obsahoval 166,91 cm vysokou kostru orientovanou Z-V, o níž se starší literatura domnívala, že šlo o tělo kněze (Dercsényi 1943: 13). Dnes kostra nese označení VI/66 a je přisuzována ženě ve věku 35-39 let (Éry 2008: 265). Jediným dalším nálezem v tomto hrobě je terčovitá brož, objevená „nad prvním páteřním obratlem“ (Marosi et al. 1936: 11) či „na hrudi“ (Horváth 2015: 416) zemřelé. Šperk se dnes nachází v depozitu Muzea krále sv. Štěpána v Székesfehérváru pod inv. č. 10363 (Dercsényi 1943: 13, 20, 49; Korošec 1979: 132–133). Doposud nejlepšími pracemi, které se věnují broži, je kniha Paoly Korošec (1979) a článek Cipriána Horvátha (2015).


Metrické údaje a popis

Terčovitá spona je hodnocena jako litý výrobek ze slitiny mědi s dodatečným emailem (Horváth 2015: 416; Korošec 1979: 132–133). Váha brože je 8 g. Okraj šperku je mírně deformovaný a vlnkovaný, celkový počet vlnek byl blízký 60. Maximální zachovaný průměr činí 33 mm, na dvou protilehlých stranách měří 32 × 31,32 mm. Okraj je lemován obvodovou linkou. Pohledová strana brože je zdobena následujícím způsobem: střed brože vyplňuje zvýšený terčík o průměru 12,33 mm, který vůči základně není pravoúhlý a jehož stěna je na jednom místě proražena. Terčík je dekorován čtyřnohým zvířetem s definovanými svaly na nohách, tlapami, okem a rozevřenou tlamou. Okolí zvířete je vyplněno tmavě modrým emailem, tlama zvířete a prostor mezi hlavou a zády zvířete rudým emailem.

Terčík obklopují tři trojúhelné, mírně vystouplé paprsky, které jsou obdobně vyplněny emailem. Délka stěn trojúhelníků činí 8-9,9 mm. Okraj tvoří tmavě modrý email, přičemž srdcově tvarovaný střed je rudý. Rudý a modrý email je separován přihrádkami z tenkého plechu či drátku. V prostoru mezi trojúhelnými paprsky se nacházejí mírně vystouplí pěvcům podobní ptáčci s dobře rozpoznatelnými zobáky, očima, křídly a nohama. Délka ptáčků je blízká 13,2 mm, výška variuje kolem 6,6 mm. Orientace ptáčků je proti směru hodinových ručiček.

Brož má mírně konkávní tvar. Na okraji je tloušťka brože 1,7 mm, maximální tloušťka na úrovni terčíku je 4,3 mm. Na vnitřní straně má terčík hloubku 2,6 mm a průměr 12,74 mm. Na vnitřní straně se nenachází žádná integrovaná metoda upevnění jehly, ale okem jsou patrná dvě protilehlá a mírně vyhlazená místa, na kterých se původně mohla nacházet připájená poutka (ohledání vedlo autora k závěru, že nejméně jedno z poutek mohlo být tvarově podobné písmenu Ω a druhé písmenu J).

Pohled na čelní stranu artefaktu.

Pohled na zadní stranu artefaktu.

Pohled na brož zboku.

Navržená kresebná rekonstrukce brože ze Székesfehérváru.
Připravil Tomáš Cajthaml, grafikacajthaml.cz.

Všechny fotografie pořízené během dokumentace můžete stáhnout pomocí následujícího odkazu:


Zhodnocení

Brož, zřejmě určenou ke spínání ženského přehozu či jiného oděvu v oblasti hrudi, lze bez problému zařadit do horizontu Köttlach II. Datování tohoto horizontu je tradičně kladeno mezi 2. pol. 10. a 1. pol. 11. století (Giesler 1980), a i když se současní badatelé kloní k těžišti v 2. pol. 10. století (Eichert 2010: 86-87; Ungerman 2016: 23), výroba i ukládání na počátku 11. století nejsou vyloučeny (Eichert 2018; Horváth 2015: 425-6; Schulze-Dörrlamm 1992).

Celkové vyznění šperku nasvědčuje zařazení do blízkosti emailovaných terčovitých broží se čtyřmi prolehlými paprsky, které jsou v literatuře označovány jako typ Frauenhofen (Giesler 1978). Tyto brože mají nejběžnější výskyt ve východoalpské oblasti (Korošec 1979: Taf. 150, 152; Šribar – Stare 1974), ve středním Podunají a v Bavorsku (Eichert 2010: 78-87; Later 2009), méně často v severní části Německa (Frick 1992-1993: Taf. 12.3; Spiong 2000: 66, 212–3, Taf. 7.10). Oproti běžnému modelu se brož ze Székesfehérváru odlišuje dělením na pohledové plochy třemi paprky, nikoli čtyřmi, které jsou obvyklé a které připomínají kříž. Ve východoalpském prostředí je dělení emailovaných broží na tři pole známo z lokalit Bad Deutsch-Altenburg (hrob 36), Lébény-Kaszás-domb (hrob 9) a Kranj-Iskra (hrob 271) (Horváth 2015: Abb. 11). Mimo emailované brože se trojcípý ornament podobného stylu objevuje u řady rytých broží horizontu Köttlach II, kde je vytvarován do motivu triquetry (Horváth 2015: Abb. 23; Šribar – Stare 1974). Podobné členění do tří polí se uplatňuje u broží z Německa (Wamers 1994: Abb. 54.177) či Nizozemí (Bos 2007-2008: typy 2.5.1.7-9., 2.5.3.5.).

Středový kruhový terč vyplněný motivem zvířete je pro brože typu Frauenhofen typické. Obvyklým zvířetem je Agnus Dei, beránek s ohlížející se hlavou, který je doplněný o kříž. Zvíře na broži ze Székesfehérváru se není beránku nepodobné, avšak hlava se neohlíží a tlama se zdá být rozevřená – v tomto aspektu se podobá zvířatům na brožích z lokalit Brunn a Georgenberg (Schulze-Dörrlamm 1992: 121), Řezno (Korošec 1979: Taf. 120.2), Mohuč (Wamers 1994: Abb. 48.166-7), Slovinska (Šribar – Stare 1974) i z Nizozemí (Bos 2007-2008: typ 2.7.3.1.). Použití přepážky k oddělení emailovaných polí má dobrou analogii v broži z hrobu 9 z lokality Lébény-Kaszás-domb, kde je použit podobný tenký neželezný materiál (Horváth 2015: Abb. 12.3). Barevná kombinace tmavě modré a rudé barvy je u emailovaných broží poměrně běžné, přičemž nejbližším nám známým exemplářem je brož ze slovinské Žirovnice (Korošec 1979: Taf. 150.11). Motivika ptáků je u broží tohoto období četně využívána (viz např. Spiong 2000: Taf. 7; Šribar – Stare 1974).

Brož ze Székesfehérváru svými parametry dobře spadá do trojúhelníku Bavorsko-Maďarsko-severní Itálie, které může být jejím místem výroby. V konečném důsledu brož odráží kristianizační procesy v Uhrách za vlád Gézy (972-997) a krále Štěpána (997 – 1038), během kterých se elitní materiální kultura přiklonila k západním otonským modelům (Spiong 2000: 111-2).


Poděkování

Dokumentace brože mi byla umožněna díky kolegovi Jánosovi Mestellérovi (Kazár Bazár), který komunikoval s Muzeem krále sv. Štěpána a zapůjčil dokumentační prostředky. Bez něho by se ohledání předmětu neuskutečnilo a tímto mu děkujeme. Za vřelé přijetí děkujeme pracovníkům zmíněného muzea. Naši vděčnost vyjadřujeme Cipriánu Horváthovi (Institut maďarského výzkumu, Budapešť), který nám pomohl sehnat literaturu. Zmínit musíme mistra grafika Tomáše Cajthamla (grafikacajthaml.cz), který se zhostil grafického návrhu brože.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Literatura

Bos, J. M. (2007-2008). Medieval Brooches from the Dutch province of Friesland (Frisia): a regional perspective on the Wijnaldum Brooches. Part II: Disc Brooches. In: Palaeohistoria 49/50, 709–793.

Dercsényi, Dezső (1943). A székesfehérvári királyi bazilika, Budapest.

Eichert, Stefan (2010). Die frühmittelalterlichen Grabfunde Kärntens. Die materielle Kultur Karantaniens anhand der Grabfunde vom Ende der Spätantike bis ins 11. Jahrhundert, Klagenfurt.

Eichert, Stefan (2018). Griffons and Birds. Mediterranean Motifs on Early Medieval Enamelled Disc Brooches in Central Europe. In: Drauschke, Jörg et al. (eds.). Lebenswelten zwischen Archäologie und Geschichte Festschrift für Falko Daim zu seinem 65. Geburtstag, Mainz, 113-122.

Éry, Kinga (2008). A Székesfehérvári Királyi Bazilika embertani leletei 1848-2002, Budapest.

Frick, Hans-Jörg (1992-1993). Karolingisch-ottonische Scheibenfibeln des nördlichen Formenkreises. In: Offa 49/50, 243-463.

Giesler, Jochen (1980). Zur Archäologie des Ostalpenraumes vom 8. bis 11. Jahrhundert. In: Archäologisches Korrespondenzblatt 10, 85–98.

Giesler, Jochen (1978). Zu einer Gruppe mittelalterlicher Emailscheibenfibeln. In: Zeitschrift für Archäologie des Mittelalters 6, 57-72.

Horváth, Ciprián (2015). Archäologische Angaben Zum Beziehungssystem Des Karpatenbeckens Und Des Ostalpenraumes Im 10.–11. Jahrhundert – Von West Nach Ost. In: Acta Archaeologica Academiae Scientiarum Hungaricae 66, 2, 387-451.

Korošec, Paola (1979). Zgodnjesrednjeveška arheološka slika karantanskih Slovanov I-II, Ljubljana.

Later, Christian (2009). Ottonische Emailscheibenfibeln aus Eching, Lkr. Freising (Oberbayern). In: Bayerische Vorgeschichtsblätter 74, 199–213.

Marosi, Arnold et al. (1937). A székesfehérvári bazilika feltárása. In: Székesfehérvári Szemle 7, 2-18.

Schulze-Dörrlamm, Mechthild (1992). Schmuck. In: Waurick, Götz – Böhme, H. W. (eds.). Das Reich der Salier 1024–1125. Katalog zur Ausstellung des Landes Rheinland-Pfalz, Sigmaringen, 108–176, 433–444.

Spiong, Sven (2000). Fibeln und Gewandnadeln des 8. bis 12. Jahrhunderts in Zentraleuropa, Bonn.

Šribar, Vinko – Stare, Vida (1974). Karantansko-ketlaški kulturni krog, Ljubljana.

Ungerman, Šimon (2016). „Karantánsko-köttlašský“ šperk na jihozápadním Slovensku a v dalších částech Karpatské kotliny. In: Přehled výzkumů 57, 2, 11-48.

Wamers, Egon (1994). Die frühmittelalterlichen Lesefunde aus der Löhrstrasse (Baustelle Hilton II) in Mainz, Mainz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *