Dlouhý nůž z hrobu Valsgärde 12

Společně s předním britským reenactorem Mattem Bunkerem v níže přiloženém příspěvku přinášíme dosud nepublikované fotografie nože ze švédského hrobu Valsgärde 12 (3. čtvrtina 10. století) a jeho detailní popis, který v odborné literatuře nebyl dostupný. Článek je současně koncipován jako uvedení zajímavého hrobu do českého jazyka. Matta Bunkera, který vytváří detailní fotografie předmětů v evropských muzeích, lze v jeho aktivitách podpořit skrze jeho crowdfundingový projekt buymeacoffee.com/medicusmatt.

Mapa pohřebiště ve Valsgärde. Převzato z Gräslund – Ljungkvist 2011: Fig. 1.


Nálezový kontext a datace

Mohyla Valsgärde 12, která byla vykopána Bengtem Schönbäckem a Else Nordahlovou během dvou měsíců roku 1948, stojí za pompézními hroby doby vendelské z téže lokality poněkud v ústraní. Na rozdíl od mohyl 1, 2, 4 (Munktell 2013) či 14 (Nordahl 2018) nikdy nebyla řádně a v úplnosti publikována, a tak jediné zdroje, z nichž můžeme čerpat, je zpráva o výzkumu (Schönbäck 1948) a studie, které se zabývaly částmi nalezeného materiálu (zejména Androshchuk 2014; Lindblom 2000; Pedersen 2014a-b). Ve středu mohyly byla v připraveném příkopu umístěna loď s délkou 10,25 m a šířkou 1,6 m, dnes patrná pouze na základě nýtů a hřebů. Každou stranu trupu tvořilo šest prken. Otisky v půdě kolem lodi svědčí o tom, že loď byla pravděpodobně zakryta střechou z klád. Orientace lodi byla východoseverovýchod (záď) -západojihozápad (příď), přičemž příď směřovala k řece Fyrisån.

Ve východní části lodi v prostoru 4,1-5,7 m od zádě bylo uloženo tělo, jehož hlava směřovala k zádi a z něhož dodnes zbylo pouze několik málo pozůstatků včetně sedmi zubů a holenních kostí. Pohlaví zemřelého dosud nebylo předmětem zkoumání, avšak dle hrobového inventáře se běžně hovoří o muži. V prostoru pasu byla nalezen kožený opasek s přezkou ze slitiny mědi, tvarově odpovídající nálezům z hrobu 71 a 229 z Birky (Arbman 1940: Taf. 87.6-7), a plášťová spona s kroužkem typu I dle Thunmark-Nylénové (Pedersen 2014b: Pl. 62.5; Thunmark-Nylén 1984: 6). K opaskové přezce přikorodovaly fragmenty 2/1 vlněného kepru, které jsou interpretovány jako pozůstatky pláště či deky (Lindblom 2000: 26). Fragmenty drátu, zřejmě pocházející z dekorace oděvu zemřelého, nebylo možno blíže určit (Lindblom 2000: 26). Na úrovni opasku a spony byly dále nalezeny následující předměty: břidlicový závěsek (možný brousek či prubířský kámen), křesadlo a křesací kamínek, pravděpodobně umístené v koženém váčku.

Část hrobového inventáře hrobu Valsgärde 12 (č. 1190 označuje zuby zemřelého). Převzato z Lindblom 2000: Fig. 2.

Část hrobového inventáře ze přídě lodi. Převzato z Hedenstierna-Jonson – Ljungkvist 2021: 229, Fig. 4.

Nad hlavu blíže k zádi byly položeny militárie, což vzhledem k běžnému umístění podél těla není obvyklý jev. Nejblíže k hlavě se nacházel meč Petersenova typu V s nákončím Androščukova typu 6b, který ležel kolmo na osu lodi s jílcem směřujícím k severu (Androshchuk 2014: 412; Paulsen 1953: 45-6; Pedersen 2014b: Pl. 63.1). Totéž platí i pro dlouhý nůž se zdobenou pochvou, který byl uložen vedle meče blíže k zádi. Na hlavici meče se nacházel hrot kopí Petersenova typu I s tulejí plátovanou stříbrem a slitinou mědi; hrot směřoval směrem k přídi (Graham-Campbell 1980: 72-3). Mezi hlavicí meče a okrajem lodi se nalezlo 21 řapových hrotů šípů typu A1-2 dle Wegraea, upevněných pomocí drátu (Wegraeus 1986: 22), zřejmě původně umístěné v toulci, soudě dle jejich těsné blízkosti. Blíže k zádi pak byly umístěny další dva menší nože a štít s puklicí typu R563 a 19 železnými svorkami (Arwidsson 1986b: 42). Zhruba ve stejném prostoru jako štít a dva menší nože, tedy ve vzdálenosti 2,7 – 3,6 m od zádě, bylo nalezeno nářadí, zejména kladivo, nůžky odpovídající typu II dle Arwidssonové (Arwidsson 1984: 197), fragment vědra, zámek s klíčem a velký brousek. Zmíněno musí být rovněž obchodnické vybavení – dva kožené váčky, z nichž první obsahoval krabičku ze slitiny mědi typu A dle Steuera s váhami typu 3 a druhý ukrýval sadu deseti železných závaží, fragment cínu a 32 fragmentů stříbrných sámánovských mincí (Steuer 1997: Abb. 14b). V téže části lodi byly nalezeny pozůstatky hedvábného oděvu se stříbrnými výšivkami, drátkovanými okraji a pozamenty (Larsson 2007: 87-9; Lindblom 2000). Zřejmě v souvislosti s tímto textilem bylo nalezeno 12 knoflíků ze slitiny mědi, pocházející z kaftanu (Beatson 1995-2019; Vedeler 2014: 36).

Fragmenty hedvábí se stříbrnými výšivkami a drátkovaným okrajem. Převzato z Lindblom 2000: Fig. 9-11.

Pozamenty z hrobu Valsgärde 12. Převzato z Lindblom 2000: Fig. 16-21.

Jeden z váčků a krabička na váhy z hrobu Valsgärde 12. Převzato z Steuer 1997: Abb. 14b.

Na palubě ve vzdálenosti 2-2,5 m od přídě bylo nalezeno jezdecké vybavení, jmenovitě stříbrem plátované ostruhy skupiny B dle Pedersenové (Pedersen 2014a: 104-5; Pedersen 2014b: Pl. 62.4), třmeny Braathenova typu C / typu IIC dle Forsåkerové (Braathen 1989: 20; Forsåker 1986: 125; Pedersen 2014b: Pl. 62.6), lomené udidlo typu II dle Forsåkerové / R576 dle Rygha (Forsåker 1986: 115-6; Pedersen 2014b: Pl. 62.3; Rygh 1885), přezky a plechy k upevnění třmenů, dekorace postroje a další kování. Na přídi bylo dál položeno kuchyňské náčiní – kotel s řetězem, jehlice na opékání a fragmenty keramiky. Ve stejných místech bylo rovněž uloženo tělo psa a zpopelněné tělo neznámého zvířete, uložené v keramické nádobě. U jižního boku lodi vně paluby se rozprostíralo tělo koně, jehož hlava se nacházela před přídí. Kostra měla v tlamě lomené udidlo typu I dle Forsåkerové (Forsåker 1986: 115-6; Pedersen 2014b: Pl. 62.2). V oblasti kohoutku byl upevněn dřevěný náhřbetník, z něhož se zachovaly hřeby a držák opratí skupiny B dle Strömbergové, odlitý ze slitiny mědi (Pedersen 2014b: Pl. 62.1; Strömberg 1986: 145). Součástí dochovaného postroje byly dokonce také kusy kožených řemenů a protiskluzové mačky.

Část inventáře hrobu Valsgärde 12. Převzato z Pedersen 2014b: Pl. 62-3.

Hrot kopí z hrobu Valsgärde 12. Převzato z Graham-Campbell 1980: Cat. no. 258.

Fragmenty přiložených mincí byly numismaticky prozkoumány s tím výsledkem, že mohylu lze datovat nejdříve k polovině 10. století – nejmladší mince je řazena k roku 949/950 (Androshchuk 2014: 412), 950 (Lindblom 2000: 6) či 952 (Schönbäck – Thunmark-Nylén 2002: 8; Stjerna 2007: 245). Z tohoto důvodu Schönbäck tíhne k datování těsně po polovině 10. století, avšak dodává, že hrob 15, který obsahuje podobnou skladbu inventáře, je mladší (Schönbäck – Thunmark-Nylén 2002). Ljungkvist uvádí, že hroby 12 a 15 dělí pouze několik málo let, a doslova říká, že oba hroby lze řadit do 2. pol. 10. století a představují zlom v užívání pohřebiště, protože se nenacházejí v dříve preferované jižní části (Ljungkvist 2008: 45). Hrob 28 z 2. pol. 11. století hrob 12 respektuje, a proto je dle Schönbäcka mladší (Schönbäck – Thunmark-Nylén 2002).

Meče Petersenova typu V lze podle Petersena v Norsku datovat do 1. pol. 10. století (Petersen 1919: 156), což se zdá být stále přijímaná skutečnost (Hjardar – Vike 2011: 169). Meče typu V z Birky pravděpodobně zasahují do 1. pol. 10. století; nejpodobnější inventář bychom nalezli v hrobu 581, který obsahuje meč typu V, kopí typu I, dlouhý nůž a minci s datací 913-932 (Androshchuk 2014: 386). Staroruské kusy jsou řazeny k polovině 10. století či do 2. pol. 10. století (Kainov 2012: 42). Nákončí Androščukova typu 6b lze s jistou mírou jistoty datovat do 2. pol. 10. století (Androshchuk 2014: 119-120, 243, 275). Kopí Petersenova typu I známe nejméně ze sedmi hrobů v Birce a lze si u nich povšimnout nápadné kombinace s dlouhými noži (celkem 5×, hroby 581, 644, 703, 832, 955; Stjerna 2007: 248; Thålin-Bergman 1986: 17). Pedersenová (2014a: 94, 171) uvádí, že kopí tohoto typu se v dánských jezdeckých hrobech objevují ve 2. a 3. čtvrtině 10. století. U dlouhých nožů je obecně přijímáno ukládání do hrobů po celé 10. století, přičemž kusy z Birky jsou chronologicky starší a náleží do 1. pol. 10. století, zatímco hroby z Valsgärde jsou mladší a lze je datovat do 2. pol. téhož století (Stjerna 2007: 245), což je způsobeno zánikem Birky nedlouho po polovině 10. století. Výroba dlouhých nožů dle Stjerny probíhala ve Švédsku v jedné či dvou dekádách 1. pol. 10. století (Stjerna 2007: 247). Pro datování hrobu Valsgärde 12 je nesmírně důležitý soubor z ruského Gnězdova, zřejmě původně vyrobený ve Švédsku, který inklinuje k 2. pol. 10. století (Kainov 2019: 109). Přinejmenším jeden z nožů z Gnězdova (mohyla Dn-86) byl uložen s mečem typu V a celou mohylu lze nejpravděpodobněji datovat do 3. čtvrtiny 10. století (Kainov 2012: 44-46; Shchedrina – Kainov 2021: 239). Za zmínku stojí také mohyla Dn-4, dendrochronologicky datovaná k roku 975, která je vybavena mečem typu V, knoflíky a hedvábím pocházejícím z kaftanu (Kainov 2012: 53-54; Orfinskaja 2018).

Pedersenová naznačuje, že hroby Valsgärde 12 a 15 svou chronologií a výbavou odpovídají hrobu 3 z dánské lokality Stengade I (Pedersen 2014a: 157), přičemž na jiném místě dodává, že výbavy obsahující meče typu V stojí uprostřed dvou extrémů, které jsou vymezené štítovými puklicemi typu R562, třmeny typu Ladby a ostruhami skupiny A na jedné straně, meči typu X, kopími typu G a třmeny typu Farsø na druhé straně (Pedersen 2014a: 153). Pokud zohledníme švédský, dánský a staroruský materiál, 2. a 3. čtvrtina 10. století vystupuje jako období, kdy docházelo k ukládání předmětů analogických k inventáři hrobu Valsgärde 12, a protože jsme si jisti, že hrob nebyl vytvořen před rokem 950, můžeme 3. čtvrtinu 10. století, nejpozději 70. léta, bezpečně prohlásit za dobu navršení tohoto hrobu, přičemž v době uložení mohly být předměty jednu až dvě generace staré.

Navržená posloupnost vybraných hrobů ve Valsgärde. Převzato z Schönbäck – Thunmark-Nylén 2002: Fig. 11.


Předchozí publikace dlouhého nože

Schématická kresba nože v pochvě se nachází v původní nepublikované dokumentaci, kde je předmět označen číslem 1046 (Schönbäck 1948). Nůž je dále zmíněn v článku o dlouhých nožích z Birky jakožto analogie (Arwidsson 1986a: 37). Schématický nákres bychom mohli nalézt rovněž v práci od Schönbäcka a Thunmark-Nylénové (2002: Fig. 4). Thunmark-Nylénová nůž z Valsgärde 12 uvádí jako analogii gotlandských dlouhých nožů a uvádí, že tvarově nejbližší paralely tohoto kusu by bylo možné dohledat v baltských zemích (Thunmark-Nylén 2006: 251). Pro kompletnost musíme dodat, že dlouhý nůž je bez bližších detailů jmenován v Androščukově práci (Androshchuk 2014: 412).

Doposud nejdetailnější práce představuje článek Niklase Stjerny (2007) a kniha Anny Pedersenové (2014a-b). Stjerna evidentně neměl možnost nůž osobně prozkoumat, protože neudává rozměry, ale jistě byl seznámen s jeho vzhledem, což mu umožnilo definovat, že držáky kroužků jsou prolamované a mají hradbičkový okraj, kroužky mají rozšířené konce s nedrážkovanými nody a přehnuté bronzové sanicové kování má profilovaný okraj. Nůž není ve Stjernově práci vyobrazen. Pedersenová jako jediná z uvedených autorů publikovala detailní kresbu nože (ve své práci zaměnila nože z hrobů 12 a 15; Pedersen 2014b: 126, Pl. 63.3). Z kresby je patrné, že nůž a jeho pochva jsou dobře zachované, a to včetně rukojeti a kožené části pochvy. Hodnota této práce spočívá zejména ve vykreslení kroužků, které jsou na originálu ohnuté, špatně viditelné, a tím pádem přehlížené. Kresba je však černobílá a nezobrazuje barevné kontrasty, které jsou na originálu patrné.

Dlouhý nůž z hrobu Valsgärde 12. Převzato z Pedersen 2014b: Pl. 63.3.


Popis

Nůž s pochvou, který se dnes se zbytkem hrobového inventáře nachází v muzeu Gustavianium v Uppsale a který nese inv. č. 5912:1046, je dle kurátora skandinávských archeologických sbírek téhož muzea Johna Worleyho dlouhý 475 mm. Pochva je k noži přikorodována a není možné ji neinvazivně odstranit. Tato délka, kterou kurátor doložil fotografií s měřítkem, stojí blízko jak geograficky nejbližším analogiím z centrálního Švédska (Stjerna 2007: 248), tak exemplářům z celého regionu, ve kterém se dlouhé nože v 10. století objevovaly (Vlasatý 2020).

Dlouhý nůž z hrobu Valsgärde 12. Fotografii ochotně zaslal kurátor John Worley, kterému tímto děkujeme.

Rukojeť nože je vyrobena ze dřeva a je poměrně dobře zachována. Její délka činí 110 mm a je přibližně kruhového či oválného průřezu s průměrem zhruba 24-25 mm. Ve vzdálenosti 1-2,5 mm od předního konce rukojeti se nachází 16 mm dlouhá omotávka ze stříbrného drátu, která byla vytvořena dvěma dvojprutými dráty ve stylu “rybí kosti”. Omotávka, která se jeví být tvořena devatenácti řadami stáčeného drátu, byla vložena do připravené drážky tak, že povrch rukojeti zůstal maximálně hladký. Řap čepele velmi pravděpodobně procházel celou rukojetí. Konec rukojeti se zdá být zakončen mírně prohnutou koncovkou z tenkého plechu, který rukojeť přečnívá. Množství nýtků, kterými je koncovka připevněna k dřevěné rukojeti, není zjištěno.

Šířka čepele kopírovala šířku rukojeti, tedy zhruba 24 mm, což je hodnota s četnými analogiemi ve švédském souboru (Stjerna 2007: 248). Tloušťka čepele není známa, na základě analogií se jeví jako pravděpodobná tloušťka mezi 6-11 mm (Stjerna 2007: 248). Průřez čepele nepochybně tvoří trojúhelník s V výbrusem. Hřbet je rovný, mírně se zužující v první třetině u hrotu, zatímco ostří je po většinu své délky s výjimkou posledních pěti centimetrů před hrotem rovné, mírně a plynule se zužující, není paralelní s hřbetem. V případě, že čepel kompletně vyplňovala pochvu, byla její délka 360-370 mm, nicméně u analogií je patrné, že špice čepele hrotu pochvy nikdy úplně nedosahuje (Stjerna 2007: Fig. 2.2a, 12e, 19a).

Pochva z dodnes zachované tenké kůže kryla celou délku nože včetně rukojeti. Jediná část nože, která byla viditelná, byla plechová koncovka, k níž bylo původně připevněno očko s řemínkem na vytažení zbraně. Bok pochvy na straně ostří byl souvisle pokryt kováními, která byla zčásti dekorativní, zčásti představovala funkční trojbodové upevnění k opasku. Na úrovni rukojeti se nachází lichoběžníkové, mírně se rozšiřující kování, které je ohnuté. Kování je zhruba o 10 mm delší než rukojeť, v nejužším bodě má 14 mm a v nejširším 18 mm. Kování je vytvořeno z plechu ze slitiny mědi, který je pocínován. Je zdobeno trojstupňovým hradbičkovým prolamováním, které je organizované tak, že na vnitřní straně směrem k rukojeti se nacházejí tři prolamování a na vnější straně dvě, jejichž vrcholy se nacházejí ve vynechaném prostoru mezi trojicí vnitřního prolamování. Prolamováním je zdobena pouze čelní strana kování, zadní ohnutá strana tímto způsobem není zdobena, což značí, že pochvu lze nosit pouze jedním směrem (nákončí při zavěšení směřovalo vlevo, rukojeť směřovala k pravé ruce). Prolamování je vypodloženo kontrastním plechem ze slitiny mědi. Na vnější straně pochvy je jedna z přepážek hradbičkového prolamování poškozena, na vnitřní straně jsou přepážky zřejmě záměrně odstraněny, kvůli čemuž je vidět okraj podkladového materiálu, který nedosahuje okraje hlavního kování. Lichoběžníkové kování je při okraji lemováno dvěma linkami, vnitřní prostor je členěn do trojúhelných polí pomocí linek z ražených jamek, které respektují tvar hradbičkového prolamování. Pět z těchto polí je dodatečně ozdobeno soustřednými kruhy. U vrcholů linek z ražených jamek se nacházejí nýty, jichž se na lichoběžníkovém kování nachází nejméně 11 (tři nýty jsou masivnější než ostatní).

Na vnější straně lichoběžníkového kování spatřujeme úchyt kroužku, který je zasunut pod lichoběžníkové kování i jeho kontrastní vypodložení a který je připevněn pomocí jednoho z masivních nýtů. Úchyt je tvořen jednoduchým ohnutým plechem, před ohnutím nabývajícím tvar přesýpacích hodin, na němž je navlečen kroužek. Vnitřní upevnění úchytu lze dobře spatřit na poškozenějších analogiích (Vendel IX, hroby 59 a 463 z Birky). Pokud byl plech úchytu původně cínován, tato dekorace není z fotografií patrná. Není nemožné, že úchyt byl zdoben lemujícími linkami. Druhý úchyt kroužku již není překryt dalším kováním a má tvar, který se v literatuře označuje za “křídlovitý”. Šířka základny je 27-28 mm, výška ohnutého plechu 21-22 mm. Šířka nejužší části kování v místě, kde se nachází kroužek, je zhruba 9 mm. Kování je zdobeno identickým způsobem jako lichoběžníkové kování – je pocínováno, zdobeno trojstupňovým prolamováním, kontrastním vypodložením, linkami z ražených jamek a soustřednými kruhy. Kování se zdá být připevněno nejméně dvěma nýty. Třetí úchyt kroužku je po rozměrové i dekorativní stránce identický, avšak je poškozený a pravděpodobně byl upevněn pomocí tří nýtů, z nichž jeden má hlavičku ze žlutého kovu. Kroužky pomocí úchytů upevněné jsou lité ze slitiny mědi a uniformní velikosti zhruba 28 × 25 mm. Na rozdíl od Stjernova názoru, že nody nebyly zdobeny, Pedersenová znázorňuje drážkování typické pro tento typ předmětů. Kroužky, jejichž osičky jsou nepochybně zúžené, sloužily k připevnění koženého řemínku, jak může být spatřeno u zachovaných analogií z hrobu 834 v Birce.

Špice pochvy je chráněna jednodílným ohnutým sanicovým kováním, jehož délka je 108-115 mm. Kování je pocínované, a Stjernova poznámka o “bronzu” proto není zcela přesná. Počet nýtů není možné přesně odhadnout. Jedinou patrnou dekoraci tvoří dvojitá lemující linka. Zbývající prostor okraje pochvy je zdoben drážkovanými svorkami,  které se rovněž zdají být pocínované. Svorky jsou v ohnutém stavu zhruba 10 mm dlouhé a každá z nich je upevněna pouze jedním nýtem. Mezi prvním a druhým úchytem nachází jediná svorka, mezi druhým a třetím úchytem jsou dodnes dle fotky zachovány 3 svorky, avšak původní prostor je vhodný pro 5-6 svorek, které Pedersenová na své kresbě zachycuje. Prostor mezi třetím úchytem a sanicovým kováním byl původně vyplněn svorkami, z nichž dnes velká část absentuje. V závislosti na šířce 5-7 mm svorek mohlo být v tomto úseku 20-29 kusů.

V minulosti byl dlouhý nůž z hrobu Valsgärde 12 přirovnáván k baltským analogiím (Thunmark-Nylén 2006: 251), což se ve světle nových zjištění nejeví jako relevantní tvrzení. Je pravdou, že drátový oplet rukojeti se u dlouhých nožů často aplikuje u kuronských a livonských nálezů (např. nože z Lazdininkai, Girkaliai, Radzes, Genčai, Anduliai, viz Vlasatý 2021), nicméně ve většině případů jde o vícečetné omotávky provedené z drátu ze slitiny mědi. Drát ze slitiny mědi je použit rovněž u dlouhého nože z Kjuloholmu (Cleve 1978: 172). Stříbrnou omotávkou, nakolik je nám známo, disponují nože z hrobů Valsgärde 15 (Pedersen 2014: Pl. 63.4) a Šestovice 2/2006 (Androščuk – Zocenko 2012: 190, Fig. 133a–b), tedy pro švédský – staroruský okruh. Cínované kování, které je dle řemeslníka Alexeje Neumina cínované v ohni za použití kalafuny coby tavidla, je typické právě pro nože z této tradice a lze je nalézt v Birce (např. 73, 581), Vendelu (IX), Valsgärde (15), Gotlandu a Šestovici (mohyly 30, 145, 2/2006). Trojstupňové prolamování, kontrastní vypodložení a linky z ražených jamek rovněž patří mezi běžné výzdobné metody této skupiny. Neobvyklým rysem je kružidlová dekorace, jejíž nejbližší analogií, která je nám známa, představuje nákončí ze Sarského tábora 2 (Leontiev 1996: 100, Fig. 40.13). V konečném důsledku nůž z hrobu Valsgärde 12 dobře zapadá do švédské produkce a není potřeba hledat analogie v dnešním Lotyšsku či Litvě.

Detailní fotografie pořízené Mattem Bunkerem, kterému tímto děkujeme.


Poděkování

Tento článek by nemohl vzniknout nebýt kvalitních fotek, které pořídil britský reenactor Matt Bunker, kterého můžete podpořit skrze jeho crowdfundingový projekt buymeacoffee.com/medicusmatt. O vznik příspěvku se nemalou měrou zasadil kurátor Gustaviania John Worley, kterému rovněž děkujeme. Za konzultaci materiálu jsme vděčni ruskému výrobci Alexeji Neuminovi.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Literatura

Androshchuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Androščuk – Zocenko 2012 = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.

Arbman, Holger (1940). Birka I. Die Gräber. Tafeln, Stockholm.

Arwidsson, Greta (1984). Scheren. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 195-8.

Arwidsson, Greta (1986a). Hiebmesser. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:2: Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 35–37.

Arwidsson, Greta (1986b). Schilde. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:2: Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 38–44.

Beatson, Peter (1995-2019). Kaftan. Dostupné z: http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/Trader/kaftan_text.htm.

Braathen, Helge (1989). Ryttergraver: politiske strukturer i eldre rikssamlingstid, Oslo : Universitetet i Oslo.

Cleve, Nils (1978). Skelettgravfälten på Kjuloholm i Kjulo; Vikingatid och korstågstid. Gravfältet C. Finska Fornminnesföreningens Tidskrift 44: 2, Helsinki.

Forsåker, Anna-Lena (1986). Zaumzeug, Reitausrüstung und Beschirrung. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:2: Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 113–136.

Graham-Campbell, James (1980). Viking Artefacts: A Select Catalogue, London

Gräslund, Anne-Sofie – Ljungkvist, John (2011). Valsgärde Revisited. In: Arkæologi i Slesvig / Archäologie in Schleswig, Sonderband „Det 61. Internationale Sachsensymposion 2010“ Haderslev, Danmark, Neumünster, 123-140.

Hedenstierna-Jonson, Charlotte – Ljungkvist, John (2021). Horses and Burials in Late Iron-Age Central Sweden. The examples of Valsgärde and Birka. In: Pedersen, Anne – Bagge, M. S. (eds). Horse and Rider in the late Viking Age. Equestrian burial in perspective. Papers from a conference Skanderborg 27-28th of June 2019, Aarhus, 223-243.

Hjardar, Kim – Vike, Vegard (2011). Vikinger i krig, Oslo.

Kainov, S. Yu. (2012). Swords from Gnёzdovo. In: Acta Militaria Mediaevalia VIII, Kraków – Sanok – Wrocław, 7-68.

Kainov 2019 = Каинов, Сергей Юрьевич (2019). Сложение комплекса вооружения Древней Руси X – начала XI в. (по материалам Гнёздовского некрополя и поселения). Диссертация на соискание ученой степени кандидата исторических наук Том I, Москва.

Larsson, Annika (2007). Klädd krigare: skifte i skandinaviskt dräktskick kring år 1000, Uppsala.

Leontiev 1996 = Леонтьев, А. Е. (1996). Археология мери. К предыстории Северо-Восточной Руси // Археология эпохи великого переселения народов и раннего средневековья. Выпуск 4, Москва

Lindblom, Cecilia (2000). I döden klädd. Analys av textil – och läderfragment från båtgrav 12, Valsgärde, Gamla Uppsala sn, Uppland, Stockholm : Stockholms universitet.

Ljungkvist, John (2008). Valsgärde – Development and change of a burial ground over 1300 years. In: Norr, Svante (ed.). Valsgärde Studies: the Place and its People, Past and Present, Uppsala, 13–56.

Munktell, Ing-Marie (ed.) (2013). Valsgärde 1, 2 & 4, Uppsala.

Nordahl, Else (2018). Valsgärde 14, Uppsala.

Orfinskaja 2018 = Орфинская, О.В. (2018). Текстиль Гнездовского комплекса // Гнёздовский археологический комплекс: Материалы и исследования. Вып. 1, М., 414-542.

Paulsen, Peter (1953). Schwertortbänder der Wikingerzeit: ein Beitrag zur Frühgeschichte Osteuropas, Stuttgart.

Pedersen, Anne (2014a). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 1. (Text), Copenhagen.

Pedersen, Anne (2014b). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 2. (Catalogue), Copenhagen.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben, Kristiania.

Rygh, Oluf (1885). Norske Oldsager, Christiana.

Shchedrina, A. Y. – Kainov, S. Y. (2021). Helmet from the National Museum of Bosnia and Herzegovina. In: Acta Militaria Mediaevalia XVI, Kraków – Sanok – Wrocław, 225-245.

Schönbäck, Bengt – Thunmark-Nylén, Lena (2002). De vikingatida båtgravarna i Valsgärde – relativ kronologi. In: Fornvännen 97, 1-8.

Steuer, Heiko (1997). Waagen und Gewichte aus dem mittelalterlichen Schleswig : Funde des 11. bis 13. Jahrhunderts aus Europa als Quellen zur Handels- und Währungsgeschichte, Köln.

Stjerna, Niklas (2007). Viking-age seaxes in Uppland and Västmanland : craft production and eastern connections. In: U. Fransson (ed). Cultural interaction between east and west, Stockholm, 243–249.

Strömberg, Märta (1986). Kumtbeschläge. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:2: Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 143–6.

Thunmark-Nylén, Lena (1984). Ringnadeln. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 5-14.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Thålin-Bergman, Lena (1986). Übersicht der Speerspitzen von Birka. In: Greta Arwidsson (ed.) Birka II: 2. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 15-20.

Vedeler, Marianne (2014). Silk for the Vikings, Oxford – Philadelphia.

Vlasatý, Tomáš (2020). Evoluce skandinávských dlouhých nožů. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2021-05-31]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/evoluce-skandinavskych-dlouhych-nozu/.

Vlasatý, Tomáš (2021). Drátem omotané rukojeti nožů 9.-12. století. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2021-05-31]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/dratem-omotane-rukojeti-nozu/.

Wegraeus, Erik (1986). Die Pfeilspitzen von Birka. In: Greta Arwidsson (ed.) Birka II: 2. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 21-34.

1. června 2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

patreon - sponzoring

Rozvoj tohoto webu je mou prací na plný úvazek. Pokud se Vám tento projekt líbí a chtěli byste mne v jeho tvorbě podpořit, můžete se stát mým sponzorem prostřednictvím Patreonu.

The development of this site is my full-time job. If you like this project and would like to support me in its creation, you can become my Patreon sponsor.

KONTAKTUJTE MĚ! - CONTACT ME!

Máte-li jakýkoli dotaz, nabídku či připomínku, můžete mne jednoduše zkontaktovat skrze kontaktní formulář. Těším se na Vaše zprávy!

If you have any questions, offers or comments, you can simply contact me via the contact form. I look forward to your messages!