Od publikování Androščukova vynikajícího katalogu mečů vikinského Švédska, který byl nejprve zveřejněn v ruštině (2013) a posléze přepracován do angličtiny (2014), uplynula takřka dekáda. Během tohoto období došlo k nalezení či publikování nejméně sedmi nových mečů či jejich fragmentů. Současně jsme ve starší literatuře nalezli čtyři kusy, které nebyly do katalogu zahrnuty, a proto jsme se rozhodli tyto nově detektované meče evidovat formou krátkého příspěvku, který může být kdykoli doplněn. K tomuto soupisu je připojen seznam mečů, které v Androščukově práci chybně označeny.
Nově detekované meče
Sigtuna
Roku 2014 byla archeologicky prozkoumána lokalita Götes Mack v Sigtuně. Při vykopávkách byla mimo jiné nalezena polovina záštity (inv. č. F 181:248:11) s přibližnou délkou 5 cm a vahou 24 gramů (Hed Jakobsson 2017: 59, 388, Fig. 67; Androščuk 2021: 35). Záštita byla odlita ze slitiny mědi, přičemž ve slitině byly nalezeny stopy stříbra a možného pozlacení. Odlití se výrobci nezdařilo a záštita byla vyhozena coby nepodarek. Hed Jakobsson hodnotí ornament, který se nachází na ploše záštity, jako styl Mammen či Ringerike, ale nejbližší analogií je Kirpičnikovův typ A-místní. Datace kusu směřuje do 11. století, zřejmě jeho první poloviny.
Fragment záštity ze Sigtuny. Hed Jakobsson 2017: Fig. 67.
Birka
Při opětovném ohledání okolí hrobu Bj 750 byl nalezen mladší hrob, který hrob Bj 750 překrýval a který obsahoval tři zbraně – meč (inv. č. 1880), sekeru a kopí. Meč je záměrně rozlomen a jeho čepel je ohnuta. Čepel byla nalezena roku 2013, rukojeť o rok později. Jílec náleží k hybridnímu typu – zřejmě vychází z typu K nebo N, jeho koruna hlavice je dutá a řap je roznýtován na vrcholu koruny. Délka záštity 10,2 cm, délka podstavy 6,9 cm, délka rukojeti 6,5 cm, výška koruny 2,5 cm, šířka čepele 5 cm, délka čepele minimálně 50 cm (Andersson – Näversköld – Vedin 2015: 19, 109). Vzhledem ke kontextu nálezu lze celý soubor datovat do 2.-3. čtvrtiny 10. století, případně 2. třetiny 10. století.
Meč z Birky. Převzato z https://vikingar.historiska.se/.
Skärlöv, Öland
Zřejmě bezkontextový nález, nalezený v 19. století, sestává z duté koruny hlavice meče, která byla k podstavě připevněna pomocí dvou nýtů a současně byl na jejím vrcholu roznýtován řap (Salin 1935: 102, 104, Fig. 260). Koruna byla odlita ze slitiny mědi. Dle Salina byla hlavice přechovávána v muzeu v Göteborgu. Z lokality Skärlöv je známo také 5 čepelí, nalezených roku 1863, které jsou uloženy ve Státním historickém muzeu ve Stockholmu (SHM 3104) a které Androščuk do svého katalogu zahrnul. Hlavice náleží k neobvyklé skupině mečů, která je blízká typu S, V a W a kterou lze datovat k přelomu 10. a 11. století. Do dnešního dne jsme byli schopni najít pouze čtyři paralely, které pocházejí z území dnešního Estonska, Lotyšska a Norska a z nichž jedna je kompletní (Tomsons 2019: 69-70; Zozulja – Kainov 2022: Fig. 3).
Koruna meče z lokality Skärlöv a porovnání s mečem z lokality Siguldas.
Salin 1935: Fig. 260; Atgāzis 2019: 10. att. tab.
Trummen
Meč, který byl nalezen v září roku 1970 v jezeře Trummen a který je součástí sbírky Smålandského muzea ve Växjö (inv. č. M 21698), patří mezi nejzachovanější švédské meče doby vikinské. Typologicky naleží k exemplářům typu X, datovatelným do 10.-11. století. Celková délka meče 92 cm, délka mírně prohnuté čepele 78 cm, šířka čepele 6 cm, délka záštity 12 cm. Rukojeť je kryta dokonale zachovanou dřevěnou rukojetí s decentní řezbou. Na čepeli nacházíme částečně zachované pozůstatky dubové pochvy.
Meč z jezera Trummen. Převzato z Digitaltmuseum 2022.
Krutbrånet
Ve Smålandském muzeu se nachází přehlížená záštita Petersenova typu O ze slitiny mědi (inv. č. M 1965), kterou muzeu předal Robert af Klinteberg roku 1896. K nálezu údajně došlo v lokalitě Krutbrånet na místě bojiště bitvy u Sävar (1809). Záštita je 10,8 cm dlouhá a 1,2 cm vysoká. Na pohledových plochách se nacházejí trojice pletenců. Otvor pro čepel není umístěn symetricky a je zhruba 5,5 cm dlouhý.
Záštita z lokality Krutbrånet. Převzato z Digitaltmuseum 2023.
Tuna Alsike XII
Do Androščukova katalogu nebyla zahrnuta dvoubřitá čepel z hrobu Tuna Alsike XII (Arne 1934: 44, Taf. XIX.1). Tato má maximální šířku 4,65 cm a je zachovaná ve dvou fragmentech s délkami 26,6 a 14 cm. Vzhledem k přiloženému třmenu a dlouhému noži směřuje datace k pol. 10. století, případně do 3. čtvrtiny 10. století.
Čepel z Tuny Alsike. Převzato z Arne 1934: Taf. XIX.1.
Norrtuna
Při zkoumání mohyl v lokalitě Norrtuna roku 2022 byly v jednom hrobě nalezeny dva meče. Jeden z mečů disponuje širokými jílcovými komponenty a odpadlou pyramidovou hlavicí, z čehož lze usuzovat, že původně přináležel k Petersenovu typu H/I. Druhý meč sestává z neosazené čepele. Oba meče byly zabodnuty do země. Pokud jde o dataci, je pravděpodobnější starší horizont doby vikinské, od 8. do 10. století.
Osazený meč z lokality Norrtuna. Zdroj: Arkeologerna, Statens historiska museer.
Neosazená čepel z lokality Norrtuna. Zdroj: Arkeologerna, Statens historiska museer.
Gamla Uppsala
V létě roku 2019 byla v lokalitě Gamla Uppsala nalezena pohřební loď vybavená množstvím militárií (meč s nákončím, dlouhý nůž, kopí, sekera, štít a hroty šípů) a jezdeckého vybavení (Arkeologerna 2023). Nález prozatím není publikovaný, ale z dokumentu Vikingakungarnas krigare, který 5.2.2023 odvysílala televize SVT, je zřejmé, že v druhém hrobu z téže lokality byl objeven meč, který je takřka kompletní a disponuje dlouhou a nízkou, mírně prohnutou záštitou blízkou typu Y. Pohled na hlavici vyvolává otázky, avšak je pravděpodobnější, že je jednodílná a členěná sedlovitě, tedy podobně jako hlavice typu Y. Meč byl uložen v pochvě, jejíž konec je nakusto omotán organickým řemínkem a překryt nákončím Androščukova typu 3b. Nález lze jednoznačně datovat do 10. století.
Meč z lokality Gamla Uppsala. Zdroj: dokument Vikingakungarnas krigare.
Gamla Uppsala
Archeologický výzkum v lokalitě Gamla Uppsala z roku 2012-3 odhalil cca 4,5 cm dlouhý fragment záštity ze slitiny mědi (Jörpeland 2017: 175, 179). Záštita, která se směrem ke konci rozšiřovala, byla mírně prohnuta a její plocha byla zdobena pletencovým ornamentem ve stylu Urnes. Nejbližší analogií je záštita z lokality Skillingmarks (SHM 17546), kterou Androščuk řadí mezi meče typu Z (Androshchuk 2014: 451, Pl. 138b).
Meč z lokality Gamla Uppsala a jeho analogie.
Zdroj: Jörpeland 2017: 179; Androshchuk 2014: Pl. 138b.
Gamla Uppsala
Archeologický výzkum v lokalitě Gamla Uppsala z roku 2012-3 odhalil kremační hrob datovaný do 1. pol. 9. století, který obsahoval urnu se spálenými kostmi, hřeben a rozlámaný meč (Jörpeland 2017: 179). Meč má pyramidovitou hlavici, která je blízká Petersenovu typu A či B, avšak je možné, že jde o speciální typy mimo Petersenovu typologii. Celková délka meče je odhadována na 900 mm.
Meč z lokality Gamla Uppsala. Zdroj: Jörpeland 2017: 179.
Chybně označené meče
Lund, KM 66166:1903
Záštita meče, která byla objevena v letech 1974-5 v sídlištní vrstvě lokality PK banken v Lundu, tvarově nepřináleží typu Z, jak se Androščuk domníval (Androshchuk 2014: 362). Velikostně, tvarově i dekorativně odpovídá záštitě typu S. Polemika o příslušnost této záštity je zajímavá zejména proto, že dům, ve kterém byl předmět nalezen, lze dendrochronologicky datovat do let 1010-1016 ±5 let a byl zničen ve 30. letech 11. století.
Záštita z Lundu. Zdroj: Mårtensson 1976: 388, Fig. 341, Pl. XV.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Literatura
Andersson, G. – Näversköld, K. O. – Vedin, E. (2015). Arkeologisk efterundersökning av grav Bj 750 och intilliggande ytor, RAÄ 118, Adelsö sn, Uppland, Stockholm.
Androščuk 2013 = Андрощук, Федор (2013). Мечи викингов, Киев.
Androščuk 2021 = Андрощук, Федір (2021). Десятинна церква : відома і невідома, Київ.
Androshchuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.
Arkeologerna 2023 = Nya rön om båtgravarna i Gamla Uppsala. In: Arkeologerna.com [online]. [2023-02-27]. Dostupné zde.
Arne, T. J. (1934). Das Bootgräberfeld Von Tuna in Alsike, Uppland, Stockholm.
Atgāzis, Māris (2019). Tuvcīņas ieroči Latvijā 10.- 13.gadsimtā, Rīga.
Digitalt Museum 2022 = Svärd. In: digitaltmuseum.se. [2022-03-26]. Dostupné z: https://digitaltmuseum.se/021028789200/svard.
Digitalt Museum 2023 = Parerstång. In: digitaltmuseum.se. [2023-02-27]. Dostupné z: https://digitaltmuseum.se/021028724988/parerstang.
Hed Jakobsson, Anna (2017). I Sigtunas utkant : slutundersökningsrapport över gravar och bebyggelse vid Götes Mack, Uppsala.
Jörpeland, L. B. (2017). Föremålskatalog Utbyggnad av Ostkustbanan genom Gamla Uppsala Rapport 2017:1_10 Arkeologisk undersökning, Linköping – Lund – Mölndal – Stockholm – Uppsala.
Mårtensson, A. W. (1976). Uppgrävt förflutet för PKbanken i Lund. Archaeologica Lundensia, VII, Lund.
Salin, Bernhard (1935). Die altgermanische Thierornamentik : typologische Studie über germanische Metallgegenstände aus dem IV. bis IX. Jahrhundert, Stockholm.
Tomsons, Artūrs (2019). Zobeni Latvijas teritorijā no 7. līdz 16. gadsimtam, Rīga.
Zozulja – Kainov 2022 = Зозуля, С. С. – Каинов, С. Ю. (2022). Мечи типа «W» на территории Древней Руси // Археологические вести 36, Санкт-Петербург, 107-129.
