Drátem omotané rukojeti nožů 9.-12. století

Věnováno Davidu Herdovi k narozeninám.


Úvod

Tento článek je navázáním na práci Drátem omotané rukojeti mečů 9.-11. století, která byla publikována na tomto webu v listopadu roku 2020. Důvodem vytvoření tohoto článku je jak informování reenactorské komunity, tak akademický zájem, který si klade za cíl:

  1. provést revizi tohoto typu předmětů.

  2. zorganizovat předměty podle země původu, použitých materiálů a způsobu vinutí, což v budoucnu usnadní hledání paralel.

  3. navrhnout vztah ovinutých nožů k ovinutým mečům a potenciálně dalším skupinám předmětů.

V úvodu musí zaznít, že omotávce provedené z drátu se připisuje funkční aspekt – často se setkáváme s názorem, že drát zabraňoval praskání rukojeti nebo byl použit na její výspravku (Westphal 2006: 53-4). Analogie lze nalézt i u jiných funkčních předmětů raného středověku, jako jsou řapové šípy (např. Paulsen 1999: Abb. 14.8), řapové oštěpy (např. Atgāzis 1998: 7. att; Ravdina 1988: 110) nebo šídla (např. Arent – Eisenschmidt 2010a: 170-1). Kromě drátu se k tomuto účelu užívalo také pásků (např. hrob III z Süderbraup-Thorsberg, Eisenschmidt 2004: Kat.-Nr. 86.03), odlévaných objímek (Thunmark-Nylén 1998: Abb. 181.5) nebo kožených řemínků (Lyngstrøm 1995: 82).

V minulosti byly ovinuté rukojeti nožů předmětem jen několika regionálně orientovaných prací. Zřejmě nejlepší úroveň zpracování vykazuje soubor z historického Dánska (Arent – Eisenschmidt 2010a: 163; Eisenschmidt 2004: 650; Lyngstrøm 1995; Westphal 2006: 53-4; Westphalen 2002: 150-2), Birky (Arbman 1940: Taf. 177-9; Arbman 1943), Gotlandu (Thunmark-Nylén 2000; Thunmark-Nylén 2006: 245) a Polska (Chudziak 2010: 83; Liwoch 2018: 81; Weinkauf 2006: 86, 94-5); naopak za neutěšenou musíme označit situaci v baltských zemích, Norsku, Rusku, Bělorusku a na Ukrajině. Žádná z prací, kterou jsme měli možnost použít, nejmenuje více než 60 kusů, a tak je níže předložený katalog, jenž čítá 280 kusů, v tuto chvíli nejrozsáhlejší dostupnou prací.

Hlavním kritériem pro výběr nožů do katalogu pro nás představoval více než jeden omot, cože eliminuje nože s pásky a odlévanými objímkami. Navzdory tomu jsme zahrnuli drátěnou omotávku dlouhého nože z Demminu, která má tvar “turbánku“. V literatuře se nezřídka mezi omotané rukojeti řadí také nože, jejichž rukojeti mají vložené ornamenty z drátu. Byť jde o příbuznou a mimořádně zajímavou skupinu předmětů, ani tyto nože nezahrnujeme, pokud nejsou kombinovány s klasickou drátěnou omotávkou. Pro úplnost je můžeme jmenovat – nůž z komorového hrobu 5 z Haithabu (Arent – Eisenschmidt 2010a: 163; Arent – Eisenschmidt 2010b: Taf. 116.21), nůž z Lindholm Høje (AHM 129×1466; Grøn – Krag – Bennike 1994: 162), nůž z Cumwhittonu (Paterson et al. 2014: 110, Fig. 93) a nůž z Yorku (Ottaway 1989: 848, Cat. Fig. 17, 2812).

Nůž z hrobu 348 z Timereva (Nedošivina – Zozulja 2012: Рис. 9).


Způsob vinutí

Omotání je aplikováno nejčastěji na dřevěné, méně často na parohové rukojeti, a to do připravených zářezů tak, aby byla rukojeť co možná nejvíce hladká. Tloušťka zkoumaných drátů variuje mezi 0,4 mm (Pogošča; Plavinski 2017: 103) po 1 mm (hrob 45, Haithabu; Arents 1992a), přičemž nejběžnější hodnota je 0,5 mm (Hovet, Podhorce; Liwoch 2018: 81) a 0,6 mm (Imbare, Pskov 1; Eniosova 2015: 550).

Omotání nožové rukojeti. Výroba: Götz Breitenbücher, Götz Ironworks.

Strategie při dekoraci rukojetí pomocí drátů byly různé a pohybovaly se na škále od relativně prostých omotávek umístěných u čepelí s průměrně 10-45 omoty až po komplexní kompozice čítající i deset omotávek. U nemála nožů nacházíme také zvláštně vyhlížející dráty, které jsou umístěné kolmo na omotávky (tj. jsou paralelní s linií nože) a které v následujícím třídění pro zjednodušení nazýváme “propojení”. Jejich funkce je následující:

  • Z některých omotávek (např. hrob 767 v Birce) vystupují zapletené “ocásky”, které reprezentují konec úpletu (viz obrázek výše). Místo upilování, zahlazení a decentního zakrytí byly tyto konce záměrně zaraženy do připravených zářezů a otvorů ve střenkách. Systém upevnění může být dobře vidět u nožů z lokalit Pogošča, Pskov (1) a Slite.

  • V jiných případech tyto dráty představují napojení do další omotávky, kterým se výrobce chtěl vyhnout zkracování materiálu. Toto řešení může být nastudováno u nožů z Uppsaly, Pskova (1), Birky (709) a Menzlinu.

  • V nejvíce extravagantních případech jsou na linii hřbetu, někdy též na spodní hraně střenky, napříč celou rukojetí umístěny dráty, které překrývají omotávku nebo jsou jí překryty. Popsanou metodu lze spatřit na nožích z Brandstrupu, Peel Castle a zřejmě také Fyrkatu (4). Dostupný písemný popis by odpovídal také noži z Ciepłe (8). Přibližnou reprodukci lze spatřit zde.

Následující třídění, které ukazuje počet omotávek v rámci rukojetí a jejich pozice, je provedeno na základě nafocených či popsaných exemplářů. Je velmi pravděpodobné, že s dalšími kusy by byly definovány další varianty. Omotávky jsou samozřejmě v mnoha případech poškozené, což komplikuje jejich určení a může vést k jejich chybnému zařazení.

  • a – jedna omotávka

    • a1 – krátká omotávka umístěná na konci rukojeti u čepele. Jedna omotávka, která má na délku většinou do 1 cm, je zdaleka nejběžnější variantou. V některých případech jsou omotávky mírně delší, avšak výjimečně přes 1,5 cm.

    • a2 – souvislá omotávka vyplňující celou rukojeť. Nepříliš častá varianta, která je zachovaná na nožích z lokalit Bikavėnai, Begunicy (dokonce se střídáním stáčeného a nestáčeného drátu), Podhorce, Mokryj IV a Sarkel. Pro zajímavost můžeme dodat, že replika nože z Bikavėnai, kterou vyrobil Vykintas Matuzevičius, aplikuje až 19 metrů drátu při průměru 0,6 mm (fotka zde).

  • b – dvě omotávky

    • b1 – dvě omotávky bez propojení, umístěné u čepele. Relativně běžná varianta, kterou lze nalézt na řadě dánských nožů, na nožích z Kyjeva (A14), Cumwhittonu, Broe, Lille Guldkronen a Birky (632 a 731).

    • b2 – dvě omotávky s propojením, umístěné u čepele. Tato varianta se objevuje u nožů z Birky (709), Menzlinu, Pskova (1) a zřejmě také Groß Radenu. Zde můžeme dodat, že délka drátu použitého na omotání nože ze Pskova činila zhruba 90 cm (Eniosova 2015: 550).

    • b3 – dvě rozdělené omotávky, umístěné na protilehlých koncích rukojeti. Varianta, kterou můžeme nalézt u nože z Birky (1081).

  • c – tři omotávky

    • c1 – tři omotávky bez propojení, umístěné u čepele. Četná varianta, kterou nacházíme na nožích z lokalit Gelting, Kaldus (166/01), Birka (594, 837, 886), Björkome, Hemse, Sigvars, Radzes a Tuna Alsike.

    • c2tři rozdělené omotávky, z nichž dvě jsou bez propojení umístěné u čelepe, třetí na opačné straně rukojeti. Nalézáme u nožů z Birky (777) a Ludzy.

    • c3tři omotávky s propojením, umístěné u čepele. Nalézáme pouze u nože z Birky (767).

  • d – čtyři omotávky

    • d1 – čtyři omotávky bez propojení, umístěné u čepele. Relativně četná varianta, vyskytující se u nožů z Thumby Bienebek, Haithabu (Westphal 2006: Taf. 29.15-16) a Birky (762, 791, 838).

    • d2 – čtyři omotávky bez propojení, rozmístěné pravidelně po celé rukojeti. Nalézáme pouze u nože z Birky (973).

    • d3 – čtyři omotávky s propojením, rozmístěné pravidelně po celé rukojeti. Nalézáme pouze u nože z Peel Castle.

  • e – pět omotávek

    • e1 – pět omotávek bez propojení, rozmístěných pravidelně po celé rukojeti. Varianta známá z nože z Fyrkatu (22a).

    • e2 – pět omotávek s propojením, rozmístěných pravidelně po celé rukojeti. Varianta použitá u nože z Fyrkatu (4).

  • f – sedm omotávek

    Sedm omotávek rozmístěných pravidelně po celé rukojeti je aplikováno na nožích z Timereva (348), Birky (1130), na noži z klajpedského muzea a pravděpodobně také na noži z Genčai (72).

  • g – osm omotávek

    • g1osm omotávek s propojením ve skladbě 5 omotávek u čepele, 3 na opačném konci. Nalézáme pouze u nože ze Slite.

    • g2osm omotávek s propojením ve skladbě 3 omotávky u čepele, 3 ve středu, 2 na opačném konci. Varianta, kterou nacházíme u nože z lokality Gamla Uppsala.

  • h – deset omotávek

    • h1deset omotávek bez propojení, rozmístěných pravidelně po celé rukojeti. Touto mimořádnou variantou je vybaven nůž ze Salaspils Laukskola (39).

    • h2deset omotávek s propojením ve skladbě 5 omotávky u čepele, 2 ve středu, 3 na opačném konci. Tuto metodu lze nalézt u nože z Brandstrupu III.

Schématické pozice omotávek použitých nožových rukojetí 9.-12. století.
Autor: Michal Havelka, baba_jaga_atelier. Větší rozlišení zde.

Nyní se podívejme na podobu samotných drátů, které se v rámci těchto omotávek uplatňují, a na jejich vzájemné vazby:

  • 1 – jednoprutý, nestáčený drát
    Jednoprutý drát se užívá pro všechny varianty omotávek (krátká omotávka, souvislá omotávka, víceomotávkové varianty).

  • 2 – prstenec pletený ve stylu “turbánku“ ze tří svazků
    Oplet dlouhého nože Demmina je proveden ze tří pramenů ve stylu “turbánku“.

  • 3 – dvojprutý, stáčený drát
    Tato úprava je patrná u nožů z lokalit Gamla Uppsala, Haithabu a zřejmě též Gorodok na Lovati. Torza týchž jsou možná patrná na nožích z Birky (632) a Cumwhittonu. Z toho je patrné, že tento drát je aplikován u delších omotávek varianty a1 a víceomotávkových variant (zde reprezenováno b1, d1, g2).

  • 4 – střídání ploch s jednoprutým a dvojprutým drátem
    Tato varianta se zdá objevovat v případě nože z lokality Begunicy, a tudíž se pojí se souvislými omotávkami a2.

  • 5 – dva dvojpruté dráty ve stylu “rybí kosti”
    Nacházíme u nožů z lokalit Mokryj IV, Peel Castle, Birka (594, 838, 944, 973, 1081, 1130, 1131) a Broe. Tato varianta se zdá mít silnou vazbu na souvislé omotávky a2 a víceomotávkové varianty b1, b3, c1, d1, d2, d4, f, výjimečně též a1.

  • 6 – střídání jednoprutého a dvou dvojprutých drátů ve stylu “rybí kosti”
    Nacházíme u nože z lokality Podhorce. Stejně jako předchozí varianta má i tato vazbu na souvislé omotávky a víceomotávkové varianty.

Schématická podoba drátů použitých k ovinutí nožových rukojetí 9.-12. století.
Autor: Michal Havelka, baba_jaga_atelier. Větší rozlišení zde.

Při bližším pohledu na aplikaci drátů se ukazují dva závěry, které jsou vzhledem k výrobnímu procesu logické. Zaprvé, komplexnější úpravy drátů – zejména dvojpruté stáčené – tíhnou k souvislým či víceomotávkovým variantám, které umožňují lépe vyniknout těmto náročnějším provedením. A zadruhé platí, že čím více omotávek v rámci rukojeti, tím méně omotů v omotávce. Toto pravidlo neplatí úplně pokaždé (například Fyrkat 22a je vybaven pěti širokými omotávkami), ale zdá se být značně rozšířené – zatímco nůž s jednou omotávkou z hrobu 727 v Birce je vybaven 24 omoty, nůž se třemi omotávkami z hrobu 767 z téže lokality má pouze 7-8 omotů v každé omotávce (Arbman 1943: 253, 280). Výrobce tedy měl možnost výběru mezi jednou výraznější omotávkou či více omotávkami, které nebyly tolik výrazné.


Materiál vinutí

Materiálem vinutým kolem rukojetí se stávaly zpravidla měkké, neželezné kovy, které je možné rozdělit následujícím způsobem:

  • jednobarevné 

    • ocel
      Drát z tohoto materiálu je evidován pouze u jednoho nálezu, který pochází z hrobu 155 z finského Luistari (Lehtosalo-Hilander 1982: 47).

    • slitina mědi
      Slitina mědi podobná mosazi byla oblíbeným materiálem voleným pro omotávání rukojetí. V katalogu evidujeme 100 kusů, které jsou rozmístěné zejména podél Baltského moře a v okolí Ladožského jezera. U baltských a ugrofinských kmenů se jednalo o primární materiál, který má četné zastoupení také na slovanských teritoriích v dnešním Německu a na Gotlandu. V Haithabu a ve Wolinu se slitiny mědi objevují zpravidla u nožů, které pocházejí ze sídlištního prostředí.

    • stříbro
      S nejméně 151 kusy zahrnutými do katalogu je stříbro obecně nejpopulárnější materiál ovinutí nožových rukojetí. Mimořádně velké koncentrace evidujeme ve Švédsku a Dánsku, nicméně jsou známé také ve staroruském prostředí a ve vikinských hrobech ve Velké Británii. Až na výjimky nože se stříbrným omotáním pocházejí vždy z hrobů. Stříbrná omotávka je užita i v případě, že pochva je zdobena slitinou mědi (hrob 1067 v Birce, hroby 224 a 503 v Ire).

    • zlato
      Zlatý drát je znám pouze z jednoho nálezu, a to hrobu 60/00 z polské lokality Kałdus (Chudziak 2010: 456-7, Tab. 13). Zajímavostí je, že tento královsky dekorovaný nůž byl uložen v pochvě ještě s jedním, nezdobeným nožem, a vytvářel tak set pro honosné i každodenní příležitosti.

    • neznámé
      V katalogu evidujeme také 25 kusů, u nichž není materiál znám nebo jsme jej nebyli schopni zjistit.

  • dvojbarevné
    Nálezy z hrobů 973 a 1081 jsou zdobeny dráty, které jsou tvořené kombinací stříbra a slitiny mědi (Arbman 1940: Taf. 177.3, 179.5; Arbman 1943: 400, 450). Jak je patrné z výše uvedeného, řada nálezů svědčí o oblíbenosti kontrastů, kterých se dosahovalo různým vinutím (kombinováním dvojprutých drátů), různými průměry a také různě zbarvenými materiály. Tyto prvky byly užity pro dosažení elegantnějšího a nákladnějšího vzhledu, který je plastický, vizuálně podmanivý a užívá hry světla a stínu.

Nůž z Novgorodu (НГМ КП 37259/244 А-95/244). Převzato ze stránek Novgorodského muzea.


Otázka kulturní příslušnosti, datace, statutu a pohlaví

Z katalogu jasně vyplývá, že rukojeti nožů ovinuté drátem evidujeme v širokém pásu od Anglie takřka po Ural, od Černého moře po severní Švédsko. Za těžiště výskytu pak lze označit země kolem Baltského moře (Dánsko, Švédsko včetně Gotlandu, Německo, Polsko, Litva, Lotyšsko), přiladožskou oblast a uzemí staré Rusi. Přesto se lze s často rezonovaným názorem, který omotané rukojeti označuje za skandinávskou produkci či technologickou tradici (Lesman 2014: 46; Eniosova 2015: 550-1), shodnout pouze částečně. Skandinávská tradice byla zejména v západní a jižní části baltského prostoru, Anglii a staré Rusi jistě vůdčí, nicméně není jediná. Množství kusů z dnešní Litvy a Lotyšska, stejně jako preference slitiny mědi před stříbrem a absence “propojení” mezi omotávkami, poukazuje na značnou popularitu na kuronských a livonských teritoriích, která mohla být domácího původu. Totéž lze tvrdit o přiladožských nožích, které spíše následují svébytnou tradici. Nože z lokalit Sarkel a Mokryj-IV jsou kočovnické a nenáleží k žádné z výše zmíněných tradic. Jako nezávislá linie působí také marijská produkce.

Nejstarší nože s drátěnými omotávkami, které jsme byli schopni nalézt, je možné datovat již do období 6.-8. století, ale jsou výjimečné (lokalita Kvarnbacken; Kivikoski 1963: Taf. 16.14b). Trend omotávání pak začíná kolem roku 900 (Petersen 1951: 190) či dokonce před ním (Arrhenius 1989: 82) a ve Skandinávii kulminuje ukládání takto ozdobených nožů do hrobů v průběhu 10. století (Birka, Haithabu, Thumby-Bienebek). Toto datování je možné uplatnit rovněž u skandinávských nálezů ve Velké Británii a severního pobřeží Polska (Kolobřeh, Wolin). Skandinávských exemplářů, kterých by bylo možné datovat do 11. století, není mnoho a zdají se koncentrovat na ostrovech Gotland a Bornholm. Ve staroruských hrobech se stávaly milodary v 2. pol. 10. a 1. pol. 11. století (Kyjev, Pskov, Timerevo), což platí také pro polské nálezy s tím, že nejmladší hrobové exempláře mohou být datovány až do 12. století (Kałdus). Stejné datování do konce 10., 11. a 12. století umožňují přiladožské nálezy a kusy z Novgorodu. Nálezy z finského Luistari směřují do 11. století. Zatímco kuronské exempláře ukazují k přelomu 10.-11. století, žemgalské a livonské nálezy mohou být datovány do 11. a 12. století. Nálezy ze slovanských teritoriích v dnešním Německu neumožňují bližší datování, avšak dlouhý nůž z Demminu je datován do 2. pol. 11. století. Kočovnické a marijské nože nejsou blíže datovatelné. Ve světle těchto závěrů by se mohlo zdát, že skandinávská tradice je nejstarší a že iniciovala vznik domácích produkcí v dnešním Německu, Polsku, Litvě, Lotyšsku, Finsku a Rusku, avšak nemůžeme to definitivně potvrdit bez řádné revize baltských kusů.

Není pochyb o tom, že nože s omotávkami představují nákladnější nadstavbu, která zvyšuje hodnotu a estetické vyznění výrobku. Sama skutečnost, že omotané rukojeti jsou často nalézány v hrobech, je poměrně dobrou indikací, že jde o statutové předměty. V případě mnoha dánských a švédských stříbrných omotávek lze přímo hovořit o umístění do prestižně vybavených hrobů v rámci nejlepších lokalit. Užití zlatého drátu směřuje k témuž. Mimořádně vysoký počet nožů z Birky (53) poukazuje na normu napříč vysokým společenským niveau. Pokud se budeme bavit pouze o skandinávské tradici, jeví se jako možné, že omotávka ze slitiny mědi byla vnímána jako méně nákladná varianta, která byla vhodnější k manuální práci – zatímco z hrobů z Haithabu známe pouze stříbrné omotávky, ze sídliště známe takřka výlučně omotávky ze slitiny mědi. Pro baltské a přiladožské tradice tento výrok ovšem neplatí; drát ze slitiny mědi je použit i u těch nejluxusněji provedených výrobků. Ve skandinávské, baltské i přiladožské tradici jsou nože s omotávkami zejména součástí ženských hrobů či hrobů s typicky ženskou výbavou, přestože lze nalézt také exempláře z mužských hrobů, mezi něž lze kromě jiného řadit dlouhé nože s délkou 30-60 cm. V literatuře obecně panuje názor, že nože se stříbrnými omotávkami primárně náležely zámožným ženám (Brøndsted 1936: 221).

Nůž z hrobu BA, Bogøvej (Grøn – Krag – Bennike 1994: Fig. 37).
Vpravo reprodukce provedená Flintem Starcevem.


Srovnání s rukojetěmi mečů

Analýza souborů nožů a mečů umožňuje srovnání konstrukcí a distribucí, která si zasluhuje pojednání v samostatné kapitole. Věříme, že předložený návrh o distribuci má potenciál, který významně přesahuje téma těchto skupin předmětů a je aplikovatelný na obecné rovině.

Největší rozdíl, ke kterému mezi omotávkami nožů a mečů dochází, je fakt, že nože jsou výrazně méně často omotány souvislou omotávkou, což je u mečů v podstatě standardní úprava. S tím souvisí, že omotávky nožových rukojetí jsou zapuštěné do drážek, což u mečů nenacházíme. Omotání rukojetí je v obou souborech provedeno pomocí podobně tlustých drátů, které jsou vyrobeny z identických materiálů a v řadě případů jsou vinuty identickými způsoby. U obou souborů spatřujeme dominanci jednoduchého jednoprutého, nestáčeného drátu. Navzdory tomu, že nožové rukojeti nejsou obvykle souvisle omotány, aplikují se na nich pokročilé metody, známé z mečových rukojetí: víceprutý stáčený drát, střídání jednoprutého a dvou dvojprutých drátů ve stylu “rybí kosti”, střídání ploch s jednoprutým a dvojprutým drátem. Jestliže jsme v článku o mečových rukojetí uvedli, že největší popularitě se omotávky těšily u typů datovaných do 2. pol. 10. století a začátku 11. století, u nožů jsme schopni označit období 10. a 11. století v závislosti na regionu. Rukopis obou skupin předmětů je natolik podobný, že je možné, že rukojeti vyráběly tytéž dílny či řemeslníci.


Rozšíření mečů ovinutých drátem. Větší rozlišení zde.
Fialová = železo; oranžová = slitina mědi; černá = stříbro; zelená = kombinace stříbra, slitiny mědi a železa; žlutá = zlato; modrá = neznámé.

A paralely pokračují i do oblasti distribuce. V obou případech nevidíme pouze zastoupení Skandinávie, ale také silný výskyt kolem celého Baltu, Ladožského jezera a ve středovýchodní Evropě. Skvělým příkladem překrytí obou množin je jak mohyla 10 v Njubiniči, která obsahuje nůž i meč omotané stříbrným drátem, tak i polská lokalita Ciepłe, ve které nacházíme tři omotávky mečů a dvě omotávky nožů. Stejné případy bychom mohli nalézt v lotyšské lokalitě Salaspils, estonském Raatvere a ukrajinské Dorohobuži. Tato distribuce ve skutečnosti není náhodná a odpovídá širokému balíčku stříbrem plátovaných artefaktů, do kterých náleží Petersenovy typy mečů S, T, V, Z, zdobená kopí, třmeny a přilbice, jinými slovy elitní výrobky. Jejich rozmístění v regionu středovýchodní Evropy v období pokročilého 10. a začátku 11. století je odrazem sdílené módy, která zasáhla místní panovnické dvory, jež ji přejaly, modifikovaly a šířily ke své vlastní slávě (Košta 2020: 48). Západní Evropa byla touto módní vlnou zasažena pouze okrajově.

Z tohoto důvodu není možné hledat místa původu nutně ve Skandinávii; místem výroby může být kterékoli místo, které bylo módou zasaženo, ať již baltské země, piastovské Polsko, přemyslovské Čechy, arpádovské Maďarsko nebo Kyjevská Rus. Jakkoli je myšlenka označit svatováclavskou přilbu či hroby z Ciepłe za skandinávské lákavá, není jednoduše proveditelná. Je příznačné, že zejména v prostředí České republiky a Polska se tyto názory v akademickém prostředí opakovaně objevují, což na jedné straně souvisí s novými nálezy a potřebou jejich kategorizace, na straně druhé o neschopnosti hledání zahraničních paralel a podlehnutí marketingově zajímavému “vikinskému pozlátku”. V konečném důsledku tak dochází k tomu, že zajímavé artefakty potenciálně místního původu připisujeme exotickému regionu namísto toho, abychom se pokusili hloubkově zdůvodnit jeho pozici v místní tradici.


Rozšíření mečů Petersenova typu S. Větší rozlišení zde.


Katalog


Rozšíření nožů ovinutých drátem. Větší rozlišení zde.
Fialová = železo; oranžová = slitina mědi; černá = stříbro; zelená = kombinace stříbra a slitiny mědi; žlutá = zlato; modrá = neznámé.

 

Bělorusko a Ukrajina

Mikolaj Plavinski, který s námi konzultoval běloruský materiál, nám sdělil, že existuje více běloruských kusů, avšak nejsou řádně zrevidovány. V následujícím výčtu uvádíme pouze jeden kus.

Dánsko

  • 1× stříbrný drát, hrob A, lokalita Kaagården (Grøn – Krag – Bennike 1994: 130).

  • 4 × stříbrný drát, hroby AK, BA a BD, lokalita Bogøvej (Grøn – Krag – Bennike 1994: 130, Fig. 37).

  • 1× stříbrný drát, hrob A1636, lokalita Lejre (Christensen 2015: 156, Fig. 8.13).

  • 2× stříbrný drát, hroby 382 a 494, Grødby (Wagnkilde 1999: Fig. 5).

  • 2× stříbrný drát, 1× drát ze slitiny mědi, hroby DC, JA a JD, lokalita Stengade II (Skaarup 1976: 174-5, Pl. 39, 44-5).

  • 1× stříbrný drát, hrob A, lokalita Brandstrup III (Iversen – Nielsen 1993: 140).

  • 1× stříbrný drát, lokalita Hørning (Voss 1991: 195).

  • 1× stříbrný drát, hrob IV, lokalita Træhede (Eisenschmidt 2004: Kat.-Nr. 07.04).

  • 2× stříbrný drát, hroby 128 a 129, lokalita Trelleborg (Nørlund 1948: Pl. XXVII.5-6).

  • 1× stříbrný drát, hrob 10, lokalita Ladby (Thorvildsen 1957: 93, Abb. 80).

  • 1× stříbrný drát, hrob 4, lokalita Fyrkat (Roesdahl 1977: 91, Fig. 117).

  • 1× stříbrný drát, hrob 22a, lokalita Fyrkat (Roesdahl 1977: 117, Fig. 185). V hrobu nalezeno také šídlo omotané drátem.

  • 1× stříbrný drát, hrob 1, lokalita Højstrup (Brøndsted 1936: 85, Nr. 3).

  • 2× stříbrný drát, lokalita Hvilehøj (Brøndsted 1936: 101, Nr. 32).

  • 1× stříbrný drát, hrob 2, lokalita Ramme (Brøndsted 1936: 111, Nr. 43).

  • 1× stříbrný drát, lokalita Fårup (Brøndsted 1936: 107, Nr. 36).

  • 1× stříbrný drát, lokalita Bjerrehøj (Brøndsted 1936: 109, Nr. 40).

  • 1× stříbrný drát, hrob IV, Sønder Onsild (Roesdahl 1978: 28, 47, Abb. 14)

  • 3× stříbrný drát, lokalita Kjølvejen/Over Hornbek (Lyngstrøm 1995: 82, Fig. 5).

  • 1× drát ze slitiny mědi, lokalita Kjølvejen/Over Hornbek (Lyngstrøm 1995: 82).

  • 1× drát ze slitiny mědi, lokalita Ottestrup (Lyngstrøm 1995: Fig. 4).

Finsko

  • 5× drát ze slitiny mědi, hroby 25, 55, 56, 118, 208, lokalita Luistari (Lehtosalo-Hilander 1982: 47).

  • 5× drát ze slitiny mědi, hroby C3, C4, C29 a CA a jeden náhodný nález, lokalita Kjuloholm / Köyliö (Cleve 1978: 172).

  • 1× železný drát, hrob 155, lokalita Luistari (Lehtosalo-Hilander 1982: 47).

Litva, Lotyšsko, Estonsko

Dle vyjádření litevského nožíře Vykintase Matuzevičiuse je omotáním vybaveno až 25-30% všech kuronských nožů. Edvards Puciriuss se vyjadřuje podobně ohledně livonských nožů. Nože s omotávkami nejsou souhrnně vypublikovány a další, nemenší problém, představuje skutečnost, že zdobené pochvy těchto nožů kryjí i rukojeti, jejichž omotání není na kresbách a fotkách patrné. Prezentovaný seznam, který by při kompletní revizi archivů zřejmě čítal stovky kusů, tudíž představuje pouze vzorek.

  • 3× drát ze slitiny mědi, hrob 74, lokalita Genčai (Griciuvienė 2009: 122-124).

  • 1× drát ze slitiny mědi, lokalita Ludza (Rybakov 1987: 420, табл. CXI.38).

  • 1× drát ze slitiny mědi, mužský hrob 20, lokalita Podiņi – Rušiņi (Griciuvienė 2005: 52-3).

  • 1× drát ze slitiny mědi, ženský hrob 138, lokalita Pavirvytė Gudai (Griciuvienė 2005: 59-62).

  • 2× drát ze slitiny mědi, lokalita Raatvere (inv. č. AI 5295.V.41 a AI 5295:123; osobní diskuze s Indrekem Jetsem).

  • 2× drát ze slitiny mědi, hroby 111 a 210, lokalita Laiviai (Gintautaitė-Butėnienė – Butėnas 2002: 22, 11. pav).

  • 6× drát ze slitiny mědi, hroby 7, 39, 81, 156, 371, 400, lokalita Salaspils Laukskola (Zariņa 1988: VII tab.; Zariņa 1997: 3. att; Zariņa 2006: 149. att, 157. att, 179. att, diskuze s Edvardsem Puciriussem).

  • 1× nespecifikovaný drát, Aglonas Kristapiņu (Kuniga 2000: Taf. XXV.l).

  • 1× nespecifikovaný drát, oblast pevnosti Lokstenes (Mugurēvičs 1977: Pl. XLVII.19).

  • 1× nespecifikovaný drát, lokalita Radzes (LA 1974: Tab. 60.28)

  • 1× nespecifikovaný drát, hrob 72, lokalita Genčai.

  • 1× nespecifikovaný drát, poničený hrob v Anduliai.

  • 1× nespecifikovaný drát, hrob 13, lokalita Kurmaičiai.

  • 1× nespecifikovaný drát, Bikavėnai.

Německo

Norsko

  • 1× stříbrný drát, lokalita Lille Guldkronen (C22445; Petersen 1951: 189-190).

  • 1× stříbrný drát, lokalita Nes (C12456; Petersen 1951: 198).

  • 1× stříbrný drát, lokalita Hovet (C56977; katalog Unimus).

Polsko

Rusko

  • 1× drát ze slitiny mědi, lokalita Novgorod (НГМ КП 37259/1408 А-95/1408).

  • 2× drát ze slitiny mědi, mohyla 17, lokalita Begunicy (Бегуницы) (Rjabinin 2001: 256, табл. XL.5-6).

  • 4× drát ze slitiny mědi, hroby 3, 6, 6/10, 19, lokalita Karlucha (Карлуха) (Kočkurkina – Liněvskij 1985: 21, 23, 25, 29; Kočkurkina 1989: Рис. 85.14).

  • 3× drát ze slitiny mědi, hroby 71, 103 a 197/1, lokalita Zalachtovje (Залахтовье) (Chvočinskaja 2004: 99, табл. XLVII.14, LIII.B5, XCIV.11).

  • 2× drát ze slitiny mědi, hroby 10 a 11, lokalita Megrino (Мергино) (Kočkurkina – Liněvskij 1985: 80).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 1, lokalita Valdanica (Валданица) (Kočkurkina – Liněvskij 1985: 111).

  • 1× drát ze slitiny mědi, lokalita Gorodok na Lovati (Городок на Ловати) (Gorjunova 2016: 22, Рис. 34.14).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 3, lokalita Gajgovo (Гайгово) (Kočkurkina – Liněvskij 1985: 125; Kočkurkina 2013: 108).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 1, lokalita Pirdojla (Пирдойла) (Kočkurkina 1989: 243; Kočkurkina 2013: 120).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 2, lokalita Šugozero (Шугозеро) (Kočkurkina 1989: 218; Kočkurkina 2013: 78).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 16, lokalita Krasnaja Zarja (Красная Заря) (Kočkurkina 1989: 20; Kočkurkina 2013: 24).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 1, lokalita Lipnaja Gorka (Липная Горка) (Kočkurkina 1989: 38; Kočkurkina 2013: 26).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 59/60, lokalita Sjaznega (Сязнега) (Kočkurkina 1989: 146; Kočkurkina 2013: 56).

  • 2× drát ze slitiny mědi, hrob 116, lokalita Vachruševo (Вахрушево) (Kočkurkina 1989: 179; Kočkurkina 2013: 65).

  • 1× drát ze slitiny mědi, mohyla 12, lokalita Kumbita (Кумбита) (Kočkurkina 1989: 101).

  • 1× drát ze slitiny mědi, mohyla 1, lokalita Podjandebskoje (Подъяндебское) (Kočkurkina 1989: 222).

  • 1× drát ze slitiny mědi, mohyla 1, lokalita Kapšoila (Капшойла) (Kočkurkina 1989: 227).

  • 1× drát ze slitiny mědi, mohyla 6, lokalita Vituj (Витуй) (Kočkurkina 1989: 80).

  • 1× nespecifikovaný drát, neznámá lokalita, uloženo v muzeu v Joškar-Ola.

  • 3× nespecifikovaný drát, nespecifikované marijských lokality (Archipov 1973: 46, Рис. 59.3, 5, 6).

  • 1× neznámý materiál z hrobu 12 Veselovského mohylníku (Rybakov 1987: 243, табл. LII.21).

  • 1× nespecifikovaný drát, hrob Dn-17, lokalita Gnězdovo. Nepublikovaný nález z 80. let 20. století.

  • 1× nespecifikovaný drát, hrob 89, lokalita Kirilino (Кирилино) (Kočkurkina 1989: 160; Kočkurkina 2013: 59).

  • 1× nespecifikovaný drát, hrob 102, lokalita Kostino (Костино) (Kočkurkina 1989: 169).

Švédsko

  • 1× stříbrný drát, hrob 36, lokalita Gamla Uppsala (Nordahl 2001: 56, Fig. 48-9).

  • 1× stříbrný drát, hrob VIII, lokalita Vendel (Stolpe – Arne 1912: 33, Pl. XXII.11)

  • 1× stříbrný drát, hrob IX, lokalita Vendel (Stolpe – Arne 1912: 34-5, Pl. XXIV.1)

  • 1× stříbrný drát a 1× nespecifikovaný drát, hroby I a X, lokalita Tuna Alsike (Arne 1934: 24, 37, Taf. IV.6, XV.7).

  • 1× stříbrný drát, lokalita Djurped (katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, mužský hrob 9, lokalita Vivallen (Zachrisson 1997: 68; katalog SHM)

  • 1× stříbrný drát, hrob 77, lokalita Birka (Arbman 1943: 31).

  • 1× stříbrný drát, hrob 308, lokalita Birka (Arbman 1943: 90).

  • 1× stříbrný drát, hrob 318, lokalita Birka (Arbman 1943: 91).

  • 1× stříbrný drát, hrob 332, lokalita Birka (Arbman 1943: 90).

  • 1× stříbrný drát, hrob 501, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 179.12; Arbman 1943: 145).

  • 1× stříbrný drát, hrob 504, lokalita Birka (Arbman 1943: 146).

  • 1× stříbrný drát, hrob 518, lokalita Birka (Arbman 1943: 156).

  • 1× stříbrný drát, hrob 557, lokalita Birka (Arbman 1943: 178).

  • 1× stříbrný drát, hrob 594, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 179.8; Arbman 1943: 194).

  • 1× stříbrný drát, hrob 632, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 177.1; Arbman 1943: 212).

  • 1× stříbrný drát, hrob 643, lokalita Birka (Arbman 1943: 221; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 660, lokalita Birka (Arbman 1943: 232; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 708, lokalita Birka (Arbman 1943: 243; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 709, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 179.7; Arbman 1943: 244).

  • 1× stříbrný drát, hrob 710, lokalita Birka (Arbman 1943: 244; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 727, lokalita Birka (Arbman 1943: 253; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 731, lokalita Birka (Arbman 1943: 254; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 733, lokalita Birka (Arbman 1943: 256; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 735, lokalita Birka (Arbman 1943: 256; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 738, lokalita Birka (Arbman 1943: 263; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 746, lokalita Birka (Arbman 1943: 267; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 750, lokalita Birka (Arbman 1943: 270; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 762, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 179.10; Arbman 1943: 279).

  • 1× stříbrný drát, hrob 767, lokalita Birka (Arbman 1943: 280; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 777, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 179.4; Arbman 1943: 283).

  • 1× stříbrný drát, hrob 791, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 179.9; Arbman 1943: 287).

  • 1× stříbrný drát, hrob 804, lokalita Birka (Arbman 1943: 292; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 808, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 179.6; Arbman 1943: 293).

  • 1× stříbrný drát, hrob 822, lokalita Birka (Arbman 1943: 296; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 834, lokalita Birka (Arbman 1943: 305; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 837, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 178.3; Arbman 1943: 310).

  • 1× stříbrný drát, hrob 838, lokalita Birka (Arbman 1943: 312; katalog SHM). V hrobu nalezeno také šídlo omotané drátem.

  • 1× stříbrný drát, hrob 844, lokalita Birka (Arbman 1943: 319; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 845, lokalita Birka (Arbman 1943: 320; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 886, lokalita Birka (Arbman 1943: 344; katalog SHM).

  • 2× stříbrný drát, hrob 944, lokalita Birka (Arbman 1943: 368; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 950, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 179.1; Arbman 1943: 375-6).

  • 2× stříbrný drát, hrob 955, lokalita Birka (Arbman 1943: 379; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 959, lokalita Birka (Arbman 1943: 384; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 968, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 178.2; Arbman 1943: 396).

  • 1× kombinace drátů ze stříbra a slitiny mědi, hrob 973, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 177.3; Arbman 1943: 400).

  • 1× stříbrný drát, hrob 975, lokalita Birka (Arbman 1943: 402; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 978, lokalita Birka (Arbman 1943: 406; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 980, lokalita Birka (Arbman 1943: 407; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 985, lokalita Birka (Arbman 1943: 411; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 1030, lokalita Birka (Arbman 1943: 431).

  • 1× stříbrný drát, hrob 1035, lokalita Birka (Arbman 1943: 432).

  • 1× stříbrný drát, hrob 1053, lokalita Birka (Arbman 1943: 438).

  • 1× stříbrný drát, hrob 1067, lokalita Birka (Arbman 1943: 444, Abb. 408b).

  • 1× kombinace drátů ze stříbra a slitiny mědi, hrob 1081, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 179.5; Arbman 1943: 450).

  • 1× stříbrný drát, hrob 1130, lokalita Birka (Arbman 1940: Taf. 179.11; Arbman 1943: 466).

  • 1× stříbrný drát, hrob 1131, lokalita Birka (Arbman 1943: 468; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 1159, lokalita Birka (Arbman 1943: 478; katalog SHM).

  • 1× stříbrný drát, hrob 2B/1947, lokalita Slite (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 245b; Thunmark-Nylén 2000: 579).

  • 1× stříbrný drát, lokalita Sigvars (Thunmark-Nylén 1998: Abb. 181.6; Thunmark-Nylén 2000: 152).

  • 1× stříbrný drát, hrob 19/1933, lokalita Broe (Thunmark-Nylén 1998: Abb. 181.7; Thunmark-Nylén 2000: 343).

  • 1× stříbrný drát, hroby 12a-b/1939, lokalita Broe (Kvietorp) (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 141.8; Thunmark-Nylén 2000: 346).

  • 1× stříbrný drát, neznámá gotlandská lokalita (SHM 2976:238; Thunmark-Nylén 2000: 884).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 212, lokalita Kopparsvik (Thunmark-Nylén 2000: 858)..

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 230/1965, lokalita Kopparsvik (Toplak 2016: 243).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 266/1966, lokalita Kopparsvik (Toplak 2016: 281).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 272/1966, lokalita Kopparsvik (Toplak 2016: 287).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 283/1966, lokalita Kopparsvik (Toplak 2016: 300).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 72, lokalita Bjärs (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 154.1; Thunmark-Nylén 2000: 382).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 3, lokalita Bjärs (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 281.10; Thunmark-Nylén 2000: 660-1).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 224, lokalita Ire (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 220b; Thunmark-Nylén 2000: 411).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 2, lokalita Barshalder (Thunmark-Nylén 2000: 258).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 10/1966 lokalita Barshalder (Thunmark-Nylén 2000: 266).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 20/1931, lokalita Broe (Thunmark-Nylén 2000: 336).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 16A, lokalita Lekarehed (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 236; Thunmark-Nylén 2000: 490).

  • 1× drát ze slitiny mědi, lokalita Björkome (Thunmark-Nylén 2000: 704).

  • 1× drát ze slitiny mědi, lokalita Burge (Thunmark-Nylén 2000: 528).

  • 2× drát ze slitiny mědi, lokalita Hemse (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 228.12Thunmark-Nylén 2000: 454, 464).

  • 1× drát ze slitiny mědi, hrob 503, lokalita Ire (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 214b.9; Thunmark-Nylén 2000: 435).

  • 1× nespecifikovaný drát, lokalita Prästgården (Thunmark-Nylén 1998: Abb. 179.6; Thunmark-Nylén 2000: 494).

  • 1× nespecifikovaný drát, hrob 11/1935, lokalita Barshalder (Thunmark-Nylén 2000: 244).

  • 1× nespecifikovaný drát, hrob 16/1973, lokalita Gällungs (Thunmark-Nylén 2000: 710).

  • 1× nespecifikovaný drát, hrob 118, lokalita Kopparsvik (Thunmark-Nylén 1998: Abb. 387bThunmark-Nylén 2000: 848).

Velká Británie a Irsko


Poděkování

Tato práce by nemohla vzniknout bez přispění celé řady lidí, kteří nám nezištně a ochotně pomohli dohledat neznámé kusy či literaturu. Na prvním místě musíme jmenovat Aleksandru Ščedrinu, jejíž neuvěřitelné rešeršní schopnosti katalog obohatily o mnoho ruských nálezů. S ukrajinskými nálezy nám ochotně vypomohl Ždan Zabašta a Taras Zagaruk. Polské kusy jsme měli možnost konzultovat s Andrzejem Janowskim a Bartoszem Ligockim, kteří nás vybavili potřebnou literaturou. Adam Parsons a Mark Randerson nás upozornili na anglické kusy, o nichž jsme neměli tušení. Stejně tak Oleg Ševcov poukázal na dublinský exemplář a Mikolaj Plavinski na běloruský materiál. Německou literaturu nám pomohl dodat Reiner Liebentraut, kterému jsme zavázáni. Za baltské kusy si naše díky zaslouží Vykintas Motuza Matuzevičius, Edvards Puciriuss, Indrek Jets a Artis Āboltiņš. Vděčnost vyjadřujeme také Samovi Raninenovi za dodání finské literatury, Larsovi Grundvadovi za dánskou literaturu a Götzovi Breitenbücherovi za možnost použít jeho fotografie.

Nůž z hrobu 72, lokalita Bjärs (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 154.1).


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Abramowicz, Andrzej – Nadolski, Andrzej – Poklewski-Koziełł, Tadeusz (1959). Cmentarzysko z XI wieku w Lutomiersku pod Łodzią, Lódź.

Androščuk – Zocenko 2012 = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.

Arbman, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.

Arents, Ute (1992a). Die wikingerzeitlichen Grabfunde von Haithabu. Teil 2: Katalog, Kiel.

Arents, Ute (1992b). Die wikingerzeitlichen Grabfunde von Haithabu. Teil 3: Tafeln, Kiel.

Archipov 1973 = Архипов, Г. А. (1973). Марийцы IX-XI вв. К вопросу о происхождении народа, Йошкар-Ола.

Arne, T. J. (1934). Das Bootgräberfeld Von Tuna in Alsike, Uppland, Stockholm.

Arrhenius, Birgit (1989). Arbeitsmesser aus den Gräbern von Birka. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:3. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 79-92

Atgazis, Maris (1992). First finds of three-armed (trefoil) brooches in Latvia. In: A. Loit A., E. Mugurevičs, A. Caune (eds.). Die Kontakte zwischen Ostbaltikum und Skandinavien im frühen Mittelalter. Internationale Konferenz, Riga, 23.-25. Oktober 1990, Stockholm, 19–32.

Biddle, Martin – Kjølbye-Biddle, Birthe (1992). Repton and the Vikings. In: Antiquity, Vol. 66, 38–51.

Brøndsted, Johannes (1936). Danish inhumation graves of the Viking Age. In: Acta Archaeologica VII: 81–228.

Cleve, Nils (1978). Skelettgravfälten på Kjuloholm i Kjulo; Vikingatid och korstågstid. Gravfältet C. Finska Fornminnesföreningens Tidskrift 44: 2, Helsinki.

Eisenschmidt, Silke (2004). Grabfunde des 8. bis 11. Jahrhunderts zwischen Kongeå und Eider: zur Bestattungssitte der Wikingerzeit im südlichen Altdänemark, Neumünster.

Arents, Ute – Eisenschmidt, Silke (2010a). Die Gräber von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu, Band 15, Band I (Text und Literatur), Neumünster.

Arents, Ute – Eisenschmidt, Silke (2010b). Die Gräber von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu, Band 15, Band II (Katalog, Listen, Tafeln und Beilagen), Neumünster.

Atgāzis, Māris (1998). Tuvcīņas ieroči senajā Latvijā 10.-13.gadsimtā. Doktorská práce, Latvijas Universitāte, Riga.

Eggers, H. J. (1978-1985). Funde der wendisch-wikingischen Zeit in Pommern, Bd. 1-2, Hamburg.

Eniosova 2015 = Ениосова, Н. В. (2015). Исследование химического состава металла и техники изготовления украшений и бытовых предметов из камерных погребений Старовознесенского некрополя // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., 512-553.

Eršova 2015 = Ершова, Т. Е. (2015). Камерное погребение 6 // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., 257–308.

Gorjunova 2016 = Горюнова, В. М. (2016). Городок на Ловати X–XII вв. К проблеме становления города Северной Руси, СПб.

Graham-Campbell, J. A. (2002). Tenth-Century Graves: The Viking-Age Artefacts and their Significance. In: Freke, D. J. (ed.). Excavations on St. Patrick’s Isle: Peel, Isle of Man, 1982 – 88 ; prehistoric, Viking, medieval and later. Excavations on St. Patrick’s Isle. Peel, Isle of Man, 1982-88, Liverpool, 83-98

Griciuvienė, Eglė (2005). Žiemgaliai. Baltų archeologijos paroda. Katalogas = The Semigallians. Baltic archaeological exhibition. Catalogue, Vilnius.

Griciuvienė, Eglė (2009). Kuršiai. Genties kultūra laidosenos duomenimis. Katalogas = The Curonians. Tribe Culture According to the Burial Data. Catalogue, Vilnius.

Grøn, O. – Krag, A. H. – Bennike, P. (1994). Vikingetidsgravpladser på Langeland, Rudkøbing.

Gintautaitė-Butėnienė, Eugenija – Butėnas, Eugenijus (2002). Laivių kapinynas. In: Lietuvos archeologija 22, 9-198.

Christensen, Tom (2015). Lejre bag myten. De arkæologiske udgravninger, Højbjerg.

Chudziak, Wojciech (red.) (2010). Wczesnośredniowieczne cmentarzysko szkieletowe w Kałdusie (stanowisko 4), MSL 5, Toruń.

Chvočinskaja 2004 = Хвощинская, Н. В. (2004). Финны на западе Новгородской земли. По материалам могильника Залахтовье, СПб.

Ivakin 2005 Ивакин Г.Ю. Погребения X — первой половины XI вв. из раскопок Михайловского Златоверхого монастыря (1997–1999) // Русь в IXXIV векахВзаимодействие Севера и Юга. М., 2005, стр. 287–303.

Iversen, Mette – Nielsen, B. H. (1993). Brandstrup III. In: Journal of Danish Archaeology 11(1), 136–149.

Jakovleva 2015 = Яковлева, Е. А. (2015). Камерное погребение 1 // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., 28–83.

Janowski, Andrzej (2015). Groby komorowe w Europie Środkowo-Wschodniej. Problemy wybrane, Szczecin.

Janowski, Andrzej (2019). Metal finds. In: Rębkowski, Marian (ed.). Wolin. The Old Town II. Studies on Finds, Szczecin, 47-88.

Kivikoski, Ella (1963). Kvarnbacken. Ein Gräberfeld der jüngeren Eisenzeit auf Åland. Finnische Altertumsgesellschaft, Helsinki.

Kočkurkina – Liněvskij 1985 = Кочкуркина, С. И. – Линевский, А. М. (1985). Курганы летописной веси X – начала XIII века, Петрозаводск.

Kočkurkina 1989 = Кочкуркина, С. И. (1989). Памятники Юго—Восточного Приладожья и Прионежья, Петрозаводск.

Kočkurkina 2013 = Кочкуркина, С. И. (2013). Приладожская курганная культура. Погребения с монетами, весами и гирьками. Каталог, Петрозаводск.

Košta, Jiří (2020). Příběh (nejen) toušeňského meče. In: Hergesell, Jan – Snítilý, Pavel (eds.). Příběh meče. Výjimečný archeologický nález z Lázní Toušeně, Čelákovice, 45-9.

Kuniga, Ināra (2000). Kristapiņu kapulauks: 8. gs. beigas – 12. gs., Rīga.

LA 1974 = Latvijas PSR arheoloģija, Rīga.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (1982). Luistari II. The Artefacts. Suomen Muinaismuistoyhdistyksen Aikakauskirja 82:2, Helsinki.

Lesman 2014 = Лесман, Ю. М. (2014). Скандинавский компонент древнерусской культуры // Stratum plus №5, 43-87.

Liwoch, Radosław (2018). Zabytki z wykopalisk Teodora Nieczuja-Ziemięckiego w latopisowym Pleśnisku (Podhorce na Ukrainie), Kraków.

Lyngstrøm, Henriette (1995). Knives from the Late Iron Age in Denmark. In: Jansson, Ingmar (ed.). Archaeology East and West of the Baltic. Papers from the Second Estonian – Swedish Archaeological Symposium Sigtuna, May 1991, Stockholm, 79-82.

Michailov 1997 = Михайлов, К. А. (1997). Погребение воина с конями на вершине плакунской сопковидной насыпи в свете погребальных традиций эпохи викингов // Древности Поволховья, Санкт-Петербург, 105-116.

Michailov 2015 = Михайлов, А. В. (2015). Камерное погребение 2 // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., 84–108.

Mugurēvičs, Ēvalds (1977). Olin̦kalna un Lokstenes pilsnovadi : 3.-15. gs. arheolog̓iskie pieminekļi, Rīga.

Muraševa – Malyševa – Frenkel 2018 = Мурашева, В.В. – Малышева, Н. Н. – Френкель, Я. В. (2018). Исследования прибрежной территории озера Бездонка на пойменной части поселения Гнёздовского археологического комплекса // Гнёздовский археологический комплекс: Материалы и исследования. Вып. 1, М., 286-339.

Müller-Wille, Michael (1987). Das wikingerzeitliche Gräberfeld von Thumby-Bienebek, Teil II, Neumünster.

Nedošivina – Zozulja 2012 = Недошивина, Н. Г. – Зозуля, С. С. (2012). Курганы Ярославскохо Поволжья // Русь в IX–X веках археологическая панорама. Отв. ред. Н. А. Макаров, Москва, 179-193.

Nordahl, Else (2001). Båtgravar i Gamla Uppsala. Spår av en vikingatida högreståndsmiljö, Uppsala.

Nørlund, Poul (1948). Trelleborg, København

Ottaway, Patrick (1989). Anglo-Scandinavian ironwork from 16-22 Coppergate, York : c.850-1100 A.D. PhD thesis, University of York.

Paterson, C. – Parsons, A. J. – Newman, R. M. – Johnson, Nick – Howard-Davis, Ch. (2014). Shadows in the sand : excavation of a Viking-age cemetery at Cumwhitton, Cumbria, Lancaster.

Paulsen, Harm (1999). Pfeil und Bogen in Haithabu. In: Geibig, Alfred – Paulsen, Harm. Das Archaologische Fundmaterial VI, Neumünster, 93–143.

Petersen, Jan (1951). Vikingetidens Redskaper, Oslo.

Piaskowski, Jerzy (1959). Technologia wczesnośredniowiecznych noży z Kołobrzegu na podstawie badań powierzchniowych. In: Łosiński, Władysław (ed.). Z badań nad rzemiosłem we wczesnośredniowiecznym Kołobrzegu, Prace Komisji Archeologicznej PTPN, 4, Poznań, 48-54.

Plavinski 2017 = Плавінскі, Мікалай (2017). Курганны могільнік Пагошча ў кантэксце сінхронных старажытнасцяў Браслаўскага Паазер’я, Мінск.

Pletněva 1963 = Плетнева, С. А. (1963). Кочевнический могильник близ Саркела – Белой Вежи // Материалы и исследования по археологии СССР. № 109. Труды Волго-Донской археологической экспедиции, Т. III., Москва – Ленинград, 216–259.

Prokofjev – Prokofjeva 2017 = Прокофьев, Р. В. – Прокофьева, Т. Е. (2017). Курганный могильник «Мокрый IV» // Нижневолжский археологический вестник, Т. 16. № 1, 125-142.

Priščepa 2011 = Прищепа, Богдан (2011). Дорогобуж на Горині у Х—ХІІІ ст., Рівне.

Ravdina 1988 = Равдина, Т. В. (1988). Погребения X-XI вв. с монетами на территории Древней Руси. Каталог, Москва.

Rjabinin 2001 = Рябинин, Е. А. (2001). Водская земля Великого Новгорода (результаты археологических исследований 1971—1991 гг.), Санкт-Петербург.

Roesdahl, Else (1977). Fyrkat : en jysk vikingeborg. Bind 2, Oldsagerne og gravpladsen, København.

Roesdahl, Else (1978). Otte vikingetidsgrave i Sdr. Onsild. In: Aarbøger for nordisk oldkyndighed og historie1976, København, 22-51

Rybakov 1987 = Рыбаков, Б. А. (1987). Финно-угры и балты в эпоху средневековья, Археология СССР. Т.17, Москва.

Saveljeva 1973 = Савельева. Э. А. (1971). Пермь вычегодская, М.

Schoknecht, Ulrich (1975). Neue slawische Funde aus dem Bezirk Neubrandenburg. In: Bodendenkmalpflege in Mecklenburg, Jahrbuch 1974, 273-305.

Schoknecht, Ulrich (1977). Menzlin. Ein frühgeschichtlicher Handelsplatz an der Peene, Berlin.

Schuldt, Ewald (1967). Die slawischen Burgen von Neu-Nieköhr/Walkendorf Kreis Teterow, Schwerin.

Schuldt, Ewald (1985). Groß Raden. Ein slawischer Tempelort des 9.-10. Jahrhunderts in Mecklenburg, Berlin.

Skaarup, Jørgen (1976). Stengade II. En langelandsk gravplads med grave fra romersk jernalder og vikingetid, Rudkøbing.

Spicyn 1905a = Спицын, А. А. (1905). Гнездовские курганы из раскопок С.И. Сергеева // ИАК 15, 6-74.

Spicyn 1905b = Спицын, А. А. (1905). Владимирские курганы // ИАК 15, 84—172.

Stolpe, Hjalmar – Arne, T. J. (1912). Graffältet vid Vendel, Stockholm.

Thorvildsen, Knud (1957). Ladby-skibet, København.

Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands I : Abbildungen der Grabfunde, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Toplak, M. S. (2016). Das wikingerzeitliche Gräberfeld von Kopparsvik auf Gotland. Studien zu neuen Konzepten sozialer Identitäten am Übergang zum christlichen Mittelalte, Katalog, Eberhard Karls Universität Tübingen.

Uvarov 1871 = Уваров, А. С. (1871). Меряне и их быт по курганным раскопкам // Труды I археолог. съезда в Москве, 1869, Т.2, 633-847.

Volkaitė-Kulikauskienė, Regina (1981). Lietuvių materialinė kultūra IX–XIII amžiuje, tom 2, Vilnius.

Voss, Olfert (1991). Hørninggraven. En kammergrav fra o. 1000 med kvinde begravet i vognfading. In. Iversen, Mette (ed.). Mammen. Grav, kunst og samfund i vikingetid, Århus, 189-205.

Wadyl, Sławomir (2019). Ciepłe. Elitarna nekropola wczesnośredniowieczna na Pomorzu Wschodnim, Gdańsk.

Wagnkilde, Hanne (1999). Slaviske træk i Bornholmske grave fra tiden omkring kristendommens indførelse. En oversigt over gravpladser og skattefund fra 1000tallet på Bornholm. In: META 1999:2, 3-20.

Wagnkilde, Hanne (2000). Gravudstyr og mønter fra 1000-tallets gravpladser på Bornholm. In: Hikuin 27, 91-106.

Weinkauf, Marcin (2006). Narzędzia. In: Chudziak, Wojciech (ed.). Wczesnośredniowieczne cmentarzysko szkieletowe w Kałdusie (stanowisko 1), Toruń, 84-104.

Westphal, Florian. (2006), Die Holzfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 11, Neumünster.

Westphalen, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 10, Neumünster.

Zachrisson, Inger (1997). Möten i gränsland. Samer och germaner i Mellanskandinavien, Stockholm.

Zariņa, Anna (1988). Lībiešu apģērbs 10.-13. gs., Rīga.

Zariņa, Anna (1997). Kapi ar tirgotāja piederumiem Salaspils Laukskolas kapulaukā (10.-13. gs.). In. Archeologija un etnogrāfija 19. Rīga, 97-106.

Zariņa, Anna (2006). Salaspils Laukskolas kapulauks: 10.-13. gadsimts, Rīga.


28. ledna 2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

patreon - sponzoring

Rozvoj tohoto webu je mou prací na plný úvazek. Pokud se Vám tento projekt líbí a chtěli byste mne v jeho tvorbě podpořit, můžete se stát mým sponzorem prostřednictvím Patreonu.

The development of this site is my full-time job. If you like this project and would like to support me in its creation, you can become my Patreon sponsor.

KONTAKTUJTE MĚ! - CONTACT ME!

Máte-li jakýkoli dotaz, nabídku či připomínku, můžete mne jednoduše zkontaktovat skrze kontaktní formulář. Těším se na Vaše zprávy!

If you have any questions, offers or comments, you can simply contact me via the contact form. I look forward to your messages!