V návaznosti na dříve zveřejněný článek Druhy dřeva na rukojetích mečů jsme se rozhodli shromáždit publikované informace o druzích dřev použitých na raně středověkých pochvách. Tento detail je v publikacích často přehlížen coby nepodstatná nadbytečnost, maximálně je zmíněno několik málo exemplářů (Geibig 1991: 104-5; Hošek – Košta – Žákovský 2019; Kainov 2012: 53). Dosud nejobsáhlejší prací na poli zkoumaných pochev 9.-12. století představuje Geibigův článek o mečích z Haithabu (1999), při zohlednění období stěhování národů zejména práce týmů Tegela (Tegel et al. 2016) a Hanecy (Haneca – Deforce 2020), které zmapovaly více než 120 pochev. V následujícím příspěvku se budeme soustředit na evropské pochvy jednobřitých i dvoubřitých mečů z období 8.-12. století, které s rozsahem 39 kusů budou zajímavým rozšířením dříve zmíněných prací. Nutno dodat, že v našem katalogu chybí většina analyzovaných pochev, které udává Opravil (2000). Tato práce se vyznačuje vnitřními nesrovnalostmi, které zabraňují bližší identifikaci; můžeme pouze konstatovat, že v některé z mečů z Mikulčic – Valů (hroby 280, 341, 375, 425, 438, 500, 580, 715, 717, 805) byly nepochybně analyzovány s tím výsledkem, že dvě pochvy byly jasanové, jedna javorová, jedna borovicová a jedna z blíže neurčeného listnáče.
Náš katalog můžeme uvést tvrzením, že pochvy byly kompozitními organickými výrobky, které různým způsobem kombinovaly dřevo, textil a kůži. Základem všech mečových pochev raného středověku je dřevěný korpus, vyrobený ze dvou dlouhých, identických prkének o tloušťce blízké 1-5 mm. Prkénka, záměrně vytvořená z kmene tak, aby letokruhy procházely napříč jejich kratšími stranami, byla uvnitř vydlabána do tvaru čepele a následně byla potahována. Lze předpokládat, že volba materiálů a způsob nakládání s nimi cílilo na snadné opracování, nízkou váhu a dobré chování během používání (např. pochva byla schopna zadržet rány zbraní, viz Androshchuk 2014: 107). Pojďme se nyní podívat, jaké druhy dřev máme v Evropě 8.-12. století zachovány.
Schématické znázornění částí kmene, které byly volené k výrobě pochev a ratišť.
Zdroj: Tegel et al. 2016: Fig. 3A.
Dřevěný korpus pochvy. Výroba: Roman Král, Královo řemeslo.
Prozkoumané pochvy
Buk:
- Bíňa, Slovensko (Nevizánsky 2006: 292).
- Grimstrup, Dánsko (Stoumann 2009: 46, 290).
- Haithabu – přístav, meč č. 2, Německo (Geibig 1999: 41).
- Haithabu – přístav, meč č. 4, Německo (Geibig 1999: 41).
- Haithabu – přístav, meč č. 5, Německo (Geibig 1999: 41).
- Kaldus, hrob č. 364 (Kaźmierczak – Rybka 2010: 175).
- Mikulčice, hrob 90, Česká republika (Hošek – Košta – Žákovský 2019: 160).
- Mikulčice, hrob 265, Česká republika (Hošek – Košta – Žákovský 2019: 161).
- Opolany – Kanín, hrob č. 184, Česká republika (Hošek – Košta – Žákovský 2019: 199).
- Rajhradice – Stráně nad Habřinou, hrob 71, Česká republika (Opravil 2000: 173).
- Rajhradice – Stráně nad Habřinou, hrob 316, Česká republika (Hošek – Košta – Žákovský 2019: 233).
- Vipperow, Německo (Schoknecht 1966: 200).
Dub:
- Cronk Moat, Ostrov Man, Velká Británie (Bersu – Wilson 1966: 68).
- Haithabu – přístav, meč č. 1, Německo (Geibig 1999: 41).
- Hollingstedt, Německo (Brandt 2007: 302). Datováno k roku 1200.
- Londýn, Westminsterský palác, Velká Británie (Dunning – Evison 1961: 126).
- Trummen, Švédsko (Digitaltmuseum 2022).
Olše:
- Flintinge Å, Dánsko (Pentz 2009: 172, 191).
- Haithabu – přístav, meč č. 3, Německo (Geibig 1999: 41).
- Haithabu – přístav, meč č. 6, Německo (Geibig 1999: 41).
- Haithabu – přístav, meč č. 11, Německo (Geibig 1999: 41).
Lípa:
- Borovce, Slovensko (Staššíková-Štukovská 2001: 380).
- Gnězdovo, hrob L-207/2017 (Kainov – Novikov 2024: 251).
- Gulli (C53315), Norsko (Gjerpe 2005: 40-1).
- Štětínský záliv, Polsko (Garczyński 1961: 384).
Jasan:
- Gdaňsk, Polsko (Nadolski 1955).
- Hereford (Cameron 2000: 86).
- Scar, Velká Británie (Owen – Dalland 1999: 110-111).
Javor:
- Ciepłe, hrob 42, Polsko (Wadyl 2019: 299).
- Ciepłe, hrob 43, Polsko (Wadyl 2019: 299).
- Haithabu – přístav, meč č. 7, Německo (Geibig 1999: 41).
Topol / vrba:
- Skerne, Velká Británie (Cameron 2000: 58).
- Cumwhitton, hrob 5 (pravděpodobně též hrob 6), Velká Británie (Paterson et al. 2014: 108).
- Kostice – Zadní Hrúd, Česká republika (Hošek – Košta – Žákovský 2019: 125).
Bříza:
- Dysnes, Island (Ísberg 2020: 70).
Habr:
- Závada, hrob 23, Slovensko (Bialeková 1982: 140).
Olivovník:
- Vídeň, pochva Říšského meče, Rakousko (Schulze-Dörrlamm 1995: 35, 117).
Růžovité:
- Essen (Pothmann 1995: 4, 14).
Zimostráz:
- Kyjev, Desátkový chrám, Ukrajina (Bredis 1996).
Meč z Vipperowa. Schoknecht 1966: Fig. 115a.
Závěr
Katalog ukazuje, že k výrobě pochev bylo užíváno širší palety místních dostupných druhů dřev, které ve všech případech pocházejí z listnatých stromů (dle četnosti: buk, dub, olše, lípa, javor, jasan, topol / vrba, bříza, habr, olivovník, růžovité, zimostráz). Všeobecná tendence směřuje ke dřevinám, která se snadno opracovávají štípáním a jsou pružná či pevná, a dokud je tato podmínka zachována, samotný druh dřeviny není natolik podstatný (Owen – Dalland 1999: 111). Pochvy z období stěhování národů ukazují stejný obrázek – takřka polovinu všech známých kusů (129 ks) tvoří olšové dřevo, následované bukem, topolem / vrbou, javorem, břízou, lískou, jasanem, jabloní a lípou (Haneca – Deforce 2020). Pochva z hrobu Valsgärde 6, který Haneca a Deforce opomíjí, je vyrobena z jeřábu (Arwidsson 1942: 45-6). Za obecně nejpopulárnější dřeviny pro výrobu raně středověkých dřevěných korpusů můžeme označit olši a buk. Dřevo jehličnatých stromů není u pochev známo ani v jediném případě. Zajímavým příkladem je Island, kde byly možnosti volby dřeva výrazně omezeny, což zdůvodňuje použití břízy, která patřila mezi nejběžnější tamější dřevinu (Zori et al. 2013: 160).
Meč z jezera Trummen. Převzato z Digitaltmuseum 2022.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu
Bibliografie
Arwidsson, Greta (1942). Valsgärde 6, Uppsala.
Bialeková, Darina (1982). Slovanské pohrebisko v Závadě. In: Slovenská archeológia 30/1, 123-164.
Bersu, Gerhard – Wilson, David M. (1966). Three Viking Graves in the Isle of Man. The Society for Medieval Archaeology Monograph Servies: No 1, London.
Brandt, Klaus (2007). Schwert und Scheide von einem mittelalterlichen Schiffshandelplatz dei Hollingstedt, Kreis Schleswig-Flensburg, Schleswig-Holstein. In: Burmeister, Stefan et al. (eds.). Zweiundvierzig: Festschrift für Michael Gebühr zum 65. Geburtstag, Rhaden, 301-306.
Bredis 1996 = Бредiс, Наталія (1996). Технологiчнi дослiдження стародавнього меча з княжого поховального комплексу // Церква Богородиці Десятинна в Києві. Упоряд. П. П. Толочко, Київ, 47.
Cameron, Esther A. (2000). Sheaths and Scabbards in England AD 400-1100. BAR British Series 301, Oxford.
Digitalt Museum 2022 = Svärd. In: digitaltmuseum.se. [2022-03-26]. Dostupné z: https://digitaltmuseum.se/021028789200/svard.
Dunning, G. C. – Evison, V. I. (1961). The Palace of Westminster Sword. In: Archaeologia 98, 123–158.
Garczyński, Władysław (1961). Wczesnośredniowieczny miecz z Zalewu Szczecińskiego. In: Materiały Zachodniopomorskie 7, 381-386.
Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.
Geibig, Alfred (1999). Die Schwerter aus dem Hafen von Haithabu. In: Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 33, Neumünster, 9-99.
Gjerpe, Lars Erik (2005). Gravene: en kort gjennomgang. In: Gjerpe, Lars Erik (ed.). Gravfeltet på Gulli. E18-prosjektet Vestfold. Bind I. Varia 60, 24-104.
Haneca, Kristof – Deforce, Koen (2020). Wood use in early medieval weapon production. In: Archaeological and Anthropological Sciences 12:9.
Hošek, Jiří – Košta, Jiří – Žákovský, Petr (2019). Ninth to mid-sixteenth century swords from the Czech Republic in their European context, Praha – Brno.
Ísberg, Marjatta (2020). Víkingaaldarsverð í nærmynd. Íslensk víkingaaldarsverð, gerð þeirra og uppruni. Háskóli Íslands, Reykjavík.
Kainov, S. Yu. (2012). Swords from Gnёzdovo. In: Acta Militaria Mediaevalia VIII, 7-68.
Kainov – Novikov 2024 = Каинов, С. Ю. – Новиков, В. В. (2024). Новые находки мечей в Гнёздове (2017-2020 гг.), Москва.
Kaźmierczak, Ryszard – Rybka, Krzysztof (2010). Wczesnośredniowieczny miecz z grobu 364. In: Chudziak, Wojciech (ed.). Wczesnośredniowieczne cmentarzysko szkieletowe w Kałdusie (stanowisko 4), Toruń, 175-179.
Nadolski, Andrzej (1955). Pochwa miecza znaleziona w osadzie miejskiej z XI wieku w Gdańsku. In: Wiadomości Archeologiczne XXII/2, 186–192.
Nevizánsky, Gabriel (2006). Staromaďarské jazdecké pohrebisko v Leviciach-Géni. In: Slovenská archeológia 54/2, 285-328.
Opravil, Emanuel (2000). Holz aus frühmittelalterlichen Gräberfeldern in Mähren. In: In: Poláček, Lumír (ed.). Studien zum Burgwall von Mikulčice IV, Brno, 171-176.
Owen, Olwyn – Dalland, Magnar (1999). Scar: a Viking boat burial on Sanday, Orkney, Tuckwell.
Paterson, C. – Parsons, A. J. – Newman, R. M. – Johnson, Nick – Howard-Davis, Ch. (2014). Shadows in the sand : excavation of a Viking-age cemetery at Cumwhitton, Cumbria, Lancaster.
Pentz, Peter (2009). Bådgraven ved Flintinge Å – og en kammergrav ved Rabjerg. In: Aarbøger for nordisk Oldkyndighed og Historie 2005, 161-208.
Pothmann, Alfred (1995). Das Zeremonialschwert der Essener Domschatzkammer, Münster.
Schoknecht, Ulrich (1966). Bemerkenswerte slawische Gräber aus dem Bezirk Neubrandenburg. In: Bodendenkmalpflege in Mecklenburg, Jahrbuch 1965, 195-206.
Schulze-Dörrlamm, Mechthild (1995). Das Reichsschwert. Ein Herrschaftszeichen des Saliers Heinrich IV. und des Welfen Otto IV., Sigmaringen.
Staššíková-Štukovská, Danica (2001). Vybrané nálezy z pohrebiska v Borovciach z pohľadu začiatkov kostrového pochovávania staromoravských a nitrianskych Slovanov. In: Galuška, L. – Kouřil, P. – Měřínský, Z. (eds.). Velká Morava mezi východem a západem, Brno, 371-388.
Stoumann, Ingrid (2009). Ryttergraven fra Grimstrup : og andre vikingetidsgrave ved Esbjerg, Ribe.
Tegel, Willy et al. (2016). The wood of Merovingian weaponry. In: Journal of Archaeological Science 65, 148-153.
Wadyl, Sławomir (2019). Ciepłe. Elitarna nekropola wczesnośredniowieczna na Pomorzu Wschodnim, Gdańsk.
Zori, Davide et al. (2013). Feasting in Viking Age Iceland: sustaining a chiefly political economy in a marginal environment. In: Antiquity 87, 150-165.
