V rámci internetových diskuzí jsem byl dotázán, zda nedisponuji materiály, které by popisovaly druhy dřev použité na rukojetích mečů z 9.-12. století. Když jsem se probíral archeologickými materiály, s překvapením jsem zjistil, že tento detail je jen zřídkakdy zmiňován a chybí v monografiích. Proto jsem se rozhodl popsat 27 rukojetí z vymezeného období, u nichž byl proveden rozbor.
Úvod do problému
Přistoupíme-li k mečům vymezeného období jako celku, v první řadě nás zaručeně překvapí nízké množství analyzovaných dřevěných rukojetí v porovnání s ohromným množstvím několika tisíc mečů, které máme k dispozici.
Na této skutečnosti se podílí několik faktorů. Dobře zachovaných rukojetí, u kterých by bylo možné provádět analýzy, je obecně málo a obvykle se pojí s meči nalezenými ve vodě nebo dobře zakonzervovaných hrobech. Velké množství takových mečů bylo objeveno před více než 50 lety, kdy nebylo standardem meče publikovat detailním způsobem s analýzami, a v průběhu času organické komponenty často zdegradovaly tak, že je není možné v současné chvíli zkoumat. Specifickým případem jsou mikulčické meče, jejichž organické části podlehly ohni při požáru depozitu roku 2007. Některé dobře zachované rukojeti, které jsou stále kryté kovovou, textilní nebo koženou omotávkou, nejsou analyzované proto, aby nedošlo k poškození omotávky. Zásadním důvodem je však obecný nezájem o analýzy organických částí mečů, který mnohdy bohužel přetrvává do dnešních dob.
Absence analýz použitých dřevin v monografiích (např. Androshchuk 2014; Geibig 1991; Košta – Hošek 2014) znamená, že doposud nebyl proveden žádný seriózní pokus shrnout problematiku. Níže přiložený katalog je tak zřejmě nejrozsáhlejším počinem, který může být průběžně doplňován o nové nálezy.
Prozkoumané rukojeti
Cirkovljan-Diven, Chorvatsko
Meč náležící k Petersenovu typu K, nalezený na dně Drávy. Rukojeť, která patří mezi nejlépe zachované organické rukojeti sledovaného období, je vyrobena z jednoho kusu, je soudkovitého tvaru, oválného průřezu a byla omotána 2 cm širokou lněnou stuhou.
Materiál rukojeti: buk.
Zdroj: Bilogrivić 2009: 132-3.
Meč z Cirkovljan-Diven. Bilogrivić 2009: T. III: 3.
Opolany-Kanín, Česká republika
Meč náležící k Petersenovu typu X, který byl nalezen v hrobu č. 184 v Kaníně v libické aglomeraci, má částečně zachovanou dřevěnou rukojeť, která byla omotána tenkým řemínkem z kůže nebo textilu.
Materiál rukojeti: lípa. Pochva vyrobena z buku.
Zdroj: Hošek – Košta – Žákovský 2019: 198.
Meč z Kanína. Hošek – Košta – Žákovský 2019: 198.
Olomouc-Nemilany, Česká republika
Meč objevený v hrobu 41, vybavený čepelí s nápisem IVLFBERHTI a typologicky náležící z pozoruhodné skupině, měl dřevěnou rukojeť potaženou kůží, kterou se podařilo analyzovat.
Materiál rukojeti: javor babyka.
Zdroj: Hošek – Košta – Žákovský 2019: 195; Přichystalová – Kalábek 2014: 68.
Meč z Nemilan. Hošek – Košta – Žákovský 2019: 195.
Lednica, Polsko
Meč s paraořechovou hlavicí (MPP/A/31/33/84), přináležící k typu α var. 1 dle Nadolského a typu X.A/B.1 dle Oakeshotta, byl objeven na dně Lednického ostrova. Rukojeť byla vyrobena ze čtyř dílů přiložených na boky řapu, které byly hustě omotány proužkem kůže.
Materiál: všechny čtyři díly rukojeti jsou vyrobeny z javoru.
Zdroj: Stępnik 2011: 71.
Meč z Lednice. Stępnik 2011: Fot. 1, 2.
Lednica, Polsko
Meč Petersenova typu H (MPP/A/74/3/94), nalezený na dně Lednického ostrova, má rukojeť vyrobenou ze čtyř dílů přiložených na boky řapu. Díly k sobě doléhají a nenesou známky omotávky, což může naznačovat použití lepidla.
Materiál: širší díly jsou vyrobeny z tisu, boční díly jsou vyrobeny z javoru.
Zdroj: Stępnik 2011: 71-2.
Meč z Lednice. Stępnik 2011: Fot. 3, 4.
Giecz, Polsko
Meč typu Mannheim či H, nalezený v souvislosti s bývalým mostem, má na jedné straně řapu zachovaný kus dřeva, který lze analyzovat. Konstrukce rukojeti není známa, omotávka není patrná.
Materiál zachovaného dílu: dřevo listnatého stromu.
Zdroj: Stępnik 2011: 73.
Meč z Giecze. Stępnik 2011: Fot. 5, 6.
Kaldus, Polsko
Meč Petersenova typu E nebo H/I z hrobu 364 z lokality Kaldus 4 má pozůstatky identifikovatelné rukojeti a pochvy.
Materiál rukojeti: buk lesní. Pochva vyrobena z téhož materiálu.
Zdroj: Kaźmierczak – Rybka 2010: 175.
Meč z Kaldusu. Zdroj: Kaźmierczak – Rybka 2010: 176.
Bíňa, Slovensko
Meč objevený roku 1983 měl dřevěnou rukojeť, kterou se podařilo analyzovat.
Materiál rukojeti: buk lesní. Pochva vyrobena z téhož materiálu.
Zdroj: Nevizánsky 2006: 292, 313, Tab. XI.2.
Meč z Bíně. Nevizánsky 2006: Tab. XI.2.
Donnybrook, Irsko
Meč typu D nalezený v mohyle měl rukojeť opatřenou kovovými objímkami, díky kterým se zachoval kus analyzovatelného dřeva.
Materiál: dřevo jehličnatého stromu.
Zdroj: Hall 1978: 79.
Meč z Donnybrooku. Hall 1978: Fig. 4.
Woodstown, Irsko
Hrobový meč typu N má rukojeť se zachovanými organickými komponenty, které umožňují analýzu.
Materiál: pravděpodobně olše.
Zdroj: Russell – Hurley 2014: 374.
Meč z Woodstownu. Russell – Hurley 2014: Fig. 7.21.
Haithabu, Německo
Alfred Geibig ve svém detailním zpracování mečů z přístavu v Haithabu uvádí, že u pěti mečů bylo možné určit, jaký druh dřeva byl použit na výrobu rukojeti. Rukojeti jsou fragmentární a jejich konstrukce, tvar ani průřez nelze určit.
Materiál rukojeti meče č. 1 (typ Mannheim): javor. Pochva vyrobena z dubu.
Materiál rukojeti meče č. 2 (Petersenův typ H): olše. Pochva vyrobena z buku.
Materiál rukojeti meče č. 3 (Petersenův typ H?): vrba. Pochva vyrobena z olše.
Materiál rukojeti meče č. 5 (Petersenův typ N): olše. Pochva vyrobena z buku.
Materiál rukojeti meče č. 12 (typ nejednoznačný): vrba.
Zdroj: Geibig 1999: 40.
Hegge Østre, Norsko
Meč typu L nalezený v mohyle (T16054) má výjimečně dobře zachovanou rukojeť opatřenou stříbrnými objímkami.
Materiál: z vizuálu rukojeti je patrné, že použitou dřevinou byla karelská bříza.
Zdroj: Unimus 2020a.
Meč z Hegge Østre. Unimus 2020a.
Hoven, Norsko
Meč typu L nalezený v mohyle (T8257) má výjimečně dobře zachovanou rukojeť opatřenou stříbrnými objímkami.
Materiál: z vizuálu rukojeti je patrné, že použitou dřevinou byla karelská bříza, stejně jako u meče z Hegge Østre.
Zdroj: Unimus 2020b.
Meč z Hovenu. Unimus 2020b.
Gulli, Norsko
Meč typu M nalezený v hrobu (C53315) má dobře zachovanou rukojeť oválného průřezu, která byla velmi pravděpodobně omotána.
Materiál: lípa. Stejný materiál byl použit na výrobu pochvy a topůrka sekery ze téhož hrobu.
Zdroj: Gjerpe 2005: 40-1.
Meč z Gulli. Gjerpe 2005: Figur 22.
Gulli, Norsko
Meč typu L nalezený v hrobu (C53660) má dobře zachovanou rukojeť opatřenou kovovými objímkami.
Materiál: dub. Stejný materiál byl použit na výrobu topůrka sekery, rukojeti nože, truhly, kladiva a některých dalších kusů nářadí z téhož hrobu, možná i pochvy.
Zdroj: Gjerpe 2005: 62.
Meč z Gulli. Gjerpe 2005: Figur 39.
Klepp, Norsko
Meč neurčitého typu nalezený v hrobu (S12274) má částečně zachovanou rukojeť oválného průřezu.
Materiál: s největší pravděpodobností bříza. Stejný materiál byl pravděpodobně použit na výrobu rukojeti nože z téhož hrobu.
Zdroj: Unimus 2020c.
Meč z Kleppu. Unimus 2020c.
Tjora, Norsko
Meč typu H nalezený v hrobu (S5460) má částečně zachovanou rukojeť.
Materiál: dřevo listnatého stromu.
Zdroj: Unimus 2020d.
Dalen, Norsko
Meč typu H náhodně nalezený při orbě (T20736) má částečně zachovanou rukojeť.
Materiál: dřevo listnatého stromu.
Zdroj: Unimus 2020e.
Meč z Dalenu. Unimus 2020e.
Repton, Velká Británie
Meč typu M nalezený v hrobu č. 511 má částečně zachovanou rukojeť oválného průřezu, která byla ovinuta pruhem textilu.
Materiál: jehličnaté dřevo.
Zdroj: Biddle – Kjølbye-Biddle 1992: 49.
Meč z Reptonu. Biddle – Kjølbye-Biddle 1992: Fig. 5.7.
Ballateare, Ostrov Man, Velká Británie
Rukojeť meče typu V, nalezeného v hrobu z Ballateare, navzdory korozi umožnil analýzu a rozpoznání materiálu.
Materiál: dub. Na pochvu meče byl rovněž použit dub.
Zdroj: Bersu – Wilson 1966: 68.
Meč z Ballateare. Bersu – Wilson 1966: Pl. 11A.
Grimstrup, Dánsko
Meč typu H nalezený v jezdeckém hrobu z Grimstrupu má dobře zachovanou rukojeť oválného průřezu, která byla omotána úzkým řemínkem.
Materiál: olše. Na pochvu meče byl použit dub.
Zdroj: Stoumann 2009: 46, 290.
Meč z Grimstrupu. Stoumann 2009: Fig. 26.
Gnězdovo, Rusko
Meč typu H nalezený v hrobu L-207/2017 v Gnězdově disponuje rukojetí, která byla analyzována.
Materiál: olše. Na pochvu meče byl použita lípa.
Zdroj: Kainov – Novikov 2024: 91.
Meč z Gnězdova. Kainov – Novikov 2024: 80.
Steyregg, Rakousko
Meč s paraořechovou hlavicí, který byl nalezen roku 2009 v dunajském štěrku v Steyreggu, má částečně zachovanou střenku.
Materiál: buk.
Zdroj: Ruprechtberger 2012: 32.
Meč ze Steyreggu. Ruprechtberger 2012: 31.
Závěr
Dřevěné rukojeti mečů byly vyráběny různými metodami, v různých tvarech a také z různých materiálů. Informace obsažené v katalogu nám umožňují tvrdit, že rukojeti byly zpravidla vyráběny z místních dostupných dřevin. Nicméně bychom rádi upozornili na čtyři zajímavé skutečnosti z katalogu vyplývající.
Rukojeti jsou častěji vyráběné z listnatých dřevin. Javor, buk a dub jsou známé pro svoji pevnost i odolnost a v raném středověku byly často používány pro výrobu násad a rukojetí. Volba lípy, vrby nebo jehličnanů ukazuje nedostatek těchto materiálů nebo jiné preference při konstrukci rukojetí.
Zajímavým úkazem je použití dvou materiálů v případě meče typu H z polské Lednice. Toto řešení pravděpodobně nemá žádný praktický ani estetický rozměr a mohlo mít určitou symboliku pro nositele (Stępnik 2011: 79).
Přestože většina dřevěných rukojetí byla překryta textilním nebo koženým řemínkem, dva norské meče typu L ukazují, že byl záměrně zvolen esteticky působivý materiál, který nebyl nijak omotáván.
Posledním zajímavým bodem je shoda či neshoda materiálu rukojeti s materiálem pochvy. V případě mečů z Haithabu zkoumané rukojeti materiálově neodpovídají pochvám, avšak v případě hrobů z Gulli je patrné, že stejné materiály byly použity takřka všechny dřevěné výrobky obsažené v hrobech. Tato skutečnost může být podmíněná nedostupností jiných druhů dřevin, ale možná také praktickým zacházením s materiálem. Myšlenka, která operuje výrobou všech nástrojových a zbraňových rukojetí v jeden okamžik – ať už před smrtí nebo po smrti člověka uloženého v hrobu – , je velmi lákavá.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Bibliografie
Androshchuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.
Bersu, Gerhard – Wilson, David M. (1966). Three Viking Graves in the Isle of Man. The Society for Medieval Archaeology Monograph Servies: No 1, London.
Biddle, Martin – Kjølbye-Biddle, Birthe (1992). Repton and the Vikings. In: Antiquity, Vol. 66, 38–51.
Bilogrivić, Goran (2009). Karolinški mačevi tipa K / Type K Carolingian Swords. In: Opuscula archaeologica 33, 125–82.
Farrar, R. A. – Hall, R. A. (1978). A Viking-age Grave at Donnybrook, Co. Dublin. In: Medieval Archaeology, 22(1), 64–83
Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.
Geibig, Alfred (1999). Die Schwerter aus dem Hafen von Haithabu. In: Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 33, Neumünster, 9-99.
Gjerpe, Lars Erik (2005). Gravene: en kort gjennomgang. In: Gjerpe, Lars Erik (ed.). Gravfeltet på Gulli. E18-prosjektet Vestfold. Bind I. Varia 60, 24-104.
Hošek, Jiří – Košta, Jiří – Žákovský, Petr (2019). Ninth to mid-sixteenth century swords from the Czech Republic in their European context, Praha – Brno.
Kainov – Novikov 2024 = Каинов, С. Ю. – Новиков, В. В. (2024). Новые находки мечей в Гнёздове (2017-2020 гг.), Москва.
Kaźmierczak, Ryszard – Rybka, Krzysztof (2010). Wczesnośredniowieczny miecz z grobu 364. In: Chudziak, Wojciech (ed.). Wczesnośredniowieczne cmentarzysko szkieletowe w Kałdusie (stanowisko 4), Toruń, 175-179.
Košta, Jiří – Hošek, Jiří (2014). Early Medieval swords from Mikulčice, Brno : Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic.
Nevizánsky, Gabriel (2006). Staromaďarské jazdecké pohrebisko v Leviciach-Géni. In: Slovenská archeológia 54/2, 285-328.
Přichystalová, Renáta – Kalábek, Marek (2014). Raněstředověké pohřebiště Olomouc-Nemilany, Katalog, Brno.
Ruprechtberger, E. M. (2012). Ein hochmittelalterliches Schwert aus dem Donauschotter bei Steyregg, Linz.
Russell, Ian – Hurley, M. F. (2014). Woodstown. A Viking-Age settlement in Co. Waterford, Dublin.
Stępnik, Tomasz (2011). Drewniane okładziny rękojeści mieczy. In: Wyrwa, A. M. – Sankiewicz, P. – Pudło, P. (2011). Miecze średniowieczne z Ostrowa Lednickiego i Giecza, Dziekanowice – Lednica, 71-79.
Stoumann, Ingrid (2009). Ryttergraven fra Grimstrup : og andre vikingetidsgrave ved Esbjerg, Ribe.
Unimus (2020a). T16054. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/vm/search/?oid=180869&museumsnr=T16054&f=html
Unimus (2020b). T8257. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/vm/search/?oid=8897&museumsnr=T8257&f=html
Unimus (2020c). S12274. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Dostupné z: http://www.unimus.no/artefacts/am/search/?oid=34514&museumsnr=S12274&f=html
Unimus (2020d). S5460. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/am/search/?oid=19688&museumsnr=S5460&f=html
Unimus (2020e). T20736. In: Unimus [online]. [2020-06-09]. Dostupné z:
http://www.unimus.no/artefacts/vm/search/?oid=37376&museumsnr=T20736&f=html
