Rekonstrukce alanského elitního válečníka z doba chazarského kaganátu (1. pol. 9. století)
Jmenuji se Szymon Szymala a zastupuji dílnu Alania Workshop. Alania Workshop je krejčovský a řemeslný ateliér, jehož posláním je oživovat historii prostřednictvím věrných rekonstrukcí historických oděvů a doplňků. S vášní a precizností vytváříme oděvy z široké škály historických období – od raného středověku až po 17. století. Zároveň patřím do malé reenactmentové skupiny Drużyna Lędziańskich Wiciędzy Watra z polského Sanoku. Rekonstrukci se věnuji od roku 2016. V budoucnu se chci zaměřit především na propagaci kvalitního reenactmentu, zejména toho východního, což je v komunitě relativně nové téma.
Specializuji se na rekonstrukci alanského elitního bojovníka z období Chazarského kaganátu, konkrétně z první poloviny 9. století. Rekonstrukce vychází především z archeologických nálezů ze Severního Kavkazu, oblasti, kterou historicky obývaly alanské kmeny. Konkrétně čerpám z pohřebišť, jako je Moščevaja Balka, Nižnij Archyz a Eškakon, a zároveň pracuji s materiálem z jiných pohřebišť spojených s touto kulturní skupinou. Tyto lokality jsou mimořádně bohaté na nálezy organických materiálů, přesto se jim nedostává náležité mezinárodní pozornosti.
Oděvy prezentované v této rekonstrukci se zakládají na archeologických nálezech z Nižního Archyzu, Moščevé Balky a Nižné Těberdy. Představují typický mužský oděv severokavkazských Alanů, přičemž bruchy, nohavice (Orfinskaja 2001, s. 38) a nízké boty byly unisex. Je důležité zdůraznit, že fantastický materiál z tohoto regionu je poměrně špatně publikovaný, obvykle pouze formou nákresů a černobílých fotografiích ve starých sovětských publikacích. Množství důležitých nálezů stále leží v archivech nepublikované.
Následující text dokumentuje jednotlivé části mnou rekonstruované výstroje a archeologické nálezy, kterými jsem se při jejím navrhování řídil. Snaží se tuto regionální rekonstrukci zpřístupnit mezinárodnímu publiku, povzbudit nové zájemce a poskytnout seznam relevantní literatury.
Mapa 1: Nejdůležitější lokality uvedené v textu.
Oblečení (Obr. 1-7)
Bruchy a nohavice (Obr. 1-2)
Základními oděvy jsou krátké kalhoty (bruchy) a lněné nohavice. Tyto kusy vycházejí z řady archeologických nálezů, které byly vyráběny identickým či velmi podobným způsobem. Příklady těchto oděvů známe z Moščevé Balky (Jerusalimskaja 2012), Nižního Archyzu (Orfinskaya 2001) a dokonce i ze sbírek Metropolitního muzea v New Yorku (Kajitani 2001).
Nosily se následujícím způsobem. Alanské bruchy neměly žádné tunýlky nebo poutka na protažení šňůrky; šňůrka se ovázala kolem okraje bruchů. Stahovací provázky nohavic se přivazovaly k této šňůře. Tato konstrukce brání jak padání kalhot, tak současně drží nohavice.
Obr. 1: Bruchy z Moščevé Balky.
Zdroj: Jerusalimskaja 2012, s. 210.
Obr. 2: Střih nohavic z Nižního Archyzu. Zdroj: Orfinskaja 2001, s. 206.
První lněný kaftan (Obr. 3)
Hned na počátku je třeba zmínit, že spodní kaftany jsou vyrobené z jedné vrstvy bez podšívky, zatímco svrchní kaftany se vyznačují podšívkou a bývají obvykle zdobenější. V reenactmentu se často setkáváme s tím, že střihy, konstrukce a dekorace svrchních kaftanů se aplikují na spodní, což je nesprávné.
Můj první spodní kaftan je rekonstruován na základě nálezu z Nižního Archyzu (Orfinskaja 2017, s. 178). Podobné lněné kaftany jsou dobře známé v celé kulturní oblasti severokavkazských Alanů. Vyznačují se charakteristickým, vysoce úsporným střihem typickým pro tento region (který nebudu podrobně rozebírat, protože je hojně popsán v literatuře). Tento střih zajišťuje vynikající pohyblivost. Kaftan má nízký stojáček a zapíná se na levé straně, což je tradiční prvek u íránsky mluvících národů (Orfinskaja 2001, s. 30; Jerusalimskaja 2012, s. 240).
Obr. 3: Lněný kaftan z Nižního Archyzu. Zdroj: Lubova 2010, s. 58.
Druhý lněný kaftan (Obr. 4)
Druhý lněný spodní kaftan je vytvořen podle kusu ze sbírek Metropolitního muzea v New Yorku (Kajitani 2001, s. 86). Je ušit podobně jako první kaftan, ale má zdobnější lemování. Tento kaftan nosím pod kroužkovou zbrojí.
Obr. 4: Kaftan z Kavkazu. Zdroj: sbírky Metropolitního muzea.
Kaftan s kožešinovou podšívkou (Obr. 5)
Kaftany s kožešinovou podšívkou jsou šity podobným způsobem jako ty z prostého lnu, ale mají drobné odlišnosti (Orfinskaja 2001, s. 31). Byly zateplené různými druhy kožešin, od běžných ovčích a jehněčích až po dražší kožešiny z malých savců. Jedná se o velmi pohodlný oděv, dokonale přizpůsobený horskému způsobu života tehdejších lidí. Zajišťuje pohyblivost a zároveň poskytuje teplo v chladných dnech a voděodolnost za deštivého počasí.
Tento lněný kaftan podšitý ovčí kožešinou střihově vychází z nálezu z Moščevé Balky (Orfinskaja 2001, s. 283), ale dekorativní prvky jsou převzaty z kaftanu ze sbírek Ermitáže (Jerusalimskaja 2012, s. 214). Celý kaftan podšitý ovčí kožešinou, ale límec je vyroben z jiné, cennější kožešiny. I takovéto kombinace jsou archeologicky doloženy (Jerusalimskaya 2012, s. 198–199).
Při výrobě jsem použil krejčovské techniky známé z podobných kaftanů nalezených v Nižním Archyzu a Podorvanné Balce. Kožešina není přišitá přímo k okraji oděvu, ale k proužkům látky přišitým zevnitř (Dode 2001, s. 16, obr. 9). Zdá se, že tato metoda byla u kožešinou podšitých kaftanů běžně používána. Moje rekonstrukce má dlouhé rukávy, které, ačkoliv se často přehlížejí, jsou pro tyto oděvy charakteristické. Člověk si do nich může zastrčit ruku a vytvořit si tak jakousi rukavici, která poskytuje teplo. Toto praktické řešení je pravděpodobně důvodem, proč v archeologickém materiálu chybí zimní rukavice. Záměrně opomíjím známé lněné a kožené bezprstové rukavice (Kajitani 2001, s. 90, obr. 8), které měly spíše ochrannou nebo módní funkci, než aby poskytovaly teplo (Orfinskaja 2001, s. 43).
Obr. 5: Kaftan z Moščevé Balky.
Zdroj: Jerusalimskaja 2012, s. 214.
Samitový kaftan (Obr. 6)
Druhým svrchním oděvem, který bychom zde rádi představili, je rekonstrukce ikonického kaftanu se senmurvy, kterou pro Jánose Mestelléra zhotovil ateliér Alania Workshop. Děkujeme mu za možnost zapůjčení kaftanu pro focení, protože jde o vynikající ukázku, zajímavou kuriozitu a skvěle zapadá do celého oděvu.
Tento kaftan vychází z nálezu z Moščevé Balky (Kato 2002, s. 176) a je příkladem luxusu a bohatství. Celý kaftan je ušitý z byzantského hedvábí. Předpokládá se, že právě byzantské hedvábí bylo místními obyvateli pro svou vynikající kvalitu ceněno nejvíce a mohli si ho dovolit pouze ti nejbohatší. Méně majetní se spokojili s hedvábím sogdského nebo čínského původu (Orfinskaja 2001, s. 55–56).
Kaftan má celou podšívku z kožešiny kožešinových zvířat (originál byl podšitý veverčí kožešinou; Jerusalimskaja 1992, s. 14). Hedvábné kaftany měly mírně odlišný střih než lněné kaftany (Orfinskaja 2001, s. 57), ale celkovým vzhledem se jim stále velmi podobaly. Změny ve střihu pravděpodobně souvisely s použitím mnohem cennějšího materiálu a také možná se šířkou dovozových hedvábných látek, která se lišila od lokálně vyráběného lněného plátna.
Obr. 6: Kaftan z Moščevé Balky.
Zdroj: Jerusalimskaja 2012, s. 235.
Pokrývka hlavy (Obr. 7)
Pokrývka hlavy je čepice na základě nálezu z Nižního Archyzu (Orfinskaja 2001, s. 294). Je vyrobena z hedvábí a podšitá kožešinou. Čepice je relativně dlouhá a hluboká, sahá až k ramenům, a vrchol čepice je zřetelně tvarovaný do špičky. Analogická čepice z Moščevé Balky je uvnitř vyztužená kůží a je interpretována jako lehká přilba (Ierusalimskaja 1996, s. 144-5; Jerusalimskaja 1992, s. 19; 2012, s. 185-6). Není vyloučeno, že i čepice z Nižního Archyzu měla původně stejnou konstrukci.
Je možné, že čepice tohoto typu byly důležitým symbolem muže, válečníka nebo dokonce elity v rámci místní komunity (Dode 2001, s. 34; Jerusalimskaja 2012, s. 186; Orfinskaja 2001, s. 32-33), což je důvod, proč byly vyráběny z hedvábí a zdobeny cennými kožešinami.
Obr. 7: Čepice z Nižního Archyzu.
Zdroj: Orfinskaja 2001, s. 294.
Opasek a jeho doplňky (Obr. 8-11)
Opasek je dalším velmi důležitým atributem bojovníka. V alanské kultuře, stejně jako v mnoha jiných kulturách z východu, opasek pravděpodobně symbolizoval vysoké postavení v rámci místní nebo vojenské komunity (Dode 2001, s. 17; Kubarev 2005, s. 48; Pletněva 1967, s. 161;).
Tento opasek vychází z nálezu ze skalního pohřebiště Eškakon, zrekonstruovaného na základě původního počtu kování objeveného v hrobě v roce 1974 (Kuzněcov – Runyč 1974, s. 199). Bohužel hrob byl již dříve vyloupen, takže kování mohlo být více, ale na základě analogických souprav opasků tomu tak být nemuselo. Vzhledem k tomu, že kování v hrobě bylo rozházené a nemáme přesný nákres původní pozice, je rekonstrukce opasku inspirována analogiemi. Byl jsem také nucen přidat nákončí, která se v hrobě nenalezla. Použil jsem chronologicky a typologicky kompatibilní nákončí v saltovském stylu (Komar 1999, s. 130). Naštěstí se v Eškakonu dochovaly původní kožené zbytky opasku, díky čemuž známe alespoň šířku opasku – 1,6 cm (což není u opasků z tohoto období v tomto regionu nic neobvyklého; byly obecně úzké, obvykle nepřesahovaly 2 cm).
Obr. 8: Opasková kování z Eškakonu. Zdroj: Kuzněcov – Runyč 1974, s. 199.
Váčky (Obr. 9-10)
Opaskové doplňky zahrnují kožený vak, který vychází z nálezu z Moščevé Balky (Jerusalimskaja 2012, s. 47, obr. 20) objeveného v chlapeckém hrobě. Domnívám se, že podobné jednoduché kožené váčky mohli nosit i muži.
Hedvábný váček, který se často používal pro nošení amuletů, se běžně nachází v kavkazských hrobech. Věk ani pohlaví zesnulého nemá vliv, jde o unisex doplněk. Podobný váček byl nalezen i v hrobě z Eškakonu (Kuzněcov – Runyč 1974, s. 200, obr. 2). Váčky ze Severního Kavkazu často mají zajímavý systém uzavírání, tj. na váček jsou přišity dvě kožené vložky ve tvaru brýlí, kterými procházejí upevňovací šňůrky (Jerusalimskaja 2012, s. 332).
Obr. 9 (vlevo): Váček z Moščevé Balky. Zdroj: Jerusalimskaja 2012, s. 47.
Obr. 10 (vpravo): Váček z Eškakonu. Zdroj: Kuzněcov – Runyč 1974, s. 200.
Nůž v dřevěném pouzdře (Obr. 11)
Dalším velmi běžným předmětem na severokavkazských pohřebíštích je nůž v dřevěné pochvě. Pochva je zhotovena ze dvou malých dřevěných destiček, vydlabaných do tvaru nože. Ten do pochvy zapadá i s rukojetí (Jerusalimskaja 2012, s. 255–260). Příklady takových nožů pocházejí z pohřebiště Moščevé Balky.
Obr. 11: Dřevěné pochvy z Moščevé Balky.
Zdroj: Jerusalimskaja 2012, s. 258.
Kožená obuv (Obr. 12-13)
Běžná obuv na Severním Kavkaze měla centrální šev pod chodidlem. Nízké boty se šily z jednoho kusu, zatímco vysoké boty mohly být vyrobeny z několika dílů. Badatelé si všímají, že tvary těchto bot pokračují do dalších století a jsou etnograficky zachytitelné (Jerusalimskaja 2012, s. 228–234; Orfinskaja 2001, s. 29–43). Moje boty jsou vyrobeny z měkké kůže obarvené na černo (běžná barva na Severním Kavkaze). V závislosti na potřebě používám dva páry bot – nízké a vysoké.
Nízké boty (Obr. 12)
Boty, které vycházejí z nálezu z Nižné Těberdy (Demakov 1991, s. 105, obr. 9), se mírně odchylují od standardního modelu a připomínají spíše ponožku. Mohlo se jednat o kožené ponožky, i když mohly sloužit i samostatně jako měkká obuv (Orfinskaja 2001, s. 40). Na rozdíl od všeobecného přesvědčení byly nízké boty běžné i u mužského oděvu, neboť artefaktů nízkých bot se našlo více než těch vysokých (Jerusalimskaja 2012, s. 228–234). Pro zdůraznění bohatství a postavení však používám i vysoké boty.
Obr. 12: Nízká obuv z Nižné Těberdy. Zdroj: Demakov 1991, s. 105.
Vysoká obuv (Obr. 13)
Nejznámější exemplář zdobené vysoké boty z tohoto regionu pochází z lokality Chasaut (Runyč 1971). Moje rekonstrukce se neopírá pouze o tento nález, ale také o amulet z pohřebiště Nižnij Archyz, neboť amulet přesně replikuje tvar miniaturní boty (Orfinskaja 2001, s. 40, 210). Boty jsou zdobené hedvábným lemem podél horního okraje, jak tomu u alanské obuvi často bývalo.
Obr. 13: Miniatura vysoké boty z Nižního Archyzu.
Zdroj: Orfinskaja 2001, s. 210.
Závěr ohledně oblečení
Podle současných znalostí, archeologie a aktuálního stavu výzkumu bylo hlavním oděvním materiálem kavkazských Alanů lněné plátno. Pomineme-li koberce (viz Elkina et al. 2017), neexistují žádné jednoznačné informace o oděvech z tkané vlny. Máme však doklady o použití plsti v oděvní tradici.
Celý oděv zahrnuje velké množství hedvábí, a to ve formě vsadek i celých dílů. Hedvábí bylo neuvěřitelně drahou látkou, kterou si obyvatelé Kavkazu velmi oblíbili. Místní obyvatelstvo kontrolovalo větev Hedvábné stezky a mělo k němu mnohem snazší přístup než zbytek Evropy, proto se používalo k výrobě oděvů, tašek, dětských hraček a dokonce i ke zdobení bot (Jerusalimskaja 1992, s. 5). Přesto šlo stále o prestižní a velmi nákladnou látku. I když hedvábí pravděpodobně neneslo stejnou hierarchickou symboliku jako opasek, jeho použití v oděvu rovněž podtrhuje bohatství a postavení rekonstruované postavy (Orfinskaja 2001, s. 55–56).
Zbroj a zbraně (Obr. 14-19)
Ochranná zbroj Alanů se archeologicky příliš často nenachází a o tomto problému se diskutuje v mnoha publikacích, které si tento jev vykládají několika hypotézami (Jerusalimskaja 2012, s. 287, 292; Komar – Suchobokov 2000; Slanov 2007, s. 129–130). Podle Slanova absence souvisí s kulturní praxí po 7. století, kdy se ochranná zbroj přestala ukládat do hrobů kvůli alanským představám o posmrtném životě: podle nartských ság bojovníci pokračují v boji i po smrti, ale nemohou být zabiti, což je tradiční literární vysvětlení pro přítomnost útočných zbraní, ale nepřítomnost ochranné zbroje. Slanov těmto vyprávěním zřejmě přikládá nadměrný význam. Jelikož se domnívám, že výzbroj Chazarského kaganátu se v tomto období příliš nelišila a podléhala podobným technologiím a přístupu ke zdrojům, je moje zbroj založená na vybavení, které s největší pravděpodobností dominovalo alespoň ve větší části Chazarského kaganátu v 9. století (Komar – Suchobokov 2000).
Celá výzbroj spadá do časového rámce první poloviny 9. století a představuje typickou výbavu elitních bojovníků Chazarského kaganátu. Tato kombinace zbraní a výstroje odráží vyspělou vojenskou kulturu Chazarů, pro kterou je charakteristická směsice stepních tradic a vlivů ze sousedních regionů – byzantský a islámský svět.
Brň (Obr. 14)
V případě kroužkové zbroje můžeme s jistotou říci, že ji bojovníci na středním a severním Kavkaze znali a používali. Zdá se, že kroužková zbroj je nejrozšířenější formou kovové ochranné výstroje doložené v alanských pohřebních kontextech (i ve srovnání s lamelovou zbrojí). Ačkoli nebyly objeveny žádné kompletně dochované příklady, přítomnost kroužkové zbroje je doložena četnými fragmenty nalezenými v hrobech, a to často i v ženských hrobech (Jerusalimskaja 2013, s. 111). Tento jev je známý i z jiných částí Evropy a má symbolický význam (Wijnhoven 2023).
Písemné prameny se o kroužkové zbroji u Alanů zmiňují také (Gabrieljan 1985, s. 43): „,Jaká země leží uvnitř?‘ A muž řekl: ,Země je plná veškerého bohatství; uvnitř je mnoho zlata, nádherných oděvů, plnokrevných koní, kovových zbraní kalených krví plazů, kroužkových košil a drahokamů.‘“ Podle písemných pramenů se kroužková zbroj vyráběla i na severním Kavkaze a mohla být distribuována do sousedních oblastí Chazarského kaganátu (Magomedov 1983, s. 79).
Typickým rysem kroužkové zbroje z této oblasti je kombinace plných a nýtovaných kroužků. V mnoha případech mají kroužky poměrně malý vnitřní průměr, ale protože je drát plochý, vnější průměr může dosahovat až 1,6 cm. Tato vlastnost odlišuje místní zbroj od evropských paralel. Zbroj mohla být zdobena řadami kroužků z neželezných kovů (viz Vlasatý 2018). Tvarmé kroužkové košile vychází z nálezu objeveného v Kazazovu, hrob 106 „З“ (Pjankov et al. 2023, s. 75; Vlasatý 2022).
Obr. 14: Brň z Kazazova. Zdroj: Pjankov et al. 2023, s. 75.
Přilba (Obr. 15)
Vzhledem k tomu, že z období a místa, které rekonstruuji (střední a severní Kavkaz), nejsou k dispozici žádné nálezy přileb, rozhodl jsem se použít přilbu z hrobu 161 z Djursa (Kainov et al. 2020, s. 209, obr. 7.2; Makarova – Pletněva 2003, s. 256; Malyšev 2021, s. 264-7). Tato přilba byla zkonstruována s pomocí Tomáše Vlasatého. Přilba je datována do 9. století a je pravděpodobné, že tento typ přilby se v Chazarském kaganátu v tomto období používal, což lze usuzovat i z ikonografie (Fljorova 1997, s. 123, Tab. 10, obr. 6; Glebov – Ivanov 2007a; 2007b, s. 174, obr. 8). Moje přilba má kroužkový závěs s odkrytým obličejem, podobně jako přilby z Djursa a Kazazova (Makarova – Pletněva 2003, s. 256; Pjankov et al. 2023, s. 76). Uvnitř mé přilby je plstěná čepice, která slouží jako výstelka.
Obr. 15: Přilba z Djursa. Zdroj: Malyšev 2021, s. 265.
Sekera (Obr. 16)
Sekera je velmi běžnou zbraní alanských bojovníků, nachází se v bohatých i méně bohatých hrobech a používala je jak pěchota, tak jízda (Vladimirov 2015; 2021-2022, s. 79). Moje sekera má úzkou čepel a kladívkový tlouk na opačné straně, což je pro toto období typické, a objevuje se v celé oblasti Chazarského kaganátu. Její vzhled vychází z nálezu z dargavského pohřebiště (Uspenskij – Albegova 2021, s. 188, 238). Vzhledem k tomu, že rekonstruuji vysoce postaveného bojovníka, je moje verze přizpůsobena pro postavu bojující z koně a sekera je nasazena na dlouhé topůrko. Délka topůrka vychází z nálezu z alanského pohřebiště v Kolco-Gora z 10.-12. století, kde byla nalezena kompletní sekera podobného typu a účelu o délce topůrka 93 cm (Savenko 2017, s. 188). Na severním Kavkaze byla údajně nalezena raně středověká topůrka seker z dřínu a javoru, ale konkrétní hroby ani lokality nebyly nikdy uvedeny (Kaminskij 1991: 110; Kaminsky 1996: 99).
Obr. 16: Sekera z lokality Dargavs. Zdroj: Uspenskij – Albegova 2021, s. 238.
Šavle (Obr. 17)
Od počátku 8. století se mezi Alany na severním Kavkaze začaly šířit šavle (Kočkarov 2008; Slanov 2007, s. 49-50). Rané šavle byly primárně určeny k sekání z koňského hřbetu.
Kompletní souprava včetně pochvy je vytvořena podle nálezu z pohřebiště Eškakon. Šavle byla také doprovázena již zmíněným opaskem (Kuzněcov – Runyč 1974, s. 199). Chybějící detaily dekorativních prvků, které nejsou uvedeny v publikacích, byly vypůjčeny z typologicky a chronologicky analogických šavlí, jako je například šavle objevená ve Verchném Saltivu, patřící do saltovsko-majacké kultury (Tóth 2010, s. 60).
Šavle má mírně zakřivenou čepel s trojúhelníkovým průřezem, tlustou 0,5 cm a širokou 4 cm u záštity, přičemž se ke špici zužuje. Nemá ricasso a na konci je opatřena 20 cm yalmanem (naostřelným krátkým ostřím) o kosočtvercovém průřezu. Zbraň je zdobena litými, raženými a rytými prvky, s charakteristickými čtyřmi výstupky pro prsty a dutou hlavicí. Na rukojeti byla použita textura kůže rejnoka nebo jesetera, což je pro šavle z tohoto období typické (viz Arendt 1935).
Obr. 17: Šavle z Eškakonu. Zdroj: Kuzněcov – Runyč 1974, s. 199.
Luk a pouzdra (Obr. 18-20)
Luk, primární zbraň alanského bojovníka, je vytvořen podle artefaktu z Moščevé Balky (nejde o přesnou rekonstrukci kvůli finančním omezením; Milovanov – Jerusalimskaja 1976). Kompozitní luky byly Alany hojně využívány, což dokládají četné archeologické nálezy, zejména kostěné rukojeti, ale i několik kompletních luků (Tichonov – Chafizova 2014; Jerusalimskaja 2012, s. 273).
Luk je uskladněn v koženém pouzdře určeném k nošení nenapnutého luku. Jeho tvar vychází z východní a saltovsko-majacké ikonografie a je inspirován artefaktem z Nižního Archyzu (Flesch et al. 2019, s. 38; Kryhanov 1996, s. 351). Alané také znali pouzdra (gorytos) na napnuté luky typu sajdak (Jerusalimskaja 2012, s. 281). Rozšíření takových pouzder na luky dokládají nálezy kování z různých míst v Chazarském kaganátu (např. Sarkel, Verchnij Saltiv, Sadovskij, Lisogorskij, Krasnogorskij; Kryhanov 1996, s. 352), ačkoli ne všechna pouzdra byla zdobena. Lze předpokládat, že každý luk měl své vlastní pouzdro.
Obr. 18: Luk z Moščevé Balky.
Zdroj: Jerusalimskaja 2012, s. 273.
Obr. 19: Možné euroasijské varianty pouzdra pro nenapnutý luk.
Zdroj: Kryhanov 1996, s. 351.
Obr. 20: Pouzdro pro napnutý luk z Moščevé Balky.
Zdroj: Jerusalimskaja 2012, s. 281.
Toulec (Obr. 21)
Toulec „trubicového“ typu vychází především z neúplného nálezu z lokality Moščevaja Balka. Jedná se o dřevěný základ z tenkých desek, který je obalený kůží. Chyběly na něm kovové prvky a upevnění bylo řešeno pomocí otvorů vyztužených kostěnými destičkami (Jerusalimskaja 2012, s. 283–284). Tvar vrchní části je vytvarován podle toulce stejného typu z lokality Nižnij Archyz (ačkoliv ten se nezdá být publikovaný). Spodní část je vyřezána v alanském stylu – Alané s oblibou zdobili dřevěná dna toulců různými vzory. Přesný účel této řezby není plně znám, ale pravděpodobně šlo o dekorativní prvek. Tento motiv je pro alanské toulce charakteristický a podobné vzory byly nalezeny také na pohřebišti Dargavs (Tuallagov 2017, s. 28–38; Uspenskij – Albegova 2021, s. 195).
Obr. 21: Toulec z Moščevé Balky.
Zdroj: Jerusalimskaja 2012, s. 258.
Rekonstrukce
Obr. 22: Lněný kaftan s kožešinovou podšívkou.
Obr. 23: Samitový kaftan s kožešinovou podšívkou.
Obr. 24: Opasek, opaskové doplňky a zbraně..
Obr. 25: Válečnická výzbroj. Vybavení koně je moderní.
Video 1: Záběry jezdeckého útoku v plné zbroji.
Bibliografie
Arendt, W. W. (1935). Türkische Säbel aus den VIII. – IX. Jahrhunderten. In: Archaeologica Hungarica 16, 48–68.
Demakov 1991 = Демаков, А.А. (1991). Скальные погребения в долине реки Теберды // Вопросы археологии и истории Карачаево-Черкесии, Черкесск, 90-106.
Dode 2001 = Доде, З. В. (2001). Средневековый костюм народов Северного Кавказа. Очерки истории, Москва.
Elkina et al. 2017 = Елкина, И. И – Пахунов, А. С. – Кочкаров, У. Ю. – Гринько, А. – Дэвлет, Е. Г. (2017). Шерстяные изделия из могильников Мощевая и Подорванная Балки (VIII-X вв.): качество сырья и технология изготовления // Проблемы истории, филологии, культуры 2017/4 (58), 223–232.
Flesch et al. 2019 = Flesch, Márton – Strohmayer, Ádam – Türk, Attila (2019). A honfoglalás kori tegezöv egy új rekonstrukciója a karosi II 52. sír íjászfelszerelésének átdolgozása és keleti analógiák nyomán. In: Sudár, Balázs – Türk, Attila (eds.). „Hadak útján”. A népvándorláskor fiatal kutatóinak XXIX. konferenciája, Budapest, 34-41.
Fljorova 1997 = Флёрова, В. Е. (1997). Граффити Хазарии, Москва.
Gabrieljan 1985 = Габриелян, Р. А. (1985). Армянские источники об аланах, Вып. II, Ереван.
Glebov – Ivanov 2007a = Глебов, В. П. – Иванов, А. А. (2007). Реликварий из кочевнического погребения хазарского времени на нижнем Дону // Проблеми на изкуството 3, 12-16.
Glebov – Ivanov 2007b = Глебов, В. П. – Иванов, А. А. (2007). Кочевническое погребение хазарского времени из могильника Таловый II // Средневековые древности Дона, Москва – Иерусалим, 154-176.
Ierusalimskaja, A. A. (1996). Die Gräber der Moščevaja Balka, München.
Jerusalimskaja 1992 = Иерусалимская, А. А. (1992). Кавказ на Шёлковом пути. Каталог временной выставки, Санкт-Петербург.
Jerusalimskaja 2012 = Иерусалимская, А. А. (2012). Мощевая Балка. Необычный археологический памятник на Северокавказском шёлковом пути, Санкт-Петербург.
Jerusalimskaja 2013 = Иерусалимская, А. А. (2013). Некоторые штрихи к картине верований алано-адыгских племен VIII–IX вв. // Очерки средневековой археологии Кавказа. К 85-летию со дня рождения В. А. Кузнецова, Москва, 98–113.
Kainov et al. 2020 = Каинов, С. Ю. – Меньшиков, М. Ю. – Рукавишникова, И. В. (2020). Шлем из комплекса 3 могильника у хутора им. Карла Маркса // Древние памятники, культуры и прогресс. A caelo usque ad centrum. A potentia ad actum. Ad honores. Отв. ред. И. В. Рукавишникова – О. А. Радюш, Москва, 200-211.
Kajitani 2001 = Kajitani, Nobuko (2001). A Man’s Caftan and Leggings from the North Caucasus of the Eight to Tenth Century: A Conservator’s Report. In: Metropolitan Museum Journal 36, 85–124.
Kaminskij 1991 = Каминский, В. Н. (1991). Вооружение племен аланской культуры Северного Кавказа I–XIII вв., Владикавказ.
Kaminsky, V. N. (1996). Early medieval weapons in the north Caucasus – A preliminary review. In: Oxford Journal of Archaeology 15, 95-105.
Kato 2002 = 加藤定子著 (2002). 中央ユーラシア古代衣服の研究 : 立体構成の起源について(紀元前5世紀-紀元後10世紀) (Study on ancient clothing in Central Eurasia: On the origin of three-dimensional structure (5th century BC – 10th century AD), 東京.
Kočkarov 2008 = Кочкаров, У.Ю. (2008). Вооружение воинов Северо-Западного Предкавказья VIII-XIV вв. (оружие ближнего боя), Москва.
Komar 1999 = Комар, А. В. (1999). Предсалтовские и раннесалтовские горизонты Восточной Европы (вопросы хронологии) // Vita antiqua 2, 111-136.
Komar – Suchobokov 2000 = Комар, О. В. – Сухобоков, О. В. (2000). Вооружение и военное дело Хазарского каганата // Восточноевропейский Археологический журнал, №2.
Kubarev 2005 = Кубарев, Г. В. (2005). Культура древних тюрок Алтая (по материалам погребальных памятников), Новосибирск.
Kuzněcov – Runyč 1974 = Кузнецов, В. А. – Рунич, А. П. (1974). Погребение аланского дружинника IX в. // Советская археология 1974/3, 196-203.
Kryhanov 1996 = Крыганов, А. В. (1996) Налучья и их ношeние раннесредневековыми кочевниками Евразии // Культуры евразийских степей второй половины I тысячелетия н.э., Самара, 344-352.
Lubova 2010 = Лубова, С. Ф. (2010). О типологии костюмов населения района Кавказских Минеральных Вод и верховьев Кубани V – XIII вв. // Из истории культуры народов Северного Кавказа: сборник научных статей, Вып. 2, 45-59.
Magomedov 1983 = Магомедов, М. Г. (1983) Образование Хазарского каганата. По материалам археологических исследований и письменным данным, Москва.
Makarova – Pletněva 2003 = Макарова, Т. И. – Плетнева, С.А. (2003). Крым, Северо-Восточное Причерноморье и Закавказье в эпоху средневековья IV–XIII века, Москва.
Malyšev 2021 = Малышев, А. А. (2021). Могильник Дюрсо. Каталог, Часть I, Москва.
Milovanov – Jerusalimskaja 1976 = Милованов, E. А. – Иерусалимская, А. А. (1976). Лук из Мощевой Балки. // Сообщения Государственного Эрмитажа XLI, 40-43.
Orfinskaja 2001 = Орфинская, О. В. (2001). Текстиль VIII-IX вв. из коллекции Карачаево-Черкесского музея: технологические особенности в контексте культуры раннесредневековой Евразии, Москва.
Orfinskaja 2017 = Орфинская, О. В. (2017). Анализ кроя мужских кафтанов и женских платьев алан Северного Кавказа // Поволжская археология 2 (20), 173-186.
Pletněva 1967 = Плетнева, С. А. (1967). От кочевий к городам. Салтово-маяцкая культура, Москва.
Pjankov et al. 2023 = Пьянков, А. В. – Схатум, Р. Б. – Полицын, Е. Б. (2023). Погребение 106 «запад» могильника «Казазово-1» в Адыгее // Воинские традиции в археологическом контексте: от позднего Латена до позднего Средневековья. Сост. Ю. А. Кулешов – С. Ю. Каинов – Г. В. Баранов, Тула, 60-91.
Runyč 1971 = Рунич, А. П. (1971). Скальные захоронения в окрестностях Кисловодска // Советская археология 1971/2, 167-178.
Savenko 2017 = Савенко, С. Н. (2017). Характеристика социального развития аланского общества Северного Кавказа по материалам катакомбных могильников X-XII вв.н.э., Пятигорск – Казань.
Slanov 2007 = Сланов, А. А. (2007). Военное дело алан I – XV вв., Владикавказ.
Tichonov – Chafizova 2014 = Тихонов, Н. А. – Хафизова, Е. Н. (2014). Сложносоставной лук из Нижне-Архызского городища // Военная археология 3 : Сборник материалов Проблемного совета «Военная археология» при Государственном Историческом музее. Отв. ред. О. В. Двуреченский, Москва, 6-14.
Tóth 2010 = Tóth, Cs. Z. (2010). Magyar őstörténeti tanulmányok, 2005-2010, Hága.
Tuallagov 2017 = Туаллагов, А. А. (2017). Аланские колчаны раннего средневековья Северного Кавказа // ALANICA: сборник избранных статей доктора исторических наук А. А. Туаллагова, Владикавказ, 28-38.
Uspenskij – Albegova 2021 = Успенский, П. С. – Албегова (Царикаева), З. Х. (2021). Древности Центрального Кавказа VII-XIII вв. (по материалам Даргавского могильника), Москва.
Vladimirov 2015 = Владимиров, С. И. (2015). Топоры Маяцкого археологического комплекса // Краткие сообщения института археологии 239, 358-368.
Vladimirov 2021-2022 = Владимиров, С. И. (2021-2022). Вооружение донских и кавказских аланов: общие черты и особенности // Хазарский альманах 18, 78-98.
Vlasatý, Tomáš (2018). Ozdobné lemy kroužkových zbrojí. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-08-05]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/ozdobne-lemy-krouzkovych-zbroji/.
Vlasatý, Tomáš (2022). Zbroj z ruského Kazazova. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-08-05]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/zbroj-z-ruskeho-kazazova/.
Wijnhoven, M. A. (2023). Armour for the afterlife. On the presence and meaning of mail armour in burials of women and children // Воинские традиции в археологическом контексте: от позднего Латена до позднего Средневековья. Сост. Ю. А. Кулешов – С. Ю. Каинов – Г. В. Баранов, Тула, 20-32.