V říjnu roku 2024 započala příprava rekonstrukce ikonické opaskové přezky z Haithabu, která je zřejmě nejzdobnějším exemplářem z této lokality. Během přípravné fáze autorský kolektiv analyzoval konstrukci přezky a její paralely, což vedlo k domněnce o použití neobvyklého nákončí s kroužkem. Podstatou takového nákončí je, že se kroužek nasune na jazýček přezky a zapadne do připravené drážky. Délka opasku tedy věrně kopíruje obvod pasu nositele. Při následné rešerši byl v archeologickém materiálu z Haithabu nalezen takový typ nákončí. Oba komponenty byly zrekonstruovány a poprvé spárovány dohromady. Jejich možný vztah doposud nebyl nebyl zohledněn ani akademiky, ani reenactory.
Ačkoli oba nálezy pocházejí z geograficky blízkých míst a dělilo je nanejvýše několik stovek metrů, nelze s jistotou určit, zda původně tvořily jednu soupravu, nebo zda představují pozůstatky dvou analogicky konstruovaných sad. Tento článek je dedikován badatelům raného středověku, archeologům, řemeslníkům a reenactorské komunitě.
Mapa 1: Pozice Haithabu na mapě Evropy.
Nálezy
Popisovaná přezka byla nalezena v roce 1939 během archeologických vykopávek, které provedl H. Salmo uvnitř tzv. Polokruhového valu v Haithabu (Arents – Eisenschmidt 2010a: 38). S největší pravděpodobností se jednalo o nález z narušeného hrobového kontextu. Přezka sestává z rámečku ve tvaru písmene D a připojené destičky. Rámeček (o rozměrech 3,5 × 2,2 cm a maximální tloušťce 0,4 cm) je opatřen robustním jazýčkem s drážkou. Jeho plocha je zdobena dvěma trojúhelnými poli s vrubořezovou výzdobou. Vnější obvod rámečku doplňuje dekorace tvořená šikmými čarami. Destička o rozměru 2,5 × 2,4 cm je horizontálními linkami členěna do několika polí, z nichž vystupují dvě symetricky orientovaná pole vyplněná plastickým pletenecovým ornamentem. Otevřený konec destičky je tvarován do střídajících se hrotů a obloučků. Přezka je vyrobena ze slitiny mědi a je pozlacena. Jeden ze zdrojů uvádí, že v plastických polích bylo použito niello (Arents – Eisenschmidt 2010a: 139). Řemen byl uchycen pomocí dvou nýtů ze slitiny mědi a předpokládá se, že tloušťka řemenu činila přibližně 0,25 cm (Arents – Eisenschmidt 2010b: 92; Capelle 1968: 108, Taf. 25.6; Wamers 1985: 109).
Na základě stylistických analogií je přezka klasifikována jako irský výrobek (Wamers 1985: 32), což podporuje srovnání s příbuznými nálezy (Arents – Eisenschmidt 2010b: 276). Názor na chronologické zařazení artefaktu však není jednotný. Zatímco některé studie ji na základě analogií v irském umění datují do 8. – 9. století (Capelle 1968: 76), jiné prameny ji srovnávají s analogickými přezkami z norských hrobů a přiklánějí se spíše k 10. století (Arents – Eisenschmidt 2010a: 139).
Obr. 1: Přezka z Haithabu.
Zdroj: Arents – Eisenschmidt 2010b: Taf. 30.2.
Nákončí s maximální délkou 2,8 cm bylo objeveno v roce 1963 během archeologického výzkumu sídliště Haithabu (Capelle 1970: 12). Artefakt je zhotoven ze slitiny mědi. Jde o trojúhelnou destičku, jejíž okraje zdobí cikcaková linka. Destička je vybavena drážkou určenou k upevnění řemene a jedním otvorem pro nýt. Z destičky vystupuje velký, nezdobený kroužek. Nákončí analogická k tomuto typu, která jsou pomocí kroužku upevněna na jazýček přezky, jsou známa z velmi pestré časové i geografické oblasti. Jejich výskyt sahá přinejmenším od doby římské (Raddatz 1957: Taf. 13-14) až po vrcholný středověk (Otroščenko – Rassamakin 1986: Рис. 8.1,9). Z období raného středověku jsou obdobné sady doloženy například z irského Dublinu – Islandbridge (Bøe 1940: 43; Harrison – Ó Floinn 2014: 160-1), norského Kalvatnu (Wamers 1985: Taf. 28.1) či lotyšské lokality Ludzas Odukalns (Radiņš 2009: 115). Je typické, že přezky v tomto uspořádání jsou v zapnutém stavu mírně vztyčené. Taktéž nákončí mohou být mírně prohnutá.
Obr. 2: Nákončí z Haithabu.
Zdroj: Capelle 1970: Abb. 4.1.
Obr. 3: Opasková sada z norského Kalvatnu.
Zdroj: Wamers 1985: Taf. 28.1.
Obr. 4: Opasková sada z irského Islandbridge.
Zdroj: Harrison – Ó Floinn 2014: 160.
Obr. 5: Opasek z lotyšské lokality Ludzas Odukalns.
Zdroj: Radiņš 2009: 115.
Obr. 6: Opasek z Čingulské mohyly na Ukrajině.
Zdroj: Otroščenko – Rassamakin 1986: Рис. 8.1,9.
Rekonstrukce
Rekonstrukci obou opaskových komponentů laskavě provedla Silvia Stork z Ilvis Handwerk. Silvia nejprve vyřezala tři hlavní části přezky (destičku, jazýček a rámeček) z voskového bloku. Tyto modely byly následně odeslány do slévárny. Zatímco jazýček a rámeček mohly být odlity metodou lití do písku, destička musela být kvůli plastické výzdobě vyrobena technikou lití do ztraceného vosku.
Silvia rovněž vyřezala voskový model pro nákončí, které následně sama odlila v kovářské dílně skanzenu v německém Oerlinghausenu. Po odlití byly všechny díly očištěny, vyhlazeny a sestaveny. Podobně jako u původního nálezu byla přezka pozlacena.
Obr. 7: Voskové modely.
Autor: Silvia Stork, Ilvis Handwerk.
Při rekonstrukci dekorace přezky jsme museli učinit určité kompromisy. Původní ornamenty byly zřejmě vyplněny niellem, ale z důvodu zdravotních rizik a obtížnosti procesu jsme raději zvolili syntetickou pryskyřici. Nákončí bylo zhotoveno pouze z bronzu (stejně jako u nálezu) a následně ozdobeno rytinou. Silvia kroužek nákončí mírně ohnula, aby lépe zapadl do drážky jazýčku.
Obr. 8: Výroba odlitků.
Autor: Silvia Stork, Ilvis Handwerk.
Autorský kolektiv se shodl na použití jednoduchého koženého řemene. Výroby řemene se zhostil kolega z reenactmentové skupiny RCFK, který kovové komponenty rovněž přinýtoval. Opasek byl prvně otestován během historického festivalu Burgmannentage v německé Vechtě. Přezka a nákončí do sebe velmi dobře zapadají. Sepnutí probíhá pouhým protažením nákončí přezkou. K uvolnění obou částí stačí nákončí zatlačit směrem k destičce. Jedná se o velmi zdařilou sadu. Za pomoc při výrobě děkujeme Silvii a kolegům reenactorům.
Následující ilustrace zobrazuje autorovu rekonstrukci oděvu a výzbroje na základě materiální kultury objevené v Haithabu (např. tunika viz Hägg 1984: 43; pokrývka hlavy viz Hägg 1991: 55-8; štítová puklice viz Vlasatý 2023). Kromě opasku je insulární vliv zdůrazněn taktéž tzv. bodlákovou sponou (thistle-brooch), která byla objevena v hrobu č. 312. Spona, která je datována do 10. století (Arents -Eisenschmidt 2010a: 102–3; 2010b: Taf. 29), je vyrobena ze slitiny mědi a potažena bílým kovem (v naší rekonstrukci cínem). Rekonstrukce se zhostil Stephan Burkhardt (skupina Zanari). Pohromadě tyto předměty tvoří působivý komplet, který poskytuje vhled do rozmanitosti nálezů z Haithabu.
Obr. 9: Hotová rekonstrukce opasku.
Autorův archiv.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Bibliografie
Arents, Ute – Eisenschmidt, Silke (2010a). Die Gräber von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 15. Band I (Text, Literatur), Neumünster.
Arents, Ute – Eisenschmidt, Silke (2010b). Die Gräber von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 15. Band II (Katalog, Listen, Tafeln und Beilagen), Neumünster.
Bøe, Johannes (1940). Viking Antiquities in Great Britain and Ireland. Part III: Norse Antiquities in Ireland, Oslo.
Capelle, Torsten (1968). Der Metallschmuck von Haithabu: Studien zur wikingischen Metallkunst. Die Ausgrabungen in Haithabu 5, Neumünster.
Capelle, Torsten (1970). Metallschmuck und Gußformen aus Haithabu (Ausgrabung 1963-1964). In: Schietzel, Kurt et al. (eds.). Das Archäologische Fundmaterial I der Ausgrabung Haithabu 1963-1964. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 4, Neumünster, 9-23.
Harrison, S. H. – Ó Floinn, Raghnall (2014). Viking Graves and Grave-Goods in Ireland. Medieval Dublin Excavations 1962-81, Series B, Dublin.
Hägg, Inga (1984). Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 20, Neumünster.
Hägg, Inga (1991). Die Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu: Beschreibung und Gliederung. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 29, Neumünster.
Otroščenko – Rassamakin 1986 = Отрощенко, В. В. – Рассамакін, Ю. Я. (1986). Половецький комплекс Чингульського кургану // Археологія 53, 14-36.
Raddatz, Klaus (1957). Der Thorsberger Moorfund. Gürtelteile und Körperschmuck, Neumünster.
Radiņš, Arnis (2009). Lettlands viele Völker. Archäologie der Eisenzeit von Christi Geburt bis zum Jahr 1200, Zossen.
Vlasatý, Tomáš (2023). Zdobená štítová puklice z Haithabu. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-10-18]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/zdobena-stitova-puklice-z-haithabu/.
Wamers, Egon (1985). Insularer Metallschmuck in wikingerzeitlichen Grabern Nordeuropas. Untersuchungen zur skandinavischen Westexpansion, Neumünster.