Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

„Je gombík knoflíkem?“

PDF

Návrh funkcí velkomoravského gombíku

Tento článek není ničím jiným než příspěvkem do sto let staré diskuze, jakým způsobem mohly být využívány nejznámější velkomoravské šperky, tzv. gombíky. Pod pojmem gombík rozumíme kulovité, zpravidla kovové předměty s očkem, které jsou význačným projevem svébytného velkomoravského šperkařství (Lutovský 2001: 75). V současné chvíli známe přinejmenším 628 gombíků, které byly objeveny zejména na Moravě, v Čechách a na Slovensku (Pavlovičová 1996: 99). V omezené míře známe gombíky také v dalších sousedních zemích a na Balkáně, přičemž aktuálnější propočty spíše hovoří o zhruba 1000 špercích (osobní diskuze s Mgr. Jiřím Koštou).

Přidržíme-li se počtu 628, pak 525 kusů je kovových, 77 skleněných a 26 nemá udaný materiál (Pavlovičová 1996: 100). U kovových exemplářů rozbor následující: 183 stříbrných kusů, 152 kusů z pozlacené slitiny mědi, 85 bronzových kusů, 39 zlatých exemplářů, 27 pozlacených kusů (bez udání podkladového materiálu), 26 pozlacených stříbrných kusů, 8 měděných zástupců, 4 železné kusy a pouze 1 kus postříbřený. Nejběžnější způsob výroby představuje tepání kombinované rytím a vytlačováním, ve 123 případech se objevuje granulace a v 51 případech filigrán (k výrobním postupům více Čáp – Macháček 2011). Co se týče skleněných gombíků, 39 kusů je zelených, 12 modrých, 4 žluté, 2 bílé, 2 duhové, 1 růžový, 1 žlutozelený a 1 kus je tmavý. Pro následující článek bude zásadní otázka rozměrů. Velké množství gombíků nemá udaný rozměr (celých 38 %) a další část gombíků je fragmentární, nicméně u gombíků s popsanými rozměry jsou průměry následující: <10 mm (7,9 %), 11–20 mm (31,7%), 21–30 mm (17,4 %), >30 mm (4,7 %) (Pavlovičová 1996: 100). Průměr gombíků se pohybuje od 9–40 mm (Chorvátová 2009: 7).

614 gombíků pochází z kostrových hrobů, zatímco ostatní byly nalezeny v jámách, na sídlištích či kontext nebyl nalezen (Pavlovičová 1996: 99). V tomto článku nás budou zajímat zejména ty šperky, které byly nalezeny v hrobech v těsné blízkosti kostry. Gombíky se v hrobech objevují samostatně, v párů a ojediněle též ve větším množství. Obecně lze říci, že se často nacházejí v dětských hrobech a hrobech dospělých žen, méně často v hrobech mužů; Milan Hanuliak v případě slovenských hrobů uvádí, že 45,8 % gombíků pochází z dětských hrobů, 25 % z ženských hrobů, 5,5 % z mužských hrobů a 8,5 % gombíků pochází z hrobů nedospělých lidí (Hanuliak 2004: 179). Níže se můžeme podívat na detailnější statistiky (Kostelníková 1973: 39; Pavlovičová 1996: 99):

Přestože se zdá, že je gombíků značné množství, ve skutečnosti se objevují ve zlomku hrobů. Na pohřebišti Staré Město – Na Valách byly gombíky objeveny v 92 hrobech z celkového počtu 1492 (6 %), na pohřebišti Břeclav – Pohansko jsou gombíky známy v 32 hrobech z celkového množství 407 (7 %), u šestého mikulčického kostela se gombíky našli v 7,9 % hrobů, u druhého mikulčického kostela byly nalezeny v 33 hrobech z 285 (11,5 %), na pohřebišti Uherské Hradiště – Horní Kotvice byly gombíky nalezeny v 5 hrobech z 252 hrobů (1,98 %) a na lokalitě Devín – Za kostolom byl objeven pouze jeden gombík z celkového počtu 122 hrobů (0,82 %) (Chorvátová 2009: 13–14). Drahé kovy, vysoce dekorativní styl užívající náročné šperkařské techniky a umístění hrobů v důležitých administrativních centrech poskytuje oprávněné důvody k domněnce, že gombíky souvisí s nejvyšší vrstvou velkomoravské společnosti, která sídlila ve velkých jihomoravských hradištích.

gombik


Gombík z hrobu 35/50 ze Starého Města (Hrubý 1955: Tab. 73).

První pokusy o určení funkce tohoto šperku byly podniknuty již roku 1918 Josefem Schránilem (Schránil 1918), který k problematice zaujímá takový postoj, že menší gombíky interpretuje jako spínadla, zatímco větší a křehčí kusy jako našívané ozdoby. Lubor Niederle se roku 1930 domníval, že gombíky plnily roli knoflíků a sloužily k zapínání tunik a kabátů, ježto jinou formu spon z našich zemí postrádáme (Niederle 1930: 81). Zdeněk Klanica (Klanica 1970) hledal analogie na východě a s jejich pomocí navrhl jednoduchou rekonstrukci oděvu, v němž gombíky fungují jako spínadla výstřihu. Josef Poulík (Poulík 1975: 69) dodává, že východní typ oděvů nebyl na Velké Moravě převzat a že gombíky sice mohly sloužit k zapínání pod krkem, osobně se však kvůli křehkosti spíše kloní k našívání na podklad. Miloš Šolle myšlenku našité aplikace gombíků odmítl (Šolle 1965: 128) a domníval se, že i když byl gombík spínadlem u krku použitým v jenom nebo dvou párech, dnešní knoflík nenahrazoval – zřejmě v tom smyslu, že gombík byl provlékán skrze očko namísto obšitou látkou (Šolle 1984: 168). Magdalena Beranová (1988: 132) se domnívala, že gombíky sloužily k zapínání, které bylo prováděno provlečením šperku poutkem. Nesmírně cennou práci odvedla Eva Pavlovičová, která k tématu přistupuje maximálně objektivně, a sama navrhuje novou teorii – jelikož gombíky absentují v prostých hrobech, předpokládá, že mohly být také součástí speciálního oděvu, například čepic, na nichž visely tak, aby vynikla jejich komplexní dekorace, která je tímto směrem navíc mnohdy orientována (Pavlovičová 1996: 99). Milan Hanuliak, který zpracoval slovenské hroby, se rovněž o větším počtu gombíků ze Slovenska domnívá, že sloužily k sepnutí oděvu v horní části hrudi (Hanuliak 2004: 179). Přesně s opačným tvrzením přichází Hana Chorvátová, která zastává názor, že gombíky byly našívané na honosných oděvech a nebyly spínadly, jelikož pojem gombík je anachronní a protože „se ke spínání oděvů používaly šňůrky“ (Chorvátová 2009: 12). Tento seznam zajisté není úplný, je však reprezentativním výčtem dosud vyslovených teorií, které se během sta let neustále opakují.

Nyní, na po počátku 21. století, v době rozvinuté historické rekonstrukce, vzniká potřeba blíže určit tento šperk a tím identifikovat přesnou podobu oděvu, který by bylo možné použít při rekonstrukci. V této práci zastáváme názor, že jistá část gombíků, nikoli však všechny, reprezentuje spínadla. Našimi hlavními argumenty jsou tyto:

  • Jak můžeme demonstrovat následujícím katalogem, pro raně středověké evropské odívání je naprosto příznačné, že ženské oděvy jsou spínány párovými šperky. Je navíc zřejmé, že je věnován velký důraz na efektivní a estetické zapínání výstřihu, klopy či límečku u krku, které je v mnoha částech Evropy prováděno knoflíkem ne nepodobným gombíku. Lze se domnívat, že střední Evropa v tomto trendu, stejně jako v mnoha dalších, jistě nebyla pozadu oproti okolnímu světu.

  • Zřejmě poprvé v historii máme možnost oděvy kvalitně rekonstruovat a poučit se ze zkušeností lidí, kteří tyto oděvy nosí. Kovová spínadla se ukázala být nesmírně praktickými a vkusnými součástmi oděvů, která umožňují oděvu dokonale padnout na tělo. Nakolik je mi známo, všichni výše zmínění badatelé byli či jsou pouze teoretiky, kteří neměli možnost pobývat v ručně tkaných oděvech delší časové období. Například Klanicovy navržené rekonstrukce svědčí o tom, že si autor dobové odívání značně idealizoval. Doposud vyslovené protichůdné teorie vnímáme jako souboj „našitý gombík = ozdoba“ vs. „spínací gombík = není ozdoba“ (viz Chorvátová 2009: 11–12: „Gombíkům se poměrně jednoznačně přisoudila funkce spínadla a považují se za funkční součást oděvu […]. Názory badatelů, kteří je považovali za ozdobu šatů, stáli v ústraní.“), který je pokřiveným pohledem na dobové oděvnictví a odráží nepochopení tehdejší mentality. Obecně řečeno, u každého šperku je důležitá jeho estetická hodnota. V případně spínadla je šperk našit na podklad, ale současně je využita jeho schopnost fixovat či odjímat části oděvů podle potřeby. Plně se shodujeme s názorem, že čím větší šperk, tím méně pravděpodobně byl využit právě k takovému fixování.

  • Častým protiargumentem využití gombíku jakožto spínadla je jeho křehkost či dekorace provedená jemnou granulací či filigránem. Rozhodně souhlasíme s názorem, že plechové šperky jsou křehké a že u granulovaných a filigránových kusů může dojít ke snadnému poničení. Současně ale chceme naznačit, že:
    1. Jistou míru rizika poškození šperku lze očekávat i při prostém našití.
    2. Jakákoli manipulace s honosným oděvem musela být velmi pečlivá, a to jak při procesu nošení, tak při čištění. Lze očekávat, že gombíky byly nošeny na oděvech z nejlepších dostupných látek (Březinová 1997: 146–169; Kostelníková 1973: 38–40), a to při ceremoniálních příležitostech.
    3. Z oblasti Velké Moravy známe textilní očka, která svědčí o připevnění gombíků na podklad i o fixaci gombíků. Korpus těchto nálezů vynikajícím způsobem zpracovala Šárka Krupičková (Krupičková 2022; Krupičková et al. 2019 a před ní Kostelníková 1973: 33, 38) a má vzrůstající tendenci. Pokud odhlédneme od Velké Moravy například směrem do Čech (Radim) či Ruska (Pskov, Gnězdovo, Kavkaz), lze najít hmotné doklady gombíkům podobných knoflíků se zachovanými očky.
    4. Některé gombíky nesou známky mírného poškození, jiné gombíky se zdají mít křehkou filigránovou dekoraci pouze na vrcholku (např. Milošević 2000: 349–350, heslo IV. 250, e–g).
    5. Ne všechny musely být nošené jako spínadla. Variant nošení mohla být celá řada, jak bude ukázáno níže.
    6. Konečně experimentální pokusy o nošení dutých a křehkých gombíků jakožto spínadel jsou nesmírně vzácné. V podstatě jediný řádný experiment podnikl badatel a reenactor Mgr. Petr Luňák Ph.D., který své poznatky shrnuje následovně: duté gombíky jsou funkčními spínadly pouze v případě, že nesou nízkou váhu. V případě těžkých plášťů či kožichů jsou nefunkční, stejně jako nefungují u spodního oblečení, kde tlačí, deformují se a nevynikne jejich dekorace. Gombíky se osvědčily při sepnutí krátkého pláště, výstřihů a klop na mužských i ženských šatech. Experimenty byly prováděny jak s hrubě granulovanými gombíky, jejichž granulky se občasně vydrolily, tak s filigránovými kusy, které používání vydržely bez úhony. Tepané gombíky doktor Luňák prozatím nezkoušel.

Z tohoto důvodu předkládáme sumář všech možných variant použití, které mají nějakou oporu v soudobém evropském oděvnictví. Řada z nich je sporná a hlavní zájmovou skupinou, tedy archeology i reenactory, bude zřejmě napadena. Jakákoli zpětná vazba bude velmi vítána, zejména pak detailní analýzy pozic gombíků v hrobových celcích, opomenutá ikonografie, analogie i literatura. Tento článek současně slouží jako apel nabádající k přesné rekonstrukci gombíků a experimentování s jejich funkcemi.

pohansko


Pozice gombíků v hrobu č. 336 v Břeclavi – Pohansku.
Kalousek 1971: 183, Obr. 336.


1. Párový šperk

  • 1a – sepnutí peplu (volných šatů) na ramenou
    Peplos je oděvem s jednoduchou konstrukcí, který se pohodlně nosí a je vhodný do teplého počasí. Je znám z antiky i raného středověku, např. Anglie (Owen-Crocker 1986: 42f.), Finska (Lehtosalo-Hilander 1984), baltských zemí (Zariņa 1988) a Ukrajiny (Vasìna 2003).
gombik-1

Rekonstrukce peplu s dvoubodovým zapínáním.
Walton Rogers 2007: Fig. 5.14, kresba Anthony Barton.

iba


Zástěra vyrobená dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

  • 1b – sepnutí zástěry na hrudi
    Níže vyobrazená zástěra odpovídá skandinávské módě, která ovlivnila velkou část Evropy od Islandu po Rusko (ke konstrukci např. Geijer 1938: 153–156). Ke spínání těchto zástěr byly užívány různé druhy párových zdobených broží, které byly opatřené železnými jehlami. Ač je tato analogie sporná, pro podobné uchycení by svědčil fakt, že některé velkomoravské gombíky na sobě nesou známku dvou poutek, namísto toho, aby byly na podklad přímo našity (Kostelníková 1973: 38).
gombik-4

Skandinávský typ ceremoniální zástěry.
Geijer 1938: 154, Abb. 49.

  • 1c – středové zapínání kabátu
    Myšlenka, že by gombíky mohly spínat hedvábný kaftan s úplně či po pás otevřenou přední stranou, je poměrně stará a často se pojí s vyobrazením z Menologia Basilea II. (zhruba rok 1000), na kterém Bulhaři odění do kaftanu zabíjejí křesťanské světce (Klanica 1970: 424). Nutno dodat, že by v úvahu musely přijít jen gombíky, které se v hrobových celcích objevují pouze ve větších počtech (Kostelníková 1973: 39). Tento typ oděvu se navíc, jak se zdá z vyobrazení orantů na mikulčicích nákončí, na Velké Moravě neuplatnil do té míry, že by se stal dominantní. Je přesto zajímavé o této možnosti uvažovat, poněvadž se zdá, že ač byly v Evropě oděvy tohoto typu spíše exotické, lze jejich užívání doložit jak na Kyjevské Rusi (např. Pskov, kde byl nalezen poměrně dobře zachovalý kus oděvu s knoflíky visícími na poutkách, viz Zubkova – Orfinskaja 2015: 380; též je vyobrazen v Izborniku Svjatoslava z 11. století), tak ve Skandinávii (Ewing 2006: 109; Geijer 1938: 143, Abb. 38) a dost možná v dnešním Maďarsku (Fodor 1996: 52–54). Původní pravlast těchto kaftanů však musí ležet v Asii, což dokládají jak vyobrazení (např. znázornění Omurtaga byzantským Janem Skylitzesem v 11. století), tak bohatý nálezový fond z kavkazské Moščevé Balky (Jerusalimskaja 2012: 214, Il. 131).
balka-kaftan


Zachovaný kaftan z Moščevé Balky.
Jerusalimskaja 2012: 214, Il. 131.

  • 1d – sepnutí středového výstřihu či límečku
    Zapínání středového výstřihu či límečku na dva a více knoflíčků se uplatnilo zejména v Rusku. Nálezy jsme našli v povodí horní Volhy, a to v mužských i ženských hrobech (Stepanova 2017: Fig. 106, 183, 185). Tato varianta zapínání límečku je také navrhnuta pro rekonstrukce oblečení Kyjevské Rusi (Vasìna 2003: 261) a navrhuje ji také Zdeněk Klanica pro konstrukci velkomoravského oděvu sepnutého gombíky, které umístil vedle sebe (Klanica 1970: 422, Obr. 1). Navzdory analogiím párové gombíky nenasvědčují umístění pod sebou, a máme-li přijmout tuto variantu, pak pouze s gombíky umístěnými vedle sebe, jak naznačuje Klanica.
volha

Hrob 87 a 101 v lokalitě Berezovtskii a hrob 3 v lokalitě Kozlovo.
Stepanova 2017: Fig. 106, 183, 185.

gombik-10

Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

gombik14

Navržené zapínání párových velkomoravských gombíků.
Klanica 1970: 422, Obr. 1.

  • 1e – sepnutí klopy se dvěma rozparky u krku
    Symetrické umístění dvou gombíků by mohlo vysvětlovat sepnutí klopy se dvěma prostřihy po stranách límečku. Klopa v tomto případě tvoří “bryndáček“, cíp textilu, který vybíhá směrem ke krku. Takovéto řešení je zaznamenáno u jedné z tunik v norském Guddalu (viz Vedeler Nilsen 1992).
gombik-6

Střih tuniky BRM 31/2 z Guddalu. Vedeler Nilsen 1992: 34, Fig. 9.

  • 1f – sepnutí rozparků směřujících na ramena
    Umístění gombíků na ramenou by mohly odpovídat nepříliš dobře zdokumentované výstřihy, tvořené z přední strany půlkruhem, zatímco zadní strany jsou ponechány rovné. Z takto konstruovaného výstřihu do stran vybíhají rozparky, které je možné fixovat podle potřeby. Pod ilustrací uvádíme tři zdroje, které značně kolísají v čase i prostoru.
vystrih

Nahoře vlevo: výstřih dětské tuniky, Egypt, 7.–8. století.
Nahoře vpravo: tunika biskupa Bernarda de Lacarre, Francie, 12.–13. století.
Dole: dalmatika svatého Štěpána z Muretu, Francie, 13. století.

  • 1g – sepnutí dvojité klopy u krku
    Dvojitá klopa opatřená očky, kterou spatřujeme jak v středoasijské turkické tradici (např. Kubarev 2000), tak v arabské (např. al-Mughirův pyxis, truhla z Leyre) či byzantské ikonografii (např. fresky kostela v Pancarliku, Menologion Basilea II.), poskytuje praktické a elegantní zapínání s knoflíčky umístěnými symetricky u krku. Tento nesmírně rozšířený rys se objevuje jak u tunik, tak u kaftanů. Najít zafixované klopy je v ikonografii složité, jelikož nejsnadněji se identifikují klopy rozepnuté. Rozepnuté klopy nápadně podobného druhu lze spatřit na oděvu sokolníka na nákončí ze Moravského Jána (Klanica 1970: 425, Obr. 5), což by mohlo naznačovat, že tato varianta měla na Velké Moravě své zastoupení.
turkicka_tradice

Středoasijské sošky turkické tradice (Kubarev 2000).

gombik-7

Verze Olega Kozlenka s arabskými a byzantskými předlohami.

gombik-8

Gaome Jenkins a její verze s gombíky, zapnutý stav.

  • 1h – sepnutí klopy či bočního rozparku
    V případě této varianty lze uvažovat o klopě, která je zpola přišitá k oděvu, či o hlubokém rozparku, který vybíhal z výstřihu. Nakolik je nám známo, nálezové situace velkomoravských gombíků tuto variantu nedovolují, ale svislá řada malých knoflíčků nalezená v kyčelní oblasti kostry z radimského hradiště by tuto variantu mohla naopak umožňovat (Schránil 1918). Dlouhé rozparky či případně jedna strana překrývající druhou je rys, se kterým se setkáváme u kaftanů, o nichž byla řeč v 1c. Užití tato varianta nalezla opět mezi kočovníky, což potvrzují nálezy z Kavkazu (Jerusalimskaja 2012: Il. 116, Il. 140) i Maďarska (Fodor 1996: 54).
balka

Zachovaný kaftan z Moščevé Balky.
Jerusalimskaja 2012: 194, Il. 116.

gombik-11

Tunika s klopou vyrobená dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

  • 1i – ozdoba šňůrek určených k zavazování výstřihu na jeden uzlík
    V souvislosti s nošením gombíků se často zmiňuje kamenná soška z balkánské Biskupije (11. století), jež vyobrazuje muže, z jehož vrchní části tuniky visí na šňůrkách kulovité předměty interpretované jako slavné velkomoravské šperky (Klanica 1970: 425). Výstřih na jeho tunice se zdá být poměrně nápadný, široce rozevřený. Pokud je naše představa správná, šňůrky s gombíkovitými koncovkami mohly sloužit k zapínání takového výstřihu. Lze si dobře představit, že podobné řešení operující s textilními šňůrkami bylo užíváno u ženských šatů raného středověku, u nichž byl hluboký výstřih z důvodu kojení potřebný (Pernoudová 2002: 165); příklad můžeme najít například u šatů z ruského Pskova (Zubkova – Orfinskaya – Mihailov 2010: 297). Vyobrazení analogické sošce z Biskupije můžeme nalézt v anglosaském Eadwigově žaltáři (British Lib., MS Arundel 155, fol. 93r, 1012–1023), kde je Goliáš zřejmě oděný do typické dánské módy – tuniky se čtvercovým výstřihem, v jehož okraji je zašitá šňůrka (opět s kulovitými koncovkami), jíž lze zavázat hned u krku (Ewing 2006: 17, 90). Jak se zdá, toto řešení se v důsledku politické situace v zemi stalo v 11. století poměrně populární, a tak jej nelze vztahovat pouze ke skandinávskému oblečení.
gombik-13

Kamenná soška z Biskupije. http://gliptoteka.mdc.hr.

gombik-12

Ženské šaty spínané u krku šňůrkami. Julia Kovalevskaja.

gombik-24

Eadwigův žaltář (British Lib., MS Arundel 155, fol. 93r, 1012–1023.

  • 1j – ozdoba a zarážka na šňůrkách se dvěma uzlíky
    Alternativní řešení, podobné vyobrazení z kamenné sošky z Biskupije, představuje tunika z dánského Viborgu z 11. století (Fentz 1992). Tato lněná, střihově netypická košile, která má boční rozparek u výstřihu, má čtvercový výstřih obehnán kolem dokola zašitou šňůrkou. Ta na přední straně ústí do dvou uzlíků, skrze které jsou do kříže provlečeny volné konce šňůrek, jež dále volně visí a jsou ukončeny dalšími uzlíky sloužícími jako zarážky. 
viborg

Košile z Viborgu a její výstřih. Fentz 1992: kresba 23 a 21.

  • 1k – dvoubodové sepnutí pláště
    Někteří autoři se domnívali či domnívají, že párové gombíky sloužily k sepnutí pláště (Kalina 2010: 10), což je ještě více umocněno faktem, že Velké Moravy takřka nejsou známa jiná spínadla. S touto variantou experimentovali někteří reenactoři s různým výsledkem. Za nejzdařilejší považuji variantu prezentovanou skupinou Moravia Magna – Historical Craft, která přišila párové gombíky na tuniku, a plášť se dvěma očky pověsila za tyto gombíky. Dalším řešením je našití gombíků přímo na okraje pláště. Další možnost naznačuje soška z Biskupije, která je někdy interpretována jako vyobrazení muže s pláštěm, který je zapínán na dva řemínky zakončenými gombíky (Kostelníková 1973: 37). Ve archeologické expozici zámečku Pohansko je vystaven obraz, na němž je vyobrazen ženský přehoz s našitými gombíky, který je možné stáhnout pomocí šňůrky upevněné za poutka gombíků či za gombíky samotné.

Gombíky našité na tuniku, za něž je pověšený plášť. Výroba: Moravia Magna – Historical Craft.

gombik-20

Miloš Bernart s pláštěm fixovaným dvěma gombíky.

gombik-21

Tomáš Humaj s pláštěm fixovaným dvěma gombíky.

  • 1l – šperk na náhrdelníku, koncovky řetízků
    Podle Pavlovičové jsou v 19 hrobech z České a Slovenské republiky gombíky použity jako součásti náhrdelníku (Pavlovičová 1996: 99). Jako příklady si můžeme uvést hrob 119/49 ve Starém Městě (Hrubý 1955: 436, Tab. 58) či hrob 20 z Kopčan (Hanuliak 2004: 179, Tab. LIV:8). Další případy uvádí Chorvátová (2009: 12). Zmínit v této souvislosti můžeme raně středověké oděvy z Kavkazu a Egypta, na kterých lze nalézt očka umístěná na ramenou (Jerusalimskaja 2012: 74, Il. 43, 206–7, Il. 124; egyptská paralela viz zde) – do takových oček byly zasouvány knoflíky, které byly umístěny na koncích řetízků, jež nebylo tím pádem potřeba navlékat na krk. Pokud by byly gombíky koncovkami řetízků, nacházely by se symetricky na ramenou.
hanuliak


Náhrdelník z lokality Kopčany, hrob 20. Hanuliak 2004: 326, Tab. XLVI:8.

veronika_nahrdelnik

Gombíky jako součást náhrdelníku. Veronika Tabáková.

balka3


Ženské šaty z Moščevé Balky (Jerusalimskaja 2012: 206–7, Il. 124). Oděv, který má přes celou vrchní část našitou ohromnou připínací klopu, na níž jsou, kromě jiného, našitá očka k připínání řetízků s korálky.

balka-retizek


Řetízek z Moščevé Balky (Jerusalimskaja 2012: 74, Il. 43), zakončený korálky či knoflíky, které je možné zasunout do oček.

  • 1m – našitá ozdoba
    Podle řady badatelů měly gombík představovat našité ozdoby, aniž by přitom plnily funkci spínadla (viz Chorvátová 2009: 11–12). Toto je dosti dobře možné u granulovaných a velmi velkých kusů. Přímé doklady tohoto ovšem nemáme. Denáry knížat Oldřicha a Břetislava zpodobňují gombíkům podobné kuličky na hrudi, ale jsou příliš schématické a bližší určení neumožňují (Schránil 1918). V okolní Evropě lze s určitostí nalézt drahé šperky našívané na oblečení, ale není nám znám žádný našívaný šperk ve formě kulovitého přívěsku. Ačkoli gombíky mohly být jednoduše připevněné na drahém textilu, kde plnily svůj reprezentační účel, zavrhovat bychom neměli ani myšlenku, že na našitá poutka s gombíky bylo možné připnout kus oděvu, jakož i šperk nebo jiný předmět (viz 1l).
gombik-18

Tomáš Humaj se svou verzí.

gombik-19

Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

chorvatova


Navržená rekonstrukce oděvu s našitými gombíky.
Chorvátová 2009: 14, Obr. 2.

  • 1n – ozdoba hlavy, čapky či čelenky
    Občasně se lze setkat s názorem, že gombíky mohly být ozdobou hlavy. Kupříkladu Eva Pavlovičová se domnívá, že gombík byl našit na čapku tak, aby by v horizontální poloze a vynikla jeho dekorace (Pavlovičová 1996: 99). Vilém Hrubý se na základě 11 staroměstských hrobů domníval, že se gombíky nosily jako ozdoba účesu a společně s náušnicemi, díky čemuž se objevují v oblasti spánků (Hrubý 1955: 92). Pravdou je, že připojení k čapce, šátku, čelence či zapletení do vlasů by mělo řadu slovanských paralel (Ristovska 2010). Některé velké ozdoby v maďarských hrobech (zejména z lokality Sárrétudvari-Hízóföld) jsou interpretovány tak, že mohly být zaplétány do vlasů (Nepper Ibolya 2002: 237. káp), což by mohlo být další zajímavé použití. Nejméně jedna čapka z Moščevé Balky má na spáncích našité gombíkům podobné knoflíčky, za které je možné upnout spodní část čapky na způsob ušanky (Jerusalimskaja 2012: 186, Il. 112)
temple_rings

Některé navržené metody nošení „koltů“ a záušnic. Ristovska 2010: Pl. 6, 9, 14.

haidu2


Kresebná rekonstrukce hrobu č. 118 z Sárrétudvari-Hízóföld, Maďarsko.
Převzato z Nepper Ibolya 2002: 388, 237. káp.

celenka

Použití gombíků jako ozdoba čelenky. Veronika Tabáková.


2. Nepárový šperk

  • 2a – sepnutí peplu na jednom rameni
    Stejné údaje, jako v případě 1a.
gombik-2

Rekonstrukce peplu s jednobodovým zapínáním.
Walton Rogers 2007
: Fig. 5.11, kresba Anthony Barton.

  • 2b – sepnutí středového výstřihu či límečku
    Samostatná spínadla výstřihů a límečků bychom mohli najít snad každém koutě raně středověké Evropy. Některé gombíky k této variantě přímo vybízejí – kupříkladu v Žižicích byl jeden drobný gombík nalezen u krku kostry (Kalina 2010: 11). Zdeněk Klanica navrhuje tuto metodu pro rekonstrukci velkomoravského oděvu (Klanica 1970: 422, Obr. 1). Řadu analogií můžeme nalézt také v Rusku, u ženského i mužského oděvu (Stepanova 2017: Fig. 108, 165, 194).
gombik-23

Šaty vyrobené dílnou Vesna Craft. Veronika Tabáková.

gombik-15

Navržené zapínání samostatných velkomoravských gombíků.
Klanica 1970: 422, Obr. 1.

  • 2c – sepnutí bočního rozparku u výstřihu
    Boční rozparek, který vybíhá z výstřihu, se zdá mít dlouhou tradici nejen v evropském oděvnictví. Zmínit můžeme vyobrazení ve Svatohavelském zlatém žaltáři (St. Gallen, Stiftsbibliothek. Cod. Sang. 22, fol. 2; 9. století) a skandinávské tuniky z Bernuthsfeldu (Schlabow 1976: Abb. 149–150) a Viborgu (Fentz 1992), které mají boční rozparky výstřihů, jež by umožňovaly jednoduché sepnutí pomocí jednoho gombíku. Stejné řešení má dalmatika Rogera II., vyrobená v Palermu ve 12. století (Bauer 1998). Téže rozparky lze spatřit u oděvů z raně středověkého Kavkazu (Orfinskaja 2001: Рис. 2. 26). Podobný rys uplatňují také skvěle zachované dětské tuniky z raně středověké Sýrie (Pfister 1951: Tunika č. 119) a Egypta, které mají rozparek orientovaný směrem k levému rameni a je možné ho zapnout textilním knoflíkem či šňůrkami (viz např. zde, zde, zde, zde, zde, zde).
gombik-25

Tunika z Bernuthsfeldu. Schlabow 1976: Abb. 149–150.

Boční rozparek zapínaný gombíkem. Reenactor Roman Král.

  • 2d – sepnutí klopy kryjící výstřih
    Tuniky z norského Skjoldehamnu (12. století) a turecké manazanské jeskyně (8.–11. století) aplikují límeček a středový výstřih, který je překryt zpola přišitou klopou na boku zapínanou knoflíkem či korálkem (Beatson 2008–13Løvlid 2009: Fig. 39, Fig. 41). Toto řešení se zřejmě vyskytuje i v byzantské ikonografii. Jestliže se ve většině mužských hrobů objevuje samotný gombík, může odpovídat právě variantám 2b, 2c, 2d.
gombik-27

Schématický nákres tuniky z norského Skjoldehamnu.
Rebecca Lucas, http://www.medieval-baltic.us/skjold.html

gombik-28

Schématický nákres byzantské tuniky z turecké manazanské jeskyně.
Peter Beatson 2008-13.

Mozaika v kostele Nea Moni na ostrově Chios, Řecko, 11. století. Peter Beatson.

  • 2e – sepnutí pláště
    Řada dobové i pozdější evropské ikonografie ukazuje kruhové spínadlo pláště na pravém rameni. Jak jsme již naznačili výše, experiment ukázal, že gombík je schopný nést lehký či krátký plášť poměrně dobře. Množství kulovitých spínadel plášťů je zobrazeno v Kodexu vyšehradském (XIV.A.13) z 11. století. Ze stejné doby pochází Izbornik Svjatoslava, který rovněž znázorňuje podobné spínadlo pláště. Konečně musíme zmínit také plášť z Moščevé Balky, který je sepnut kulovitým spínadlem (Jerusalimskaja 2012: 203, Il. 121).
gombik-30

Spínadla plášťů z kodexu vyšehradského (XIV.A.13), 11. století – 3r, 4v, 13v, 29v.

balka2

Plášť z Moščevé Balky, který je sepnut kulovitým spínadlem.
Jerusalimskaja 2012: 203, Il. 121.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na PatreonuBuymeacoffee nebo Paypalu.


Literatura

Bauer, Rotraud (1998). The mantle of King Roger II and related textiles in the Schatzkammer of Vienna. The Royal Workshop at the court of Palermo. In: Rosalia Varoli-Piazza (ed.). Interdisciplinary Approach to the Study and Conservation of Medieval Textiles: interim meeting, Palermo 22–24 Ottobre 1998, Palazzo Steri, Rome, 15–20.

Beatson, Peter (2008–13). A Byzantine Shirt from Manazan Caves, Turkey. Dostupné z:
http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/manazan_shirt/manazan_instructions.htm

Beranová, Magdalena (1988). Slované, Praha.

Březinová, Helena (1997). Doklady textilní výroby v 6. – 12. století na území Čech, Moravy a Slovenska. In: Památky archeologické 87, 124–179.

Čáp, Pavel – Macháček, Jiří (2011). Tajemství výroby velkomoravského šperku. Archeologický experiment, Praha.

Ewing, Thor (2006). Viking Clothing, Stroud.

Fentz, Mytte (1992). Vikingeskjorten fra Viborg, Viborg.

Fodor, István (1996). The Ancient Hungarians : exhibition catalogue, Budapest.

Geijer, Agnes (1938). Birka III. Die Textilfunde aus den Gräbern, Stockholm.

Hanuliak, Milan (2004). Veľkomoravské pohrebiská. Pochovávanie v 9.–10. storočí na území Slovenska, Nitra.

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.

Chorvátová, Hana (2009). Kultúrno-historický význam gombíkov. In: Studia mediaevalia Bohemica, 1/1, 7–19.

Izbornik Svjatoslava = Изборник великого князя Святослава Ярославовича 1073 года / [С предисл. Геннадия Карпова], Санкт-Петербург 1880.

Jerusalimskaja 2012 = Иерусалимская, А.А. (2012). Мощевая Балка. Необычный археологический памятник на Северокавказском шёлковом пути, СПб.

Kalina, David (2010). Raně středověké gombíky z Čech, Praha : Univerzita Karlova v Praze [bakalářská práce].

Kalousek, František (1971). Břeclav-Pohansko. 1, Velkomoravské pohřebiště u kostela : archeologické prameny z pohřebiště, Brno.

Klanica, Zdeněk (1970). Velkomoravský gombík. In: Archeologické rozhledy XXII, 421–446.

Kostelníková, Marie (1973). Velkomoravský textil v archeologických nálezech na Moravě, Praha.

Krupičková, Šárka (2022). Velkomoravské gombíky. Původ, účel a vývoj artefaktů v živé kultuře 9. století, Brno : Masarykova univerzita [disertační práce].

Krupičková, Šárka et al. (2019). Exact evidences of the use of spherical buttons (gombíky): two case studies from Moravian finds – Exaktní doklady používání gombíků: dva příklady z moravských nálezů a jejich paralely. In: Přehled výzkumů 60-2, Brno, 57-77.

Kubarev 2000 = Кубарев Г.В. (2000). Халат древних тюрок Центральной Азии по изобразительным материалам // Археология, этнография и антропология Евразии. №3(3). Новосибирск, стр. 81–85.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (1984). Ancient Finnish costumes, Helsinki.

Løvlid, Dan Halvard (2009). Nye tanker om Skjoldehamnfunnet, Bergen: Universitetet i Bergen [magisterská práce].

Lutovský, Michal (2001). Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha.

Milošević, Ante (2000). Hrvati i Karolinzi. Katalog, Split.

Nepper Ibolya, Módyné (2002). Hajdú-Bihar megye 10–11. századi sírleletei, 1. rész, Budapest-Debrecen.

Niederle, Lubor (1930). Příspěvky k vývoji byzantských šperků ze IV.–X. století, Praha.

Orfinskaja 2001 = Орфинская, О. В. (2001). Текстиль VIII-IX вв. из коллекции Карачаево-Черкесского музея: технологические особенности в контексте культуры раннесредневековой Евразии, Москва.

Owen-Crocker, G. R. (1986). Dress in Anglo-Saxon England, Manchester.

Pavlovičová, Eva (1996). K vypovedacej schopnosti gombíka u naddunajských Slovanov v 9. storočí. In: Slovenská archeológia XLIV–1, 95–153.

Pernoudová, Regine (2002). Žena v době katedrál, Praha.

Pfister, R. (1951). Textiles de Halabiyeh (Zenobia), Paris.

Poulík, Josef (1975). Mikulčice – sídlo a pevnost knížat velkomoravských, Praha.

Ristovska, Natalija (2010). ‘Temple Pendants’ in Medieval Rus’: How were they Worn? In: Ch. Entwistle & N. Adams (ed.), ‚Intelligible Beauty‘: Recent Research on Byzantine Jewellery, London, 203–211.

Schlabow, Karl (1976). Textilfunde der Eisenzeit in Norddeutschland, Neumünster.

Schránil, Josef (1918). Typy pravěkých a ranně středověkých knoflíků v Čechách. In: Zprávy Waldesova musea knoflíků – sbírka spínadel šatních všech způsobů a dob III., 3./4., 1918, 57–61.

Stepanova, Iuliia (2017). The Burial Dress of the Rus‘ in the Upper Volga Region (Late 10th–13th Centuries), Leiden.

Šolle, Miloš (1965). Ohlas velkomoravského šperku v Čechách. In: Velká Morava – Almanach Moravského muzea, 125–128.

Šolle, Miloš (1984). Staroslovanské hradisko, Praha.

Vasìna, Zìnaïda (2003), Ukrainian Chronicle of Clothing, Kyiv.

Vedeler Nilsen, Marianne (1992). Draktmaterialet fra Guddal: Funksjon og visuell kommunikasjon, University of Bergen).

Walton Rogers, Penelope (2007). Cloth and Clothing in Early Anglo-Saxon England, AD 450–700, York.

Zariņa, Anna (1988). Lībiešu apģērbs 10.–13. gs., Riga.

Zubkova – Orfinskaja 2015 = Зубкова Е.С. – Орфинская О.В. (2015). Текстиль из камерных погребений Старовознесенского некрополя Пскова // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., стр. 373–394.

Zubkova E.  Orfinskaya O.  Mihailov K. (2010). Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov. In: North European Symposium from Archaeological Textiles X. Ancient Textiles series Vol. 5, Oxford, 291298.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *