Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Konstrukce raně středověkých tunik

PDF

Úvod

Raně středověké odívání je mimořádně populární téma, které poutá pozornost po více než sto posledních let. Otázku, jak vypadaly oděvy Přemyslovců, Velkomoravanů, Franků, Vikingů nebo třeba starých Rusů, si pokládají mnozí z laické i odborné veřejnosti. Výzkum evropského oblečení 5.-12. století však provází řada limitací, mezi nimiž můžeme jmenovat:

  • Organické nálezy včetně textilu snadno podléhají zkáze. Nálezy, které máme k dispozici, představují náhodná torza, pocházející zpravidla z elitních hrobů nebo náhodných objevů z ledovců, rašelinišť či vodních ploch.
  • Řada vykopávek byla provedena v době, kdy jakákoli organika byla považována za odpadní či nezajímavý materiál, nikoli za předmět zkoumání. Množství objeveného textilu proto utrpělo při vykopávkách či nedostatečně kvalitním skladování.
  • Výzkum je decentralizovaný a probíhá do značné míry lokálně. To znamená, že mezi jednotlivými regiony Evropy neprobíhá komunikace, což omezuje možnosti hledání analogií a tvorbu obecných závěrů.
  • Výzkum se obvykle pohybuje na teoretické rovině a je zatížen skutečností, že autoři obvykle nepodnikají snahu oděvy fyzicky zrekonstruovat a podrobit experimentům.

Neuspokojivý stav věcí se lepší až v posledních pěti dekádách: při vykopávkách a konzervaci jsou zavedeny důslednější postupy a vyprofilovali se profesionálové, kteří se zaměřují pouze na zkoumání historického textilu. Na tomto místě je vhodné uvést několik důležitých autorů, kteří se problému raně středověkých textilií a střihů věnovali či stále věnují: Andersson (2003; 2005; Andersson Strand 2005; Andersson Strand – Demant 2023; Andersson Strand – Mannering 2017), Appelgren-Kivalo (1907), Arwidsson (1942; 1954; 1977), Ball (2005), Banck-Burgess (2000; 2003; 2007), Bartel (1998; 1999; 2003; 2005; 2007; Bartel – Knöchlein 1993; Bartel – Nadler 2005), Bauer (1998; 2004a-b), Brandenburgh (2010a-b; 2012; 2016), Braun (1907), Bravermanová (2000; 2006; et al. 2023), Březinová (2010; 2012; 2013; 2014; Březinová – Přichystalová 2014), Cardon (1992; 1993; 1996; 2007), Clauss (1976; 1976/1977), Coatsworth (2001; 2007; Coatsworth – Fitzgerland 2001; Coatsworth – Owen-Crocker 2007; 2018), Crowfoot (1983; 1990; et al. 2001; Crowfoot – Chadwick Hawkes 1967), Cybulska (Cybulska – Maik 2014; Cybulska et al. 2018), Davidan (1981; 1989), Dawson (2002; 2003; 2015), Desrosiers (2004; Desrosiers – Rast-Eicher 2012), Efimova (1966), Ewing (2006a-b), Falk (1919), Falke (1913; Lessing – Falke 1913), Farke (1990; 1998; 2001; Gabriel – Farke 2003), Fechner (1977; 1982; 1985; 1993; 1999), Fentz (1987; 1989; 1992; 1998), Fitzgerald (1997; 2000), Gabra-Sanders (1998; 1999; 2001), Garver (2009; 2010; 2013), Geijer (1938; 1979; 1980; 1983), G̦inters (1981), Gjessing (1938), Gorp (1986), Granger-Taylor (1989a-c; 1991; 1994a-b), Griciuvienė (2016), Grömer (2018; 2019; et al. 2017; Grömer – Müller 2008), Grupa (2004; 2008; 2009), Hägg (1967-1968; 1969; 1971; 1974; 1982; 1983; 1984a-c; 1986; 1988; 1991; 1999; 2000; 2002; 2003; 2015), Hald (1951; 1980), Harangi (2022; et al. 2023), Haas-Gebhard (2012; 2013; Haas-Gebhard – Nowak-Böck 2012), Hayeur Smith (2015a-b; 2020; et al. 2019), Heckett (2001; 2003; 2004; 2010; 2013; 2017), Hedeager Krag (1989; 1994; 1998; 1999; 2003; 2004; 2005; 2007; 2008; 2010; Hedeager Madsen 1990), Henry (1992; 2004), Hensellek (2020), Herget (2011), Hoffmann (1964; 1966), Hundt (1958; 1966; 1967; 1972; 1973; 1977; 1980; 1981; 1984a-b; 1985; 1987; 1992; 1994; Hundt – Hopf 1970), Chvoščinskaja (1984; 2004; Kvhoschchinskaia 1992), Ingstad (1979; 1980; 1982; 1988; 1999), Jakovčik (2017; 2018a-b), Jakunina (1940; 1947), Jerusalimskaja (1992; 2012; Ieruzalimskaja 1996), Jørgensen (1986; 1987; 1991; 2012; Jørgensen – Walton 1986), Kajitani (2001), Kania (2007; 2010), Kirjavainen (Hammarlund et al. 2008; Kirjavainen – Riikonen 2007), Kostelníková (1972; 1973; 1990), Krupičková (2022a-b; et al. 2019), Larsson (2003; 2007; 2020), Lehtosalo-Hilander (1984; 2000; 2001), Lester-Makin (2017; 2019; 2020), Linscheid (2016; 2017), Lukešová (2011; 2015; et al. 2017), Magoula (2008; 2018), Maik (1986; 1991; 2021), Malmius (1996; 1998; 2001; 2002; 2003; 2020), Mannering (2017; Mannering – Rimstad 2023; Berghe et al. 2023), Michailov (2005; 2010; Orfinskaja – Michailov 2013; 2020; Mikhailov 2008), Miller (2014a-c), Munksgaard (1984; 1988; 1989; 1991), Muthesius (1989; 1992; 1993; 1997; 2004; 2008; 2016), Müller (2003), Müller-Christensen (1955; 1960; Schuette – Müller-Christensen 1964), Nahlik (1964; 1965; 1971; Kamińska – Nahlik 1958), Niepold (2015; 2016; 2023; Codreanu-Windauer – Niepold 2019; Niepold – Röckelein 2013), Nockert (1982; 1991; Christensen – Nockert 2006; Nockert – Ræder Knudsen 1996), Nowak-Böck (2012; Nowak-Böck – Looz 2013; Nowak-Böck – Schneebauer-Meißner 2012), Orel (1964; 1965), Orfinskaja (2001; 2011; 2017; 2018; Kočkurkina – Orfinskaja 2014a-b; Orfinskaja – Michailov 2020; Orfinskaja – Nikitina 2014; Orfinskaya – Arzhantseva 2013; Orfinskaya – Pushkina 2011; Zubkova et al. 2010; Zubkova – Orfinskaja 2016), Owen-Crocker (1976; 2010; 2017; 2019; 2021; et al. 2012; Coatsworth – Owen-Crocker 2007; 2018), Papas (1965), Peek (2008; 2015; 2016; 2020a-b; et al. 2017; Peek – Nowak-Böck 2016; Peek – Walter 2008), Pertegato (2014; 2019), Pettersson (1968), Pīgozne (2018; 2020; Davidson – Pīgozne 2010), Pritchard (1980/84; 1984; 1992; 2017; 2021; et al. 2019), Püschel (et al. 2019), Rabiega (2019), Rast-Eicher (2003; 2004; 2005), Rimstad (1998; 2019; et al. 2021; Berghe et al. 2023; Rimstad – Ojantakanen 2015), Ræder Knudsen (1996; 2005; Hedeager Krag – Ræder Knudsen 1999), Saburova (1975; 1976; 1997; Saburova – Elkina 1991), Scherping (2001; 2005), Schlabow (1953; 1959; 1974; 1976), Schneebauer-Meißner (2012; 2015), Schrenk (2007; 2011; 2016; Schrenk – Reichert 2011), Siegmüller (2008; 2010; 2013; Peek – Siegmüller 2016; 2018a-b), Sikorski (1989/90; 2012; et al. 1998; 2005), Stepanova (2017; 2019), Thunmark-Nylén (2006), Tidow (1988; 1995; Tidow – Schmid 1979), Toplak (2010), Türk (Bollók et al. 2009; Türk et al. 2022), Urbanová (2009; Urbanová – Leite 2009; Urbanová – Pulpán 2016), Vahter (1928; 1934; 1945; 1952), Vajanto (2003; 2014; 2015; Kirkinen et al. 2022), Vedeler (2011; 2013; 2014ab; 2015a-b; 2019; 2021; et al. 2018; Łucejko et al. 2021; Vedeler Nilsen 1992), Walton Rogers (Walton 1988; 1989a-b; 1991; Jørgensen – Walton 1986; Walton Rogers 1997; 2007; 2014a-b; Walton Rogers – Thompson 2018), Zariņa (1960; 1970; 1988; 1990; 1994; 1999; 2006; Apala – Zariņa 1991), Žeiere (2005; 2008a-b; 2010; 2013; 2017), Žilina (2018). Stejně tak můžeme zmínit důležité publikační řady, které se věnují zveřejňování textilních nálezů v Evropě: Ancient Textiles Series, Archaeological Textiles Newsletter (ATN) / Archaeological Textiles Review (ATR), Bulletin de Liaison du Centre International d’Etude des Textiles Anciens, Costume, Medieval Clothing and Textiles, North European Symposium for Archaeological Textiles (NESAT), Textile history.

Tyto změny samozřejmě přinesly i ojedinělé snahy o rekonstrukci textilu a oděvů v akademickém prostředí. Ty nejvýznačnější publikovali Bau (1981), Ejstrud (et al. 2011), Fentz (1994), Jørgensen (1994), Kania (2007), Mannering (Mannering et al. 2023; Mannering – Rimstad 2023), Pasanen (Karisto – Pasanen 2021; Pasanen – Sahramaa 2021), Urbanová (Urbanová – Leite 2009; Urbanová – Pulpán 2016), Wåhlander (et al. 2023) a Žeiere (2017). Komunita reenactorů se svým detailním fokusem na přehlížené aspekty odívání a jeho praktické schopnosti nabízí bezprecedentní komplementární zdroj dat, který v posledních dvaceti letech přehodnocuje pohled na raně středověké oděvnictví jako celek. Hlavními hybateli v tomto odvětví dosud byli badatelé Peter Beatson, Susanna Broomé, Nille Glæsel, Mervi Pasanen, Hilde Thunem a Roland Warzecha.

V následujícím článku použijeme všechny tyto dostupné zdroje k tomu, abychom se pokusili postihnout hlavní logiku výroby tunik a podobných oděvů v raném středověku. Článek je věnován akademikům, reenactorům i širší veřejnosti, kterou zajímá téma historického odívání. Pokud jste reenactor nebo výrobce, můžete přeskočit na závěrečné poznámky pro reenactory.

Archetypální oděv mužů a žen v raném středověku ve velké části Evropy.
Oxford, Bodleian Library, MS. Junius 11, f. 45.


Volba materiálu

V evropském raném středověku do úvahy přicházejí následující materiály:

  • Rostlinná textilní vlákna. Nejběžnější byl nepochybně len, avšak objevuje se též konopí a kopřiva (Březinová 1997: 125). Ve výjimečných případech evidujeme dovozovou bavlnu (Cardon 1996).

  • Živočišná textilní vlákna. Typickým zástupcem této kategorie je ovčí vlna, méně známými pak jsou koňské žíně, lidské vlasy, mohér, zvířecí srst (Březinová 1997: 125-7). Nejluxusnějším materiálem této skupiny je hedvábí.

V různých regionech přitom vidíme dva způsoby nakládání s těmito materiály:

  • Přímořský a horský okruh západní, severní a zčásti střední Evropy. V oděvnictví se užívají se oba druhy materiálů, a to typicky tak, že rostlinná textilní vlákna a hedvábí v oděvnictví sloužily k výrobě lehkých, vzdušných oděvů užívaných v interiéru, kupříkladu spodního prádla a košil, zatímco látky z živočišných vláken jsou vhodné na svrchní oděvy užívané venku. Ilustraci poskytují staroseverské rodové ságy, kde se lněné textilie přímo spojují s domácím prostředím a vlněné oděvy s pohybem mimo hospodářství.

  • Stepní okruh východní, jihovýchodní a zčásti střední Evropy. Živočišná vlákna mimo hedvábí se v oděvnictví takřka nepoužívají. Oděvy se dominantně vyrábějí ze lnu či hedvábí, jež jsou podšité kožešinou. V tomto kulturním okruhu se v podstatě neprodukují mužské tuniky.

Oděvní textilie z rostlinných vláken jsou až na výjimky vyrobené v plátnové vazbě (příklad výjimek viz Hundt 1980: 157; Lukešová et al. 2017: 283; Walton 1989b: 346). Oproti tomu oděvní vlněné látky jsou málokdy utkané v plátnové vazbě a jsou zpravidla v keprových vazbách. Typickou vazbou používanou k výrobě vlněných oděvů je 2/2 kepr. Hlavní výhodou keprových vazeb je jejich pružnost, která přispívá k lepšímu vzhledu a delší živostnosti (v řádu let).

Otázka gramáže originálních textilií je nesmírně složitá a v podstatě ji nelze stanovit. Textilie často nacházíme v destruovaných stavech, které neumožňují zvážení, a tak otázka gramáže nikdy nebývá součástí archeologických publikací. Jedna z mála publikovaných hodnot je tloušťka přízí, která je v případě vlněných přízí rozdělena na velmi jemné (<0,5 mm), jemné (0,5-0,75 mm), hrubé (0,75-1,5 mm) a velmi hrubé (>1,5 mm) (Brandenburgh 2010a: 52). Záležitost se komplikuje i proto, že vlákna v rámci jednoho oděvu nemusí být vyrovnaná a mohou se pohybovat na obou extrémech škály (Vedeler – Hammarlund 2017: 30). Jednou z možností, jak rámcově nastínit gramáže původních látek, je pomocí porovnání hustoty tkaní moderních a historických látek. Kupříkladu vidíme, že čtyřvazný kepr má u historických textilií obvykle 13-44 vláken na čtvereční cm, přičemž moderní vlny utkané v téže vazbě při zhruba 18 vláknech na cm dosahují gramáže 400 g/m a při zhruba 40 vláknech gramáže přibližně 185 g/m. Z toho by vyplýval předpoklad, že historické 2/2 kepry mohly mít gramáže kolem 180-450 g/m. Gramáž velkomoravských vlněných textilií byla stanovena na 230-540 g/m (Orel 1964: 21). To dobře odpovídá současnému oděvnictví, kde se lehké vlněné látky pohybují v rozpětí 200-300 g/m, zatímco těžší kolem 500-600 g/m. V každém případě se dobře ukazuje, že pro výrobu méně kvalitních a zimních oděvů včetně plášťů bylo užito látek s vyšší gramáží, zatímco nákladnější oděvy nošené přímo na těle byly vyrobeny z kvalitnějších a splývavějších látek nižší gramáže.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je ctyrvazny-1024x487.jpg.

Schéma různě jemných čtyřvazných keprů – nejběžnější vazby vlněných textilií raného středověku. Zdroj: Schlabow 1976: Abb. 155-6.


Šíře látky

Základní vstupní branou do studia raně středověkého evropského oděvnictví je diskuze o šíři dobových látek a konsekvencích, které šířka ovlivňuje. Zásadní prací je v tomto ohledu přehlížená kniha Cut my Cote, kterou roku 1973 publikovala Dorothy Burnham. Burnham přesvědčivě prokázala, že konstrukce oděvů je přímo závislá na šířce tkalcovských stavů: kultury, které vyvinuly široké stavy a které produkovaly široké látky, měly tendenci vyrábět široké oděvy z jednoho kusu látky. Oproti tomu ty kultury, které užívaly úzké tkalcovské stavy, vyráběly úzké látky, které bylo třeba rozstříhat a sešít. Z důvodu malé šíře látky bylo při stříhání hlavní logikou provádět co možná nejrovnější linie tak, aby vzniklo minimum odpadu či vůbec žádný. V konečném důsledku oděvy vyrobené z látky o úzké šířce proto mnohem více přiléhají k tělu.

Toto pozorování skvěle odráží dominantní trend v raně středověké Evropě, nakolik jej můžeme posoudit ze skromných fyzických dokladů a ikonografie. Evropské mužské oděvy, pomineme-li oblečení dětí a vysokých světských a církevních představitelů, jsou vyrobené z úzkých, podomácku vyráběných látek o šíři 45-90 cm (např. Fentz 1987; Zariņa 1999: 149-150) a dobře kopírují siluetu. Důležitým poznatkem je, že v podstatě každá tunika se v detailech odlišuje a žádné dvě tuniky nejsou dokonale identické, a to dokonce ani v těch případech, že se dvě tuniky nalezly pohromadě. To značí, že výrobci striktně nelpěli na dodržování určitých střihů, ale následovali jiné cíle: snahu o dodržení módní siluety za použití střihu, během něhož nevznikne žádný nebo minimální přebytek. Stejnou logiku spatřujeme u oděvů až do novověku (např. Gjessing – Gjessing 1940; Nockert 1997; Østergård 2004). Za tímto musíme vnímat snahu velice účelně nakládat s materiálem, který byl považován za natolik drahý, že jím nelze plýtvat. Můžeme zmínit, že s textilem se v raném středověku zacházelo jako s investičním materiálem, jenž měl někdy zákonem danou kvalitu, šíři a hodnotu (Hayeur Smith 2015a). Experimentální výroba tuniky z Viborgu ukázala, že celý proces od vypěstování lnu přes tkaní po bělení a ušití trvá neuvěřitelných 300-400 hodin (Ejstrud 2011: 79). Experimentální výroba vlněné tuniky z Lendbreenu byla spočítána na obdobnou časovou dotaci (Vedeler – Hammarlund 2017: 30). Není tak divu, že se oděvy stávaly dary a odměnami (např. Melnikova 2011: 90).

Otázka bezezbytkové výroby ovlivnila několik autorů do té míry, že do svých prací zahrnuli schémata s předpokládaným způsobem, jak byly dané díly získány z metráže o úzké šířce. Kromě Burnham jde o Fentz (1998), Orfinskou (2017; Orfinskaya – Arzhantseva 2013; Orfinskaya – Pushkina 2011) a Schlabowa (1976). Orfinskaja vytvořila propracovaná schémata pro kaftany, která dokazují, že tento fenomén není vlastní pouze tunikám, nýbrž i otevřeným kavkazským oděvům. Následující schéma je naším návrhem, který prezentuje sedm konstrukcí tunik z různě dlouhých pruhů látek, při nichž vzniká pouze minimum přebytečného materiálu nebo vůbec žádný.


Rozbor

S vědomím výše uvedeného můžeme přikročit k detailnímu rozboru nálezových tunik a jejich jednotlivých konstrukčních rysů. Pro zjednodušení si můžeme tuniku rozdělit na čtyři oblasti, a to:

  • Prvek 1: konstrukce trupu
  • Prvek 2: konstrukce suknice
  • Prvek 3: řešení průkrčníku
  • Prvek 4: řešení rukávů a průramků

Nyní se postupně zaměříme na tyto jednotlivé prvky / oblasti. Ke každému prvku připojíme obšírný komentář, který postihne základní údaje i konkrétní formy. Varianty známé z nálezů i předpokládané jsou vizualizovány, přičemž pro lepší pochopení znázorňujeme relevantní část červenými liniemi.


Prvek 1

Základním a obvykle největším dílem tuniky je obdélný pás představující trup oděvu. Ten je častěji vyroben v základní šíři textilie, někdy je však skládaný z více dílů. Tento pás je obvykle rovný, nevypasovaný, přičemž dobrého kopírování těla je dosaženo pomocí rukávů a podpažních klínů, ačkoli existují i výjimky (např. Burnham 1973: 11; Coatsworth – Owen-Crocker 2018: 216). Tunika se na rozdíl od kaftanů či kabátů vyznačuje tím, že není na předním dílu otevřená.

Na tomto předsunutém místě musíme uvést důležitou skutečnost, která se vztahuje ke způsobu nošení tunik. Z ikonografie napříč kontinentem je zřejmé, že mužské tuniky byly záměrně nošeny tak, aby zakrývaly opasek (např. London, BL, MS Arundel 60, 4r; Paris, BNF, Lat. 1, 423r; London, BL, MS Stowe 944, 6r; Praha, Národní knihovna, XIV.A.13, 29v; Paris, BNF, Latin 1141, f. 14). V západoevropské a středoevropské ikonografii je opasek skrýván do záhybů tuniky až do 12. století (např. London, BL, Harley 2802, f. 190). Tunika z toho důvodu musela být o několik centimetrů delší a v oblasti pasu obtočena kolem pásu. Experimentálně se osvědčilo, že při průměrné šíři opasku 2 cm je třeba prodloužit tuniku o zhruba 6 cm (příklad rekonstrukce zde). Důvody tohoto nošení můžeme pouze hádat, avšak experiment ukázal, že důvod může být praktické povahy: jelikož trup je přílišně až nekomfortně vypasovaný, díky povytažení suknice a obmotání tuniky kolem opasku vznikne v oblasti hrudi jisté navolnění. Navolnění nenarušuje vypasování a současně činí nošení tuniky pohodlnější. Dalším praktickým důvodem může být lepší forma izolace proti chladnému vzduchu vanoucího zpod suknice.

Následující schéma se vyjadřuje k tomu, jak je konstruován základní díl tuniky a zda jsou trup a suknice vytvořeny z jednoho kusu či nikoli.

První obrázek (1) znázorňuje tuniku, jejíž trup a suknice nejsou dělené a které nedisponují ramenním švem. Tomuto schématu odpovídají například obě tuniky z Guddalu (Vedeler Nilsen 1992: 29, 34), obě tuniky ze Skjoldehamnu (Gjessing 1938: 39) či tunika z Kragelundu (Østergård 2004: Fig. 89). Variantu s ramenním švem vyobrazuje druhý obrázek (2). Tuto metodu nejlépe ilustruje tunika z Moselundu (Østergård 2004: Fig. 95) nebo tunika z Thorsbergu (Schlabow 1976: Abb. 140). Do výčtu můžeme zapojit i tuniky, jejichž trup a suknice nejsou dělené a nedisponují ramenním švem, ale jsou dělené vertikálními švy (3). Dělit tak lze na oděvy s jedním středovým švem (3a), známým kupříkladu z Asie (viz Kato 2002: 99), a na oděvy dělenými na tři části (3b), jež jsou zastoupeny kusy ze Sensu (Muthesius 1997: Pl. 59a) a Castel Sant’Elia (Braun 1907: Bild 28-32). Čtvrtý obraz (4) reprezentuje tuniku s děleným trupem a suknicí, která nemá ramenní šev. Příkladem první varianty (4a) je konstrukce šatů ze Salaspils Laukskola (Zariņa 1999: 48. att.). Tunika z Viborgu (Fentz 1992), která nemá dělenou suknici, avšak má zdvojený trup, tuto variantu vizuálně připomíná. Druhá varianta (4b), zastoupená dalmatikou Rudolfa ze Šlesviku (Scherping 2005: Abb. 35), má trup a suknici oddělené separátním obdélným dílem. Následuje varianta téže tuniky s ramenním švem (5), pro kterou nemáme žádný fyzický doklad a přidáváme ji pro úplnost. Poslední a velmi zajímavou formou tuniky je oděv složený z mnoha malých odstřižků, tzv. patchworková tunika (6). Nejznámějším exemplářem je tunika z Bernuthsfeldu (Schlabow 1976: Abb. 149). Z tohoto výčtu může být zřejmé, že tuniky s ramenním švem tvoří v nálezovém korpusu minoritu.

Varianty, které byly ve schématu označeny hvězdičkou (*), mohou mít trup sestavený z více dílů, jak ukazuje následující rozvinutí.

V případě první varianty (1) je trup zhotoven ze dvou vrstev, které jsou prošité. Touto velmi neotřelou konstrukcí disponuje pouze tunika z Viborgu (Fentz 1992). Druhou variantou je skupina oděvů, jejichž trup je vytvářen či spoluvytvářen rukávy. Do této skupiny zapadají oděvy, jejichž trup je tvořen dvěma oddělenými rukávy s vertikálně umístěným švem uprostřed (2a). Jde o populární formu u ženských šatů v Africe (např. Borla – Oliva 2015), Americe (např. Hald 1980: 356), Asii (např. Orfinskaya – Lantratova 2010: 52) i Evropě (Lehtosalo-Hilander 2001: 24) od doby bronzové po novověk. Podobné znaky vykazuje i tunika z lokality Högom (Nockert 1991: 32). Druhou formou (2b) jsou tuniky s rukávy vyrobenými z jednoho dílu a nejsou děleny vertikálním švem. Toto řešení se objevuje u některých dalmatik (např. Scherping 2005: Abb. 48) a dětských tunik z Egypta (Kwaspen – Verhecken-Lammers 2015: 153).

Třetí a poslední skupina (3) zastřešuje tuniky, jejichž trup je složený z různého počtu pásů. První uvedená forma má trup vytvořený ze dvou identických polovin, přičemž šev se nachází ve středu (3a). V Evropě k této metodě můžeme přiřadit záda šatů ze Salaspils Laukskola (Zariņa 1999: 48. att.). Dále je znám nejméně jeden oděv, jehož trup je dělen na 3 díly (3b), a to dalmatika Rudolfa ze Šlesviku (Scherping 2005: Abb. 35). Předpokládá se existence i vícedílných trupů (3c). Jeden nález podobný princesovému řešení byl nalezen v Haithabu (fragment H18; Hägg 1984b: 43, viz rekonstrukce). Vizuálně podobné řešení má také oděv sokolníka na stříbrném terčíku z Uherského Hradiště (Klanica 1970: Obr. 4; Mlíkovský 2005: Obr. 1). Poslední variantou (3d) je trup s dělenými náramenicemi, který známe z ženských šatů z Gnězdova (Orfinskaja 2018: 430).


Prvek 2

Další bod se týká variant řešení suknic. Nejzásadnějším bodem, jež je potřeba na tomto místě uvést, je pochopení, že tuniky jsou oděvy dlouhé nejméně po stehna a často po oblast kolen (po zkrácení tuniky kvůli založení za opasek). Z toho důvodu limitují pohyblivost (délku kroku). Nemá-li být omezena hybnost nebo zkrácena suknice po úroveň boků, lze tento problém vyřešit třemi hlavními způsoby:

  • suknice je opatřena bočními rozparky
  • suknice je opatřena klíny, případně klíny s rozparky
  • oděv je ponechán velmi široký na úkor velkého množství zpracované látky

Výsledkem mohou být níže prezentované varianty.

První varianta (1) představuje suknici, která nedisponuje žádnými klíny ani rozparky. Tuto variantu nacházíme na rozměrných a vzdušných oděvech, konkrétně kontinentálních dalmatikách (např. Coatsworth – Owen-Crocker 2018: 216; Scherping 2005: Abb. 48) a dětských tunikách a ženských šatech z raně středověkého Egypta (Kwaspen – Verhecken-Lammers 2015: 153). Druhou variantou (2) je suknice s bočními rozparky. Jde o poměrně populární řešení, rozpoznatelné u tunik z Bernuthsfeldu (Schlabow 1976: Abb. 149), Guddalu (Vedeler Nilsen 1992: 29), Viborgu (Fentz 1992), Zalachtovje (Chvoščinskaja 1984: 41) a tunik vyobrazených v ikonografii (např. St. Gallen, Stiftsbibliothek, Cod. Sang. 22, f. 2, f. 59). Jde o variantu navrženou pro baltské tuniky (Apala – Zariņa 1991: 17; Zariņa 1999: 40. att.). Boky tuniky z Thorsbergu disponuje šňůrkami, které jsou interpretovány jako šněrování, jímž nositel mohl regulovat otevření / uzavření oděvu (Schlabow 1976: 70, Abb. 137).

Následuje skupina variant (3), u níž jsou suknice opatřeny bočními klíny. Velmi běžným řešením jsou boční klíny, které dosahují po pás (3a). Variantu lze nalézt kupříkladu u tunik ze Špýru (Herget 2011: 84), Skjoldehamnu (Løvlid 2009: Fig. 30), tuniky Raimonda z Toulouse (Cardon 1996: Fig. 112), u skupiny kontinentálních tunik 12.-13. století (např. Braun 1907: Bild 26, Bild 27, Bild 28-32, Bild 35; Fillitz 1954), u raně středověkých tunik z Egypta a Sýrie (Dawson 2002: Fig. 2, Fig. 3, Fig. 4) a rovněž v ikonografii (Owen-Crocker 2017: 4-6). Alternativou jsou klíny dosahující rukávu (3b), které jsou méně časté a jež se vyskytují u několika egyptských tunik (Dawson 2002: Fig. 5), kočovnických oděvů (např. Pearson et al. 2019: 58), tuniky z Manazanu (Dawson 2002: Fig. 1) a nejméně tří kontinentálních tunik 12.-13. století (Braun 1907: Bild 28-32). Jde o populární formu u ženských šatů od doby bronzové po novověk (Lehtosalo-Hilander 2001: 24). Nejneobvyklejší variantou je oděv s princesový členěním, kde klín dosahuje ramen (3c). Jeden z mála nálezů s touto metodou pochází ze syrského Halabije (Dawson 2002: Fig. 4), ačkoli se zdá, že podobnou konstrukcí disponuje také nejméně jedna evropská dalmatika (Muthesius 1997: Pl. 59a).

Obměnou předchozí skupiny jsou suknice s nízkými bočními a středovými klíny (4), které jsou přítomné u tunik z Kragelundu (Østergård 2004: Fig. 89), Moselundu (Østergård 2004: Fig. 95), Skjoldehamnu (Løvlid 2009: Fig. 12) a které přežily až do středověku, jak ukazují nálezy z Bockstenu (Nockert 1997: Fig. 39) a Grónska (Østergård 2004). K této skupině může patřit kus oděvu z opatství Saint Maurice d’Agaune (Muthesius 1997: Pl. 103b). Platí, že středové klíny jsou zpravidla použity spolu s bočními klíny (výjimkou jsou např. Anderlini 2015: 57, 73). Závěrečnou skupinou jsou tuniky se suknicemi vytvořenými z pásů (5). První variantou je suknice z kombinovaných pásů a klínů (5a), která může doprovázet trup vyrobený podobným způsobem. Klíny z Haithabu (fragment H55A) mohou pocházet ze suknice této varianty (Hägg 1984b: 46). Mezi jednotlivými díly tohoto fragmentu se nachází 6 cm dlouhý neprošitý otvor, který je interpretován jako možná kapsa, což je naprosto unikátní řešení, které nemá obdoby (Hägg 1984b: 42-5; pokusná rekonstrukce zde). Stejně tak je však možné, že se jedná o nezáměrný otvor vzniklý opotřebením. Variantu nadto můžeme pravděpodobně najít u tří obrazových zdrojů – výšivky z Bayeux (tituli 7), stříbrného terčíku se sokolníkem z Uherského Hradiště (Klanica 1970: Obr. 4; Mlíkovský 2005: Obr. 1) a na nákončí z Moravského Jána (Klanica 1970: 425, Obr. 5). Možnou suknici identickou s oděvem sokolníka z nákončí z Moravského Jána je povolžský nález z Ruseničinského mohylníku (Orfinskaja – Nikitina 2014: 74). Druhá varianta je vytvořena ze dvou pásů (5b) a v podstatě jde pouze o obměnu bezrozparkové a bezklínové varianty (1). V raném středověku se předpokládá u ženských šatů ze Salaspils Laukskola (Zariņa 1999: 48. att.), nicméně ji u ženských oděvů lze doložit již před naším letopočtem (Lehtosalo-Hilander 2001: 24).

Varianty, které byly ve schématu označeny hvězdičkou (*), jsou opatřeny klíny, které si zaslouží krátký separátní komentář. Klíny suknice patří mezi mimořádně variující detaily, které se u každého oděvu mírně liší. Pokud lze vůbec hovořit o nějakých zákonitostech, zdá se, že existují dvě základní varianty: klíny jednoduché (1) a klíny složené (2), jejichž vybrané příklady níže uvádíme.

S klíny se ne vždy zachází symetricky v rámci jednoho oděvu (Løvlid 2009: Fig. 12), klíny se tudíž neřídí estetikou, nýbrž spíše praktičností při výrobě a užívání. Mezi tvary neexistují pravidla. Obvykle se klíny stávají rovnoramenné a pravoúhlé trojúhelníky a lichoběžníky, existují však i méně pravidelné tvary, které výjimečně zahrnují konvexní a konkávní křivky. Horním limitem počtu klínů na jeden bok oděvu je 8 (Braun 1907: Bild 28-32). Pozoruhodným jevem je použití klínů, v jejichž středu se nacházejí rozparky (viz Østergård 2004: Fig. 89; Vedeler Nilsen 1992: 29). V případě rozparků ve středu suknice se jedná o rys, který se začal používat až v poslední čtvrtině 10. století (viz Paris, BNF, Latin 9448, f. 69v) a velké popularity nabyl až v 11. století (Owen-Crocker 2017: 7-9) a který významně usnadňoval jízdu na koni. Horní část klínu je často nařasena tak, aby klín měl sklady (např. Braun 1907: Bild 27, Bild 35; Østergård 2004: Fig. 89; Fig. 95), což musíme chápat dílem jako konstrukční efekt, dílem jako důležitý estetický prvek dobového odívání, který je patrný i v ikonografii (např. London, BL, Cotton MS Tiberius C VI, 8v).

V ikonografii nacházíme také situace, kde je suknice vykasána tak, že na dvou místech přední části tuniky vykukují stehna. Jde o situace, kdy se nositel brodí vodou (výšivka z Bayeux, tituli 6), hřeje se u ohně (London, BL, Cotton MS Tiberius B V/1, f. 8r), pracuje na poli (London, BL, Cotton MS Tiberius B V/1, f. 6v) nebo dokonce svádí souboj (Paris, BNF, Latin 9448, f. 70r). Jako možnost se jeví, že suknice je v oblasti bočních klínů obrácena naruby a zastrčena za opasek. Kasání a fixování suknice je potenciálně zmíněno i ve staroseverských písemných pramenech (Ewing 2006a: 91-2). Pomineme-li panovnické tuniky a dalmatiky (např. Schulze-Dörrlamm 1992: Taf. 3), suknice tunik před 12. stoletím nikdy nedosahuje pod kolena, takže nabízí velkou svobodu pohybu a umožňuje kupříkladu běh (např. Los Angeles, J. P. Getty Mus., 85.MS.79.1.recto).


Prvek 3

Můžeme konstatovat, že hlavní logika většiny průkrčníků (vynecháme-li dětské tuniky) je co možná největší přiléhavost ke krku. Průkrčníky jsou proto poměrně drobné a jsou často vybaveny rozparky, díky nimž lze prostrčit hlavu do oděvu. Tyto rozparky jsou následně zapnuty pomocí spínadel. Rozparky byly u mužských a ženských oděvů různě dlouhé a Sága o lidech z Lososího údolí (kap. 34) dokonce uvádí, že přespřílišně dlouhý rozparek u mužské tuniky může být ze strany ženy základem pro zahájení rozvodového řízení, protože nositel nepůsobí dosti mužně (Ewing 2006a: 55-6). Dlouhé rozparky totiž usnadňovaly kojení (Vlasatý 2023).

Spínadla mohou být kovová či organická. Skupinu kovových spínadel představují nejrůznější druhy spon, jehlic, háčků a knoflíků (jako příklad uveďme Carlsson 1988 či Krupičková 2022b), zatímco organickými spínadly mohly být jehlice (Heckett 2001: 93; Schwarz-Mackensen 1976), textilní knoflíky (např. Brenker 2015: Abb. 8; Hensellek 2020: Fig. 4.7b; Kajitani 2001: 97) a šňůrky (Ewing 2006a: barevná příloha 13; Fentz 1992; Jurčević 2016: 169; Nothdurfter 2002: 48; Zubkova et al. 2010: 296). Knoflíky byly k oděvům upevňovány pomocí poutek anebo byly přímo našity na textil bez použití poutka (Zubkova – Orfinskaja 2016: 380). V případě použití více kusů knoflíků mohly tyto být navlečeny na řemínek, který byl fixován separátně (Orfinskaja 2018: 433). Textilní poutka jsou buď přišita doprostřed látky nebo k samému okraji oděvu: konkrétními formami jsou jednoduchá a jednobodově upevněná poutka (Bartel 1999: 21; Jerusalimskaja 2012: 207; Krupičková et al. 2019: Obr. 2; Løvlid 2009: Fig. 41; Zubkova – Orfinskaja 2016: 378) nebo dlouhá a průběžně upevněná poutka (např. Hensellek 2020: Fig. 4.7c; Orfinskaja 2018: 434; Orfinskaja – Michailov 2020: 43; Zubkova – Orfinskaja 2016: 380). Spínadla byla obvykle fixována protikusy ve formě textilních poutek, avšak máme dochované i vetkané či obšité otvory uprostřed látky (Kostelníková 1973: Obr. 7.2; Möller-Wiering 2011: 43-4; Schlabow 1976: Abb. 137) a výjimečně také kovové protikusy s otvorem pro sepnutí (Kainov 2012: 104; Malmius 2001: 79).

Evidujeme tři velké skupiny tvarů průkrčníků. První z nich (1) jsou jednoduché tvary bez dodatečných rozparků, které nabývají tvarů oválu/obdélníku (1a) a kruhu (1b). Ovál či obdélník (1a) se objevuje u germánských tunik (např. Schlabow 1976: Abb. 157), kontinentálních dalmatik (např. Herget 2011: 84; Scherping 2005: Abb. 48) a dětských tunik z raně středověkého Egypta (Kwaspen – Verhecken-Lammers 2015: 153). Kruhové průkrčníky (1b) jsou přítomné u kontinentálních dalmatik a tunik (např. Scherping 2005: Abb. 35) a často je vídáme i v ikonografii, kde může jít o jistou formu zkreslení. Dalším řešením je trojúhelný průkrčník (1c), které Dawson navrhuje pro jednu raně středověku tuniku z Egypta (Dawson 2002: Fig. 3; 2015: Chart 1.2). Podobný trojúhelný průkrčník, avšak s rozparkem, je znám z miniaturních šatů z Astany (Orfinskaya – Pushkina 2011: Fig. 10). Výčet skupiny završuje půlkruhový průkrčník (1d), známý z dalmatiky papeže Klementa II. (Müller-Christensen 1960: Taf. 27-8). Čtvercové tvary průkrčníků bez dodatečných rozparků z nálezů neznáme.

Druhá skupina (2) je nejvíce početná reprezentuje rozličné tvary, které pracují s použitím jednoho rozparku, který lze sepnout spínadlem. Relativně běžný je tvar klíčové dírky (2a), který známe u tunik z Moselundu (Østergård 2004: Fig. 95), Manazanu (Dawson 2002: Fig. 1), baltských tunik z Priekulu Gugeri a Zvirgzdenes Isnauda (Apala – Zariņa 1991: 17; Žeiere 2017: 52-3), kavkazských oděvů (Orfinskaja 2001: 225), tunik 13. století (např. Anderlini 2015: 73), egypských tunik (Dawson 2002: Fig. 5) i ikonografie (např. Jacobsen – Moltke 1941: 271; Owen-Crocker 2017: 10). Předpokládá se také u tunik a šatů z horního Povolží (Stepanova 2017: Fig. 106, 183, 185) a je dobře indikován pomocí malých kruhových broží umístěných u krku (Hägg 1974: 19). Rozevřenější varianta ve tvaru obrácené kapky (2b) patří mezi nejrozšířenější tvary průkrčníků a lze ji zaznamentat u tuniky ze Skjoldehamnu (Løvlid 2009: Fig. 20), u baltofinských košil z Pļaviņu Radzes (Zariņa 1999: 40. att.), Salaspils Laukskola (Zariņa 1999: 48. att.) a Zalachtovje (Chvoščinskaja 1984: 41), u kavkazských oděvů (Orfinskaja 2001: 225) i v pozdějším středověku (např. Anderlini 2015: 57). Kruhový či půlkruhový průkrčník s jedním bočním rozparkem zasahujícím na rameno (2c) je znám u raně středověkých tunik z Egypta (Burnham 1973: 11; Kwaspen – Verhecken-Lammers 2015: 153) a Sýrie (Pfister 1951: Pl. I). Další tvary tvoří kruhové a čtvercové průkrčníky s jedním bočním rozparkem směřujícím na prsa (2d). Kruhové varianty s rozparkem jsou známy u tuniky z Bernuthsfeldu (Schlabow 1976: Abb. 149–150), u kavkazských oděvů (Orfinskaja 2001: 225), u série tunik z 12.-13. století z lokalit Assisi (Braun 1907: Bild 35), Castel Sant’Elia (Braun 1907: Bild 28-32), Sens (Braun 1907: Bild 27) a Utrecht (Braun 1907: Bild 26) a korunovačních tunik Viléma II. a Rogera II. (Brenker 2015: Abb. 5-6; Fillitz 1954). Výjimečně se vyskytuje i v ikonografii (Brenker 2015: Abb. 7). Čtvercová varianta není tak rozšířena a je známa pouze ze Suzdalu (Saburova – Elkina 1991) a Viborgu (Fentz 1992). Posledním zástupcem této skupiny jsou čtvercové průkrčníky opatřené středovými rozparky (2e), které jsou známy z anglosaských rukopisů období 975-1075 (např. Ewing 2006a: barevná příloha 13, viz též článek Tuniky se čtvercovými výstřihy).

Třetí skupinu (3) reprezentují průkrčníky, které jsou vybavené dvěma rozparky. První varianta (3a) je modifikací průkrčníku ve tvaru klíčové dírky (2a), která je současně vybavena rozparkem směřujícím na záda. Tuto variantu nacházíme u tuniky z Kragelundu (Østergård 2004: Fig. 89). Následuje tvar obrácené kapky, který je doplněn o boční rozparek (3b); tento tvar známe z tuniky Jindřicha II. (Brenker 2015: Abb. 1-2), jakož i ze dvou rukopisů přelomu 9. a 10. století – St. Gallen, Stiftsbibliothek, Cod. Sang. 22, f. 2 a Angers, BM, Ms. 24, f. 7v. Kruhový průkrčník s jedním rozparkem směřujícím na prsa a jedním rozparkem směřujícím na ramena (3c) je zastoupen jediným nálezem ze severního Kavkazu (Orfinskaja 2001: 307). Rozšířením kruhového či půlkruhového průkrčníku s jedním bočním rozparkem zasahujícím na rameno (2c) je průkrčník se dvěma rozparky umístěnými na ramenech (3d). Tuto variantu nacházíme jak u dětských tunik z raně středověkého Egypta (Kwaspen – Verhecken-Lammers 2015: 153; Linscheid 2016: Taf. 6), tak z nejméně čtyř kontinentálních oděvů 7.-13. století: košile královny Balthildy (Laporte 2012: 136), tuniky biskupa Bernarda de Lacarre (https://art.rmngp.fr/) a sv. Štěpána z Muretu (http://www2.culture.gouv.fr) a modré dalmatiky ze Sensu (Muthesius 1997: Pl. 59a). Náš výčet tvarů zakončuje kruhový průkrčník se dvěma k hrudi směřujícími rozparky (3e), jejž známe z tuniky z Guddalu (Vedeler Nilsen 1992: 34).

Jelikož řasení materiálu na okrajích průkrčníku je evidováno pouze u ženských šatů (Orfinskaja 2018: 430; Zubkova et al. 2010: 296) a nikoli tunik, můžeme pokročit dále. Varianty, které byly ve schématu označeny hvězdičkou (*), jsou v některých případech kombinovány s klopou, která kryje rozparek průkrčníku či celý prostor hrudi. Hlavní funkcí klopy je možnost regulace tepla a lepší vzdušnost/izolace oděvu, u ženských oděvů klopy slouží k zakrytí dlouhých rozparků užitečných při kojení. Předpokládáme čtyři hlavní varianty.

První varianta (1) představuje čtverci podobnou klopu, která je na dvou stranách přišita k oděvu a která je opatřena poutkem, jež lze připnout pomocí knoflíku. Variantu známe z tuniky ze Skjoldehamnu (Løvlid 2009: Fig. 39) a tuniky z Manazanu (Sudár – Petkes 2014: 146). Druhá varianta (2) není založena na žádném textilním nálezu a je pouze předpokládaná (viz rekonstrukce). Vágně připomíná čtverce aplikované do oblasti hrudi na brních v období 1.-3. čtvrt. 11. století, o nichž se uvažuje jako o svěšené ochraně úst (Embleton 2000: 8; Stephenson 2007: 87). Metoda umožňuje kompletní svěšení či poloviční otevření průkrčníku. Třetí varianta (3) operuje s tím, že na celou oblast průkrčníku je našit velký obdélník se vlastním průkrčníkem, který lze částečně odklápět a fixovat pomocí spínadla – tato metoda je vhodná k překrytí dlouhých rozparků určení ke kojení a je známa ze dvou nálezů ze severního Kavkazu (Jerusalimskaja 2012: Il. 124; Orfinskaja 2001: 307). Poslední prezentovaná varianta (4) představuje dvojitou klopu, jež poskytuje praktické a elegantní zapínání s knoflíčky umístěnými symetricky u krku. Tuto metodu typicky spatřujeme ve středoasijské turkické tradici (např. Kubarev 2000; 2002), v arabské (např. al-Mughirův pyxis, truhla z Leyre) i byzantské ikonografii (např. fresky kostela v Pancarliku, Menologion Basilea II.), kde se rys objevuje jak u tunik, tak u kaftanů. Rozepnuté klopy nápadně podobného druhu lze spatřit na oděvu sokolníka na nákončí z Moravského Jána (Klanica 1970: 425, Obr. 5). Najít zafixované klopy je v ikonografii složité, jelikož nejsnadněji se identifikují klopy rozepnuté. Obdobným způsobem, avšak s použitím jedné šňůřky namísto knoflíků, funguje řešení krku na tunice z Viborgu (Fentz 1992). S drobně obměněnou podobou se v západoevropské ikonografii setkáváme až do 13. století (Krabath 2001: 214).

Přikročíme k závěrečnému bodu diskuze o řešení oblasti krku. Velká část tunik postrádá límec a je ponechána prostá (1). Některé tuniky a šaty byly vybaveny stojatým límcem (2), který je někdy vyztužený výšivkou (např. Rabiega 2019: 142) nebo organickou vložkou z kůže či březové kůry (Jakovčik 2018b; Stepanova 2017: 308-9). Límečky jsou známy z tunik ze Skjoldehamnu (Løvlid 2009: Fig. 39), Mammenu (Østergård 1991: 134) a Manazanu (Sudár – Petkes 2014: 146) a z ženských šatů z Moščevé Balky (Jerusalimskaja 2012: Il. 124). Stojáčky se zdají být populární na staré Rusi (Jakovčik 2018b; Orfinskaya – Pushkina 2011: Fig. 3; Saburova 1976). Třetí a relativně mimořádnou variantou je kapuce (3), která se objevuje na tunice z Bernuthsfeldu (Hahne 1925). Porovnatelné nálezy z Evropy chybí, ale existují v Asii (Kato 2002: 69). Kniha o záboru země a v Sága o spojencích zmiňují oděv nazývaný kápa, který definují jako pláštěnce podobný oděv s kapucí a jedním rukávem (Ewing 2006a: 105). Podobné pršipláště bez rukávů (např. Mayr-Harting 1999: Tab. XIV) i s rukávy (např. Hague, KB, 76 F 13, f. 3v) můžeme najít v ikonografii. Použití kapuce v raném středověku s určitostí značí venkovní použití a ochranu před deštěm.


Prvek 4

Čtvrtý bod diskuze se týká rukávů. Hned v úvodu je třeba podotknout, že typické rukávy drtivé většiny raně středověkých oděvů jsou dlouhé a při oblečení dosahují po zápěstí. Přestože existují oděvy s krátkým rukávem (např. Muthesius 1997: Pl. 59a) či bezrukávové oděvy (např. Hägg 2015: 57; Kwaspen – Verhecken-Lammers 2015: 153; Laporte 2012: 136), tyto byly buďto dětské oděvy, anebo byly nošeny přes další spodní vrstvu, což jsou důvody, proč jsou bezrukávové oděvy poměrně volné a vzdušné. Dominantní trend v konstrukci rukávů je nepochybně takový, že rukávy mají poměrně těsně kopírovat nositelovu ruku. Sága o Grettim (kap. 17) zmiňuje extrémní případ, kdy žena zašívá hlavnímu hrdinovi rukávy každé ráno po oblečení, což naznačuje velice úzké rukávy.

Pokročíme-li k otázce usazení rukávů na trup tuniky, existuje několik variant, které ilustruje následující schéma.

První skupina (1) odpovídá rukávům, které jsou umístěné přímo na hlavní díl trupu. Tato skupina je zdaleka nejčetnější způsob, který můžeme u tunik evidovat. Lze hovořit o dvou variantách. První varianta (1a) má rovný průramek a je typickým řešením v raném středověku (např. Braun 1907: Bild 27, Bild 28-32; Dawson 2002: Fig. 1; Fentz 1992; Gjessing 1938: 39). Druhou a méně častou alternativou je tvarovaný průramek (1b). Nalézt ji můžeme například u tuniky z Moselundu (Østergård 2004: Fig. 95); drobně tvarované průramky nacházíme u tunik z Guddalu (Vedeler Nilsen 1992: 29) i Viborgu, u které je pak rukáv usazen na úzký obdélný pás (Fentz 1992).

Nejneobvyklejší variantou oděv s princesový členěním, kde klín dosahuje ramen a rukáv je usazen na tento klín (2). Průramek je rovný. Jediný nález s touto metodou pochází ze syrského Halabije (Dawson 2002: Fig. 4). Třetí skupinu (3) jsou tuniky, u nichž jsou rukávy tvořeny stejným dílem jako trup. Tato skupina již byla popsána výše. První varianta (3a) je tvořena dvěma oddělenými rukávy s vertikálně umístěným švem uprostřed trupu, které odpovídají moderní definici kimonového rukávu. Jde o populární formu u ženských šatů na mnoha kontinentech od doby bronzové po novověk (např. Borla – Oliva 2015; Hald 1980: 356; Lehtosalo-Hilander 2001: 24; Orfinskaya – Lantratova 2010: 52; Stein 2012: Obr. 107). Podobné znaky vykazuje i tunika z lokality Högom (Nockert 1991: 32). Druhá varianta (3b) zastupuje tuniky, jejichž rukávy jsou vyrobeny z jednoho dílu a nejsou děleny vertikálním švem. Toto řešení se objevuje u některých dalmatik (např. Scherping 2005: Abb. 48) a dětských tunik z Egypta (Kwaspen – Verhecken-Lammers 2015: 153).

S tvary průramků významně korespondují i tvary rukávů, které obecně vzato nejsou pokročilé, zejména v porovnání s následujícími stoletími středověku. Horní okraj rukávu je nejčastěji rovný, netvarovaný, který dobře kopíruje rovný nebo mírně tvarovaný průramek. Méně obvyklý je okraj tvarovaný, který odpovídá tvarovanému průramku. Jedním z mála příkladů je nízkohlavicový okraj rukávu tuniky z Moselundu (Østergård 2004: Fig. 95), podobný je též rukáv z Haithabu (Hägg 1984b: 59). Vhodné srovnání asijského raně středověkého rukávového materiálu a porovnání s dnešními rukávy nabízí Kato (2002: 100), který ukazuje, že archaické rukávy netíhnou vysokohlavicovému okraji. Možným vysvětlením je, že se raně středověcí krejčí jednoduše bránili vysoké spotřebě textilu a snažili se pracovat co možná nejúspornějším způsobem.

Podle počtu dílů můžeme rozlišovat mezi rukávy jednodílnými (1) či vícedílnými (2). Jednodílné rukávy můžeme kromě dětských egyptských tunik (např. Kwaspen – Verhecken-Lammers 2015: 153) a kontinentálních dalmatik (např. Braun 1907: Bild 26, Bild 27, Bild 28-32, Bild 35; Fillitz 1954) nalézt u tunik z Bernuthsfeldu (Schlabow 1976: Abb. 149), Guddalu (Vedeler Nilsen 1992: 29), Manazanu (Dawson 2002: Fig. 1), Moselundu (Østergård 2004: Fig. 95) a Skjoldehamnu (Løvlid 2009: Fig. 12). Rukávy jsou prostorově poměrně náročné díly, a proto není neobvyklé, že jsou skládány z menších dílů o různých trojúhelných či čtyřúhelných tvarech. Dobrými příklady jsou tuniky z Guddalu (Vedeler Nilsen 1992: 34), Kragelundu (Østergård 2004: Fig. 89) a Viborgu (Fentz 1992). Stejnou logiku ukazuje rukáv z Haithabu (Hägg 1984b: 59) a rukávy dalších oděvů (např. Orfinskaya – Lantratova 2010: 52; Orfinskaya – Pushkina 2011: Fig. 3).

Velice důležitým aspektem dobových rukávů je zužování směrem ke koncům. Zřejmě jedinými oděvy, které tento prvek postrádají, jsou církevní dalmatiky (např. Muthesius 1997: Pl. 59a; Scherping 2005: Abb. 48) a některé egyptské tuniky (Dawson 2002: Fig. 5). Dominantním tvarem je tak plynule zužovaný čtyřúhelník, méně obvyklé jsou výrazně zužované rukávy podobné kimonovým (např. Braun 1907: Bild 28-32; Nockert 1991: 32) či netopýřím rukávům (Fillitz 1954), jež jsou typické pro ženské oděvy a mužské ceremononiální oděvy.

Jakým způsobem byly rukávy střiženy ze základního materiálu, se můžeme pouze domnívat, protože dochované nálezy jsou málokdy dobře analyzovány. Logicky bychom mohli předpokládat, že dominovala orientace ve směru osnovy, avšak tento předpoklad nemusí být správný pro všechny exempláře: kupříkladu rukávy tuniky z Thorsbergu byly střiženy orientovány ve směru útku (Schlabow 1976: Abb. 140). Nezbývá než konstatovat, že výrobci volili obě metody v závislosti na tom, aby co možná nejúčelněji pracovali s dostupným materiálem, jak ukazují i navržená schémata kavkazských raně středověkých oděvů (viz Orfinskaja 2017).

Plisování, které je známo z rukávů ženských šatů (Hägg 1974: 17), se u tunik neobjevuje. Podstatným prvkem, které se objevuje v ikonografii napříč Evropou, je řasení, které je nejvíc prominentní v oblasti předloktí (např. London, BL, Cotton MS Tiberius C VI, 8v). Jedinou možností, jak dosáhnout podobného efektu, je prodloužení rukávů v prostoru od loktů směrem ke koncům a jejich fixování proti sklouznutí, což se nejlépe činí obtočením rukávu kolem předloktí (příklad rekonstrukce zde). V ikonografii se původní délka rukávů bez řasení objevuje pouze v truchlících scénách, které znázorňují nositele s neupraveným zevnějškem (např. Mount Athos, Dionysiou Cod. 587, f. 44). Na fyzických nálezech si tohoto drobného prodloužení nemusíme vůbec všimnout. Podobné prodloužení rukávů je typické i pro kaftany.

Řada rukávů je podklíněna podpažními klíny, jejichž smysl je dvojí: umožňují výrobci šetřit materiálem a nabízejí větší svobodu pohybu. Nejsou-li použity klíny, rukávy mohou být tvarovány tak, aby jejich funkci suplovaly. Klíny se objevují v několika variantách.

První variantou (1) jsou klíny vytvořené ze čtverců, které jsou příčně přeloženy. Klíny tohoto tvaru jsou známé z tuniky z Viborgu (Fentz 1992), tunik z 12.-13. století (Braun 1907: Bild 27, Bild 28-32) a jsou předpokládané u baltských tunik (Apala – Zariņa 1991: 17; Chvoščinskaja 1984: 41; Zariņa 1999: 40. att.). Modifikací jsou dva trojúhelné klíny (2), jež jsou možná použity u tuniky ze Skjoldehamnu (Gjessing 1938: 39) a u středověké tuniky z Bockstenu (Nockert 1997: Fig. 39). Třetí formou jsou podlouhlé, na stranách mírně zaoblené klíny (3), které spoluvytváří rukáv nejméně na polovině jeho délky. Jde o tvar známý z dalmatiky sv. Ulricha (Coatsworth – Owen-Crocker 2018: 216) a z egyptských tunik (Burnham 1973: 11; Dawson 2002: Fig. 3). Čtvrtou variantou je klín ve formě pravoúhlého trojúhelníku (4), známého z tuniky z lokality Högom (Nockert 1991: 32). Posledním případem jsou protažené boční klíny suknice, které dosahují po rukávy (5); jak bylo uvedeno v sekci o klínech suknice, tato metoda je známa u několika egyptských tunik (Dawson 2002: Fig. 5), tuniky z Manazanu (Dawson 2002: Fig. 1), nejméně tří kontinentálních tuniky 12.-13. století (Braun 1907: Bild 28-32) a jde o populární formu u ženských šatů od doby bronzové po novověk (Lehtosalo-Hilander 2001: 24).

Poslední bod našeho výčtu se týká manžet na rukávech. Rukáv je v nejužším bodu poměrně namáhaný, a tak není divu, že tato část může být vyztužena založením a zdvojením materiálu, našitím tkanice (např. Løvlid 2009: Fig. 23; Østergård 1991: 133) nebo zašitím vložky z organického materiálu, například březové kůry (Griciuvienė 2016: 20-21) nebo kůže (Stepanova 2017: 309). Evidujeme dvě hlavní varianty manžet.

První varianta (1), která se zdá být častější, obkružuje celé zápěstí bez přerušení. Nalézáme ji u dobře zachovaných tunik a dalmatik (např. Braun 1907: Bild 26, Bild 27, Bild 28-32, Bild 35; Fentz 1992; Fillitz 1954; Schlabow 1976: Abb. 149), kaftanů (např. Hensellek 2020; Jerusalimskaja 2012; Kajitani 2001; Orfinskaya – Pushkina 2011) a ženských šatů (např. Jerusalimskaja 2012: Il. 124; Zubkova et al. 2010: 292). V některých případech je detekovatelná pouze na základě kovových dekorací rukávů (Nockert 1982: Fig. 39). Jde o variantu dominantně zobrazenou v dobové ikonografii.

Druhou (2) a méně obvyklou variantou je manžeta, které neobkružuje celé zápěstí, nýbrž na jedné straně rukávu vytváří drobný rozparek (viz příklad rekonstrukce). Hlavním důvodem takového řešení je, stejně jako u moderních košil, pohodlnější oblékání rukávu a velmi těsné obepínání ruky. Tato metoda je takřka výlučně rozpoznatelná pomocí kovových pozůstatků – plechových kování a manžetových knoflíčků (např. Nockert 1991: Fig. 21-22). Zlatý věk používání těchto kovových doplňků zaznamenáváme v období 3.-6. století ve Velké Británii a Skandinávii (Hines 1993; Nockert 1991: 37-65; Kristoffersen 2000; Ræder Knudsen – Mannering 2007; Vedeler et al. 2018), jak dobře dokládá i tunika z Thorsbergu (Schlabow 1976: Abb. 137), ale jsou známy i v období 8.-9. století v Kuronsku (Griciuvienė 2016: 20-21). Drobný rozparek je navržen v případě rukávu z Haithabu (Hägg 1984b: 59). Vyhrnutý rukáv s rozparkem se zdá být znázorněn ve Stuttgartském žaltáři (Stuttgart, Württembergische Landesbibliothek, Bibl. fol. 23, f. 9r). Konečně rozparky podobné funkce byly používané také na kalhotách (Løvlid 2009: Fig. 47) a punčochách (Müller-Christensen 1960: Taf. 34-37). Ve sledovaném období na rukávech neevidujeme šněrování.


Komentář k dekoracím

Pokud složíme veškeré získané informace, zjistíme, že tento rozbor představuje obtížně vyčerpatelný počet teoretických kombinací při konstrukci tunik, který s určitostí čítá stovky možností. Reálný počet používaných kombinací byl však zcela jistě menší, a to nejméně ze dvou důvodů:

  • Některé kombinace prvků by vedly k nadměrnému používání materiálu či k výrazným přebytkům. Z úvodní kapitoly přitom víme, že výrobci se ve skutečnosti snažili o účelné nakládání s látkou, které generuje minimum odpadu.
  • Díky kulturní specifičnosti, která diktuje módu, existuje přirozená tendence používat určitou sadu konstrukcí a materiálů v daném prostoru a čase. Tuto skutečnost lze přirovnat k novověkým krojům.

Nyní jsme dospěli do bodu, kdy je třeba říci několik slov o dekoracích. Obecně řečeno, hodnotu oděvu v preindustriálním světě můžeme měřit na základě více parametrů, mezi nimiž nejdůležitější roli hrají:

  • šíře látky a množství látky
  • kvalita látky
  • barva látky a tón barvy
  • kvalita šití
  • vypasování na konkrétního nositele
  • dodatečné dekorace

Tato skutečnost má významné důsledky. V prvé řadě to, že majitel se nepochybně snažil držet všechny parametry na zhruba vyrovnané kvalitativní úrovni provedení, takže kupříkladu nepřicházelo v úvahu, aby látky o nízkém počtu vláken na centimetr čtverečný byly barveny nepoměrně nákladnějším barvivem. Pro následující kapitolu je neméně důležité právě to, že oděv nemusel být nutně zdoben výšivkami a jinými aplikacemi, aby byl považován za hodnotný a kvalitní. Jistá část výše jmenovaných tunik nenese žádnou formu dekorace, například uvedená tunika z Viborgu, jejíž výroba trvala několik set hodin.

Vzhledem k přirozené zkáze organického materiálu existuje pouze omezené množství dokladů dekorací, které postrádají kovovou komponentu. Pokusíme-li se vypočíst možné organické dekorace, můžeme na prvním místě jmenovat použití látky, která je již v základu zdobena – může jít o látku s vytkanými pruhy (např. Kiersnowski – Kiersnowska 1965: 104; Vedeler Nilsen 1992: 29), kostkami (např. Brøgger 1921: 25-9; Hägg 1991: 241-2, 212), medailony či jinými ornamenty (např. Coatsworth – Owen-Crocker 2018: 216) nebo látku potištěnou (např. Jakunina 1940). Také je známo aplikování jiné textilie, zejména hedvábné ve formě lemovky (např. Zubkova et al. 2010). Stejně rozšířené se zdá být našití různých tkanic: lucetových a obdobných provázků a pásek tkaných na karetkách a hřebenovém stávku (např. Løvlid 2009: Fig. 47). Nekovové výšivky obecně patří mezi raritní nálezy, ale byly nepochybně používány (např. Østergård 1991: 126).

Nálezy anorganické povahy patří mezi lépe zachované. Velkou skupinu tvoří dekorace ze stříbrného a zlatého drátu: karetky s vlákny ovinutými drátem (např. Geijer 1938: Taf. 17-25; Jakovčik 2018b), obšití okrajů (např. Geijer 1938: Taf. 31-2; rekonstrukce zde), nášivky například ve formě pozamentů (např. Geijer 1938: Taf. 26-30; rekonstrukce zde) a výšivky (např. Geijer 1938: Taf. 25). Speciální kategorií jsou kroužky ze slitiny mědi, které jsou zatkávané do pobaltských a finských textilií (např. Žeiere 2017: 53). Nepočítáme-li mezi dekorace našitá kovová spínadla, můžeme mezi neobvyklejší anorganické dekorace oděvů počítat skleněné destičky (Lamm 1984: 214), stříbrné a zlaté mince (např. Revész 1966: 188), perly a drahé kameny (např. Miller 2014a: 156; Wamers 2005: 40-41). Lze usuzovat, že anorganické formy dekorace pocházejí z nejprestižnější třídy aristokratických oděvů, které byly vyrobeny z mimořádně kvalitních a cenných látek, zejména hedvábí.

Pokud se zaměříme na distribuci dekorací v rámci tunik, nacházíme několik koncentrací, které dobře ilustruje následující výběrové schéma.

Množství reálně používaných kombinací bylo nepochybně mnohem větší. U fyzických nálezů i u tunik zobrazených v ikonografii je nejčastěji zdobenou částí oblast krku. Další běžně dekorovanou částí jsou manžety na rukávech. Třetí v pořadí je lem kolem spodního okraje oděvu. Ceremoniální a zejména církevní oděvy se v některých případech vykazují také vertikálními pásy, které směřují od krku a ramen ke spodnímu okraji. Horizontální pásy, které se nacházejí v úrovni pasu či suknice, nejsou příliš obvyklé. Stejně neobvyklé jsou dekorace na vrchních částech bočních klínů a pásy vertikálně jdoucí středem rukávů. Raritní je použití pásek na lemování spodní linie rukávů. Složení všech variant do sebe odhaluje, které pozice jsou dekorovány málo či vůbec: rukávy v oblasti předloktí, boky a horní části suknice. Zadní části oděvů mohou být dekorovány stejně jako přední (např. Chvoščinskaja 1984: 41).

Zatímco některé varianty a pozice zajisté plní pouze dekorativní úlohu, jiné mohou mít i nezanedbatelný praktický rozměr. Řeč je o dekoraci, která začišťuje šití a zpevňuje namáhané části oděvu kolem krku, rukou a rozparků suknice, čímž se prodlužuje jejich životnost. Lze si dobře představit, že tyto části jsou po ustřižení nedokonale zakřiveny a aplikování lemu či výšivky tento problém elegantně vyřeší a dané části navíc zpevní. Některé našité tkanice jsou nepochybně zvoleny proto, aby maskovaly a zesilovaly stehy i na jiných než popsaných místech, v podstatě na všech pozicích, kde se nachází spoj dvou dílů – například v místě horizontálních švů dílců trupu (Muthesius 1997: Pl. 59a), v místě švů klínů (Hägg 1984b: 39; Muthesius 1997: Pl. 103b) a v místě, kde je napojena suknice na trup (např. Lubova 2010: 58; Orfinskaja – Michailov 2013: 82). Stejnou logiku známe u dobových čepic (Brandenburgh 2012: 44), rukavic (Orfinskaja – Michailov 2020: 180) nebo třeba polštářů (Østergård 1991: 136).


Galerie

Rozbor archeologických nálezů bychom chtěli podpořit galerií tunik vyobrazených v evropské ikonografii 8.-11. století. Jelikož ikonografie obvykle nepřispívá k lepší identifikaci konstrukcí (švy nejsou znázorněny), zřetel může být kladen zejména na siluetotvorné aspekty, způsoby nošení a různé úhly pohledu. Prezentujeme proto výběr, který ilustruje pohledy na paže zvednuté nad hlavu, ruce pokrčené v loktech, zadní díl tuniky, na tuniku v předklonu, záklonu i pohled na bok tuniky z profilu.

Platí, že tuniky podobných tvarů jsou nošeny jak panovníky, tak pracujícím lidem. Nejzásadnějším rozdílem viditelným v ikonografii je dekorace. S barvami se v rukopisech pracuje svévolně, takže lidé pracující na poli mají tuniky barevné, což můžeme označit za autorskou licenci. Lze předpokládat, že mezi tunikami byl rozdíl v materiálech, který však z rukopisů nejsme schopni rozpoznat jinak než tak, že tuniky panovníků jsou opatřené motivem čintámani (tři tečky), který zřejmě značí hedvábí.

Ruce zvednuté nad hlavu.
Vlevo: Praha, Národní knihovna, XIV.A.13, f. 29v. Vpravo: Výšivka z Bayeux, tituli 17.

Ruce zvednuté nad hlavu.
Vlevo: Vatican, Biblioteca Apostolica Vaticana, Pal. lat. 1719, f. 12v.
Vpravo: Lyon, Bibliotheque du Palais des Arts, Ms. 22, f. 14v.

Ruce pokrčené v lokti.
Vlevo: London, BL, Cotton Cleopatra C VIII, 27v. Vpravo: St. Gallen, Stiftsbibliothek, Cod. Sang. 22, f. 75
.

Ruce pokrčené v lokti.
Vlevo: Valenciennes, BM, MS 0412, f. 1. Vpravo: Oxford, Bodleian Library, MS. Junius 11, f. 49.

Pohled na trup z profilu.
Vlevo: Oxford, Bodleian Library, MS. Junius 11, f. 49. Vpravo: Paris, BNF, Latin 7903, f. 36v.

Pohled na záda.
London, BL, Cotton MS Tiberius B V/1, f. 6v.

Pohled na záda.
Vlevo: přední strana Zlatého kodexu z Echternachu. Vpravo: Tournai, Bibl. du Séminaire, 001, f. 131v.

Pohled na tuniku v předklonu.
Nürnberg, GNM, Hs. 156142, f. 76v.

Pohled na tuniku v záklonu.
Berlin, Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz, Ms. theol. lat. fol. 561.

Vyhrnuté rukávy a řasení tuniky.
Vlevo: Stuttgart, Württembergische Landesbibliothek, Bibl. fol. 23, f. 9r.

Vpravo: Bruxelles, Bibliothèque royale de Belgique, Ms. 10066-77, f. 133r.

Vykasaná suknice.
Vlevo: Paris, BNF, Latin 9448, f. 70r. Vpravo: Výšivka z Bayeux, tituli 6.

Integrovaná kapuce.
Hague, KB, 76 F 13, f. 3v.


Shrnutí pro reenactory

V současném reenactmentu je trendem kopírovat určité střihy archeologicky nalezených tunik a zhotovovat jejich rekonstrukce z látek o šířce kolem 150 cm. Prezentovaný článek ukazuje, že v raně středověké Evropě se tuniky vyráběly z látek úzkých kolem 45-90 cm, které bylo třeba rozstříhat a sešít. V případě vlněných tunik se raném středověku pravděpodobně používal materiál, který by odpovídal dnešní gramáži 180-300 g/m, zatímco reenactoři dnes používají i vlny v gramáži 300-700 g/m. Jelikož textil byl cenným materiálem, kterým se šetřilo, výroba oděvů se zaměřovala na minimalizaci odpadu. Tato logika za výrobou byla důležitější než standardizované střihy, a tak každý výrobek byl mírně odlišný. Kromě minimálního odpadu bylo důležitým kritériem při výrobě dosažení estetické siluety, která zahrnovala především:

  • délka oděvu do půli stehen či po kolena
  • těsné přiléhání oděvu k trupu
  • zakrytí opasku v záhybech tuniky
  • dlouhé úzké rukávy, které jsou v oblasti předloktí nařaseny
  • použití klínů a/nebo rozparků na suknici
  • průkrčník těsně kopírující krk

Následování konkrétních střihů proto není nejvhodněji zvolený způsob rekonstrukce tunik v raném středověku. Nejjednodušším správným způsobem je výroba z materiálu o šíři 50-100 cm (do čehož zohledňujeme skutečnost, že moderní lidé jsou průměrně vyšší a disponují větším objemem) tak, aby při výrobě nevznikly žádné textilní přebytky a aby výsledný výrobek dodržoval výše uvedené nároky na dobovou siluetu. Tuniky tak nutně budou poskládány z mnoha dílů, což sice nebude lahodit modernímu oku, ale dosáhne se větší shody s dostupnými nálezy (např. Pearson et al. 2019: 58).

Poslední kapitola článku se vyjadřuje k metodám zdobení. Pro reenactory je v tomto ohledu nejdůležitějším poselstvím to, že nejen dekorované oděvy byly považovány za hodnotné, ale současně použití dekorace předurčuje vysokou kvalitu i v ostatních parametrech – například z historického hlediska je nemožné opatřovat komplexní výšivkou či rozsáhlými hedvábnými panely ty tuniky, které jsou vytvořeny z nebarvené látky o nízké hustotě tkaní.

Pokud Vás zajímají ženské šaty, prosím, přečtěte si náš článek Poznámky k raně středověkému ženskému oděvu (Vlasatý 2023).

Bamberg, Staatsbibliothek Bamberg, Msc. Bibl. 140, 49v.


Poděkování

Tento článek by nevznikl bez pomoci řady lidí, kteří nám v průběhu let pomohli s navigací na poli odívání a poskytli nám potřebnou literaturu. Své díky proto vyjadřujeme Monice Barákové, Heather English, Elišce Chudomelové, Kristiánu Jócsikovi, Jánosovi Mestellérovi, Anně Staňkové, Evě Svobodové, Szymonovi Szymalovi a Hilde Thunem. Současně jsme velmi vděčni Diegovi Cartesovi, který tento článek nezištně vybavil názornými schématy. Rádi bychom poděkovali Pavlovi Alekseychikovi (Medieval Advisor), který nám poskytl databázi dobové ikonografie, která posloužila jako základ pro výběrovou galerii.

Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na PatreonuBuymeacoffee nebo Paypalu.


Bibliografie

Anderlini, Tina (2015). The Shirt Attributed to St. Louis. In: Medieval Clothing and Textiles 11, 49–78.

Andersson, Eva (2003). Birka Studies 8. Tools for Textile Production, from Birka and Hedeby, Stockholm.

Anderson, Eva (2005). Textile production at Birka. Household Needs or Organised Workshop? In: Pritchard, Frances – Wild, J. P. (eds.). Northern Archaeological Textiles, NESAT VII, Oxford – Philadelphia, 44-50.

Andersson Strand, Eva (2020). Travelling with textiles – production, consumption and trade in the Viking. In: Myrdal, Eva (ed.). Asia and Scandinavia – New perspectives on the Early Medieval Silk Roads, Stockholm, 65-88.

Andersson Strand, Eva – Demant, Ida (2023). Fibres, Tools & Textiles. Fashioning the Viking Age 1, Copenhagen.

Andersson Strand, Eva – Mannering, Ulla (2017). An exceptional woman from Birka. In: Bergerbrant, Sophie – Fossøy, S. H. (eds.). A Stitch in Time. Essays in Honour of Lise Bender Jørgensen, Gothenburg, 301-316.

Apala, Zigrīda – Zariņa, Anna (1991). Dižciltīga latgaļa apbedījums Ģūģeru kapulaukā. In: Latvijas Vēstures Institūta Žurnāls, Nr. 1, 11-29.

Appelgren-Kivalo, Hjalmar (1907). Suomalaisia pukuja myöhemmältä rautakaudelta = Finnische Trachten aus der jüngeren Eisenzeit, Helsingissä.

Arwidsson, Greta (1942). Valsgärde 6, Uppsala.

Arwidsson, Greta (1954). Valsgärde 8, Uppsala.

Arwidsson, Greta (1977). Valsgärde 7, Uppsala.

Ball, J. L. (2005). Byzantine Dress Representations of Secular Dress in Eighth- to Twelfth-Century, New York.

Banck-Burgess, Johanna (2000). Forschungen an Alemannischen Textilien. In: Denkmalpflege in Baden-Württemberg 29, 1, 45-49.

Banck-Burgess, Johanna (2003). Ein alamannischer Kleiderstoff. In: Jørgensen, L. B. et al. (eds.). Textilien aus Archäologie und Geschichte: Festschrift für Klaus Tidow, Neumünster, 123-131.

Banck-Burgess, Johanna (2007). Aspekte der fruhmittelalterlichen Webstuhltechnologie anhand von Geweben mit zusammengesetzter Bindung. In: Rast-Eicher, Antoinette – Windler, Renate (eds.). NESAT IX – Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, Braunwald, 18.-21. Mai 2005, Ennenda, 98-101.

Bartel, Antja (1998). Textilfunde aus den merowingerzeitlichen Gräbern 1 und 2 von Neuses a. d. Regnitz. In: Bayerische Vorgeschichtsblätter 63, 264-272.

Bartel, Antja (1999). Textiltechnologische Details an trachtspezifischen Objekten des sechsten Jahrhunderts aus Waging am See. Befunde – Beobachtungen – Aussagen. In: Jahrbuch der Bayerischen Denkmalpflege 45/46, 19-27.

Bartel, Antja (2003). Schutz – Verpackung oder Zier? Schutzvorrichtungen an metallenen Trachtbestandteilen und Beigaben. Beobachtungen, Befunde, Rekonstruktionen. In: Jørgensen, L. B. et al. (eds.). Textilien aus Archäologie und Geschichte: Festschrift für Klaus Tidow, Neumünster, 132-141.

Bartel, Antja (2005). Die Goldbänder des Herrn aus Straubing-Alburg: Untersuchungen einer Beinbekleidung aus dem frühen Mittelalter. In: Bericht der bayerischen Bodendenkmalpflege 43/44, 261-272.

Bartel, Antja (2007). Die Goldbänder des Herrn aus Straubing-Alburg (Niederbayern). In: Rast-Eicher, Antoinette – Windler, Renate (eds.). NESAT IX – Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, Braunwald, 18.-21. Mai 2005, Ennenda, 112-118.

Bartel, Antja – Knöchlein, Ronald (1993). Zu einem Frauengrab des sechsten Jahrhunderts aus Waging am See, Lkr. Traunstein, Oberbayern. Ein Beitrag zue Kenntnis der Frauentracht der älteren Merowingerzeit. In: Germania 71, 419-440.

Bartel, Antja – Nadler, Martin (2005). Der Prachtmantel des Fürsten von Höbing: textilarchäologische Untersuchungen zum Fürstengrab 143 von Großhöbing. In: Pasda, Kerstin – Hensch, Mathias (eds.). Burg Sulzbach in der Oberpfalz. Archäologisch-historische Forschungen, Büchenbach, 291-298.

Bau, Flemming (1981). Seler og slæb i vikingetid. Birka’s kvindedragt i nyt lys. In: KUML 1981, 13-47.

Bauer, Rotraud (1998). The mantle of King Roger II and related textiles in the Schatzkammer of Vienna. The Royal Workshop at the court of Palermo. In: Varoli-Piazza, Rosalia (ed.). Interdisciplinary Approach to the Study and Conservation of Medieval Textiles: interim meeting, Palermo 22–24 Ottobre 1998, Palazzo Steri, Rome, 15–20.

Bauer, Rotraud (2004a). Zur Geschichte der sizilischen Gewänder, später Krönungsgewänder der Könige und Kaiser des Heiligen Römischen Reiches. In: Seipel, Wilfried (ed.). Nobiles Officinae. Die königlichen Hofwerkstätten zu Palermo zur Zeit der Normannen und Staufer im 12. und 13. Jahrhundert, Milano, 85-96.

Bauer, Rotraud (2004b). Der Mantel Rogers II. und die siculo-normannischen Gewänder aus den königlichen Hofwerkstätten in Palermo. In: Seipel, Wilfried (ed.). Nobiles Officinae. Die königlichen Hofwerkstätten zu Palermo zur Zeit der Normannen und Staufer im 12. und 13. Jahrhundert, Milano, 115–123.

Berghe, I. V. et al. (2023). New dye analyses of Danish Viking Age textiles from Bjerringhøj, Hvilehøj and Hedeby. In: Journal of Archaeological Science: Reports 49.

Bollók, Ádam et al. (2009). Textile remnants in the archaeological heritage of the Carpathian Basin from the 10th –11th centuries. In: Acta Archaeologica 60, 147-221.

Borla, Matilde – Oliva, Cinzia (2015). Pleated dresses from the Museo Egizio of Turin: study of the technical data of fabrics. Preliminary result. In: In: De Moor, Antoine et al. (eds.). Textiles, Tools and Techniques of the 1st Millennium AD from Egypt and Neighbouring Countries, Tielt, 105-130.

Brandenburgh, C. R. (2010a). Early medieval textile remains from settlements in the Netherlands. An evaluation of textile production. In: Journal of Archaeology in the Low Countries 2, 1, 41–79.

Brandenburgh, Chrystel (2010b). Textile production and trade in Dorestad. In: Willemsen, Annemarieke – Kik, Hanneke (eds.). Dorestad in an International Framework, Leiden, 83-88.

Brandenburgh, Chrystel (2012). Old Finds Rediscovered. Two Early Medieval Headdresses from the National Museum of Antiquities, Leiden, the Netherlands. In: Medieval Clothing and Textiles 8, 25-47

Brandenburgh, C. R. (2016). Clothes make the man : early medieval textiles from the Netherlands, Leiden.

Braun, Joseph (1907). Die liturgische Gewandung im Occident und Orient. Nach Ursprung und Entwicklung, Verwendung und Symbolik, Freiburg.

Bravermanová, Milena (2000). Hrob Boleslava II. In: Polanský, Luboš et al. (eds.). Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. (+ 7. února 999), Praha, 247-260.

Bravermanová, Milena (2006). Textil nejstarších Přemyslovců. In: Sommer, Petr (ed.). České země v raném středověku, Praha, 193-212.

Bravermanová, Milena et al. (2023). Textilie z archeologických výzkumů na Pražském hradě. Památky po českých panovnicích, jejich rodinných příslušnících, světcích a církevních hodnostářích, Praha.

Brenker, Fabian (2015). Unzurechnungsfähig. Historische und kostümkundliche Anmerkungen zum Ursprung der Tunika im Bamberger Domschatz. In: Bericht des Historischen Vereins Bamberg 151, 37-58.

Brøgger, A. W. (1921). Rolvsøyætten : et arkeologisk bidrag til vikingetidens historie. In: Bergens Museums Aarbok 1920–21, Hist.antikv. Række 1, 3–42.

Březinová, Helena (1997). Doklady textilní výroby v 6. – 12. století na území Čech, Moravy a Slovenska. In: Památky archeologické 87, 124–179.

Březinová, Helena (2010). Klecany I a II. Textil z pohřebišť. In: Profantová, N. et al. (eds.). Klecany. Raně středověká pohřebiště II, Praha, 29–34.

Březinová, Helena (2012). Textilní fragmenty na kovových předmětech z archeologických výzkumů v Žalově u Prahy. In: Tomková, K. a kol. (eds.). Levý Hradec v zrcadle archeologických výzkumů. Pohřebiště. Díl I., Praha, 273–281.

Březinová, Helena (2013). Finds of Textile Fragments and Evidence of Textile Production at a Major Excavation Site of Great Moravia in Mikulčice (South Moravia, Czech Republic). In: Banck-Burgess, Johanna – Nübold, Carla (eds.). NESAT XI: The North European Symposium for Archaeological Textiles XI: 10-13 May 2011 in Esslingen am Neckar, Rahden/Westf., 193-196.

Březinová, Helena (2014). Rozbor textilních fragmentů z meče a šavle z pohřebiště Olomouc – Nemilany. In: Přichystalová, R. – Kalábek, M. (eds.). Raněstředověké pohřebiště Olomouc – Nemilany. Katalog, Brno, 181-198.

Březinová, Helena – Přichystalová, Renáta (2014). Úvahy o textilní výrobě na Pohansku na základě analýzy nálezů textilních fragmentů a předmětů souvisejících se spřádáním a tkaním. In: Památky archeologické 105/1, 155-214.

Burnham, Dorothy (1973). Cut my Cote, Ontario.

Cardon, Dominique (1992). New information on the medieval woad vat. In: Dyes in History and Archaeology 10, 22-31.

Cardon, Dominique (1993). A Mysterious Group of Textiles, Probably Medieval, Found in the Caves of Manazan, near Tazkale, Karaman Province, Turkey. In: Bulletin de Liaison du Centre International d’Etude des Textiles Anciens 71, 183–4.

Cardon, Dominique (1996). Des vêtements pour un comte. Habillement funéraire du comte : apports à l’histoire des techniques textiles dans le bassin méditerranéen et en Europe du Sud. In: Crubézy, Éric – Dieulafait, Christine (eds.). Le comte de l’An Mil, Limoges, 155-187.

Cardon, Dominique (2007). Natural Dyes. Sources, Tradition, Technology and Science, London.

Carlsson, Anders (1988). Vikingatida ringspännen från Gotland: text och katalog, Stockholm.

Clauss, Gisela (1976). Beobachtungen an merowingerzeitlichen Gräbern bei Hockenheim, Rhein-Neckar-Kreis. In: Archäologisches Korrespondenzblatt 6, 55–64.

Clauss, Gisela (1976/1977). Strumpfbänder. Ein Beitrag zur Frauentracht des 6. und 7. Jahrhunderts n. Chr. In: Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 23-24, 54-88.

Coatsworth, Elizabeth (2001). The Embroideries from the Tomb of St. Cuthbert. In: Higham, N. J. – Hill, D. H. (eds.). Edward the Elder 899-924, London, 292-306.

Coatsworth, Elizabeth (2007). Cushioning Medieval Life. Domestic Textiles in Early Medieval England. In: Medieval Clothing and Textiles 3, 1–12.

Coatsworth, Elizabeth – Fitzgerald, Maria (2001). Anglo-Saxon Textiles in the Mayer/Faussett Collection. In: Medieval Archaeology 45, 1–14.

Coatsworth, Elizabeth – Owen-Crocker, G. R. (2007). Medieval Textiles of the British Isles AD 450-1100, Oxford.

Coatsworth, Elizabeth – Owen-Crocker, G. R. (2018). Clothing the Past: Surviving Garments from Early Medieval to Early Modern Western Europe, Leiden – Boston.

Codreanu-Windauer, Silvia – Niepold, Tracy (2019). Mann mit Goldtextilien: eine frühmittelalterliche Bestattung in Regensburgs Großem Gräberfeld: Oberpfalz. In: Das archäologische Jahr in Bayern 2018, 101-103.

Crowfoot, Elisabeth (1983). Chapter IV. The Textiles. In: Bruce-Mitford, Rupert – Evans, A. C. (eds.). The Sutton Hoo Ship Burial, Vol. 3, London, 404-479.

Crowfoot, Elisabeth (1990). Personal possessions : textiles. In: Biddle, Martin (ed.). Artefacts from Medieval Winchester 2: Object and Economy in Medieval Winchester, Oxford, 467–494.

Crowfoot, Elisabeth et al. (2001). Textiles and Clothing Medieval Finds from Excavations in London, c.1150-c.1450, London.

Crowfoot, Elisabeth – Chadwick Hawkes, Sonia (1967). Early Anglo-Saxon Gold Braids. In: Medieval Archaeology 11, 42-86.

Cybulska, Maria – Maik, Jerzy (2014). 2/2 Herringbone twill fabrics in Early Medieval Poland: Imports or local production? In: Bergerbrant, S. – Fossøy, S. H. (eds.). A stitch in time. Essays in honour of Lise Bender Jørgensen, Gothenburg, 317-329.

Cybulska, Maria et al. (2018). Textile Finds from Gródek upon the Big River. An Analysis of Materials, Manufacturing Techniques and Origin. In: Wołoszyn, Marcin (ed.). The Early Medieval Settlement Complex at Gródek Upon the Bug River in the Light of Results from Past Research (1952-1955), Leipzig, 735-799.

Davidan 1981 = Давидан, О. И. (1981). Ткани Старой Ладоги // Археологический сборник Государственного Эрмитажа, Вып. 22, 100–113.

Davidan 1989 = Давидан, О. И. (1989). Ткани курганов Юго-Восточного Приладожья // Памятники Юго-Восточного Приладожья и Прионежья, Петрозаводск, 316-366.

Davidson, Hilary – Pīgozne, Ieva (2010). Archaeological Dress and Textiles in Latvia from the Seventh to Thirteenth Centuries: Research, Results, and Reconstructions. In: Medieval Clothing and Textiles 6, 1–32.

Dawson, Timothy (2002). A Tunic From Eastern Anatolia. In: Costume 36, 93-99.

Dawson, Timothy (2003). Concerning an unrecognised tunic from Eastern Anatolia. In: Byzantion 73, 201-210.

Dawson, Timothy (2015). By the Emperor’s Hand: Military Dress and Court Regalia in the Later Romano-Byzantine Empire, Barnsley.

Desrosiers, Sophie (2004). Soieries et autres textiles de l’Antiquité au XVIe siècle, Paris.

Desrosiers, Sophie – Rast-Eicher, Antoinette (2012). Luxurious Merovingian Textiles Excavated from Burials in the Saint Denis Basilica, France in the 6th-7th Century. In: Textile Society of America Symposium Proceedings 675

Efimova 1966 = Ефимова, Л. В. (1966). Ткани из финно-угорских могильников I тыс. н.э. // Краткие сообщения Института археологии, Вып. 107, 127-134.

Ejstrud, Bo et al. (2011). From Flax to Linen. Experiments with flax at Ribe Viking Centre, Esbjerg.

Embleton, Gerry (2000). Medieval Military Costume. Recreated in Colour Photographs, Marlborough.

Ewing, Thor (2006a). Viking Clothing, Stroud.

Ewing, Thor (2006b). “í litklæðum‚ – Coloured Clothes in Medieval Scandinavian Literature and Archaeology. In: McKinnell, John et al. (eds.). The Fantastic in Old Norse/Icelandic Literature: Preprint Papers of the 13th International Saga Conference, Durham, 223-230.

Falk, Hjalmar (1919). Altwestnordische Kleiderkunde, Kristiania.

Falke, Otto von (1913). Kunstgeschichte der Seidenweberei, Berlin.

Farke, Heidemarie (1990). Textilfunde aus dem fränkischen Gräberfeld von Alach. In: Alt-Thüringen 25, 157-197.

Farke, Heidemarie (1998). Der Männerkittel aus Bernuthsfeld. Beobachtungen während einer Restaurierung. In: Jørgensen, L. B. – Rinaldo, Christina (eds). Textiles in European Archaeology. Report from the 6th NESAT symposium, 7–11th May 1996 in Borås, Göteborg, 99-106.

Farke, Heidemarie (2001). A typical costume of the North German Iron Age? Some observations during conservation of the Bernuthsfeld ‚plaid‘. In: Rogers, P. W. et al. (eds.). The Roman textile industry and its influence, Oxford, 129-136.

Fechner 1977 = Фехнер, М. В. (1977). Изделия шелкоткацких мастерских Византии в Древней Руси // Советская археология № 3, 130–142.

Fechner 1982 = Фехнер, М. В. (1982). Шёлковые ткани в средневековой восточной Европе // Советская археология № 2, 57-70.

Fechner 1985 = Фехнер, М. В. (1985). Изделия золотного шитья из курганов бассейна р. Ояти // Курганы летописной веси X – начала XIII вв., Петрозаводск, 204-207.

Fechner 1993 = Фехнер, М. В. (1993). Древнерусское золотное шитьё X – XIII вв. в собрании Государственного Исторического музея // Средневековые древности Восточной Европы, Москва, 3–21.

Fechner 1999 = Фехнер, М. В. (1999). Ткани из Гнездова // Археологический сборник. Памяти М.В. Фехнер, Москва, 9-12.

Fentz, Mytte (1987). En hørskjorte fra 1000-årenes Viborg. In: KUML 1987, 23-45.

Fentz, Mytte (1989). Af skjortens saga. In: Skalk 1, 7–11.

Fentz, Mytte (1992). Vikingeskjorten fra Viborg, Viborg.

Fentz, Mytte (1994). Viking age replicas in research and communication. In: Jaacks, Gisela – Tidow, Klaus (eds.). Textilsymposium Neumünster. Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, NESAT V, Neumünster, 95-107.

Fentz, Mytte (1998). En hørskjorte fra 1000-årene. In: Hjermind, Jesper et al. (eds.). Viborg Søndersø 1000- 1300. Byarkæologiske undersøgelser 1981 og 1984-85, Viborg, 249-266.

Fillitz, Hermann (1954). Die Insignien und Kleinodien des Heiligen Römischen Reiches, Wien – München.

Fitzgerald, Maria (1997). Insular Dress in Early Medieval Ireland. In: Bulletin of the John Rylands Library 79, 3, 251-261.

Fitzgerald, M. A. (2000). Textile production in prehistoric and early medieval Ireland, Manchester.

Gabra-Sanders, Thea (1998). A review of viking-age textiles and fibres from Scotland: an interim report. In: Jørgensen, L. B. – Rinaldo, Christina (eds). Textiles in European Archaeology. Report from the 6th NESAT symposium, 7–11th May 1996 in Borås, Göteborg, 177–185.

Gabra-Sanders, Thea (1999). The textiles from Scar: a summary. In: Owen, Olwyn – Dalland, Magnar (eds.). Scar: a Viking boat burial on Sanday, Orkney, Tuckwell, 133-135.

Gabra-Sanders, Thea (2001). The Orkney Hood, Re-​Dated and Re-Considered. In: Rogers, P. W. et al.(eds.). The Roman Textile Industry and its Influence, a birthday tribute to John Peter Wild, Oxford, 98–104.

Gabriel, Ingo – Farke, Heidemarie (2003). Mineralisierte Spuren organischer Auflagerungen an metallenen Grabbeigaben des 10. Jahrhunderts von Starigard/Oldenburg in Ostholstein. In: Jørgensen, L. B. et al. (eds.). Textilien aus Archäologie und Geschichte: Festschrift für Klaus Tidow, Neumünster, 165-176.

Garver, V. L. (2009). Women and Aristocratic Culture in the Carolingian World, Ithaca – London.

Garver, V. L. (2010). Weaving Words in Silk. Women and Inscribed Bands in the World. In: Medieval Clothing and Textiles 6, 33-56.

Garver, V. L. (2013). Textiles as a Means of Female Religious Participation in the Carolingian World. In: Katajala-Peltomaa, Sari – Vuolanto, Ville (eds.). Religious participation in ancient and medieval societies, Roma, 133-144.

Geijer, Agnes (1938). Birka III. Die Textilfunde aus den Gräbern, Uppsala.

Geijer, Agnes. (1979). A History of Textile Art, Stockholm.

Geijer, Agnes (1980). The textile finds from Birka. In: Acta Archaeologica 50, 209-222.

Geijer, Agnes (1983). The Textile Finds from Birka. In: Harte, N. B. – Ponting, K. G. (eds.). Cloth and Clothing in Medieval Europe: Essays in Memory of Professor E. M. Carus-Wilson, London, 80-99.

G̦inters, Valdemārs (1981). Tracht und Schmuck in Birka und im ostbaltischen Raum, Stockholm.

Gjessing, Gutorm (1938). Skjoldehamndrakten. En senmiddelaldersk nordnorsk mannsdrakt. In: Viking 2, 27-81.

Gjessing, Gjertrud – Gjessing, Gutorm (1940). Lappedrakten : en skisse av dens opphav, Oslo.

Gorp, P. J. M. van (1986). Friese mantels: een wolnijverheid van voor Christus tot in de 11e eeuw, Tilburg.

Granger-Taylor, Hero (1989a). The Weft-Patterned Silks and their Braid: The Remains of an Anglo-Saxon Dalmatic of c. 800. In: Bonner, Gerald et al. (eds.). St Cuthbert, his Cult and Community to AD 1200, Woodbridge, 303-327.

Granger-Taylor, Hero (1989b). The Inscription on the Nature Goddess Silk. In: Bonner, Gerald et al. (eds.). St Cuthbert, his Cult and Community to AD 1200, Woodbridge, 339-341.

Granger-Taylor, Hero (1989c). The Earth and Ocean Silk from the Tomb of St. Cuthbert at Durham. In: Textile history 20, 151-166.

Granger-Taylor, Hero (1991). Fragments of a tunic (probably a dalmatic). In: Webster, Janet – Backhouse, Leslie (eds.). The Making of England: Anglo-Saxon Art & Culture AD 600-900, London, 135-136.

Granger-Taylor, Hero (1994a). Byzantine Textiles. In: Buckton, David (ed.). Byzantium: Treasures of Byzantine Art and Culture from British Collections, London, 16-17.

Granger-Taylor, Hero (1994b). Silk from the tomb of Edward the Confessor. In: Buckton, David (ed.). Byzantium: Treasures of Byzantine Art and Culture from British Collections, London, 151-153.

Griciuvienė, Eglė (2016). Kuršiai: genties kultūra: papuošalai ir nešiosena = Curonians: tribal culture according to the ornaments and wear, Vilnius.

Grömer, Karina (2018). Einfaches Leinen, Wolltuche, gemusterte Stoffe und Seidensamit – Textile Identitäten in den frühmittelalterlichen Gräbern von Thunau/Obere Holzwiese. In: Nowotny, Elisabeth et al. (eds.). 50 Jahre Archäologie in Thunau am Kamp: Festschrift für Herwig Friesinger, St. Pölten, 251-270.

Grömer, Karina (2019). Archaeological Textile Research. Technical, economic and social aspects of textile production and clothing from Neolithic to the Early Modern Era, Wien.

Grömer, Karina et al. (2017). Simple Linen, Patterned Fabrics and Silk Textiles. Textile culture on the south border of Great Moravia: Thunau in Lower Austria. In: Bravermanová, Milena et al. (eds.). Archaeological textiles – links between past and present. NESAT XIII, Liberec – Praha, 95-105.

Grömer, Karina – Müller, Silvia (2008). Textiles from the Avar graveyard Zwölfaxing II, Austria. In: Archaeological Textiles Newsletter 46, 17-21.

Grupa, Małgorzata (2004). Textiles from the Early Medieval cemetery at Kałdus, Pomerania, Poland. In: Maik, Jerzy (ed). Priceless Invention of Humanity – Textiles, NESAT VllI, Łódź, 101-104

Grupa, Małgorzata (2008). Silk bands from medieval cemetery in Kałdus. In: Rast-Eicher, Antoinette – Windler, Renate (eds.). NESAT IX – Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, Braunwald, 18.-21. Mai 2005, Ennenda, 108-111.

Grupa, Małgorzata (2009). Jedwabne wstążki z wczesnośredniowiecznego Gruczna. In: Pomorania Antiqua XXII, 271-277.

Hägg, Inga (1967-1968). Some Notes on the Origin of the Peplos-Type Dress in Scandinavia. In: TOR I, 81–127.

Hägg, Inga (1969). Die wikingerzeitliche Frauentracht von Birka. Einige Bemerkungen zur Hemdform. In: TOR 13, 13–25.

Hägg, Inga (1971). Mantel och kjortel i vikingatidens dräkt. In: Fornvännen 66, 141–153.

Hägg, Inga (1974). Kvinnodräkten i Birka: Livplaggens rekonstruktion på grundval av det arkeologiska materialet, Uppsala.

Hägg, Inga (1982). Einige Beobachtungen über die Birkatracht. In: Bender Jørgensen, Lise – Tidow, Klaus (eds.). Textilsymposium Neumünster: Archaeolögische Textilfunde, 6.5 – 8.5.1981, NESAT I, Neumünster, 249-265.

Hägg, Inga (1983). Viking Women’s Dress at Birka: A Reconstruction by Archaeological Methods. In: Harte, N. B. – Ponting, K. G. (eds.). Cloth and Clothing in Medieval Europe: Essays in Memory of Professor E. M. Carus-Wilson, London, 316-350.

Hägg, Inga (1984a). Birkas orientaliska praktplagg. In: Fornvännen 78, 204-223.

Hägg, Inga (1984b). Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 20, Neumünster.

Hägg, Inga (1984c). Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu – Aspekte und Interpretation. In: Offa 41, 177–188.

Hägg, Inga (1986). Die Tracht. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:2: Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 51-72.

Hägg, Inga (1988). Textilfunde als Spiegel der Gesellschaft : Erwägungen über das Beispiel Haithabu. In: Bender Jørgensen, L. – Magnus, B. – Munksgaard, E. (eds.). Archaeological Textiles: 2nd NESAT Symposium; København, 187–196.

Hägg, Inga (1991). Die Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu: Beschreibung und Gliederung. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 29, Neumünster.

Hägg, Inga (1999). Reflektionen über einige Quellen zur textilgewerblichen Entwicklung in Haithabu. In: Studien zur Sachsenforschung 13, 161-175.

Hägg, Inga (2000). § Kleidung. Wikingerzeit. In: Hoops, Johannes (ed.). Reallexikon der Germanischen Altertumskunde, Band 16, Berlin, 617-625.

Hägg, Inga (2002). Aussagen der Textilfunde zu den gesellschaftlichen und wirtschaftlichen Verhältnissen frühstädtischer Zentren in Nordeuropa: Die Beispiele Haithabu und Birka. In: Haithabu und die frühe Stadtentwicklung im nördlichen Europa, Neumünster, 181-218.

Hägg, Inga (2003). Härskarsymbolik i Birkadräkten. In: Hedeager Krag, Anne (ed.). Dragt og magt, Copenhagen, 14–27.

Hägg, Inga (2015). Textilien und Tracht in Haithabu und Schleswig. Die Ausgrabungen in Haithabu 18, Neumünster.

Hahne, Hans (1925). Die Moorleiche aus dem Hochmoor „Hogehahn“ bei Bernuthsfeld, Kr. Aurich. Vorzeitfunde aus Niedersachsen Teil B – Moorleichenfunde aus Niedersachsen, Hildesheim.

Hald, Margrethe (1951). Vötturinn frá Arnheiðarstöðum. In: Árbók Hins íslenzka fornleifafélags 1949–50, 73–77.

Hald, Margrethe (1980). Ancient Danish Textiles from Bogs and Burials, Copenhagen.

Hammarlund, Lena et al. (2008). Visual Textiles. A Study of Appearance and Visual Impression in Archaeological Textiles. In: Medieval Clothing and Textiles 4, 69-98.

Harangi, Florián (2022). Nyilatkozat szakdolgozat szerzőség szabályainak betartásáról, Budapest.

Harangi, Florián et al. (2023). Keleti eredetű import selyemleletek a honfoglalás kori hagyatékban. 10. századi női temetkezés Derecske határából. In: Hadak útján. A népvándorláskor kutatóinak XXIX. konferenciája. Budapest, 2019. november 15–16, Budapest, 367-432.

Haas-Gebhard, Brigitte (2012). Vielfältig – Plissee und Rippenköper im frühen Mittelalter. In: Bayerische Vorgeschichtsblätter 77, 130-150.

Haas-Gebhard, Brigitte (2013). Die Baiuvaren. Archäologie und Geschichte, Regensburg.

Haas-Gebhard, Brigitte – Nowak-Böck, Britt (2012). The Unterhaching Grave Finds. Richly Dressed Burials from Sixth-Century Bavaria. In: Medieval Clothing and Textiles 8, 1-23.

Hayeur Smith, Michèle (2015a). Weaving Wealth: Cloth and Trade in Viking Age and Medieval Iceland. In: Huang, A. L. – Jahnke, Carsten (eds.). Textiles and the Medieval Economy, Oxford – Philadelphia, 23-40.

Hayeur Smith, Michèle (2015b). Klæðnaður, skartgripir og textílar. Frá sjónarhóli textílfræðings = Dress, Jewellery and Textiles. From the Textile Specialist’s Perspective. In: Sverrisdóttir, Bryndís (ed.). Bláklædda Konan – Ný Rannsókn á Fornu Kumli = Bundled-up in blue – The re-investigation of a Viking grave, Reykjavík, 25-43.

Hayeur Smith, Michèle (2020). The Valkyries’ Loom: The Archaeology of Cloth Production and Female Power in the North Atlantic, Tallahassee.

Hayeur Smith, M. et al. (2019). „Tangled Up in Blue“: The Death, Dress and Identity of an Early Viking-Age Female Settler from Ketilsstaðir, Iceland. In: Medieval Archaeology 63, 95-127.

Heckett, E. W. (2001). Beyond the Empire: An Irish Mantle and Cloak. In: Rogers, P. W. et al. (eds.). The Roman Textile Industry and its Influence, a birthday tribute to John Peter Wild, Oxford, 91-97.

Heckett, E. W. (2003). Viking Age Headcovering From Dublin, Dublin.

Heckett, E. W. (2004). A Tenth Century Cloth from Bogstown Co. Meath. In: Maik, Jerzy (ed). Priceless Invention of Humanity – Textiles, NESAT VllI, Łódź, 95-100.

Heckett, E. W. (2010). Textiles that work for their living: a late eleventh-century cloth from Cork, Ireland. In: Sheehan, J. – Ó Corráin, D. (2010). The Viking Age. Ireland and the West. Proceedings of the Fifteenth Viking Congress, Dublin, 555-564.

Heckett, E. W. (2013). The Lady of Cloonshannagh Bog. An Irish 7th-Century AD Bog Body and the Related Textiles. In: Banck-Burgess, Johanna – Nübold, Carla (eds.). NESAT XI: The North European Symposium for Archaeological Textiles XI: 10-13 May 2011 in Esslingen am Neckar, Rahden/Westf., 167-172.

Heckett, E. W. (2017). Textiles from the Viking Warrior Grave, Woodstown, County Waterford, Ireland. In: Bravermanová, Milena et al. (eds.). Archaeological textiles – links between past and present. NESAT XIII, Liberec – Praha, 125-132.

Hedeager Krag, Anne (1989). Frankisk-Byzantinsk dragtindflydelse. Tre jyske gravfund fra det 10. årh. e.Kr. In: Kuml 36, 347–358.

Hedeager Krag, Anne (1994). Reconstruction of a viking magnate dress. In: Jaacks, Gisela – Tidow, Klaus (eds.). Textilsymposium Neumünster. Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, NESAT V, Neumünster, 114-119.

Hedeager Krag, Anne (1998). Dress and power in prehistoric Scandinavia. In: Jørgensen, L. B. – Rinaldo, Christina (eds). Textiles in European Archaeology. Report from the 6th NESAT symposium, 7–11th May 1996 in Borås, Göteborg, 125–130.

Hedeager Krag, A. (1999). Fränkisch-Byzantinische Trachteinflüsse in drei dänischen Grabfunden des 10. Jahrhunderts. In: Archäologisches Korrespondenzblatt 29, 425–444.

Hedeager Krag, Anne (2003). Herskersymboler i dragten fra Danmarks yngre jernalder og vikingetid

Hedeager Krag, Anne (2004). New light on a Viking garment from Ladby, Denmark. In: Acta Archaeologica Lodziensia 50/1, 81-86.

Hedeager Krag, Anne (2005). Denmark – Europe: Dress and Fashion in Denmark’s Viking Age. In: Pritchard, Frances – Wild, J. P. (eds.). Northern Archaeological Textiles, NESAT VII, Oxford, 29-35.

Hedeager Krag, Anne (2007). Finely Woven Textiles from the Danish Viking Age. In: Rast-Eicher, Antoinette – Windler, Renate (eds.). NESAT IX – Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, Braunwald, 18.-21. Mai 2005, Ennenda, 129-133.

Hedeager Krag, Anne (2008). Oriental Influences in the Danish Viking Age: Kaftan and Belt with Pouch. In: Andersson Strand, Eva et al. (eds.). North European Symposium for Archaeological Textiles X, Copenhagen, 113-116.

Hedeager Krag, Anne (2010). The Eagle Silk and other silks in the shrine of St Canute in Odense Cathedral, Herning.

Hedeager Krag, Anne – Ræder Knudsen, Lise (1999). Vikingetidstekstiler. Nye opdagelser fra gravfundene i Hvilehøj og Hørning. In: Nationalmuseets Arbejdsmark, 159-170.

Hedeager Madsen, Anne (1990). Women’s Dress in the Viking Period in Denmark, Based on Tortoise Brooches and Textile Remains. In: Walton, P. – Wild, J.-P. (eds.). Textiles in Northern Archaeology, NESAT III: Textile Symposium in York 6-9 May 1989, London, 101-106.

Henry, P. A. (1992). An analysis of archaeological textiles with special reference to the Scandinavian period in Scotland, Durham.

Henry, P. A. (2004). Changing Weaving Styles and Fabric Types: The Scandinavian Influence. In: Hines, John et al. (eds.). Land, sea and home: proceedings of a conference on Viking-period settlement, at Cardiff, July 2001, Leeds, 443-456.

Hensellek, B. L. (2020). The Age of the Polychrome Kaftan: Sartorial Systems of Central Eurasia 400-900 CE, Cornell.

Herget, Melanie (2011). Des Kaisers letzte Kleider. Neue Forschungen zu den organischen Funden aus der Herschergräbern im Dom zu Speyer, München.

Hines, John (1993). Clasps, Hektespenner, Agraffen. Anglo-Scandinavian Clasps of Classes A–C of the 3rd to 6th Centuries A.D. Typology, Diffusion and Function, Stockholm.

Hoffmann, Marta (1964). The warp-weighted loom : studies in the history and technology of an ancient implement, Oslo.

Hoffmann, Marta (1966). Erlendir munaðardúkar í íslenzkum konukumlum frá víkingaöld. In: Árbók hins íslenzka fornleifafélags 1965, 87-95.

Hundt, Hans-Jürgen (1958). Die Gewebefragmente aus dem Reihengräberfeld von Pulling, Lkr. Freising. In: Bayerische Vorgeschichtsblätter 23, 126-131.

Hundt, Hans-Jürgen (1966). Ein eisernes Truhenschloss und Textilreste aus einem Kammergrab in Haithabu. In: Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 13, 304-315.

Hundt, Hans-Jürgen (1967). Die Textilfunde. In: Paulsen, Peter (ed.). Alamannische Adelsgräber von Niederstotzingen (Kreis Heidenheim), Stuttgart, 7-20.

Hundt, Hans-Jürgen (1972). Die Textilreste aus dem Reihengräberfriedhof von Donzdorf. In: Neuffer, E. M. (ed.). Der Reihengräberfriedhof von Donzdorf, Stuttgart, 97-108.

Hundt, Hans-Jürgen (1973). Die ersten Textilreste aus den Gräbern von Altenerding. In: Bericht der Römisch-Germanischen Kommission 54, 290-302.

Hundt, Hans-Jürgen (1977). Gewebereste aus den Reihengräberfeldern von Rudelsdorf, Hafeld und Schlatt. In: Dimt, Gunter et al. (eds.). Von Severin zu Tassilo. Baiernzeit in Oberösterreich, Linz, 139-146.

Hundt, Hans-Jürgen (1980). Textilreste aus dem frühgeschichtlichen Kriegergrab von Sievern, Kr. Wesermünde. In: Studien zur Sachsenforschung 2, 151-160.

Hundt, Hans-Jürgen (1981). Die Textil- und Schnurreste aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof, Frankfurt am Main – Bern.

Hundt, Hans-Jürgen (1984a). Die Textilreste aus dem Reihengräberfeld von Niedernberg. In: Aschaffenburger Jahrbuch 8, 121-144.

Hundt, Hans-Jürgen (1984b). Gewebe- und Filzfunde aus Haithabu: (Ausgrabg. 1966-1969). In: Drescher, Hans et al. (eds.). Das archäologische Fundmaterial IV. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 19, Neumünster, 129-144

Hundt, Hans-Jürgen (1985). Die Textilreste aus dem Reihengräberfriedhof von Kirchheim am Ries, Ostalbkreis. In: Fundberichte aus Baden-Württemberg 10, 319-333.

Hundt, Hans-Jürgen (1987). Nachtrag zu den Textilresten aus dem fränkischen Knabengrab unter dem Kölner Dom. In: Kölner Domblatt 52, 237-242.

Hundt, Hans-Jürgen (1992). Die Textilreste von Oberflacht. In: Schiek, Siegwalt (ed.). Das Gräberfeld der Merowingerzeit bei Oberflacht (Gemeinde Seitingen-Oberflacht, Lkr. Tuttlingen), Stuttgart, 105-120.

Hundt, Hans-Jürgen (1994). Die Textilfunde aus den Körpergräbern von Liebenau. In: Hässler, Hans-Jürgen (ed.). Das sächsische Gräberfeld bei Liebenau, Kr. Nienburg (Weser), Teil 5, Hannover, 89-132.

Hundt, Hans-Jürgen – Hopf, Maria. (1970). Gewebe- und Getreidefunde aus einem karolingischen Brunnen in Heilbronn. In: Jahrbuch des Römisch-germanischen Zentralmuseums Mainz 17, 301-305.

Christensen, A. E. – Nockert, Margareta (2006). Oseberg-funnet. Bind IV: Tekstilene, Oslo.

Chvoščinskaja 1984 = Хвощинская, Н. В. (1984). Новые данные о мужской одежде населения Западных окраин Новгородской земли // КСИА 179, 39-44.

Chvoščinskaja 2004 = Хвощинская, Н. В. (2004). Финны на Западе Новгородской земли (по материалам могильника Залахтовье), СПб.

Ieruzalimskaja, A. A. (1996). Die Gräber der Moščevaja Balka, München.

Ingstad, A. S. (1979). To kvinnegraver med tekstiler fra Kaupang. In: Universitetets Oldsaksamling 150 år, Jubileumsårbok, Oslo, 158-164.

Ingstad, A. S. (1980). «Frisisk klede»? En diskusjon omkring noen fine tekstiler fra yngre jernalder. In: Viking 43, 81-95.

Ingstad, A. S. (1982). The functional textiles from the Oseberg Ship. In: Bender Jørgensen, Lise – Tidow, Klaus (eds.). Textilsymposium Neumünster: Archaeolögische Textilfunde, 6.5 – 8.5.1981, NESAT I, Neumünster, 85-96.

Ingstad, A. S. (1988). Textiles from Oseberg, Gokstad and Kaupang. In: Bender Jørgensen, L. – Magnus, B. – Munksgaard, E. (eds.). Archaeological Textiles: 2nd NESAT Symposium; København, 133-148.

Ingstad, A. S. (1999). Del C. Tekstilerne. In: Blindheim, Ch. – Heyerdahl-Larsen, B – Ingstad, A. S. (1999). Kaupang-funnene. Bind II. Gravplassene i Bikjholbergene/Lamøya: Undersøkelsene 1950–57. Del B. Oldsaksformer. Del C. Tekstilene, Oslo, 219-272.

Jacobsen, Lis – Moltke, Erik (1941). Danmarks runeindskrifter : Atlas, København.

Jakovčik 2017 = Яковчик, М. С. (2017). Текстильные изделия с золотными нитями на территории Древней Руси X — начала XI вв. // Stratum plus № 5, 347-358.

Jakovčik 2018a = Яковчик, М. С. (2018). Золототканые ленты на дощечках на территории Древней Руси (из собрания государственного исторического музея) // Вестник Брянского государственного университета, 2, 258-269.

Jakovčik 2018b = Яковчик, М. С. (2018). Золотные нити на территории Древней Руси домонгольского периода, Москва.

Jakunina 1940 = Якунина, Л. И. (1940). О трёх курганных тканях // Труды ГИМ, Вып. 11, 147–158.

Jakunina 1947 = Якунина, Л. И. (1947). Фрагменты тканей из старой Рязани // КСИИМК, Вып. 21. с. 126–127.

Jerusalimskaja 1992 = Иерусалимская, А. А. (1992). Кавказ на Шёлковом пути. Каталог временной выставки, СПб.

Jerusalimskaja 2012 = Иерусалимская, А. А. (2012). Мощевая Балка. Необычный археологический памятник на Северокавказском шёлковом пути, СПб.

Jørgensen, L. B. (1986). Forhistoriske Textiler i Skandinavien – Prehistoric Scandinavian Textiles, København.

Jørgensen, L. B. (1987). A Coptic tapestry and other textile remains from the royal Frankish graves of Cologne Cathedral. In: Acta Archaeologica 56, 85–100.

Jørgensen, L. B. (1991). Textiles and Textile Implements. In: Bencard, Mogens et al. (1991). Ribe Excavations 1970-76 – Volume 3, Esbjerg, 59-78.

Jørgensen, L. B. (1994). Ancient costumes reconstructed. In: Jaacks, Gisela – Tidow, Klaus (eds.). Textilsymposium Neumünster. Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, NESAT V, Neumünster, 108-113.

Jørgensen, L. B. (2012). Textilrester og ornamenter i sølvtråd fra Lø. In: Vitark 8, 108-114.

Jørgensen, L. B. – Walton, Penelope (1986). Dyes and fleece types in prehistoric textiles from Scandinavia and Germany. In: Journal of Danish Archaeology 5, 177-188.

Jurčević, Ante (2016). Arhitektura i skulptura s lokaliteta Crkvina u Biskupiji kod Knina, Zagreb.

Kainov 2012 = Каинов, Сергей (2012). Украина, Чернигов. Курган «Гульбище» // Меч и златник. К 1150-летию зарождения древнерусского государства. Каталог выставки. Ред.-сост. Д.В. Журавлев, В.В. Мурашева, Москва, 102-107.

Kajitani, Nobuko (2001). A Man’s Caftan and Leggings from the North Caucasus of the Eight to Tenth Century: A Conservator’s Report. In: Metropolitan Museum Journal 36, 85–124.

Kamińska, Janina – Nahlik, Adam (1958). Włókiennictwo gdańskie w X-XIII wieku, Łódź.

Kania, Katrin (2007). Die Thorsberg-Hose – ein Meisterwerk eisenzeitlicher Schneiderkunst. In: Leskovar, J. – Karl, R. (eds.). Interpretierte Eisenzeiten. Fallstudien, Methoden, Theorie. Tagungsbeiträge der 2. Linzer Gespräche zur interpretativen Eisenzeitarchäologie. Oberösterreichisches Landesmuseum, Linz, 277–291.

Kania, Katrin (2010). Kleidung im Mittelalter. Material – Konstruktion – Nähtechnik. Ein Handbuch, Köln.

Karisto, Maikki – Pasanen, Mervi (2021). Tablet-Woven Treasures – Archaeological Bands from the Finnish Iron Age, Helsinki.

Kato 2002 = 加藤定子著 (2002). 中央ユーラシア古代衣服の研究 : 立体構成の起源について(紀元前5世紀-紀元後10世紀), 東京.

Kiersnowski, Ryszard – Kiersnowska, Teresa (1965). Życie codzienne na Pomorzu wczesnośredniowiecznym, Warszawa.

Kirjavainen, Heini – Riikonen, Jaana (2007). Some Finnish Archeological Twill Weaves from the 11th to the 15th Century. In: Rast-Eicher, Antoinette – Windler, Renate (eds.). NESAT IX – Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, Braunwald, 18.-21. Mai 2005, Ennenda, 134-140.

Kirkinen, Tuija et al. (2022). Animal hair evidence in an 11th century female grave in Luistari, Finland. In: Archaeological Textiles Review 62, 109-125.

Klanica, Zdeněk (1970). Velkomoravský gombík. In: Archeologické rozhledy XXII, 4, 421–446.

Kristoffersen, E. S. (2000). Sverd og spenne. Dyreornamentikk og sosial kontekst. Katalog, Kristiansand.

Kočkurkina – Orfinskaja 2014a = Кочкуркина, С. И. – Орфинская, О. В. (2014). Приладожскaя курганнaя культуpa технологическое исследование текстиля, Петрозаводск.

Kočkurkina – Orfinskaja 2014b = Кочкуркина, С. И. – Орфинская, О. В. (2014). Текстиль из погребений Приладожской курганной культуры (технологическое исследование) // Труды Карельского научного центра РАН, № 3, 9–20.

Kostelníková, Marie (1972). Zvláštní tkanina ze Starého Města. In: Časopis Moravského musea. Vědy společenské LVII, 185-186.

Kostelníková, Marie (1973). Velkomoravský textil v archeologických nálezech na Moravě, Praha.

Kostelníková, Marie (1990). Eine kurzgefasste Übersicht über die Textilforschung in Mähren (Tschechoslowakei). In: Walton, P. – Wild, J.-P. (eds.). Textiles in Northern Archaeology, NESAT III: Textile Symposium in York 6-9 May 1989, London, 113-118.

Krabath, Stefan (2001). Die hoch- und spätmittelalterlichen Buntmetallfunde nördlich der Alpen. Eine archäologisch-kunsthistorische Untersuchung zu ihrer Herstellungstechnik, funktionalen und zeitlichen Bestimmung, Band I Text, Rahden/Westf.

Krupičková, Šárka (2022a). Gombíky. Jedinečné symboly velkomoravské elity. In: Poláček, Lumír et al. (eds.). Velkomoravské elity z Mikulčic, Brno, 295-308.

Krupičková, Šárka (2022b). Velkomoravské gombíky. Původ, účel a vývoj artefaktů v živé kultuře 9. století, Brno.

Krupičková, Šárka et al. (2019). Exact evidences of the use of spherical buttons (gombíky): two case studies from Moravian finds – Exaktní doklady používání gombíků: dva příklady z moravských nálezů a jejich paralely. In: Přehled výzkumů 60-2, 57-77.

Kubarev 2000 = Кубарев, Г. В. (2000). Халат древних тюрок Центральной Азии по изобразительным материалам // Археология, этнография и антропология Евразии 3, 3, 81–85.

Kubarev, G. V. (2002). The robe of Ancient Turks of Central Asia according to materials of art. In: Oğuz, Cem et al. (eds.). The Turks (Early ages), Vol. 1, part 13: Culture and arts among Ancient Turks, Ankara, 81-88.

Kvhoschchinskaia, Natalia (1992). New finds of medieval textiles in the north of Novgorod land. In: Jørgensen, L.-B. – Munksgaard, E. (eds.) Archaeological textiles in Northern Europe. Report from the 4th NESAT Symposium, 1-5 may 1990 in Copenhagen, Copenhagen, 128-133.

Kwaspen, Anne – Verhecken-Lammers, Chris (2015). Measurements and fitting of Egyptian children’s tunics of the 1st millennium AD. In: De Moor, Antoine et al. (eds.). Textiles, Tools and Techniques of the 1st Millennium AD from Egypt and Neighbouring Countries, Tielt, 153-167.

Lamm, J. P. (1984). Spiegel / Spiegelpailletten. In: Arwidsson, Greta (ed). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 213–214.

Laporte, Jean-Pierre (2012). Grab und Reliquien der Königin Balthilde in Chelles-sur-Marne. In: Wamers, Egon – Périn, Patrick (eds.). Königinnen der Merowinger. Adelsgräber aus den Kirchen von Köln, Saint-Denis, Chelles und Frankfurt, Regensburg, 127-144.

Larsson, Annika (2003). Oriental Warriors in Viking Age Scandinavia. Nothing but an Illusion. In: Offa 58, 141-154.

Larsson, Annika (2007). Klädd krigare : skifteiskandinaviskt dräktskick kring år 1000, Uppsala.

Larsson, Annika (2020). Asian Silk in Scandinavian Viking Age Graves: Based on the boat- and chamber graves in the Eastern Mälar Valley. In: Myrdal, Eva (ed.). Asia and Scandinavia – New perspectives on the Early Medieval Silk Roads, Stockholm, 107-148.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (1984). Ancient Finnish Costumes, Helsinki.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (2000). Luistari IV. A History of Weapons and Ornaments, Helsinki.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa (2001). Euran puku ja muut muinaisvaatteet, Eura.

Lessing, Julius – Falke, Otto von (1913). Die Gewebe-Sammlung des Königlichen Kunstgewerbe-Museums, Berlin.

Lester-Makin, Alexandra (2017). Looped Stitch: The travels and Development of an Embroidery Stitch. In: Biggam, C. P. et al. (eds.). The Daily Lives of the Anglo-Saxons, Tempe, 119-136.

Lester-Makin, Alexandra (2019). The Lost Art of the Anglo-Saxon World: The Sacred and Secular Power of Embroidery, Oxford – Philadelphia.

Lester-Makin, Alexandra (2020). Embroidery and its early medieval audience: a case study of sensory engagement. In: World Archaeology 52, 298-312.

Linscheid, Petra (2016). Die frühbyzantinischen Textilien des Römisch-Germanischen Zentralmuseums, Mainz.

Linscheid, Petra (2017). Spätantike und Byzanz. Bestandskatalog Badisches Landesmuseum Karlsruhe. Textilien, Mainz.

Løvlid, D. H. (2009). Nye tanker om Skjoldehamnfunnet, Bergen.

Lubova 2010 = Лубова, С. Ф. (2010). О типологии костюмов населения района Кавказских Минеральных Вод и верховьев Кубани V – XIII вв. // Из истории культуры народов Северного Кавказа: сборник научных статей, Вып. 2, Ставрополь, 45-59.

Lukešová, Hana (2011). Fragmenter av kvinnedrakter fra vikingtiden – Metode for identifikasjon av gamle tekstilfunn. In: Viking 74, 149-164.

Lukešová, Hana (2015). Old Fragments of Women’s Costumes from the Viking Age – New Method for Identification. In: Grömer, Karina – Pritchard, Frances (eds.). Aspects of the Design, Production and Use of Textiles and Clothing from the Bronze Age to the Early Modern Era, NESAT XII, Budapest, 145-153.

Lukešová, Hana et al. (2017). Identifying plant fibre textiles from Norwegian Merovingian Period and Viking Age graves: The Late Iron Age Collection of the University Museum of Bergen. In: Journal of Archaeological Science 13, 281-285.

Łucejko, J. J. et al. (2021). Textile Dyes from Gokstad Viking Ship’s Grave. In: Heritage 2021, 4, 2278–2286.

Magoula, Olga (2008). Usage and meaning of early medieval textiles. A structural analysis of vestimentary systems in Francia and Anglo-Saxon England, Birmingham.

Magoula, Olga (2018). Multicultural Clothing in Sixth Century Ravenna. In: Medieval Clothing and Textiles 14, 1-35.

Maik, Jerzy (1986). Wczesnośredniowieczne wyroby włókiennicze w Wolinie. In: Materiały Zachodniopomorskie 32, 155-180.

Maik, Jerzy (1991). Tekstylia wczesnośredniowieczne z wykopalisk w Opolu, Warszawa – Łódź.

Maik, Jerzy (2021). Sukiennictwo w średniowiecznej Polsce, Łódź.

Malmius, Anita (1996). Tortoise brooches, textile impressions and textiles. In: Laborativ Arkeologi 9, 79-88.

Malmius, Anita (1998). The textile fragments in boat-grave 5, Valsgärde, Old Uppsala parish, Uppland. In: Laborativ Arkeologi 10-11, 65-80.

Malmius, Anita (2001). Textilanalyser. In: Nordahl, Else (ed.). Båtgravar i Gamla Uppsala. Spår av en vikingatida högreståndsmiljö, Uppsala, 75-92.

Malmius, Anita (2002). Cremation grave textiles. Examples from Vendel upper class in the Vendel and Viking Periods. In: Journal of Nordic Archaeological Science 13, 59–74.

Malmius, Anita (2003). Textilfragmenten i båtgrav 5, Valsgärde, en tolkning av en mansdräkt. In: Hedeager Krag, Anne (ed.). Dragt og magt, Copenhagen, 46–61.

Malmius, Anita (2020). Burial textiles. Textile bits and pieces in central Sweden, AD 500–800, Stockholm.

Mannering, Ulla (2017). Iconic Costumes. Scandinavian Late Iron Age Costume Iconography, Oxford – Philadelphia.

Mannering, Ulla et al. (2023). Fashioning the Viking Age: 2018 to 2023. In: Lipkin, Sanna et al. (eds.). Interdisciplinary Approaches to Research of North and Central European Archaeological Textiles. The Proceedings of the North European Symposium for Archeological Textiles (23rd–26th August 2021 in Oulu), Oulu, 73–88.

Mannering, Ulla – Rimstad, Charlotte (2023). From Analysis to Reconstruction. Fashioning the Viking Age 2, Copenhagen

Mayr-Harting, Henry (1999). Ottonian Book Illumination. An Historical Study Part I: Themes, London.

Melnikova, Elena (2011). How Christian Were Viking Christians? In: Garipzanov, Ildar – Tolochko, Oleksiy (eds.). Early Christianity on the Way from the Varangians to the Greeks, Kiev, 90-107.

Michailov 2005 = Михайлов, К. А. (2005). Древнерусские кафтаны «восточного» типа (мода, происхождение, хронология) // Вестник молодых ученых. Серия: исторические науки. Вып. 1. СПб., 56-65.

Michailov 2010 = Михайлов, К. А. (2010). Византийские влияния на парадный костюм североевропейской и древнерусской аристократии эпохи викингов // Диалог культур и народов средневековой Европы: К 60-летию со дня рождения Е.Н.Носова, СПб., 262-279.

Mikhailov, Kirill (2008). New finds of Viking Age textiles in Ukraine and Russia. In: Archaeological Textiles Newsletter 47, 17-20.

Miller, M. C. (2014a). Clothing the Clergy: Virtue and Power in Medieval Europe, c. 800–1200, Ithaca–London.

Miller, M. C. (2014b). Vestire la Chiesa. Gli abiti del clero nella Roma medievale, Roma.

Miller, M. C. (2014c). The Liturgical Vestments of Castel Sant’Elia. Their Historical Significance and Current. Condition. In: Medieval Clothing and Textiles 10, 79-96.

Mlíkovský, Jiří (2005). Papoušek na raně středověké plaketě ze Starého Města. In: Acta Musei Moraviae – Scientiae sociale 90, 185–196.

Möller-Wiering, Susan (2011). War and Worship: Textiles from 3rd to 4th-century AD Weapon Deposits in Denmark and Northern Germany, Oxford – Oakville.

Munksgaard, Elisabeth (1984). The embroideries from Bjerringhøj, Mammen. In: Høgestøl, Mari et al. (eds.). Festskrift til Thorleif Sjøvold på 70-årsdagen, Oslo, 159-171.

Munksgaard, Elisabeth (1988). Kongens klær. In: Skalk 3, 12–15.

Munksgaard, Elisabeth (1989). Vort ældste kongeportræt? Knud den Store i Liber vitae. In: Aarbøger for nordisk oldkyndighed og historie 1989, 71-77.

Munksgaard, Elisabeth (1991). Kopien af dragten fra Mammengraven. In: Iversen, Mette et al. (eds.). Mammen. Grav, kunst og samfund i vikingetid, Århus, 151-154.

Muthesius, Anna (1989). Silks and Saints: The Rider and Peacock Silks from the Relics of St Cuthbert. In: Bonner, Gerald et al. (eds.). St Cuthbert, his Cult and Community to AD 1200, Woodbridge, 343–366.

Muthesius, Anna (1992). Silk, Power And Diplomacy In Byzantium. In: Textiles in Daily Life: Proceedings of the Third Biennial Symposium of the Textile Society of America, September 24–26, 1992, Earleville, 99-110.

Muthesius, Anna (1993). The Byzantine silk industry. Lopez and beyond. In: Journal of Medieval History 19, 1-67.

Muthesius, Anna (1997). Byzantine Silk Weaving AD 400 to AD 1200, Vienna.

Muthesius, Anna (2004). Studies in Silk in Byzantium, London.

Muthesius, Anna (2008). Studies in Byzantine, Islamic and Near Eastern Silk Weaving, London.

Muthesius, Anna (2016). Cloth, colour, symbolism and meaning in Byzantium (4th-15th centuries). In: Δελτίον της Χριστιανικής Αρχαιολογικής Εταιρείας 37, 181-198.

Müller, Mechthild (2003). Die Kleidung nach Quellen des frühen Mittelalters. Textilien und Mode von Karl dem Grossen bis Heinrich III., Berlin – New York.

Müller-Christensen, Sigrid (1955). Sakrale Gewänder des Mittelalters, München.

Müller-Christensen, Sigrid (1960). Das Grab des Papstes Clemens II. im Dom zu Bamberg, München.

Nahlik, Adam (1964). Tkaniny wełniane importowane i miejscowe Nowogrodu Wielkiego X-XV wieku, Wrocław – Warszawa – Kraków.

Nahlik, Adam (1965). Tkaniny wsi wschodnioeuropejskiej X-XIII w., Łódź.

Nahlik, Adam (1971). Zarys historii jedwabnej tkaniny dekoracyjnej do końca XVIII w., Toruń.

Niepold, Tracy (2015). Die Textilien aus dem Grab des Herrn von Morken – Neubearbeitung eines alten Fundmaterials. In: Grömer, Karina – Pritchard, Frances (eds.). Aspects of the Design, Production and Use of Textiles and Clothing from the Bronze Age to the Early Modern Era, NESAT XII, Budapest, 165-174.

Niepold, Tracy (2016). St. Ursula. Die frühmittelalterlichen Textilien aus St. Ursula in Köln. In: Jüsten-Mertens, Margrit (ed.). Die kostbaren Hüllen der Heiligen: textile Schätze aus Kölner Reliquienschreinen: neue Funde und Forschungen, Köln, 53-72.

Niepold, Tracy (2023). Research on waterlogged archaeological textiles preserved in the so-called singer’s burial (AD 580) from Trossingen cemetery, Germany. In: Lipkin, Sanna et al. (eds.). Interdisciplinary Approaches to Research of North and Central European Archaeological Textiles. The Proceedings of the North European Symposium for Archeological Textiles (23rd–26th August 2021 in Oulu), Oulu, 279–288.

Niepold, Tracy – Röckelein, Hedwig (2013). Frühmittelalterliche Seiden und Authentiken aus St. Ursula in Köln. In: Schilp, Thomas (ed.). Seide im Früh- und Hochmittelalterlichen Frauenstift, Essen, 199-232.

Nockert, Margareta (1982). Textilfunde von Önsvala, Nevishög ksp., Schonen. In: Acta Archaeologica 52, 202-208.

Nockert, Margareta (1991). The Högom find and other Migration Period textiles and costumes in Scandinavia, Umeå.

Nockert, Margareta (1997). Bockstensmannen och hans dräkt, Borås.

Nockert, Margareta – Ræder Knudsen, Lise (1996). Gotländska brickband från vikingatiden. In: Gotländskt Arkiv 1996, 41-46.

Nothdurfter, Hans (2002). St. Benedikt in Mals, Mals.

Nowak-Böck, Britt (2012). Goldtextilien aus dem frühen Mittelalter: Anmerkungen zum praktischen Umgang und zur wissenschaftlichen Auswertbarkeit. In: Bericht der bayerischen Bodendenkmalpflege 53, 261-269.

Nowak-Böck, Britt – Looz, Gabriele von (2013). Mit Seide und Pelz ins Grab: Die Textilien aus den frühmittelalterlichen Gräbern von Unterhaching (Lkr. München). In: Banck-Burgess, Johanna – Nübold, Carla (eds.). NESAT XI: The North European Symposium for Archaeological Textiles XI: 10-13 May 2011 in Esslingen am Neckar, Rahden/Westf., 173-180.

Nowak-Böck, Britt – Schneebauer-Meißner, Ina (2012). Das textile Goldkreuz aus dem Kinderdoppelgrab -Analyse, Technik und Rekonstruktion. In: Wamers, Egon – Périn, Patrick (eds.). Königinnen der Merowinger. Adelsgräber aus den Kirchen von Köln, Saint-Denis, Chelles und Frankfurt, Regensburg, 183-185.

Orel, Jaroslav (1964). Textil z velkomoravského období. In: Věstník NSČ při ČSAV a SNS pri SAV 1/1964, 20-22.

Orel, Jaroslav (1965). Rekonstrukce tkanin z velkomoravského období. In: Bárta, Oldřich (ed.). Almanach Velká Morava, Brno, 141-142.

Orfinskaja 2001 = Орфинская, О. В. (2001). Текстиль VIII-IX вв. из коллекции Карачаево-Черкесского музея: технологические особенности в контексте культуры раннесредневековой Евразии, Москва.

Orfinskaja 2011 = Орфинская, О. В. (2011). Текстильные находки с Селитренного и Водянского городищ (раскопки Поволжской экспедиции 1974 и 1981 гг.) // Диалог городской и степной культур на евразийском пространстве. Материалы V Международной конференции, посвященной памяти Г.А. Федорова-Давыдова 2-6 октября 2011, Астрахань, 235–240.

Orfinskaja 2017 = Орфинская, О. В. (2017). Анализ кроя мужских кафтанов и женских платьев алан Северного Кавказа // Поволжская археология 2 (20), 173-186.

Orfinskaja 2018 = Орфинская, О. В. (2018). Текстиль Гнездовского комплекса // Гнёздовский археологический комплекс: Материалы и исследования. Вып.1, Москва, 414-542.

Orfinskaja – Michailov 2013 = Орфинская, О. В. – Михайлов, К. А. (2013). Древнерусское “платье” из Изяславля: новая атрибуция // Российская Археология, № 4, 75–85.

Orfinskaja – Michailov 2020 = Орфинская, О. В. – Михайлов, К. А. (2020). Текстиль Старой Ладоги эпохи викингов, СПб.

Orfinskaja – Nikitina 2014 = Орфинская, О. В. – Никитина, Т. Б. (2014). Ткани из могильников ветлужско-вятского междуречья IX-XI вв. // Поволжская археология 2 (8), 70-91.

Orfinskaya, Olga – Arzhantseva, Irina (2013). The Cut of the Clothes of North Caucasian Alans. In: Archaeological Textiles Review 55, 86-96.

Orfinskaya, Olga – Lantratova, Olga (2010). Female costume of the Golden Horde period from burial 93 of the Maiachnyi Bugor I cemetery in the Astrakhan region of Russia. In: Archaeological Textiles Newsletter 52, 48-63.

Orfinskaya, Olga – Pushkina, Tamara (2011). 10th century AD textiles from female burial Ц-301 at Gnëzdovo, Russia. In: Archaeological Textiles Newsletter 53, 35-51.

Owen-Crocker, G. R. (1976). Anglo-Saxon costume :a study of secular civilian clothing and jewellery fashions, Newcastle upon Tyne.

Owen-Crocker, G. R. (2010). Dress in Anglo-Saxon England, Woodbridge.

Owen-Crocker, G. R. (2017). The Significance of Dress in the Bayeux Tapestry. In: Medieval Clothing and Textiles 13, 1–30.

Owen-Crocker, G. R. (2019). Textiles in Christian Tombs. In: Hope, Steffen et al. (eds.). Life and cult of Cnut the Holy The first royal saint of Denmark, Odense, 130-141.

Owen-Crocker, G. R. (2021). Dress and Undress, Real and Unreal, in the Drawings of Harley Psalter Artist F. In: Owen-Crocker, G. R – Hyer, M. C. (eds.). Art and Worship in the Insular World. Papers in Honour of Elizabeth Coatsworth, Leiden – Boston, 68-99.

Owen-Crocker, G. R. et al. (2012). Encyclopedia of Medieval Dress and Textiles of the British Isles, c. 450-1450, Leiden.

Østergård, Else (1991). Textilfragmenterne fra Mammengraven. In: Iversen, Mette et al. (eds.). Mammen. Grav, kunst og samfund i vikingetid, Århus, 123-138.

Østergård, Else (2004). Woven into the Earth: Textile finds in Norse Greenland, Århus.

Papas, Tano (1965). Studien zur geschichte der Messgewänder im Byzantinischen Ritus, München.

Pasanen, Mervi – Sahramaa, Jenni (2021). Löydöstä muinaispuvuksi, Helsinki.

Pearson, K. R. et al. (2019). The Textiles of Üzüür Gyalan: Towards the Identification of a Nomadic Textile Tradition in the Mongolian Altai. In: Archaeological Textiles Review 61, 56-70.

Peek, Christina (2008). Beobachtungen an organischen Resten der Strumpfbandgarnitur aus Grab 160 von Greding-Großhöbing, Lkr. Roth. In: Beiträge zur Archäologie in Mittelfranken 8, 61-68.

Peek, Christina (2015). Textile Botschaften? Zum Informationsgehalt textiler Artefakte und anderer organischer Materialien im frühmittelalterlichen Grabbefund. In: Ruhmann, Christiane – Brieske, Vera (eds.). Dying Gods. Religious beliefs in northern and eastern Europe in the time of Christianisation, Darmstadt, 287-295.

Peek, Christina (2016). Textile Artefakte und andere organische Materialien aus dem Gräberfeld von Lauchheim „Wasserfurche“. In: Prien, Roland et al. (eds.). Reihengräber des frühen Mittelalters – nutzen wir doch die Quellenfülle!: Beiträge der Tagung vom 17. bis 19. Februar 2015 in Mannheim, Remshalden, 65-74.

Peek, Christina (2020a). Möglichkeiten und Grenzen textilarchäologischer Untersuchungen an organischen Artefakten aus Gräbern des Friedhofes von Lauchheim „Wasserfurche“. In: Krauße, D. L. et al. (eds.). Lauchheim I: Beiträge zur Computertomographie als Dokumentationsmethode, zur Textilarchäologie und zur Bestattungspraxis in der frühen Merowingerzeit, Wiesbaden, 289-295.

Peek, Christina (2020b). Die Textilien der frühgeschichtlichen Wurt Feddersen Wierde – In: Uelsberg, Gabriele – Wemhoff, Matthias (eds.). Germanen: eine archäologische Bestandsaufnahme, Darmstadt, 176-185.

Peek, Christina et al. (2017). Neue Untersuchungen an kaiserzeitlichen und frühmittelalterlichen Textilien aus Fundplätzen des südlichen Nordseegebietes. In: Beiträge zur Besiedlungsgeschichte Nordwestdeutschlands, Rahden/Westf., 97-131.

Peek, Christina – Nowak-Böck, Britt (2016). Die Untersuchungen an organischen Materialien des Grabes 58 von Trossingen (Lkr. Tuttlingen) – Vorbericht. In: Fundberichte aus Baden-Württemberg 36, 367-404.

Peek, Christina – Siegmüller, Annette (2016). Naturwissenschaftliche und landschaftsarchäologische Untersuchungen an dem frühmittelalterlichen Gräberfeld von Dunum, Ldkr. Wittmund, Ostfriesland – ein Zwischenbericht. In: Siegmüller, Annette – Meier, U. M. (eds.). Aktuelle Forschungen an Gräberfeldern des 1. Jahrtausends n. Chr., Rahden/Westf., 255-272.

Peek, Christina – Siegmüller, Annette (2018a). Die Gewebe aus der Wurt Oldorf, Landkreis Friesland: Ein Textilkomplex aus dem 7. Jahrhundert. In: Wieczorek, Alfried – Wirth, Klaus (eds.). Von Hammaburg nach Herimundesheim: Festschrift für Ursula Koch, Heidelberg, 209-222.

Peek, Christina – Siegmüller, Annette (2018b). Ausgewählte Textilien der Wurt Niens, Ldkr. Wesermarsch, und der Feddersen Wierde, Ldkr. Cuxhaven – Ergebnisse neuer Untersuchungen. In: Jöns, Hauke et al. (eds.). Zwischen Steinzeit und Mittelalter: Aktuelle Berichte zur diachronen Siedlungsentwicklung im südlichen Nordseegebiet, Rahden/Westf., 173-188.

Peek, Christina – Walter, Susanne (2008). Nicht in Sack und Asche. Kleidung der Frauen und Männer zwischen Schwarzwald, Neckar und Donau im frühen Mittelalter. In: Ade, Dorothee et al. (eds.). Alamannen zwischen Schwarzwald, Neckar und Donau, Stuttgart, 88-94.

Pertegato, Francesco (2014). Le Dalmatiche di Ravenna e Moyenmoutier. In: Kermes 93, 51-61.

Pertegato, Francesco (2019). Vestiarium. Le vesti per la liturgia nella storia della Chiesa. Antichità e Medioevo, Firenze.

Pettersson, Kerstin (1968). En gotländsk kvinnas dräkt. Kring ett textilfynd från vikingatiden. In: TOR 12, 174–200.

Pfister, René (1951). Textiles de Halabiyeh (Zenobia), Paris.

Pīgozne, Ieva (2018). Latviešu apģērbs, Rīga.

Pīgozne, Ieva (2020). Krāsas un to nozīme baltu 3.-13.gadsimta apģērbā, Rīga.

Pritchard, Frances (1980/84). Saxon Textiles from London excavations. In: The London archaeologist 4, 349-354

Pritchard, F. A. (1984). Late Saxon Textiles from the City of London. In: Medieval Archaeology 28, 46-76.

Pritchard, Frances (1992). Aspects of the wool textiles from Viking age Dublin. In: Jørgensen, L.-B. – Munksgaard, E. (eds.) Archaeological textiles in Northern Europe. Report from the 4th NESAT Symposium, 1-5 may 1990 in Copenhagen, Copenhagen, 93-104.

Pritchard, Frances (2017). Twill Weaves from Viking Age Dublin. In: Bravermanová, Milena et al. (eds.). Archaeological textiles – links between past and present. NESAT XIII, Liberec – Praha, 115-124.

Pritchard, Frances (2021). Evidence of tablet weaving from Viking-age Dublin. In: Pritchard, Frances (ed.). Crafting Textiles. Tablet Weaving, Sprang, Lace and Other Techniques from the Bronze Age to the Early 17th Century, Oxford, 37-52.

Pritchard, F. A. et al. (2019). The Early Medieval Textiles. In: Lane, Alan – Redknap, Mark (2019). Llangorse Crannog. The Excavation of an Early Medieval Royal Site in the Kingdom of Brycheiniog, Oxford – Philadephia, 276-316.

Püschel, Klaus et al. (2019). „Bernie“ – Die Moorleiche von Bernuthsfeld: Ergebnisse der interdisziplinären Erforschung und Rekonstruktion eines frühmittelalterlichen Fundkomplexes aus Ostfriesland, Rahden/Westf.

Rabiega, Kamil (2019). Viking Dress Code, Szczecin.

Rast-Eicher, Antoinette (2003). Frühmittelalterliche Umhänge aus Frauengräbern der Nord- und Nordostschweiz. In: Jørgensen, L. B. et al. (eds.). Textilien aus Archäologie und Geschichte: Festschrift für Klaus Tidow, Neumünster, 112-122.

Rast-Eicher, Antoinette (2004). Early medieval costume in Switzerland. In: In: Maik, Jerzy (ed). Priceless Invention of Humanity – Textiles, NESAT VllI, Łódź, 75-80.

Rast-Eicher, Antoinette (2005). Frühmittelalterliche Textilien aus der Nordostschweiz. In: Pritchard, Frances – Wild, J. P. (eds.). Northern Archaeological Textiles, NESAT VII, Oxford – Philadelphia, 17-21.

Révész, László (1996). A Karosi honfoglalás kori temetők. Régészeti adatok a Felső-Tisza-vidék X. századi történetéhez, Miskolc.

Rimstad, Charlotte (1998). Vikinger i Uld og Guld, København.

Rimstad, Charlotte (2019). En komfortabel, evig søvn. In: Skalk 5, 12–15.

Rimstad, Charlotte et al. (2021). Lost and found: Viking Age human bones and textiles from Bjerringhøj, Denmark. In: Antiquity 95, 381, 735 – 752.

Rimstad, Charlotte – Ojantakanen, Maria (2015). Et udvalg af dragtfund fra den danske vikingetid. Facts og fotos, København.

Ræder Knudsen, Lise (1996). Analyse og rekonstruktion af brikvævning, København.

Ræder Knudsen, Lise (2005). Brocaded Tablet Woven Bands: Same Appearance, Different Weaving technique, Hørning, Hvilehøj and Mammen. In: Pritchard, Frances – Wild, J. P. (eds.). Northern Archaeological Textiles, NESAT VII, Oxford, 36−43.

Ræder Knudsen, Lise – Mannering, Ulla (2007). A Danish Early Germanic Iron Age Grave with Tablet Woven Cuffs. In: Rast-Eicher, Antoinette – Windler, Renate (eds.). NESAT IX – Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, Braunwald, 18.-21. Mai 2005, Ennenda, 119-123.

Saburova 1975 = Сабурова, М. А. (1975). О женских головных уборах с жёсткой основой в памятниках домонгольской Руси // КСИА 144, 18–22.

Saburova 1976 = Сабурова, М. А. (1976). Стоячие воротники и «ожерелки» в древнерусской одежде // Средневековая Русь, Москва, 226–230.

Saburova 1997 = Сабурова, М. А. (1997). Древнерусский костюм // Археология. Древняя Русь. Быт и культура, Москва, 93–109.

Saburova – Elkina 1991 = Сабурова, М. А – Елкина, А. К. (1991). Детали древнерусской одежды по материалам некрополя г. Суздаля // Материалы по средневековой археологии Северо-Восточной Руси, Москва, 53-78.

Scherping, Regina (2001). Die Bestattung Bischof Rudolfs von Schleswig. Form und Ikonographie liturgischer Gewandung des frühen 11. Jahrhunderts. In: Archäologie in Schleswig 9, 115-131.

Scherping, Regina (2005). Bischof Rudolfs von Schleswig. Die Grabtextilien in technischer und kulturhistorischer Perspektive. In: Kölner Jahrbuch 36, 7-149.

Schlabow, Karl (1953). Leichtvergängliche Stoffe aus der Wurtengrabung Hessens. In: Probleme der Küstenforschung im südlichen Nordseegebiet 5, 26-43.

Schlabow, Karl (1959). Eine Wollfilzkappe. Moorfund von Bargerfehn (Ostfriesland). In: Die Kunde. Mitteilungen des Niedersächsischen Landesvereine für Urgeschichte, Neue Folge 10, 1-2, 109-111.

Schlabow, Karl (1974). Vor- und frühgeschichtliche textilfunde aus den Nördlichen Niederlanden. In: Palaeohistoria 16, 169-221.

Schlabow, Karl (1976). Textilfunde der Eisenzeit in Norddeutschland, Neumünster.

Schneebauer-Meißner, Ina (2012). Technologische Untersuchungen an Goldtextilien des frühen Mittelalters. In: Bericht der bayerischen Bodendenkmalpflege 53, 271-336.

Schneebauer-Meißner, Ina (2015). Goldtextilien II: Technische Beobachtungen zu den Goldtextilien aus Grab 100, Grab 162 und Bestattung 181 vom Säbener Burgberg (Ausgrabung 1978 bis 1982). In: Bierbrauer, Volker – Nothdurfter, Hans (eds.). Die Ausgrabungen im spätantik-frühmittelalterlichen Bischofssitz Sabiona-Säben in Südtirol I. Frühchristliche Kirche und Gräberfeld, Band 2, München, 521-560.

Schrenk, Sabine (2007). Newly discovered textiles from the early Middle Ages in Köln/Cologne. In: Rast-Eicher, Antoinette – Windler, Renate (eds.). NESAT IX – Archäologische Textilfunde – Archaeological Textiles, Braunwald, 18.-21. Mai 2005, Ennenda, 102-107.

Schrenk, Sabine (2011). Fundort Schrein. Der Textilfund aus St. Severin in Köln. In: Stauffer, Annemarie (ed.). Textilien in der Archäologie, Bonn, 95-104

Schrenk, Sabine (2016). St. Severin. Gewebe erzählen Geschichte(n). Die Textilien im Schrein des Bischofs Severin in Köln. In: Jüsten-Mertens, Margrit (ed.). Die kostbaren Hüllen der Heiligen: textile Schätze aus Kölner Reliquienschreinen: neue Funde und Forschungen, Köln, 73-96.

Schrenk, Sabine – Reichert, Ulrike (2011). Die Textilien aus dem hölzernen Schrein in St. Severin. In: Oepen, Joachim et al. (eds.). Der hl. Severin von Köln. Verehrung und Legende, Siegburg, 215-371.

Schuette, Marie – Müller-Christensen, Sigrid (1964). The Art of Embroidery, London.

Schulze-Dörrlamm, Mechthild (1991). Der Mainzer Schatz der Kaiserin Agnes aus dem mittleren 11. Jahrhundert, Sigmaringen.

Schwarz-Mackensen, Gesine (1976). Die Knochennadeln von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 9, Neumünster.

Siegmüller, Annette (2008). Der richtige Dreh! Frühmittelalterliche Gewebe aus der Wurt Hessens, Stadt Wilhelmshaven. In: Archäologie in Niedersachsen 11, 48-51.

Siegmüller, Anette (2010). Die Ausgrabungen auf der frühmittelalterlichen Wurt Hessens in Wilhelmshaven, Rahden/Westf.

Siegmüller, Annette (2013). Schafhaltung und Schafwäsche: Überlegungen zur Produktion und Funktion von Geweben im frühen Mittelalter. In: Banck-Burgess, Johanna – Nübold, Carla (eds.). NESAT XI: The North European Symposium for Archaeological Textiles XI: 10-13 May 2011 in Esslingen am Neckar, Rahden/Westf., 241-246.

Sikorski, Andrzej (1989/90). Tkaniny z wczesnośredniowiecznego cmentarzyska „szkieletowego“ w Dębczynie, gm. Białogard, województwo koszalińskie. In: Materiały Zachodniopomorskie 35/36, 159-172.

Sikorski, Andrzej (2012). Złote elementy stroju z grobów odkrytych w katedrze gnieźnieńskiej. In: Kara, Michał (ed.). Wyniki analiz specjalistycznych materiałów wczesnośredniowiecznych z gnieźnieńskiego zespołu osadniczego, Gniezno, 51-75.

Sikorski, Andrzej et al. (1998). Tkaniny z grobów. In: Studia Lednickie 5, 71-94.

Sikorski, Andrzej et al. (2005). Fragmenty tkanin z dwóch wczesnośredniowiecznych grobów cmentarzyska „Mały Skansen“. Kilka uwag o ubraniu wczesnośredniowiecznym. In: Studia Lednickie 8, 149-166.

Stein, Aurél (2012). Ősi ösvényeken Ázsiában, Budapest.

Stepanova, Iuliia (2017). The Burial Dress of the Rus‘ in the Upper Volga Region (Late 10th–13th Centuries), Leiden.

Stepanova 2019 = Степанова, Ю. В. (2019). Вышивка в древнерусском костюме XI – XIII вв.: место, значение, орнамент // Искусство древнего текстиля. Методы изучения, сохранность, реконструкция. Москва, 270 – 289.

Stephenson, I. P. (2007). The Late Anglo-Saxon Army, Stroud.

Sudár, Balázs – Petkes, Zsolt (2014). A honfoglalók viselete. Magyar őstörténet 1, Budapest.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Tidow, Klaus (1988). Neue Funde von Mittelalterlichen Wollgeweben aus Norddeutschland. In: Jørgensen, L.-B. – Munksgaard, E. (eds.) Archaeological TextilesReport from the Second NESAT Symposium 1.-4.5.1984, Copenhagen, 197-210.

Tidow, Klaus (1995). Textiltechnische Untersuchungen an Wollgewebefunden aus friesischen Wurtensiedlungen von der Mitte des 7. bis zur Mitte des 13. Jahrhunderts und Vergleiche mit Grab- und Siedlungsfunden aus dem nördlichen Europa. In: Probleme der Küstenforschung im südlichen Nordseegebiet 23, 353-387.

Tidow, Klaus – Schmid, Peter (1979). Frühmittelalterliche Textilfunde aus der Wurt Hessens (Stadt Wilhelmshaven) und dem Gräberfeld von Dunum (Kreis Friesland) und ihre archäologische Bedeutung. In: Probleme der Küstenforschung im südlichen Nordseegebiet 13, 123-153.

Toplak, Matthias (2010). Kleidung und Tracht in der altnordischen Sagaliteratur und im archäologischen Fundkontext, Köln.

Türk, Attila et al. (2020). New type of silk among the archaeological textile finds in the Hungarian Conquest period (10th century AD) in the Carpathian Basin // На пути открытий в жизни и науке, Уфа, 142-148.

Urbanová, Kristýna (2009). Nálezy textilních fragmentů z lokality Streda nad Bodrogom. Předběžná zpráva. In: Slovenská archeológia 57, 2, 355-358.

Urbanová, K. P. – Leite, Guna (2009). Haute Couture 0-600, Praze.

Urbanová, Kristýna – Pulpán, Jan (2016). Oblékání pravěku, Litomyšl.

Vahter, Tyyni (1928). Pronssikierukkakoristelun teknillisistä menetelmistä. In: Suomen Museo 35, 61-70.

Vahter, Tyyni (1934). Tuukkalan neulakinnas. In: Nordman, C. A. – Kivikoski, Ella (eds.). Excavationes et studia opuscula in honorem Alfred Hackman 14.10.1934, Helsinki, 236-243.

Vahter, Tyyni (1952). Varsinaissuomalainen kaarihuntu. In: Corolla archaeologica in honorem C. A. Nordman, Helsinki, 151–158.

Vahter, Tyyni (1945). Varsinais-Suomen esihistorialliset palmikkonauhat. In: Kivikoski, Ella (ed.). Strena archaeologica professori A. M. Tallgren 8.2.1945 sexagenario dedicata, Helsinki, 211-220.

Vajanto, Krista (2003). Euran emännän neulakintaat. Tutkielma Luistarin haudan 56 neulakinnasfragmenteista, Helsinki.

Vajanto, Krista (2014). Nålbinding in Prehistoric Burials – Reinterpreting Finnish 11th–14th-century AD Textile Fragments. In: Ikäheimo, Janne et al. (eds.). Sounds Like Theory. XII Nordic Theoretical Archaeology Group Meeting in Oulu 25.–28.4.2012, Helsinki, 21–33.

Vajanto, Krista (2015). Dyes and Dyeing Methods in Late Iron Age Finland, Helsinki.

Vedeler, Marianne (2011). Fra Silkeveien til Oseberg. In: Viking 74, 137-148.

Vedeler, Marianne (2013). New light on Samite silk from Oseberg. In: Banck-Burgess, Johanna – Nübold, Carla (eds.). NESAT XI: The North European Symposium for Archaeological Textiles XI: 10-13 May 2011 in Esslingen am Neckar, Rahden/Westf., 181–186.

Vedeler, Marianne (2014a). Silk for the Vikings, Oxford – Philadelphia.

Vedeler, Marianne (2014b). Textile interior in the Oseberg burial chamber. In: Bergerbrant, Sophie – Fossøy, S. H. (eds.). A stitch in time. Essays in honour of Lise Bender Jørgensen, Gothenburg, 281-299.

Vedeler, Marianne (2015a). Silk finds from Oseberg. Production and distribution of high status markers across ethnic boundaries. In: Hansen, G. – Ashby, S. P. – Baug, I. (eds.). Everyday Products in the Middle Ages, Oxford – Philadelphia, 192-203.

Vedeler, Marianne (2015b). Silk Trade to Scandinavia in the Viking Age. In: Huang, A. L. – Jahnke, Carsten (eds.). Textiles and the Medieval Economy, Oxford – Philadelphia, 78-85.

Vedeler, Marianne (2019). The Oseberg Tapestries, Oslo.

Vedeler, Marianne (2021). Golden Textiles from Gokstad. In: Archaeological Textiles Review 63, 47-57.

Vedeler, Marianne et al. (2018). Dressed for Ritual, Dressed for Life. A Migration-Period Grave from Sande in Norway. In: Medieval Archaeology 62, 1, 1-27,

Vedeler, Marianne – Hammarlund, Lena (2017). Reconstructing the Tunic from Lendbreen in Norway. In: Archaeological Textiles Review 59, 24-32.

Vedeler Nilsen, Marianne (1992). Draktmaterialet fra Guddal: Funksjon og visuell kommunikasjon, Bergen.

Vlasatý, Tomáš (2023). Poznámky k raně středověkému ženskému oděvu. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2023-09-12]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/poznamky-k-rane-stredovekemu-zenskemu-odevu/.

Walton, Penelope (1988). Dyes and Wools in Iron Age Textiles from Norway and Denmark. In: Journal of Danish Archaeology 7, 144-158.

Walton, Penelope (1989a). Dyes of the Viking Age: A Summary of Recent Work. In: Dyes in History and Archaeology 7, 14-19.

Walton, Penelope (1989b). Textiles Cordage and Raw Fibre from 16-22 Coppergate. The Archaeology of York. Vol. 17/5, London.

Walton, Penelope (1991). Dyes and wools in textiles from Mammen (Bjerringhøj), Denmark. In: Iversen, Mette et al. (eds.). Mammen. Grav, kunst og samfund i vikingetid, Århus, 139-143.

Walton Rogers, Penelope (1997). Textile production at 16-22 Coppergate. The Archaeology of York Volume 17: The Small Finds, York.

Walton Rogers, Penelope (2007). Cloth and Clothing in Early Anglo-Saxon England (AD 450-700), York.

Walton Rogers, Penelope (2014a). Cloth, clothing and Anglo-Saxon women. In: Bergerbrant, Sophie – Fossøy, S. H. (eds.). A stitch in time. Essays in honour of Lise Bender Jørgensen, Gothenburg, 253-280.

Walton Rogers, Penelope (2014b). Textiles and related organic materials. In: Paterson, Caroline et al. (eds.). Shadows in the sand : excavation of a Viking-age cemetery at Cumwhitton, Cumbria, Lancaster, 225-232.

Walton Rogers, Penelope – Thompson, Matthew (2018). Gender and costume in the Merovingian cemetery at Broechem, Belgium. In: Annaert, Rica (ed.). Het vroegmiddeleeuwse grafveld van Broechem, Vol. 1, Analyse, Bonn, 132-171.

Wåhlander, Linda et al. (2023). Buried at Birka. Three centuries, four Viking lives, Stockholm.

Wamers, Egon (2005). Die Macht des Silbers. Karolingische Schätze im Norden, Regensburg.

Zariņa, Anna (1960). Latgaļu vainagi laikā no 6. līdz 13. gadsimtam. In: Arheoloģija un etnogrāfija II, 79-95.

Zariņa, Anna (1970). Seno latgaļu apģērbs 7.–13. gs., Rīga.

Zariņa, Anna (1988). Lībiešu apģērbs 10.–13. gs., Rīga.

Zariņa, Anna (1990). Herstellungsmethoden der in Gräberfeldern des 3.-13. Jh. im Gebeit Lettlands gefundenen Gewebe. In: Walton, P. – Wild, J.-P. (eds.). Textiles in Northern Archaeology, NESAT III: Textile Symposium in York 6-9 May 1989, London, 107-112.

Zariņa, Anna (1994). Neue Funde der Lettgallischen Männertracht aus dem 11. Jahrhundert. In: Jaacks, G. – Tidow, K. (eds.). Textilsymposium Neumünster: Archäologische Textilfunde/ Archaeological Textiles 4.-7.5.1993 (NESAT V), Neumünster, 129-136.

Zariņa, Anna (1999). Apģērbs Latvijā 7.-17. gs., Rīga.

Zariņa, Anna (2006). Apģērba fragmenti Lejasdopeļu kapulaukā. In: Melne, Ilze (ed.). Pētījumi sēļu senatnē : rakstu krājums, Rīga, 139-144.

Zubkova, E. S. et al. (2010). Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov. In: Strand, E. A. et al. (eds.). North European Symposium for Archaeological Textiles X, Oxford, 291-298.

Zubkova – Orfinskaja 2016 = Зубкова, Е. С. – Орфинская, О. В. (2016). Текстиль из камерных погребений Старовознесенского некрополя Пскова // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., 373–394.

Žeiere, Irita (2005). Archaeological evidence of ancient Liv costume in Latvia. In: Mäntylä, Sari (ed.). Rituals and Relations. Studies on the Society and Material Culture of the Baltic Finns, Helsinki, 73–83.

Žeiere, Irita (2008a). Couronian Archaeological Textile Finds. In: Asaris, Jānis (ed.). Kurši senatnē = Couronians in antiquity, Rīga, 101-107.

Žeiere, Irita (2008b). Par Tīras purva depozīta tekstilmateriāliem. In: Pētījumi kuršu senatnē, Rakstu krājums, Rīga, 129-138.

Žeiere, Irita (2010). The Use of Horsehair in Female Headdresses of the 12th-13th Century AD Latvia. In: Strand, E. A. et al. (eds.). North European Symposium for Archaeological Textiles X, Oxford, 285-287.

Žeiere, Irita (2013). Fragments of male dress from a 9th-century bog hoard in Latvia. In: Banck-Burgess, Johanna – Nübold, Carla (eds.). NESAT XI: The North European Symposium for Archaeological Textiles XI: 10-13 May 2011 in Esslingen am Neckar, Rahden/Westf., 187-192.

Žeiere, Irita (2017). Arheoloģiskais tērps: tā darināšana, valkāšana un komplektēšana mūsdienu Latvijā, Rīga.

Žilina 2018 = Жилина, Н. В. (2018). Орнаментальный мир древнерусских тканей X–XI веков Земли родной минувшая судьба // Земли родной минувшая судьба…. К юбилею Андрея Евгеньевича Леонтьева, Москва, 212-223.

2 komentáře

  1. Tak tohle je pecka. Naprosto perfektní článek, který mě bavil číst od začátku do konce, děkuju za něj, muselo za tím být neskutečně práce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *