V posledním desetiletí se autor opakovaně zaměřil na dokumentaci raně středověkých kopí (Hendry – Vlasatý 2022; Vlasatý 2014; 2019; 2022a; 2022b; 2023a; 2023b; 2024; 2025). V rámci tohoto výzkumu se seznámil s dosud nepublikovanými nálezy kopí s křidélky z území České republiky, jejichž počet roste díky zvýšené aktivitě detektoristů.
Tento nárůst nálezů vedl autora k vytvoření katalogu křidélkových kopí pro celé území České republiky, který dosud neexistuje. Při porovnání s jinými regiony, jako je bývalá Jugoslávie (Demo 2010; Sajdl 2020), Maďarsko (Kovács 1980), Nizozemí (Ypey 1982), Polsko (Kurasiński 2005), Rakousko (Szameit 1982; 1987) nebo Slovensko (Husár 2014), postrádá česká archeologie systematické souhrnné zpracování tohoto materiálu. Zájemci se dosud museli spoléhat na dílčí práce, například články P. Kouřila (2005) věnované Moravě a Slezsku, a práce N. Profantové (2011; 2019) zaměřené na Čechy. Určité pokusy o souhrnné zpracování učinili svého času i L. Niederle (1894: 208-9; 1925: 550-1), J. Kudrnáč (1948: 69-72) a Z. Měřínský (2002: 390-2).
Jelikož menší rozloha České republiky umožňuje toto téma zpracovat efektivněji než například v Německu či Francii, kde by jakákoli revize narážela na obrovské množství nálezů, vznikla přirozená potřeba vytvořit dokument, který by mohl být v budoucnu doplňován o nové objevy. Do katalogu jsou zahrnuta pouze plnohodnotně definovaná křidélka, nikoli alternativní způsoby zvětšení plochy tulejky, jaké lze spatřit například u kopí z Prahy – Michle nebo Milíčova. Dále nejsou zahrnuta křidélková kopí mladší než z 11. století. Kopí z mladších období, nelokalizovatelné kusy či předměty, které byly mylně zařazeny mezi křidélková kopí, jsou uvedeny v doplňkovém seznamu. Tento článek je určen archeologům, reenactorům, řemeslníkům a všem zájemcům o raně středověké vojenství.
Úvod
Kopí s křidélky, v odborné literatuře označovaná také jako kopí s křídly (Eisner 1948: 382), okřídlená (Kudrnáč 1948: 69-72; Niederle 1925: 551), rozkřídlená (Červinka 1928: 213), křidélková (Smetánka 1993: 10), křidélkatá (Gravett 2008: 31), křídlatá (Kouřil 2014: 59) nebo ušatá kopí (Kouřil 2004), představují pouze minoritní část raně středověkých kopí nalezených na území České republiky. Obecně se považují za západní karolinské importy, ačkoliv nelze vyloučit jejich lokální napodobování (Měřínský 2002: 390-2; Profantová 2011). Nabízí se také možnost, že se tyto zbraně dostaly na české území obchodem nebo jako kořist (Kudrnáč 1948: 69-72; 1950: 113). Některé luxusní a symbolicky nabité exempláře mohly být na české území dopraveny jako panovnický dar (Schramm 1954; Turek 1982: 120-1; Wegener 1955).
Mapa 1: Geografická distribuce kopí s křidélky v rámci České republiky.
Distribuční mapa ukazuje výraznou disproporci v počtu nálezů mezi Moravou a Čechami. Zatímco na Moravě se kopí s křidélky objevují zejména ve velkomoravských hrobech, v českých hrobech zcela chybí. Je pozoruhodné, jak konstatuje Kouřil, že ani jedno z těchto kopí nebylo nalezeno na kostelním pohřebišti (Kouřil 2005). Všechna známá hrobová kopí s křidélky pocházejí z „pohřebišť spíše vojensko-strážního než zemědělsko-pasteveckého rázu, situovaných převážně v zázemí rozsáhlejších sídelních aglomerací, výjimečně i mimo jejich dosah, tedy převahou ve venkovském prostředí“ (Kouřil 2014: 59).
Tato skutečnost se vysvětluje tím, že kopí s křidélky mohla „dokládat symbolickou distribuci panovnické moci z centra na venkov a do okrajových nebo poplatných oblastí“ (Kouřil 2014: 48). Geografické rozpoložení kopí je rovněž interpretováno jako soustředěné podél důležitých komunikačních tras (Kouřil 2005: 94; Profantová 2011: 75; 2019: 268). Existují však i alternativní vysvětlení; například Měřínský (1990: 304) se domnívá, že vysoká koncentrace nálezů na Moravě je spíše důsledkem avarsko-franských válek. O ztrátových kopích franského vojska spekulují též Beranová a Lutovský (Beranová – Lutovský 2009: 169).
V literatuře je běžnou praxí datovat kopí s křidélky z velkomoravského prostoru do první poloviny 9. století, konkrétně do jeho druhé čtvrtiny (Kouřil 2005). U některých hrobů však v mezičase došlo k revizi datace na třetí čtvrtinu 9. století (např. Hošek et al. 2019: 179). Prakticky všichni autoři se nicméně shodují na tom, že kopí s křidélky byla používána i v následujících stoletích, jak dokládá následující kapitola.
Ikonografie
Jediné ikonografické doklady používání kopí s křidélky, které prokazatelně vznikly na území České republiky mezi 9. a 11. stoletím, jsou takzvané libušínské rytiny. Jedná se o soubor 18 opukových kamenů z jihozápadního nároží vnitřní hradby hradiště Libušín, které byly ozdobeny velmi schématickými rytinami. Kopí s křidélky lze identifikovat na dvou rytinách, konkrétně na kamenech označených čísly 75/49 (Váňa 1973: Obr. XIX; Váňa – Kabát 1971: Obr. 68) a 85/49 (Váňa 1973: Obr. 42), které byly pravděpodobně vytvořeny stejným umělcem. Tato kopí mají listovité hroty s dlouhými křidélky a mimořádně dlouhá ratiště; pokud bychom usuzovali podle proporcí, musela by jejich délka dosahovat nejméně 300 cm. Na ratišti kopí na kameni 85/49 je navíc vyobrazen čtvercový prapor se znamením kříže a třásněmi. Obě kopí jsou držena v pravé ruce v úrovni hlavy a jsou namířena před koně v útočné pozici.
Váňa původně datoval libušínské hradiště do 9. a 10. století (Váňa 1973: 82-3), avšak konkrétní jezdeckou scénu na kameni 85/49 zařadil do přelomu 10. a 11. století (Váňa 1973: 66). Tento odhad je v relativním souladu s revizním průzkumem Varadzina, který klade existenci libušínského hradiště mezi 2. třetinu 10. a 2. třetinu 11. století (Varadzin 2012).
Obr. 1: Libušínské rytiny (vlevo 75/49, vpravo 85/49).
Autor: János Mestellér.
Hojně citovaný jako důkaz používání křidélkových kopí českou elitou je obraz svatého Václava z Wolfenbüttelského rukopisu (Wolfenbüttel, Herzog August Bibliothek, Cod. Guelf. 11.2 Aug 4°, fol. 18v), který byl pravděpodobně vytvořen brzy po roce 1002 (Třeštík 2007). Kopí, které se výškou rovná postavě světce, má standardní křidélka tvořící tvar kříže a je doplněno o čtvrtkruhový praporec s třásněmi. Na rozdíl od autorů, kteří této scéně přisuzují značnou historickou výpovědní hodnotu (např. Eisner 1946: 9; 1948: 382), je nutné zdůraznit, že rukopis pochází z dnešního Německa, pravděpodobně z kláštera Corvey (Winterer 2009: 143). Jeho styl odpovídá vrcholnému otonskému umění, ve kterém má kopí vysokou symbolickou důležitost (Vlasatý 2025).
Obr. 2: Obraz svatého Václava z Wolfenbüttelského rukopisu.
Zdroj: Sommer – Velímský 2007: 39; Zachová 2010: 164.
Stejnou interpretační nesnáz provází tzv. Kodex vyšehradský (Praha, Národní knihovna, XIV.A.13) z let 1070–1086. Zatímco starší literatura jej chápala jako rukopis české provenience, současné bádání jej rozumí jako součást nejméně čtyř evangeliářů (tzv. skupina Vyšehradského kodexu), které vznikly v průběhu 2. pol. 11. století v Bavorsku (Černý 2001; Merhautová – Spunar 2006).
Kopí s křidélky jsou potenciálně vyobrazena na třech stranách rukopisu – 41r, 42r a 43v. Strana 68r zobrazuje knížete Václava s kopím (s malovaným ratištěm), které je tradičně chápáno jako kopí s křidélky (Kudrnáč 1948: 72), avšak při detailnějším pohledu je zřejmé, že je o schematicky namalovanou tulej. U stran 41r a 42r jsou kopí natolik schematická, že není možné stanovit, zda jde o křidélka či tuleje. Křidélka jsou bezpečně určitelná pouze na straně 43v. Všechna potenciální kopí s křidélky v rukopisu dosahují výšky člověka a jsou užívána spolu s mandlovými štíty.
Obr. 3: Kopí s křidélky ve Vyšehradském kodexu.
Zdroj: Praha, Národní knihovna, XIV.A.13, 43v.
Kopí s křidélky se potenciálně mohou objevovat i na mincích. Na rozdíl od arpadovských mincí, které jasně znázorňují Svaté kopí s křidélky (viz Dulinicz 2004: Obr. 6), české mince z 10. a 11. století zobrazují velmi schematizovaná kopí s praporci. Zde slouží jako panovnický odznak nebo symbol sv. Václava. V případě panovnických odznaků se dá předpokládat, že se jedná o napodobeniny zahraničních ražeb. Tato kopí je někdy obtížné odlišit od berlí a křížů. Nejslibnější kandidáty na vyobrazení kopí s křidélky najdeme na mincích Jaromíra (typ Cach 264), Oldřicha (typy Cach 288, 293, 296), Břetislava I. (typy Cach 307-309, 316-317), Spytihněva II. (typy Cach 327-332) a Vratislava II. (typy Cach 333-334, 344, 348-351) (viz Cach 1970; 1972).
Obr. 4: Denár Jaromíra, mincovna Praha, typ Cach 264.
Zdroj: Cach 1970; aukce onebid.cz.
Katalog
Čechy
Roudnice nad Labem – Bezděkov
Náhodný nález, objeveno nejpozději roku 1925. Krček má osmihranný průřez s mělkým žlábkováním. Měřínský (2002: 390) tento nález omylem rozděluje do dvou separátních kusu (kopí z Roudnice a kopí z Bezděkova). V současnosti by mělo být uloženo v muzeu v Litoměřicích.
Celková délka: 38,5 cm.
Maximální šířka čepele: ca. 3,6 cm.
Zavedená datace: 9. století.
Literatura: Niederle 1925: 550-1; Profantová 1998: 85, Obr. 3.3; 2011: 75, Obr. 5.2; Zápotocký 1965: 302, 313.
Obr. 5: Roudnice nad Labem – Bezděkov.
Zdroj: Profantová 1998: Obr. 3.3; Zápotocký 1965: 313.
Skochovice
Náhodný detektorový nález, objevený 17. 2. 2013 panem P. Kolářem ve Skochovickém lese. Tulej má kruhový průřez, krček je hraněný.
Zavedená datace: 8.-10. století.
Literatura: Bláha – Novák 2015: 238; Žohová 2019: 47, Obr. 30; Profantová 2023: 56.
Obr. 6: Skochovice. Zdroj: Žohová 2019: Obr. 30.
Morava
Dolní Věstonice, hrob 769/58
Nalezeno roku 1958 v hrobu 769 společně s ostruhou. Krček má šestiboký průřez. Ratiště vyrobeno z tisu.
Celková délka: 40,5 cm.
Maximální šířka čepele: 4 cm.
Váha: 0,324 kg (současná váha).
Literatura: Tichý 1958: 62, Tab. 21.1; Kouřil 2005; Ungerman 2023a: 301-4, Obr. 219.5; 2023b: 289, Tab. 190.
Obr. 7: Dolní Věstonice. Zdroj: Kouřil 2005: Abb. 2.6; Tichý 1958: Tab. 21.1.
Drysice
Náhodný hrobový nález z roku 1939. Nalezeno spolu se sekerou, vědrem a nožem.
Celková délka: 47 cm.
Délka čepele: 33,2 cm.
Maximální šířka čepele: 3,8 cm.
Vnější průměr tuleje: 1,8 cm.
Váha: 0,324 kg.
Zavedená datace: 1. pol. 9. století.
Literatura: Dostál 1966: 124, Tab. XXXIX.10; Kouřil 2005.
Obr. 8: Drysice. Zdroj: Kouřil 2005: Abb. 2.2.
Mikulčice, hrob 1241
Hrobový nález, hrob 1241, nalezeno se sekerou a ostruhami. Ratiště vyrobeno z jasanu.
Celková délka: 50 cm.
Délka čepele: 39 cm.
Maximální šířka čepele: 4 cm.
Vnější průměr tuleje: 2,3 cm.
Váha: 0,487 kg.
Zavedená datace: 1. pol. 9. století.
Literatura: Kouřil 2005: 91; 2014: 308; Poláček 2016: 99.
Obr. 9: Mikulčice. Zdroj: Kouřil 2005: Abb. 2.1.
Mokrůvky, hrob 2
Hrobový nález z roku 1984. Nalezeno spolu s mečem, sekerou, ostruhami, nožem, nádobou, křesadlem a břitvou. Dle Kouřila je tulej mírně hraněná.
Celková délka: 43,7 cm, zrestaurovaná délka 46 cm.
Délka čepele: 27,5 cm.
Maximální šířka čepele: 5,3 cm, zrestaurovaná šířka 5,5 cm.
Vnější průměr tuleje: 2,8 cm.
Rozpětí křidélek: 8,8 cm.
Váha: 0,387 kg.
Zavedená datace: 3. čtvrt. 9. století.
Literatura: Hošek et al. 2019: 179-180; Kouřil 2005; Měřínský – Unger 1990.
Obr. 10: Morkůvky. Zdroj: Kouřil 2005: Abb. 2.3.
Pohansko u Břeclavi
Sídlištní nález. Fragment hraněné tuleje o délce 7,5 cm a vnitřním průměru tulejky 2 cm.
Literatura: Kouřil 2005; Macháček 2002; Měřínský 2002: 390.
Obr. 11: Pohansko u Břeclavi. Zdroj: Macháček 2002: inv. č. 81702.
Kladoruby – Andělka
Náhodný detektorový nález z roku 2015. Tulej o kruhovém průřezu.
Celková délka: 38,5 cm.
Rozpětí křidélek: 7,9 cm.
Vnější průměr tuleje: 2,6 cm.
Váha: 0,406 kg.
Literatura: Vích et al. 2021: 379, Obr. 10.1.
Obr. 12: Kladoruby – Andělka. Zdroj: Vích et al. 2021: Obr. 10.1.
Hulín – Pravčice, hrob H98
Hrobový nález, hrob H98. Nalezeno spolu se sekerou, ostruhou, vědérkem a keramickou nádobou roku 2007. Restaurovaná podoba kopí neodpovídá tvaru originálu. Hraněný krček je zdoben žlábkováním, střed čepele zřejmě opatřený vzorovým svařováním. Zachováno se zhruba 2 cm dlouhým kusem ratiště. Mezi tulejí a ratištěm se nachází vrstva textilu.
Celková délka: 48,5-50 cm.
Maximální šířka čepele: 5,5 cm.
Váha: 0,996 kg (měřeno před konzervací).
Zavedená datace: 9. století.
Literatura: Kalábek et al. 2011: 171, Obr. 13.5; Večeřová 2012.
Obr. 13: Hulín – Pravčice. Zdroj: Kalábek et al. 2011: Obr. 13.5; Večeřová 2012.
Vlachovice
Roku 2014 bylo v katastru obce Vlachovice nalezeno robustní křidélkové kopí s celkovou délkou asi 50,5 cm. Autor měl možnost toto kopí velmi zběžně ohledat v červenci 2025 během návštěvy otrokovického depozitáře Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde je kopí uloženo pod inv. č. A89508-A89513 (přírůstkové číslo 472/2016). Šířka břitu činí asi 5,7 cm. Tulej je mimořádně šiřoká, vnější průměr je zhruba 4,6 cm. Rozpětí křidélek nebylo změřeno.
Literatura: nepublikováno. Autorův archiv.
Břeclavsko
Roku 2021 proběhl v souvislosti se stavbou plynovodu Moravia záchranný archeologický výzkum (vedoucí výzkumu Michala Přibylová), který v okolí Břeclavi odhalil hrob s křidélkovým kopím a ostruhou. Celková délka přesahuje 35 cm. Hrot s největší pravděpobností překrývá pouzdro.
Literatura: nepublikováno. Autorův archiv.
Slezsko
Hradec nad Moravicí, hrob 1
Hrobový nález. Nalezeno společně s ostruhami, sekerou, nádobou, noži a břitvou. Ratiště je vyrobeno z jasanu.
Celková délka: 42 cm.
Délka čepele: 30,8 cm.
Maximální šířka čepele: 3,1 cm.
Rozpětí křidélek: 6,4 cm.
Vnější průměr tuleje: 2,1 cm.
Váha: 0,326 kg.
Zavedená datace: 1. pol. 9. století.
Literatura: Kouřil 2004; 2005.
Obr. 14: Kopí z Hradce nad Moravicí. Zdroj: Kouřil 2005: Abb. 2.4.
Do katalogu nezařazené
Brno – Maloměřice
Kopí bylo nalezeno v hrobu 4 spolu se sekerou a ostruhou. Na tulejce zachováno jedno potenciální drobné křidélko, ačkoli se může jednat o přikorodovanou nečistotu. Do osobního ohledání či jiné revize kopí setrvává mimo hlavní část katalogu jako kandidát.
Celková délka: 26,2 cm.
Literatura: Dostál 1966: 117, Tab. IX.10.
Obr. 15: Brno – Maloměřice. Zdroj: Dostál 1966: Tab. IX.10.
Uherské Hradiště (?)
Ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti je uložen hrot kopí nejasného původu, který může pocházet z uherskohradištské aglomerace. Na tuleji se nacházejí odkorodovaná nízká a podlouhlá křidélka neobvyklého tvaru, jejichž horní hrana se zdá být usazena tak, že je přihnuta směrem k ratišti. Křidélka dosahují až k násadovému otvoru. List kopí je vybavený vzorovým svařováním. Jediná dostupná literatura hrot datuje do období 10.-13. století. Vzhledem k metodě výroby lze z touto datací rámcově souhlasit, na základě polského materiálu by spodní interval mohl být teoreticky posunut do 11. století (např. Nadolski 1954: 267-8; Sankiewicz – Wyrwa 2018). Přesnou dataci však nelze jednoznačně stanovit, a proto tento hrot zůstává na úrovni kandinátů.
Literatura: Baarová et al. 2006: 246.
Obr. 16: Kopí z Uherského Hradiště (?). Zdroj: Baarová et al. 2006: 246.
Rozvadov
Při sběru dat nám paní Naďa Profantová sdělila, že se ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni nachází masivní křidélkové kopí z Rozvadova. Tuto informaci jsme ověřili u pracovníků muzea. Pan František Frýda na naši otázku odpověděl, že takový předmět se ve fondech muzea nenachází. Je možné, že se kopí nachází ve sbírkách jiného muzea či v soukromé sbírce.
Kostice
I. L. Červinka formou poznámky zapsal, že do Moravského zemského muzea v Brně bylo nedlouho před rokem 1928 doneseno menší kopí s křidélky, pocházející z Kostic u Břeclavi (Červinka 1928: 214, Pozn. 92). O několik let později doplnil, že se jedná o kopí s trny na tuleji ze sbírky A. Fialy, které chronologicky řadí do období let 375 – 500 n. l. (Červinka 1933: 41). Kudrnáč reflektoval pouze první poznámku (Kudrnáč 1948: 70). Klanicová nález eviduje, ale dataci nespecifikuje (Klanicová 2000: 170). Vizuál kopí není znám a nevyplývá ani z nálezové zprávy (ARÚ Brno 2098/58). S ohledem na později objevené hroby se zbraněmi v této lokalitě tuto informaci nelze podcenit (viz Macháček et al. 2021), avšak Červinkova korekce a fakt, že kopí absentuje v souborných pracích o velkomoravském období (např. Dostál 1966), naznačuje, že se zřejmě nejedná o raně středověké kopí s křidélky.
Milíčov
Kopí z Milíčova je na krčku vybaveno drobnými útvary, které nepředstavují plnohodnotná křidélka a která nejsou umístěna na obvyklém místě křidélek. Přesto jsou tyto výstupky někdy za křidélka považovány. Nalezeno společně s jedním hrotem kopí, třemi hroty oštěpů a třemi šípy.
Literatura: Bubeník 1988: 145, Tab. CXLIV.3; Hlavenková 2020: 84.
Obr. 17: Kopí z Milíčova. Zdroj: Bubeník 1988: Tab. CXLIV.3.
Praha – Michle
Analogické výstupky na krčku tuleje se nacházejí také u kopí z hrobu č. 4 z Prahy – Michle. Tyto jsou někdy považovány za křidélka. Délka kopí 30,8 cm. Nalezeno spolu s ostruhami a keramickými nádobami.
Literatura: Hlavenková 2020: 91; Sláma 1977: 111-3, Abb. 26.20.
Obr. 18: Kopí z Prahy – Michle. Zdroj: Sláma 1977: Abb. 26.20.
Třebušín
Kolem roku 1880 byla údajně na hradě Kalich nalezena obrovská tulej ze slitiny mědi, která ještě v 1. pol. 20. století setrvávala v soukromé sbírce F. Haneschky. V současné chvíli se nachází v muzeu v Litoměřicích pod inv. č. H 9658. Tulej o délce 21 cm je kónického tvaru a osmibokého průřezu. Povrch je zdoben geometrickými a rostlinnými motivy provedenými linkami, shluky čar a soustřednými kruhy. Horní ústí, které je koncipováno tak, že obemykalo železné kopí, jež do něj bylo vloženo, je zdobeno protilehlými profilovanými zvířecími hlavami s otevřenou tlamou. Vnější průměr u spodního ústí je 5,6 × 5,1 cm. Na bocích tuleje se nacházejí dvě protilehle umístěná křidélka, jejichž rozpětí je 14,7 cm. Pod křidélky se nacházejí otvory pro hřebíčky. Vzhledem k velikosti tuleje se předpokládá, že původní kopí muselo být velkých rozměrů a že hrot spolu s tulejí dosahoval nejméně 50 cm délky. Průměr tuleje naznačuje, že ratiště bylo rovněž masivní. Nález je datován do 12.-13. století.
Literatura: Vlasatý 2024; Zápotocký 2018: 392-3.
Obr. 19: Tulej kopí z Třebušína. Zdroj: Zápotocký 2018: 390.
Nelokalizované kopí z Národního muzea
Roku 1894 L. Niederle uvedl, že se v „Pražském muzeu“ nachází železné kopí s křidélky, na jehož štítku stojí „neznámá lokalita“. O tři dekády později Niederle již toto kopí ve své pasáži o kopích s křidélky nezmiňuje (viz Niederle 1925: 550-1), a tak zřejmě došlo k jistému přehodnocení, například byla upřesněna jeho datace. Zmínka o kopí z neznámé lokality však v literatuře přežila po delší dobu (viz Kudrnáč 1948: 70; Preidel 1940: 492). S největší pravděpodobností se nejednalo o kopí z Roudnice – Bězděkova, které roku 1925 setrvávalo v muzeu v Roudnici. Kurátor Národního muzea Jiří Košta nevylučuje možnost, že se v depozitáři Národního muzea (konkrétně v Oddělení starších českých dějin) nacházejí dosud nepublikovaná kopí s křidélky. Zmíněný kurátor si je jistý tím, že v Oddělení archeologie se žádná nepublikovaná raně středověká kopí s křidélky nenacházejí.
Chřešťovice
Roku 1889 Woldřich informuje o privátně vlastněném předmětu z katastru dnešních Chřešťovic, které by se dalo označit jako miniaturní kopí z bronzu o délce 11 cm, max. šířce 2,3 cm a max. tloušťce 0,4 cm (Woldřich 1889: 96). Niederle jej řadí ke kopím s křidélky, ale současně zpochybňuje, že patří ke stejné skupině, jako klasická plnohodnotná železná kopí (Niederle 1894: 209). Nakolik je nám známo, předmětem se dále nikdo nezabýval.
Dataci předmětu nelze jednoznačně stanovit, jelikož se v nejbližším okolí nacházejí jak depoty z doby bronzové (Fröhlich et al. 2016), tak raně středověké opevnění a pohřebiště (Fröhlich et al. 2008: 220-1). Některé miniaturní zbraně a nástroje z rané doby dějinné kopírují plnohodnotné předlohy velmi věrně, jiné jsou značně schematické (např. Beilke-Voigt 1998; Koch 1970). Minitaturní kopí jsou z raně středověké Evropy známa, přičemž některé exempláře jsou skutečně podobné (Gardeła 2022). Některá plnohodnotná západoslovanská kopí s křidélky této miniatuře odpovídají (Stempin 2024: 112). V současné době známe jen omezené množství miniaturních zbraní ve slovanských hrobech na území České republiky (Krumphanzlová 1992). Identifikace pozoruhodného předmětu je proto nejistá.
Obr. 20: Potenciální miniaturní kopí z Chřešťovic.
Zdroj: Woldřich 1889: Obr. 143.
Poděkování
Článek vznikl za přispění kolegů, kterým za jejich pomoc srdečně děkujeme. Jde zejména o Petra Dreslera (Masarykova univerzita Brno), Adama Fojtíka (Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně), Františka Frýdu (Západočeské muzeum v Plzni), Jiřího Koštu (Národní muzeum Praha), Romana Krále (Královo řemeslo), Naďu Profantovou (ARUP Praha), Michalu Přibylovou (Archaia Brno) a Davida Spáčila (ARUB Brno).
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Bibliografie
Baarová, Zuzana et al. (2006). Obrazový katalog vybraných exponátů. In: Sága moravských přemyslovců. Život na Moravě od XI. do počátku XIV. století, Olomouc – Brno, 199-250.
Beilke-Voigt, Ines (1998). Frühgeschichtliche Miniaturobjekte mit Amulettcharakter zwischen Britischen Inseln und Schwarzem Meer, Bonn.
Beranová, Magdalena – Lutovský, Michal (2009). Slované v Čechách. Archeologie 6.-12. století, Praha.
Bláha, Radek – Novák, Miroslav (2015). Přírůstky archeologické sbírky Muzea východních Čech v Hradci Králové za rok 2014. In: Archeologie východních Čech 9, 223-242.
Bubeník, Josef (1988). Slovanské osídlení středního Poohří, Praha.
Cach, František (1970). Nejstarší české mince. Díl I. České denáry do mincovní reformy Břetislava I., Praha.
Cach, František (1972). Nejstarší české mince. Díl II. České a moravské denáry od mincovní reformy Břetislava I. do doby brateátové, Praha.
Černý, Pavol (2001). Kodex vyšehradský, „korunovační charakter“ jeho iluminované výzdoby a některé aspekty „politické teologie“ 11. století. In: Nechvátal, Bořivoj (ed.). Královský Vyšehrad II.: Sborník pří spěvků ke křesťanskému miléniu a k posvěcení nových zvonů na kapi t ulním chrámu sv. Petra a Pavla, Praha, 32-56.
Červinka, I. L. (1928). Slované na Moravě a říše Velkomoravská, Brno.
Červinka, I. L. (1933). Masarykův kraj v pravěku. Masarykův kraj. Vlastivěda Hodonínského okresu. Díl III. Knihy II. část I., Hodonín.
Demo, Željko (2010). Ranosrednjovjekovno koplje s krilcima iz okolice Dugog Sela u svjetlu novih saznanja o ovoj vrsti oružja na motki. In: Archaeologia Adriatica 4/1, 61-84.
Dulinicz, Marek (2004). Lancea sacra – wędrówka idei i przedmiotów. In: Moździoch, Sławomir (ed.). Wędrówka rzeczy i idei w średniowieczu. Spotkania Bytomskie V, Wrocław, 61–84.
Eisner, Jan (1946). Spor o přilbu sv. Václava. In: Obzor prehistorický 13, 5–9.
Eisner, Jan (1948). Základy kovářství v době hradištní v Československu. In: Slavia antiqua 1, 367-396.
Fröhlich, Jiří et al. (2008). Raně středověké osídlení podél středního toku Vltavy. In: Archeologické výzkumy v jižních Čechách 21, 219-246.
Fröhlich, Jiří et al. (2016). Kovové depoty z doby bronzové v zázemí hradiště u Chřešťovic na Písecku. In: Archeologické výzkumy v jižních Čechách 29, 117-141.
Gardeła, Leszek (2022). Miniature Spears in the Viking Age: Small Symbols of Óðinn? In: Religionsvidenskabeligt Tidsskrift 74, 397-430.
Gravett, Christopher (2008). Hastings 1066 – Pád anglosaské Anglie, Praha.
Hendry, Michael – Vlasatý, Tomáš (2022). Kopí a sekera z velšského Caerwentu. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/kopi-a-sekera-z-velsskeho-caerwentu/.
Hlavenková, Anežka (2020). Význam a symbolika mečů a kopí v raném středověku v Čechách, Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni.
Hošek, Jiří et al. (2019). Ninth to mid-sixteenth century swords from the Czech Republic in their European context. Part I, Praha – Brno.
Husár, Martin (2014). Žrďovo-bodné zbrane včasného stredoveku v Karpatskej kotline. 1. diel, Typológia a jej vyhodnotenie, Nitra.
Kalábek, Marek et al. (2011). Slovanské pohřebiště v Hulíně-Pravčicích 2. In: Bém, Mojmír – Peška, Jaroslav (eds.). Ročenka 2010: Archeologické centrum Olomouc, Olomouc, 165-214.
Klanicová, Evženie (2000). Archeologické lokality a nálezy na katastrálním území obcí Týnec, Tvrdonice a Kostice. In: Jižní Morava 36, 153-172.
Koch, Robert (1970). Waffenförmige Anhänger aus merowingerzeitlichen Frauengräbern. In: Jahrbuch des Römisch-germanischen Zentralmuseums Mainz 17, 285-293,
Kouřil, Pavel (2004). Raně středověký bojovnický hrob z Hradce nad Moravicí. In: Slovenská archeológia LII/1, 55–76.
Kouřil, Pavel (2005). Frühmittelalterliche Kriegergräber mit Flügellanzen und Sporen des Typs Biskupija-Crkvina auf mährischen Nekropolen. In: Kouřil, Pavel (ed.). Die Frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des östlichen Mitteleuropas, Brno, 67-99.
Kouřil, Pavel (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Brno.
Kovács, László (1980). Bemerkungen zur Bewertung der fränkischen Flügellanzen im Karpatenbecken. In: Mitteilungen des Archäologischen Instituts der Ungarischen Akademie der Wissenschaften 8-9, 97-119.
Krumphanzlová, Zdenka (1992). Amulety ve formě miniaturních zbraní ve slovanském hrobě na pohřebišti v Želenicích. In: Sborník Západočeského muzea v Plzni. Historie 8, 156-161.
Kudrnáč, Jaroslav (1948). Vojenství našich předků v době hradištní, Praha : Univerzita Karlova.
Kudrnáč, Jaroslav (1950). Rytina bojovníka na hradišti v Libušíně. In: Novotný, Bohuslav (ed.). Filipův sborník. Žáci k padesátinám svého učitele, Praha, 111-114.
Kurasiński, Tomasz (2005). Waffen im Zeichenkreis. Über die in den Gräbern auf den Gebieten des frühmittelalterlichen Polen vorgefundenen Flügellanzenspitzen. In: Sprawozdania Archeologiczne 57, 165-213.
Macháček, Jiří (2002). Břeclav-Pohansko V. Sídlištní aglomerace v Lesní školce. Digitální katalog archeologických pramenů, Brno.
Macháček, Jiří et al. (2021). Arms-bearers in separate graves from Great Moravia and the emergence of the Early Medieval military-aristocratic organization in East-Central Europe. In: Praehistorische Zeitschrift 96/1, 248-285.
Merhautová, Anežka – Spunar, Pavel (2006). Kodex vyšehradský. Korunovační evangelistář prvního českého krále, Praha.
Měřínský, Zdeněk (1990). Počátky moravských dějin. In: Vlastivědný věstník moravský 42, 301-315.
Měřínský, Zdeněk – Unger, Josef (1990). Velkomoravské kostrové pohřebiště u Morkůvek (okr. Břeclav). In: Čižmář, Miloš et al. (eds.). Pravěké a slovanské osídlení Moravy. Sborník k 80. narozeninám akademika Josefa Poulíka, Brno, 360-401.
Nadolski, Andrzej (1954). Studia nad uzbrojeniem polskim w X, XI, XII wieku, Łódź.
Niederle, Lubor (1894). Bemerkungen zu einigen Charakteristiken der altslawischen Gräber. In: Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 24, 194-209.
Niederle, Lubor (1925). Slovanské starožitnosti. Oddíl kulturní. Život starých Slovanů. Dílu III. svazek 2, Praha.
Poláček, Lumír (2016). Hradiště Mikulčice-Valy a Velká Morava, Brno.
Preidel, Helmut (1940). Handel und Verkehr in den Sudetenländern während der zweiten Hälfte des ersten Jahrtausends n. Chr. In: Südost-Forschungen 5/1, 473–501.
Profantová, Naďa (1998). Problém importů a rekonstrukce cest v 8.-9. století. In: Archaeologia historica 23, 79–88.
Profantová, Naďa (2011). Karolínské importy a jejich napodobování v Čechách (konec 8–10. století). In: Zborník Slovenského Národného Múzea, Archeológia Supplementum 4, 71-104.
Profantová, Naďa (2019). Neue Funde von Waffen und Reitzeug aus Mittel- und Ostböhmen. In: Poláček, Lumír – Kouřil, Pavel (eds.). Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Waffenform und Waffenbeigaben bei den mährischen Slawen und in den Nachbarländern, Brno, 263–282.
Profantová, Naďa (2023). Bronzové kování se zobrazením lidského obličeje z Nového Bydžova v kontextu těchto vyobrazení ve střední Evropě. In: Mařík, Jan et al. (eds.). Jiří Sláma (1934 – 2020). Věda, láska, víra, Praha, 40–56.
Sajdl, Aleksandar (2020). Early Medieval Winged Spearheads from Present-Day Serbia. In: Гласник Српског археолошког друштва 36, 129–146.
Sankiewicz, Paweł – Wyrwa, A. M. (2018). Broń drzewcowa i uzbrojenie ochronne z Ostrowa Lednickiego, Giecza i Grzybowa, Lednica.
Schramm, P. E. (1954). Die “Heilige Lanze”. Reliquie und Herrschaftszeichen des Reiches und ihre Replik in Krakau. In: Schramm, P. E. (ed.). Herrschaftszeichen und Staatssymbolik. Beiträge zu ihrer Geschichte vom 3. bis zum 16. Jahrhundert, Band 2, Stuttgart, 492-537.
Sláma, Jiří (1977). Mittelböhmen im frühen Mittelalter. I. Katalog der Grabfunde, Praha.
Smetánka, Zdeněk (1993). Archeologie otroctví – otroctví archeologie. In: Dějiny a současnost 15/4, 10-13.
Sommer, Petr – Velímský, Tomáš (2007). Iluminace Wolfenbüttelského rukopisu. Známý neznámý pramen k českým dějinám 10. století. In: Doležalová, Eva – Šimůnek, Robert (eds.). Od knížat ke králům : sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky, Praha, 38-49.
Stempin, Agnieszka (2024). Przekrój Poznania. Katalog wystawy stałej Rezerwatu Archeologicznego Genius loci, Poznań.
Szameit, Erik (1982). Die Frühmittelalterlichen Waffen Österreichs, Band I-II, Wien: Universität Wien.
Szameit, Erik (1987). Karolingerzeitliche Waffenfunde aus Österreich Teil II: Die Saxe und Lanzenspitzen. In: Archaeologia Austriaca 71, 155-171.
Tichý, Rudolf (1958). Slovanské pohřebiště a sídelní objekt v Dol. Věstonicích, o. Mikulov. In: Přehled výzkumů 1958, 60–62.
Třeštík, Dušan (2007). Ještě ke královně Emmě. Wolfenbüttelský rukopis Gumpoldovy legendy a druhý život královny Matyldy. In: Doležalová, Eva – Šimůnek, Robert (eds.). Od knížat ke králům : sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky, Praha, 23-37.
Turek, Rudolf (1982). Slavníkovci a jejich panství, Hradec Králové.
Ungerman, Šimon (2023a). Raně středověké pohřebiště v Dolních Věstonicích – Na pískách. Díl I – Analýza, Brno.
Ungerman, Šimon (2023b). Raně středověké pohřebiště v Dolních Věstonicích – Na pískách. Díl II – Katalog, Brno.
Váňa, Zdeněk (1973). Přemyslovský Libušín: Historie a pověst ve světle archeologického výzkumu, Praha.
Váňa, Zdeněk – Kabát, Josef (1971). Libušín. Výsledky výzkumu časně středověkého hradiště v letech 1949-52, 1956 a 1966. In: Památky archeologické 62, 179-313.
Varadzin, Ladislav (2012). Raně středověké hradiště Libušín. Hlavní poznatky z revizního zpracování výzkumů. In: Archeologické rozhledy LXIV, 723–774.
Večeřová, Anna (2012). Zpráva o konzervaci souboru železných archeologických nálezů z lokality Hulín – Pravčice, Olomouc: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci.
Vích, David et al. (2021). Hradiště u Mařína (okr. Svitavy) a jeho širší zázemí ve světle kovových artefaktů z 6.–10. století. In: Archeologické rozhledy 73/3, 359–422.
Vlasatý, Tomáš (2014). O křidélkách na vikinských kopích. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/o-kridelkach-na-vikinskych-kopich/.
Vlasatý, Tomáš (2019). Kombinační typologie křidélek kopí. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/kombinacni-typologie-kridelek-kopi/.
Vlasatý, Tomáš (2022a). Hroty kopí 9.-11. století s délkou přes 50 cm. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/hroty-kopi-9-11-stoleti-s-delkou-presahujici-50-cm/.
Vlasatý, Tomáš (2022b). Pouzdra na kopí raného středověku. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/pouzdra-na-kopi-raneho-stredoveku/.
Vlasatý, Tomáš (2023a). 100 nejdůležitějších prací o kopích 9.-11. století. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/100-nejdulezitejsich-praci-o-kopich-9-11-stoleti/.
Vlasatý, Tomáš (2023b). Materiály raně středověkých ratišť kopí. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/materialy-rane-stredovekych-ratist-kopi/.
Vlasatý, Tomáš (2024). Mimořádná skupina kopí s křidélky. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-06-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/mimoradna-skupina-kopi-s-kridelky/.
Vlasatý, Tomáš (2025). O jedné sérii otonských kopí. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-08-11]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/o-jedne-serii-otonskych-kopi/.
Wegener, Wilhelm (1955). Die Lanze des heiligen Wenzel. Ein Versuch zur Geschichte der mittelalterlichen Herrschaftszeichen. In: Zeitschrift der Savigny-Stiftung für Rechtsgeschichte. Germanistische Abteilung 72/1, 56-82.
Winterer, Christoph (2009). Das Fuldaer Sakramentar in Göttingen. Benediktinische Observanz und römische Liturgie, Petersberg.
Woldřich, J. N. (1889). Beiträge zur Urgeschichte Böhmens, 4. Theil. In: Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 19, 71–104.
Ypey, Jaap (1982). Flügellanzen in niederländischen Sammlungen. In: Rijksdienst voor het Oudheidkundig Bodemonderzoek, Amersfoort, 241-276.
Zachová, Jana (2010). Legendy Wolfenbüttelského rukopisu, Praha.
Zápotocký, Milan (1965). Slovanské osídlení na Litoměřicku. In: Památky archeologické 56/2 , 208-210
Zápotocký, Milan (2018). Materiály k ranému středověku severočeského Polabí. In: Archeologie ve středních Čechách 22, 275–439.
Žohová, Martina (2019). Novobydžovsko v raném středověku, Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové.