Úvod
Roku 2018 János Mestellér publikoval článek, který komentoval absenci kovových opaskových komponentů v mnoha elitních raně středověkých hrobech (Mestellér 2018). Autor spatřoval možný důvod ve využívání jednoduchých celokožených pásů bez přezek, jejichž rozdvojené konce byly zavedeny do připravených otvorů a následně zauzlovány. Na tento důležitý text jsme o rok později navázali na stránkách tohoto časopisu, když jsme zveřejnili článek Organické přezky a nákončí (Vlasatý 2019). Podstatou tohoto pokračování je návrh alternativního výkladu: opasky mohly být vybaveny kostěnými či parohovými přezkami a nákončími. Oba články průkazně doložily používání celoorganických opasků, které v archeologickém materiálu zanechávají žádné nebo jen limitované stopy. Neznámé nejsou ani kožené řemínky, kterými jsou svázané oba konce opasku a které přezku suplují (Nikitina 2023: 32-3).
Spektrum těchto možností nyní chceme obohatit o další alternativu, kterou je použití kožené přezky, přišité ke koženému řemenu. Metoda je reprezentována jediným nálezem, nalezeným v polské Vratislavi ve vrstvách z 1. pol. 13. století. Ačkoli snaha o nalezení paralel napříč různými stoletími a evropskými regiony přišla vniveč, lze očekávat, že nešlo o ojedinělé řešení a že jsme svědky rozšířenější praxe, která se však kvůli organickému provedení špatně zachovává. Kožené přezky nutně nemusí být chápány jako provizoria, nýbrž jako plnohodnotné výrobky – jsou relativně levné a jednoduché na výrobu, snesou špatné zacházení, nereznou, netlačí a neotírají podkladový materiál. Přesto nejsou zmíněné v žádné relevantní literatuře o opascích raného a vrcholného středověku (viz např. Fingerlin 1971; Heindel 1990; Muraševa 2000; Nikitina 2023; Schopphoff 2009).
Tento článek je věnován všem zájemcům o praktickou stránku každodenního života ve středověku. Ocenit jej mohou nejen sedláři, ale všichni reenactoři usilující o věrné zobrazení minulosti. V neposlední řadě je určen i odborné obci, které může nabídnout nové podněty a informace k dalšímu bádání.
Mapa 1: Pozice Vratislavi na mapě Evropy.
Okolnosti nálezu a místo uložení
Předmět, který bude níže popsán, byl nalezen při vykopávkách v levobřežní Vratislavi roku 1960, a to v dnešním centru města. K objevu došlo během tzv. Výkopu II, jenž se uskutečnil v letech 1960-1961 východně od Staroměstského náměstí, v prostoru mezi náměstím Nowy Targ a ulicemi Świętej Katarzyny, Świętej Wita a Wita Stwosza. Přezka se nacházela ve vrstvě D/3-2 (5. sídlištní vrstvě), kterou Kaźmierczyk datuje do 1. pol. 13. století a před rok 1241 (Kaźmierczyk 1966: 261; 1970: 252). Horizont 12.-13. století je v polských městech mimořádně bohatý na organické nálezy, jak dokazují nejen nálezy z Vratislavi (např. Kaźmierczyk 1991; 1993; 1995; Pankiewicz 2023), ale také Gdaňska (např. Kamińska 1959; 1960; 1961; 1967; Wadyl et al. 2024), Opolí (např. Bukowska-Gedigowa – Gediga 1986; Gediga 2022; Hołubowicz 1956) či Štětína (např. Dworaczyk et al. 2003; Kowalska – Dworaczyk 2011).
Obr. 1: Mapa levobřežní Vratislavi. Značka II u obrázku vpravo odpovídá místu nálezu.
Zdroj: Eysymontt 2011: 21; Kaźmierczyk 1966: Ryc. 1.
Obr. 2: Schéma Výkopu II a vrstvy D/3-2. Zdroj: Kaźmierczyk 1966: 241, Ryc. 56, 72.
Nález byl označen inventárním číslem 81/60, které si udržuje dodnes. Formálně náleží do sbírek muzea Dům archeologů (Dom Archeologów), což je archeologická odnož Muzeum Vratislavské univerzity (Muzeum Uniwersytetu Wrocławskiego), avšak je trvale vystaven v Muzeu počátků polského státu v Hnězdně (Muzeum Początków Państwa Polskiego w Gnieźnie), kde na tuto raritní a všeobecně neznámou přezku autor narazil v říjnu roku 2024. Přezka je v současné době vystavena spolu s opaskovými komponenty 9.-12. století z dalších lokalit (Hlohov, Hnězdno, Ostrów Lednicki, Żukowice), avšak není opatřena žádným popiskem, který by zdůrazňoval místo původu a dataci. Artefakt je umístěn v rohu vitríny, díky čemuž je možné poměrně detailně ohledat jeho pohledovou stranu a bok, avšak umístění na neprůhlednou desku znemožňuje ohledání odvrácené strany.
Obr. 3: Způsob vystavení přezky v současnosti. Autorův archiv.
Popis nálezu
Nakolik je nám známo, do dnešního dne byla přezka publikována pouze třikrát, a to v pracích Kaźmierczyka (Kaźmierczyk 1966: 261, Ryc. 8b; 1970: 252, Ryc. 72a) a v převzaté podobě též v knize Samsonowiczové (1982: Ryc. 42a). Z Kaźmierczykova popisu a fotografie vyplývá, že autor plně nepochopil zničené torzo, takže jeho délku 11,8 cm nelze považovat za směrodatnou. Při posuzování přezky závisíme na této oficiální dokumentaci a osobním ohledání, které si tu protiřečí, tu se doplňují. Text, který zde prezentujeme, si klade za cíl kriticky zhodnotit konstrukci, ke které neznáme žádnou paralelu.
Obr. 4: Oficinální dokumentace vratislavské přezky.
Zdroj: Kaźmierczyk 1966: Ryc. 8b; 1970: Ryc. 72a.
Přezka byla evidentně vytvořena skládáním několika tenkých vrstev, z nichž některé se do dnešního dne nezachovaly a jejichž existenci pouze předpokládáme. Současně nikdy nebyla zveřejněna podoba odvrácené strany předmětu, která by mohla prozradit další detaily. Jak naznačuje fotografie publikovaná roku 1966 (Kaźmierczyk 1966: Ryc. 8b), přední pohledová vrstva kopírovala tvar celé přezky, sestávající z 2,8 cm širokého rámečku a 2,3 cm širokého pásu, zakončeného dvěma trojúhelnými cípy. Rámeček přední vrstvy, který byl původně částečně zachovaný, je dnes zcela odtržen, jakož i jeden z trojúhelných cípů. Lze předpokládat, že odvrácená strana přezky rovněž kopírovala celý tvar. Mezi tyto dva díly byla vložena nejméně jedna, dost možná dvě další vrstvy, čímž vznikla sendviči podobná konstrukce.
Obr. 5: Vratislavská kožená přezka. Autorův archiv.
Stará fotografie i osobní ohledání naznačují, že vnitřní vrstva či vrstvy byly rozdělené na dvě poloviny – část rámečku a řemen, který byl do přezky de facto zašit. Rámeček je dodnes složen z nejméně dvou vrstev; ačkoli Kaźmierczyk konstatuje, že byl vytvořen ze 4-5 kožených plátků, je otázka, zda tohoto efektu nebylo dosaženo přirozenou delaminací kůže. V konečném důsledku byla celá přezka složena ze tří či čtyř vrstev kůže, které byly naděrovány a prošity. Otvory nejsou kruhové, nýbrž podlouhlé, a jsou umístěné zejména při okrajích. Uprostřed pohledové vrstvy řemene se nachází spirálový ornament. V některých otvorech přezky se dnes nacházejí nitě, avšak není jasné, zda jde o součást originálu či o konzervátorský pokus o zpevnění rozpadajících se vrstev. Můžeme spekulovat, zda ke ztrátě spodní vrstvy nedošlo při odtržení či odříznutí přezky od řemene. V případě, že přezka disponovala dvěma vnitřními vrstvami, je pravděpodobné, že opasek byl po celé své délce prošívaný, což by odpovídalo jiným vratislavským nálezům (viz Kaźmierczyk 1970: Ryc. 72b-d).
Obr. 6: Detaily rámečku vratislavské kožené přezky. Autorův archiv.
Kaźmierczyk uvádí, že se v přezce nacházejí dva otvory, které sloužily k připevnění nýtů. Tento závěr je pravděpodobně chybný. Při rámečku se nachází jediný drobnější otvor, do něhož byl zřejmě zaveden jazýček, s jehož pomocí byl fixován řemen po průchodu podlouhlým otvorem přezky. Jakékoli otlačky po jazýčku přirozeně chybí, jelikož čelní strana rámečku, na které by se projevily, je nyní ztracena.
Typologicky lze analyzovanou přezku přiřadit k formám běžným v kovovém provedení během 12. a 13. století (Malinowska-Łazarczyk 1979; Porzeziński 2003). Fenomén napodobování kovových vzorů v organických materiálech, jako je parohovina a kost, je znám i odjinud (Vlasatý 2019). Tato skutečnost implikuje, že dobově preferované tvary byly aplikovány napříč různými materiály. Vzhledem k určité pracnosti výroby vícevrstvé přezky lze předpokládat, že výrobce zvolil alternativní strategii, motivován například dostupností vhodného materiálu nebo záměrem dosáhnout neobvyklého vizuálního efektu. Současně je možné, že přezka měla specifické použití – například na koňském postroji.
Obr. 7: Autorský návrh dvou variant konstrukce vratislavské přezky.
Vlevo: třívrstvá varianta. Vpravo: čtyřvrstvá varianta.
Autor: Diego Flores Cartes. Větší rozlišení zde.
Poděkování
Rádi bychom na tomto místě vyjádřili své poděkování Romanu Královi (Královo řemeslo), Martě Siłakowské (Muzeum počátků polského státu, Hnězdno) a Ireneuszi Szymańskému za jejich pomoc při tvorbě článku. Zmínit musíme rovněž Diega Florese Cartese, který je autorem názorné grafiky.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Literatura
Bukowska-Gedigowa, Janina – Gediga, Bogusław (1986). Wczesnośredniowieczny gród na Ostrówku w Opolu, Wrocław.
Dworaczyk, Marek et al. (2003). Szczecin we wczesnym średniowieczu. Wschodnia część suburbium, Szczecin.
Eysymontt, Rafał (2011). Leksykon architektury Wrocławia, Wrocław.
Fingerlin, Ilse (1971). Gürtel des hohen und späten Mittelalters, Berlin.
Hołubowicz, Włodzimierz (1956). Opole w wiekach X-XII, Katowice.
Heindel, Ingo (1990). Riemen- und Gürtelteile im westslawischen Siedlungsgebiet, Berlin.
Gediga, Bogusław (2022). Gród Wczesnośredniowieczny na Ostrówku w Opolu. Synteza, Warszawa – Wrocław.
Kamińska, Janina (1959). Gdańsk wczesnośredniowieczny 1, Gdańsk.
Kamińska, Janina (1960). Gdańsk wczesnośredniowieczny 3, Gdańsk.
Kamińska, Janina (1961). Gdańsk wczesnośredniowieczny 4, Gdańsk.
Kamińska, Janina (1967). Gdańsk wczesnośredniowieczny 6, Gdańsk.
Kaźmierczyk, Jozéf (1966). Wrocław lewobrzeżny we wczesnym średniowieczu, Cz. 1, Wrocław – Warszawa – Kraków.
Kaźmierczyk, Jozéf (1970). Wrocław lewobrzeżny we wczesnym średniowieczu, Cz. 2, Wrocław – Warszawa – Kraków.
Kaźmierczyk, Józef (1991). Ku początkom Wrocławia. Cz. 1, Warsztat budowlany i kultura mieszkalna Ostrowa Tumskiego od X do połowy XI wieku, Wrocław.
Kaźmierczyk, Józef (1993). Ku początkom Wrocławia. Cz. 2, Warsztat budowlany i kultura mieszkalna Ostrowa Tumskiego od połowy XI wieku do połowy XIII wieku, Wrocław.
Kaźmierczyk, Józef (1995). Ku początkom Wrocławia. Cz. 3, Gród na Ostrowie Tumskim w X-XIII wieku, Wrocław.
Kowalska, A. B – Dworaczyk, Marek (2011). Szczecin wczesnośredniowieczny. Nadodrzańskie centrum, Warszawa.
Mestellér, János (2018). Some points about the leather of the belts and suspensions in connection with historical reconstruction of the viking age. In: Keleti Szövetség [online]. [2025-04-14]. Dostupné zde: https://keletiszovetseg.hu/some-points-about-the-leather-of-the-belts-and-suspensions/.
Malinowska-Łazarczyk, Helena (1979). Typologia i chronologia sprzączek i okuć pasa z cmentarzyska w Cedyni. In: Materiały Zachodniopomorskie 25, 93-106.
Muraševa 2000 = Мурашева, В. В. (2000). Древнерусские ременные наборные украшения (Х-XIII вв.), Москва.
Nikitina 2023 = Никитина, Т. Б. (2023). Поясные наборы населения Ветлужско-Вятского междуречья IX–XI вв., Budapest.
Pankiewicz, Aleksandra (2023). Wrocław. Gród na Ostrowie Tumskim we wczesnym średniowieczu, Warszawa.
Porzeziński, Antoni (2003). Typologia średniowiecznych sprzączek z Cedyni, stanowisko 2a, woj. zachodniopomorskie. In: Galiński, Tadeusz – Wilgocki, Eugeniusz (eds.). Res et Fontes. Księga jubileuszowa dr. Eugeniusza Cnotliwego w 70. rocznicę urodzin, Szczecin, 291-302.
Samsonowicz, Agnieszka (1982). Wytwórczość skórzana w Polsce wczesnofeudalnej, Wrocław.
Schopphoff, Claudia (2009). Der Gürtel. Funktion und Symbolik eines Kleidungsstücks in Antike und Mittelalter, Köln – Weimar – Wien.
Vlasatý, Tomáš (2019). Organické přezky a nákončí. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-04-14]. Dostupné zde: https://doi.org/10.59500/zmur4411.
Wadyl, Sławomir et al. (2024). Tartaczna. Studium życia przedlokacyjnego Gdańska, Tom I-II, Gdańsk.
