Po celou dobu mého působení na scéně českého reenactmentu se pravidelně setkávám s problémem klouzajících bot. Někteří reenactoři mají gumové podrážky, ale – řekněme si to otevřeně – nejedná se o zrovna dvakrát dobové řešení. Jiní si nechávají podbít kožené podrážky kovovými hřeby, což také není ideální řešení, protože podbití není u skandinávských bot dochováno. Kožené podrážky přitom na mokrém nebo zmrzlém povrchu poměrně prokluzují (zejména pak ochozené podrážky), takže je potřeba problém nějakým způsobem řešit.
Při svých toulkách staroseverskou literaturou jsem několikrát narazil na výrazy skóbroddr („bodák na botu“) a mannbroddr (doslova „lidský bodák“). V literatuře se tyto bodáky využívají obvykle ve chvílích, když ságoví hrdinové hodlají cestovat přes zamrzlé plochy (jindy se například přivazují na čela koní a tvoří tak „cheat“ při koňských zápasech). Z toho vyplývá to, že bodáky bylo možné nasadit či sundat podle potřeby a že nebyly permanentní. Výraz mannbroddr zároveň naznačuje, že existovaly i koňské bodáky, které jsou archeologicky dochovány (viz tento můj článek).
Literární mačky/nesmeky mají skvěle zachovalé a četné analogie mezi archeologickými nálezy z celé Skandinávie. V některých případech je samozřejmě složité rozlišit, které mačky sloužily k připevňování na boty a které na kopyta. Zde se budeme zabývat primárně mačkami, které byly připevňovány na boty. Podíváme se na nálezy z Birky a Haithabu, ke kterým uvedeme další analogie. Pokládám za důležité dodat, že některé z hrobů z Birky, které obsahovaly mačky, jsou interpretovány jako zimní hroby – mačky (spolu s bruslemi) v tomto případě mohou hrát nějakou symbolickou úlohu (Gräslund 1980: 75–76).
Nejprve si, prosím, stáhněte doprovodné soubory o mačkách:
Švédské mačky (včetně typů Birka 1, 2 a 3)
Mačky z Haithabu
Obecně lze říci, že mačky doby vikinské byly nanejvýše čtyřhroté. Hroty jsou na mačce rozloženy tak, aby kladly co největší odpor vůči povrchu. Mačky jsem rozdělil do čtyř kategorií:
- Typ A, „bodové“. Jedná se o samostatné ohnuté pásky pouze s jedním hrotem. Tyto ohnuté pásky se prokazatelně připevňovaly na kožená nebo dřevěná jádra, a to v maximálním počtu tří kusů. Kožená/dřevěná jádra kopírovala šířku chodidla a na jejich okrajích se musela nacházet připevněná poutka, jejichž pomocí se mačky fixovala k botám. Tomuto typu odpovídá typ Birka 1 a 2 (Arwidsson 1986: 111; ačkoli typ 2 lze označit za mačky používané u koní; konverzace se Sergejem Kainovem). Tento typ je běžný také v Norsku (Petersen 1951: 62–63) a na staré Rusi (Spasov–Kainov 2005).
- Typ B, „trojhroté“. Prakticky vzato o jde o různě konstruované trojúhelníky – mačky tvaru rovnostranného trojúhelníku s prázdným vnitřkem (typ Birka 3), mačky tvaru Y (typ Haithabu 1 a 2), mačky tvaru T (typ Haithabu 3) a mačky tvaru V (švédský Typ 5). Mačky ve tvaru rovnostranného trojúhelníku s prázdným vnitřkem jsou nacházeny v Norsku, Švédsku, na Islandu i na území staré Rusi (Petersen 1951: 62–63; Arwidsson 1986: 111; Kirpičnikov 1973: 170; Spasov–Kainov 2005; Petrov 2006: 174). Mačky tvaru Y byly nalezeny kromě Haithabu také v Lundu a v západoslovanském prostředí (Westphalen 2002: 271), ve středověké Rize (Petrov 2005), Šlesviku (Saggau 2000: 99–100) či Novgorodu (Petrov 2006: 173–174); analogické kusy byly nalezeny také v mästermyrské truhle na Gotlandu (Arwidsson–Berg 1999: 16, No. 92–93). Tři mačky tvaru T byly nalezeny v Haithabu (Westphalen 2002: 271). Mačka tvaru V byla nalezena pouze ve švédském hrobu Valsgärde 7, který se datuje do 7. století (Arwidsson 1977: 91, No. 1097; Arwidsson 1986: 112). Co se týče metody fixace, nemůžeme předložit žádný jistý způsob. Jsou však známy přinejmenším tři různé metody, které pochází z mladšího období:
- Typ C, „čtyřhroté“. Tři mačky tvaru X byly nalezeny v Haithabu (typ Haithabu 4; Westphalen 2002: 271). Přestože metoda uchycení není známa, může být podobná, jako u předchozího bodu.
- Atypické druhy. Zde máme na mysli zejména švédský Typ 4, který byl objeven v hrobech Tuna Alsike X a Bengtsarvet 2. Je tvořen kovovou ploškou, na jejích spodní straně se nacházejí tři hroty. Ramena plošky jsou zahnutá a na koncích se nacházejí očka. Za tato očka musela být mačka připevněna k botě. Zajímavé tvary také zaznamenává Kirpičnikov (1973), ačkoli jsou mladšího data:
Osobní zkušenost
Na festivalu Libušín 2015 jsem měl první možnost mačky vyzkoušet. Zvolil mačky typu B (typ Haithabu 2, tvaru Y) a tímto děkuji Jiřímu „Linkovi“ Novákovi, který mi je zdarma zhotovil. Metodu fixování jsem okoukal od dánských reenactorů, protože jsem neměl k dispozici materiály, které mám nyní. Svou rekonstrukci pokládám za první pokus, během které jsem se chtěl seznámit s klady a zápory tohoto kostýmového doplňku. Získal jsem cenné zkušenosti a jsem si jist, že příště budu k tvorbě přistupovat zodpovědněji.
Moje zkušenost je taková, že mačka činí z boty velice použitelnou věc, jejíž kožená podrážka se rázem vyrovná gumové podrážce/podbití. Je doloženo, že mačky stejného typu se používaly až do poměrně moderních dob (bylo mi dokonce řečeno, že v některých místech Slovenska se podobné mačky používaly ještě za minulého režimu). Neměl jsem možnost vyzkoušet mačky na ledě, ale na mokré i suché trávě se výtečně osvědčily a velmi se hodí při chůzi do kopce. Při chůzi po tvrdém povrchu mohu jenom doporučit tlustou plstěnou vložku, díky které není mačka vůbec cítit. Při jemnějším našlapování je dokonce možné chodit i krátké vzdálenosti na štěrku a asfaltu (mačka se příliš neničí a přes vložku cítíte pouze tlak na klenbu chodidla). V bitvě je mačka užitečnou pomůckou, která Vám zajistí stabilitu – ale za cenu toho, že občas šlapete na „mrtvé“ kolegy (což je v reálném boji jistě výhodou, zatímco dnes se stanete cílem kritiky, a proto není vhodné mačky v bitvě používat). Kvůli výše zmíněným důvodům se domnívám, že mačky/nesmeky byly používány zejména v zimě a že v létě nenašly uplatnění. Proto jsou skvělým doplňkem na zimních akcích (pochody), ale na letních festivalech by neměly být používány vůbec či, a pokud ano, tak pouze v omezeném rozsahu.
První pokus odhalil, že je třeba uchytit mačky do pevnější kůže (nebo nejlépe do dvou vrstev – přehnutého či vyztuženého plátku, jak lze spatřit u typu B), protože mačka má tendenci se pohybovat a trhat kůži. Ze stejného důvodu je třeba, aby měla vůli a nebyla uchycena přímo u okraje, protože by se mohla vytrhnout a ztratit (což se mi stalo). Pomoci by mohlo také obšití mačky, které jsem však nezkoušel. Moje metoda uchycení operuje hlavně s řemínky, které mám na botě a které nedovolují uchycené mačce „cestovat“ dopředu a dozadu. Pokud tyto řemínky na botách nemáte, bude potřeba uchytit kůži s mačkou nejméně na dvou místech boty, stejně jako na obrázcích uvedených výše. Níže pak můžeme spatřit fotografie mého pokusu.
Použitá literatura:
ARWIDSSON, Greta (1977). Valsgärde 7, Lund.
ARWIDSSON, Greta (1986). Die Eissporen. In: ARWIDSSON, Greta (ed.) Birka II: 2. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 111–112.
ARWIDSSON, Greta – BERG, Gösta (1999). The Mästermyr find : a Viking age tool chest from Gotland, Lompoc.
GRÄSLUND, Anne-Sofie (1980). Birka IV. The Burial Customs. A study of the graves on Björkö, Stockholm.
KIRPIČNIKOV 1973 = А. Н. Кирпичников (1973). Снаряжение всадника и верхового коня на Руси IX—XIII вв, Ленинград.
PETERSEN, Jan (1951). Vikingetidens Redskaper, Oslo.
PETROV 2005 = М. И. Петров (2005). Еще раз об обувных шипах. Online: http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_brodd1
PETROV 2006 = М. И. Петров (2006). Обувные шипы из новгородских раскопок // Новгород и Новгородская земля: история и археология : материалы науч. конференции. Новгород, 24-26 янв. 2006 г, Великий Новгород, 171–178. Online: http://bibliotekar.ru/rusNovgorod/144.htm
SAGGAU, Hilke Elisabeth (2000). Mittelalterliche Eisenfunde aus Schleswig : Ausgrabung Schild 1971-1975, (Ausgrabungen in Schleswig 14), Neumünster.
SCHIETZEL, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster / Hamburg.
SPASOV–KAINOV 2005 = Федор Спасов; Сергей Каинов (2005). Обувные шипы. Исторический экскурс и практическое применение. Online: http://asgard.tgorod.ru/libri.php3?cont=_brodd
WESTPHALEN, Petra (2002). Die Eisenfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 10), Neumünster.