Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Materiály raně středověkých ratišť kopí

PDF

Následující text mapuje analyzované materiály ratišť evropských kopí v období let 0 až 1200 n. l., přičemž jde o vyhodnocení sběru dat provedeného v letech 2017-2023. Článek je navázáním na naši předchozí tvorbu, a to Druhy dřeva na rukojetích mečů (Vlasatý 2020), Druhy dřeva na mečových pochvách (Vlasatý 2022), Materiály středověkých topůrek seker (Vlasatý 2023).

Přestože jde o částečně probádanou oblast (např. Creutz 2003: 517-8; Csiky 2015: 144-5; Haneca – Deforce 2020; Holst – Nielsen 2020: 117-8; Husár 2008; Iversen 2010: 64; Stępnik 2018), naše práce se od předchozích děl odlišuje svým geografickým a chronologickým rozsahem. Díky tomu jsme byli schopni shromáždit neskutečných 543 nálezů ze sledovaného období a regionu. Přes všechno naše úsilí předpokládáme, že sebraný materiál představuje pouze malý vzorek celkového množství ratišt, které byly objeveny a dosud nebyly systematicky zkoumány. Proto budeme vděční za jakékoli informace nebo nálezy, které nám unikly.

Kopí z Lednice. Zdroj: Sankiewicz – Wyrwa 2018: 151, Cat. No. 4.


Katalog

Z celkového počtu 543 nálezů lze nejméně 240 kusů přiřadit k monumentálním bažinným depotům z území dnešního Dánska, které jsou datovány do 1. poloviny 1. tisíciletí n. l. Dalších nejméně 160 nálezů náleží k období stěhování národů a zpravidla jde o hrobové nálezy merovejského období. Nejmenší podíl představují nálezy z 8.-12. století se zhruba 120 kusy. Do seznamu nebyla zahrnuta četná ratiště z Illerup Ådal, jejichž množství není možné kvantifikovat (Holst – Nielsen 2020: 135-6), stejně jako botka ze Staré Kouřimi s pozůstatky hlohové násady (Profantová 2011: 75), kterou lze spíše pokládat za pozůstatek žezla či praporce. V seznamu jsme z geografických důvodů vynechali také bukové ratiště kopí z vraku lodi z tureckého Serçe Limani (Schwarzer 2004: 363, 386, 396). Kompletní seznam lze stáhnout prostřednictvím následujícího odkazu:

Statistiku opanují ratiště vyrobená z jasanu, která čítají zhruba tři čtvrtiny všech nálezů (ca. 78%, 423 ex.). Druhým materiálem v pořadí je líska, jež se v celkovém objemu zhruba desetkrát méně početná (ca. 7,6%, 41 ex.). Přibližně třikrát menší zastoupení než líska má dub (ca. 2,4%, 13 ex.). Následují dřeviny: jedle (ca. 1,1%, 6 ex.), vrba/topol (ca. 1,1%, 6 ex.), buk (ca. 0,9%, 5 ex.), olše (ca. 0,7%, 4 ex.), smrk (ca. 0,6%, 3 ex.), bříza (ca. 0,4%, 2 ex.), cesmína (ca. 0,4%, 2 ex.), dřín (ca. 0,4%, 2 ex.), jasan/jilm (ca. 0,4%, 2 ex.), moruše (ca. 0,4%, 2 ex.), olše/líska (ca. 0,4%, 2 ex.), slivoně (ca. 0,4%, 2 ex.), jabloňovité (ca. 0.2%, 1 ex.), javor (ca. 0.2%, 1 ex.), javor/lípa (ca. 0.2%, 1 ex.), jilm (ca. 0.2%, 1 ex.), tis (ca. 0.2%, 1 ex.) a vrba (ca. 0.2%, 1 ex.).

Celkově v seznamu nacházíme pouze 15 ratišť z jehličnanů (2,6%), zatímco ratiště vytvořená z listnáčů tvoří drtivou většinu (97,4%). Tato skutečnost názorně ilustruje, že dřevo listnatých stromů bylo obecně preferovanějším materiálem.


Komentář

Podařilo se nám shromáždit několik set analyzovaných ratišť z celkem patnácti evropských zemí. Tato čísla naznačují, že analyzovaných kusů existuje obrovské množství, a je velice pravděpodobné, že námi sebrané nálezy reprezentují pouhý výběr a že v tomto oboru neexistuje celoevropská systematizace.

Škála použitých materiálů ukazuje, že dominantní postavení v evropské tradici zaujímaly tvrdé dřeviny s vysokou pružností a odolností vůči nárazu (Stępnik 2018). Přirozeně je proto využíván jasan, v případě jeho nedostupnosti byly užity i jiné listnáče (zejména líska, dub, buk), které však nedosahují takových kvalit. Ukazuje se, že jasan byl populárním materiálem pro výrobu ratišť již od starověku. V antickém světě byly za dostupné a myslitelné materiály pro výrobu ratišť kopí a oštěpů považovány následující dřeviny: borovice, dřín, dub, kadidlovník, čilimníky, jasan, myrta, olivovník, sturač a tis (Hanson 2003: 23-4).

Kopí z Mikulčic. Zdroj: Poláček et al. 2000: Abb. 21.2.

Písemných zdrojů z raného středověku nemáme mnoho. V Písni o Rolandovi (720, 2537, 2992) jsou jako materiály ratišť uvedeny jasany a jabloně. Ve staré angličtině a staroseverštině jsou kopí běžně označovány jako „jasany“, což naznačuje, že jasan byl preferovaným materiálem k výrobě násad kopí (Bosworth – Toller 1882: 19; Cleasby – Vigfússon 1874: 25). Další písemné zmínky pocházejí až z pokročilého středověku a raného novověku. Z roku 1486 známe objednávku 950 jasanových pík pro německé landsknechty a roku 1663 se Anglická královská společnost rozhodla podniknout test materálů ve snaze nalézt nejlepší dřevo pro výrobu násad: jako nejlepší se osvědčil jasan, následován méně vhodnou lískou, jedlí a jeřábem, dubem a jilmem (Stępnik 2018: 257). Jasan je jako materiál pro výrobu násad jezdeckých kopí doporučován i v 19. století, společně s ořechem a bukem (Stępnik 2018: 257).

Zdá se tedy, že navzdory dlouhodobé preferenci jasanu neměla tato dřevina absolutní exluzivitu a výrobci využívali širší paletu dřeviny, které splňovaly mechanické vlastnosti a byly lokálně dostupné, neboť skladba vegetace se v různých částech Evropy samozřejmě lišila. Měkká a snadno lámající se dřeva (bříza, lípa, smrk, topol, vrba) se objevují nahodile v jednotkách kusů a postrádají dlouhodobou kontinuitu. Ratiště z těchto materiálů můžeme chápat jako improvizace a díla nutnosti, vyrobená v místech a situacích, kde se vhodnějších dřevin nedostávalo. Csiky (2015: 145) však zastává názor, že měkké materiály byly záměrně voleny pro výrobu lehkých ratišť oštěpů.

Jako zajímavost můžeme uvést, že materiál ratiště může pomoci při určování místa výroby kopí. Například morušová ratiště z Komárna naznačují asijský původ avarských kopí (Husár 2008: 460) anebo ratiště ze Serçe Limani, vyrobená z buku východního, naznačují výrobu v dnešním Bulharsku nebo na Krymu (Sajdl 2018: 154; Schwarzer 2004: 363, 386, 396).

Kopí z Lendbreenu. Zdroj: Unimus 2020.


Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na PatreonuBuymeacoffee nebo Paypalu.


Bibliografie

Prameny

Píseň o Rolandovi = Píseň o Rolandovi. Přel. Jiří Pelán, Praha 1987.

Literatura

Bosworth, Joseph – Toller, T. N. (1882). An Anglo-Saxon dictionary, based on the manuscript collections of the late Joseph Bosworth, Oxford.

Cleasby, Richard – Vigfússon, Gudbrand (1874). An Icelandic-English dictionary, Toronto.

Creutz, Kristina (2003). Tension and tradition. A study of late Iron Age spearheads around the Baltic Sea, Stockholm: Stockholms universitet.

Csiky, Gergely (2015). Avar-Age Polearms and Edged Weapons : Classification, Typology, Chronology and Technology, East Central and Eastern Europe in the Middle Ages, 450-1450, Leiden – Boston.

Gellein, Kristin – Skjelstad, Guro (2001). En gravrøys fra folkevandringstid på Forsand. In: 1/2001, 32-36.

Gjerpe, Lars Erik (2005). Gravene: en kort gjennomgang. In: Gjerpe, Lars Erik (ed.). Gravfeltet på Gulli. E18-prosjektet Vestfold. Bind I. Varia 60, 24-104.

Haneca, Kristof – Deforce, Koen (2020). Wood use in early medieval weapon production. In: Archaeological and Anthropological Sciences 12:9.

Hanson, V. D. (2003). Hoplites. The Classical Greek Battle Experience, New York.

Holst, Sandie – Nielsen, P. O. (2020). Excavating Nydam. Archaeology, Palaeoecology and Preservation. The National Museum’s Research Project 1989-99, Copenhagen.

Husár, Martin (2008). Niektoré aspekty včasnostredovekých kopijí a oštepov z územia Slovenska – otázky násad a odtlačkov textílií. In: Archaeologia Historica 33, 457-470.

Iversen, Rasmus Birch (2010). Kragehul Mose: Ein Kriegsbeuteopfer auf Südwestfünen, Moesgård.

Kouřil, Pavel (2005). Frühmittelalterliche Kriegergräber mit Flügellanzen und Sporen des Typs Biskupija-Crkvina auf mährischen Nekropolen. In: Die Frühmittelalterliche Elite bei den Völkern des östlichen Mitteleuropas, Brno, 67-99.

Pasquini, Béline et al. (2022). Le cas exceptionnel d’une lance à fourreau. La lance de Bissay-Choigny „La Prélette“ (Aisne). In: Revue archéologique de Picardie 3/2022, 111-125.

Paterson, Caroline et al. (2014). Shadows in the sand : excavation of a Viking-age cemetery at Cumwhitton, Cumbria, Lancaster.

Pedersen, Anne (2014). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 2. (Catalogue), Copenhagen.

Poláček, Lumír et al. (2000). Holzfunde aus Mikulčice. In: Poláček, Lumír (ed.). Studien zum Burgwall von Mikulčice IV, Brno, 177–302.

Profantová, Naďa (2011). Karolínské importy a jejich napodobování v Čechách (konec 8–10. století). In: Zborník Slovenského Národného Múzea, Archeológia Supplementum 4, 71-104.

Sajdl, Aleksandar (2018). An Early-Mediaeval winged spearhead from Fruška Gora. In: Vjesnik Arheološkog muzeja u Zagrebu 51/1, 149-159.

Sankiewicz, Paweł – Wyrwa, A. M. (2013). Topory średniowieczne z Ostrowa Lednickiego i Giecza, Lednica.

Schwarzer, J. K. (2004). The Weapons. In: Bass, G. F. (ed.). Serçe Limani: An Eleventh-Century Shipwreck Vol. 1, The Ship and Its Anchorage, Crew, and Passengers, College Station, 363-397.

Stępnik, Tomasz (2018). Drzewca włóczni w świetle analizy surowcowej. In: Sankiewicz, P. – Wyrwa, A. (eds.). Broń drzewcowa i uzbrojenie ochronne z Ostrowa Lednickiego, Giecza i Grzybowa, Lednica, 253-268.

Tegel, Willy et al. (2016). The wood of Merovingian weaponry. In: Journal of Archaeological Science 65, 148-153.

Tegtmeier, Ursula (2011). Holzreste an Waffen aus zwei fränkischen Gräbern in Dortmund-Asseln. In: Sicherl, Bernhard (ed.). Das merowingerzeitliche Gräberfeld von Dortmund-Asseln, Mainz, 355-358.

Theune-Großkopf, Barbara (2010). Mit Leier und Schwert. Das frühmittelalterliche Sängergrab von Trossingen, Friedberg.

Unimus (2020). C34256. In: Unimus [online]. [2020-05-22]. Dostupné z: https://www.unimus.no/portal/#/things/00ff5996-6b29-4a77-b422-e1e194b8d0cc.

Vlasatý, Tomáš (2020). Druhy dřeva na rukojetích mečů. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2023-07-20]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/druhy-dreva-na-rukojetich-mecu/.

Vlasatý, Tomáš (2022). Druhy dřeva na mečových pochvách. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2023-07-20]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/druhy-dreva-na-mecovych-pochvach/.

Vlasatý, Tomáš (2023). Materiály středověkých topůrek seker. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2023-07-20]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/materialy-stredovekych-topurek-seker/.

Wadyl, Sławomir (2019). Ciepłe. Elitarna nekropola wczesnośredniowieczna na Pomorzu Wschodnim, Gdańsk.

Westphal, Florian (2007). Die Holzfunde von Haithabu, (Die Ausgrabungen in Haithabu 11), Neumünster.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *