Následující text je prezentací sběru analyzovaných topůrek seker, kterému jsme se průběžně věnovali od roku 2016. Do katalogu jsme zahrnuli pouze topůrka s určeným materiálem a pocházející z archeologických nálezů z období od 100 př. n. l. po 1600 n. l. z území Evropy. Celkově se nám podařilo shromáždit 329 nálezů, které dělíme do období 100 př. n. l. – 500 n. l., 500 n. l. – 1200 n. l. a 1200 n. l. – 1600 n. l. Do seznamu nebyly zahrnuty teslice, jejichž rukojeti jsou v některých případech rovněž analyzovány (Szabó et al. 1985: 34-5).
Přestože se někteří badatelé již dříve tomuto tématu věnovali (např. Kotowicz 2018: 139-142; Luňák 2018: 60-65; Sankiewicz – Wyrwa 2013: 290-1; Stoumann 2009: 317), naše práce se od nich odlišuje svým geografickým a chronologickým rozsahem. V závěru naší práce získané poznatky porovnáme s výsledky ostatních badatelů a nastíníme shody i rozpory. Přes všechno naše úsilí předpokládáme, že sebraný materiál představuje pouze malý vzorek celkového množství topůrek seker, které byly objeveny a dosud nebyly systematicky zkoumány. Proto budeme vděční za jakékoli informace nebo nálezy, které nám unikly.
Jedna z analyzovaných seker z Mikulčic. Zdroj: Poláček et al. 2000: Abb. 27.2.
Katalog
Římské období a pozdní antika
Z období let 100 př. n. l. až 500 n. l. jsme shromáždili nejméně 106 násad z území dnešního Dánska, Německa, Nizozemí a Slovenska. Počty významně ovlivňují velké bažinné depoty z Dánska a severního Německa. Nejčetnější se zdají být jabloňovité (32 ex.), jasan (25 ex.), dub (7 ex.), líska (7 ex.), buk (3 ex.), cesmína (1 ex.) a javor (1 ex.). Nejméně třicet násad z Thorsbergu bylo vytvořeno z buku či jasanu, avšak dnes již nejsou určitelné. Jehličnany v soupisu nefigurují.
Raný středověk
Z období let 500 až 1200 n. l. jsme shromáždili nejméně 211 exemplářů z Belgie, České republiky, Dánska, Francie, Irska, Islandu, Maďarska, Německa, Norska, Polska, Ruska, Slovenska, Švédska a Spojeného království. Zastoupeny jsou následující dřeviny: habr (63 ex.), javor (47 ex.), dub (22 ex.), jasan (22 ex.), olše (7 ex.), jabloňovité (6 ex.), cesmína (5 ex.), slivoně (5 ex.), buk (4 ex.), jilm (4 ex.), bříza (3 ex.), líska (3 ex.), topol (2 ex.), smrk (1 ex.), vrba (1 ex.) a zimostráz (1 ex.). V deseti případech bylo použito dřevo neznámého listnatého stromu, v jednom případě neznámý jehličnan. Jak vyplývá se soupisu, jehličnany patří mezi minoritní materiály a jsou zastoupené dvěma nálezy. Vysoké počty tohoto období jsou zapříčiněny rozsáhlými soubory z polské Lednice a moravských Mikulčic, které dohromady čítají přes sto analyzovaných topůrek.
Do seznamu nebyly zahrnuty nálezy nejistých materiálů či proveniencí. To se týká dvou kompletních topůrek nalezených v Osebergu, která jsou vyrobena „z měkkého dřeva“ (Brøgger – Schetelig 1928: 162). V jednom z velkomoravských hrobů z Moravy mělo být nalezeno topůrko z borovice (Opravil 2000: 175), ale hrob není specifikován a zpětná kontrola s výčtem hrobů naznačuje, že se může jednat o chybu. Na severním Kavkazu byly údajně nalezena raně středověká topůrka ze dřínu a javoru, ale konkrétní hroby či lokality nikdy nebyly uvedeny (Kaminskij 1991: 110; Kaminsky 1996: 99). V seznamu chybí i sekera z lotyšského lokality Dārzkopības (A 10824:2), jejíž násada byla vyrobena z blíže neurčeného prstencově-porézního materiálu (Creutz 2003: 517). Nezahrnuli jsme ani miniaturní sekeru z Bašnic, jejíž topůrko bylo ze 70-80% vyrobeno z hlohu (Rokoská 2022: 66).
Vrcholný a pozdní středověk
Z období let 1200 až 1600 n. l. jsme z Evropy shromáždili pouze 12 analyzovaných topůrek. Nižší počet je dán jak naším primárním zaměřením na starší období středověku, tak nehrobovým ukládáním seker a absencí velkých depotů ve vodě. Sebraný materiál pochází z České republiky, Německa, Norska, Polska, Ruska a Švédska. Nejzastoupenějším materiálem je jasan (5 ex.), zatímco dub, habr, jilm a olše jsou zastoupeny pouze po jednom kusu. Nacházíme také jednu násadu ze smrku a jednu násadu z dubu/jasanu/jilmu.
Komentář
Celkově se podařilo shromáždit několik set analyzovaných topůrek z celkem patnácti evropských zemí. Tato čísla naznačují, že analyzovaných topůrek existuje obrovské množství. Je velice pravděpodobné, že námi sebrané nálezy reprezentují pouhý výběr a že v tomto oboru neexistuje celoevropská systematizace.
Škála použitých materiálů ukazuje, že neexistoval jeden jediný materiál, který by byl výlučně používaný. Oproti tomu se zdá, že výrobci preferovali určité dřeviny, které splňovaly mechanické vlastnosti a byly lokálně dostupné. Skladba vegetace se v různých částech Evropy samozřejmě lišila. Podíváme-li se na deset nejpopulárnějších dřevin dle pořadí, jsou jimi habr, jasan, javor, jabloňovité, dub, líska, olše, buk, cesmína a jilm. Všechny tyto dřeviny se objevují nejméně ve dvou ze sledovaných období, avšak je důležité zmínit, že vysoká četnost habru je zdůvodněna mimořádným zastoupením v Lednickém jezeře a relativně vysoké počty jabloňovitých lze přičíst přítomnosti v bohatých dánských bažinných depotech. Nejuniverzálnějšími dřevinami, které se objevují ve všech třech obdobích napříč mnoha zeměmi, se zdají být dub, jasan a javor. V každém případě jsou nejužívanějšími materiály dřeva listnatých stromů.
Neméně zajímavé je sledovat marginálně zastoupené dřeviny, které se objevují nahodile: bříza, slivoně, smrk, topol, vrba, zimostráz. Tyto dřeviny se objevují nanejvýše v jednotkách kusů a postrádají dlouhodobou kontinuitu. Topůrka z uvedených materiálů můžeme chápat jako improvizace a díla nutnosti, vyrobená v místech, kde se vhodnějších dřevin nedostávalo. Dobrým příkladem je použití břízy na Islandu, kde v podstatě mnoho jiných dřevin nerostlo (Zori et al. 2013: 160). Z tabulek si můžeme povšimnout, že jehličnany téměř zcela absentují – kromě dvou smrkových topor můžeme zmínit, že i násada Ötziho sekery byla vyrobena z tisu (Egg – Spindler 2009: 120).
Jednou z doposud nejrozsáhlejší prací, která zpracovávala téma materiálů topůrek, je kniha „Topory średniowieczne z Ostrowa Lednickiego i Giecza“ (Sankiewicz – Wyrwa 2013), která zpracovává obrovský soubor 82 analyzovaných topůrek z Lednického ostrova. Práce je toho názoru, že při výběru materiálu topůrka byla kladena zvláštní pozornost mechanickým vlastnostem dřeva. Dřevo muselo být dobře obrobitelné, odolné proti ohybu a nesmělo mít nehomogenní struktury nebo vady, a proto byly preferovány tvrdé dřeviny jako dub, jasan, jilm a habr namísto měkkých dřevin jako lípa nebo topol. Výzkum také ukázal regionální rozdíly ve výběru materiálu, přičemž některé druhy dřeva byly preferovány v konkrétních oblastech – například v Polsku byl hojně používán habr. Názor, že dub jako materiál topůrek se začal používat až v pozdějším středověku, lze na základě našeho srovnání považovat za překonaný. Pochybnosti vyvolává i soud, že topůrka z javoru či jilmu lze v Polsku považovat za dovoz.
Tři z analyzovaných seker z Lednického jezera. Zdroj: Sankiewicz – Wyrwa 2013: Tabl. XC.
Kotowicz (2018: 139-142) ve své práci „Early Medieval Axes from Territory of Poland“ souhlasí s výše zmíněným v tom smyslu, že tvrdé druhy dřevin (dub, jasan, jilm, habr) byly preferované, ale současně měkčí druhy (javor, lípa, olše a topol) nebyly zcela opomíjeny. Za dominantní materiál považuje dřevo listnatých stromů, zejména difúzně-porézních typů (habr, javor, líska, olše, topol) a prstencově-porézních typů (dub, jasan, jilm). Kotowicz přináší ideu, že výběr druhu dřeva pro topůrko mohl záviset na typu sekery a její hmotnosti, tedy i na její funkci, přičemž u válečných seker mohlo být žádoucí, aby topůrka byla vyrobena z velice pevných materiálů a nebylo snadné je přeseknout.
Haneca a Deforce (2020) shromáždili 33 analyzovaných násad, které hodnotí tak, že preference směřovaly k tvrdým druhům dřeva o velké hustotě, zpravidla jasanům, habrům, jabloňovitým a cesmínám, ale existují nálezy javorů, lísek, slivoní a dubů. Autoři se domnívají, že některé materiály (slivoně, cesmína) byly záměrně voleny z důvodu vizuálních kvalit (zbarvení).
Zajímavým rozšířením diskuze je Rosenbergova práce (2018: 55), jež porovnává archeologické nálezy s realitou recentu či nedávné minulosti. Respondenti z řad tesařů, které Rosenberg oslovil, pro výrobu topůrek dřevorubeckých seker doporučili javor. Technická norma ČSN 22 5101 předpokládá topůrka z buku, dubu a jasanu. Weingartl (1940: 93) doporučuje pevná topůrka vyrábět z jasanu, akátu, habru a lísky; o bukovém topůrku týž autor uvádí, že při práci v ruce pálí, zatímco dubové toporo je těžké. Černý (1923: 80) doporučuje jilm. A konečně, jiné etnografické materiály preferují olšová topůrka, která při dlouhé práci neodírají ruce (Łaszkiewicz – Michalak 2007: 114). Z tohoto srovnání jasně vyplývá, že mezi dominantními materiály evropských topůrek v dávné minulosti a materiály používanými v posledních stoletích existuje významný překryv. Jediným novým materiálem, který se v novověku začal na evropském kontinentu používat pro výrobu topůrek, je akát.
Poděkování
Tato práce by nikdy nevznikla bez výborných prací kolegů Kristofa Hanecy, Piotra Kotowicze a Petra Luňáka, kteří dohromady shromáždili více než sto analyzovaných kusů a podnítili náš zájem ke studiu. Za to jim patří nesmírní dík. Za pomoc při sběru materiálu děkujeme rovněž reenactorům Andreasi Hansenovi, Martinu Hanusovi a Richardu Rosenbergovi.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee nebo Paypalu.
Bibliografie
Belcredi, Ludvík (2022). Hrad Skály. Svědek let 1380-1440 vydal své tajemství. Archeologický výzkum hradu Skály 1994-2014, Brno.
Brøgger, A. W. – Schetelig, Haakon (1928). Osebergfunnet II, Oslo.
Budinský-Krička, Vojtech (1959). Slovanské mohyly v Skalici, Bratislava.
Creutz, Kristina (2003). Tension and tradition. A study of late Iron Age spearheads around the Baltic Sea, Stockholm: Stockholms universitet.
Černý, Josef (1923). Těžení lesa. Příručka pro lesní hajné, jakož i všechny ty, kdož zajímají se o lesy, Brno.
Dierendonck, R. M. et al. (1993). The Valkenburg Excavations 1985-1988: Introduction and Detail Studies, Amersfoort.
Egg, Markus – Spindler, Konrad (2009). Kleidung und Ausrüstung der Kupferzeitlichen Gletschermumie aus den Ötztaler Alpen, Mainz.
Engelhardt, Conrad (1863). Thorsbjerg Mosefund. Thorsberg Mose ved Sønder-Brarup i Angel, Kjöbenhavn.
Gjerpe, L. E. (2005). Gravene: en kort gjennomgang. In: Gjerpe, Lars Erik (ed.). Gravfeltet på Gulli. E18-prosjektet Vestfold. Bind I. Varia 60, 24-104.
Haneca, Kristof – Deforce, Koen (2020). Wood use in early medieval weapon production. In: Archaeological and Anthropological Sciences 12:9.
Heindel, Ingo (1992). Äxte des 8. bis 14. Jahrhunderts im westslawischen Siedlungsgebiet zwischen Elbe/ Saale und Oder/ Neisse. In: Zeitschrift für Archäologie 26, 17-56.
Hochmanová-Vávrová, Věra (1962). Velkomoravské pohřebiště ve Starém Městě „Na valách“. Výzkum v letech 1957–1959. In: ČMMZ, vědy společenské XLVII, 201–270.
Holst, M. H. et al. (2018). Direct evidence of a large Northern European Roman period martial event and postbattle corpse manipulation. In: Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 115(23), 5920–5925.
Holst, Sandie – Nielsen, P. O. (2020). Excavating Nydam. Archaeology, Palaeoecology and Preservation. The National Museum’s Research Project 1989-99, Copenhagen.
Kaminskij 1991 = Каминский, В. Н. (1991). Вооружение племен аланской культуры Северного Кавказа I–XIII вв., Владикавказ.
Kaminsky, V. N. (1996). Early medieval weapons in the north Caucasus – A preliminary review. In: Oxford Journal of Archaeology 15, 95-105.
Kotowicz, P. N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.
Kouřil, Pavel (2004). Raně středověký bojovnický hrob z Hradce nad Moravicí. In: Slovenská archeológia LII, 55–74.
Kouřil, Pavel – Tymonová, Markéta (2013). Slovanský kostrový mohylník ve Stěbořicích, Brno.
Lau, Nina et al. (2022). Poprad-Matejovce. Ein Kammergrab des 4. Jahrhunderts n. Chr. im Zipser Land. Band 1, Fundkatalog, Tafeln und Pläne, Nitra – Schleswig.
Luňák, Petr (2018). Velkomoravské sekery, Brno: Masarykova univerzita.
Łaszkiewicz, Tadeusz – Michalak, Arkadiusz (2007). Broń i oporządzenie jeździeckie z badań i nadzorów archeologicznych na terenie Międzyrzecza. In: Acta Militaria Mediaevalia III, 99-176.
Makarov – Krasnikova 2022 = Макаров, Н. А. – Красникова, А. М. (2022). Суздальская знать погребения с оружием и всадническим // Российская археология, No 4, 110–120.
Nicolaysen, Nicolay (1882). Langskibet fra Gokstad ved Sandefjord = The Viking-ship discovered at Gokstad in Norway, Kristiania.
Niemi, A. R. (2022). Gravfunn på Hov gård. Sikringsundersøkelse av grav fra merovingertid på Gimsøya, Vågan kommune, Tromsø.
Opravil, Emanuel (2000). Holz aus frühmittelalterlichen Gräberfeldern in Mähren. In: In: Poláček, Lumír (ed.). Studien zum Burgwall von Mikulčice IV, Brno, 171-176.
Paterson, Caroline et al. (2014). Shadows in the sand : excavation of a Viking-age cemetery at Cumwhitton, Cumbria, Lancaster.
Pauli Jensen, Xenia – Nørbach, L. Ch. (2009). Illerup Ådal 13. Die Bögen, Pfeile und Äxte, Aarhus.
Poláček, Lumír et al. (2000). Holzfunde aus Mikulčice. In: Poláček, Lumír (ed.). Studien zum Burgwall von Mikulčice IV, Brno, 177–302.
Preidel, Helmut (1938). Das Begräbnis eines wikingischen Kriegers in Saaz, Böhmen. In: Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 68, 88-98.
Roesdahl, Else (1978). Otte vikingetidsgrave i Sdr. Onsild. In: Aarbøger for nordisk oldkyndighed og historie1976, København, 22-51.
Rokoská, Petra (2022). An early medieval decorated bearded battle axe head from Bašnice. In: Acta Militaria Mediaevalia XVIII, 65–73.
Rosenberg, Richard (2018). Vztah mezi vlastnostmi dřeva a porážením vybraných druhů dřevin sekyrou, Praha : Česká zemědělská univerzita v Praze.
Rosenberg, Richard (2021). Středověká sekyra s topůrkem z Kolovratského paláce v Praze. Příspěvek k funkční interpretaci jednoho nástroje. In: Staletá Praha 37/2, 140-154.
Rundkvist, Martin (2003). Barshalder 1. A cemetery in Grötlingbo and Fide parishes, Gotland, Sweden, c. AD 1-1100, Stockholm.
Sankiewicz, Paweł – Wyrwa, A. M. (2013). Topory średniowieczne z Ostrowa Lednickiego i Giecza, Lednica.
Stoumann, Ingrid (2009). Ryttergraven fra Grimstrup : og andre vikingetidsgrave ved Esbjerg, Ribe.
Szabó, Mátyás et al. (1985). Die Holzfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. In: Elisenhof 5, Die Ergebnisse der Ausgrabung der frühgeschichthchen Marschensiedlung beim Elisenhof in Eiderstedt 1957/58 und 1961/64, Frankfurt am Main – Bern – New York, 1-218.
Szücsi, Frigyes (2014). Avar kori balták, bárdok, szeekerecék és fokosok. Baltafélék a 6-8. századi Kárpát-medencében. In: Alba Regia 42, 113-186.
Tomková, Kateřina (2012). Levý Hradec v zrcadle archeologických výzkumů, Pohřebiště Díl I, Praha.
Toporov – Toporova 2007 = Торопов, С. Е. – Торопова, Е. В. (2007). Боевой топор XIV века с Пятницкого раскопа в Старой Руссе // Археология и история Пскова и Псковской земли. Семинар имени академика В. В. Седова, Псков, 235-245.
Weingartl, Václav (1940). Příručka k práci dřevorubce, Praha.
Vike, Vegard (2016). «Det er ikke gull alt som glimrer» – bredøkser med messingbeslått skaft fra sen vikingtid. In: VIKING – Norsk arkeologisk årbok LXXIX, Oslo, 95–116.
Vince, A. G. (1991). Aspects of Saxo-Norman London: 2, Finds and Environmental Evidence, London.
Zori, Davide et al. (2013). Feasting in Viking Age Iceland: sustaining a chiefly political economy in a marginal environment. In: Antiquity 87, 150-165.
