Několik ikonografických pramenů z oblasti dnešní Francie, Anglie, Dánska, Španělska, Švýcarska a Německa, datovaných do 11. a 12. století, vyobrazují zajímavý způsob nošení mečů v kombinaci s kroužkovou zbrojí. Oproti přepásání zbroje opaskem s mečem, které můžeme vidět poměrně běžně na vyobrazení 12. a 13. století a které se dnes obvykle reprodukuje, se pochva s pásem nachází pod zbrojí, ve které je na boku vytvořen drobný otvor o velikosti ústí pochvy, do kterého se zasouvá meč zvenčí. Z důvodu absence literatury jsem se rozhodl tento problém zviditelnit.
Ikonografie
Tuto metodu nošení meče vyobrazuje nejméně 17 ikonografických pramenů. Níže následuje jejich výčet:
Výšivka z Bayeux, 70. léta 11. století, Bayeux, dnešní Francie. Gravett 1992: 10.
Hlavice sloupu v bazilice Panny Marie v Clermont-Ferrandu, 12. století, dnešní Francie.
Jalladeau 2009; Pierre 2005.
Detail z portál hildesheimské katedrály, zřejmě 12. století, dnešní Německo. Skodell 2008.
Detail z fasády katedrála svatého Petra v Angoulême, počátek 12. století, dnešní Francie.
Wikimedia Commons 2009.
Detail portálu z opatství svatého Albína v Angers, 2. čtvrtina 12. století, Angers, dnešní Francie.
Autor fotografie: Pavel Alekseychik.
Hlavice sloupu z opatství svatého Petra v Mozacu, počátek 12. století, Mozac, dnešní Francie.
Perona 2003.
Scéna z Winchesterského žaltáře (BL Cotton MS Nero C IV, 14r), polovina 12. století, Winchester, dnešní Anglie.
Scéna z Naturalis historia (le Mans BM MS.263, 10v), polovina 12. století, dnešní Francie.
Výmalba kostela v Hvorslevu, 12. století, dnešní Dánsko. Kalkmalerier 2010.
Výmalba kostela Panny Marie v Areines, 12. století, dnešní Francie. Janberg 2020.
Detail ze schránky sv. Zikmunda, uložené v opatství sv. Mořice, pol. 12. století, Saint-Maurice, Švýcarsko. Lessing 2020.
Akvamanile ve tvaru jezdce, 2. pol. 12. století, Francie. Musée des Arts Décoratifs 2020.
Výmalba krypty kostela sv. Mikuláše v Tavantu, 12. století, dnešní Francie. Bildindex 2020.
Hlavice sloupu v kostele Panny Marie v Saint-Nectaire, 1. pol. 12. století, dnešní Francie. Faure 2020.
Výmalba kostela Santa Maria de Taüll, rok 1123, dnešní Španělsko. Krén – Marx 2020.
Scéna z Nouvelle acquisition latine (NAL 1390, 7), kolem roku 1100, dnešní Francie.
Scéna z Bible (Reims BM MS.23, 87v), 1. čtvrtina 12. století, dnešní Francie.
Komentář
Téma mečů nošených pod zbrojemi patří v odborné literatuře k nepostihnutému problému, kterého si povšimli pouze někteří reenactoři a autoři populárně naučné literatury zaměřené na militárie (Gravett 1992: 10; Gravett – Hook 1994: 14; Marren 2004; Skodell 2008). Výše uvedený výčet je nejúplnější seznam, jaký byl prozatím zveřejněn.
Uvedené ikonografické prameny lze chronologicky zařadit zhruba od 2. poloviny 11. až po konec 1. poloviny 12. století s možnými přesahy na obou stranách, přičemž nejstarší vrstvu tvoří výšivka z Bayeux. Geograficky se uvedená metoda zdá směřovat na obě strany Lamanšského průlivu a do přilehlých regionů (dnešní Německo, Francie, Anglie, Španělsko, Švýcarsko a Dánsko). Tato kombinace může naznačovat, že šíření tohoto způsobu nošení meče souvisí s normanským záborem. Ze zdrojů vyplývá, že hlavním těžištěm používání byla 1. polovina 12. století. Ikonografické prameny, ve kterých se tento způsob nošení objevuje, zahrnují zejména biblické scény, hrdinské eposy anebo interpretaci skutečných osobností.
Z ikonografie je patrné, že pás s pochvou je upevněn kolem spodní vrstvy (tuniky), přes níž je přetažena brň. Otvor v brni je dostatečně široký, aby mohl pojmout ústí pochvy, která je v některých případech mírně povytažena vně zbroje. Meč je následně zasunut do tohoto otvoru a působí na kroužkovém pozadí poměrně kontrastně, díky čemuž je v ikonografii snadno rozpoznatelný. Další indikací této metody je charakteristicky skloněná pochva, která vyčnívá zpod zbroje. Pochva umístěná pod zbrojí může sledovat následující logiku:
1. umístění pod zbroj nabízí možnost opásání mečem i po sejmutí zbroje.
2. pochva je dobře chráněna proti poničení.
3. pochva je stabilně upevněna, což je významná výhoda.
4. pochva poskytuje dodatečnou ochranu boku.
Takto zavěšené meče jsou vyobrazené na pěších i jízdních bojovnících. Meče, s nimiž se tato metoda fixace pochvy pojí, mají zpravidla polokruhovou nebo paraořechovou hlavici a rovnou záštitu, a tedy patří k typické výzbroji daného období. Meče zavěšené u pěších bojovníků dosahují délky po holeň až kotník bojovníka, mají tudíž typickou konstrukci jezdeckých mečů. Námi zkoumaná metoda se dále pojí se zbrojemi dlouhými po stehna či kolena s rozparkem, kónickými přilbami, mandlovými štíty a kopím. Je typické, že zbroje s touto metodou zavěšení meče nejsou přepásány – na vině může být částečně obecná absence opasků v ikonografii (a to i v případech, kdy jsou meče s pochvami viditelně připevněny zvenčí přes zbroj), přesto by měla být zvážena možnost, že zbroje tohoto druhu nevyžadovaly přepásání, což může nastavovat zrcadlo jiným zbrojím z ikonografie 9.-10. století, jež jsou rovněž vyobrazeny bez opasků. Za opuštěním této metody můžeme zřejmě hledat prodlužování zbrojí, které významně ovlivnilo jejich váhu, kterou již nebylo možné nést na ramenou bez dodatečného opasku.
Experiment
Hlavním popudem k vytvoření článku byla vynikající experimentální rekonstrukce skvělého bretaňského reenactora Benjamina Franckaerta ze skupiny Letavia. Benjamin nosí meč opásán přes tuniku, přes kterou navléká zbroj, jež je podšita textilní podzbrojí. Zbroj a podzbroj je opatřena otvorem, do něhož je možné ústí pochvy zasunout. Přes zbroj již nepoužívá druhý opasek.
Majitel dodává několik cenných poznatků:
1. Celý komplet je velmi funkční a majitel jej využívá už několik let. Kromě několika velkých festivalů jej otestoval i v menších potyčkách v lese.
2. Pochva se nenachází příliš vysoko.
3. Podšití funguje nejen jako další vrstva ochrany, ale zabraňuje kroužkům, aby odíraly pochvu.
4. Když se meč nenachází v pochvě, pochva má tendenci z otvoru vypadávat. Je možné, že původně existoval způsob, jak pochvu připevnit na místě jistějším způsobem, který majitel prozatím neobjevil.
5. Váha zbroje s podšívkou je zhruba 15 kg. Zatímco majitele tato váha nelimituje, uživatelé těžších zbrojí udávají, že váha je rozhodující faktor, protože bez dodatečného opasku je třeba tuto váhu nést na ramenou. Majitel dodává, že váha částečně spočívá i na pochvě, která ramenům pomáhá. Uživatelé téhož typu zbroje udávají, že ulehčení významně pomáhá také jízda na koni.
Benjamin svojí zbroj a meč pro tento web nafotil, za což mu srdečně děkuji. Poskytnuté fotografie pocházejí z jeho archivu a archivu fotografa Juliena Daniela.
Poděkování
Kromě Benjamina Franckaerta, který mne motivoval ke vytvoření článku, bych rád poděkoval členům fóra 12th century reenactment, kteří významně pomohli k vytvoření širší databáze pramenů. Jmenovitě to jsou: Pavel Alekseychik, Dmitriy Skliarenko, Carlo Niato, Kai Redink.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Bibliografie
Bildindex (2020). 4. Nördliche Säule, Östliches Feld: Ritter und Edelmann. In: bildindex.de [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: https://www.bildindex.de/document/obj20808499.
Faure, Raymond (2020). Saint-Nectaire – Église Notre-Dame. In: raymond-faure.com [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: http://www.raymond-faure.com/Auvergne_Romane/Saint_Nectaire_Eglise_Notre_Dame_Kapitelle_A.html.
Gravett, Christopher (1992). Hastings 1066. The Fall of Saxon England, London.
Gravett, Christopher – Hook, Christa (1994). Norman knight 950 – 1204 AD, London.
Kalkmalerier (2010). Hvorslev. In: Kalkmalerier.dk [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: Kalkmalerier.dk.
Krén, Emil – Marx, Daniel (2020). ROMANESQUE PAINTER, Catalan. In: Web Gallery of Art [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: https://www.wga.hu/html_m/zgothic/mural/12c1/03catala.html.
Lessing, Erich (2020). Goldschmiedekunst, 12. Jahrhundert. In: akg-images.de [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: https://www.akg-images.de/archive/-2UMDHUK6DB6A.html.
Jalladeau, Joël (2009). Notre-Dame du Port 2. In: L’Auvergne romane [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: http://jalladeauj.fr/phem/page10/page10.html.
Janberg, Nicolas (2020). Église Notre-Dame d’Areines. In: Structurae [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: https://structurae.net/en/structures/eglise-notre-dame-d-areines.
Marren, Peter (2004). 1066: The Battles of York, Stamford Bridge and Hastings, Barnsley.
Musée des Arts Décoratifs (2020). Aquamanile au cavalier. In: Musée des Arts Décoratifs [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: http://collections.lesartsdecoratifs.fr/aquamanile-au-cavalier?mode=list.
Perona, Matthieu (2003). Mozac resurrection tombeau et gardes endormis. In: Wikimedia Commons [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mozac_resurrection_tombeau_et_gardes_endormis.JPG.
Pierre, Emmanuel (2005). Chapîteau de Notre-Dame du Port. In: Wikimedia Commons [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:NDPort-4672-s-0032.jpg.
Skodell, Henry (2008). Schutzausrüstung des 11. Jahrhunderts in Mitteleuropa, in: Reenactment.de [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: http://www.reenactment.de/reenactment_start/reenactment_startseite/diverses/kitguide/kitguide.html.
Wikimedia Commons (2009). Angoulême – Cathédrale Saint-Pierre – Façade occidentale : linteau de la chanson de Roland (détail 1). In: Wikimedia Commons [online]. [2020-08-05]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Angoul%C3%AAme_-_Cath%C3%A9drale_-_Chanson_de_Roland_-1.JPG.
2 Responses
Prajem pekný deň,
kamarát robí bojové umenie a práve si dal vyrobiť nový meč.
Existuje nejaký “ protokol, ceremoniál“ na krstenie nového majiteľa meču ?
Dal si naň vyriť aj anglosaský výrok, niečo v podobe, že verím v svoju pravdu a budem za ňu bojovať…
Ako by sme mu mohli tento deň spríjemniť nejakou ceremóniou ?
Vďaka
Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz. Nejlepší asi bude, když mne kolega osobně zkontaktuje.
Mějte se pěkně
Vlasatý