Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Méně známé aspekty vikinského štítu

PDF

Zdravím Vás, věrní přátelé historie a tohoto blogu, který rád poodhaluje zašlá tajemství a lesk minulosti!

Po odmlce se vracím s článkem, který prezentuje nejen můj dvouletý sběr informací ve skandinávském prostředí, ale také vnáší do českého jazyka mezinárodní diskurz o podobách štítů v době vikinské a ukazuje práci mých přátel z řad vrcholových reenactorů. Katalog, který tvoří stěžejní část článku, je vůbec jediným, který kdy byl v takovémto rozsahu zveřejněn.

Mezi reenactory a akademiky panuje obecná představa o štítu jako spotřebním zboží, které je určeno ke zničení, a jako takové je oproštěno od všech ozdob, čímž se odlišuje od štítů předchozích období. Tento předpoklad se ujal zejména z důvodu nedostatečného studování archeologického materiálu, polovičatých pokusů o rekonstrukci a nedostatečných experimentů. Detailní čtení originálních kusů, jejich věrná reprodukce a korektní používání nám však napoví přesný opak: i ty nejřadovější štíty byly mimořádně funkčními a náročnými výrobky, k jejichž zhotovení bylo třeba zvládnout tři řemesla na pokročilé úrovni. Chceme-li popsat, jak vypadal běžný štít doby vikinské, můžeme se odrazit od experimentu, který v roce 2019 provedl dánský archeolog Rolf F. Warming ve spolupráci s Muzeem v Trelleborgu a Národním muzeem v Kodani (shrnutí zde):

Výroba kovových komponentů: cca 40 kg železné rudy bylo zaobstaráno v dánském Guldageru poblíž Esbjergu. Historickým zdrojem železné rudy byly bažiny a různé na rudu bohaté půdy. Hutník Jens Jørgen Olesen, pracující ve skanzenu Hjerl Hede, který má na svém kontě více než pět set úspěšných taveb, tavil rudu v hliněné peci pomocí ručních měchů po 4 hodiny, další hodinu zhruba zabralo, než byla výsledná houba vydolována z pece a rozdělena na dvě poloviny pomocí seker a palic. Houba vážila 4,5 kg a předpokládalo se, že po zkujnění kovářem bude získán ingot vážící 2-2,5 kg. Tento předpoklad se nepotvrdil – švédský kovář Tord Bergelin houbu skul a mnohokrát přehnul, aby získal ingot o váze 1,5 kg. Nutno podotknout, že kování prováděl na moderní kovadlině a dobová kovadlina a výheň by představovaly významné výzvy. Z ignotu byla vykována štítová puklice odpovídající typu R563, která odpovídala rozměrům puklice nalezené v dánském Trelleborgu. Ze zbytkového železa vykoval dánský kovář Jesper Jørgensen z Muzea vikinských lodí v Roskilde celkem 15 hřebíků o maximální délce 5,5 cm. 

Výroba kovových komponentů štítu od tavení železné rudy po hotové výrobky.
Projekt The Viking Shield uskutečněný Society for Combat Archaeology.

Příprava kůže. Základním kamenem úrazu každé dosavadní reprodukce byla nedostatečná úroveň poznání, zda byly štíty potaženy, případně čím a jak. Autor projektu proto musel ve spolupráci s odborníky prozkoumat nálezy skandinávských a baltských štítů z období let 300-1000 n. l., u kterých byl významný předpoklad, že budou zachovávat kůži. Výsledek byl jednoznačný: všechny tyto štíty byly z obou stran potaženy velmi tenkou vrstvou vyčiněné kůže. Ze sledovaného období známe také potažení textilem z anglického Cumwhittonu, tím se Rolf Warming ovšem nezabývá. Potažení lnem nebo surovou hovězí kůží zmiňuje také řemeslník Theophilus ve 12. století jako podřadné materiály v případě nedostatku surové koňské kůže, nutno však poznamenat, že se jedná již o mandlové štíty. Ve světle těchto zjištění se zdá, že ponechání štítu bez potažení nebylo praktikováno. Detaily Rolfových analýz byly publikovány v padesátistránkové studii v roce 2020 (Warming et al. 2020). Kůží oboustranně potažené štíty jsou známé také z anglosaské Anglie (např. Bullock 2011).

U fragmentu štítu z hrobu č. 850 z Birky se podařilo zjistit, že obě strany štítu byly potaženy jehněčí kůží, zatímco samotný okraj překrývala vrstva kravské kůže sepnutá svorkami. U reprodukce byla proto zvolena stejná kombinace, 1-1,5 mm tlustá jehněčí kůže a 2 mm tlustá hovězina. Kůži vyčinil koželuh Karl Karlsson pomocí březového a borového třísla, a jak autor projektu dodává, rozdíl v činění má na funkčnost štítu zásadní vliv. Jehněčí kůže se zdá být v době vikinské poměrně populární, neboť anglosaský král Æthelstan ve svém zákoníku, datovaném do let 924-939, výslovně pod pokutou třiceti šilinků zakazuje, aby se štíty pokrývaly jehněčí kůží (Æthelstanův zákoník 16). Královo nařízení pravděpodobně cílí k posílení armády a jehněčí kůži, již královo nařízení považuje za nedostatečnou, zřejmě měla nahradit hovězina. Skandinávcům pravděpodobně jehněčí kůže vyhovovala a měli jí dostatek. Je patrné, že velký kus kůže, který by mohl být použit na celou stranu štítu, byl nedostatkovým zbožím, a majitelé tento problém řešili použitím dvou dílů (viz kompletace). Tento aspekt byl u rekonstrukce dodržen.

Analýza dochovaných zbytků kůže posloužila jako návod k přípravě kůže pro rekonstrukci.
Projekt The Viking Shield uskutečněný Society for Combat Archaeology.

Výroba dřevěné desky a kompletace. Dřevěné korpusy štítů patří mezi poměrně dobře zdokumentované artefakty. Korpus byl vytvořen prkny, která byla naštípána z klád a následně zhoblována do hladka. Obecně se používaly jehličnaté dřeviny, zejména borovice a jedle, avšak zdá se, že i dub měl v Dánsku jistou tradici, která trvala od doby římské (Illerup Ådal) po dobu vikinskou (Flintinge Å, Mølleparken). Autor projektu se rozhodl využít obě varianty a dánskému řemeslníku Tomu Jersø, který byl pověřený výrobou a kompletací, zadal štít z norské borovice i dánského dubu. Počet prken v korpusu byl obvykle 6-8, u rekonstrukcí byl zvolen počet sedmi, stejně jako je tomu u štítu z Trelleborgu. Deska trelleborského štítu posloužila jako vzor i pro mírně oválný tvar s průměrem 89 cm a maximální tloušťku 0,8 cm. Průměr vikinských štítů odpovídal zhruba polovině výšky nositele ± 6 cm. Desky byly na okrajích zúženy tak, aby kopírovaly originální proporce: desky všech 64 štítů z Gokstadu byly zúženy z 8-9 mm na 3-4 mm, přičemž 6-7 cm od hrany štítu desky měřily 5-6 mm a největší zúžení probíhalo od hranice posledních 2-3 cm a dále k okraji. Zúžení ústilo v lehčí a praktičtější výrobek, který měl větší váhu rozprostřenou okolo puklice, a tím pádem umožňoval snazší kontrolu. Zúžení současně mělo za cíl jednodušší zaseknutí zbraně do okraje, což byla žádoucí vlastnost, jelikož zbraň zůstala ve štítu vězet. Nutné však bylo okraje štítu zesílit kůží či kovovými svorkami, aby se prasklina nerozšiřovala zbytečně hluboko a štít mohl být co nejdéle funkční. Borová deska, kterou z pomalu rostoucí norské borovice připravil tesař Rene Lærke pomocí ručních nástrojů, vážila 2,4 kg. Jednotlivá prkna k sobě byla přilepena zaječím klihem podle Theophilova receptu z 12. století (Theophilus I:17).

Otvor pro ruku byl vytvořen na základě štítu z Trelleborgu a měl rozměry 9,1 × 10,5 cm, tedy přesně kopíroval pěst. Okraje otvoru byly obroušeny, jako tomu je u štítů z Gokstadu. Autor projektu Rolf Warming si u jednoho fragmentu z Gokstadu povšiml důležitého detailu: štít měl na zadní straně nepatrnou, zhruba 1 mm hlubokou a cca 2,5 cm širokou rýhu, která zřejmě souvisela s madlem, které do něj bylo nepatrně zapuštěno pro snadnější fixaci madla, ale také kvůli menšímu tlaku na madlo při používání. Madla byla obvykle vyráběna ze dřev listnatých stromů, pro rekonstrukci byl zvolen buk a jeho tvarování a usazení probíhalo pod výjimečným dohledem. Tvar madla je co možná nejpodobnější madlům gokstadských štítů, u kterých lze spatřit identické zkosení. Jak bylo předznamenáno v kapitole Příprava kůže, na každé z obou stran se instalovaly dva díly kůže, přičemž v linii spoje se v korpusu nacházela řada drobných otvorů, skrze které byly kůže přišity ke korpusu a navzájem k sobě. V případě štítu z Tirské bažiny se otvory nacházejí uprostřed na úrovni štítové puklice, v případě jednoho štítu z Gokstadu byla řada otvorů objevena mimo úroveň štítové puklice přibližně ve třech čtvrtinách délky štítu; tento detail byl u rekonstrukcí rovněž realizován.

Když byly prkna přilepena k sobě, otvor na ruku vysekán a zahlazen a rýha pro madlo zahloubena, štít byl z obou stran polepen tenkou vrstvou jehněčí kůže. Okraj byl přelepen pruhem hověziny a zafixován skrze otvory umístěné do okraje. Jak autor projektu Rolf Warming zdůrazňuje, důkladné prošívání okrajů kolem dokola nebylo u původních štítů zjištěno. Jak uvádí, otvory byly spíše vytvořeny na specifických místech a souvisely se sešíváním dílů kůže k sobě. Lepidlo, v tomto případě zaječí klih podle Theophilova receptu, je podle Rolfa dostatečně pevným přípravkem, aby kůži udržel na místě, a švy či případné kovové svorky mohou zajistit ještě lepší strukturální kohezi. Váha kompletního štítu s dubovým korpusem je 4,5 kg.

Následný experiment bojových vlastností ukázal, že kůže činěná tříslem dává štítu ohromnou pevnost vůči všem typům zbraní. Pokusy nejenže vyzdvihly nutnost aplikace kůže, ale také důležitost dobově připravovaných komponentů, jako je právě kůže.

Výroba korpusu a kompletace štítu.
Projekt The Viking Shield uskutečněný Society for Combat Archaeology.

Videa z výroby podobným způsobem můžete spatřit na kanálu Rolanda Warzechy:

Právě jsme popsali výrobu základního skandinávského štítu doby vikinské. Můžeme vidět, že za výrobou je ohromná příprava, postupy jsou voleny s nejvyšším ohledem na kvalitu materiálu a následné použití, což si žádá desítky hodin práce. Práce, kterou dnes kvůli ztrátě tradice vykonává šest zručných řemeslníků, v sobě všechnu obsáhl každý raně středověký statkář, který si právem zaslouží náš obdiv. Oproti štítu, jehož výrobu jsme právě popsali, můžeme však postavit ještě nákladnější a časově náročnější varianty – štíty, který byly zdobeny malbami, kovovými svorkami nebo okováním, umně tvarovanými puklicemi s kontrastním kovem a bohatě zdobeným madlem; štíty, které se vpravdě dají nazvat uměleckými díly a které stávaly se dary a kořistí mezi nejvyšší vrstvou společnosti.

Do následujícího katalogu zahrnu všechny nálezy, které by se daly z jistého úhlu pohledu označit za dekorativní. Zahrnuty budou všechny kovové komponenty štítů včetně dekorovaných puklic (nezdobené puklice vynecháváme), ale také řezby a malby související se štíty přináležící ke skandinávskému kulturnímu okruhu.

Nejběžnější formou dodatečných kovových komponentů jsou svorky na okrajích štítů. Jak bylo naznačeno, svorky měly za úkol přidržovat kožený (např. Bj 850) nebo kovový okraj (Ness, Laxare, Tuna Alsike 4), ale jelikož se často objevují v malém počtu, nemůžeme vynechat možnost, že se jednalo o výspravky nebo způsob uchycení okraje v místech, kde končily pruhy kůží. Svorky jsou obvykle ze železa nebo slitiny mědi, řada svorek zejména z Birky je pocínována a svorka ze Scar se zdá být pozlacena. Některé svorky jsou dodatečně dekorovány postranními linkami, řadami vyražených teček nebo jamkami obkružujícími nýty. Nýty se na svorkách obvykle objevovaly dva, výjimečně tři.

Distribuce okrajových štítových svorek ze slitiny mědi (oranžová), železa (modrá) či neznámého materiálu (černá).

Kromě standardních typů puklic, které běžně objevujeme v celém skandinávském kulturním okruhu (R562, R563, R564, R565), nacházíme poměrně velkou variabilitu tvarů a dekorací, ačkoli musíme zdůraznit, že štítové puklice jsou standardně nezdobené a zdobené varianty jsou známy pouze v nižších desítkách případů. Dekorované exempláře se samovolně rozdělují na ty, jejichž krempy jsou zdobené tvarováním či železnými aplikacemi (typ 1), a puklice s krempami zdobenými neželeznými kovy (typ 2). Z obou dominantních způsobů dekorace je evidentní, že logika dekorace směřovala k vytvoření dojmu paprsků, kontrastu a hry světla a stínu na krempách. Toho je navozeno pomocí tvarování materiálu, prolamování a aplikování kontrastního materiálu (cínu, slitiny mědi, stříbra, zlata). Dekorace se v některých případech týká ozdobných nýtů (Bj 467B, Vendel II, L’île de Groix).

Přehled evropských dekorací štítových puklic v období let 800-1200.
Připravil Tomáš Cajthaml, grafikacajthaml.cz.

Významné zjištění bylo učiněno ohledně rukojetí štítů. Ty můžeme dělit na dvě základní skupiny – madla s organickým základem a madla s kovovým základem. Madla s organickým základem mohou být zdobena rytinami a mohou být upevněná trojlítkovými úchyty ze slitiny mědi. Tato varianta musela být vzhledem k četnosti nálezů poměrně běžná. Madla s kovovým základem dělíme na dvě hlavní skupiny: madla upevněná trojlístkovými úchyty (Vendel II, Valsgärde 2, Haithabu) a madla s rozšířenými, zploštělými konci (Bj 726, Myklebostad, Rends, Gokstad). Základ obou těchto podtypů tvoří železná trubka s půlkruhovým průřezem, která je směrem ke koncům zužována. Na trubku jsou zpravidla nanesené dekorované pásky ze slitiny mědi, někdy též pozlacené, anebo je trubka tausována dráty nebo plošně plátována stříbrem. Konce těchto pásků jsou schované dovnitř trubky, načež je trubka vycpána dřevěnou výplní. V případě madla s trojlístkovými úchyty jsou konce svedené do ostrých špic, v případě madla s rozšířenými konci jsou konce rozšířené do veslům podobným plošek, které jsou nanýtovány pomocí dvou nýtů a následně přetaženy plechem ze slitiny mědi, který nýty maskuje. Madla s trojlístkovými úchyty jsou obecně velmi krátká, kolem 30-40 cm, zatímco madla s rozšířenými konci zpravidla kopírují celý průměr štítu. U obou typů madel se mohou vyskytovat očka, která jsou připevněna pomocí skob (například Bj 886). Tyto kovové komponenty lze poměrně dobře srovnat jak s madly předvikinských štítů, tak s madly štítů irského typu.

Krátká madla s trojlístkovými úchyty (vlevo) a dlouhá madla se zploštělými konci (vpravo).
Autor: Michal Havelka, baba_jaga_atelierVětší rozlišení zde.


Distribuce krátkých kovových madel s úchyty (modrá) a dlouhých madel s rozšířenými konci (oranžová).

Předvikinská madla štítů z Německa a Švédska. Arrhenius 1983: Fig. 7, Fig. 10; Arwidsson 1977: Taf. 5-7.

Madlo štítu irského typu z Balladoole. Bersu – Wilson 1966: Fig. 5.

Z literárních zmínek a nepříliš početných archeologických důkazů se zdá, že řada štítů byla malována pigmenty. Jako populární se jeví červená, bílá a tmavě modrá barva. V katalogu potkáváme štíty, které jsou malovány na rudo (Nes), červeně, černě a bíle (Ballateare), červeně, bíle a žlutě (Gnězdovo), červeně a bíle (Trelleborg), červeně a modře (Tranås) a také tmavě modře, tyrkysově, bíle a rudě (Grimstrup). Z ikonografie (Archer 2020) víme, že oblíbené byly geometrické obrazce, linie, kruhy, ale také figuální malba. Figurální malba je explicitně zmíněna také v básních Haustlǫng Þjóðólfa z Hvinu a Ragnarsdrápa Bragiho Boddasona, které opěvovaly darované štíty pomalované mytologickými výjevy.

Malba musela být prováděna zkušeným umělcem zběhlým v získávání a nanášení pigmentů. Zejména v případě složitějších kompozic bylo žádoucí, aby umělec pracoval s podmalbou (která je u některých maleb patrná, nicméně není blíže specifikována), na kterou dále vrstvili barvu. Lze vysledovat, že umělci pracovali až s osmi pigmenty v rámci jedné malby. Pigmenty mohly být míchány, míchání však zahrnovalo další činnosti, jako zahřívání nebo přidávání pojidel. Rozbor maleb prokázal, že byl použit tepelně zpracovaný lněný olej. U některých maleb jsou viditelné tahy štětcem, které byly vyráběny z prasečích štětin. Červený pigment se zpravidla získával z rumělky (cinabarit, HgS), žlutý pigment z auripigmentu s pryskyřičným základem (sulfid arzenitý, As2S3), černého pigmentu bylo dosaženo kostním uhlím smíchaným s fosforem. Běloba byla olovnatá a mohla sloužit jako podmalba. Zelené bylo dosahováno pomocí měděnky.


KATALOG

 

Švédsko

Bj 45, Birka, Švédsko

Uprostřed žárové mohyly se nacházela spálená vrstva, jejímž obsahem byly dva štítové komponenty ze slitiny mědi (Arbman 1943: 16-17). Prvním byla svorka o velikosti 25 × 25 mm, která byla zdobena třemi řadami punců (Arbman 1940: Taf. 18.6). Druhým fragmentem je úchyt madla, který je zlomený v krčku, ale jeho analogickou kopii můžeme najít v hrobu Bj 850 (Arbman 1940: Taf. 19.7).

Fragmenty štítu ze slitiny mědi z hrobu Bj 45 v Birce, Arbman 1940: Taf. 18.6 a Taf. 19.7.

Bj 369A, Birka, Švédsko

V žárové mohyle se nacházela nádoba se spálenými ostatky, a mimo nádobu bylo mezi dalšími předměty nalezeno 6 železných svorek o velikosti 2,2-2,5 × 1,9-2,1 cm (Arbman 1940: Taf. 18.3; Arbman 1943: 104-5). Tloušťka svorek v místě pronýtování je 4 mm, což naznačuje tloušťku okraje štítové desky.

Železné svorky okraje štítu z hrobu Bj 369A v Birce, Arbman 1940: Taf. 18.3.

Bj 467B, Birka, Švédsko

V jednom ze dvou hrobů v dvojitém kostrovém hrobu 467 byl nalezen těžce poškozený fragment okraje puklice, který je obkroužen páskem ze slitiny mědi na způsob nálezu z hrobu 850 (Arbman 1943: 134, Abb. 80a). Fragment je opatřen nýtem, jež má hlavičku s perličkovým okrajem; hlavička je vyrobena z postříbřené slitiny mědi. Nejbližší analogii nýtu s perličkovým okrajem lze najít na puklici z hrobu Vendel II (Arbman 1943: 134, Abb. 80b). V hrobu 467B bylo dále nalezeno železné madlo pokryté plechem ze slitiny mědi, jehož dekorace je významně poničená. Konce madla byla připevněna úchyty, z nichž se dochoval pouze jeden, vyrobený ze slitiny mědi (Arbman 1940: Taf. 19.5). Greta Arwidsson (1986: 39) uvádí, že korpus štítu byl vyroben z tisu.

Fragment puklice štítu z hrobu Bj 467 v Birce a puklice s analogickým nýtem z hrobu Vendel II. Arbman 1943: 134, Abb. 80.

Úchyt ze slitiny mědi z hrobu 467B. Arbman 1940: Taf. 19.5.

Bj 504, Birka, Švédsko

V kostrovém hrobě 504/536 byl nalezen fragment železného madla, které je ozdobeno dekorovanými pásky ze slitiny mědi a omotané kůží a textilem (Arbman 1943: 146-147, Abb. 92-93). Nejbližší analogii představuje madlo z hrobu Bj 736. S madlem může souviset také „železné pásové kování o šířce 1,9 cm a délce 21,5 cm“ (Arbman 1943: 147). Greta Arwidsson (1986: 39) uvádí, že štít byl vyroben z javoru, ale jelikož se zachovalo pouze madlo, nabízí se možnost, že javorové dřevo pochází z výplně železného madla, nikoli z desky štítu, která byla v Birce obvykle vyrobena ze dřeva jehličnanů.

Železný fragment madla pobitý dekorativním páskem ze slitiny mědi a omotaný kůží a textilem, hrob Bj 504 v Birce. Arbman 1943: Abb. 92-93.

Bj 532, Birka, Švédsko

V kostrovém hrobu 532 byl nalezen pár úchytů štítového madla (Arbman 1943: 163-164). Úchyty jsou dlouhé 4,4 cm a jsou vyrobeny ze slitiny mědi (Arbman 1940: Taf. 19.6). Jiné pozůstatky štítu v hrobu nebyly nalezeny.

Pár úchytů štítového madla z hrobu 532 v Birce. Katalog SHM a Arbman 1940: Taf. 19.6.

Bj 544, Birka, Švédsko

Železná puklice, průměru 14,2 cm a výšky 6 cm, nalezená v kostrovém hrobu 544 (Arbman 1940: Taf. 18.1), byla ozdobena unikátním způsobem – kolem celého okraje je zdobena cínovým plechem v přibližně hradbičkovém vzoru, který je nepravidelný a ve velké míře odpadaný (Arbman 1943: 170), avšak lze si povšimnout pravoúhlých odskoků a uspořádání do špic (Arwidsson 1986: 42).

Puklice zdobená cínovým plechem z hrobu Bj 544 v Birce.
Arbman 1940: Taf. 18.1, katalog SHM, rekonstrukce provedena skupinou Bílý Rys.

Bj 547, Birka, Švédsko

V kostrovém hrobě 547 byly nalezeny dva fragmenty železného madla, které bylo potaženo tenkým plechem ze slitiny mědi (Arbman 1940: Taf. 19.10; Arbman 1943: 171-2). Plech je zdoben pravidelným pletencovým ornamentem. Další náznaky o uložení štítu se v daném hrobě nenalezly.

Fragment madla štítu z hrobu 547 v Birce. Arbman 1940: Taf. 19.10.

Bj 561, Birka, Švédsko

V kostrovém hrobě 561 nalézáme štít, který byl položen na hlavu zemřelého tak, že se jeho střed nacházel přesně nad obličejem (Arbman 1943: 180-1). Ze štítu se do dnešního dne zachovala nezdobená puklice průměru 12-13 cm a zdobené madlo (Arbman 1940: Taf. 19.8). Madlo má železný základ, který je potažený dekorovanými pásky ze slitiny mědi nápadně podobnými těm z hrobu 736. Madlo bylo zakončeno rozšířenými plochými koncovkami, z nichž se zachovala pouze jedna; ta je lemována ozdobnou linkou a zřejmě byla pocínovaná (Arbman 1943: 181). Celková délka rukojeti v zachovaném stavu je 56 cm. Podle katalogu SHM se zachoval také jeden kus železné svorky.

Rozšířená plochá koncovka rukojeti z hrobu 561 v Birce. Arbman 1940: Taf. 19.8

Bj 573, Birka, Švédsko

V mužské části kostrového dvojhrobu 573 bylo nalezeno několik fragmentů štítu (Arbman 1943: 186). Je to zaprvé puklice s průměrem 16 cm a výškou 7,5 cm, která má okraj ozdoben drobnými zoubky (Arbman 1940: Taf. 17.9). Dalšími zaznamenanými fragmenty je zhruba 10 železných svorek, které již nejsou k dispozici. K dispozici rovněž není ani předmět se dvěma dolů směřovanými nýty, který byl zřejmě kovovým úchytem (Arbman 1943: 186).

Puklice zdobená zubatým okrajem z hrobu Bj 573 v Birce.
Arbman 1940: Taf. 17.9 a katalog SHM.

Bj 581, Birka, Švédsko

Mediálně propíraný hrob 581 obsahoval 2 nezdobené štítové puklice o průměrech 13,5 a 15,5 cm a výšce 6 cm (Arbman 1940: Taf. 16.5-6; Arbman 1943: 189). U jedné z puklic se díky ohnutým nýtům podařilo zjistit tloušťku desky, která je změřena na 5-6 mm (Arwidsson 1986: 40) či 8 mm (Arbman 1943: 189). U jedné z puklic – neznámo však které – byly nalezeny čtyři kovové svorky, zřejmě železné, které se do dnešního dne nedochovaly.

Bj 624, Birka, Švédsko

Podobně jako v předchozím případě, tak i v kostrovém válečnickém hrobě 624 byly umístěné dva štíty, z nichž se dochovaly poškozené, nezdobené puklice a dvě svorky (Arbman 1943: 205-6). Svorky, přestože nevlastním obrazovou dokumentaci, představují zajímavé nálezy, neboť se na nich nacházejí známky bílého kovu (Arwidsson 1986: 43). Pravděpodobně byly vyrobeny ze železného pásku a byl na ně nanesen cínový plech.

Bj 628, Birka, Švédsko

Další pár bohatě vystrojených štítů byl nalezen v kostrovém hrobu 628. Hned vedle hlavy zemřelého byly nalezeny pozůstatky přes sebe ležících štítů, obdobně jako u hrobu 736 (Arbman 1943: 208-9). Větší puklice o průměru 16 cm a výšce 5,5 cm měla okraj zdobený zubatým plechem ze slitiny mědi (Arbman 1940: Taf. 16.1, 17.7). Podle Grety Arwidsson (1986: 42) tento zubatý okraj maskuje upevňovací nýty. Menší puklice o průměru 14,8 cm nebyla zdobena (Arbman 1940: Taf. 16.2). Nejméně jeden štít byl opatřen madlem se železným základem, které bylo parciálně potaženo ornamentálně zdobenými plechy ze slitiny mědi (Arbman 1940: Taf. 17.11). Podle katalogu SHM byly dekorativní plechy ještě pozlaceny. Uvnitř železného základu se podle Grety Arwidsson (1986: 41) nacházela výplň z jalovcového dřeva o tloušťce 1,8 cm; Arwidsson na jiném místě (1986: 39) uvádí madlo z olšového dřeva, a je tak otázka, zda nedošlo k chybě, nebo zda nemá na mysli madlo druhého štítu. Nákresy a popisy nasvědčují (Arwidsson 1986: 41; Arbman 1943: Abb. 166), že madlo bylo zakončeno rozšířenou zploštělou koncovkou jako u madla z hrobu 736, avšak podle nákresu se zdá být výrazně širší. Vzhledem k absenci úchytu v zachovaném materiálu se mi jeho použití jeví jako méně pravděpodobné.

Celkem bylo v hrobě nalezeno 16 svorek ze železného plechu, které měly rozměry 2-2,5 × 3-3,5 cm (Arbman 1940: 18.8-9; Arbman 1943: 208). 14 svorek bylo nalezeno v řadě vedle sebe a tvořily okraj štítu, zbylé dvě byly nalezeny volné. Katalog SHM uvádí celkový počet svorek 17. Pod svorkami byly nalezeny fragmenty oboustranného potažení kůží (Arwidsson 1986: 40). Svorky jsou po okrajích lemované dvěma linkami a podle Grety Arwidsson (1986: 43) byly dále ozdobeny bílým kovem, patrně byly pocínovány. Celkový průměr štítu je odhadován na 95 cm, přičemž délka rukojeti na 75-85 cm (Arwidsson 1986: 41).

Dochované fragmenty štítu z hrobu 628 v Birce.
Arbman 1943: Abb. 166; katalog SHM; Arbman 1940: 18.9; Arbman 1940: Taf. 17.11.

Bj 643, Birka, Švédsko

V kostrovém hrobu 643 byly nalezeny dva štíty, z nichž se dochovaly puklice a dvě železné svorky (Arbman 1943: 220-221). Puklice mají průměry 14-15 a 14 cm a výšky 7 a 6,5 cm. Svorky mají rozměry 2,7 × 2 cm.

Bj 644, Birka, Švédsko

V bohatě vybaveném kostrovém hrobu 644 se setkáváme se štítem, z nějž se zachovala nezdobená puklice o průměru 15,5 cm a výšce 6 cm a dva kroužky na skobách (Arbman 1943: 221-226). Kroužky se skobami se nacházejí velmi blízko puklice v symetrické vzdálenosti od středu, takřka za samou hranicí krempy. Rukojeť byla pravděpodobně dřevěná a nedochovala se.

Pozůstatky štítu z hrobu 644 v Birce. Arbman 1943: Abb. 183.

Bj 727, Birka, Švédsko

Štít z kostrového hrobu 727 se skládal, podobně jako v předchozím případě, pouze z puklice o průměru 14 cm a výšce 5,6 cm a kroužků připevněných na skobách (Arbman 1943: 252-253). Stejně jako v případě hrobu 644, kroužky o průměru 2,8 cm se nacházejí velmi blízko puklice. Rukojeť byla pravděpodobně dřevěná a nedochovala se. Tloušťka rukojeti společně s korpusem nebyla větší než 3,5 cm, jak se ukazuje na základě délky nýtů. Greta Arwidsson (1986: 40) udává, že na štítě byly nalezeny fragmenty kůže z korpusového potahu.

Bj 731, Birka, Švédsko

K materiálu z kostrového hrobu 731 je omylem přiřazena puklice s průměrem 15,5 cm a výškou 6,5 cm (Arbman 1943: 253-255; Arwidsson 1986: 42). Na okraj této puklice je nanýtován železný pásek se zubatým okrajem (Arbman 1940: Taf. 17.8).

Okraj puklice mylně přiřazené k hrobu 731 z Birky. Arbman 1940: Taf. 17.8

Bj 736, Birka, Švédsko

Zřejmě nejlépe zachovanými štíty z Birky je pár, který byl nalezen v kostrovém hrobu 736. Podobně jako v hrobě 628 přes sebe ležely dva štíty, které se v literatuře označují jako „severní“ a „jižní“ (Arbman 1943: 259-261). Puklice, které mají průměry 15 a 14,5 cm a výšky 7 a 6,5 cm, jsou nezdobené (Arbman 1940: Taf. 15). Rukojeti jsou takřka kompletní – tvoří je železný základ, který je ozdoben dekorovanými pásky ze slitiny mědi a vyplněn dřevem (Arbman 1940: Taf. 19.9). Arwidsson (1986: 39) uvádí, že madla jsou vyrobena z topolového dřeva. Šířka madel je v nejužším místě 1,1 cm, v nejširším přes 2 cm. V jednom z madel se našel kroužek se svorkou, který byl připevněn způsobem, jako kroužek v hrobu 886. Délka madel odpovídá velmi přibližně 77-80 cm, což odpovídá maximálnímu průměru štítu. Okraje štítů byly kolem dokola nahusto posety železnými svorkami, kterých podle katalogu SHM bylo u severního štítu 54, u jižního štítu přes dvacet. Svorky jsou podle katalogu SHM pocínovány. Pod svorkami byly nalezeny fragmenty oboustranného potažení kůží (Arwidsson 1986: 40). Nezdá se, že by rozšířené koncovky madel byly současně snýtovány se svorkami – koncovky se svorkám spíše vyhýbají.

Kovové komponenty štítů z hrobu 736 v Birce.
Arbman 1940: Taf. 15; Arbman 1943: Abb. 210; katalog SHM; Arbman 1940: Taf. 19.9.

Detail madla štítu z Bj 736. Autor fotky: Viktor Brolund.

Bj 750, Birka, Švédsko

Neurčité kovové fragmenty s nejasnou funkcí v hrobu 750 mohou mít souvislost se štítem (Arbman 1943: 267-272). Bezpečně k němu dokážeme přiřadit puklici o průměru 16 cm a výšce 6 cm, a zřejmě také kroužek bez skoby o průměru 2,8 cm.

Bj 842, Birka, Švédsko

Kostrový hrob 842 ukrýval štít, z něhož se zachovala puklice o průměru 14 cm, kroužek o průměru 2,9 cm s pozůstatkem skoby a zhruba 45 okrajových svorek (Arbman 1940: Taf. 18.10; Arbman 1943: 314-316). Svorky jsou vyrobeny ze železa. Podle katalogu SHM se na svorkách nachází stopy bílého kovu, zřejmě cínu. Z kresebného nákresu hrobu je patrné, že svorky byly rozmístěny v jistém rozestupu.


Pozůstatky štítu z hrobu 842 v Birce. Arbman 1943: Abb. 262; Arbman 1940: Taf. 18.10; katalog SHM.

Bj 850, Birka, Švédsko

Další štít v vysokou výpovědní hodnotou pochází z kostrového hrobu 850 (Arbman 1943: 323-5). Základ štítu tvořila deska, která byla vyrobena z jedle (Arwidsson 1986: 39) či smrku (Warming et al. 2020: 174). Jak zjistil Rolf Warming, deska byla oboustranně potažena tenkou jehněčí kůží o tloušťce cca 1-1,5 mm. Puklice, která měla průměr 13-14 cm a výšku 7,5 cm, měla okraj zdobený tenkým plíškem ze slitiny mědi, který byl k puklici přichycen pásky a nýtky ze stejného kovu (Arbman 1940: Taf. 18.2). Železné madlo, s největší pravděpodobností také vyplněné dřevěným jádrem, bylo nejméně 40 cm dlouhé, a na rozdíl od analogických kusů nebylo potaženo pásky ze slitiny mědi. Na koncích madla se nacházely úchyty ze slitiny mědi, z nichž jeden byl nalezen (Arbman 1940: Taf. 19.1). Přes okraj štítu byl přetažen pás vyčiněné hověziny s tloušťkou kolem 2 mm. Pás byl částečně uchycen třemi svorkami ze slitiny mědi o velikosti 2 × 2,2-2,6 cm (Arbman 1940: Taf. 18.4-5). Svorky jsou ozdobeny třemi řadami důlků.

Fragmenty zdobené puklice, svorky a úchytu madla z hrobu 850 z Birky. Viktor Brolund, Arbman 1940: Taf. 18.5 a 19.1.

Bj 872, Birka, Švédsko

V kostrovém hrobu 872 se našla puklice, poblíž které se v přibližně symetrické vzdálenosti od středu nacházejí kroužky se skobami (Arbman 1943: 341-2). Velmi pravděpodobně se jedná o pozůstatky štítu, který byl opatřen dvěma závěsnými kroužky. Průměr kroužků 2,8 cm.

Schématický nákres fragmentů štítu z hrobu 872 v Birce. Arbman 1943: Abb. 286.

Bj 886, Birka, Švédsko

Mezi nálezy s důležitou výpovědní hodnotou rozhodně patří i štít z hrobu 886 (Arbman 1943: 344-6). Jak napovídá nález kůže na spodní straně puklice, štít byl potažen kůží (Arwidsson 1986: 40). Puklice měla průměr přibližně 15 cm a výšku 7 cm. U tohoto štítu budou zřejmě nejzajímavější fragmenty rukojeti, tvořené železným základem, do kterého jsou v pravidelných rozestupech zhruba 1,5 cm nanášeny stáčené dráty ze slitiny mědi tak, aby výsledný efekt vytvářel motiv rybí kosti (Arbman 1940: Taf. 19.13). Tyto shluky se skládají ze šesti nanesených drátů. Jeden z fragmentů rukojeti zaznamenává způsob uchycení kroužku – kroužek ze slitiny mědi je uchycen skobou, která je zavedena do otvoru v železném madle, kde je se nožky skoby rozcházejí. Skoba tak velmi pravděpodobně nebyla zavedena přímo do desky štítu. Způsob uchycení rukojeti ke štítu na koncích madla není znám, ale úchyt se nejeví jako pravděpodobná metoda. Na okraji štítů se zřejmě nacházelo menší množství svorek (cca 5), které se nezachovaly.

Pozůstatky štítu z hrobu 886 z Birky. Arbman 1943: 344-6; katalog SHM; Arbman 1940: Taf. 19.13.

Bj 914, Birka, Švédsko

V kremačním hrobě 914 byla nalezena silně poškozená puklice o průměru cca 12-13 cm a jedna železná svorka (Arbman 1943: 356-357).

Pozůstatky štítu z hrobu 914 v Birce. Arbman 1943: Abb. 307, 4-8.

Bj 942, Birka, Švédsko

V kostrovém hrobě 942 byly nalezeny pozůstatky štítu, které se skládaly z puklice o průměru caa 14 cm a železného madla (Arbman 1943: 364-5). Oba tyto předměty jsou ve velmi špatném stavu, avšak předpokládá se, že madlo bylo potažené pásky ze slitiny mědi. Jediný fragment, který se zachoval, je úchyt madla, který je vyroben ze slitiny mědi (Arbman 1940: Taf. 19.3).

Úchyt madla ze slitiny mědi, hrob 942 z Birky. Arbman 1940: Taf. 19.3.

Bj 944, Birka, Švédsko

Pozůstatky nákladnějšího štítu byly objeveny i v jednom z nejbohatších hrobů Birky, kostrového hrobu 944 (Arbman 1943: 368-371). Štít se skládal z nezdobené puklice o velikosti 13,5 × 15 cm, svorky ze slitiny mědi o rozměru 2 × 2,9 cm (Arbman 1940: Taf. 18.7) a úchytu madla ze slity mědi o rozměru 3 × 3,4 cm (Arbman 1940: Taf. 19.2). Úchyt má na spodní straně hlubokou prohlubeň (Arbman 1943: 368).

Fragmenty štítu z hrobu 944 z Birky. Katalog SHM.

Svorka nalezená v hrobu 944 v Birce. Arbman 1940: Taf. 18.7.

Bj 1098, Birka, Švédsko

Kostrový hrob 1098 ukrýval fragmenty, které jsou interpretovány jako pozůstatky štíty (Arbman 1943: 458-9). Vedle puklice s průměrem 15,5 cm a výškou 8,8 cm leželo kování podobné svorce, avšak neobvykle dlouhé. Podle nákresu hrobového celku (Arbman 1943: Abb. 428) se našlo vcelku v mírně prohnutém stavu a rozbito na fragmenty bylo až posléze. Katalog SHM ukazuje, že kování je lemováno dekorativními linkami. Hrob je vytvořen v zahloubené jámě o šířce 90 cm, což je horní limit velikosti štítu. Greta Arwidsson (1986: 40) udává, že na štítě byly nalezeny fragmenty kůže z korpusového potahu.

Fragmenty štítu nalezené v hrobu 1098 v Birce. Katalog SHM.

Bj 1151, Birka, Švédsko

Poslední hrobový nález z Birky představuje štít z hrobu 1151 (Arbman 1943: 474-476). Pod puklicí, která je fragmentární, byla nalezena kůže, což svědčí o potažení štítu kůží (Arwidsson 1986: 40). Madlo bylo tvořeno železným základem, který byl parciálně zdoben plastickými pásky ze slitiny mědi (Arbman 1940: Taf. 19.12). Pásky jsou dekorovány nestejně – jeden pásek je zdoben dvěma hlavami postavenými proti sobě, zatímco druhý pásek je dekorován geometrickým ornamentem. Madlo bylo k desce uchycenou pomocí úchytu ze slitiny mědi, který se v hrobu dle nálezu vyskytoval dvakrát (Arbman 1940: Taf. 19.4; Arbman 1943: Abb. 449). Rukojeť byla byla poměrně krátká, podobně jako u Valsgärde 2, a zřejmě byla omotána textilem, jako u Bj 504.

Fragmenty štítu z hrobu 1151 v Birce. Arbman 1940: Taf. 19.4,12; Arbman 1943: Abb. 449.

 

A129, Birka, Švédsko

Roku 1988 byl otevřen hrob A129, který byl kostrovým dvojhrobem dvou mužů (Gardeła 2013: 116-7). Muž ve věku 40-50 let byl obklopen válečnou výstrojí, která mimo sestávala ze štítu, jenž byl položen na těle zemřelého. Štít byl opatřen puklicí typu R564 neznámé velikosti a nejméně čtyřmi svorkami ze slitiny mědi, které byly rozmístěné na protilehlých stranách (Holmquist Olausson 1990: 177-9). Z umístění svorek je zřejmé, že štít měl průměr 100-110 cm. Soudě na základě svorek lze říci, že tloušťka okraje činila 0,5 cm. Datace spadá do 2. pol. 8. století.

Pozůstatky štítů z hrobu A129 z Birky. Holmquist Olausson 1990: Fig. 3, 5; Wåhlander 2023: 23.

Černá země, Birka, Švédsko

Koncový fragment madla vyrobený ze železa byl nalezen v tzv. Černé zemi v Birce a je označen signaturou SHM 5208:253 (Sörling 2018: 31). Nápadně se podobá nálezu z hrobu Bj 561. Fragment je dlouhý 9,4 cm a je opatřen dvěma nýty. V Černé zemi byly pod vedením Fedira Androščuka také nalezeny tři formy na odlévání úchytů kovových úchytů (SHM 35000 : 71810-65) (Nosov et al 2017: 319).

Koncový fragment štítového madla z Černé země v Birce. SHM 5208:253. Katalog SHM.

Hodovní síň, Birka, Švédsko

Mezi jinými předměty, které byly nalezeny v hodovní síni v Birce a které souvisí s vojenstvím, byla nalezena řada fragmentů, které jsou interpretované jako pozůstatky štítů. Kromě puklic, které nejsou zdobené (např. Bäckheden 2006), byly nalezeny dva identické madlové úchyty ze slitiny mědi (Hedenstierna-Jonson 2006: 315) a neurčený počet kovových svorek – dvě uvádí Stjerna (2001: Fig. 2) a další naznačuje Hackelberg (2007: Fig. 7). Archeologická situace v síni je velmi složitá, předměty byly zřejmě za dramatické situace poničeny a rozptýleny do prostoru celého komplexu síně. Očekává se, že se v síni vyskytoval více než jeden štít.

Jeden ze dvou úchytů nalezených v síni Birky. Hedenstierna-Jonson 2006: Fig. 3.

Svorky štítu nalezené v síni Birky. Stjerna 2001: Fig. 2; Hackelberg 2007: Fig. 7.

Hrob II, Vendel, Gamla Uppsala, Švédsko

Vynikající představu o tom, jak vypadal štít s úchyty původním stavu, dává nález z hrobu Vendel II, respektive kresebné rekonstrukce provedené archeologem Hjalmarem Stolpem (Stolpe 1927: 18-19, Pl. XI). Štít tvořila puklice o průměru 15,25 a výšce 7,5 cm a byla opatřena šesti nýty, které měly hlavičku s perličkovým okrajem; hlavičky byly vyrobeny ze slitiny mědi. Nejbližší analogii této puklice nacházíme v hrobu Bj 467B. Skvěle zachované madlo bylo dlouhé 37 cm. Tvořil ho železný základ potažený na pěti místech zdobenými pásky ze slitiny mědi, které byly k základu a dřevěné výplni přinýtovány. Madlo bylo zužované do špic, které byly přichyceny úchyty ze slitiny mědi, z nichž jeden byl v hrobu objeven. Madlo má nejbližší analogii v madle, které bylo nalezeno v Helgö.

Komponenty štítu z hrobu Vendel II. Stolpe 1927: Pl. XI.

Nálezová situace štítu z hrobu Vendel II. Stolpe 1927: Pl. XI.

Hrob 2, Valsgärde, Gamla Uppsala, Švédsko

Hrob 2 ve Valsgärde vydal zajímavé, avšak špatně probádané pozůstatky štítu (Dyfverman 1929). Štít se skládal z nezdobené kovové puklice (Dyfverman 1929: Fig 37) a madla, které je stejného typu, jako u hrobů Bj 467B, Bj 942, Bj 1151 a Vendel II – základ tvoří železné jádro, které je souvisle potažené dekorovanými pásky ze slitiny mědi a které je na koncích připevněno úchyty, z nichž se dochoval pouze jeden (Dyfverman 1929: Fig 39). Úchyt je ze slitiny mědi a má figurální dekoraci, avšak hlavičky nýtů jsou popsány jako stříbrné. Madlo bylo zhruba 30 cm dlouhé (Arwidsson 1986: 43). Dyfverman informuje, že ke štítu přináležela také přezka (Dyfverman 1929: 178-9).

Pozůstatky štítu z hrobu Valsgärde 2. Dyfverman 1929: Fig 37 a 39.

Lodní hrob, Gamla Uppsala, Švédsko

V létě roku 2019 byla v lokalitě Gamla Uppsala nalezena pohřební loď vybavená množstvím militárií (dlouhý nůž, meč, kopí, sekera a štít) a jezdeckého vybavení (Arkeologerna 2023). Nález prozatím není publikovaný, ale je zřejmé, že štít byl obkroužen větším množstvím železných, možná též cínovaných svorek, které držely kožený lem. Deska štítu vykazuje kožené potažení a malbu rudou a bílou barvou. Nález lze jednoznačně datovat do 10. století.

Fragment okraje štítu z lodního hrobu z Gamla Uppsaly. Arkeologerna 2023.

Hroby 11 a 12, Valsgärde, Švédsko

Peter Beatson, který v 90. letech 20. století hojně spolupracovat s muzeem ve Staré Uppsale, jež stále využívá jeho kresby a zjištění, na svém blogu poznamenává několik s poznámek ke štítům z hrobů 11 a 12 z Valsgärde (Beatson 1995-2010). Tyto štíty zřejmě nikdy nebyly archeologicky prozkoumány a publikovány. Štít z hrobu 11 je podle Beatsona poničen a toto poničení je vyspraveno 13 tenkými pásky ze slitiny mědi. Pásky mají rozměry 15-30 × 6-7 mm a na štít byly připevněny hřebíčky. Štít z hrobu 12 měl okraj zesílený 19 železnými svorkami (Arwidsson 1986: 42), které byly umístěny s jistým rozestupem. Jejich rozměry jsou 3-3,5 × 2,3-2,5 cm.

Hrob 14, Valsgärde, Švédsko

Nově publikovaný hrob Valsgärde 14 obsahoval zajímavý nález štítu, který je dobře zdokumentován (Nordahl 2018). Korpus byl vyroben ze smrkových prken a pravděpodobně měl průměr kolem 1 metru. Potažení kůží nebylo zaznamenáno, ale je možné, že kožený potah byl připevněn malými hřebíčky, které byly nalezeny při konzervaci. Štítová puklice s průměrem 16,8 × 14,4 cm nebyla zdobená. Na okraji, který byl zúžen na 6 mm, se nacházely tři svorky z blíže neurčeného kovu. Štít byl opatřen dvěma kroužky na zavěšení. Zajímavost představují dvě přibližně trojúhelníková kování, která byla připevněna na přední straně v oblasti puklice – kování jsou prolamovaná, okénka mají diamantový tvar a kování bylo připevněno řadou drobných hřebíčků s kruhovými hlavičkami. Nejbližší paralelu těchto kování bychom našli u štítu z hrobu Valsgärde 7, který je zhruba o zhruba 200 let starší (Arwidsson 1977: Taf. 6-11), ale také kování vyobrazená ve franských iluminacích.

Prolamované kování z hrobu Valsgärde 14 (vlevo) v porovnání s kováním z Valsgärde 7.
Nordahl 2018: Fig. 12; Arwidsson 1977: Taf. 6-10.

Valsgärde, Švédsko

Při detektorovém průzkumu Valsgärde v letech 1996 byl nalezen úchyt štítového madla, pravděpodobně ze slitiny mědi (Lindbom 1997: Fig. 5). Předmět má nálezové číslo 1010.

Fragment úchytu madla z Valsgärde. Lindbom 1997: Fig. 5.

Sandby a Klinta, Öland, Švédsko

Zajímavý úchyt štítu s délkou 3,5 cm byl nalezen v 19. století u vesnice Sandby na Ölandu (Digitální muzeum 2020). Roku 1885 byl vykoupen Kalmarským muzeem, v jehož držení nyní je (kat. č. KLM 174). Úchyt je vyroben ze slitiny mědi, zdá se však, že u něj byl aplikován kontrastní kov. Na Ölandu nacházíme ještě jeden pravděpodobný štítový fragment – ve spektakulárním žárovém dvojhrobu z Klinty byly nalezeny tři železné svorky z okraje ze štítu výšce 2,2 cm, délce 2 cm, a tloušťce 1 cm (Beskow Sjöberg 1987: 104; Thunmark-Nylén 2006: 319).

Kovový úchyt z lokality Sandby na Ölandu. Digitalní muzeum 2020.

Svorky z Klinty. Beskow Sjöberg 1987: 104.

Vedby, Västerås, Švédsko

V hrobu ve Vedby (SHM 20671) byl kromě puklice s průměrem 16 cm a výškou 7,2 cm nalezen také úchyt ze slitiny mědi, ve kterém se nacházejí dva zachované nýtky.

Pozůstatky štítu z Vedby. Katalog SHM.

Söderby, Švédsko

V hrobě 41 v Söderby bylo nalezeno křížové kování, které je interpretováno jako úchyt štítového madla (Petré 2011: 66-68, 182). Úchyt má rozměr 27 × 29 mm a je vyrobený z pozlacené slitiny mědi. Stejně dobře se však může jednat o součást koňské ohlávky, které se v tomto tvaru běžně vyskytují. V hrobu byly nalezeny také železné svorky, které mohly pocházet z okraje štítu. V hrobu 20 byla nalezena přezka, která je interpretována jako přezka štítu (Petré 2011: 46-47, 147).

Kování interpretovaná jako pozůstatky štítu, hrob 41 v Söderby. Petré 2011: 182.

Přezka interpretována jako štítová, hrob 20 v Söderby. Petré 2011: 147.

Tranås, Švédsko

Roku 1948 byl ve skånské lokalitě Tranås neodborně otevřen hrob, který obsahoval kopí a pravděpodobné pozůstatky štítu (Pedersen 2014a: 98-99; Svanberg 2003: 297). Soudí se tak na základě 22 cm dlouhého železného fragmentu, který podle popisu odpovídá štítovému madlu, a pozůstatků červené a modré barvy, kteréžto zřejmě pocházely z výmalby štítu. V současné chvíli jsou artefakty v soukromé sbírce.

Helgö, Švédsko

Při archeologickém průzkumu ostrova Helgö bylo objeveno nejméně 5 kovových fragmentů štítů (Holmquist 1961: 119, Abb. 24, Taf. 38.11; Androshchuk 2007: Fig. 2.8, Fig. 6.6-7). V první řadě jde o zhruba polovinu madla, které je velmi podobné madlu z hrobu Vendel II – tvoří jej železný základ, na který jsou v pěti místech naneseny dekorované pásky ze slitiny mědi, které byly z horní strany přinýtovány. Další fragment rukojeti je o poznání menší a tvoří ho ohnutý železný pásek (Holmquist 1961: Abb. 24.5). V hrobu A37 v pohřebišti 116 byl nalezen křížovitý úchyt štítového madla, který nemá žádnou bližší paralelu (Androshchuk 2007: Fig. 6.6). V hrobu A31 na témže pohřebišti byl pak nalezen další úchyt společně se svorkou z okraje štítu (Androshchuk 2007: Fig. 6.7).

Fragmenty štítů z Helgö. Holmquist 1961: Abb. 24.1; Androshchuk 2007: Fig. 2.8, Fig. 6.6-7.

Hrob 30, Kvarnbacken, Ålandy, Švédsko

Dva úchyty štítového madla ze slitiny mědi byly nalezeny v hrobě 30 v ålandském pohřebišti Kvarnbacken (Kivikoski 1963: Taf. 7.22-23). Jedno z nich se tvarově podobá exempláři z hrobu Bj 944 z Birky. Bohužel žádné bližší podrobnosti nemáme k dispozici.

Úchyty z hrobu 30 z lokality Kvarnbacken. Kivikoski 1963: Taf. 7.22-23.

Ulvsta a Björke, Gästrikland, Švédsko

V těžce poničeném žárovém hrobu z Ulvsty (SHM 16220), který byl objeven roku 1914, pochází železná puklice a pár úchytů štítového madla ze slitiny mědi (Rydh 1918). Nejbližší analogií úchytu představuje úchyt z hrobu A31 na Helgö. Na spodní straně úchytů se nacházejí nýty, které mají délku 14 mm (Arwidsson 1986: 43). Podle Leny Thunmark-Nylén (2006: 319) byla v Björke nalezena jedna svorka pocházející ze štítu (Rydh 1918: Abb. 9).

Pozůstatky štítu z mohyly v Ulvstě. Katalog SHM.

Kråkberg, Dalarna, Švédsko

V silně poničeném žárovém hrobu z Kråkbergu byly objeveny tři štítové puklice, fragmenty nejméně dvou kovových madel a okrajové svorky (Arwidsson 1986: 43; Serning 1966: 41, 156, Taf. 24.3-6, Taf. 33.7-9). Původní délku madel, které mají půlkruhový průřez, nelze odhadnout.

Dva ze čtyř fragmentů madel. Serning 1966: Taf. 24.5-6.

Hroby 2 a 6, Gräfsta, Uppland, Švédsko

V mohylách 2 a 6 z Gräfsty (SHM 19464) bylo nalezeno 2, respektive 4 svorky o šířce 2,1 a 2,6 cm. Svorky jsou čtvercové či obdélné, upevněná dvěma nýty. Některé z nich v době objevení stále uchovávaly části dřeva. Mají na sobě patrné odsazení. V hrobech nebyly nalezeny puklice.

Železné svorky nalezené v lokalitě Gräfsta. Katalog SHM.

Trotteslöv a Ivla Ödegård, Småland, Švédsko

Kremační hrob 30 z lokality Trotteslöv obsahoval kromě jiného štítovou puklici a 14 svorek (Svanberg 2003: 185). Datace směřuje do 10. století. Kremační mohyla z lokality Ivla Ödegård z 10. století obsahovala štítovou puklici, šest železných svorek a údajně také další obvodové kování ze železného plechu (Svanberg 2003: 192).

Železné svorky nalezené v lokalitě Ivla Ödegård. Digitální muzeum 2023.

Bäck, Ljungby a Värnamo, Småland, Švédsko

V žárovém hrobu 15 (SHM 20739) byly nalezeny celkem tři svorky ze železného plechu (Svanberg 2003: 189; Thunmark-Nylén 2006: 319). Mají na sobě patrné odsazení, vzniklé zřejmě koženým okrajem štítu. Další nález ze Smålandu může představovat železná svorka nalezená v žárovém hrobu ve Vassmolöse (SHM 23007; Thunmark-Nylén 2006: 319). V mohyle 2 z lokality Värnamo byly nalezeny 4 svorky (Svanberg 2003: 213).

Železné svorky nalezené v lokalitě Bäck. Katalog SHM.

Železná svorka z lokality Vassmolöse. Katalog SHM.

Benestad, Skåne, Švédsko

V kremační mohyle 27 z lokality Benestad byly nalezeny nejméně tři železné svorky datované do doby vikinské (Svanberg 2003: 221).

Železná svorka z lokality Benestad. Katalog SHM.

Skopintull, Uppland, Švédsko

V primárním hrobě v lokalitě Skopintull na Adelsö (SHM 16171) se nacházela urna, na jejímž dně se nacházela ustřižená kadeř vlasů oříškově hnědé barvy a délky 30-35 cm, která byla zasypána popelem dvou osob, mnoha zvířat, šperku a jiných kovových předmětů. Mezi nimi bylo také 7 kompletních a 9 nekompletních železných svorek, které variují v rozměrech 2,2-2,5 × 1-2,1 cm (Rydh 1936: 120, Fig. 313). Zejména u některých je přináležitost k štítu díky charakteristickému odsazení očekávatelné.

Svorky nalezené na lokalitě Skopintull. Rydh 1936: Fig. 313.

Östveda, Gästrikland, Švédsko

V hrobu číslo 5 v Östvedě byly roku 1907 nalezeny dva úchyty madla ze slitiny mědi (Bellander 1939: 49, Fig. 43).

Jeden z úchytů z lokality Östveda. Bellander 1939: Fig. 39.

Kumla, Södermanland, Švédsko

Roku 1932 byl na žárové pohřebišti v lokalitě Kumla nalezen úchyt ze slitiny mědi, ve kterém stále vězí dva železné nýty. Rozměry úchytu jsou 3,9 × 3,3 cm. Úchyt je evidován v Státním historickém muzeu ve Stockholmu pod inventárním číslem SHM 20048.

Úchyt z lokality Kumla. Katalog SHM.

Bönders, Gotland, SHM 6091

Na gotlandské lokalitě Bönders, v kontextu, který nenasvědčoval přítomnost hrobu, bylo roku 1877 nalezeno 23 svorek ze železného plechu (Thunmark-Nylén 1998: Abb. 263.5; Thunmark-Nylén 2000: 480-1). Svorky variují v rozměrech 2-2,1 × 2,2-2,4 cm. Nesou známku odsazení, které je charakteristické pro svorky, které kryly kožený okraj štítu (Thunmark-Nylén 2006: 319).

Svorky z lokality Bönders. Katalog SHM.

Hrob 13, Mangsarve, Gotland

Železná svorka interpretovaná jako svorka štítu, avšak bez odsazení svědčícího o koženém okraji, byla nalezena v hrobě 13 v lokalitě Mangsarve na Gotlandu (Thunmark-Nylén 2000: 123; Thunmark-Nylén 2006: 319). Rozměry svorky jsou 2,2 × 2,3 cm.

Hrob 223, Ire, Gotland

V hrobu 223 v gotlandském Ire (SHM 20550:223) bylo objeveno zhruba 25 kompletních i částečných svorek ze železného plechu (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 174.13; Thunmark-Nylén 2000: 411). Nejlépe zachované svorky mají rozměry 2,5-2,6 × 1,9-2,1 cm, mají jasně viditelné odsazení svědčící o koženém okraji na štítě a jsou po okrajích zdobeny nařasením (Thunmark-Nylén 2006: 319).

Svorky nalezené v hrobu 223 v Ire. Thunmark-Nylén 1995: Abb. 174.13.

Hrob 7, Laxare, Gotland

Fragmenty štítu z hrobu 7 v Laxare (GF C 10038 Gr.7) jsou velmi pravděpodobně paralelou štítům z Tuna Alsike IV a Nessu. V hrobu bylo objeveno zahnuté, zhruba 22 cm dlouhé pravoúhlé železné kování, které velmi pravděpodobně představovalo okraj štítu (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 10.3; Thunmark-Nylén 2000: 63). Toto kování bylo zřejmě přidrženo šesti svorkami ze železného plechu o šířce 2,2 cm (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 10.4). Lena Thunmark-Nylén osobně vyzkoušela zahnuté kování založit do svorek, aby zjistila že přesně pasuje (Thunmark-Nylén 2006: 319). Thunmark-Nylén vypočítala, že štít by musel mít průměr 44-45 cm, což je pravděpodobně spodní limit, který můžeme vidět na gotlandských obrazových kamenech (Thunmark-Nylén 2006: 319).

Fragmenty štítu z hrobu 7 v Laxare. Thunmark-Nylén 1995: Abb. 10.3-4.

Hrob IV, Tuna Alsike, Švédsko

V hrobu Tuna Alsike IV bylo nalezeno kování, které je analogické tomu, jež bylo nalezeno v hrobu v Laxare (Arne 1934: 30, Taf. X.6). Má délku 16,1 cm a čtvercový průřez o straně 7 mm. Na základě analogie z Laxare by se mohlo jednat o okruží štítu, který měl obvod kolem 50 cm.

Možné okruží štítu z hrobu Tuna Alsike IV. Arne 1934: Taf. X.6.

Stånga, Gotland

V gotlandské lokalitě Stånga byl nalezen netypicky tvarovaný úchyt madla ze slitiny mědi (SHM 11902; Thunmark-Nylén 1998: Abb. 263.6). Krček tohoto úchytu je tvarovaný podobně, jako úchyt z Ulvsty. Délka kusu činí 4,5 cm (Thunmark-Nylén 2000: 651).

Úchyt madla ze Stångy. Thunmark-Nylén 1998: Abb. 263.6 a katalog SHM.

Hrob 11, Laxare, Gotland

Hrob 11 v gotlandské lokalitě Laxare (SHM 11902; Thunmark-Nylén 1995: Abb. 7.3; Thunmark-Nylén 2000: 63) ukrýval úchyt madla ze slitiny mědi, který je v podstatě identický s nálezem ze Stångy. Délka činí 4,8 cm.


Úchyt madla z Laxare. Thunmark-Nylén 1995: Abb. 7.3.

Neznámá lokalita, Gotland

Přepěkně vymodelovaný úchyt ze slitiny mědi byl nalezen na neznámé gotlandské lokalitě (GF Dep. C 665; Thunmark-Nylén 1998: Abb. 263.7). Je křížovitého tvaru, přičemž boční ramena jsou zvlněná a připomínají křídla. Čtyři otvory jsou stylisticky nejbližší nálezu z Bj 532.

Úchyt madla z neznámého gotlandského naleziště. Thunmark-Nylén 1998: Abb. 263.7.

Hillersta, Södermanland, Švédsko

Úchyt ze slitiny mědi, objevený při vykopávkách roku 1971 v kremačním hrobu z Hillersty (SHM 31056), má délku 3,5 cm. Ve dvou otvorech se stále nacházejí železné nýty. V hrobě se kromě jiných předmětů nalezl dirhem, díky kterému můžeme hrob datovat tpq 810/811.


Úchyt madla z Hillersty. Katalog SHM.

Norsko

Gokstad, Norsko

Nejbližší analogii koncovku rukojeti z hrobu Bj 736 představuje fragment nalezený v dobře známé mohyle v Gokstadu (C10455; Nicolaysen 1882: Pl. X.20). Fragment má délku 9,4 cm a v nejširším místě má šířku 2,3 cm. Železný základ je potažen velmi tenkým dekorativním plechem ze slitiny mědi, který je na řadě míst porušený a je možné vidět železný základ. Podle Kima Hjardara, který fragment osobně prozkoumal, je plech pouze ohnutý kolem železného základu a v podstatě maskuje nýty, které jsou pod ním ukryty. Anne Pedersen (2014a: 101) informuje, že fragment je pozlacený.

Zmínit musíme také fakt, že štíty z Gokstadu, které byly zmíněny v úvodu, měly být barveny žlutou a černou barvou (Nicolaysen 1882: 62-3). Fragmenty kožených potahů se sice nedochovaly, ale u několika fragmentů je možné si všimnout děrovaného okraje, a tak lze předpokládat, že štíty byly potažené způsobem popsaným v úvodu a následně pomalovány. Pomalování bylo provedeno tak, že černé a žluté štíty se na bocích lodí střídaly.

Fragment madla z Gokstadu v nákresu, fotce a rekonstrukci. Nicolaysen 1882: Pl. X.20 a katalog Unimus.

Myklebost, Norsko

Výborným exemplářem skvěle zachovaného madla, které je analogické k nálezu z Bj 736, je artefakt z mohyly v Myklebostu (B5730), který je v literatuře i norském museálním katalogu Unimus dodnes veden jako „neznámý předmět“ (Shetelig 1912: 186, Fig. 423). Madlo tvoří prohnutý železný základ, který je po celé své délce překryt pásky ze slitiny mědi. Vnitřek je prázdný, původně mohl být vyplněn dřevem. Celková délka předmětu je cca 70 cm, tedy velmi podobně, jako u Bj 736. Pásků, které jsou zdobené ornamentem analogickým k Bj 504, Bj 736 a Rendsu a které mají šíři 2,5 cm, je na madle 21. Koncovky jsou dlouhé zhruba 6 cm a jsou opatřeny dvěma nýty, které v současném stavu mají obnažené hlavičky a vystupují z překrývajícího plechového ornamentu. Koncovky se zdají být záměrně vytržené ze štítu a ohnuté do pravého úhlu, což může být důvod poškození plechového překryvu nýtů. Prostřední, nejsilnější část, má tloušťku 2,5 cm, a postupně se zužuje na 1,3-1,4 cm. V mohyle se dále nalezlo osm do sebe zasazených nezdobených puklic. Nález byl detailněji popsán v separátním článku Madlo štítu z Myklebostu.

Kresebná rekonstrukce madla z Myklebostu. Shetelig 1912: Fig. 423.

Současný stav zachování madla z Myklebostu. Katalog Unimus.

Ness, Norsko

Archeologicky doposud nepublikovaný, avšak nesmírně zajímavý a přínosný nález, představují dva štíty nalezené v mohyle v norském Nessu (Ts12156). Hrob, který byl nalezen roku 2010, ukrýval tělo muže starého 50-60 let, jež bylo uloženo do lodi; loď byla obehnána palisádou (Arntzen 2015). Muž měl na hlavě karetkovanou pásku, byl položen na vlněnou deku. U stehna byla nalezena dvaceticentimetrová spona s kroužkem. S mužem byl na onen svět poslána desetikilová kotva, udidlo, pozlacené přezky a nákončí, kotel, korálky, knoflík ze splétaného stříbrného drátu, šíp a závaží. U jeho nohou se pak nacházely dva štíty. Konzervátor Johan Arntzen v emailové konverzaci potvrdil, že štíty byly oboustranně potaženy kůží, která byla pomalovaná červenou barvou. Dále byly nalezeny dvě puklice typu R562 a přinejmenším u jednoho štítu bylo nalezeno téměř kompletní madlo se železným jádrem, které bylo pobito kruhy zdobenými pásy plechu ze slitiny mědi. Pásky byly široké zhruba 2,5 cm. Okraj štítu byl zdoben souvislou vrstvou tenkého a na některých místech zdobeného plechu ze slitiny mědi, který byl v pravidelných rozestupech přichycen svorkami. Nýty v těchto svorkách byly železné. Nejbližší paralelou tohoto souvislého pásu je štít z Tuna Alsike IV a Laxare. Hrob je řazen do 10. století (Vedeler 2014: 42). O tomto nálezu referuje náš článek Zdobený štít z norského Nessu.

Dekorativní pásky aplikované na madle štítu z Nessu. Johan Arntzen.
 
Pozůstatky madla z Nessu (Ts12156). Zdroj obrázku: katalog Unimus.

Čtyři norské puklice

Z vikinského Norska se zachovaly celkem čtyři puklice, které mají zubatý okraj krempy, stejně jako štít z Bj 731. První z puklic pochází z naleziště Kolkjøn (C19723), má průměr 15,1 cm a výšku 5,7 cm a její zuby jsou poměrně hrubé (počet zubů 35). Druhá puklice pochází z lokality Mælum (C1927) a její zuby jsou drobné a husté (počet zubů cca 90). Třetí, velmi špatně zachovaná puklice byla nalezena v hrobu z Strandå (Ts964), má průměr 15,5 cm a zuby má podobně řídké, jako puklice z Kolkjøn. Čtvrtý takový nález pochází z mohyly z lokality Framstad (C7273).

Puklice z naleziště Kolkjøn (C19723). Katalog Unimus.

Puklice z lokality Mælum (C1927). Katalog Unimus.

Puklice z hrobu ze Strandå (Ts964). Katalog Unimus.

Puklice z hrobu z Framstadu (C7273). Katalog Unimus.

Torshov

V žárovém hrobě z norského Torshovu (9. století, C20168), objeveného v roce 1901, byly nalezeny čtyři puklice štítu, dvě sekery a jezdecké vybavení. Nacházel se v něm také podivný kovový předmět, zachovaný v šesti fragmentech o celkové délce asi 120 cm. Dodnes se zachovalo 5 fragmentů o délce 107 cm. Vzhledem ke zúžené povaze konců a zakřivenému profilu se věřilo, že se jedná o pozůstatky výztuhy luku (Liestøl 1979). Při demontáži výstavy byly fragmenty ohledány s tím výsledkem, že se jedná o pozůstatek alespoň jednoho štítového držadla, které je tvarem podobné nálezu z Vendel II. Pokud byly předměty původně zdobeny reliéfními proužky, byly tyto zničeny při kremaci a nejsou po nich viditelné stopy. Liestøl uvádí, že všech pět dochovaných fragmentů má osm otvorů, které byly vyvrtány a mají průměr 4 mm. Dva otvory jsou vyplněny sponkami, z nichž jedna by mohla sloužit jako očko a svírala předmět o tloušťce 18 mm. Vzhledem k většímu počtu připojených štítových puklic (4) se zdá možné, že fragmenty pocházejí z několika štítů a ne pouze z jednoho, který by musel mít průměr zhruba 120 cm.

Pozůstatky madla z Torshovu (C20168). Katalog Unimus.

Kresebná rekonstrukce madla z Torshovu, vytvořená Vegardem Vikem.

 

Dánsko

Rends, Dánsko

Luxusně provedený štít typu Bj 736 a Myklebostad byl nalezen také v dánské lokalitě Rends (Brøndsted 1936: 122-3; Pedersen 2014a: 100-1; Pedersen 2014b: 98-99, Pl. 44). Sestává z nezdobené puklice o průměru 16,5 cm a madla, které je tvořeno železným základem s dřevěnou výplní a charakteristickým potahem z ornamentálních pásků ze slitiny mědi. Madlo je rozpadlé do několika fragmentů, ale lze vyvodit celkový tvar a délku přibližně 70 cm. Potah na jedné koncovce není zachován a odhaluje nýty.

Pozůstatky štítu z dánského Rendsu. Pedersen 2014b: Pl. 44.

Hrob 1112, Lindholm Høje, Dánsko

Hrob 1112 v dánském Lindholm Høje ukrýval řadu kování, mezi kterými byla také železná svorka o rozměru 3,1 × 2,6 cm (Ramskou 1976: 38-9, Fig. 92). Svorka je opatřena třemi nýty a podle popisu je silná 1 cm. Peter Beatson tuto svorku roku 1994 osobně prozkoumal a objevil řadu, že nýty byly zvýrazněny obkružujícími punci (Beatson 1995-2010). Podle jeho zjištění byla svorka v nejužším místě silná 5 mm, což by mohlo odpovídat tloušťce okraje.

Svorka z hrobu 1112 v Lindholm Høje. Ramskou 1976: Fig. 92; Beatson 1995-2010.

Trelleborg, Dánsko

Z prostoru trelleborské pevnosti pochází rozsáhlejší korpus štítových pozůstatků, který čítá nejméně čtyři puklice, dvě fragmentární kovová madla a jednu kompletní desku (Nørlund 1948: 139, Taf. XL; Warming 2016). Zaměřme se nyní na kovová madla. Fragmentárnější z nich, které je 11,6 cm dlouhé, 1,8 cm široké a 1,5 cm vysoké, je stále připevněné ke spodní části kovové puklice pomocí dvou nýtů a je možné, že bylo umístěno nesymetricky mimo střed (Warming 2016: 121, 123). Kompletnější madlo neznámé délky, které je dnes bohužel zřejmě ztraceno, se podobalo nálezu z Helgö a bylo zdobeno příčnými pruhy (Nørlund 1948: 139, Taf. XL.3).   

Deska z Trelleborgu je poměrně detailně popsána u úvodu tohoto článku, avšak nyní bychom se chtěli zaměřit na její rukojeť, která v úvodu popsána není. Rukojetí se intenzivně zabýval Rolf Warming (2019), který poznamenává, že rukojeť je v současné chvíli dlouhá cca 35 cm a má tloušťku 2,1 cm. Předpoklad, že rukojeť byla dlouhá, jako u štítů z Gokstadu nebo Tirské bažiny, se nepotvrdil – konce štítu by musely být ulomeny poměrně symetricky, což není pravděpodobné. Na jednom konci lze spatřit hluboký zářez a zkosení, které Warming vysvětluje jako způsob, kterým bylo madlo ukotveno k desce, osobně se kloní ke kovovému úchytu. Opačná strana madla je podle Warminga mírně ulomená, a celkové madlo podle něj bylo dlouhé cca 39 cm. Střed madla je kolem dokola zdoben pleteným ornamentem a cikcakovou linkou, v čemž musíme hledat analogie k dekoracím, které se objevují na kovových madlech doby vikinské. Deska nese známky použití bílé a rudé barvy k pomalovaní (Dobat 2013: 164).

Madlo trelleborského štítu. Dobat 2013: Fig. 166, Fig. 151.

Madlo trelleborského štítu z bočního pohledu. Jacob Nyborg Andreassen, SoCA.

Kovové madlo z Trelleborgu. Nørlund 1948: Taf. XL.3.

Grimstrup, Dánsko

V jezdeckém hrobu v dánském Grimstrupu byl objeven jedinečný předmět – přes vrchní polovinu těla zemřelého byl položen objekt velikosti 90 × 90 cm ze dřeva a zřejmě také kůže, který byl pomalován tmavě modrou, tyrkysovou, bílou a rudou barvou v komplikovaných ornamentech připomínající propletená zvířecí těla (Stoumann 2009: 33-40). Vzhledem k absentujícím komponentům je předmět vykládán jako nedokončený štít, anebo jiná součást inventáře pohřební komory.

Nálezová situace malované vrstvy. Stoumann 2009: Fig. 18.

Detail malované vrstvy. Stoumann 2009: Fig. 19.

Detail malované vrstvy. Stoumann 2009: Fig. 20.

Dánské úchyty madel

Nejméně 6 úchytů bylo objeveno během detektorových průzkumů na různých dánských lokalitách v letech 2008-2020. Čtyři z nich pocházejí z lokality Havsmarken, kde je nalezli detektoráři Steen Agersø a Poul Andersen. Jeden z nich má unikátní vzhled, inv. č. NM C739117 a rozměry 2,4 cm × 3,15 cm (Warming 2016: 89). Další je velmi podobný kusu pocházejícímu z Arkony. Pátý nalezl Allan Faurskov u Bejstrupu roku 2020. Šestý kus, dlouhý 3,5 cm a objevený u Frederikssundu, byl zveřejněn roku 2022 a je mimořádně zajímavý proto, že je přetvořen na oděvní sponu. Kromě těchto byly nalezeny nejméně tři další blízké artefakty, z nichž dva byly rovněž nalezeny v lokalitě Havsmarken.

Úchyty madel a jejich kandidáti pocházející z dánských lokalit.

Kování objevené u Frederikssundu.

Rusko

Rurikovo hradiště, Rusko

Úchyt madla ze slitiny mědi byl nalezen také při vykopávkách v ruském Rurikovu hradišti roku 2011 (Nosov et al 2017: 138-9, Рис. 56). Nejbližší analogií tohoto kusu je úchyt z Bj 467B v Birce a hrob 3 ve Świelubie.

Úchyt madla z Rurikova hradiště. Nosov et al 2017: Рис. 56.24.

Stará Ladoga, Rusko

Sergej Kainov v jedné ze svých prací (2002: 6) uvedl, že ve Staré Ladoze byl nalezen kovový úchyt madla. Bohužel se nachází v soukromé sbírce a není blíže popsán.

Šnitkino, Rusko

Sergej Kainov v osobní komunikaci sdělil, že jeden úchyt madla byl nalezen detektorářem v lokalitě Šnitkino ve Tverské oblasti. Z digitálního modelu, který pořídil Vasilij Novikov, se zdá, že jde o unikátně tvarovaný úchyt pozlacené slitiny mědi (Novikov 2016). Tento prozatím není publikovaný tiskem.

Úchyt madla ze Šnitkina. Novikov 2016.

Gnězdovský soubor, Rusko

Sergej Kainov ve své monumentální dizertaci věnované militáriím nalezeným v gnězdovské aglomeraci perfektně popisuje problematiku štítů (Kainov 2019: 204-210), které byly do té doby shrnuty pouze Kirpičnikovem (Kirpičnikov 1971) a Rudzińskim (Rudziński 2009).

Jeden z nálezů byl učiněn ve Velké mohyle 20/41, která byla prozkoumána archeologem Sizovem. V této mohyle byl jeden ze dvou štítů s kovovými puklicemi doprovázen blíže nespecifikovaným množstvím železných svorek. Železné svorky v počtu 1-3 kusy byly dále nalezeny v celkem osmi gnězdovských mohylách, které neobsahovaly štítové puklice: C-74 (Sizov 1896-97), C-74 (Sergejev 1901), Dn-86 (Sergejev 1901), L-7, L-113, C-99, C-106, C-265 (moderní číslování). Absence štítových puklic naznačuje, že buď nebyly na štíty připevněny, anebo byly organické. Kromě těchto svorek známe ještě dva separátní nálezy svorek ze sídliště. Kainov všechny gnězdovské svorky popisuje jako jednoduché, přehnuté pásky ze železného plechu o šíři cca 2 cm, které jsou pronýtovány dvěma nýty.

Aby byl náš výčet úplný, je potřeba zmínit, že v roce 2017 byl v hrobu L-206, pracovně nazvaném Svjatogor, nalezen velkolepý štít s průměrem cca 85 cm (Novikov 2017a; Novikov 2017b). Dřevěná deska byla špatně zachována. Původní předpoklad, že byla potažena textilem, se nepotvrdil – textil zřejmě pocházel z oděvu zemřelého. Na štítu nebyly nalezeny známky koženého potahu, a to ani pod puklicí. Deska však nesla známky pomalování olovnatou bělobou a dalšími pigmenty (červená, žlutá). Puklice byla uchycena šesti nýty. Okraj štítu byl hustě poset zhruba šedesáti svorkami. Oproti původní ukvapené interpretaci, že na zadní straně se nacházel speciální způsob řemení, který sloužil k držení a přenášení štítu, se ukázalo, že štít byl vybaven standardním dřevěným držadlem. Tento nález teprve čeká na své oficiální zveřejnění, kterého se ujme Sergej Kainov, jenž nám zdvořile poskytl tyto informace.

Fragmenty štítů z Gnězdova. Kainov 2019: Рис. 75-6.

Fragmenty štítů z Přiladoží, Rusko

Brandenburg (1895) zmiňuje dva hrobové nálezy, které pocházejí ze štítů. První z nich pochází z hrobu 45 ze Ščukovščiny a skládá se ze železné puklice o průměru 15,6 a výšce 7,8 cm, která byla doprovázena blíže nespecifikovaným počtem pásků ze slitiny mědi (Brandenburg 1895: 107-8, Tabl. XIII.6; Kirpičnikov 1971: Kat. č. 1). Obdobný nález, avšak se železnými svorkami, pochází z hrobu 39 z lokality Kirilina (Brandenburg 1895: 119-120; Kirpičnikov 1971: Kat. č. 3).

Hrob 1, Michalovskoje, Rusko

V mohyle 1 v povolžské lokalitě Michalovskoje byly roku 1902 nalezeny pozůstatky štítu, které čítaly 15 železných svorek (Smirnov 1963: 61). Zozulja (2007), který opravuje počet na nejméně 16 svorek, publikoval fotografii, ze které je zjevné, že svorky mají přibližný rozměr 2,7×2 cm a poutaly okraj o tloušťce zhruba 0,5 cm.

Jedna ze svorek z Michalovskoje. Zdroj: Zozulja 2007.

Ukrajina

Komorový hrob I, Kyjev, Ukrajina

V letech 1988-9 prozkoumal tým pod vedením archeologa Borovského elitní pohřebiště na ulici Velká Žitomirská v srdci raně středověkého Kyjeva a objevil velkolepě vypravený hrob, dnes v literatuře označovaný jako komorový hrob I. Tento hrob byl v minulosti vykraden, přesto obsahoval pozůstatky štítu, přilby, zdobené dřevěné nádoby, opasek a další předměty (Borovskij et al. 1989; Androščuk – Zocenko 2012: 81). Pozůstatky štítu sestávají z nezdobené puklice o průměru 12 cm a výšce 6 cm a mnoha železných svorek o profilu U a L, které s největší pravděpodobností souvisí s okrajem štítu. Uvnitř těchto svorek byly nalezeny dřevěné fragmenty, tvořené dvěma navzájem kolmými vrstvami, které zřejmě tvořily korpus kompozitního štítu. Bližší dokumentace však chybí. V hrobu byla nalezena další, postříbřená a pozlacená kování s palmetami, které mohly pocházet jak ze štítu, tak z přilby.

Štítová puklice z Kyjeva. Androščuk – Zocenko 2012: Fig. 46; Borovskij et al. 1989: Рис. 36.

Hrob 83, Šestovice, Ukrajina

V mohyle 83 (dříve IX) v Šestovici byla kromě mnoha dalších militárií objevena puklice a dvě železné svorky z okraje štítu (Blifeld 1952: 128, Tabl. II.6; Blifeld 1977: 75, 165).

Puklice a svorky z hrobu 83 v Šestovici. Blifeld 1952: Tabl. II.3,6.

Polsko

Świelubie, Kamień Pomorski a Janow Pomorski (Truso), Polsko

Skandinávská tradice se projevila i v šesti situacích v polském přímoří. Čtyři nálezy byly nalezeny v hrobech mohylníku Świelubie (Łosiński 1966; Rudziński 2009). Hrob č. 3 obsahoval čtyři železné svorky (velikosti 26 × 21 × 8 mm) a jeden úchyt ze slitiny mědi, který je analogický s nálezy z Rurikova hradiště a Bj 467B (Rudziński 2009: 46, Rys. 5.2,14-17). V hrobu 6 byl nalezen další úchyt ze slitiny mědi (Rudziński 2009: 46, Rys. 5.3). V hrobu 21 bylo nalezena jedna svorka o rozměru 18 × 15 × 5 mm (Rudziński 2009: 46) a v hrobu 65 okolo deseti svorek (Rudziński 2009: 48). Pátý nález byl učiněn na stanovišti 4 při vykopávkách na lokalitě Kamień Pomorski, svorka však není blíže archeologicky popsána (Rudziński 2009: 48). Šestým náletem je křížovitý úchyt ze slitiny mědi, nalezený roku 2007 v lokalitě Janow Pomorski (Truso), který je podobný jednomu z úchytů z lokality Helgö (Strobin – Żołędziowski 2021: 71, 267, Tab. XXII.1). Ve třech ramenech úchytů se stále nacházejí nýty k upevnění k podkladu, zbylé rameno je vyduté. Délka 36 mm. Inventární číslo tohoto úchytu: MAH 1650/2007.

Fragmenty štítů ze čtyř mohyl z lokality Świelubie. Rudziński 2009: Rys. 5.

Úchyt madla z lokality Janow Pomorski. Strobin – Żołędziowski 2021: Tab. XXII.1.

Německo

Haithabu, Německo

Tzv. Lodní komorový hrob z Haithabu obsahoval dvě železné puklice a fragmenty madla, které je analogické k Vendel II a Valsgärde 2 (Müller-Wille 1976: 79-80, Abb. 44.4-6). Z těžce fragmentárního madla se zachovaly zejména zúžené koncovky, které svědčí o tom, že základ madla byl železný, dutý a vyplněný dřevem. Povrch madla byl plátovaný stříbrem. Na samých špicích byla madla zúžena na 0,9-1,2 cm, v nejširších místech je madlo široké 2,5 cm. Madla byla k desce připevněna úchyty ze slitiny mědi o rozměru 3,3 × 2,8 cm, z nichž se zachovalo pouze jedno. Je poměrně pravděpodobné, že k madlu náležela puklice označená jako Bc 1 (průměr 15,3 cm, výška 7,5 cm), na jejímž povrchu jsme nalezli fragmenty neželezné dekorace, jak je uvedeno v našem článku Zdobená štítová puklice z Haithabu. Celkovým vyzněním tak štít mohl být podobný nálezům z Bj 467B a Bj 850. Datace hrobu směřuje do 2. či 3. čtvrtiny 9. století.

Madlo štítu z Lodního komorového hrobu z Haithabu. Müller-Wille 1976: Abb. 44.4-6.

Fragment dekorace na puklici a přibližná kresebná rekonstrukce.
Připravil Tomáš Cajthaml, grafikacajthaml.cz.

Arkona, Německo

Kromě sedmi štítových puklic byly na mysu Arkona nalezeny celkem čtyři štítové svorky ze slitiny mědi (Ruchhöft 2018: 116, Abb. 144). Jsou široké 2,1 cm, vysoké 2,3 cm a připevněné dvojicemi nýtů kolem okraje o šířce 0,8 cm. Svorky jsou zajímavé raženým ornamentem ve tvaru masek. V lokalitě se nadto nalezl úchyt madla ze slitiny mědi, který má klasický tvar písmene Y, tři nýty a prohnutou spodní stranu (Ruchhöft 2018: 117, Abb. 145). Ramena tohoto úchytu připomínají ptačí hlavičky.

Dekorativní štítové prvky z Arkony. Ruchhöft 2018: Abb. 144-5.

Hrob 341, Nebel-Steenodde, Německo

V hrobu 341 v lokalitě Nebel-Steenodde byly kromě třmenů a meče typu H nalezeny pozůstatky štítu (Eisenschmidt 2004: 146). Štít byl vybaven karolinskou vysokou puklicí a několika železnými svorkami okraje. Vzhledem k provenienci této výbavy není možné stanovit, zda štít přináležel ke skandinávské hmotné kultuře, anebo byl vyroben jiném kulturním okruhu.

Velká Británie

Scar, Orkneje, Velká Británie

V lodním hrobu ze Scar na Orknejích bylo nalezeno kování z pozlacené slitiny mědi, které bylo interpretováno jako svorka z misky nebo štítu, přičemž druhá možnost je podle autora studie pravděpodobnější (Owen – Dalland 1999: 132, Fig. 91).

Možná štítová svorka ze Scar. Owen – Dalland 1999: Fig. 91.

Ballateare, Isle of Man, Velká Británie

Ve význačném hrobu v Ballateare byly mimo jiných předmětů nalezeny pozůstatky štítu (Bersu – Wilson 1966: 58-61). Ty se skládaly z jednoduché železné puklice o průměru 15,4 cm a patnácti fragmentů dřeva a kůže, které svědčí o tom, že dřevěný korpus byl potažen kůží. A co více, kůže je pomalovaná ornamentem, který se podařilo zrekonstruovat: černé a bílé pole je od sebe odděleno čtyřmi bílými linkami, které jsou vyplněny červenými tečkami.

Pozůstatky štítu z hrobu v Ballateare. Bersu – Wilson 1966: Fig. 36; Hjardar – Vike 2011: 187.

Francie

Puklice z L’île de Groix, Francie

Skandinávský lodní pohřeb spektakulárních rozměrů, který byl objeven v bretaňském L’île de Groix, obsahoval 4 typy puklic, které nesou známky dekorativní úpravy (Müller-Wille 1978: 51, Abb. 4). Tři z těchto typů mají nýty uspořádány do skupin po třech, čtvrtý typ má krempu posázenou řadou drobných nýtků. Krempa má buďto kruhový tvar, kruhový tvar s lalůčky, šestiboký tvar nebo šestiboký tvar s cípy.

Nestandardní typy puklic z hrobu L’île de Groix. Müller-Wille 1978: Abb. 4.

Estonsko

Mullutu, Saaremaa, Estonsko

Přítel a reenactor Edvards Puciriuss mne upozornil na úchyt ze slitiny mědi, který je uložen pod katalogovým číslem SM 10863:24 v Muzeu Saaremaa. V tento moment dokážeme sdělit pouze to, že úchyt byl nalezen při předběžném průzkumu lokality Mullutu na ostrově Saaremaa, která zřejmě bude v budoucích letech dále prozkoumána. Spolu s úchytem byly nalezeny další nálezy různých datací. Jedná se o jediný podobný artefakt v Estonsku. Úchyt je dlouhý cca 37 mm, nejbližší analogiemi jsou úchyty z Bj 942 a Bj 1151, oproti analogiím má krček tohoto kusu výrazněji modelovanou hlavu, nad kterou se nachází velmi výrazný otvor pro nýt.

Úchyt ze Saaremaa. Fotku poskytla Marika Mägi.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Prameny

Theophilus, O rozličných dovednostech = Theophilus, On divers arts : the foremost medieval treatise on painting, glassmaking, and metalwork. Přel. John G Hawthorne, Cyril Stanley Smith, New York 1979.

Æthelstanův zákoníkThe Laws of King Athelstan. In: Medieval Sourcebook: The Anglo-Saxon Dooms, 560-975. Dostupné z: https://sourcebooks.fordham.edu/source/560-975dooms.asp#The%20Laws%20of%20King%20Athelstan

Literatura

Androshchuk, Fedir (2007). Rural Vikings and Viking Helgö. In: Fransson U. et al (eds.). Cultural interaction between east and west. Archaeology, artefacts and human contacts in northern Europe. Stockholm studies in Archaeology 44, Stockholm, 153-163.

Androščuk – Zocenko 2012 = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris, 2012.

Arbman, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.

Arkeologerna 2023 = Nya rön om båtgravarna i Gamla Uppsala. In: Arkeologerna.com [online]. [2023-02-27]. Dostupné zde.

Archer, Gavin (2020). Round Shield Designs. In: The Viking Age Compendium [online]. [2020-01-14]. Dostupné z: http://www.vikingage.org/wiki/wiki/Round_Shield_Designs.

Arrhenius, Birgit (1983). The Chronology of the Vendel Graves. In: Lamm J. P. – Nordström, H. (ed.). Vendel period studies: transactions of the Boat-Grave Symposium in Stockholm, February 2-3, 1981, Stockholm, 39-70.

Arne, T. J. (1934). Das Bootgräberfeld Von Tuna in Alsike, Uppland, Stockholm.

Arntzen, Johan E. (2015). Historia om en gravhaug fra vikingtid på Ness i Hamarøy. In: Ottar 305 – 2015/2, 28-33.

Arwidsson, Greta (1977). Valsgärde 7, Uppsala.

Arwidsson, Greta (1986). Schilde. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:2: Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 38–44.

Bäckheden, Anna (2006). Beslag eller buckla : En studie av platta järnfragment från hallhuset i Birkas Garnison, Stockholm [magisterská práce]. Dostupné z: http://su.diva-portal.org/smash/get/diva2:189477/FULLTEXT01.pdf

Beatson, Peter (1995–2010). The ‚Viking Shield‘ from Archaeology. Dostupné z: http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/shield/shield.html.

Bellander, Erik (1939). Gästrikland Järnålderbebyggelse I. Fornlämningar och fynd, Gävle.

Bersu, Gerhard – Wilson, David M. (1966). Three Viking Graves in the Isle of Man. The Society for Medieval Archaeology Monograph Servies: No 1, London.

Beskow Sjöberg, Margareta (red) (1987). Ölands järnåldersgravfält Vol. 1, Alböke, Köpings, Räpplinge, Löts, Egby, Bredsätra och Gärdslösa socknar, Stockholm.

Blifeld 1952 = Блiфельд Д. I. (1952). Дослiдження в с. Шестовiцi // Археологiчнi пам’ятки УРСР,
Т. ІІІ., Киiв, 123–130.

Blifeld 1977 = Блiфельд Д. I. (1977). Давньоруськи пам’ятки Шестовицi, Киiв.

Brandenburg 1895 = Бранденбург Н.Е. (1895). Курганы Южного Приладожья. МАР. No 18,
Санкт-Петербург.

Borovskij et al. 1989 = Боровский Я.Е., Калюк А.П., Архипова Е.И. Археологические исследования в «Верхнем Киеве» в 1989 г. (ул. Большая Житомирская, 2; Стрелецкая, 4а, б) // НА ІА НАНУ. — 1989/28.

Brøndsted, Johannes (1936). Danish inhumation graves of the Viking Age. In: Acta Archaeologica VII: 81–228.

Bullock, H. – Baldwin, A. – Hood, J. – Fern, Ch. – Cartwright, C. – Lang, J. – Wanget, Q. (2011). Evidence for shield construction from the early Anglo-Saxon cemetery site of Tranmer House, Bromeswell, Suffolk. Technical Research Bulletin Vol. 5, The British Museum.

Digitální muzeum 2020 = Kalmar läns museum, KLM 174. Dostupné z: https://digitaltmuseum.org/021025926938/beslag.

Digitální muzeum 2023 = Smålands museum, M 14753-4. Dostupné z: https://digitaltmuseum.se/021026639119/skoldbeslag.

Dobat, Andres S. (ed.) (2013). Kongens borge: Rapport over undersøgelserne 2007-2010. In: Jysk Arkæologisk Selskabs Skrifter 76, Århus.

Dyfverman, Magnus (1929). Båtgraven Nr. 2 vid Valsgärde, Gamla Uppsala. In: RIG – Kulturhistorisk tidskrift 12 Nr 3-4, 170–9.

Eisenschmidt, Silke (2004). Grabfunde des 8. bis 11. Jahrhunderts zwischen Kongeå und Eider: zur Bestattungssitte der Wikingerzeit im südlichen Altdänemark, Neumünster.

Gardeła, Leszek (2013). The Headless Norsemen. Decapitation in Viking Age Scandinavia. In: Gardeła, Leszek – Kajkowski, Kamin (eds.). The Head Motif in Past Societies in a Comparative Perspective, Bytów, 88-155.

Hackelberg, Louise (2007). Terrass III i Birkas Garnison – i skuggan av Hallen och Smedjan, Stockholm [magisterská práce]. Dostupné z: http://su.diva-portal.org/smash/get/diva2:198178/FULLTEXT01.pdf

Hedenstierna-Jonson, Charlotte (2006). Borre style metalwork in the material culture of the Birka warriors : an apotropaic symbol. In: Fornvännen 101:5, 312-322. Dostupné zde.

Hjardar, Kim – Vike, Vegard (2011). Vikinger i krig, Oslo.

Holmquist, Wilhelm (red.) (1961). Excavations at Helgö l. Report for 1954-1956, Stockholm.

Holmquist Olausson, Lena (1990). „Älgmannen“ från Birka. Presentation av en nyligen undersökt krigargrav med människooffer. In: Fornvännen 85, 175-182.

Kainov 2002 = Каинов, С.Ю. (2002). Древнерусские щиты Х века // Цейгауз 2(18), 4-8. Dostupné zde.

Kainov 2019 = Каинов, Сергей Юрьевич (2019). Сложение комплекса вооружения Древней Руси X – начала XI в. (по материалам Гнёздовского некрополя и поселения). Диссертация на соискание ученой степени кандидата исторических наук Том I, Москва.

Kirpičnikov 1971 = Кирпичников А. Н.(1971). Древнерусское оружие: Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX—XIII вв., АН СССР, Москва.

Kivikoski, Ella (1963). Kvarnbacken. Ein Gräberfeld der jüngeren Eisenzeit auf Åland. Finnische Altertumsgesellschaft, Helsinki.

Liestøl, Aslak (1979). Ein stålboge frå vikingtid. In: Marstrander, Sverre – Sjøvold, Thorleif (ed.). Fortiden forteller : Universitetets oldsaksamling 1829-1979, Oslo, 64-65.

Lindbom, Peter (1997). Fynden från Valsgärde, säsongerna 1994-96. In: SIV-Svealand i vendel- och vikingatid. Rapport från utgrävningarna i Valsgärde, Uppsala.

Łosiński, Władysław (1966). Badania archeologiczne w Świelubiu i Bardach, pow. Kołobrzeg, w 1964 roku. In: Spraw. Arch. 18, s. 161-172.

Müller-Wille, Michael (1976) Das Bootkammergrab von Haithabu (Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 8), Neumünster.

Müller-Wille, Michael (1978). Das Schiffsgrab von der Île de Groix (Bretagne): ein Exkurs zum Bootkammergrab von Haithabu. In: Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu 12, 48-84.

Nicolaysen, Nicolay (1882). Langskibet fra Gokstad ved Sandefjord = The Viking-ship discovered at Gokstad in Norway, Kristiania.

Nordahl, Else (2018). Valsgärde 14, Uppsala.

Nørlund, Poul (1948). Trelleborg, København.

Nosov et al 2017 = Е.Н. Носов, А.В. Плохов, Н.В. Хвощинская. Рюриково городище. Новые этапы исследований, Санкт-Петербург 2017.

Novikov, Vasilij (2016). Пополнение виртуальных археологических коллекций. Дневник занятого археолога, dostupné z: https://gnezdovo.blogspot.com/2016/11/blog-post.html

Novikov, Vasilij (2017a). Полевой дневник 2017. Запись №6. Щит happens, или Сюрпризы Святогора. Дневник занятого археолога, dostupné z: https://gnezdovo.blogspot.com/2017/07/2017-6-happens.html

Novikov, Vasilij (2017b). Полевой дневник 2017 г. Запись №7. Последнии штрихи к портрету Святогора. Дневник занятого археолога, dostupné z: https://gnezdovo.blogspot.com/2017/07/2017-7.html

Owen, Olwyn – Dalland, Magnar (1999). Scar: a Viking boat burial on Sanday, Orkney, Tuckwell.

Pedersen, Anne (2014a). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 1. (Text), Copenhagen.

Pedersen, Anne (2014b). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 2. (Catalogue), Copenhagen.

Petré, Bo (2011). Fornlämning RAÄ 28, Söderby, Lovö sn, Up. Gravfält från vendeltid och vikingatid samt några gravar och boplatslämningar från bronsålder. Lovö Archaeological Reports and Studies Nr 10 År 2011, Department of Archaeology and Classical Studies, Stockholm University.

Ramskou, Thorkild (1976). Lindholm Høje : Gravpladsen, Copenhagen.

Rydh, Hanna (1918). Tvä järnäldersgravfält. In: Meddelanden av Gestriklands Fornminnesförening 1918, 2-19.

Rydh, Hanna (1936). Förhistoriska undersökningar på Adelsö, Stockholm.

Rudziński, Paweł M. (2009). Tarcza we wczesnośredniowiecznej Polsce na tle europejskim : od plemienia do państwa. In: Acta Militaria Mediaevalia, t. 5, 21–78.

Ruchhöft, Fred (2018). Arkona – Glaube, Macht und Krieg im Ostseeraum, Schwerin.

Serning, Inga (1966). Dalarnas järnålder, Stockholm.

Shetelig, Haakon (1912). Vestlandske graver fra jernalderen, Bergen.

Smirnov 1963 = Смирнов А.П. (1963). Ярославское Поволжье X-XI вв. по материалам Тимеревского, Михайловского и Петровского могильников, Москва.

Sörling, Erik (2018). Fynden från ”Svarta jorden” på Björkö : från Hjalmar Stolpes undersökningar, Katalog, Uppsala.

Stjerna, Niklas (2001). Birkas krigare och deras utrustning. In: Michael Olausson (ed.). Birkas krigare, Stockholm, 39–45.

Stolpe, Hjalmar (1927). Le Nécropole de Vendel, Stockholm.

Stoumann, Ingrid (2009). Ryttergraven fra Grimstrup : og andre vikingetidsgrave ved Esbjerg, Ribe.

Strobin, Jarosław – Żołędziowski, Karol (2021). Wytwórczość metaloplastyczna z osady w Janowie Pomorskim. Wyniki specjalistycznych badań artetaktów z metali kolorowych i szlachetnychpozyskanych w sezonach badawczych 1984-1991 oraz 2000-2008, Elbląg.

Svanberg, Fredrik (2003). Death Rituals in South-East Scandinavia AD 800-1000 : Decolonizing The Viking Age Vol. 2, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands I : Abbildungen der Grabfunde, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Vedeler, Marianne (2014). Silk forthe Vikings, Oxford – Philadelphia.

Warming, Rolf (2016). Shields and Martial Practices of the Viking Age: Shield Finds from Viking Age Denmark and the Functional Aspects of Round Shield Constructions. Nepublikovaná diplomová práce, University of Copenhagen.

Warming, Rolf (2019). The Handle of the Viking Age Shield from Trelleborg. Society for Combat Archaeology, Dostupné z: http://combatarchaeology.org/the-handle-of-the-viking-age-shield-from-trelleborg/

Warming, R. – Larsen, R. – Sommer, D. – Ørsted Brandt, L. – Pauli Jensen, X. (2020). Shields and Hide: On the Use of Hide in Germanic Shields of the Iron Age and Viking Age. In: Bericht RGK 97, 154-227.

Wåhlander, Linda (2023). Buried at Birka. Three Centuries, Four Viking Lives, Stockholm.

Zozulja 2007 = Зозуля, С. С. (2007). Предметы вооружения Ярославского Поволжья X-XI вв., Москва.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *