¹ Dr. Naďa Profantová, Ph.D.
Archeologický ústav AV ČR Praha, v.v.i.
profantova@arup.cas.cz
ORCID: 0000-0002-5033-272X
Klíčová slova: přezka se zvířecími hlavičkami – Čechy – raný středověk – kontakt se severní Itálií.
Úvod
Když byla publikována monografie o Klučovu, okr. Kolín, jako jednom z nejstarších hradišť u nás (Obr. 1), ukázalo se – tak jako později na dalších hradištích – , že sídlištní kontext s vyklizenými domy nepřináší žádné exkluzivní předměty. Metody výzkumu v 50.-60. letech 20. století navíc nemohly zahrnovat práci s detektorem kovu, což počet kovových předmětů výrazně snížilo oproti současnosti. Skupina zveřejněných předmětů nebyla v 60. letech 20. století dostatečně odborně vyhodnocena (Kudrnáč 1970). Ani jejich rozptyl v rámci hradiště nebyl vizualizován. Tato vizualizace totiž ukazuje koncentraci těchto nálezů v blízkosti linie vnějšího opevnění (Obr. 1), kování koňského postroje se našlo přímo v příkopu.
Některým z kovových nálezů – jako nákončí z ohlávky koňského postroje či stříbrné lisované kování nalezené mimo hradby v mladším kontextu (původně zařazené do vrcholného středověku) – byla pozornost věnována později (Profantová 1992, Taf. 2C; táž 2008; 2023, Obr. 9:3), částečně i již nedohledatelné bronzové náušnici z domu před linií hradby (Obr. 1:5; Profantová 2016). Jiné čekají nadále na další zhodnocení. Mezi tyto patří i nenápadná železná přezka.
Popis: Plochý železný rámeček přezky s rovnou vnitřní hranou a zvířecími afrontovanými hlavičkami na koncích rámečku, který není spojený. Bez dochovaného trnu. Zvířecí hlavičky mohly mít vyražené oko, ovšem to nebylo v době dokumentace viditelné. Rozměr: 30 × 27 mm. Obr. 3:1. Může jít o kování ke kožené tašce.
Obr. 1: Hradiště Klučov. Lidarový snímek s vynesením linií opevnění, sond a nejdůležitějších kovových nálezů 8. a 9. století (1-6).
1-3 – nálezy související s jezdectvím, 3 – poloha našeho nálezu (ve vysvětlivce nepřesně jako kování pásu avarského typu), 4 – tyglík, 5 – náušnice. Grafika K. Levá.
Nálezové okolnosti
Přezka se našla v černošedé vrstvě v hloubce 50 cm, západně za destrukcí mladší hradby, v plošném odkryvu 78 v pásu X-XI, tedy na předhradí (Obr. 1 a 2, č. 3; Kudrnáč 1970, 123, Obr. 2, Příloha D: plánek).
Tyto pásy (viz Obr. 2) zachytily zahloubené objekty a, b, c a část nadzemního domu s pecí č. 17. Podotýkám, že plošný odkryv 78 zachytil i situaci s nálezem nákončí od koňského postroje (v příkopu při jeho hraně), ostruhu patrně s háčky (Obr. 2:1), pravděpodobný tyglík (Obr. 2:4) nebo hroty šípů s tulejkou (pás XII-XIII). Z nálezové situace můžeme vyčíst to, že přezka pochází z prostoru s kumulací drobných převážně kovových nálezů a že lze přezku datovat spíše jen do celé doby existence hradiště, tedy do 8. a 1. poloviny 9. století, neboť keramika neumožnuje datování zúžit.
Obr. 2: Detailní plán části odkryvu 78 (úseky 7- 13) s objekty a nejdůležitějšími nálezy.
Ukazuje blízkost ostruhy a kování avarského typu, náš nález odpovídá č. 3.
Kulturní a chronologické souvislosti nálezu
Přezky ukončené zvířecími hlavičkami se poprvé objevují v době římské (Ortisi 2003), ty jsou ovšem ze stříbra či bronzu a hlavičky jsou spojené obvykle tyčinkovitou částí, k níž je upevněn trn. Zdobí koňský postroj.
Přezky 7.-8. století
Nás více zajímají v souvislosti s nálezem z Klučova mladší ozdoby. Krásný a honosný příklad představují dvě bronzové „kruhové“ přezky vystavené v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni v kolekci Antické památky (míněno Řecko a Řím): starší nálezy bez známé lokality získané již r. 1891 (inv. č.VI 3024 a VI 4589). Ty totiž nesou nápisy ++ ALIPERTO (jméno) a + LUCAS BIBAS (Lukáši, at žiješ!). Nápis je psaný latinkou, jméno je langobardského původu. Přezky mají širší plochý rámeček, jsou ukončeny zvířecími hlavičkami, na rámečku je upevněn trn z drátku několikrát ovinutý, aby se neuvolnil. Jsou datovány do konce 7. a většiny 8. století a odpovídají též velikostí (35 a 36 mm, Obr. 3:4; Noll 1958, kat. č. 37 a 38; týž 1965, Abb. 86). Další nálezy signovaných přezek pocházejí z jižnějších částí Itálie (Noll 1965, Abb. 85; Salvatore 1977).
Přezky představují západní výrobky, typické pro germánské prostředí, zvláště pak pro Langobardy. Jejich datace spadá do 7. století, často však i do první poloviny nebo dokonce celého 8. století. Všechny italské přezky s nápisy systematicky zpracoval R. Masiello (2023), který jejich výrobu lokalizuje do lombardsko-beneventské oblasti Itálie. Odtud se pak tyto předměty šířily na jih, až po Neapol, Basilicatu či Sicílii.1 Je tedy zřejmé, že jižní nálezy jsou relativně mladší než ty z Lombardie, která je nám geograficky bližší. Předpokládá se, že se přezky šířily i na sever či severozápad, ovšem z 8. století se dochovalo méně kvalitních hrobových celků.
Další příklady jsou známé z regionu Perugia ve střední Itálii, ovšem bez přesné lokalizace, jež se po 2. světové válce dostaly do Moskvy (GIM Moskva, Inv. č. 81988, starší inv. č. Berlin IVh124-126). Tyto kruhové přezky jsou zdobené jednoduše (rýžkami a raženými kroužky, trojúhelníčky), v jednom případě není výzdoba kvůli korozi dobře čitelná (Obr. 3:2,3). Pouze jedna z nich má opět nápis v latince a její zvířecí hlavy klasifikovány jako lví, mají rytou hřívu, může jít i o dračí hlavy. V publikaci není nápis přepsán. Všechny byly datovány na přelom 6.-7. století (Menghin 2007, 561, 4. VIII.22.3), tedy se jeví jako nejstarší v rámci skupiny, to však podle mne není jednoznačné, datovány mohly být totiž jen per analogiam. Domnívám se, že dnes bychom datování rozšířili na celé 7. století, případně i počátek 8. století. Menší z obou přezek je rozměrově i větší schematizací zvířecích hlav naší přezce nejblíže.
Právě přezky bez nápisu s jednodušeji stylizovanými hlavičkami s naznačením tlamy a ucha mohly být předlohami lacinějších přezek, jako je ta z Klučova. Velikostí se pohybují mezi 28 × 27 mm po 43 × 44 mm. Všechny mají dochovaný trn, který po odpadnutí nemusí na rámečku zanechat stopy.
K tomu je možné ještě dodat, že afrontované hlavičky se staly důležitou součástí pozdně avarských nákončí, jejichž oči byly hlavičkami nýtků, jež upeňovaly nákončí k řemeni. Hlavičky se mohly dotýkat, ale nutně nemusely. Tato nákončí vznikala až v 8. století, často v jeho 2. polovině. Taková nákončí se v Čechách vyskytují často, jen v nedalekém výrobním centru v Tismicích, okr. Kolín, které náleží do stejné skupiny hradišť, jsou zveřejněny 2 kusy (Profantová et al. 2020, Obr. 22:4,5), a další kus je znám v Lipanech, okr. Kolín (Profantová et al. 2022, Obr. 3). Nespojené hlavičky s pootevřenou tlamou zdobí nákončí ze Ždánic ze stejné oblasti (Profantová 2010, Abb. 17:3).
Ukončení se zvířecími hlavami se vyskytlo i na bronzové pravoúhlé přezce s plechovou destičkou z 8. století, např. jezdecký hrob 4 z pohřebiště doby avarské v lokalitě Barca u Košic (Pástor 1954, Tab. 1:6). Celek je datován do 8. století na základě dvojdílného nákončí opasku zdobeného kruholistou úponkou a s výběžky pro nýty v podobě afrontovaných zvířecích hlaviček nebo třmeny se smyčkových uchem. Důležité je, že hlavičky se nacházejí na vnitřních rozích přezky (tedy na straně, kde byl upevněn trn). Tím se odlišuje od našeho kusu, jehož hlavičky se nacházely v místě, kam dosahoval hrot jazýčku přezky.
Obr. 3: Klučov a možné předlohy/inspirace.
1 – Klučov (Fe), 2-3 – Perugia (bronz), 4 Kunsthistorisches Museum Wien (S. Itálie, slitina Cu), 5-6 – Grottaminarda u Neapole, nález zveřejněný v Society of Antiquaries of London v r. 1867, součást sbírky Hoddera Westroppa (8. stol., slitina Cu).
1 podle Kudrnáč 1970, 123, Obr. 2; 2-3 podle Menghin 2007; 4 – foto N. Profantová; 5-6 dle Masiello 2023.
Funkce
Domnívám se, že funkce této specifické přezky byla spíše jako přezka kožené taštičky připojené k opasku než přímo spínání opasku. Přezky k tašce se již v 7. století objevily i v Čechách, nejlepším dokladem je byzantská přezka z Jemníků u Mladé Boleslavi nebo přezka z Uhů, okr. Kladno (Profantová 2023, Obr. 3:1,4), nejspíše i nepublikovaný zlomek se zvířecími motivy/výběžky z Prahy –Šárky, průzkumu z r. 2014. Merovejské přezky tašek se řadí do 2. pol. 6.- 7. století (Martin 2012) a z nich nebo z langobardských předloh mohla naše přezka vycházet. Považuji přezku z Klučova za jednoduchou železnou napodobeninu luxusnějších přezek jižního a západního typu navazujících na výrobky doby římské. Ukazuje na povědomost o módních trendech v okolních regionech a podobně jako poškozená náušnice z horního Podunají na předpolí hradiště naznačuje dálkové kontakty obyvatel hradiště (Profantová 2016).
Datace a závěr
Jak tedy klučovský nález datovat? Z nálezové situace vyplývá jen datace do 8. – 1. pol. 9. století, tedy existence hradiště. Budeme muset zůstat u širšího intervalu, zahrnujícího 7. a 8. století. Přezky se mohly začít napodobovat během 7. století, nebo též později (datování i do 8. století; Masiello 2023 i Noll 1965), jednoduché verze se pak nejspíše udržely déle než jejich luxusní předlohy, ovlivněné módou. Kdy se dostaly takové impulzy do Čech? Připadají v úvahu dvě cesty: buď již v závěru doby stěhování národů takové exempláře Langobardi v Čechách znali (tedy v 1. polovině 6. století), nebo pravděpodobněji se přezky šířily díky dálkovým kontaktům až v pokročilém (?) 7. a 8. století, nejspíše spolu s byzantskými přezkami od jihu (ze severní Itálie). Z Fredegarovy kroniky víme, že se langobardské vojsko podílelo na bitvě u Wogastisburgu r. 631, aniž bychom věděli, zda dorazilo jen na jih Moravy nebo třeba i někam do Čech (Fredegar 2020, kap. LXVIII, s. 61). Poté se Langobardi v písemných pramenech v souvislosti s územím Čech objevují až na počátku 9. století, kdy se podle Kroniky (Chronicon) Gothanum účastnili tažení do Čech pod vedením italského krále Pipina (r. 806; Třeštík 1997, 36). To je relativně pozdní kontext k sledované problematice.
Každopádně kontext železné prosté přezky ukazuje až na 8. století, na dobu vzniku jednoho z nejstarších hradišť v Čechách. Přezka však byla již ztrátovým předmětem, anebo byla odhozena. Je pravděpodobné, že přezka nesloužila jako přezka k opasku, ale zavírala koženou taštičku. Tu mohl nosit bojovník spíše než např. žena. Nadále platí, že přezka nemá v Čechách žádné analogie.
Poznámky
- Na jedné z přezek se nachází nápis „služebná Rateidy / Rateldy“, tedy odkazuje na ženského vlastníka spony. Jméno Rateidi či Rateldi je ranou formou germánského ženského jména Ratilde.
Bibliografie
Prameny
Fredegar (Tř.) 2020: Fredegarovy kroniky. Čtvrtá kniha a pokračování. Praha: Argo.
Literatura
Kudrnáč, J. 1970: Klučov. Staroslovanské hradiště ve středních Čechách – Ein altslawischer Burgwall in Mittelböhmen. Praha: Academia.
Martin, M. 2012: Tasche oder Täschchen? Zu einem Accessoire der merowingischen Frauentracht. In: N. Krohn – U. Koch (eds.): Grosso Modo: Quellen und Funde aus Spätantike und Mittelalter; Festschrift für Gerhard Fingerlin. Weinstadt: Verlag Bernhard Albert Greiner, 73-80.
Masiello, R. 2023: Le fibule altomedievali di Grottaminarda. In: VICATIM VII/2, 51-58.
Menghin, W. 2007: The Merovingian Period. Europe without Borders. Archaeology and history of the 5th to 8th century. Berlin: Staatliche Museen zu Berlin.
Noll, R. 1958: Vom Altertum zum Mittelalter. Spätantike, altchristliche, völkerwanderungszeitliche und frühmittelalterliche Denkmäler. Wien: Kunsthistorisches Museum Wien.
Noll, R. 1965: Altitalisch oder frühmittelalterlich? Zu einer Inschrift aus Sepinum? In: Jahreshefte des Österreichischen Archäologischen Institutes in Wien XLVII, 145-149.
Ortisi, Ch. S. 2003: Studium zum römischen Pferdegeschirr aus Pompeii, Herculaneum und den Vesuvvillen. Metallzäume, Trensen und Kandaren. Dissertation, LMU München: Faculty of Cultural Studies.
Pástor, J. 1954: Avarsko-slovanské pohrebište v Barci, okres Košice. In: Slovenská archeológia II, 136-143.
Profantová, N. 1992: Awarische Funde aus den Gebieten nördlich der awarischen Siedlungsgrenzen. In: F. Daim (ed.), Awarenforschungen II. Wien: Institut für Ur- und Frühgeschichte der Universität Wien, 605–778.
Profantová, N. 2008: Die frühslawische Besiedlung Böhmens und archäologische Spuren der Kontakte zum früh- und mittelawarischen sowie merowingischen Kulturkreis. In: J. Bemmann – M. Schmauder (eds.), Kulturwandel im Mitteleuropa – Langobarden – Awaren – Slawen. Bonn: Dr. Rudolf Habelt GmbH, 619–644.
Profantová, N. 2010: Awarische Funde in der Tschechischen Republik – Forschungsstand und neue Erkenntnisse. In: Acta Archaeologica Carpathica 45, 203–270.
Profantová, N. 2016: Errichtung und Zerstörung der ersten frühmittelalterlichen Burgwälle in Böhmen (8./9. Jahrhundert). In: F. Bierman – T. Kersting – A. Klammt (eds.), Die frühen Slawen – von der Expansion zu gentes und nationes. Teil 2. BUFM 81. Langenweissbach: Beier & Beran, 223–239.
Profantová, N. 2023: Dálkové kontakty na přelomu epoch (2. pol. 6. – 1. pol. 7. stol.): Od Hildigise po Sáma. In: J. Jiřík – K. Blažková – J. Bezáková (eds.), Královské klenoty ze Mšece a Řevničova. Unikátní nálezy z období stěhování národů ze středních Čech, Rakovník: Muzeum TGM, 209–221.
Profantová, N. – Křivánek, R. – Fikrle, M. – Zavřel, J. 2020: Tismice jako produkční a nadregionální centrum Čech 8. a 9. století. In: Památky archeologické 111, 193-271
Profantová, N. – Militká, L. – Šámal, Z. 2022: Lipany (okr. Kolín) v raném středověku: výpověď prospekce s detektory kovů. In: Archeologie středních Čech 26, 363–380.
Salvatore, M. 1977: Fibule con iscrizione dall’Italia meridionale. In: Vetera Christianorum 14, 339-356.
Třeštík, D. 1997: Počátky Přemyslovců. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.