Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Ozdobné lemy kroužkových zbrojí

PDF

V posledních letech svého bádání jsem náhodně narazil na několik raně středověkých fragmentů kroužkových zbrojí, jejichž okrajové kroužky byly vyrobeny z neželezných kovů. Téma kroužkových zbrojí má mezi reenactory řadu fanoušků, a proto mne překvapilo, že jsem nebyl schopen dohledat žádnou ucelenou práci, jež by zpracovávala bronzové a zlaté lemy kroužkových úpletů. Z tohoto důvodu vznikla tato práce, která si klade za cíl shromáždit co nejvíce materiálu a otevřít novou problematiku. Zároveň chci poukázat na kvalitní repliky, které doposud vznikly.

Nejstarší lemy z bronzových kroužků, které jsou mi známé, představují římské fragmenty z 1. století našeho letopočtu (Russell Robinson 1975: 171173; Wijnhoven 2015; Wijnhoven 2022: 143-163). Ozdobné lemy, v jednom nebo více pruzích, jsou dobře známy také z dochovaných středověkých brní, kde obvykle zdobí límeček, rukávy či spodní okraj zbroje (Tweedle 1992: 1003). Méně obvyklou úpravou jsou vzory, například kříže, umístěné doprostřed kroužkového úpletu, kde působí kontrastně (Vike 2000). Zbroje, které jsou uložené v evropských sbírkách, nás opravňují tvrdit, že tyto formy dekorací byly poměrně populární ještě v 15.17. století (Arcichovskij 1949: 174). Při hledání analogií mimo Evropu bychom mohli najít řadu podobných kusů v arabském či indickém prostoru, kde se tyto prvky uplatňovaly až do novověku. Raný středověk, který stojí na přelomu mezi antikou a středověkem, byl dosud v tomto ohledu přehlížené období a nálezy byly zpravidla publikovány samostatně, bez analogií.

Kompletní brně z tohoto období jsou spíše vzácné. Častěji nacházíme samostatné kroužky či fragmenty úpletů, které čítají několik jednotek až desítek kroužků. Takové fragmenty jsou obvykle interpretovány tak, že ač mohly původně pocházet z kroužkových zbrojí, byly následně využity jako ochranné amulety či talismany (Tweedle 1992: 1003). Ochranné předměty přitom mohly mít v době uložení statut starožitnosti – například lamely, které byly uloženy v dětském hrobě z Prušánek (velkomoravské období), se datují do 2. století a mohly být získány v římské pevnosti u Mušova (Bernart 2013: 93).


Katalog

Rusko a Ukrajina

V 8. sálu Státního historického muzea (GIM) v Moskvě je uložena srolovaná kroužková zbroj, která je vystavena spolu s předměty řazené ke kultuře Chazarského kaganátu v 7.11. století. Brň je součástí tzv. Satanovského sbírky, která byla darována muzeu roku 2008. Podle Sergeje Kainova, pracovníka muzea, je původ zbroje neznámý, ale nejpravděpodobněji pochází z Přikubání. Na spodním okraji zbroje si můžeme povšimnou tří řad „mosazných“ kroužků, které také kopírují rozparek. Vnější průměr kroužků této zbroje činí 7 mm. Za informace o zbroji, kterou jsem měl možnost vidět na vlastní oči, jsem vděčný Sergeji Kainovovi.

zbroj1
zbroj2
zbroj4

Dmitrijev ve své práci zmiňuje brň z mohylníku Djurso, jejíž součástí jsou též pásy ze slitiny mědi (Dmitrijev 2003: 204). Tato zbroj, sestávající z fragmentárně zachovaného kusu, pochází z bohatě vybaveného hrobu 13 a obrazově byla poprvé publikována roku 2021 (Malyšev 2021: 30-1). Z dostupné fotografie není možné stanovit umístění, šíři nebo orientaci neželezných kroužků, ale textový popis souhlasí s přítomností kroužků ze slitiny mědi. Je zřejmé, že se nejedná o část barmice, neboť tato je v hrobu rovněž zachována, a to takřka v úplnosti. Hrob je datovatelný k přelomu 8.-9. století či na počátek 9. století.

Fragment brně z Djursa. Zdroj: Malyšev 2021: 30.

Jako další si uvedeme pozůstatky závěsu přilby, který nalezl V. I. Sizov roku 1885 ve velké mohyle (č. 20) v Gnězdovu, dnes nazývané též mohyla Ц-41/Сиз-1885 (Kirpičnikov 1971: kat. č. 8). Mohyla je datována do 3. čtvrtiny 10. století. Úplet obsahuje kroužky s průměrem 10-11 mm a tloušťkou drátu 1,8×1,5 mm. Barmice je podél tří stran (nikoli však na samotném okraji) zdobena širokými pásy tvořenými kroužky ze slitiny mědi s obsahem Cu 86% (Kainov 2019: 194; Kainov – Ščedrina 2021: 159-161). Nejdelší, horizontální pás je tvořen šesti řadami. Kirpičnikov na jiném místě hovoří o neželezných lemech také v mohyle Дн-86/Серг-1901 (Kirpičnikov 1971: kat. č. 12), což je nepravdivá informace – všechny neželezné kroužky z gnězdovských mohyl pocházejí právě z hrobu Ц-41/Сиз-1885.

Fragment kroužkového úpletu z Gnězdova (č.20).
Zdroj: Kainov – Ščedrina 2021: Рис. 4.1.

Čtvrtý příklad byl nalezen v letech 18723 D. Samokvasovem ve slavné „Černé mohyle“ u Černihova (Kirpičnikov 1971: kat. č. 17; Samokvasov 1908: 197201; Samokvasov 1916: 10). Tato mohyla se datuje do 60. let 10. století. Podle Samokvasova byly v mohyle kromě mečů, přileb a picích rohů nalezeny také fragmenty dvou kroužkových zbrojí, přičemž u fragmentů druhé zbroje „jsou patrné měděné kroužky“ (Samokvasov 1908: 198). Fragmenty obsahující měděné kroužky (kat. č. 3265) se skládají jen z několika málo řad a jsou zpečené dohromady.

černá-mohyla-zbroj

Fragmenty kroužkové zbroje s měděnými kroužky, kač. č. 3265.
Zdroj: Samokvasov 1916: 9.

Poslední dva východoevropské nálezy pochází z Novgorodu. První z nich sestává ze dvou kusů, které byly nalezeny ve vrstvě datované do konce 11. či začátku 12. století (Arcichovskij 1949: 174, Ris. 13ab; Kirpičnikov 1971: 13, kat. č. 26). Jeden z kusů má rozměry 18 × 5 × 8 cm. Všechny kroužky jsou nýtované a mají průměr 10 mm. Menší část kroužků je železná, zbytek tvoří „měděné“ kroužky, které jsou uspořádány do lemu o šířce 4 řady. O dalším nálezu, který pochází z 11. století a který je lemován jednou řadou kroužků ze slitiny mědi, informuje badatel Jevgenij Avdejenko (Avedejenko 2015).

novgorod-zbroj

Fragmenty kroužků z Novgorodu. Zdroj: Arcichovskij 1949: 175, Ris. 13ab.

Fragmenty kroužků z Novgorodu. Zdroj: Avedejenko 2015.

Česká republika a Slovensko

Součástí svatovítského pokladu střeženého v Praze je kromě jiného přilbice a kroužková zbroj. Nedávné výzkumy prokázaly, že nejstarší části těchto artefaktů pocházejí z 10. století (Bernart  Bravermanová Ledvina 2014). Ke kroužkové zbroji přináleží tzv. pláštík, obdélníkový pruh pletiva, jehož horní část – „stojací límec“ o rozměru 50×7,5 cm – je lemována třemi řadami zlatých kroužků (Schránil 1934). Na samotném vrcholu límce se nachází jedna řada železných kroužků, která navazuje na zlaté kroužky. Detailní rozbor potvrdil, že límec je složen ze stejných kroužků jako brň, ale odlišuje se od zbytku pláštíku. Badatelé (Bernart – Bravermanová Ledvina 2014: 180181) předpokládají, že límec mohl být ze všeho nejdříve stojacím límcem u kroužkové zbroje, ze které byl posléze, snad kolem roku 1000, sňat a byl využit jako závěs na přilbici, kde byl uchycen řadou železných kroužků, které navazují na zlaté lemování. V době, kdy byl z přilby odebrán držák závěsu (tvořený přehnutým stříbrným plíškem), se stala barmice nefunkční a našla uplatnění jako základ pláštíku, ke kterému byla dopletena větší část do podoby, kterou vidíme dnes. Prakticky identické složení má i křížový úplet lemovaný zlatými kroužky, který je v současné době součástí praporu sv. Jiří. Podle badatelů se tento kroužkový křížek původně nacházel na praporci sv. Václava, a náleží do nejstarší vrstvy pokladu (Bernart 2010: 68).

St_Wenceslas_chainmail_2

Pláštík s „límcem“ odděleným zlatým lemem.
Zdroj: Schránil 1934: Tab. XVII.

vaclav-limec

Detail límce se zlatým lemováním.
Zdroj: Bernart 2010: obr. 37.

prapor-jiri


Úplet ve tvaru kříže na praporci sv. Jiří.
Zdroj: Fototéka Pražského hradu, Jan Gloc.

Největší soubor raně středověkého pletiva z území bývalého Československa pochází z Mikulčic. Bohužel řada fragmentů roku 2007 shořela v mikulčickém depozitáři spolu s dokumentací, a proto máme v současné době k dispozici pouze omezené množství. Jeden z fragmentů, nalezený ve vrstvách velkomoravského horizontu při výzkumu části sídliště severozápadně od pátého kostela, je složený z „bronzových“, zřejmě též pozlacených kroužků (Bernart 2010: 7071; Kavánová 2003: 238239). Fragment je drobný; na výšku má pouze čtyři řady. Velmi podobný nález byl roku 2020 učiněn při kontrolovaném detektorovém průzkumu hradiště Dřevíč, který čeká na své publikování.

mikulčice


Fragment bronzových (pozlacených?) kroužků z Mikulčic.
Zdroj: Kavánová 2003: 234, Obr. 40:9.

Další zástupce byl nalezen na velkomoravském hradišti Bojná I, jehož zánikový horizont spadá do počátku 10. století (Bernart 2010: 73–74; Kouřil 2014: 330, Pieta 2015: 27, Obr. 15:5, Obr. 17:2). Na tomto hradišti bylo nalezeno několik kroužkových fragmentů, z nichž jeden je zdoben pěti řadami „mosazných“ či „bronzových“ kroužků. Všechny neželezné kroužky jsou nýtované a dosahují vnějšího průměru 9 mm. Osobní ohledání naznačilo, že neželezné kroužky se zdají být snýtovány železnými nýtky. Podle současné interpretace byl tento fragment součástí závěsu přilby, která byla na hradišti objevena.

bojna

Fragment s „bronzovými“ kroužky, Bojná I.
Zdroj: Pieta 2015: 31, Obr. 15:5.

bojná2

Fragment s „bronzovými“ kroužky, Bojná I.
Zdroj: Bernart 2010: 73, obr. 44.

Detail neželezných kroužků z Bojné. Autor: Matouš Jakubec a Tomáš Vlasatý.

Švédsko

Mezi nejlépe zdokumentované pletivo s neželeznými kroužky jednoznačně patří fragmenty nalezené v hrobu č. 14 z gotlandské lokality Slite (SHM 23248:14). Dva oddělené kousky, čítající dohromady 20×5 řad, mají lem z „měděných“ kroužků, které tvoří dvě boční řady (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 261:78; Thunmark-Nylén 2000: 577; Tweedle 1992: 1185, Fig. 589lm). Zdá se, že jednalo o vertikální lem, ne nepodobný okraji rukávu. Železné kroužky dosahují průměrů 8,59 mm, zatímco neželezné kroužky 8,158,76 mm. Vnější řada neželezných kroužků je nýtovaná a je vyrobena z oválného drátu, který má tloušťku 1,1 mm. Otvory pro nýtky jsou v neželezných kroužcích zhruba 1 mm široké, mírně oválné a kónické. Nýtky jsou železné. Druhá řada neželezných kroužků je solidní; kroužky mají průměr materiálu 1,7×1,2 mm. Na svých vnějších obvodech jsou neželezné kroužky opatřeny drážkou.

gotland

Fotografie fragmentů ze Slite. Zdroj: Thunmark-Nylén 1995: Abb. 261:78.

gotland-rentgen

Rentgen fragmentů ze Slite. Zdroj: Tweedle 1992: Fig. 589lm.

Druhý a méně známý švédský nález pochází z tzv. Černé země v Birce (SHM 5208:30), kde byl objeven H. Stolpem v letech 18711873. Jedná se o fragment čítající 15 kroužků o průměru 7,5 mm. Z obrázků je patrné, že fragment sestává z 11×3 řad, přičemž středové kroužky jsou nýtované bronzovými nýtky, zatímco okrajové působí solidnějším dojmem a nenesou známky nýtů. Do dnešního dne nebyl tento fragment publikován.

birka-zbroj


Fragment bronzových kroužků z Birky. Zdroj: katalog SHM.

Německo

V pevnosti holštýnského Oldenburgu / Starigradu bylo nalezeno celkem 5 různých pletiv (Kempke 1991: 4144, 77, Abb. 2326). Tři z nich sestávají z „bronzových“ kroužků. První fragment (kat. č. 149), datovaný do 9. století, se skládá z jedenácti kroužků uspořádaných do sedmi řad. Zřejmé je střídání řad nýtovaných kroužků a řad solidních kroužků. Kroužky mají průměr 89 mm při tloušťce drátu 1 mm a dohromady váží 3 gramy. Druhý fragment (kat. č. 150), datovaný do 11. či 12. století, sestává z devíti kroužků uspořádaných do tří řad. Všechny kroužky jsou nýtované, mají průměr 1011 mm při tloušťce drátu 1 mm. Váha druhého fragmentu činí 4 gramy. Třetí pletivo (kat. č. 151), datované k roku 1000, se skládá ze dvou fragmentů – první čítá 16 kroužků uspořádaných do deseti řad, druhý obsahuje 15 kroužků uspořádaných do tří řad. Všechny kroužky jsou nýtované, mají průměr 6 mm při tloušťce drátu 1 mm. Některé kroužky jsou vyrobeny z drátu kruhového průřezu, jiné jsou vyrobené spíše z plochého drátu. Celková váha činí 6 gramů.

starigrad_149

Fragment č. 149, Oldenburg / Starigrad. Zdroj: Kempke 1991: Abb. 23:4, 26:1.

starigrad_150

Fragment č. 150, Oldenburg / Starigrad. Zdroj: Kempke 1991: Abb. 23:3, 26:2.

starigrad_151

Fragment č. 151, Oldenburg / Starigrad. Zdroj: Kempke 1991: Abb. 23:12, 26:3.

Další fragment pletiva byl nalezen roku 2015 jižní části archeologicky zkoumané plochy na mysu Arkona (Ruchhöft 2018: 112, Abb. 139-140). Fragment je silně zkororodovaný. Na jeho okraji se nachází nejméně jedna řada kroužků ze slitiny mědi, která je chycena pomocí větších železných kroužků. Inventární číslo předmětu je ALM 2015/301, 112.


Fragment pletiva objevený roku 2015, mys Arkona. Zdroj: Ruchhöft 2018: Abb. 139.

Archeologický průzkum sídliště v Ralswieku vydal fragment pletiva, který je zhruba 4-5 řad široký a který je vyrobený ze slitiny mědi (Herrmann 2005: 155, Abb. 172e). Předmět je v literatuře označen jako Obj. 125/17 C a má inv. č. 81/0022.


Fragment pletiva z lokality Ralswiek. Zdroj: Herrmann 2005: Abb. 172e.

Maďarsko

Roku 1980 byl v lokalitě Fenékpuszta nalezen avarský hrob (1980/2) z 6.7. století, ve které byly nalezeny zoxidované „bronzové“ kroužky (Straub 1999: 182, 2. kép 5, 3. kép 5). Umístěny byly na levé části pánevní kosti pod úrovní opaskové přezky. Pletivo tvoří 5 fragmentů propojených kroužků a 6 fragmentů samostatných kroužků. Jedná se o kombinované pletivo složené z nýtovaných a solidních kroužků, průměr kroužků je 12 mm. Počet řad není možné stanovit, ale zdá se, že nejdelší fragment čítá kolem 8 řad.

fenekpuszta

Fragmenty pletiva z maďarské Fénekpuszty. Zdroj: Straub 1999: 182, 2. kép 5.

fenekpuszta2

Fragmenty pletiva z maďarské Fénekpuszty. Zdroj: Straub 1999: 182, 3. kép 5.

Velká Británie

Při vykopávkách v městské části Coppergate v Yorku byla roku 1982 nalezená tzv. přilba z Coppergate (Tweedle 1992: 851), vůbec nejzachovalejší anglosaská přilba. Je datovaná do 8. století. Je vybavena kroužkovým závěsem, který v současném stavu čítá 1947 kroužků uspořádaných do 28×81 řad (Tweedle 1992: 999). Řady nýtovaných a solidních kroužků se střídají. Kroužky mají vnější průměr ca. 8 mm při tloušťce drátu ca. 1 mm. Závěs byl uchycený do držáku (tvořeného přehnutým mosazným plíškem) pomocí řady zavíraných kroužků ze slitiny mědi, které byly průměrně větší (88,5 mm) a masivnější (1,21,4 mm) než kroužky na zbytku pletiva. Další tři neželezné kroužky byly nalezeny na spodním okraji závěsu, kde přečnívají linii železných kroužků – je tedy možné, že závěs byl dříve opatřen nejen vrchním, ale též spodním lemem, či tento nebyl nikdy dokončen.

coppergate1

Detail držáku barmice s kroužky ze slitiny mědi, přilba z Coppergate.
Zdroj: Tweedle 1992: 994, Fig. 454.

coppergate2

Kroužkový závěs přilby z Coppergate. Zdroj: Tweedle 1992: 934, Fig. 402.

coppergate3

Detail neželezných kroužků na spodním okraji závěsu, přilba z Coppergate.
Zdroj: Tweedle 1992: 1010, Fig. 469.

Dánsko

V letech 2009-10 byl na dánské lokalitě Aarhus Bispetorvet nalezen fragment zbroje, datovaný do konce 10. století (Pind 2012). Fragment měřící 5 × 3,5 cm zachovával 3 kroužky ze slitiny mědi, které představovaly dekorativní okraj. Železné kroužky mají vnější průměr 8,5 mm, zatímco kroužky ze slitiny mědi 7 mm. Lars Krants Larsen z Muzea v Moesgårdu nám sdělil, že tloušťka použitého drátu je blízká 0,8-1 mm, avšak nemůže být z důvodu špatného zachování stanovena (Vlasatý 2020).

Fotografie kroužkových fragmentů z lokality Bispetorvet. Pind 2012: Fig. 5.

Bulharsko

Jedním z nejpozoruhodnějších raně středověkého kroužkového pletiva je kroužková zbroj nalezená v lokalitě Mihailovo, Stara Zagora v Bulharsku (Zlatkov 2014). Zbroj je datována do období 10.-12. století a je kompletně vyrobena z mosazných kroužků, které jsou postříbřeny (Cu – 69.16%, Ag – 16.3%, Zn –11.99%, Hg – 1.40%, Pl – 0.85%, Ni – 0.48%). Použité kroužky patří, spolu s kroužky svatováclavské zbroje, k nejmenším známým z raného středověku (vnější průměr 4,7-5,5 mm). Tloušťka drátu 0,5-1 mm. Velikost: 75 × 47 cm, délka rukávu 16 cm, váha 4,201 kg. Zbrojí podobného druhu může být nález uložený v řeckém klášteře Iviron, o němž referuje D’Amato (2012: 54), podle něhož kroužky nesou známky pozlacení; tento údaj je třeba v budoucnu ověřit.

Zbroj z lokality Mihailovo, která je kompletně vyrobena z postříbřené mosazi.
Zdroj: Zlatkov 2014: 133.



Shrnutí

V katalogu jsme byli schopni shromáždit celkem 21 různých evropských pletiv z období 6.12. století, která jsou zhotovena z neželezného kovu. Materiálem je často slitina mědi (proto označení měď, mosaz, bronz), vzácněji zlato. Lze předpokládat, že slitina mědi nejvíce odpovídá naší definici mosazi. Ať již u víceméně kompletních úpletů nebo u fragmentů, neželezné kroužky tvoří 110 řad, které mohly sloužit jako ozdobné lemy či pruhy u límců, rukávů a spodních okrajů kroužkových zbrojí, závěsů u přileb či praporců. Podobná tendence se nachází také mimo Evropu, jak můžeme vidět u kroužkového pletiva z altajského nálezu Balyk-Sook (8.9. století), kde je závěs přilby zdoben několika pruhy „bronzových“ kroužků (viz Kubarev 1997). Nadto z anglického Sutton Hoo známe nálezy železných kroužků, které byly snýtovány „měděnými“ nýtky (Evans 1994: 41). Fragmentární povaha svědčí o častém využití těchto kusů pletiv k symbolickým a ochranným účelům. Řídké doklady o používání kroužků z různých materiálů lze nalézt také v ikonografii (NAL 1390, 7v) či písemných pramenech: „Někteří zhotovují ochranu hrudi, zejména brně ze železa a zlata“ (Dudo: Tři knihy o způsobech a činech prvních normanských vévodů II:2, ed. Lair 1865: 142).

sv_albin


Kroužková zbroj a závěs s oranžovými kontrastními lemy.
Zdroj: Obrazy z života svatého Albína z Angers (NAL 1390), 7v, 10501150.

Kroužkové brnění v raném středověku představovalo velmi nákladnou součást výzbroje, jejíž nákladnost vycházela z neobyčejné pracné výroby, která vyžadovala zhotovení kroužků z drátu o síle 0,71,5 mm, obdélného nebo okrouhlého průřezu, jejich děrování, nýtování, svařování a ražení z plechu. Pro zhotovení jedné košile bylo zapotřebí až 100 tisíc kroužků a zhruba 1000 pracovních hodin, a tímto způsobem zhotovená zbroj, chránící trup po lokte a stehna, nebyla obvykle těžší 10 kg (Kirpičnikov 1971: 13; Kola – Wilke 2000: 63; Pleiner 2002: 78). Experimenty ukázaly, je možné vyrobit plnohodnotnou kroužkovou košili o váze 4,5 kg při obvodu 140 cm a délce 95 cm. Důležitým závěrem této práce je poukázání na množství dochovaných brní, mezi kterými – na rozdíl od obecného přesvědčení – evidentně byly kvalitativní rozdíly, které spočívaly ve výrobě na míru, použitém materiálu, hustotě, absorpční schopnosti a dodatečných úpravách, které umocňovaly velkolepý vzhled. Dovolím si menší analogii ze současnosti: cena sériově vyráběné, funkční neprůstřelné vesty začíná kolem 10 tisíc korun, zatímco nejdražší zakázková vesta, kterou jsem byl schopen dohledat, je zdobena černými diamanty a stojí 65 milionů korun. Ve světle tohoto uvažování považuji ozdobné lemy z neželezných kroužků za známku kroužkové zbroje vyšší kvality. Názorným příkladem může být svatováclavská zbroj, která nejenže mohla disponovat límečkem zdobeným zlatem, ale její kroužky patří mezi ty nejdrobnější (vnější průměr 67 mm při tloušťce drátu 0,81 mm). Fragmenty z Gnězdova či Černé mohyly byly nalezeny v kontextech královsky vybavených hrobů, které vynikají i při srovnání s jinými mohylami. Ozdobné lemy však nemusely být pouze záležitostí lepšího vzhledu – na počátku 21. století zaměstnanci britských Královských zbrojnic pracovali teorií, že neželezné pletivo bylo umisťováno tam, kde se nejvíce hromadil pot. Tuto teorii se pokusili potvrdit namáčením zbrojí. Výsledky zůstávají dodnes nepublikované.

peter1


Přilba s lemovaným kroužkovým závěsem. Výroba: Peter Kocúr.

peter3

 Lemovaný kroužkový závěs. Výroba: Peter Kocúr.

peter2

Lemovaná kroužková košile. Váha: 4,5 kg. Výroba: Peter Kocúr.

sergei1

Lemovaný kroužkový závěs. Výroba: Sergej Simunin, Kvetun.

sergei2

Přilba s lemovaným kroužkovým závěsem. Výroba: Sergej Simunin, Kvetun.

sergei3

Přilba s pruhovaným kroužkovým závěsem podle nálezu z Balyk-Sook.
Výroba: Sergej Simunin, Kvetun.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Literatura

Dudone Sancti Quintini : De moribus et actis primorum Normanniæ ducum, ed. Jules Lair, Caen 1865.

Arcichovskij 1949 = Арциховский А. В. (1949). Раскопки восточной части дворища в Новгороде // Материалы и исследования по археологии СССР. № 11. М.; Л., С. 152–176.

Avdejenko 2015 = Боевые наголовья Новгорода. In: YouTube.com [online]. [2020-10-08]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=CMOXyDEeNlY.

Bernart, Miloš (2010). Raně středověké přílby, zbroje a štíty z Českých zemí, Praha: Univerzita Karlova.

Bernart, Miloš (2013). Raně středověká lamelová zbroj z lokality Horné Plachtince. In: Zborník Slovenského národného múzea, Roč. 107, č. 23, Bratislava, s. 9196.

Bernart, Miloš  Bravermanová, Milena  Ledvina, Petr (2014). Arma sancti Venceslai: nová zjištění o přilbě, zbroji a meči zv. Svatováclavské. Miloš Bernart, Milena Bravermanová, Petr Ledvina. In: Časopis Společnosti přátel starožitností, Roč. 122, č. 3, s. 179182.

Evans, Angela Care (1994). The Sutton Hoo Ship Burial, London.

D’Amato, Raffaele (2012). Byzantine Imperial Guardsmen 925–1025: The Tághmata and Imperial Guard, Oxford.

Dmitrijev 2003 = Дмитриев, А. В. (2003). Могильник Дюрсо – эталонный памятник древностей V–IX вв. // Крым, Северо-Восточное Причерноморье и Закавказьев эпоху средневековья IV–XIII века. Отв. ред. Т. Н. Макарова, С. А. Плетнева, Москва, 200–206.

Herrmann, Joachim (2005). Ralswiek auf Rügen. Die slawisch-wikingischen Siedlungen und deren Hinterland. Teil III – Die Funde aus der Hauptsiedlung, Schwerin.

Kainov 2019 = Каинов, Сергей Юрьевич (2019). Сложение комплекса вооружения Древней Руси X – начала XI в. (по материалам Гнёздовского некрополя и поселения). Диссертация на соискание ученой степени кандидата исторических наук Том I, Москва.

Kainov – Ščedrina 2021 = Каинов С.Ю. – Щедрина А.Ю. (2021). Кольчужный доспех и кольчужные кольца из раскопок Гнёздова // Труды Государственного исторического музея 215, Москва, 157-187.

Kavánová, Blanka (2003). Mikulčice – pohřebiště v okolí 12. kostela. In: N. Profantová – B. Kavánová (ed.): Mikulčice – pohřebiště u 6. a 12. kostela, Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 22, Brno, s. 211413.

Kempke, Torsten (1991). Starigard/Oldenburg. Hauptburg der Slawen in Wagrien, 3. Die Waffen des 8. – 13. Jahrhunderts, Neumünster.

Kirpičnikov 1971 = Кирпичников А. Н. (1971). Древнерусское оружие: Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX—XIII вв., АН СССР, Москва.

Kola, Andrzej – Wilke, Gerard (2000). Mosty sprzed tysiąca lat. Archeologiczne badania podwodne przy rezydencji pierwszych Piastów na Ostrowie Lednickim, Toruń.

Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Archeologický ústav AV ČR, Brno.

Kubarev, Gleb V. (1997). Der Panzer eines alttürkischen Ritters aus Balyk-Sook. In: Eurasia Antiqua 3, s. 629645.

Malyšev 2021 = Малышев, А. А. (2021). Могильник Дюрсо. Каталог, Часть I, Москва.

Pieta, Karol (2015). Včasnostredoveké mocenské centrum Bojná – výskumy v rokoch 2007–2013 [Early medieval center Bojná – excavations in 2007–2013]. In: K. Pieta – Z. Robak (ed.): Bojná 2 – Nové výsledky výskumov včasnostredovekých hradísk, Nitra, s. 9–49.

Pind, L. H. (2012). Ringbrynje fra Aarhus. In: KUML 2012. Årbog for Jysk Arkæologisk Selskab, 171-184.

Pleiner, Radomír (2002). Metalografický výzkum velkomoravské kroužkové zbroje z Břeclavi-Pohanska. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, M vol. 7, s. 7781.

Ruchhöft, Fred (2018). Arkona – Glaube, Macht und Krieg im Ostseeraum, Schwerin.

Russell Robinson, H. (1975). Armour of Imperial Rome, London.

Samokvasov 1908 = Самоквасов, Д.Я. (1908). Могилы Русской земли, Москва.

Samokvasov 1916 = Самоквасов, Д.Я. (1916). Могильные древности Северянской Черниговщины, Москва.

Schránil, Josef (1934). O zbroji sv. Václava. In: Svatováclavský sborník na památku 1000. výročí smrti knížete Václava svatého. I – Kníže Václav svatý a jeho doba, Praha, s. 159172.

Sizov 1902 = Сизов В. И. (1902). Курганы Смоленской губернии I. Гнездовский могильник близ Смоленска. Материалы по археологии России 28, Санкт-Петербург.

Straub, Péter (1999). Újabb adalék a Keszthely-kultúra eredetéhez egy fenékpusztai sír kapcsán. – Ein neuer. Beitrag zum Ursprung der Keszthely-Kultur anhand eines Grabes von Fenékpuszta. In: Zalai Múzeum 9, s. 181–193.

Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands I : Abbildungen der Grabfunde, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Tweedle, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.

Vike, Vegard (2000). Ring weave : A metallographical analysis of ring mail material at the Oldsaksamlingen in Oslo, Oslo [vysokoškolská práce]. Dostupné z: http://folk.uio.no/vegardav/brynje/Ring_Weave_Vegard_Vike_2000_(translated_Ny_Björn_Gustafsson).pdf.

Vlasatý, Tomáš (2020). Fragmenty kroužkového pletiva z Dánska. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/fragmenty-krouzkoveho-pletiva-z-danska/.

Wijnhoven, Martin (2015). All that Glitters is not Gold: Copper-Alloy Decoration in Roman Mail Garments. In: ARMA 14, no. 2, 22-27.

Wijnhoven, Martin (2022). European Mail Armour. Ringed Battle Shirts from the Iron Age, Roman Period and Early Middle Ages, Amsterdam.

Zlatkov, Metodi (2014). Silver-coated chain mail shirt from Stara Zagora district. In: Tsar Samuil ( † 1014) in battle for Bulgaria, Sofia, 133-135.

2 komentáře

  1. All the replicas of the Balyk Sook mail I’ve seen have the broad stripes of brass and Iron rings, all the same size. My interpretation of the articles I have read is that it is a larger welded iron ring connected to smaller riveted brass rings making single ring width stripes. What are your thoughts?

Napsat komentář: Tomáš Vlasatý Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *