V březnu roku 2020 jsem byl upozorněn na zajímavý nález dánské peněženky z 11. století, který dosud stál v ústraní a kterému nebyla věnována větší pozornost. Tento krátký článek přinese základní informace k celému nálezu a dosavadní pokusy o rekonstrukce.
Okolnosti nálezu a jeho obsah
Jedné neděle roku 1853 se nejmenovaný pracovník cihelny z dánského Tåsinge vydal za doprovodu svých přátel na tehdy neobydlený ostrov Iholm, který leží v svendborském průlivu mezi ostrovy Fyn a Tåsinge. Při procházce svou holí ničil krtince, když tu v jednom z nich spatřil kovové odlesky. Krtinec rozryl a nalezl 15 mincí, které z obavy z neštěstí a nemoci opět zahrabal, umyl se a odjel domů. Nálezce se o objevu zmínil svému mistru cihláři, který se na ostrov vydal s jeho majitelem a místo, nacházející se uprostřed malého ostrova, důkladně ohledali v okruhu zhruba 4 metrů a do hloubky 1 metru. V hloubce 20-25 cm pod povrchem nalezli stříbrný poklad, který byl uchován v koženém pouzdře, a další stříbrné předměty byly objeveny v okruhu 30 cm. Poklad byl vyzvednut a předán Národnímu muzeu v Kodani (Grundtvig 1948: 170; Skovmand 1942: 90, Kat. č. 32).
Hlavní část pokladu sestávala z 475 mincí, přesněji 3 dánských, 1 norské, 17 švédských, 238 anglosaských, 10 nizozemských, 163 německých, 2 karolinských, 8 českých, 1 byzantské, 1 perské, 27 kufických a 2 polotovarů mincí (Erslev 1875: 119-120; Hauberg 1900: 165, Kat. č. 45; Malmer 1966: 269, Kat. č. 43). Duczko informuje, že součástí pokladu jsou dva přívěšky s vířivými motivy (Duczko 1989: 18). Kromě nich byly v pokladu nalezeny tři fragmenty náhrdelníků (Hårdh 1996: 48, 191), čtyři celé náramky a ingoty (Nationalmuseet 2020; Trap 1923: 706). Roku 1989 bylo v okolí místa nálezu objeveno dalších 100 mincí a stříbrných úlomků (Nationalmuseet 2020), takže celkový počet čítá zhruba 590 kusů stříbra. Datace pokladu směřuje do 1. čtvrtiny 11. století, obvykle se hovoří o datování k roku 1010 (Nationalmuseet 2020; Trap 1957: 711). Katalogové číslo pokladu, který je částečně vystavený v kodaňském Národním muzeu (místnost 23), je C NM 13594-608, C. 1837. Místo nálezu bývá označeno také jako Yholm, Bregninge, Svendborg, Svendborgsund, Tåsinge či Taasinge.
Dostupná literatura se vždy věnovala numismatickým výpovědním možnostem (kromě výše zmíněných také Brøndsted 1938: 382; Galster 1980: 65; Rasmusson 1937: 125-6; Schive 1865: 13; Wahlstedt 1930: 23, 28), přičemž fragmenty kůže zůstaly literaturou takřka nepovšimnuty. Následující kapitola proto bude věnována popisu kožených fragmentů.
Pozůstatky peněženky a rekonstrukce
Není však všechno stříbro, co se třpytí! Peněženka, v níž se poklad nacházel, byla neméně cenným předmětem, a byla hodnou uložení pokladu. Tvoří ji dva kožené fragmenty, dle nejnovějších poznatků z kůže turovitého či jelenovitého zvířete (Brandt et al. 2022), přičemž jeden je částí kapsy peněženky a druhý je našitou aplikací, která byla pozlacena zlatou fólií (Nationalmuseet 2020; Mannering 2017):
- fragment 1: kus kůže o rozměrech cca 6 × 4 cm, který tvoří cíp peněženky, přičemž strana, která je vystavena v muzeu jako pohledová, představuje její vnitřní kapsu skládací peněženky. Dvě boční strany tvořící cíp jsou opatřeny otvory, skrze které byl fragment přišit k druhé, nosné vrstvě. Vrchní část fragmentu a vrcholek cípu jsou odtrženy. Dominantou fragmentu pak je půlkruh otvorů, který sloužil k našití původně kruhové aplikace. Tato aplikace byla umístěna ve středu šířky předmětu, přičemž odsazení od bočních stran bylo menší, než-li odsazení od cípu. Zda peněženka měla jednu nebo dvě proti sobě stojící kapsy, není známo, ale obě varianty jsou možné. Peněženka v původním stavu zřejmě přesahovala šířku 6 cm, přičemž původní délku neznáme, avšak vzhledem ke stovkám kusů stříbra mohla nabývat poměrně velkých rozměrů. Nejbližší kontextovou i tvarovou analogií, která používá našívanou aplikaci, je nález z holandského Roswinkelu, datovaný do konce 9. století (Pleyte 1883; Gräslund 1984: Abb. 16.2). Tuto skládací peněženku tvoří nosná vrstva, na kterou je našitá kapsa složená ze tří dílů a která je dozdobena našitou koženou aplikací, a sloužila k uložení pokladu – 144 stříbrných mincí a jedné zlaté mince, která byla uložena v malé dřevěné krabičce (osobní diskuze s Bertem Tessensem). Dalšími příklady skládacích peněženek je 24 peněženek z Birky (Gräslund 1984: 143-6), peněženka ze Sigtuny (Sigtuna Museum 2019), drobná čtyřdílná peněženka z norského Bringsverdu (C23116; Rolfsen 1981: 117) a drobná peněženka z norského hrobu Evebø z 5. století (B4590). Přítomnost cípu u nálezu z Iholmu nenasvědčuje tomu, že by nález přináležel k dvojdílným brašnám s integrální koženou průvlečkou, mezi které patří například nálezy z Elisenhofu (Grenander-Nyberg 1985: 234, 247, Taf. 76) a Hnězdna (vlastní pozorování). S velkou mírou pravděpodobnosti můžeme vyloučit i přináležitost k brašnám s kovovými komponenty.
- fragment 2: kožená aplikace původně o kruhovém tvaru. Průměr této aplikace mohl být kolem 3-4 cm. Aplikace byla tvořena propletencem s obroučkou, přičemž na okraji obroučky se nacházejí otvory pro stehy. Pletenec byl zřejmě tvořen dvěma díly, které byly vůči sobě kolmé, přičemž jeden díl sestával z obroučky a pruhů propojující její obě strany, zatímco druhý měl volné konce, jež byly pruhy propleteny, zasunuty pod obroučku a prošity spolu s obroučkou. Přesná rekonstrukce propletence v tento okamžik není možná a je nutné počkat na detailní analýzu a publikování v tisku. Nicméně je možné nalézt podobné motivy na přívěšcích a textilních aplikacích ve vikinském Švédsku. Kožená aplikace byla pozlacena fólií, která je dodnes patrná. Nejbližší analogii této výzdobné metody můžeme nalézt v Birce, kde jsou všechny díly skládacích peněženek protkávané pozlacenými koženými proužky (Gräslund 1984: 143-6). Blízko nálezům z Birky stojí kožené víko brašny z franského hrobu č. 10 v Kolíně-Müngersdorfu, které je protkávané dráty ze slitiny mědi (Fremensdorf 1955: 93, 137, Taf. 92.1-2). Pozlacenou kůži je možné najít také na dřevěné pochvě nože bojovníka z Pražského hradu (Borkovský 1939-46: 127). Pozůstatky zlacené kůže, možná pocházející z polštáře, byly nalezeny v komorovém hrobu 7 ve Pskově (Zubkova – Orfinskaja 2015: 374, Рис. 1). Další fragmenty zlacené kůže pocházejí z hrobuý 295 v Timerevu (Orfinskaja – Zozulja 2020: 124-5). Notker Koktavý zmiňuje, že Karel Veliký nosil pozlacené kožené boty (De Carolo Magno, přel. Thorpe, str. 132).
Zdroj: Mannering 2017.
Zdroj: Nationalmuseet 2020.
Zdroj: Fashioning the Viking Age 2019.
Peněženka z holandského Roswinkelu, která je nejbližší analogií. Zdroj: Gräslund 1984: Abb. 16.2.
Nakolik je nám známo, prozatím vznikly dva pokusy o rekonstrukci, které je záhodno zmínit. První z nich vznikl v dánské dílně Nichols Naturligvis. Jediné, co lze tomuto pokusu vytknout, je velikost aplikace, která oproti originálu zabírá velký prostor, a tvar spodní hrany, která by měla být hrotitější a zřejmě bez řemínku. Obecně vzato tento pokus kopíruje modely z Birky. Dílna velmi aktivně experimentuje s možnými vzhledy původního propletence, který je podle názoru dílny symetrický.
Pokus o rekonstrukci z dílny Nichols Naturligvis.
Druhý pokus vytvořila švédská reenactorka Veronica Wik, která asymetrickou aplikaci namontovala na měšec. Přínosem této rekonstukce je reflektování větší kapacity peněženky, která měla být schopna pojmout několik set kusů stříbra, a také větší odsazení aplikace od okraje, které se více shoduje s originálním nálezem. Ocenit musíme také zapojení mincí a tedy snahu o realistický koncept.
Pokus o rekonstrukci vytvořený Veronicou Wik.
Protože obě verze mají svoje nedostatky, s reenactorem a grafikem Tomášem Cajthamlem jsme připravili dva grafické návrhy, které dle našeho soudu nejlépe nastiňují původní vzhled artefaktu – peněženka je skládací, má pouze jeden řemínek, aplikace zaujímá správný poměr vůči zbytku a odsazení od okrajů respektuje originální kompozici. Předlohou nám byla peněženka z Roswinkelu, kterou považujeme na nejbližší tvarovou analogii. Vzhled aplikace byl převzat z pokusu o rekonstrukci Veroniky Wic, ačkoli jsme si vědomi, že ani jeden z navržených vzhledů není ideální.
Navržené kresebné rekonstrukce peněženky z Iholmu.
Vytvořil Tomáš Cajthaml.
Poděkování a závěr
Peněženka z Iholmu představuje vzácný exemplář, který doplňuje mozaiku měšců, vaků, brašen a peněženek známých z doby vikinské. Pokud jde o nákladnost zdobení, řadí se na přední příčky u tohoto typu nálezů. Jeho hodnota je také v tom, že naznačuje, že zlacení kůže byl rozšířenější fenomén, než se doposud předpokládalo. Jde také zřejmě o první peněženku známou z vikinského Dánska, což ocení především reenactoři zajímající se o tento region, kteří nyní mají možnost přihlédnout k tomuto artefaktu. Toto vše by mělo sloužit jako apel na pracovníky Národního muzea v Kodani, upozorňující na fakt, že peněženka stále nebyla publikována.
Závěrem si dovolím poděkovat dílně Nichols Naturligvis, která mne upozornila na tento nález. Mé díky si zaslouží také Veronica Wik. Na posledním, nejčestnějším místě, bych chtěl vzdát hold Tomášovi Cajthamlovi, který rychle a nezištně vytvořil skvělé grafiky, díky nimž tento artefakt mohou docenit lidé z celého světa.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Bibliografie
Notker Kotkavý : De Carolo Magno. In: Two lives of Charlemagne: Einhard and Notker the Stammerer, přel. Lewis Thorpe, Harmondsworth 1967.
Borkovský, Ivan (1939-46). Hrob bojovníka z doby knížecí na Pražském hradě. In: Památky archeologické 42, 122-131.
Brandt, L. Ø. et al. (2022). Palaeoproteomics identifies beaver fur in Danish high-status Viking Age burials – direct evidence of fur trade. In: PLoS ONE 17(7), 1-14.
Brøndsted, Johannes (1938). Danmarks oldtid, bind 3, København.
Duczko, Władysław (1989). Runde Silberblechanhänger mit punzierten Muster. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:3. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 8–18.
Erslev, Kristian (1875). Roskildes ældste Mønter. Studier til Dansk Mønthistorie. In: Aarbøger for nordisk Oldkyndighed og Historie, København, 117–187.
Fashioning the Viking Age 2019 = Fragment of a leather purse from Yholm. In: Fashioning the Viking Age Project. Navštíveno 19.3.2020, dostupné zde.
Fremersdorf, Fritz (1955). Das fränkische Reihengräberfeld Köln-Müngersdorf, Berlin.
Galster, Georg (1980). Vikingetids møntfund fra Bornholm. In: Nordisk Numismatisk Årsskrift 1977–78, 5–246.
Gräslund, Anne-Sofie (1984). Beutel und Taschen. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 141-154.
Grenander-Nyberg, Gertrud (1985). Die Lederfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. In: Szabo, M. – Grenander-Nyberg, G.- Myrdal, J. (eds.). Die Holzfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. Elisenhof Band 5, Frankfurt – Bern – New York.
Grundtvig, Sven (1948). Danske folkesagn, 1839-83: samling. Danske stedsagn, København.
Hårdh, Birgitta (1996). Silver in the Viking Age: A Regional-Economic Study (Acta Archaeologica Lundensia, Series in 8° Nr. 25), Stockholm.
Hauberg, Peter Christian (1900). Myntforhold og udmyntninger i Danmark indtil 1146, København.
Malmer, Brita (1966). Nordiska mynt före år 1000 (Acta Archaeologica Lundensia, Series in 8° Nr. 4), Lund.
Mannering, Ulla (2017). Skattefundet fra øen Yholm. In: Nationalmuseet – Prehistory. Navštíveno 19.3.2020, dostupné zde.
Nationalmuseet (2020). Udsøgt læderpung med guldtryk. In: Nationalmuseet i København, navštíveno 19.3.2020, dostupné zde.
Pleyte, Willem (1883). Nederlandsche Oudheden van de vroegste tijden tot op Karel den Groote, Leiden.
Orfinskaja – Zozulja 2020 = Орфинская, О. В. – Зозуля, С. С. (2020). Пряденые, плетеные и тканые изделия из могильника Большое Тимерево в собрании Государственного исторического музея // Genesis: исторические исследования 6, 118 – 135.
Rasmusson, Nils Ludvig (1937). Kring de västerländska mynten i Birka. In: Från stenålder till rokoko, studier tillägnade Otto Rydbeck, Lund, 113–135.
Rolfsen, Perry (1981). Den siste hedning på Agder. In: Viking, Vol. 44, 112–128.
Sigtuna Museum (2019). Veckans föremål. In: Sigtuna Museum & Art. Navštíveno 19.3.2020, dostupné zde.
Schive, G. I. (1865). Norges Mynter i Middelalderen, samlede og beskrevne af G. I. Schive: Med Indledning af C. A. Holmboe, Christiania.
Skovmand, Roar (1942). De danske Skattefund fra Vikingetiden og den ældste Middelalder indtil omkring 1150. In: Aarbøger for nordisk oldkyndighed og historie, København, 1-275.
Trap, Jens Peter (1923). Kongeriget Danmark, 4. Udgave, København.
Trap, Jens Peter (1957). Kongeriget Danmark, 5. Udgave : Odense og Svendborg Amt, København.
Wahlstedt, Axel (1930). Den svenska plåtmyntningens historia. In: Numismatiska meddelanden 25, 22-36.
Zubkova – Orfinskaja 2015 = Зубкова, Е. С. – Орфинская, О. В. (2015). Текстиль из камерных погребений Старовознесенского некрополя Пскова // Древнерусский некрополь Пскова X – начала XI в.: В 2 т. Т. 2. Камерные погребения древнего Пскова X в. (по материалам археологических раскопок 2003 – 2009 гг. у Старовознесенского монастыря), СПб., 373–394.
