Úvod
Archeologický materiál týkající se tašek, brašen, peněženek a váčků doby vikinské z území dnešního Švédska je překvapivě rozsáhlý. Můžeme jej rozdělit na:
- užitkové a kovem nezdobené váčky a pouzdra.
Nejméně dvanáct kusů bylo objeveno v Birce, a sice v hrobech Bj 60A, 97C, 526, 759, 838, 839, 886, 943, 955, 966, 1074 a 1151 (Gräslund 1984: 153). Několik váčků a vaků bylo nalezeno na Gotlandu (Thunmark-Nylén 2006: 154-5), přičemž ten nejlépe zachovaný pochází z Grötlingbo (Trotzig 1991: 199-201). Nejméně dva váčky jsou známé z hrobu 12 z Valsgärde (Sénby Posse 2021: 55, 68; Steuer 1997: Abb. 14b). Ze Sigtuny je znám jeden nepublikovaný váček. Jeden váček vyrobený z bobřího ocasu je znám z lokality Långön (Arne 1926; Råhlander 2017). Uvedené váčky běžně sloužily jako pouzdra na hřebeny, křesací soupravy a váhy a závaží. Tento typ nálezů není v Evropě neobvyklý a má četné analogie (např. Groenman-van Waateringe 1984: Taf. 23-4; Kowalska 2019: 284-5; Siegmüller 2010: 177-8).
Příklad váčku. Převzato z Steuer 1997: Abb. 14b.
- skládací peněženky ve tvaru psaníčka.
Z Birky je známo až 25 kusů těchto peněženek, a to z hrobů Bj 503, 523, 543, 709, 710, 715, 717, 724, 727, 731, 746, 750 (2 ex.), 776, 804, 808, 834, 837, 845, 855, 904, 956, 965, 1037 a 1149 (Gräslund 1984: 153). Některé disponují více přihrádkami. Nejzdobnější exempláře jsou protkávané zlacenými koženými řemínky. Jeden protkávaný kus je znám také z dánského Trelleborgu (Vlasatý 2022). Skládací peněženka zřejmě podšitá textilií je známa z norského Gokstadu (Vlasatý 2020a). Z jiných evropských zemí jsou známy i skládací vaky na mince ozdobené našitými aplikacemi z kůže (Vlasatý 2020b; 2024).
Příklad skládací peněženky. Zdroj: Václav Maňha, Ratatosk CRAFT.
- lyrovité peněženky s okrajovým kováním.
Peněženky tohoto druhu jsou známy hned z pěti hrobů z Birky, a sice Bj 229, 368, 798, 949, 958 (Gräslund 1984: 153). Identická peněženka je dále známa z lokality Norra Åbyggeby v Gästriklandu a jedno kování z neznámé lokality ve Skåne (Sörling 1939). Na Gotlandu známe celkem čtyři zástupce tohoto druhu, pocházející z lokalit Slite, Kopparsvik, Hangvar a Stora Förvar (Sörling 1945; Thunmark-Nylén 2006: 154-5). Brašny stejných tvarů známe z Litvy (Nerman 1958: Taf. 36), Lotyšska (Berga 1988: 59; G̦inters 1981: 22-3; Zariņa 1997: 100), Ruska (Koroleva 2016; Krylaszova et al. 2014: 487-9; Nikitina 2013; 2023; Širinskij 1999: 130, 134) a Ukrajiny (Mocja – Skorochod 2020: 174-5). Ve volžské oblasti jsou peněženky těchto tvarů často vyrobeny z bobřího ocasu. Datace peněženek směřuje do 10. století.
Příklady lyrovitých peněženek. Zdroj: Sörling 1939: Fig. 1; 1945: Fig. 3.
- brašny s víkem ozdobeným dělenými kováními.
Tyto kusy známe z nejméně sedmi hrobů z Birky, a to Bj 93B, 154, 716, 731, 904, 943, 956 (Gräslund 1984: 153). Křídlovité kování o víka brašny bylo nalezeno i v Posádce Birky (Hedenstierna-Jonson – Holmquist Olausson 2006: 17, 79). Známá a dobře zachovaná brašna pochází z hrobu 4 z lokality Rösta (Gräslund 1975; Zachrisson 2006). Kování z brašny stejného druhu jsou známy z hrobu 12 z lokality Långön (Zachrisson 2006: Fig. 3). Jedno kování brašny možná pochází i z Pavikenu na Gotlandu (Thunmark-Nylén 1998: Taf. 142.5). Není pochyb o tom, že brašny této kategorie mají východoevropský původ, kde sloužily primárně jako kontejnery na křesací sady. Nejbližší analogie pocházejí z Bulharska, Dánska, Finska, Lotyšska, Maďarska, Polska, Ruska, Rumunska, Slovenska a Ukrajiny, kde jsou datovány zhruba do rozmezí let 920/930-970/980 (Gáll et al. 2018; 2023; G̦inters 1981: 20-1; Ivakin 2011: Рис. 29; Jensen 1993; Kivikoski 1973: Abb. 917, 931; Koperski 2003: 368; Krylaszova et al. 2014; Langó 2007: Fig. 159-160; Novicsihin et al. 2017; Puškina 1996: Cat. no. 320-322; Seljun 2021; Schulze-Dörrlamm 1988: 424; Širinskij 1999; Tereščenko 2012; Virágos 2022). Nicméně musíme zdůraznit, že lokální tradice brašen s okovanými víky se uplatnily ve velké části Evropy a používaly jiné formy kování (např. Galuška 2013: 64-7; Harrison – Ó Floinn 2014: 178-180, 457).
Příklad brašny s víkem ozdobeným dělenými kováními. Zdroj: vikingar.historiska.se.
- brašny s plechovými víky.
Ve Švédsku jsou tyto brašny reprezentovány pouhými dvěma nálezy z hrobů Bj 644 a 819 z Birky (Gräslund 1984: 153). Nejbližší paralely opět pocházejí z území Maďarska, Ruska a Ukrajiny, kde sloužily jako kontejnery na křesací soupravy a byly ukládány do hrobů v letech 920/930-970/980 (Androščuk – Zocenko 2012: 334; Fettich 1937; Gáll et al. 2018; Krylaszova et al. 2014; Nikitina 2013; Nikitina et al. 2022; 2023; Virágos 2022).
Příklad plechového víka. Zdroj: Virágos 2022: 82.
- tašky se dřevěnými madly.
Při podvodním výzkumu přístavu v Birce roku 2014 bylo nalezeno jedno kompletní dřevěné madlo o délce 28,2 cm a maximální tloušťce 0,7 cm a čtyři další fragmenty (Olsson 2017: 516, Fig. 401-5). Další párový nález byl objeven v Sigtuně (Vlasatý 2021). Nejznámější příklady pracovních tašek podobného druhu pocházejí z Haithabu (Schietzel 2014: 265; Ulbricht 1978: Taf. 42.1-2; Westphal 2006: 80, Taf. 59.1-4), Viborgu (Petersen 2005: 407-409, Fig. 24) a Yorku (Morris 2000: 2387-8, 2423, Cat. no. 9142, Fig. 1183).
Příklad pracovní tašky s dřevěnými madly. Autor: Monika Baráková.
Většina nálezů je však fragmentární povahy, která neumožňuje kompletní rekonstrukci. Je typické, že velké množství kusů lze detekovat pouze pomocí kovových doplňků, čili plně organické nálezy, které musely být výrazně četnější, se jeví jako málo zastoupené. Badatelé, kteří mají zájem o jednoduché a dobře zachované kožené brašny a peněženky, proto donedávna musely využívat mimošvédské paralely, jakými jsou peněženky z Elisenhofu (Grenander-Nyberg 1985: 234, 247, Taf. 76; 1993) či Hnězdna (Kurnatowska 2008: 354).
Situace se poněkud změnila roku 2019, kdy muzeum v Sigtuně (Sigtuna Museum & Art) zveřejnilo informaci o nové a poměrně dobře zachované peněžence (Sigtuna Museum 2019a-b; 2024), jež umožňuje rámcovou rekonstrukci. Přestože peněženka doposud zůstává oficiálně nepublikována, museum souhlasilo s naší nabídkou publikace a poskytlo nám veškeré potřebné údaje. Níže přiložený článek, který vzniká se souhlasem zmíněného muzea a jeho pracovníků, si klade za cíl představení nálezu a kontextu jeho nálezu. Součástí je též kapitola o výrobě rekonstrukce, kde se soustředíme zejména na dosažení podobného zdobného ornamentu.
Pozice Sigtuny na mapě Evropy.
Okolnosti nálezu, datace a místo uložení
Peněženka byla nalezena při rozsáhlých vykopávkách v sigtunské lokalitě Trädgårdsmästaren v letech 1988-1990. K objevu došlo u domu č. 368 na pozemku V, avšak není známo, či uvnitř nebo vně domu. Budova o rozměru 3,75 × 3,75 metry měla proutěné a zřejmě mazané stěny a je interpretována jako víceúčelová stavba (Wikström et al. 2011: 54, 60). Budova náleží do stavební fáze 3, která je datována do let 1020-1050. Stejnou dataci lze proto uplatnit i ve vztahu k peněžence.
Peněženka je v současné době uložena v muzeu v Sigtuně (Sigtuna Museum & Art). Inventární číslo je 24836, číslo předmětu TRGM 24665.
Budova č. 368 a její nejbližší okolí. Zdroj: Wikström et al. 2011: 54, Fig. 37.
Popis peněženky
Nález ze Sigtuny reprezentuje vnější (hřbetní) stranu skládací peněženky, která měla oválný tvar se zúženým středem. Maximální délka dochované části činí 143 mm, maximální šířka v rozšířené části 110 mm. Minimální šířka v zúženém a poškozeném středu je 98 mm. V těchto rozměrech jsou započítány také okraje, které byly přišity k protikusu; šíře zahnutých okrajů je 2,5 mm. Původní peněženka byla převracená, takže švy nebyly viditelné a nacházely se uvnitř výrobku. Otvory pro stehy jsou kruhové či oválné, s průměrem 0,5-0,9 mm a rozestupem 5-7 mm. Peněženka je vyrobena z tenké kůže o tloušťce 0,9-1,5 mm. Kůže nebyla podrobena analýze.
Přední a zadní strana peněženky ze Sigtuny. Zdroj: Muzeum v Sigtuně.
Celá pohledová strana koženého plátu je odekorována jednoduchým ornamentem, který je slabě viditelný i z opačné strany. Středem delší strany celého předmětu jsou vedeny dvě linie, které jsou do vzdálenosti zhruba 20 mm doprovázeny dalšími dvěma linkami. Šíře této čtveřice linií je 10 mm. Z hlavního páru linek se následně oddělují boční ramena, rovněž tvořená páry linek. Rozteč všech tří vzniklých párů je 4-5 mm. Boční ramena dosahují poloviny délky peněženky a nepřesahují na polovinu, což definuje, která polovina byla po přeložení dominantní. Plocha mezi páry linek je zvýšená a prostor „dominantní“ poloviny upraven tak, že tvoří zvýšenou meandrovitou klikatici s rozestupem vrcholů 3-4 mm. Vlnovitá úprava na odvrácené polovině není přítomná. Všechny linie jsou tmavé a široké 1-1,3 mm. Způsob dosažení ornamentu bude předmětem následující kapitoly.
Detail dekorace na dominantní polovině peněženky ze Sigtuny. Zdroj: Muzeum v Sigtuně.
Původní význam ornamentu je nejasný a může být předmětem divokých spekulací. Švédští archeologové Eric Östergren a Anders Söderberg při osobním ohledání naznačili možnost, že by mohlo jít o variantu východoevropského heraldického trojzubce s dlouhým středovým zubem. Pokud se podíváme do korpusu, v období 10.-11. století nacházíme varianty, které se značně podobají (Beleckij 2014: 360). Tato podobnost však neznamená definitivní interpretaci, pouze teoretickou možnost. Jelikož v Sigtuně z podobného období známe i východoevropské miniaturní sekery (viz Edberg 1999; 2006), lze konstatovat, že Sigtuna rozhodně byla napojena na dálkové obchodní trasy směřující do tohoto regionu. Teorii tak nelze zcela vyloučit.
Vnitřní strana reprezentující úschovný prostor chybí. Na základě nejbližších analogií můžeme říci, že se jednalo buď o jednodílný plát, který byl našit kolem dokola a který disponoval středovým otvorem (viz Arbman 1940: Taf. 130), anebo se jednalo o dvě separátní kapsy (viz Arbman 1940: Taf. 132). Nález neumožňuje říci, která z variant byla v tomto případě použita; následující schémata představují obě možnosti. Další otázka, na kterou neznáme odpověď, se týká použití řemínku, jenž by peněženku jistil v přeložené poloze. Jeho přítomnost můžeme předpokládat, ale nevíme, jakou konkrétní podobu nabýval.
Dvě konstrukční varianty peněženky ze Sigtuny. Autor: Diego Flores Cartes.
Reprodukce
Získané fotografie byly konzultovány s profesionálním reenactorem a výrobcem replik Romanem Králem (Královo řemeslo), který již v minulosti vytvořil funkční verzi peněženky. Předmětem konzultace byla zejména korektní nápodoba ornamentálního motivu. Peněženka samotná není složitým výrobkem a zvládne ji každý, kdo má základní znalosti práce s kůží. K výrobě je třeba minimum nástrojů: nůž, šídlo, dratev a vosk. Roman udává, že výroba s přípravou zabrala 4-5 hodin práce, přičemž dekorace trvala asi třetinu této doby, čili zhruba 1,5 hodiny.
Detailní čtení dekoru nás utvrdilo v názoru, že ornamentu bylo nejpravděpodobněji dosaženo pomocí nože a jediného nástroje kostěné povahy s tupým hrotem, který byl podobný knihařské kosti. Veškerá dekorace je vytvořena prací na pohledové straně peněženky. Kůže je před zdobením namočena, což umožňuje její tvarování. Dekor se vytváří rovnými řezy nože, které jsou následně prohloubeny kostěným nástrojem. Tento nástroj je použit k zahlazení vnějších hran, čímž vystoupne vnitřní prostor a dojde ke stlačení kůže, která ztmavne. Dalším krokem je tvorba vrypů do okrajů vystouplých linií v pravidelném rozestupu a jejich obtažení pod úhlem. Tímto způsobem vzniká meandrovitý vzor, z něhož jsou do zadní strany kůže promítnou pouze dlouhé rovné linie.
Ideální reprodukce peněženky ze Sigtuny.
Výrobce Roman Král (Královo řemeslo).
Přílohy
Příloha 1: Fotky rekonstrukce, kterou vytvořil Roman Král (Královo řemeslo).
Poděkování
Rádi bychom poděkovali muzeu v Sigtuně (Sigtuna Museum & Art), jmenovitě panu Andersovi Söderbergovi, za velice rychlé a vstřícné jednání, které vedlo k této publikaci. Klíčovou roli při vyhodnocení a rekonstrukci ornamentu měl profesionální výrobce replik Roman Král (Královo řemeslo). Zmínit musíme rovněž Diega Florese Cartese, který je autorem kreslených schémat.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Bibliografie
Androščuk – Zocenko 2012 = Андрощук, Ф. O. – Зоценко, В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.
Arbman, Holger (1940). Birka I. Die Gräber. Tafeln, Stockholm.
Arne, T. J. (1926). Ett gravfält från vikingatidens slut i Ångermanland. In: Fornvännen 21, 85-103.
Beleckij 2014 = Белецкий, С. В. (2014). Древнерусские княжеские знаки в гончарных клеймах // Археология и история Пскова и Псковской земли 59, 358–387.
Berga 1988 = Берга, Т. М. (1988). Монеты в археологических памятниках Латвии IX-XII вв., Рига.
Edberg, Rune (1999). Krigaramuletter från Rus‘ i Sigtunas svarta jord. In: Fornvännen 94, 245-253.
Edberg, Rune (2006). Nya fynd av miniatyryxor. In: Wikström, Anders (ed.). På väg mot Paradiset – arkeologisk undersökning i kvarteret Humlegården 3 i Sigtuna 2006, Sigtuna, 150-154.
Fettich, Nándor (1937). Die Metallkunst der landnehmenden Ungarn, Tafelband, Budapest.
Gáll, Erwin et al. (2018). Fragmentul de plăcuță de geantă de la Andreevskaia Shchel (Anapa, Federația Rusă). Observații privind răspândirea genților decorate cu plăcuțe în secolul al X-lea. In: Revista Arheologică XIV, 1, 59-78.
Gáll, Erwin et al. (2023). A Unique Object from the 10th-Century Transylvanian Basin: The Mount Ornamented Sabretache of Grave No. 25 in Cluj-Napoca-Plugarilor Street. In: Ephemeris Napocensis 33, 201–232.
Galuška, Luděk (2013). Hledání původu. Od avarských bronzů ke zlatu Velké Moravy, Brno.
G̦inters, Valdemārs (1981). Tracht und Schmuck in Birka und im ostbaltischen Raum, Stockholm.
Gräslund, Anne-Sofie (1975). Vikingatidsväskan från Rösta i Ås. In: Jämten 69, 110–121.
Gräslund, Anne-Sofie (1984). Beutel und Taschen. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 141-154.
Grenander-Nyberg, Gertrud (1985). Die Lederfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. In: Szabo, Mátyás et al. (eds.). Die Holzfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. Die Lederfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. Elisenhof Band 5, Frankfurt – Bern – New York.
Grenander-Nyberg, Gertrud (1993). An Elisenhof Find as a Product of its Milieu. In: Arwidsson, Greta et al. (eds.). Sources and Resources. Studies in Honour of Birgit Arrhenius, Strasbourg, 519-526.
Groenman-van Waateringe, Willy (1984). Die Lederfunde von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 21, Neumünster.
Harrison, S. H. – Ó Floinn, Raghnall (2014). Viking Graves and Grave-Goods in Ireland. Medieval Dublin Excavations 1962-81, Series B, Dublin.
Hedenstierna-Jonson, Charlotte – Holmquist Olausson, Lena (2006). The Oriental Mounts from Birka’s Garrison: An Expression of Warrior Rank and Status, Stockholm.
Ivakin 2011 = Ивакин, В. Г. (2011). Киевские погребения Х в. // Stratum plus № 5, 1-44.
Jensen, Vivi (1993). Misundelsesværdigt Nedsættelse. In: Skalk, nyt om gammelt, 4, 14-15.
Kivikoski, Ella (1973). Die Eisenzeit Finnlands: Bildwerk und Text, Helsinki.
Koperski, Andrzej (2003). Groby wojowników z koniem na cmentarzysku „staromadziarskim“ w Przemyslu. In: Dulinicz, Marek (ed.). Slowianie i ich sasiedzi we wczesnym sredniowieczu, Warszawa, 365-374.
Koroleva 2016 = Королева, М. С. (2016). Сумки из древнемордовских памятников VII–X вв. // Поволжская археология 2016, № 1(16), 249-255.
Kowalska, A. B. (2019). Artefacts Made of Leather. In: Rębkowski, Marian (ed.). Wolin. The Old Town II. Studies on Finds, Szczecin, 245-290.
Krylaszova, N. B. et al. (2014). Újabb adatok a honfoglalás kori tarsolyok és tűzkészségek klasszifikációjához Volga-Káma-vidéki analógiáik fényében. In: Alexandra, A. – Balogh, C. – Türk, A. (eds.). Avarok pusztái. Régészeti tanulmányok Lőrinczy Gábor 60. születésnapjára, Budapest, 457-496.
Kurnatowska, Zofia (2008), Początki i rozwój państwa. In: Kobusiewicz, Michał (ed.). Pradzieje Wielkopolski: od epoki kamienia do średniowiecza, Poznań, 297–395.
Langó, Péter (2007). Amit elrejt a Föld. A 10. századi Magyarság anyagi kultúrájának régészeti kutatása a Karpát-Medecében, Budapest.
Mocja – Skorochod 2020 = Моця, Олександр – Скороход, В’ячеслав (2020). Протоміста Подесення в процесі одержавлення регіону. Випуск 1. Шестовицький археологічний комплекс, Київ – Чернігів.
Morris, C. A. (2000). Wood and woodworking in Anglo-Scandinavian and Medieval York, The Archaeology of York 17/13, York.
Nerman, Birger (1958). Grobin – Seeburg, Ausgrabungen und Funde, Stockholm.
Nikitina 2013 = Никитина, Т. Б. (2013). Поясные кошельки/сумочки в средневековых могильниках Ветлужско-Вятского междуречья // Поволжская археология 2013, № 2(4), 151–161.
Nikitina 2023 = Никитина, Т. Б. (2023). Поясные наборы населения Ветлужско-Вятского междуречья IX–XI вв., Budapest.
Nikitina et al. 2022 = Никитина, Т. Б. et al. (2022). Сумочка из погребения 8 Красногорского могильника. Исторический аспект // Поволжская археология 2022, № 4(42), 137–158.
Nikitina et al. 2023 = Никитина, Т. Б. et al. (2023). Комплексное изучение естественнонаучными методамии реставрация сумочки из Красногорского могильника // Поволжская археология 2023, № 2(44), 22–37.
Novicsihin, Andrey et al. (2017). Tarsolylemeztöredék Andrejevszkaja scselből Gondolatok a tarsolyok kelet-európai és Kárpát-medencei elterjedésével kapcsolatban. In: Alba Regia 45, 67-88.
Olsson, Andreas (2017). Maritima Birka : Arkeologisk rapport över marinarkeologiska undersökningar av kulturlager och pålanläggning i vattenområdet utanför Svarta jorden på Björkö 2004–2014, Arkeologisk rapport 2017:13 Stockholm.
Petersen, Margit (2005). Læder og pelsværk. In: Iversen, Mette et al. (eds.). Viborg Søndersø 1018-1030 : arkæologi og naturvidenskab i et værkstedsområde fra vikingetid, Moesgård, 393-414.
Puškina 1996 = Пушкина, Т. А. (1996). Путь из варяг в греки и из грек… Каталог выставки, Москва.
Råhlander, Moa (2017). The Långön pouch is not made from lizard skin. In: Fornvännen 112, 149-151.
Seljun 2021 = Селюн, Д. В. (2021). Поясные сумочки среднецнинской мордвы // XII Поленовские чтения «Эстетические основы художественного творчества», Тамбов, 242-253.
Sénby Posse, Lovisa (2021). En rumslig analys av båtgravskicket. Tvärvetenskapliga metoder för att tolka Valsgärdes tvillinggravar 12 och 15, Uppsala : Uppsala Universitet.
Schietzel, Kurt (2014). Spurensuche Haithabu, Neumünster – Hamburg.
Schulze-Dörrlamm, Mechthild (1988). Untersuchungen zur Herkunft der Ungarn und zum Beginn ihrer Landnahme im Karpatenbecken. In: Jahrbuch des Römisch-germanischen Zentralmuseums Mainz 35, 373-478.
Sigtuna Museum (2019a). Veckans föremål. In: Sigtuna Museum & Art [online]. [2024-01-06]. Dostupné zde.
Sigtuna Museum (2019b). Uppdatering av Veckans föremål. In: Sigtuna Museum & Art [online]. [2024-01-06]. Dostupné zde.
Sigtuna Museum 2024 = Väska. In: Sigtuna Museum & Art [online]. [2024-01-06]. Dostupné zde.
Siegmüller, Anette (2010). Die Ausgrabungen auf der frühmittelalterlichen Wurt Hessens in Wilhelmshaven, Rahden/Westf.
Sörling, Erik (1939). Penningväskor från vikingatiden. In: Fornvännen 34, 45-57.
Sörling, Erik (1945). Ännu en penningväska från Gotlands vikingatid. In: Gotländskt arkiv 1945, 27-30.
Steuer, Heiko (1997). Waagen und Gewichte aus dem mittelalterlichen Schleswig : Funde des 11. bis 13. Jahrhunderts aus Europa als Quellen zur Handelsund Währungsgeschichte, Köln.
Širinskij 1999 = Ширинский, С. С. (1999). Указатель материалов курганов, исследованных В.И. Сизовым у д. Гнёздово в 1881-1901 гг. // Гнёздовский могильник. Археологические раскопки 1874-1901 гг. (по материалам ГИМ). Часть I. Отв. ред. Т. А. Пушкина, Москва, 87-146.
Tereščenko 2012 = Терещенко А. В. (2012). Набірний пояс з 42-го кургану шестовицького некрополя, варіант реконструкції // Матеріальна та духовна культура Південної Русі, Чернігів, 298-306.
Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.
Trotzig, Gustaf (1991). Craftsmanship and function : A study of metal vessels found in Viking Age tombs on the island of Gotland, Sweden, Stockholm.
Ulbricht, Ingrid (1978). Die Geweihverarbeitung in Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 7, Neumünster.
Virágos, Gábor (2022). Sabretache Plates. Treasures of the Hungarian Conquerors of the Carpathian Basin, Budapest.
Vlasatý, Tomáš (2020a). Přehodnocení peněženky z Gokstadu. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2024-01-07]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/prehodnoceni-penezenky-z-gokstadu/.
Vlasatý, Tomáš (2020b). Peněženka z dánského Iholmu. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2024-01-07]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/penezenka-z-danskeho-iholmu/.
Vlasatý, Tomáš (2021). Rekonstrukce „vikinské tašky“. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2024-02-05]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/rekonstrukce-vikinske-tasky/.
Vlasatý, Tomáš (2022). Peněženka z Trelleborgu. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2024-01-07]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/penezenka-z-trelleborgu/.
Vlasatý, Tomáš (2024). Brašna z holandského Roswinkelu. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2024-02-07]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/brasna-z-holandskeho-roswinkelu/.
Westphal, Florian. (2006), Die Holzfunde von Haithabu. Die Ausgrabungen in Haithabu 11, Neumünster.
Wikström, Anders et al. (2011). Fem stadsgårdar – arkeologisk undersökning i kv. Trädgårdsmästaren 9 & 10 i Sigtuna 1988-90, Sigtuna.
Zachrisson, Inger (2006). Väskan från Röstahammaren i Ås och gravfältets etniska tillhörighet. In: Fornvännen 101, 19-28.
Zariņa, Anna (1997). Kapi ar tirgotāja piederumiem Salaspils Laukskolas kapulaukā (10.-13. gs.). In. Archeologija un etnogrāfija 19, 97-106.
