Věnovánu Michaelu Caralpsu Robinsonovi.
Úvod
Vážený čtenáři,
spíše než úplný seznam norských picích nádob z doby vikinské je tento krátký článek souhrnem typů malých picích nádob pro osobní potřebu a sumářem zdrojů, které můžeme použít pro bádání. Než se přesuneme k výčtu, musím zdůraznit, že můžeme rozdělovat mezi situace každodenní a ojedinělé ceremonie (například Andersen – Pajung 2014; Callmer – Rosengren 1997; Rundkvist 2011), které zahrnovaly přísná pravidla týkající se zasedacího pořádku, množství zkonzumovaných tekutin, navazování politických kontaktů a připíjení. O druhé kategorii máme masivní textové doklady a navíc o ní svědčí obrovský nálezový korpus. Na tomto místě se nebudu věnovat sudům, vědrům, kádím, naběračkám, kovovým a mastkovým kotlům, džbánům, lahvím atd., neboť některé z nich již byly popsány v samostatném článku Transport tekutin. Mým primárním cílem je poskytnout zdroje k výrobě nejoblíbenějších nádob používaných mezi reenactory. Tento přehled je věnován každému, kdo si přeje mít akurátní osobní nádobí pro každodennost i hostiny, poháry, rohy. Stále však musíme brát ohled na to, že jde jen o nepatrný zlomek živé reality.
Typy picích nádob
V raném středověku se lidé z elitního okruhu chtěli prezentovat jako majitelé luxusních předmětů z kovu nebo skla. Polská kronika Galla Anonyma se na několika místech zmiňuje o zlatém a stříbrném nádobí, zmínka a výslovně říká, že při velkolepých hostinách nebylo přítomné dřevěné nádobí (Gallus Anonymus, Kronika a činy polských knížat a vládců I:6). Stejný obrázek se rýsuje v anglosaské ikonografii, například v rukopisu MS Cotton Tiberius C VI (1042–1079). I když byly luxusní poháry soustředěny v rukou elit, zmínky a ikonografii můžeme chápat jako dobovou propagandu. Jak je zřejmé z mnoha raně středověkých hrobů, s elitami se často spojovalo i dřevěné nádobí.
Hodovní scéna, rukopis MS Cotton Tiberius C VI, 5v, cca 1050.
Soustružené poháry bez rukojetí
Jednoduché dřevěné poháry byly pravděpodobně nejběžnějšími picími nádobami, které se používaly v době vikinské (Petersen 1951: 402). Kvůli své organické povaze se však většina rozpadla bez jakýchkoli stop. Přesto se některé kusy zachovaly do dnešních dnů, například ve známých mohylách Oseberg a Gokstad. V oseberské mohyle bylo nalezeno minimálně 8 pohárů nebo jejich fragmentů (Grieg 1928: 148-150, 194-196, Obr. 91, 127, 128, 130), kompletní jsou však pouze čtyři. První z nich – C55000:167 – je 64 mm vysoký a má maximální průměr 127 mm (112 mm přes ústí). Druhý (C55000:97) je soustružený z kusu tvrdého dřeva a má průměr cca 100 mm (80 mm přes ústí); tento kus je vyztužena železným pásem, který směřuje zevnitř ven a je pravděpodobně výspravkou. Poslední dva – C55000:84 a C55000:91 – jsou vysoké 40 a 50 mm a mají průměr ústí 60-70 a 80 mm. Tyto dva poslední byly v hrobě naplněny obilím. Podle Nicolaysena (1882: 45) byly v Gokstadu nalezeny 4 kulaté poháry vyrobené ze dřeva listnatých stromů a kromě toho, že poháry jsou velmi smrštěné a liší se velikostí, neuvádí žádné další podrobnosti ani obrázek. Největší srovnatelný materiál byl nalezen v Haithabu, který čítá 14 pohárů s výškou 48-107 mm a průměrem 76-100 mm (Westphal 2007: 35, Taf. 10).
První kompletní pohár z oseberské mohyly. Zdroj: Grieg 1928: Fig. 91, UNIMUS C55000:167.
Druhý kompletní pohár z oseberské mohyly. Zdroj: Grieg 1928: Fig. 130, UNIMUS C55000:97.
Třetí kompletní pohár z oseberské mohyly. Zdroj: Grieg 1928: Fig. 127, UNIMUS C55000:84.
Čtvrtý kompletní pohár z oseberské mohyly. Zdroj. Source: Grieg 1928: Fig. 128, UNIMUS C55000:91.
Poháry z Haithabu. Zdroj: Westphal 2007: 35, Taf. 10.
Poháry s rukojetěmi
V norských hrobech z Vollu a Osebergu bylo nalezeno 6 dřevěných naběraček (Grieg 1928: 142–146). Z Osebergu a Gokstadu však známe i menší kukse podobné pohárky s decentnějším uchem, které by se daly interpretovat jako picí nádoby – zejména kvůli přítomnosti plochého dna a absence háčku na konci ucha. V Gokstadu byly nalezeny dva exempláře identického vzhledu – C10413 (Nicolaysen 1882: 45, Pl. IX: 7), zatímco v Osebergu byl nalezen pouze jeden fragmentární kus (Grieg 1928: 149-150; Petersen 1951: 405-406). Podle Petersena (1951: 406) je pohár z Gokstadu dlouhý asi 16 cm. V Haithabu existuje mnoho podobných nálezů, které ukazují, že máme co do činění s rozšířenou skupinou předmětů (Westphal 2007: 34-36, Taf. 3-11).
Názorná ukázka pohárů z Gokstadu. Zdroj: Nicolaysen 1882: Pl. IX:7.
Poháry s rukojetemi z Haithabu. Zdroj: Westphal 2007: 35, Taf. 3, 4, 7, 10, 11.
Keramické poháry
Po období stěhování národů nálezy keramiky v Norsku ustupují (Petersen 1951: 380); Petersen zmapoval pouze 48 nálezů keramiky z pozdní doby železné. Někteří badatelé dokonce tvrdí, že Norsko v té době nemělo vlastní keramickou produkci (Lüdtke – Schietzel 2001: 25) a v masovém měřítku ji nahradil mastek a železo (Petersen 1951: 380). Největší keramický soubor v Norsku byl nalezen v obchodním centru Kaupang (Hougen 1993). Kompletní keramické poháry z vikinského Norska jsou spíše vzácné a téměř vždy jsou nezdobené (Hougen 1993: 9).
Výběr keramických pohárů. Zdroj: Petersen 1951: 383.
Mastkové poháry
Podle Petersena (1951: 354-356) existuje nejméně 12 mastkových nádob s průměrem menším než 15 cm a větším než 5-6 cm a nenesou stopy obvyklého závěsného kování ze železa. Menší nádoby lze chápat jako miniatury, tyglígy nebo jiné nástroje. Je také možné, že těchto 12 nádob jsou součástmi kovářského vybavení nebo jsou skladovacími nádobami, ale nemůžeme vyloučit možnost, že se jedná o pohárky na pití.
Mastková nádoba z Gjestadu (C17783). Zdroj: Petersen 1951: 355.
Mastková nádoba z lokality „Hafsol“ (B4622). Zdroj: UNIMUS B4622.
Mastková nádoba z neznámé lokality (B8941). Zdroj: UNIMUS B8941.
Picí rohy
Picí kravské a pratuří rohy jsou pravděpodobně nejsymboličtějšími a nejikoničtějšími nádobami vikinské éry. Vyskytují se jak v písemných pramenech při svátcích a obřadech, tak jsou vyobrazeny v ikonografii. Je nade vší pochybnost, že taková nádoba měla přísná pravidla ohledně toho, jak, kdy a kým mohla být použita. Některé ceremonie například následovaly pravidlo drekka tvimenning (pár soustolovníků sdílí společný roh), zatímco předávání a pití z rohu vládce lze chápat jako přísežný proces. Obě situace naznačují, že rohy našly využití na hostinách v situacích, kde bylo cílem nastolit důležité společenské vazby. Předpokládá se, že rohy jsou „ve společnostech, u nichž hodování a formální zábava hrály hlavní roli, důležitou součástí vybavení domácnosti [(…). V básních se rohy používají k pití medoviny a vína, zatímco v ságách také k pití piva.] Primární funkcí těchto prestižních předmětů bylo umožnit jejich vlastníkům projevit sociální status velkorysého hostitele, což reflektuje pohostinnost nařízenou zákonem“ (Heen-Pettersen 2014).Podle Petersena (1951: 396-400) je v Norsku známo 24 rohů (byl jsem nucen opravit informaci pana Petersena o rozích z Vollu, která nená korektní). 5 rohů bylo prostých a nezdobených, 4 rohy byly zdobeny obústkem, 14 rohů bylo zdobeno koncovkou a jen 2 rohy byly zdobeny obústky a koncovkami současně. Koncovky mají tvar zvířecí hlavy (8 ex.), koule (4 ex.), kroužku na zavěšení (1 ex.) a válečku (1 ex.). Nejméně jeden roh (T1184) měl na stěně namontovaná dvě malá závěsná očka ze slitiny mědi, zatímco některé rohy lze nalézt se závěsnými řetězy. Heen-Pettersen (2014) uvádí 7 nových nálezů rohů s kovovými kováními a všechny zdobené rohy interpretuje jako insulární importy.
Kovová kování namontovaná na moderní roh, lokalita Gjønnes (C20163). Zdroj: UNIMUS C20163.
Kovový obústek rohu z lokality Venjum (B7731). Zdroj: UNIMUS B7731.
Picí roh z Vollu (T1184). Zdroj: UNIMUS T1184.
Skleněné poháry
Poslední velkou skupinou nádob jsou skleněné poháry, pravděpodobně nejprestižnější a nejluxusnější nádoby, se kterými se v Norsku můžeme setkat. Petersen (1951: 400-402) uvádí pouze 11 nálezů skleněných nádob z pozdní doby železné, což není překvapivé, protože byly pravděpodobně dovezeny z kontinentu nebo Británie; o místním sklářství máme v Norsku jen omezené doklady (Gaut 2011: 174-175). Některé skleněné nádoby se používaly velmi dlouho: pohár z mohyly Borre (cca 900) pochází ze 7. nebo 8. století (Petersen 1951: 401). Dva téměř kompletní poháry byly nalezeny například v hrobě z Hopperstadu (B4511). V Kaupangu bylo nalezeno mnoho různě barevného skla, které lze kategorizovat jako nálevkovité poháry, poháry zdobené mřížkou a jiné malé nádoby (Gaut 2007; Gaut 2011).
Rekonstrukce poháru z Borre, C1801. Zdroj: Myhre – Gansum 2003: 20.
Dva skleněné poháry z Hopperstadu, B4511. Zdroj: UNIMUS B4511.
Rekonstruovaná podoba skleněných pohárů z Kaupangu. Zdroj: Gaut 2011: Fig. 9.13, 9.14, 9.16, 9.20, 9.21.
Hypotetické typy pohárů
Aby byl výčet úplný, musíme zmínit různé kovové a organické materiály, které mohly být využity pro výrobu pohárů. V Norsku existuje řada nádob ze slitin mědi (Petersen 1951: 384-396), které se užívaly jako kotlíky, naběračky, závěsné a stolní mísy a umyvadla na mytí rukou. Pokud vím, žádnou norskou nádobu ze slitiny mědi není možné interpretovat jako pohár. Na druhou stranu je možné, že se v Norsku raritně objevily kontinetnální nebo insulární stříbrné poháry, stejně jako v Dánsku (Wamers 1985: Taf. 47:4; Wamers 2005: Kat. 43-44).Jak bylo řečeno výše, organické poháry byly rozhodně nejběžnější, ale vyskytují se zřídka. Organika může zahrnovat některé mimořádné materiály, jako je březová kůra, paroh nebo houba. V hrobě z Kyrkhusu byly nalezeny čtyři dvouvrstvé fragmenty březové kůry (S2584n). Jsou interpretovány jako zbytky pohárku nebo misky. Na základě velikosti dochovaných fragmentů – 34×34 mm, 37×33 mm, 35×31 mm a 52×44 mm – jsou možné obě varianty. Nelze vyloučit ani možnost, že se jednalo o krabičku. Březová kůra měla širokou škálu aplikací, takže existence pohárků z březové kůry by nebyla překvapivá. Ve stejném hrobě byly nalezeny fragmenty předmětu, kter byl interpretován jako parohový nebo kostěný pohár; bližší podrobnosti bohužel neznáme. Dalším možným materiálem pro výrobu pohárů je choroš, který byl použit na mísu z Vollu (T1185).
Lidské povrchnosti u nohou ďábla. Rukopis MS Cotton Tiberius C VI, 10v, cca 1050.
Závěrečné poznámky
V tomto krátkém přehledu jsem se pokusil zmínit nejdůležitější typy nálezů a literaturu, která je popisuje. Na závěr bych rád uvedl několik doporučení. Jak si můžete povšimnout, keramické poháry byly v Norsku něčím zvláštním a doufám, že tento článek pomůže k svržení jejich dominance v historické rekonstrukci. Všechny dřevěné, mastkové, rohové a skleněné kusy jsou navíc do určité míry estetické – některé jsou bohatě zdobené, jiné mají jen jednoduchou dekorativní linku ve středu nebo v úrovni úst. Dobové nádobí nebylo tak hrubě opracované, jak na historických akcích obvykle vídáme. Poháry vlastnili civilizovaní lidé vyspělé kultury a produkty této kultury byly dizajnové doplňky, stejně jako dnes. Používání pohárů bylo sociálně a kontextuálně odstupňováno, což bychom v historické rekonstrukci měli znázornit co možná nejbarevnějším a nejpřesnějším způsobem.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Bibliografie
Gallus Anonymus: Kronika a činy polských knížat a vládců = Gallus Anonymus: Kronika a činy polských knížat a vládců. Přel.: Josef Förster, Praha 2009.
Andersen, Kasper H. – Pajung, Stefan (2014) (eds.). Drikkekultur i middelalderen, Århus.
Callmer, Johan – Rosengren, Erik (1997) (eds). ”…gick Grendel att söka det höga huset…” Arkeologiska källor till aristokratiska miljöer i Skandinavien under yngre järnålder. Rapport från ett seminarium i Falkenberg 16–17 november 1995, Halmstad.
Gaut, Bjarne (2007). Vessel Glass from Kaupang: A Contextual and Social Analysis. In: Norwegian Archaeological Review 40:1, 26-41.
Gaut, Bjarne (2011). Vessel Glass and Evidence of Glasswoking. In: Skre, Dagfinn (ed.). Things from the Town. Artefacts and Inhabitants in Viking-age Kaupang. Kaupang Excavation Project Publication series, vol. 3., Århus, 169-261.
Grieg, Sigurd (1928). Osebergfunnet II : Kongsgaarden, Oslo.
Heen-Pettersen, A. M. (2014). Insular artefacts from Viking-Age burials from mid-Norway. A review of contact between Trøndelag and Britain and Ireland, Internet Archaeology 38.
Available at: http://intarch.ac.uk/journal/issue38/heenpettersen_index.html
Hougen , Ellen-Karine (1993). Kaupangfunnene bind IIIB. Bosetningsområdets keramikk, Oslo.
Lüdtke, Hartwig – Schietzel, Kurt (2001) (eds.). Handbuch zur mittelalterlichen Keramik in Nordeuropa (Vol. 1-3), Neumünster.
Rundkvist, Martin (2011). Mead-halls of the Eastern Geats: Elite Settlements and Political Geography AD 375-1000 in Ösergötland, Sweden, Stockholm.
Myhre, Bjørn – Gansum, Terje (2003). Skipshaugen 900 e. Kr. : Borrefunnet 1852-2002, Borre.
Nicolaysen, Nicolay (1882). Langskibet fra Gokstad ved Sandefjord = The Viking-ship discovered at Gokstad in Norway, Kristiania.
Petersen, Jan (1951). Vikingetidens redskaper, Oslo.
Wamers, Egon (1985). Insularer Metallschmuck in wikingerzeitlichen Gräbern Nordeuropa, Neumünster.
Wamers, Egon (2005). Die Macht des Silbers. Karolingische Schätze im Norden, Regensburg.
