Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Plechem omotaná topůrka severských seker

Následující text je navázáním na článek Plechem omotaná topůrka lotyšských seker, který byl na tomto webu publikován v první polovině roku 2022 a který mapuje lotyšské sekery omotané dlouhými a úzkými pásky. Níže prezentovaná práce pokrývá všechny zbývající plechové omotávky evropských seker z období 9.-11. století, které nacházíme v Norsku, Polsku, Rusku, Švédsku a ve Velké Británii. Nosnou částí je katalog, který je na počátku shrnut základními údaji.

Sekera z Langeidu a její reprodukce. Autor: Vegard Vike, KHM Oslo.


Hmotné prameny

V první řadě musí zaznít, že omotání topůrek seker je fenoménem, který geograficky i chronologicky přesahuje Skandinávii 9.-11. století (viz Kotowicz 2008: 451-3). Nejstarším nám známým raně středověkým nálezem je topůrko avarské sekery z maďarské lokality Igar, které bylo na třech místech s jednotným rozestupem omotáno úzkou páskou a které je datováno do 7. století (Fülöp 1990: 141, Obr. 7.3B). V článku Plechem omotaná topůrka lotyšských seker jsme dříve vyjmenovali až 28 nálezů pocházejících z území dnešního Lotyšska a datovaných do 8.-11. století. Korpus, který jsme níže shromáždili a který zahrnuje omotávky provedené širokým a krátkým plechem, čítá až 22 exemplářů. Až 49 raně středověkých seker z polských lokalit Lednica, Bobięcino a Żółte má topůrka v prostoru oka vyztužena koženou omotávkou (Kotowicz 2018: 148-9; Sankiewicz – Wyrwa 2013: 297-302). Výztuže topůrek v okolí násadových otvorů byly užívány také u středověkých a raně novověkých seker, jak ukazují nálezy z polské lokality Radosno (Kastek et al. 1996: Obr. 8) a ruského Novgorodu (Artěmjev 1994: Obr. 1.3) a Orešku (Kildjuševskij 1999: Obr. 3.2).

Hlavním smyslem kožené či plechové omotávky je zesílení topůrka v jeho nejužší části, která je nejnáchylnější na prasknutí. Důležitým faktem je, že sekery s plechovou omotávkou jsou v podstatě vždy nasazeny shora a nikoli zdola. Při nasazení zdola musí být délka celého topůrka zúžena na velikost oka sekery. Nasazení shora výrobci a uživateli umožňuje, aby topůrko nemuselo být ztenčováno po celé délce – ztenčeno je pouze na zamýšleném vrcholu a v tomto místě je současně vyztuženo plechem. Omotávka má nepochybně i stabilizační úlohu (Kotowicz 2018: 147). Z obou těchto důvodů jsou plechové omotávky užívány primárně u velkých, shora nasazovaných seker – až 18 nálezů z našeho souboru tvoří sekery Petersenova typu M (Petersen 1919: 46–47), populárních od 2. pol. 10. do 13. století v prostoru od Anglie po Rusko, které byly umisťovány na 80-120 cm dlouhá topůrka (např. Halpin 2017: 202; Mäntylä 2005: 110). Potřeby kompenzace ztenčované část topůrka plechem nejlépe ilustruje výšivka z Bayeux, jež znázorňuje odseknutí topůrka v oblasti hlavy sekery, což ukazuje, jaké tlaky byly na tyto části vyvíjeny (Edge – Paddock 1991: 34). Z důvodu lepší výdrže se topora těchto seker vyráběla štípáním z masivu a nikoli z malých stromků, přičemž letokruhy mohly směřovat buď jedním nebo druhým směrem. K výrobě se užívalo výhradně dřevo listnatých stromů; pro lepší manipulaci byla topůrka vyhlazena. Násady mají – přinejmenším v oblasti oka – vejčitý průřez.

Oseknutí sekery mečem. Výšivka z Bayeux, bayeuxmuseum.com.

Plechové omotávky našeho katalogu jsou dominantně vyráběny z různých slitin mědi (některé jsou mosazně zlaté, jiné bronzově hnědé), která působí kontrastním a podmanivým dojmem. O použití železného plechu se spekuluje ve třech případech (Ardnamurchan, Bilczew, Hemse SHM 5645) a vzhledem k jeho jednodušší korozi se hůře prokazuje. Stříbrný plech z archeologických pramenů neznáme, pokud nepočítáme nález z norského Kaldalu (Grieg 1929: 227, Obr. 49; Paulsen 1953: 72-3; Paulsen 1953: 15), který je staroruské výroby může pocházet z kování pochvy či rohu. Použitý neželezný materiál má obvykle tloušťku blízkou 0,05 cm. Pobití plechem má dvě základní podoby:

  • jeden obdélný či lichoběžný, až 13 cm vysoký kus plechu je obtočen kolem topůrka, na jednom místě přeložen a skrze obě vrstvy pronýtován hřebíčky. Pro hladký přechod může být plech zasunut do připravené drážky. Přeložení konců může být umístěno na čelní straně topůrka, ale také na boku (pod trny) či na zadní straně (pod tloukem). Obvykle je takto vytvořená objímka umístěna na samotný konec topůrka, jehož tvar kopíruje, a proto je výsledná trubka kónická a oko sekery je na ní nasazeno. V jednom případě (Kalichnovščina) se objímka nachází pod hlavou sekery. V případě, že je objímka zároveň koncem topůrka, může být vrchní okraj plechu přehnutý přes hranu topora a tam přinýtován. Vrcholek topůrka může být překryt samostatným plátem ze stejného materiálu (takže toporo není vidět) anebo je do drobné volné zdířky nabit hřeb, který slouží jako klínek.

  • samotný konec topůrka je obložen více plechy. V jednom případě (Ardnamurchan) jsou kovové pásy umístěny do oka sekery na bok topůrka a slouží jako klíny a zlepšují přenos energie z topůrka do hlavy sekery. V dalších případech je topůrko obloženo čtyřmi z plechy – dva z nich, které kryjí přední a zadní část topůrka, mají trojúhelný tvar a mezi ně jsou na bocích vloženy dva kosoctvercové díly. Plechy navíc slouží jako způsob zaklínění sekery na topůrku.

Základní podoby pobití topůrka – jednoduchá objímka (vlevo), objímka se separátním dílem kryjícím vrchol (střed), čtyřdílné obložení topůrka (vpravo). Zdroj: Vike 2016: Obr. 12.

V obou případech mohou být plechy zdobeny. Dekorace se dosahuje buďto tvarem, kdy je spodní okraj vyformován do rozličných cípů, anebo rytou, puncovanou a prolamovanou dekorací. Nacházíme sekery zdobené stylem Ringerike (Londýn, A23346) a sekery používající motiviku křížů (Klincovka, Kalichnovščina), které mohou být spřízněné se skandinávskými sekerami s křížem. V konečném důsledku je patrné, že sekery typu M byly drahými výrobky skvělé kvality a topora byla vyrobena tak, aby se k nim dobře hodila a vyjadřovala jasně čitelné poselství. Nutno dodat, že v hrobu z Langeidu sekeru doprovázel jeden z nejzdobnějších mečů vikinské epochy s jasnou křesťanskou symbolikou.

Sekery typu M pobité plechem ze slitiny mědi se zdají zapadat do jedné módy, která mohla mít různá produkční centra v okolí Baltského a Severního moře. Londýnská sekera zdobená stylem Ringerike byla již v minulosti datována do 1. pol. 11. století (Fuglesang 1980: 166-7), což byl případ také sekery z Klincovky, kterou Kulakov řadil na začátek 11. století (Kulakov 1999: 218). Do 11. století je řazena sekera z hrobu z Kalichnovščiny (Kirpičnikov 1966: Kat. č. 440). Sekeru z langeidském hrobu, který obsahoval mince a umožnil radiokarbonové datování, lze rovněž zařadit mezi roky 990–1040 (Vike 2016: 100). Hrob z Bjorå lze datovat přibližně stejným způsobem (Vike 2016: 100). Předpoklad, který před takřka sto lety postuloval Wheeler – a sice, že zdobené londýnské sekery pocházejí z dob útoků na Londýn a zboření londýnského mostu roku 1014 (Wheeler 1927: 14, 18) – proto nejsou zcela přehnané. Jaký je vztah plechem pobitých gotlandských bradatic a lotyšských omotaných seker ke skupině seker typu M, je prozatím nejasné, zřejmě však jde o místní výrobky.


Písemné prameny

V rodových ságách, tedy písemných pramenech vytvořených na Islandu a referujících o předcích důležitých islandských rodů, kovem pobité sekery figurují. Objevují se také v královských ságách, které pojednávají o norských panovnících, i v ságách o současnosti, jež se odehrávají ve 12. a 13. století.

Potažení kovem je zde zmíněno třemi způsoby (Falk 1914: 117-8):

  • toporo (skepti) je omotáno drátem či pásem (vaf; omotaná rukojeť je tedy vafit skaptit, vafinskepta), jehož materiálem je železo nebo stříbro (např. Brennu-Njáls saga 12, 87; Sneglu-Halla þáttr 10; Valla-Ljóts saga 2). Omotávka může být doplněna o stříbrnou trubku (silfrhólkr), která se nachází na vrchním konci topůrka (forskepti) a která odpovídá dříve zmíněným archeologickým nálezům. Trubka může být opatřena drahým kamenem (steinn góðr).
  • toporo je plátované kovovou výztuží (spǫng; plátované toporo je tedy spengðr skaptit). Materiál není specifikován (např. Sturlunga saga 113). Teoreticky může odpovídat výše zmíněnému vícedílnému obložení či podobné metodě.
  • toporo je „pobité stříbrem“ (upp skellt skaftið með silfri). Tato obecný popis se objevuje v jediném zdroji (Egils saga Skalla-Grímssonar 38).

Je zřejmé, že sekery s opláštěním v pramenech figurují jako tzv. orální formule a podle toho se s nimi nakládá – seker je užito k navození dokonalosti a nádhery. Objevují se v rukou králů i předáků a stávají se dary věrným družiníkům – tak se děje v případě sekery „celé pokryté zlatem se stříbrnou omotávkou na toporu a velkou trubkou na jeho konci, v níž byl zasazen drahý kámen„, kterou král Harald Krutý (vláda 1046-1066) svěřuje Sneglu-Hallovi (Sneglu-Halla þáttr 10). Popis seker v pramenech rámcově odpovídá archeologickým nálezům a dozvídáme se o dalších potenciálních způsobech zdobení – plátování a omotání pásem či drátem mimo oblast oka a aplikaci drahých kamenů.

Zlatem zdobená sekera z norského Botnhamnu (Ts11937), odpovídající ságovému popisu.
Zdroj: Adnan Icagic, UMAK Tromsø.


Katalog

Evropské sekery s toporem omotaným plechem z 9.-11. století.
Oranžová označuje omotávku provedenou krátkým a širokým plechem či separovanými plechy.
Modrá označuje omotávku provedenou dlouhým a úzkým plechem.

  • Lokalita: Bilczew, hrob S1, Polsko.
    Uložení a inv. č.: Okresní muzeum v Konině. Inv. č. Bi 1/20.
    Stručný popis: hrob 18-23letého muže, otevřený roku 1981, obsahoval menší sekeru Petersenova typu M (Kotowiczova typu IIIA.5.1) s rozměry 13,6 × 11,4 cm. V oku s rozměry 2,4 × 2,2 cm bylo nalezeno dubové topůrko a části tenké plechové objímky, o níž Kotowicz píše, že je vyrobena ze železa. Kvůli poškození je tato omotávka zvenčí nevýrazná a není možné o ní více povědět. V závislosti na publikaci se datace pohybuje mezi 11. a počátkem 12. století.
    Literatura: Gorczyca – Olińska 1989: 57-58, Obr. 6a; Kotowicz 2008: 453; Gorczyca – Schellner 2012: 78-9; Kotowicz 2014: 17-8.

  • Lokalita: Klincovka / Irzekapinis (Клинцовка / Ирзекапинис), hrob 10, Kaliningradská oblast, Rusko.
    Uložení a inv. č.: nabízí se, že předmět by mohl být uložen v Kaliningradském oblastním historicko-uměleckém muzeu.
    Stručný popis: v bohatém jezdeckém hrobě otevřeném roku 1977 byla nalezena sekera Petersenova typu M s rozměry ca. 18 × 22 cm, která byla nasazena na kusu topůrka, jehož vrchních 13 cm bylo omotáno plechem ze slitiny mědi. Plech je zahnut přes vrchní část topůrka, které bylo překryto separátním plechem a jenž se může být decentně zdoben ražbou. Spodní okraj je rovný, lemovaný raženými kolečky. Spodní okraj sekery s trny lemuje ražená dekorace ve formě kruhových jamek, která se na vrcholech (pod trny sekery) rozšiřuje do drobného křížku. V prostoru této ražené dekorace se navíc nachází perforace, která připomíná křížek. Není zřejmé, kde se nachází překryv, ale zdá se být pronýtovaný s rozestupem zhruba 1,5 cm. Datace: začátek 11. století.
    Literatura: Kulakov 1980: 227; Kulakov 1990: 32, Tab. XXXIX; Kulakov 1999: 218.

  • Lokalita: Kalichnovščina (Калихновщина), mohyla 273/1 (dle Spicyna 271), Rusko.
    Uložení a inv. č.: dle Kirpičnikova se předmět nachází v petrohradské Ermitáži.
    Stručný popis: mohyla otevřená roku 1900 V. Glazovem vydala sekeru Petersenova typu M s rozměry 16 × 16 cm a délkou oka 3,5 cm. Sekera je stále nasazená na části topůrka. Zhruba 7-8 cm pod spodním okrajem tlouku je na topůrku nasazena omotávka ze plechu ze slitiny mědi, která má podobu zhruba 6 cm širokého pásu, ze kterého na spodním okraji vybíhají nejméně tři křížovité výstupky o výšce zhruba 2 cm. Přeložení se zřejmě nacházeno na přední straně topůrka. Horní nezdobená hrana plechu je snýtována nejméně šesti hřebíčky s rozestupem 1,5 cm, rozestup hřebíčků na čelní hraně sekery je neznámý. Každý křížek je k topůrku zafixován třemi hřebíčky tak, že se nacházejí ve středech bočních a spodních ramen. V závislosti na publikaci se datace pohybuje mezi 11. a 12. stoletím.
    Literatura: Spicyn 1903: 97, Tab. XXVI.6; Paulsen 1956: 15, Abb. 4; Kirpičnikov 1966: Kat. č. 440; Musin 1999: 135, Obr. 2.15; Musin 2001: Obr. 3.15.

  • Lokalita: Londýn, Old London Bridge, Velká Británie.
    Uložení a inv. č.: Londýnské muzeum, Londýn. Inv. č. A23346.
    Stručný popis: sekera pocházející z depotu nalezeného v řece Temži nejpozději roku 1920. Sekera Petersenova typu M o rozměru 20 × 23 cm má v oku zasunutou omotávku ze slitiny mědi, o níž Vike píše, že má výšku přibližně 11,5 cm. Podobu vrchního okraje pásu neznáme. Plocha pásu je zdobena pletencovým ornamentem ve stylu Ringerike a spodní okraj byl zdoben nejméně devíti cípy, které jsou povětšinou ulámané. Každý cíp byl zafixován hřebíčkem. Plech nebyl přeložen a jeho konce na čelní straně topůrka doléhaly těsně k sobě. V této části jsou také dobře patrné hřebíčky – čtyři dlouhé hřebíčky každém konci jsou umístěny napřeskáčku, aby si vzájemně nepřekážely. Datace depotu je navrhována do počátku 11. století.
    Literatura: Wheeler 1927: 23, Obr. 1.6, Obr. 3; Bjørn – Shetelig 1940: 77; Fuglesang 1980: 166-7, Obr. 26; Vike 2016; Clark 2022.

  • Lokalita: Londýn, Old London Bridge, Velká Británie.
    Uložení a inv. č.: Londýnské muzeum, Londýn. Inv. č. A23345.
    Stručný popis: sekera pocházející z depotu nalezeného v řece Temži nejpozději roku 1920. Sekera Petersenova typu M o rozměru 24,8 × 18,7 cm má v oku zasunutou omotávku ze slitiny mědi, o níž Vike píše, že má výšku přibližně 11,5 cm a která prochází celým okem a je zahnutá přes vrchní část topůrka, které bylo překryto separátním plátem ze slitiny mědi. Topůrko mělo vejčitý průřez. Překrytí se nachází na čelní straně topora a je pronýtované neznámým počtem nýtků; nejméně čtyři nýtky se dále nachází na vrcholku topůrka. Plocha pásu je zdobena jednoduchými linkami ražených teček, které tvoří trojúhelníky. Datace depotu je navrhována do počátku 11. století.
    Literatura: Wheeler 1927: 23, Obr. 1.7, Obr. 4; Vike 2016; Clark 2022.

  • Lokalita: Londýn, Chelsea, Velká Británie.
    Uložení a inv. č.: Londýnské muzeum, Londýn. Inv. č. A15338.
    Stručný popis: sekera nalezená nejpozději roku 1915 v depotu v řece Temži, přináležící k Petersenova typu M. Má délku 22,9 cm a šířku 21 cm. V oku je zasunuta omotávka ze slitiny mědi, o níž Vike píše, že má výšku přibližně 11 cm a která prochází celým okem a je zahnutá přes vrchní část topůrka, které bylo překryto separátním plátem ze slitiny mědi. Překrytí se nachází na čelní straně topora a je pronýtované hustým počtem drobných nýtků. Plocha pásu se zdá být až na linku malých teček u spodního okraje nezdobena. Datace je navrhována do počátku 11. století. Za současnou fotku děkujeme Hazel Forsyth z Londýnského muzea.
    Literatura: Wheeler 1927: 26, Obr. 10.4; Bjørn – Shetelig 1940: 87; Vike 2016.

  • Lokalita: Ardnamurchan, Skotsko, Velká Británie.
    Uložení a inv. č.: neznámé.
    Stručný popis: sekera Petersenova typu E o velikosti 16,5 × 12,3 cm s částečně zachovaným topůrkem byla nalezena roku 2011 ve skandinávském lodním hrobu. Toporo je po obou stranách v oku obloženo tlustými železnými pásy, která přesahují pod trny a sekeru stabilizují na topůrku. Spodní strana pásů je klínovitě zúžená a kopíruje tvar trnů. Datace hrobu dle inventáře směřuje do 1. pol. 10. století.
    Literatura: Harris et al. 2011; Harris et al. 2017.

  • Lokalita: Velo Vestre, Norsko.
    Uložení a inv. č.: Kulturně-historické muzeum, Oslo. Inv. č. C24243.
    Stručný popis: malá sekera Petersenova typu M, objevená v červnu 1928 v mužském hrobě. Sekera má délku 13,2 cm, šířka břitu je kvůli poškození neurčitelná. Váží 383 g a je nasazena na špatně zachoveném topůrku vejčitého průřezu, jehož horní 4 cm jsou omotané pásem ze slitiny mědi (72% Cu, 26% Zn, 1% Ag, 1% Pb). Hlava sekery je na násadě zafixována železným hřebem, sloužícím coby klínek. Pás se překrývá na čelní straně topora. Nejsou patrné žádné hřebíčky ani dekorace.
    Literatura: Vike 2016.

  • Lokalita: Hallingby, Norsko.
    Uložení a inv. č.: Kulturně-historické muzeum, Oslo. Inv. č. C25583.
    Stručný popis: na jaře 1932 náhodně nalezená sekera Petersenova typu M má rozměry 19,5 × 21,3 cm a váží 592 g. Je nasazena na zhruba 7 cm dlouhém pozůstatku násady vejčitého průřezu vyrobené ze dřeva listnatého stromu a je zafixována možným dřevěným klínkem. Celá délka dnes zachovaného topora byla potažena nezdobeným pásem ze slitiny mědi (70% Cu, 28% Zn, 2% Pb), který se překrývá na čelní straně topora. Nejsou patrné žádné hřebíčky ani dekorace.
    Literatura: Vike 2016.

  • Lokalita: Bjorå, Norsko.
    Uložení a inv. č.: Kulturně-historické muzeum, Oslo. Inv. č. C27132c.
    Stručný popis: sekera Petersenova typu M byla nalezena v hrobě a má rozměry 18,5 × 19,9 cm. Váží 381 g. Uvnitř oka se zachoval fragment násady vejčitého průřezu vyrobené ze dřeva listnatého stromu. Vrchní 11,5 cm dlouhá část násady byla pobita čtyřmi plechy ze slitiny mědi (70% Cu, 29% Zn, 1% Pb), které zastupují jednodílnou omotávku. Plechy, tlusté asi 0,05 cm, jsou organizovány tak, že přední a zadní část topora jsou chráněny trojúhelnými díly, které jsou připevněny hřebíčky v horní i spodní části, zatímco boky topůrka jsou opláštěny kosočtvercovými díly, jež jsou přinýtovány pouze ve spodní části a které nedosahují k vrcholu topora (jsou zakončeny v oku sekery). Plocha plechů je jinak nezdobena. Kombinace s puklicí typu R565 v hrobu naznačuje dataci do 2. pol. 10. či do 11. století.
    Literatura: Vike 2016.

  • Lokalita: Lundehall, Norsko.
    Uložení a inv. č.: Kulturně-historické muzeum, Oslo. Inv. č. C29866.
    Stručný popis: náhodně nalezená sekera Petersenova typu M, objevená poblíž hrobů. Má rozměry 21,3 × 21,7 cm a váží 466 g. Uvnitř oka se zachoval 12,1 cm dlouhý fragment násady vejčitého průřezu vyrobené ze dřeva listnatého stromu. Násada byla pobita čtyřmi plechy ze slitiny mědi (77% Cu, 19% Zn, 2% Ag, 3% Pb), které zastupují jednodílnou omotávku. Tyto plechy jsou dnes takřka neviditelné a jsou známé pouze z otisků. Jsou organizovány tak, že přední a zadní část topora jsou chráněny trojúhelnými díly, zatímco boky topůrka jsou opláštěny kosočtvercovými díly, jež nedosahují k vrcholu topora (jsou zakončeny v oku sekery). Všechny čtyři díly byly připevněny hřebíčky ve spodní části.
    Literatura: Vike 2016.

  • Lokalita: Horgen, Norsko.
    Uložení a inv. č.: Kulturně-historické muzeum, Oslo. Inv. č. C57235.
    Stručný popis: menší náhodně nalezená sekera Petersenova typu M s rozměry 19 × 15,3 cm a váhou 273 g. Topůrko vejčitého průřezu se nezachovalo, avšak uvnitř oka se nachází omotávka ze slitiny mědi (81% Cu, 17% Zn, 1% Pb). Plech se překrývá na čelní straně topora. Nejsou patrné žádné hřebíčky ani dekorace.
    Literatura: Vike 2016.

  • Lokalita: Langeid, hrob 8, Norsko.
    Uložení a inv. č.: Kulturně-historické muzeum, Oslo. Inv. č. C58882/4.
    Stručný popis: sekera Petersenova typu M, která byla nalezena roku 2011 v nákladně postaveném hrobu, má rozměr 20,7 × 25,3 cm a váží 603 gramů. Je stále nasazena na 14,9 cm dlouhé části slivoňového topůrka vejčitého průřezu, jehož vrchních 11 cm je potaženo 0,05 cm tlustým pásem ze slitiny mědi (61% Cu, 33% Zn, 1% Ag, 1% Sn, 5% Pb). Pro maximální hladkost topůrka je pás zaveden do připraveného zářezu. Pás se překrývá na zadní straně topora a je fixován celkem dvanácti hřebíčky o max. tloušťce 0,25 cm a délce 1,15 cm. Pásek není dekorovaný. Vzhledem k radiokarbonové dataci dřeva z hrobu (990–1040) a přiložené anglosaské minci z let 978–1016 je datace navrhována do 1. či začátku druhé třetiny 11. století.
    Literatura: Wenn – Loftsgarden 2012: 26-7; Vike 2016; Wenn 2016: 169.

  • Lokalita: Snäckgärde, hrob 4, Gotland, Švédsko.
    Uložení a inv. č.: předmět ztracen. Inv. č. SHM 484, Gr. 4.
    Stručný popis: široká sekera nalezená v hrobu ve 20. letech 19. století. Existuje pouze schématická kresba hrobu a její popis. Sekera byla umístěna na pravé koleno zesnulého s čepelí směřující mimo tělo. Čepel byla široká a odpovídala by Petersenovu typu M. Toporo bylo „potaženo mosazí a opatřené mosazným knoflíkem“ (messingsbeklädda och med messingsknapp försedda skaftet). Knoflíkem se může rozumět separátní díl na vrcholu topůrka, který byl překryt pásem zasunutým do oka sekery.
    Literatura: Liljegren 1830: 270; Thunmark-Nylén 2000: 822; Thunmark-Nylén 2006: 318.

  • Lokalita: Hemse, Gotland, Švédsko.
    Uložení a inv. č.: Státní historické muzeum, Stockholm. Inv. č. SHM 4815.
    Stručný popis: menší sekera Petersenova typu M, nalezená v 19. století v hrobu, má rozměr 16 × 14 cm. Topůrko není zachováno. V oku je zasunuta 10 cm vysoká omotávka ze slitiny mědi, která prochází celým okem a byla zahnuta přes vrchní část topůrka, které bylo překryto separátním plátem ze slitiny mědi. Překrytí se nachází na boku topora v linii trnů sekery a je pronýtované nejméně pěti hřebíčky. Plocha pásu není zdobena.
    Literatura: Thunmark-Nylén 1998: Tab. 257.3; Thunmark-Nylén 2000: 449; Vike 2016.

  • Lokalita: Hemse, Gotland, Švédsko.
    Uložení a inv. č.: Státní historické muzeum, Stockholm. Inv. č. SHM 5645.
    Stručný popis: malá bradatice nalezená na konci 19. století mimo hroby. Má rozměr 10 × 7 cm. Staré kresby znázorňují sekeru s plechovým omotem topůrka, avšak dnes tento omot chybí. Archiv jako materiál jmenuje železo, ale Thunmark-Nylénová vyjadřuje nejistotu ohledně materiálu plechu.
    Literatura: Thunmark-Nylén 1998: Tab. 255.10; Thunmark-Nylén 2000: 456; Thunmark-Nylén 2006: 312.

  • Lokalita: Havor, hrob 93, Gotland, Švédsko.
    Uložení a inv. č.: Státní historické muzeum, Stockholm. Inv. č. SHM 7785:93a.
    Stručný popis: bradatice nalezená v 19. století se zachovanou délkou kolem 9,5 cm. Ostří není zachováno. V oku je zasunuto topůrko s 6 cm vysokou omotávkou ze slitiny mědi, která prochází celým okem. Překrytí se nachází na zadní části topora a je pronýtované nejméně třemi hřebíčky. Plocha pásu není zdobena.
    Literatura: Thunmark-Nylén 2000: 297; Vike 2016.
Vike 2016: Obr. 11.

  • Lokalita: Havor, hrob 196, Gotland, Švédsko.
    Uložení a inv. č.: Státní historické muzeum, Stockholm. Inv. č. SHM 8064:196.
    Stručný popis: bradatice se zachovaným rozměrem 9 × 8 cm. Existuje pouze archivní kresba, která ukazuje, že zachována byla větší část topůrka a omotávka byla zasunuta skrz okem. Překrytí se nacházelo na boku v linii trnů. Plocha pásu nebyla zdobena.
    Literatura: Thunmark-Nylén 1995: Obr. 112.12; Thunmark-Nylén 2000: 304; Vike 2016.
Thunmark-Nylén 1995: Obr. 112.12.

  • Lokalita: Roklunds, Gotland, Švédsko.
    Uložení a inv. č.: Státní historické muzeum, Stockholm. Inv. č. SHM 14855.
    Stručný popis: menší sekera Petersenova typu M, nalezená na počátku 20. století v hrobu, má rozměr 13 × 13 cm. Topůrko je zachováno fragmentárně a má vejčitý průřez. V oku je zasunuta omotávka ze slitiny mědi, která prochází celým okem a byla zahnuta přes vrchní část topůrka, které bylo překryto separátním plátem ze slitiny mědi. Místo překrytí není z fotografií patrné, stejně jako žádné hřebíčky ani zdobení.
    Literatura: Thunmark-Nylén 1998: Tab. 257.5; Thunmark-Nylén 2000: 715; Vike 2016.

  • Lokalita: Bottarve, Gotland, Švédsko.
    Uložení a inv. č.: Státní historické muzeum, Stockholm. Inv. č. SHM 14885.
    Stručný popis: menší sekera Petersenova typu M, náhodně nalezená na počátku 20. století, avšak potenciálně pocházející z hrobu, má rozměr 16 × 15,5 cm. Z topůrka se zachoval 11 cm dlouhý kus, který byl původně pobit kovovým plechem, pravděpodobně ze slitiny mědi. Bližší detaily nejsou známy.
    Literatura: Thunmark-Nylén 1998: Tab. 257.2; Thunmark-Nylén 2000: 199; Vike 2016.

  • Lokalita: Hunninge, hrob 1/1929, Gotland, Švédsko.
    Uložení a inv. č.: Státní historické muzeum, Stockholm. Inv. č. SHM 19273.
    Stručný popis: sekera Petersenova typu M nalezená roku 1929 v hrobu. Má rozměr 18,5 × 19,5 cm. V oku stále vězí objímka z bronzového plechu, která má výšku 5,5 cm. Plech byl přehnut přes vrchol topůrka, který však nekryl kompletně a ponechával kus dřeva viditelným. Do tohoto volného prostoru byl vražen kovový hřeb, který sloužil jako klínek.
    Literatura: Thunmark-Nylén 1998: Tab. 257.6; Thunmark-Nylén 2000: 481; Vike 2016.

  • Lokalita: Sojdungs, hrob z roku 1939, Gotland, Švédsko.
    Uložení a inv. č.: Státní historické muzeum, Stockholm. Inv. č. SHM 22297.
    Stručný popis: menší sekera Petersenova typu M, nalezená roku 1939 v hrobu, Má rozměr 14 × 12 cm. Z topůrka se zachoval asi 20 cm dlouhý kus, jehož vrchních 8,5 cm je pobito plechem ze slitiny mědi. Plech byl přehnut přes vrchol topůrka, který však zřejmě nekryl kompletně. Překrytí se nacházelo na boku v linii trnů a bylo pronýtováno čtyřmi hřebíčky. Další hřebíčky se nacházejí při spodním okraji pásu. Plech není zdoben.
    Literatura: Thunmark-Nylén 1995: Obr. 30.4; Thunmark-Nylén 2000: 191; Vike 2016.

Poděkování

Tato práce by nevznikla bez osobního nasazení Vegarda Vikeho, který detailně zmapoval všechny norské exempláře (Vike 2016) a vytvořil skvělou rekonstrukci langeidské sekery, jejíž výrobu můžete zhlédnout zde. Stejnou měrou děkujeme největšímu žijícímu znalci středověkých seker Piotru Kotowiczovi za jeho práce (Kotowicz 2008; 2013; 2014; 2018). Svou mimořádnou vděčnost projevujeme Hazel Forsyth, kurátorce Londýnského muzea, která nám zaslala fotografii takřka sto let nezveřejněné sekery A15338. Jsme rovněž vděčni Monice Barákové za možnost použití fotek z Londýnského muzea.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Artěmjev 1994 = Артемьев, А. Р. (1994). Орнаментированные топоры из раскопок средневекового Новгорода // Новгород и Новгородская земля: История и археология, Вып. 8, Новгород, 156-166.

Bjørn, Anathon – Shetelig, Haakon (1940). Viking Antiquities in Great Britain and Ireland, Part 4 : Viking Antiquities in England, Bergen.

Clark, John (2022). Early-eleventh-century weapons from the site of Old London Bridge: a reassessment. In: North, R. – Goeres, E. – Finlay, A. (eds.). Anglo-Danish Empire: A Companion to the Reign of King Cnut the Great, Berlin, 77–98.

Edge, David – Paddock, J. M. (1991). Arms & Armor of the Medieval Knight. An Illustrated History of Weaponry in the Middle Ages, New York.

Falk, Hjalmar (1914). Altnordische Waffenkunde, Kristiania.

Fuglesang, Signe Horn (1980). Some Aspects of the Ringerike Style : A phase of 11th century Scandinavian art, Odense.

Fülöp, Gyula (1990). New research on finds of Avar chieftain-burials at Igar, Hungary. In: Austin, D. – Alcock, L. (eds.). From the Baltic to the Black Sea. Studies in medieval Archaeology, London, 138–146.

Gorczyca, Krzysztof – Olińska, Krystyna (1989). Cmentarzyska wczesnośredniowieczne w Bilczewie i Ruminie woj. konińskie. In: Zeszyty Muzealne 1, Konin, 49-68.

Gorczyca, Krzysztof – Schellner, Katarzyna (2012). Cmentarzysko wczesnośredniowieczne w Bilczewie, pow. Konin, Konin.

Grieg, Sigurd (1929). Vikingetidens skattefund. In: Universitetets Oldsaksamlings Skrifter 2, 177-311.

Halpin, Andrew (2017). The battle of Clontarf. The archaeological evidence. In: Duffy, Seán (2017). Medieval Dublin XVI. Proceedings of Clontarf 1014–2014: National Conference marking the Millennium of the Battle of Clontarf, Dublin, 188-209.

Harris, Oliver et al. (2011). Ardnamurchan Transitions Project: Viking Boat Burial, Swordle Bay, Ardnamurchan: Season Six, 2011: Archaeological Excavations DSR. Ardnamurchan Transitions Project.

Harris, O. J. T. et al. (2017). Assembling places and persons: a tenth-century Viking boat burial from Swordle Bay on the Ardnamurchan peninsula, western Scotland. In: Antiquity 91, 191-206.

Kastek, Tomasz et al. (1996). Zamek Radosno — badania w 1995 roku. In: Śląskie Sprawozdania Archeologiczne 38, 255–270.

Kildjuševskij 1999 = Кильдюшевкий, В. И. (1999). Оружие XIV-XVI вв. из раскопок крепости Орешек // Раннесредневековые древности Северной Руси и её соседей, Санкт-Петербург, 63–79.

Kirpičnikov 1966 = Кирпичников А. Н. (1966). Древнерусское оружие. Вып. 2: Копья, сулицы, боевые топоры, булавы, кистени IX – XIII вв, Москва.

Kotowicz, P. N. (2008). Nie tylko żeleźca. O rzadziej postrzeganych elementach średniowiecznych toporów. In: “Ad oderam fluvium”: księga dedykowana pamięci Edwarda Dąbrowskiego, Zielona Góra, 441–465.

Kotowicz, P. N. (2013). The Sign of the Cross on the Early Medieval Axes – A Symbol of Power, Magic or Religion? In: Marek, Lech (2013). Weapons Brings Peace? Warfare in Medieval and Early Modern Europe, Wrocław, 41–55.

Kotowicz, P. N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Kotowicz, P. N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Kulakov 1980 = Кулаков, В. И. (1980). Результаты раскопок грунтового могильника у поселка Клинцовки в 1977 году. In: Acta Baltico-Slavica 13, 213-244.

Kulakov 1990 = Кулаков, В. И. (1990). Древности пруссов VI–XIII вв., Москва.

Kulakov 1999 = Кулаков, В. И. (1999). Ирзекапинис. In: Stratum plus, 5, 211-273.

Liljegren, J. G. (1830). Strödda anteckningar om fynd i Svensk Jord, med dertill hörande Förteckning. In: Kongl. Vitterhets Historie och Antiquitets Academiens Handlingar online, Trettonde delen, 153-278.

Loftsgarden, Kjetil – Wenn, C. C. (2012). Gravene ved Langeid – Foreløpige resultater fra en arkeologisk utgraving. In: Nicolay 117, 23–31.

Mäntylä, Sari (2005). Broad-Bladed Battle-Axes, Their Function and Symbolic Meaning. In: Rituals and Relations. Studies on the Society and Material Culture of the Baltic Finns, Helsinki, 105–130.

Musin 1999 = Мусин, А. Е. (1999). Меч и крест: новое религиозное сознание Древней Руси по данным археологии // Раннесредневековое древности Северной Руси и ее соседей, Санкт-Петербург, 134–150.

Musin 2001 = Мусин, А. Е. (2001). Христянские древности Средневековой Руси IX–XII вв. как исторический источник // Вестник Российского Гуманитарного Научного Фонда, 3/2001, 14–27.

Paulsen, Peter (1953). Schwertortbänder der Wikingerzeit: ein Beitrag zur Frühgeschichte Osteuropas, Stuttgart.

Paulsen, Peter (1956). Axt und Kreuz in Nord- und Osteuropa, Bonn.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingsverd, Kristiania.

Sankiewicz, Paweł – Wyrwa, A. M. (eds). (2013). Topory średniowieczne z Ostrowa Lednickiego i Giecza, Lednica.

Spicyn 1903 = Спицын, А. А. (1903). Гдовские курганы в раскопках В.Н. Глазова, Санкт-Петербург.

Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands I : Abbildungen der Grabfunde, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Vike, Vegard (2016). «Det er ikke gull alt som glimrer» – bredøkser med messingbeslått skaft fra sen vikingtid. In: VIKING – Norsk arkeologisk årbok LXXIX, Oslo, 95–116.

Wenn, C. C. (2016). RV.9 Krokå-Langeid del II: Gravfelt fra vikingtid, Langeid Øvre, 2/1, Bygland k., Aust-Agder, Kulturhistorisk museum i Oslo.

Wheeler, R. E. M. (1927). London and the Vikings. London Museum Catalogues, London.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *