Počet evropských mečů 9.-11. století

Jelikož se často setkáváme s názorem, že meče raného středověku jsou raritní, výjimečně objevované nálezy, rozhodli jsme se vytvořit příspěvek, který by se pokusil odhadnout, kolik evropských mečů z období 9.-11. století ve skutečnosti známe. V akademické i reenactorské sféře jde o poměrně častou otázku, na kterou přitom neexistuje jednoznačná odpověď; pro akademiky jsou počty zajímavé (nejen) při vytváření distribučních map, zatímco reenactoři se zajímají, jak četné meče byly mezi tehdejší populací a do jaké míry je lze užít při dnešní rekonstrukci.

V současné chvíli neexistuje žádný souhrnný seznam či katalog a jsme nuceni pracovat s dobře zrevidovanými soubory a více či méně přesnými odhady. Do následujícího výčtu započítáme meče, které spadají do Petersenovy, Geibigovy, Kirpičnikovovy nebo Kazakevičiovy typologie a lze je datovat do období let 800-1100. V některých případech jsou možné přesahy na obou stranách časové osy, které jsme se pokusili maximálně eliminovat.

Ilustrační obrázek. Zdroj: Aksdal 2017: Fig. 4.


Kalkulace

Norsko
Počet norských mečů sledovaného období patří mezi největší otázky, které si lze při studiu raně středověkých militárií vůbec klást. Přesný počet není znám, což je vzhledem k mimořádnému množství pochopitelné. Do roku 1917, kdy Jan Petersen vytvářel statistiku pro svou průlomovou práci, bylo známo nejméně 1773 jednobřitých i dvoubřitých mečů, přičemž 245 jednobřitých čepelí nedisponuje jílcovými komponenty (Petersen 1919: 6, 56). Významný posun v bádání přinesl až Per Hernæs, který ve své práci, jež se věnuje pouze jihovýchodnímu Norsku, udává, že do roku 1979 byl v tomto regionu zaznamenán přírůstek 690 nových mečů (Hernæs 1985: 36). Geibigova práce nepřináší v tomto ohledu žádnou revizi (Geibig 1991), avšak Jakobssonova studie upravuje počty některých konkrétních typů a uvádí počet 1773 mečů s jílci (Jakobsson 1992).

Absence aktuálních soupisů dává prostor odhadům a spekulacím. Badatel Gavin Archer odhaduje počet norských mečů na 2500+ (Archer 2019), konzervátor Vegard Vike a badatel Steven Blowney shodně kalkulují 3000 (Blowney 2016; Vike 2017). Aanestad odhaduje zhruba 3500 mečů, přičemž nejméně 1598 mečů se nachází v Kulturně historickém muzeu v Oslu a muzea v Bergenu a Trondheimu dohromady shromažďují podobné množství (Aannestad 2018: 147, 151).

Na tomto místě bychom rádi představili svá pozorování. Zatímco některé typy, jako například typ E (Jakobsson 1992: 209), G (Vlasatý 2018a), S (vlastní nepublikovaná rešerše) nebo W (Vlasatý 2018c), narostly od dob Petersena o jednotky kusů, typy H a M, které byly početné již v Petersenových časech, jsou nyní o zhruba 100 % četnější a mají největší možnost ovlivnit statistiky (Vlasatý 2018c). Výrazný nárůst nových kusů zaznamenal také typ C, o kterém se hovoří jako o typu, který tvoří desetinu všech norských mečů (Hjardar – Vike 2011: 169), jakož i typ Q, jehož řádná revize chybí. Je velmi pravděpodobné, že typy C, H, Q a M jsou v Norsku zastoupeny zhruba 1200 kusy, zatímco přírůstky ostatních typů spíše nepřesahují 25 % oproti Petersenovým počtům. Jedinou výjimkou, pro kterou máme publikovanou evidenci, je typ L, jenž od dob Petersena vzrostl ze 14 na nejméně 45 ks (Aksdal 2017: 84-5). Jestliže aplikujeme Hernæsův závěr, že do roku 1979 vzrostl počet nových mečů o 71 – 81 % oproti roku 1917, na území celého Norska, počet mečů se nám bude pohybovat mezi 3030 a 3212. Při zohlednění mečů nalezených za posledních 40 let se spíše kloníme k závěru, že počet 3500 vyjádřený archeoložkou Aanestad není vzdálen od pravdy. Tento počet ovšem zahrnuje také jednobřité čepele bez komponentů, jež mohou tvořit zhruba sedminu (500 ks) a jež z jisté části mohou zapadat do 8. století.

Švédsko
Švédský soubor je skvěle zrevidovaný Fedirem Androščukem, který zmiňuje 648 mečů z období 750-1100 z území dnešního Švédska, přičemž 31 čepelí je jednobřitých (Androshchuk 2014).

Finsko
Z území Finska známe přes 400 kusů mečů a jejich fragmentů, jež lze datovat do vikinského období, z nichž některé mohou mít přesah do období stěhování národů anebo do období křížových výprav (Moilanen 2018: 71). V soukromé konverzaci nám Moilanen sdělil, že zejména v důsledku nových detektorářských nálezů počet stále narůstá a že seznam mečů z 9.-11. století jistě přesahuje 400 kusů.

Německo
Alfred Geibig roku 1991 shromáždil 347 mečů ze západního Německa datovaných do období 8.-12. století (Geibig 1991). Pro bývalé východní Německo podobný soupis chybí. Jiří Košta ve své interní databázi shromažďuje údaje o 486 z prostoru dnešního Německa. Při zohlednění Geibigovy chronologie zřejmě nebude chybou předpokládat, že z Německa může pocházet zhruba 350 mečů datovaných do období mezi lety 775 a 1100.

Rusko, Bělorusko, Ukrajina
Nejkompletnějším součtem mečů z těchto zemí je doposud Kirpičnikovova práce, která shromažďuje 109 mečů (Kirpičnikov 1966a). V dobře zkoumaných lokalitách, jakými je například Gnězdovo, došlo k výraznému nárůstu počtu mečů – kupříkladu oproti Kirpičnikovovým 12 mečům z Gnězdova dnes registrujeme nejméně 27 kusů (Kainov 2012). Z území Běloruska oficiálně známe 9 mečů (Plavinski 2009: 82-3). Sergej Kainov v osobní konverzaci odhaduje, že počet nalezených mečů 9. – 1. pol. 11. století z území staré Rusi (Ruska, Běloruska a Ukrajiny) převyšuje hranici 300. Počet mečů z Kaliningradské oblasti a severovýchodního Polska, které lze datovat do 9.-13. století, je stanoven až na 100 (Kazakevičius 1996: 126), avšak nelze přesně stanovit počet mečů z Kaliningradské oblasti ve sledovaném období.

Velká Británie
Nejlepší součet mečů z Velké Británie nabízí Gavin Archer, který eviduje 101 mečů z Anglie, 3 z Walesu, 14 z Ostrova Man a 36 ze Skotska (Archer 2019; Żabiński 2007). Na jiném místě tohoto webu jsme upozornili na 114 litých komponentů ze sledovaného období, přičemž zhruba 15 kusů se překrývá s Archerovým seznamem (Vlasatý 2018d). Jistě budeme mít pravdu, pokud stanovíme, že počet známých mečů a jejich komponentů překračuje 250.

Polsko
Seznam publikovaný Lechem Markem uvádí zhruba 80 mečů, které lze řadit do období 9.-11. století (Marek 2004: 106-115), avšak nepublikované revize polských badatelů hovoří až o 140 kusech z tohoto období.

Estonsko
Mati Mandel shromáždil zhruba 40 mečů datovatelných do období 9.-11. století (Mandel 1991), avšak Mauri Kiudsoo ve světle nových nálezů hovoří o více než stovce mečů z území dnešního Estonska.

Irsko
Podle Walshe se v Irsku nachází 90 mečů datovaných do doby vikinské (Walsh 1998), a přestože typologické určení je problematické, počet kusů se zdá přesný (Harrison – Ó Floinn 2014: 67).

Česká republika
Soubor českých a moravských mečů datovatelných do období 9.-11. století je zrevidován a čítá 87 kusů (Hošek – Košta – Žákovský 2019: 26, 30, 33).

Lotyšsko
Tomsons z významného množství mečů z 9.-13. století vyčleňuje 80, které lze řadit do období před křížovými výpravami (Tomsons 2018: 274).

Litva
Kazakevičius uspořádal 170 litevských mečů z období 9.-13. století (Kazakevičius 1996: 126). Přesnější chronologické rozdělení kusů není příliš možné, ale lze předpokládat, že při odstranění početné skupiny kuronských mečů, které Tomsons řadí do období křížových výprav, počet mečů výrazně poklesne a bude rozhodně nižší, než počet lotyšských mečů. Podle databáze Jiřího Košty se počet pohybuje kolem 75 kusů.

Maďarsko
Seznam, který vytvořil Kornél Bakay, čítá 68 mečů z 10.-11. století (Bakay 1967), avšak je poněkud zastaralý. Jiří Košta eviduje až 76 mečů z tohoto období z Maďarska.

Belgie a Nizozemí
Databáze Jiřího Košty eviduje až 5 ks mečů z území dnešní Belgie a zhruba 60 mečů z Nizozemí, které byly zpravidla publikovány v Ypeyem a týmem Knol – Bardet (Knol – Bardet 1999; Ypey 1984).

Francie
Databáze Jiřího Košty eviduje až 61 ks mečů z území dnešní Francie.

Dánsko
Androščuk stanovuje počet mečů z dnešního Dánska na 54 (v případě jednoho meče se dopouští chyby a jmenuje jej dvakrát, tudíž korektní číslo je 53; Androshchuk 2014). K číslu 52 dochází Anne Pedersen, která se věnuje pouze hrobovým nálezům a která zahrnuje také jednobřité čepele 8. století (Pedersen 2014: Find list 1). Androščukův součet je tak zřejmě přesnější.

Území bývalé Jugoslávie
V databázi Jiřího Košty nacházíme nejméně 44 mečů – 9 ze Srbska (Kovács 1994-1995; Vinski 1983), 27 z Chorvatska (Bilogrivić 2009; Radić 1991), 8 z Bosny (Zekan 1994, Sijarić 2004).

Island
Marjatta Ísberg ve své práci, v níž zohledňuje nové nálezy posledních let, shromáždila 27 mečů a jejich komponentů (Ísberg 2020: 106), čímž rozšiřuje seznam publikovaný Eldjárnem, který čítá 22 ks (Eldjárn 2016: 323).

Slovensko
Slovenské meče ze sledovaného období patří mezi špatně zrevidované. Kristián Jócsik, který plánuje vytvořit aktualizovaný soupis, v současné chvíli vede v patrnosti 27 ks, přičemž nepočítá meče mimo Petersenovu typologii.

Rumunsko
Z území Rumunska pochází nejméně 14 mečů, které spadají do námi vymezeného období a které lze přiřadit ke sledovaným typům (Pinter 1999 a databáze Jiřího Košty).

Rakousko a Švýcarsko
Rakouské meče patří mezi špatně zrevidované. Přestože Erik Szameit publikoval dva rakouské meče z 9. století (Szameit 1986), Jiří Košta v tuto chvíli vede v patrnosti až 12 kusů z 9.-11. století. V případě Švýcarska evidujeme 6 mečů (Geibig 1991).

Bulharsko
Jotov ve své monografii uvádí dva nebyzantského typu (Jotov 2004: кат. No 422-3), přičemž na jiném místě publikoval ještě třetí kus (Jotov – Pavlova 2004: кат. No 62).

Ilustrační obrázek. Zdroj: Bilogrivić 2009: Pl. VI.


Závěr

Při optimistickém scénáři můžeme v Evropě pracovat se zhruba 6000-6500 meči 9.-11. století spadajících do Petersenovy, Geibigovy, Kazakevičiovy a Kirpičnikovovy typologie. Je velmi pravděpodobné, že odhad stanovený pro Norsko do sebe zahrnuje nemalé množství mečů z 8. století a že odhad pro Německo naopak zahrnuje meče obtížně datovatelné do rozpětí 11.-13. století, přesto se však domníváme, že odhady pro Velkou Británii, Lotyšsko, Litvu a Ukrajinu jsou poddimenzované a vzhledem k četným detektorářským nálezům budou ve skutečnosti znatelně vyšší. Pro řadu zemí byly zvoleny minimální počty, které nereflektují nové a dosud nepublikované nálezy.

I v případě, že se počet mečů pohybuje v rozmezí 5500-7000, hovoříme o ohromném množství zbraní, které odráží nízké jednotky procent všech původně vyrobených mečů. Jiří Košta odhaduje, že množství mečů vyrobených v období 9.-11. století se pohybovalo zhruba mezi 500-2500 tisíci, což vzbuzuje praktické otázky ohledně výrobních kapacit, surovin, standardizace a norem, ale také o vlastnících manufaktur a jejich zákaznících. Předpokládá se, že majiteli výrobních komplexů byli panovníci, kteří regulovali výrobu a distribuci mezi věrné a hosty, které si meči zavazovali. Meče jsou tak výrobky, které v sobě nesou informaci o výrobci – jsou značkami konkrétních panovníků (Košta 2020: 42), a my jsme při jejich identifikaci na úplném začátku.


Poznámka pro reenactory

Reenactoři mohou informaci o počtu mečů využít při teoretizování nad svým kostýmem. Na žádost čtenářů na tomto místě uvedeme praktickou ukázku z přemyslovských Čech 10. století.

Podle Žemličky mohla střední Čechy kolem roku 935 obývat populace 22000 lidí (Žemlička 1997: 36), zatímco v 11. století došlo k populačnímu nárůstu a kolem roku 1050 byly celé Čechy podle téhož autora obydleny zhruba 450000 obyvateli (Žemlička 1997: 18). Jelikož cena kompletní výstroje je odhadována na 1,5 až 2 kilogramy stříbra – v mincích na 1950-3250 denárů, přičemž za jeden denár se přitom člověk mohl skromně živit celý měsíc – vydržování profesionálního vojska bylo finančně náročné a zahrnovalo maximálně 1,8 % populace (Lutovský 2006: 99; Žemlička 1997: 37). Zatímco za Václavovy vlády se odhaduje 370 profesionálních bojovníků podřízených knížeti (Žemlička 1997: 37), za Boleslavovy éry se profesionální vojsko rozšířilo na 2000-3000 (Žemlička 1997: 37) či 3000-6000 mužů (Třeštík 2006: 16).

Počet českých mečů, které lze datovat do období let 800-1000, je stanoven na 22 (Hošek – Košta – Žákovský 2019: 30). Takřka výlučně se jedná o meče Petersenova typu X a Y, přičemž další typy mečů, charakteristické pro 10. století, téměř úplně absentují. Ve vztahu k výše uvedeným odhadům populace můžeme navrhnout, že pokud by meče, které máme k dispozici, reprezentovaly 1 % dochovaného materiálu, z profesionální armády 10. století by jím byl vybaven zhruba každý pátý bojovník. Pokud jde o veškerou bojovou sílu tehdejších Čech, Žemlička odhaduje, že profesionální armáda tvořila jednu desetinu českého vojska (Žemlička 1997: 37), a pokud by to tak bylo, meč by byl dostupný průměrně jednomu z padesáti ve vojsku. Problémem je zde však to, že meče nebyly rozděleny rovnoměrně a že se držely v rodinách prominentů ve větších počtech, jinými slovy, že uživatelé mečů vlastnili více než jeden kus, a jsou spíše pravděpodobní bojovníci se dvěma meči na stovku dalších.

Toto je ovšem teoretický přepoklad, který archeologie spíše nepotvrzuje. Počet seker v Čechách téhož období činí podle Profantové 79 ks (Profantová 2019: 279), a nutno podotknout, že řada detektorových nálezů seker je navždy ztracena a nebude publikována. Z ciziny můžeme zmínit 109 staroruských mečů vůči 211 sekerám (Kirpičnikov 1966a; Kirpičnikov 1966b). V sousedním Polsku, kde jsou sekery zpracovány výborně, nacházíme poměr zhruba 140 mečů na 891 seker (Kotowicz 2014; Kotowicz 2018). V případě Gnězdova evidujeme 62 bojových seker oproti 27 mečům (Kainov 2019). Pokud jde o kopí, v Čechách je známo nanejvýše 17 kusů (Profantová 2019: Tab. 6). To se může jevit jako překvapivé, avšak je pravda, že kopí v českém prostoru zřejmě nebyla tradičně ukládána do hrobů a že nejsou zpracována dokonale. V některých regionech Evropy jsou kopí vůbec nejpočetnější zbraně a v dobře prozkoumaných oblastech jsou kopí vždy početnější než meče – například v hrobech z Birky známe 53 kopí na 30 mečů (Thålin-Bergman 1986a; Thålin-Bergman 1986b), na Islandu pak 81 kopí oproti 27 mečům (Androshchuk – Traustadóttir 2004: 6), na Rusi evidujeme 290 kopí na 109 mečů (Kirpičnikov 1966b), přičemž v samotném Gnězdovu je známo 34 kusů oproti 27 mečům (Kainov 2019). Jako další příklad můžeme uvést kopí z Karpatské kotliny, zastoupené 231 kusy z 9.-11. století (Husár 2014), zatímco počet mečů ze stejného regionu činí zhruba 130.

Pokud se tedy podíváme na archeologický obraz, v závislosti na geografii a kvalitě zpracování materiálu v tisku se uplatňuje následující poměr mečů, seker a kopí – 1 : 2-6 : 1-3. Meč se ve světle tohoto poměru jeví být každou čtvrtou až desátou chladnou zbraní 9.-11. století. Takový závěr neodporuje duchu řady písemných pramenů, ve kterých je za bitevní minimum považován štít, kopí a kratší zbraň – sekera nebo meč.

Skladba výzbroje raného středověku – štít, jednoruční kopí a meč.
Stuttgartský žaltář, WLB Cod.bibl.fol.23, 047v.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Aannestad, Hanne Lovise (2018). Charisma, Violence and Weapons. The Broken Swords of the Vikings. In: Vedeler, Marianne et al. (eds). Charismatic Objects: From Roman Times to the Middle Ages, 147-166.

Aksdal, Jostein (2017). Dei anglosaksiske sverda : L-typesverd i England og Skandinavia. In: VIKING – Norsk Arkeologisk Årbok, Vol: LXXX, 59–88.

Androshchuk, Fedir – Traustadóttir, Ragnheiður (2004). A Viking Age spearhead from Kolkuós, Framvinduskýrsla 6-2004. In: Academia.edu [online]. [2020-12-23].

Androshchuk, Fedir (2014). Viking Swords : Swords and Social aspects of Weaponry in Viking Age Societies, Stockholm.

Archer, Gavin (2019). Swords. In: The Viking Age Compendium [online]. [2020-12-23]. Dostupné z: http://www.vikingage.org/wiki/wiki/Swords.

Bakay, Kornél (1967). Archäologische Studien zur Frage der ungarischen Staatsgründung. Angaben zur Organisierung des fürstlichen Heeres. In: Acta archaeologica Academiae Scientiarum Hungaricae 19, 105-174.

Bilogrivić, Goran (2009). Karolinški mačevi tipa K / Type K Carolingian Swords. In: Opuscula archaeologica 33, 125–82.

Blowney, Steven (2016). Viking Period Swords: Norway. In: Academia.edu [online]. [2020-12-23]. Dostupné z: https://www.academia.edu/28987751/Viking_Period_Swords_Norway_Again_Fixed_

Eldjárn, Kristján (2016). Kuml of haugfé, Reykjavík.

Geibig, Alfred (1991). Beiträge zur morphologischen Entwicklung des Schwertes im Mittelalter : eine Analyse des Fundmaterials vom ausgehenden 8. bis zum 12. Jahrhundert aus Sammlungen der Bundesrepublik Deutschland, Neumünster.

Harrison, Stephen H. – Ó Floinn, Raghnall (2014). Viking Graves and Grave-Goods in Ireland. Medieval Dublin Excavations 1962-81, Series B, Dublin.

Hernæs, Per (1985). De østnorske sverdfunn fra yngre jernalder : en geografisk analyse. Magistergradsavhandling i nordisk arkeologi – Universitetet i Oslo, Oslo.

Hjardar, Kim – Vike, Vegard (2011). Vikinger i krig, Oslo.

Hošek, Jiří – Košta, Jiří – Žákovský, Petr (2019). Ninth to mid-sixteenth century swords from the Czech Republic in their European context, Praha – Brno.

Husár, Martin (2014). Žrďovo-bodné zbrane včasného stredoveku v Karpatskej kotline. 1. diel, Typológia a jej vyhodnotenie, Nitra.

Ísberg, Marjatta (2020). Víkingaaldarsverð í nærmynd. Íslensk víkingaaldarsverð, gerð þeirra og uppruni. Háskóli Íslands, MA ritgerð.

Jakobsson, Mikael (1992). Krigarideologi och vikingatida svärdstypologi, Stockholm : Stockholms Universitet.

Jotov 2004 = Йотов, Валери (2004). Въоръжението и снаряжението от Българското средновековие VII— XI в., Варна.

Jotov – Pavlova 2004 = Йотов, В. – Павлова, В. (2004). Българите и техните съседи през V–Х век. Каталог, Варна.

Kainov, S. Yu. (2012). Swords from Gnёzdovo. In: Acta Militaria Mediaevalia VIII, 7-68.

Kainov 2019 = Каинов, Сергей Юрьевич (2019). Сложение комплекса вооружения Древней Руси X – начала XI в. (по материалам Гнёздовского некрополя и поселения). Диссертация на соискание ученой степени кандидата исторических наук Том I, Москва.

Kazakevičius, Vytautas (1996). IX–XIII a. baltų kalavijai, Vilnius.

Kirpičnikov 1966a = Кирпичников А. Н. (1966). Древнерусское оружие: Вып. 1. Мечи и сабли IX–XIII вв., АН СССР, Москва.

Kirpičnikov 1966b Кирпичников А. Н. (1966). Древнерусское оружие. Вып. 2: Копья, сулицы, боевые топоры, булавы, кистени IX – XIII вв, Москва.

Košta, Jiří (2020). Meče typu S a zrod nové Evropy. In: Hergesell, Jan – Snítilý, Pavel (eds.). Příběh meče. Výjimečný archeologický nález z Lázní Toušeně, Čelákovice, 37-43.

Kotowicz, Piotr N. (2014). Topory wczesnośredniowieczne z ziem polskich : Katalog źródeł, Rzeszów.

Kotowicz, Piotr N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.

Kovács, László (1994-1995). A Kárpát-medence kétélü kardjai a 10. század 2. feléböl. Adattár. In: CommArchHung 1994–95, 153–189.

Knol, Egge – Bardet, Xandra (1999). Carolingian Weapons from the Cemetery of Godlinze, the Netherlands. In: Sarfatij, H. – Verwers, W. H. J. – Woltering, P. J. (eds). In Discussion with the Past. Archaeological Studies Presented to W.A. van Es, Zwolle, 213-225.

Lutovský, Michal (2006). Bratrovrah a tvůrce státu: Život a doba knížete Boleslava I., Praha.

Pedersen, Anne (2014). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Copenhagen.

Petersen, Jan (1919). De Norske Vikingesverd: En Typologisk-Kronologisk Studie Over Vikingetidens Vaaben. Kristiania.

Pinter, Zeno Karl (1999). Spada şi sabia medievală în Transilvania şi Banat (sec. IX–XIV), Reşiţa.

Plavinski 2009 = Плавінскі, М. А. (2009). Нарысы гісторыі клінковай зброі Х–ХІІІ стагоддзяў на Беларусі, Мінск.

Profantová, Naďa (2019). Neue Funde von Waffen und Reitzeug aus Mittel- und Ostböhmen. In: Poláček, L. – Kouřil, P. (Hrsg.). Bewaffnung und Reiterausrüstung des 8. bis 10. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Waffenform und Waffenbeigaben bei den mährischen Slawen und in den Nachbarländern, Brno, 263–282.

Marek, Lech (2004). Wczesnośredniowieczne miecze z Europy Środkowej i Wschodniej, Wrocław.

Mandel, Mati (1991). Eesti 8.–13. sajandi mõõkade tüpoloogiast ja dateerimisest. In: Muinasaja teadus 1, 101–133.

Moilanen, Mikko (2018). Viikinkimiekat Suomessa, Helsinki.

Radić, Mladen (1991). Mač tipa “X” iz privatne zbirke u Osijeku. In: Osječki zbornik 21, 77-85.

Sijarić, Mirsad (2004). Mačevi 10.-15. stoljeća iz Bosne i Hercegovine, Sarajevo.

Szameit, Erik (1986). Karolingische Waffenfunde aus Österreich. Teil I: Die Schwerter. In: Archaeologia Austriaca, Bd. 70, 385-411.

Thålin-Bergman, Lena (1986a). Übersicht über die Schwerter von Birka. In: Greta Arwidsson (ed.) Birka II: 2. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 11-14.

Thålin-Bergman, Lena (1986b). Übersicht der Speerspitzen von Birka. In: Greta Arwidsson (ed.) Birka II: 2. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 15-20.

Tomsons, Artūrs (2018). Zobeni Latvijas teritorijā no 7. līdz 16. gadsimtam, Rīga.

Třeštík, Dušan (2006). Zformování se střední Evropy a symbolický rok 1000. In: Sommer, Petr (ed.). České země v raném středověku, Praha, 11-29.

Vike, Vegard (2017). The ornate sword from Langeid. In: UiO, Museum of Cultural History [online]. [2020-12-23]. Dostupné z: https://www.khm.uio.no/english/research/collections/objects/the-ornate-sword-from-langeid.html.

Vinski, Zdenko (1983). Zu karolingischen Schwertfunden aus Jugoslawien. In: Jahrbuch des Römisch-germanischen Zentralmuseums Mainz 30, 465-501.

Vlasatý, Tomáš (2018a). Meče Petersenova typu G. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2020-12-23]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/mece-petersenova-typu-g/.

Vlasatý, Tomáš (2018b). Meče Petersenova typu M. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2020-12-23]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/mece-petersenova-typu-m/.

Vlasatý, Tomáš (2018c). Meče Petersenova typu W. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2020-12-23]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/mece-petersenova-typu-w/

Vlasatý, Tomáš (2018d). Bronze Anglo-Saxon Sword Pommels. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2020-12-23]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/bronze-anglo-saxon-sword-pommels/

Walsh, Aidan (1998). A Summary Classification of Viking Age Swords in Ireland. In: Clarke, H. B. – Ní Mhaonaigh, M. – Ó Floinn, R. (eds). Ireland and Scandinavia in the Early Viking Age, Dublin, 222-235.

Ypey, Jaap (1984). Einige wikingerzeitliche Schwerter aus den Niederlanden. In: Offa 41, 213-225.

Zekan, Mate (1994). Karolinški i poslijekkarolinški nalazi iz Bosne i Hercegovine. In: Livanjski kraj u povijesti, Split-Livno, 63-68.

Żabiński, Grzegorz (2007). Viking Age Swords from Scotland. In: Studia i Materiały – Studies and Materials, Acta Militaria Mediaevalia III., Kraków – Sanok, 29–84.

Žemlička, Josef (1997). Čechy v době knížecí: 1034-1198, Praha.

25. prosince 2020

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

patreon - sponzoring

Rozvoj tohoto webu je mou prací na plný úvazek. Pokud se Vám tento projekt líbí a chtěli byste mne v jeho tvorbě podpořit, můžete se stát mým sponzorem prostřednictvím Patreonu.

The development of this site is my full-time job. If you like this project and would like to support me in its creation, you can become my Patreon sponsor.

KONTAKTUJTE MĚ! - CONTACT ME!

Máte-li jakýkoli dotaz, nabídku či připomínku, můžete mne jednoduše zkontaktovat skrze kontaktní formulář. Těším se na Vaše zprávy!

If you have any questions, offers or comments, you can simply contact me via the contact form. I look forward to your messages!