Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Pokus o repliku přilby ze Stromovky

Sidney, 2010


Poznámka editora:

Článek navazuje na autorův starší text Přilby typu Stromovka/Gnězdovo, který byl zveřejněn na stránkách Livinghistory.cz takřka před patnácti lety. Byť jde o příspěvek v některých aspektech zastaralý, což je s ohledem na stáří práce pochopitelné, stále je zajímavým podnětem k diskuzi a zaslouží si publikaci. Některé poznámky týkající se vycpávky (pevné spojení se kroužkovým závěsem, otvory pro uši) jsou dodnes validní a nepřekonané. Současně může posloužit jako ohlédnutí do rozhodovacích procesů reenactora před objevy přileb z Kozla a Pohanska.


Při přípravě výbavy pro náš franský projekt jsem záhy narazil na otázku vhodné přilby. Pokud jsem se nechtěl pustit cestou iluminací, nezbývalo než se opřít o dochované archeologické nálezy. Těch není mnoho a pro západní Evropu 9. století byla v podstatě na výběr přilba typu Hradsko a nebo přilba typu Stromovka/Gnězdovo 1. Maximum dostupných informací jsem shrnul v předchozím článku o těchto přilbách, Přilby typu Stromovka/Gnězdovo. Pro připomenutí je na obr. 1 nákres přilby č. 2 ze Stromovky a fotografie této helmy.

Obr. 1: Nákres přilby č. 2 ze Stromovky a fotografie. Zdroj: Hejdová 1964: 50; curiavitkov.cz.

Po krátkém zvažování jsem přistoupil k druhé možnosti, neboť přilba č. 2 ze Stromovky se mi líbila víc a toto byla ideální příležitost ji co nejlépe zrekonstruovat. Po shrnutí všech dostupných informací jsem začal zvažovat vzhled budoucí přilby. Při rekonstrukci přilby jsem vycházel ze dvou principů. Maximálně se držet dochovaných exemplářů a v detailech, které se nedochovaly vycházet logicky ze starších přileb, ze kterých přilby typu Stromovka/Gnězdovo vycházely. Výchozím vzorem pro přilbu ze Stromovky byly jednoznačně pozdněřímské hřebenové přilby typu Berkasovo/Deurne. Na obr. 2 je výběr pozdněřímských hřebenových přileb typu Berkasovo/Deurne.

Obr. 2: Pozdněřímské hřebenové přilby typu Berkasovo/Deurne ze 4. stol.
Zleva doprava: Berkasovo, Budapešť, Burgh Castle, Deurne, Concești.

Přilby ze Stromovky vycházely z těchto hřebenových přileb a i když došlo k výraznému zjednodušení, vypuštění zdobení a výrazné přeměně ochrany tváří a zátylku, všechny základní součásti zůstaly zachovány, takže nebyl velký problém doplnit chybějící detaily přileb. Srovnání stavby přilby ze Stromovky a přilby z Berkasova viz obr. 3.

Obr. 3: Srovnání stavby a jednotlivých součástí přilby ze Stromovky/Gnězdovo 1 a pozdněřímské hřebenové přilby ze 4. stol. z lokality Berkasovo.

Stavba přileb je principálně stejná. Zvon přilby tvoří dvě čtvrtkruhové poloviny. U raně středověkých helem je tento díl striktně z jednoho kusu plechu, u pozdně římských helem převažuje konstrukce ze tří kusů, nicméně např. přilba z Budapešti či helma z muzea v Novém Sadě ve Vojvodině má poloviny jednokusové. Dalo by s říci, že zde probíhal proces ke zjednodušení konstrukce těchto přileb, který je plně vyjádřený u přileb typu Stromovka. Spojení těchto polovin zvonu přilby tvoří nanýtovaný široký pás se středovým hřebenem. Spodní okraj zvonu přilby tvoří široký obvodový pás přinýtovaný po celém obvodu přilby. V přední části je k tomuto pásu přinýtován nánosník. Zbytek obvodu přilby je lemován nanýtovaným úzkým pásem sloužícím k upevnění ochrany tváří a zátylku – u Berkasova je ochrana plátová, u Stromovky kroužková.

Nákres přilby č. 2 ze Stromovky je na obr. 1. Celkový tvar zvonu, obvodový pás i středový pás s plochým hřebenem byl jasný podle nálezu. Výsledná přilba má pouze maličko zúžený obvodový pás, neboť po zvětšení přilby na moji hlavu + batvat/vývaz došlo k poměrně značnému zvětšení (originální přilba byla relativně malá) a docházelo zde již k rozporu mezi věrností a praktickým nošením přilby, která se stávala neúměrně vysokou. Stejně tak nánosník, který se dochoval prakticky intaktní, byl jasný.

Problémy nastaly při pokusu ztvárnit přední část přilby. Ani u jedné z dochovaných přileb se tato část nedochovala a nánosníky byly nalezeny odděleně. Existují názory, že tyto vysoké přilby byly v přední části vykrojené. Hřebenové přilby mají nánosníky poněkud odlišného tvaru s obloukovitě vyhnutými nadočnicemi. Osa vodorovné části nánosníku však kopíruje okraj obvodového pásu a toho jsem se rozhodl přidržet. Vzhledem k rovné horizontální části dochovaných nánosníků jsem nechal udělat přední část přilby bez vykrojení s nanýtovaným nánosníkem.

Z popisu nálezů bylo jasné, že úzký obvodový pás byl v dolní části zatočen a propilován do řady oček, sloužící k zavěšení kroužkového závěsu. Zcela analogicky byl proveden i na přilbě z Coppergate, kde byl vyroben z mosazi a proto se dochoval zcela intaktně na rozdíl od zcela zkorodovaného pásu na přilbách ze Stromovky a Gnězdova. U přilby z Černé mohyly, kde je popisován stejný způsob se tento detail zcela ztratil ve spečených kroužcích. Analogicky s pozdněřímskými přilbami byl tento pás přinýtován k dolnímu okraji zvonu přilby, navazoval na nánosník a obíhal zbytek zvonu přilby.

Obr. 4: Upevnění závěsu. Vlevo nahoře celkový pohled na upevňovací pás, vpravo detail s kroužkovým pletivem připevněným protaženým drátem. Vlevo dole je detail upevnění kroužkové barmice na přilbě z Coppergate.

Poslední konstrukční detail, který vycházel z nálezu, byla kroužková barmice. Kroužkové pletivo jsem připevnil drátem protaženým skrze řadu výše zmíněných oček, tvořících tunýlek kolem bočních okrajů a zadního okraje zvonu přilby. Zavěšení pomocí protaženého drátu je zcela identické s přilbou z Coppergate.

Další provedení přilby pak již bylo mojí invencí vedenou jednak estetickými a jednak praktickými potřebami nošení přilby. Povrch přilby je kovářsky černěn ve výhni. Vedly mě k tomu lesklé přilby v barvě kovu převažující na všech akcích. Kromě toho tvoří černění a následné voskování jistou ochranu před korozí a dle sdělení pana Skryji vede tato metoda k určitému stupni cementování povrchu plechu. Mistr ji používá při výrobě černo stříbrných renesančních a barokních plátových zbrojí. Jako příklad mistrné práce je na obr. 5 vidět jemná textura kovaného povrchu přilby.

Obr. 5: Jemná textura černěného povrchu daná technologií kování.

Černěný povrch stejně jako kombinace s lesklými nýty a leštěným nánosníkem je má vlastní estetická invence, povrch všech nalezených přileb byl v takovém stavu, že neumožňoval jakékoli dohady o původním provedení.

Vývaz vnýtovaný do přilby je zase výsledkem řady praktických zkušeností s nošením přileb a s insuficientním ochraným efektem kroužkového závěsu bez podložení prošívaným batvatem. Vzhledem k tomu, že přilba je značně vysoká, nošení bez vývazu by bylo značně obtížné a nepraktické. Proto jsem ušil seřizovatelný prošívaný batvat spadající až na ramena pod kroužkovou barmicí. Tento batvat jsem vnýtoval do přilby a zatím si nemohu stěžovat. I při rychlých pohybech, pádech atd. sedí přilba pevně a nepadá do očí. Podbradní řemínek jsem vyřešil jednoduchým vázacím zapínaním. Opět jsem se nechal inspirovat pozdněřímskými přilbami a v oblasti uší jsem ponechal otvory pro lepší ventilaci a hlavně zlepšení zvukových parametrů přilby. Je fakt, že při prvním použití přilba přes tyto otvory příjemně větrala. Přední okraj batvatu je mírně protažený a kroužkový závěs volně plandal, proto jsem, lehce inspirován vrcholně středověkými basinety, přední okraj barmice připevnil pomocí drátěných kliček protažených drátem, viz obr. 6.

Obr. 6: Batvat vnýtovaný do přilby. Na horních dvou obrázcích jsou vidět otvory v oblasti uší a podbradní řemínek, na spodním obrázku pak detail připevnění okraje batvatu ke kroužkové barmici pomocí oček a drátu.

Závěrem chci poděkovat panu Skryjovi, excelentnímu kováři z Brna, za ukování přilby a Triss za krásné fotky. Na následujících obrázcích (obr. 7-13) jsou pohledy na přilbu z různých úhlů.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu


Literatura

Hejdová, Dagmar (1964). Přilba zvaná „svatováclavská“. In: Sborník Národního muzea v Praze, A 18, no. 1–2, 1–106.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.