Úvod
V raně středověkém umění střední, severní a západní Evropy 8.–11. století lze pozorovat takřka rigidní ikonografický úzus, projevující se absencí viditelných opasků. Ty jsou v soudobé vizuální kultuře buď zcela vynechány, nebo jsou prezentovány jako subtilní komponenty skryté v záhybech oděvů. Pro moderní bádání tato konvence představuje značnou bariéru, neboť komplikuje analýzu konstrukce opasků a souvisejících nástrojů, které mají pro umělecké vyznění díla sekundární význam. V důsledku toho disponujeme pouze fragmentárním souborem vyobrazení indikujících přítomnost opasku či zavěšeného nebojového příslušenství. Tato limitace zásadně ztěžuje exaktní fyzickou rekonstrukci, která se tak musí primárně opírat o archeologické nálezy a jejich detailní komparativní analýzu. Na tento metodologický problém autor poukázal již v předchozích studiích (Vlasatý 2019; 2023; 2025a), doposud však chyběla ucelená katalogizace exemplářů.
Vyobrazení, která jdou proti této konvenci, je velmi omezené množství, přesto existuje. První skupinu představují zdroje, které zobrazují nákončí opasku. Poměrně známým příkladem z 9. století je nákončí s kusem řemene, které vykukuje zpod záhybů tuniky Karla II. Holého (Paris, BnF, Latin 1141, fol. 2v). Toto masivní jazykovité nákončí, které je evidentně zlacené a zdobené drahým kamenem usazeným ve středu, má dobré paralely ve velkomoravských hrobech (Kouřil 2014: Cat. nos. 176, 182). Z velmi podobné doby (závěru 9. století ve Francii) pochází vyobrazení dvou bojovníků, kterým z pasu vykukují masivní jazykovitá nákončí, tentokrát bez řemene (London, BL, Harley MS 2886, fol. 27v). Střed nákončí vyplňují jazykovitý či oválný útvar a prostor uvnitř i vně je vyplněn tečkami; tato forma dekorace odpovídá některým karolinským nákončím (např. Bohdan 2023). Civilní opasky mohou být zaměněny s mečovými pásy, jejichž nákončí jsou někdy též zobrazeny, a to s jedním či dvěma nákončími. Jedním nákončím s rozšířenou koncovkou jsou vybaveny mečové pásy bojovníků z chorvatské Crkviny u Biskupije z 11. století (Jurčević 2016: Sl. 75), dvojici nákončí s rozšířenou koncovkou s kuličkami na hrotu spatřujeme na scéně Oty II. z let 80. let 10. století (Vatican, BAV, Vat. Lat. 9820; Schulze-Dörrlamm 2014: Abb. 11). Podobné řešení je patrné na mečovém pásu, který je vyobrazen ve francouzském rukopisu z 60. let 11. století (Paris, BnF, Latin 12117, fol. 135v). Zdá se, že podobnými závěsky je opatřen i mečový pás na jedné scéně ze Stuttgartského žaltáře z 1. poloviny 9. století (Stuttgart, Württembergische Landesbibliothek, Cod.bibl.fol.23, fol. 4v). Sousední postava v této scéně rovněž disponuje mečovým pásem, z něhož vybíhá drobný výstupek a velký, neidentifikovatelný jazykovitý předmět podobný váčku či rozměrnému nákončí (Stuttgart, Württembergische Landesbibliothek, Cod.bibl.fol.23, fol. 4v).
Obr. 1: Nákončí opasků a mečových pásů v umění 9.-11. století.
Zleva, shora: Paris, BnF, Latin 1141, fol. 2v; London, BL, Harley MS 2886, fol. 27v; Paris, BnF, Latin 12117, fol. 135v; Jurčević 2016: Sl. 75; Schulze-Dörrlamm 2014: Abb. 11.
Druhou, neméně vzácnou skupinu představují utilitární předměty denní potřeby fixované k opasku. Nejčastěji se jedná o nože. Vertikálně zavěšený drobný nůž je vyobrazen ve Stuttgartském žaltáři (Stuttgart, Württembergische Landesbibliothek, Cod.bibl.fol.23, fol. 8r). Další doklady vertikální fixace nožů k řemínku sestupujícímu z hlavního opasku poskytuje tzv. Wolframův svícen z Erfurtu a dedikační scéna Olomouckého kolektáře (Stockholm, KB, Theol. Mss. A 144, fol. 34v) – v obou případech jde o památky z poloviny 12. století (Vlasatý 2025). Verkálně upevněný delší nůž je viditelný u pasu bojovníka z kříže B z Middletonu, datovaného do 10. století (Bailey 1980: Pl. 13). V jednom rukopisu 70. let 12. století je za pasem zasunuta sekera s pouzdrem (London, BL, Harley 2802, fol. 190).
Obr. 2: Opaskové nástroje v západoevropském umění 9.-12. století.
Zleva, shora: Stuttgart, Württembergische Landesbibliothek, Cod.bibl.fol.23, fol. 8r; Bailey 1980: Pl. 13; Stockholm, Kungliga Biblioteket, Theol. Mss. A 144, fol. 34v, London, BL, Harley 2802, fol. 190.
Výše popsaný vizuální úzus neplatí pro uměleckou produkci východní Evropy a Asie, kde jsou kompozitní opasky a zavěšené předměty zobrazovány explicitně. Kupříkladu v tzv. Menologionu Basila II., byzantském rukopisu z let 976-1025, nacházíme realisticky vykreslené Bulhary pobíjející zajatce (Vatican, Vat. Gr. 1613, fol. 345). Na kováními zdobeného opasku jedné postavy jsou zavěšeny tři předměty, které lze označit za nůž v pochvě, šídlovitý rozpletač uzlů a brašnu. Jako další názorný příklad může posloužit soška z kazašského Eleke sazy (6. století), jejíž kováními zdobený opasek nese nejen střapce a dlouhou sečnou zbraň, ale také nůž v pochvě a dvě tvarově různé brašny (Samašev et al. 2022: Рис. 3).
Obr. 3: Opaskové nástroje ve východoevropském umění 10.-11. století.
Zdroj: Menologion Basila II., Vatican, Vat. Gr. 1613, fol. 345.
Obr. 4: Opaskové nástroje ve středoasijském raně středověkém umění.
Zdroj: Samašev et al. 2022: Рис. 3.
V kontextu západoevropské ikonografie, kde je jakékoli vyobrazení opaskového příslušenství anomálií, se nám podařilo identifikovat další potenciální exemplář v tzv. Hitdině kodexu (Darmstadt, Hessische Landesbibliothek, MS 1640). Po konzultaci se specialisty na materiální rekonstrukci raného středověku (M. Baráková, R. Král, J. Mestellér) jsme dospěli k závěru, že se pravděpodobně jedná o unikátní vyobrazení opaskových váčků či brašen. V níže předloženém textu, který dedikujeme všem zájemcům o praktickou každodennost raného středověku, představíme jak samotné scény, tak jejich komparace s archeologickými nálezy.
Scény tzv. Hitdina kodexu
Hitdin kodex (Darmstadt, Hessische Landesbibliothek, MS 1640), evangeliář náležející k vrcholným projevům otonského knižního malířství, představuje jeden z nejbohatěji iluminovaných rukopisů tzv. kolínské školy (popis rukopisu viz Bloch – Schnitzler 1967: 44-53; Mayr-Harting 1991: 289-307; 1999: 99-123). Kodex tvořený 219 pergamenovými folii je tradičně spojován s osobou Hitdy, abatyše kláštera v Meschede, jež je zachycena na dedikační iluminaci po boku sv. Valburgy. Její úřad je kladen do rozmezí let 978 a 1042; na základě komparace s analogickými památkami lze vznik rukopisu řadit do intervalu let 1000–1020. Specifikem tohoto díla je frekvence ženských figur. Je nutno podotknout, že rukopis doposud postrádá oficiální digitální faksimile dostupné v online režimu.
Obr. 5: Folia 76r a 115r, rukopis Darmstadt, Hessische Landesbibliothek, MS 1640.
Zdroj: Nyssen 1991: Taf. XIII, XVII.
Scéna na foliu 76r tematizuje narativ z Markova evangelia (Mk 5, 1–20), konkrétně perikopu o uzdravení posedlého v Gerase. Analogické ztvárnění tohoto motivu známe minimálně ze dvou dalších otonských pramenů: z Evangeliáře Oty III. (München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm 4453, fol. 103v) a z nástěnné malby v kostele sv. Jiří v Reichenau-Oberzellu (Erdmann – Keller 1986: Taf. 1; Martin 1975: Taf. 6). Oproti textu evangelia i zmíněným ikonografickým paralelám však Hitdin kodex zachycuje posedlého jako plně oděnou mužskou postavu (zatímco standardem bývá zobrazení pouze ve spodním oděvu). Plně oblečená je však tato postava v některých mírně mladších rukopisech, datovaných do 30.-40. let 11. století (Nürnberg, Germanisches Nationalmuseum, Hs. 156142, fol. 53r; El Escorial, Real Biblioteca, Cod. Vitrinas 17, fol. 31r). Na levém boku postavy se pod úrovní pasu nachází podlouhlý pravoúhlý předmět, provedený ve zlatém pigmentu (shodně s lemy roucha či svatozáří), který je částečně překryt tunikou. U komparovaných děl se tento prvek nevyskytuje.
Obr. 6: Potenciální opasková brašna na foliu 76r.
Zdroj: Nyssen 1991: Taf. XIII.
Obdobný, avšak kratší a na hranách zaoblenější předmět, namalovaný stejnou barvou a na stejném místě, lze nalézt u boku jednoho muže na foliu 115r, které tematizuje vzkříšení mladíka z Naimu podle Lukášova evangelia (Lk 7, 11-17). Jde o postavu v popředí nesoucí máry. Analogický motiv, avšak bez předmětu na boku, je znám nejméně ze čtyř dalších otonských zdrojů, a to Evangeliáře Oty III. (München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm 4453, fol. 155v), rukopisu s Augsburgu (Augsburg, Diözesanmuseum, Hs. 15a/Nr. 104; viz Brandt 2009: 46), tzv. Bernwardova sloupu z Hildesheimu (Brandt 2009: 46; Erhardt 1967: 50-51) a výmalby kostela sv. Jiří v Reichenau-Oberzellu (Erdmann – Keller 1986: Taf. 6; Martin 1975: Taf. 11). Další analogická scéna pochází z tzv. Zlatého kodexu z Echternachu (Nürnberg, Germanisches Nationalmuseum, Hs. 156142, fol. 54r), datovaného přibližně do 30.-40. let 11. století. Objekt je opět mírně zakrytý tunikou.
Obr. 7: Potenciální opasková brašna na foliu 115r.
Zdroj: Bloch – Schnitzler 1967: 149; Nyssen 1991: Taf. XVII.
Lze důvodně konstatovat, že tyto útvary nereprezentují pouhé tuniky, jejich záhyby či dekorace, nýbrž samostatné předměty. Ačkoliv se nabízí podobnost s výše diskutovanými nákončími, tuto hypotézu vyvrací jak samotný tvar, tak především disproporční šíře. Ta by při přepočtu na realistické proporce dosahovala více než 10 cm, což přesahuje rozměry největších evidovaných nákončí v rámci raně středověké Evropy (např. Ament 1993: 91; Hrubý 1955: Obr. 35.19). Vzhledem k tomu, že tvar neodpovídá ani typologii nožových pochev, jeví se jako nejpravděpodobnější interpretace, že se jedná o opaskové brašny, což vyžaduje podrobnější analýzu.
Praktický pohled a archeologické paralely
V materiální kultuře raného středověku, která postrádala kapsy integrované přímo do oděvů, představovaly opaskové brašny jeden z primárních prostředků transportu a ochrany cenných, křehkých, ostře broušených či jinak náchylných předmětů, které bylo žádoucí mít v bezprostředním dosahu (zejména drobné mincovní stříbro, hřebeny či křesací soupravy). Je pozoruhodným paradoxem, že se tyto brašny v soudobé ikonografii vyskytují tak zřídka, uvážíme-li, že v evropském archeologickém materiálu 9.–11. století jsou doloženy v řádech desítek až stovek exemplářů. V hrobových kontextech jsou brašny a peněženky dokumentovány v pozicích na levém (Alichova 1969: 14; Arbman 1943: Abb. 333; Nikitina 2023: Рис. 24, 32, 35, 39, 42, 45, 55, 59, 69, 74; Sörling 1945: 28) i pravém boku (Nikitina 2023: Рис. 77, 87; Virágos 2022).
Obr. 8: Fyzické rekonstrukce raně středověkých oděvů s proporčně odpovídajícími brašnami.
Autoři: Kristián Jócsik a Jakub Kurák, archeoreenactment.
Analyzovaná vyobrazení v Hitdině kodexu nenabízejí přímou projekci artefaktu, nýbrž jej zachycují v mírně zkreslené perspektivě, přičemž výsledné zobrazení zůstává značně schematické a nekonkrétní. Je nutno připustit, že komparace ikonografických pramenů s archeologickou realitou raného středověku je metodologicky problematická (srov. Vlasatý 2025b). Ikonografické prameny jsou vždy do jisté míry tendenční – odrážejí totiž vkus a vnímání úzké skupiny gramotných mnichů, kteří biblické postavy stylizovali do podoby soudobé elity. Je proto obtížné určit, zda zobrazené doplňky představují reálnou každodennost, nebo zda jde o záměrně vybrané symboly, zatímco ty nejobyčejnější předměty zůstaly autorovým štětcem nepovšimnuty. Identifikaci dále komplikuje absence horní partie předmětu, včetně způsobu jeho fixace k opasku. Objekt na foliu 76r vykazuje obdélnou morfologii (poměr výšky a šířky přibližně 1,5 : 1) s náznakem rozšíření v dolní části, přičemž vertikální osou probíhá linie přesahující spodní okraj. Předmět na foliu 115r je rovněž obdélný, avšak vertikálně kratší (poměr cca 1,25 : 1), s mírně zaoblenými okraji a vepsaným kontrastním obdélníkem, z jehož spodní hrany vystupuje drobný cíp.
Hledání archeologických paralel nemůže probíhat jinak než vylučováním méně pravděpodobných variant. Zůstává nejasné, zda oba zobrazené objekty reprezentují identický konstrukční typ. Naznačené linie a cípy indikují, že se nejednalo o váčky s horním stahováním (Groenman-van Waateringe 1984: 37-38, Taf. 23-25; Schnack 1998: 63-4) či o varianty se stahováním po celém obvodu (Belošević 2007: 428). Morfologicky neodpovídají ani skládaným peněženkám typu Gokstad (Vlasatý 2020a), Birka (Arbman 1940: Taf. 130-133; Gräslund 1984: 143-144), Trelleborg (Vlasatý 2022) či Sigtuna (Vlasatý 2024a), ani objemnějším vakům typu Iholm (Vlasatý 2020b) či Roswinkel (Vlasatý 2024b). Jako nejvíce relevantní kandidáti se jeví ploché brašny konstruované sešitím předního a zadního dílu, uzavíratelné řemínkem protahovaným průvlečkou či přezkou, jež jsou v archeologickém materiálu velmi běžné.
V případě objektu na foliu 115r shledáváme nejbližší typologickou blízkost s nálezy z Elisenhofu (Grenander-Nyberg 1985: 234, 247, Taf. 76; 1993) či Hnězdna (Kurnatowska 2008: 354), které disponují průvlečkou pro řemínek zakončený uzlem. Kovem zesílené a dekorované varianty, které lze předpokládat zejména ve východní Evropě (viz Vlasatý 2020c), nejsou pravděpodobné. Předmět na foliu 76r vykazuje největší podobnost s brašnami, jejichž čelní stranou prochází řemínek, jenž je upevněn do přezky přišité na víko. Varianty tohoto řešení jsou v německém prostředí doloženy jak pro 6.–7. století (Martin 2012; Pirling 1973; Sturm – Beyer 2007: Abb. 33; Volken et al. 2020), tak pro období 13.–15. století (Goubitz 2009; Stolle 2010); lze tedy předpokládat jistou kontinuitu jejich výskytu, ačkoliv jejich přítomnost v mezidobí limituje absence v hrobových kontextech. Naopak brašny staromaďarského typu (srov. Virágos 2022) se z geografických a chronologických důvodů jeví jako nepravděpodobné, což platí i pro varianty se středovým kováním typu Islandbridge (Harrison – Ó Floinn 2014: 178–180, 457), lyrovité peněženky s obvodovým kováním (Gräslund 1984: 153; G̦inters 1981: 22-3; Sörling 1939; 1945), velkomoravské varianty s motýlkovitým uzávěrem (Galuška 2013: 64-7; Kalábek et al. 2011: 206) či brašny s pevnými víky (např. Burkert 2010: 187).
Obr. 9: Autorská interpretace vzhledu brašen.
Vlevo: Schematický tvar podle rukopisné předlohy.
Vpravo: Hypotetická rekonstrukce na základě archeologických analogií.
Autor: Diego Flores Cartes.
Závěr
Opaskové doplňky z Hitdina kodexu lze ve světle detailního srovnávání se soudobou iluminátorskou produkcí a archeologickým materiálem opatrně hodnotit jako vyobrazení brašen, které je raritní v rámci západoevropského raně středověkého umění. Je možné, že tyto artefakty nepředstavují pouhý dekorativní detail, nýbrž jde o propracovaný semiotický kód, který divákovi komunikoval identitu postavy, její sociální status a narativní úlohu.
Zůstává otázkou, jaký konkrétní významový obsah byl těmto prvkům přisuzován. Je evidentní, že se jedná o distinktivní rys tohoto rukopisu, jehož iluminátor vědomě opustil zavedené ikonografické konvence – zejména v případě uzdravení posedlého v Gerase, kde tradiční kánon předepisuje zobrazení nahé či pouze částečně oděné postavy.
Potenciálními brašnami jsou v kodexu vybaveny výhradně figury postrádající plášť. V obou analyzovaných scénách se jedná o sekulární postavy, které vystupují jako svědkové Kristových zázraků a v rámci kompozice stojí v určitém kontrastu k ústřední Kristově figuře. V případě iluminace vzkříšení mladíka z Naimu je předmět zavěšen na opasku nejbohatěji vystrojeného muže, což indikuje možnou korelaci se sociální hierarchií. Nabízí se hypotéza, zda brašna v tomto kontextu nesymbolizuje dočasné statky či určitou formu marnivosti. Exaktní zhodnocení jejich sémantické funkce v teologickém programu díla však zůstává úkolem pro další umělecko-historický a ikonologický výzkum.
Poděkování
Rádi bychom poděkovali kolegům reenactorům, s nimiž byl objev konzultován. Jde především o Moniku Barákovou (recreating_the_past), Kristiána Jócsika a Jakuba Kuráka (archeoreenactment), Romana Krále (Královo řemeslo) a Jánose Mestelléra (Kazár Bazar). Náš vděk si zaslouží též Diego Flores Cartes, který rychle a přesně vyhotovil kreslenou ilustraci.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Literatura
Alichova 1969 = Алихова, А. Е. (1969). Среднецнинская мордва. Материальная культура среднецинской мордвы VIII-XI вв., Саранск.
Ament, Hermann (1993). Siedlung und Gräberfeld des frühen Mittelalters von Mertloch, Künzerhof (Kreis Mayen-Koblenz), Nürnberg.
Arbman, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.
Bailey, R. N. (1980). Viking Age Sculpture in Northern England, London.
Belošević, Janko (2007). Starohrvatsko groblje na Ždrijacu u Ninu, Zadar.
Bloch, Peter – Schnitzler, Hermann (1967). Die Ottonische Kölner Malerschule, Band 1: Katalog und Tafeln, Düsseldorf.
Bohdan, Petr (2023). Replika garnitury meče z hrobu 55, Stará Kouřim. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/replika-garnitury-mece-z-hrobu-55-stara-kourim/.
Brandt, Michael (2009). Bernwards Säule, Regensburg.
Burkert, Hans von (2010). Byzanz. Pracht und Alltag, München.
Erdmann, Wolfgang – Keller, Theo (1986). Die acht ottonischen Wandbilder der Wunder Jesu in St. Georg zu Reichenau-Oberzell, Sigmaringen.
Erhardt, Alfred (1967). Die Bronzesäule des Bernward von Hildesheim, München.
Goubitz, Olaf (2009). Purses in Pieces: Archaeological Finds of Late Medieval and 16th Century Leather Purses, Pouches, Bags and Cases in the Netherlands, Zwolle.
Galuška, Luděk (2013). Hledání původu. Od avarských bronzů ke zlatu Velké Moravy, Brno.
Gräslund, Anne-Sofie (1984). Beutel und Taschen. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:1. Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 141-154.
Grenander-Nyberg, Gertrud (1985). Die Lederfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. In: Szabo, Mátyás et al. (eds.). Die Holzfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. Die Lederfunde aus der frühgeschichtlichen Wurt Elisenhof. Elisenhof Band 5, Frankfurt – Bern – New York.
Grenander-Nyberg, Gertrud (1993). An Elisenhof Find as a Product of its Milieu. In: Arwidsson, Greta et al. (eds.). Sources and Resources. Studies in Honour of Birgit Arrhenius, Strasbourg, 519-526.
Groenman-van Waateringe, Willy (1984). Die Lederfunde von Haithabu. Berichte über die Ausgrabungen in Haithabu, Bericht 21, Neumünster.
G̦inters, Valdemārs (1981). Tracht und Schmuck in Birka und im ostbaltischen Raum, Stockholm.
Harrison, S. H. – Ó Floinn, Raghnall (2014). Viking Graves and Grave-Goods in Ireland. Medieval Dublin Excavations 1962-81, Series B, Dublin.
Hrubý, Vilém (1955). Staré Město: Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“, Praha.
Jurčević, Ante (2016). Arhitektura i skulptura s lokaliteta Crkvina u Biskupiji kod Knina, Zagreb.
Kalábek, Marek et al. (2011). Slovanské pohřebiště v Hulíně-Pravčicích 2. In: Bém, Mojmír – Peška, Jaroslav (eds.). Ročenka 2010: Archeologické centrum Olomouc, Olomouc, 165-214.
Kouřil, Pavel (2014). Great Moravia and the beginnings of Christianity, Brno.
Kurnatowska, Zofia (2008), Początki i rozwój państwa. In: Kobusiewicz, Michał (ed.). Pradzieje Wielkopolski: od epoki kamienia do średniowiecza, Poznań, 297–395.
Martin, Max (2012). Tasche oder Täschchen? Zu einem Accessoire der merowingischen Frauentracht. In: Krohn, Niklot – Koch, Ursula (eds.). Grosso Modo. Quellen und Funde aus Spätantike und Mittelalter, Weinstadt, 73-80.
Martin, Kurt (1975). Die ottonischen Wandbilder der St. Georgskirche Reichenau-Oberzell, Sigmaringen.
Mayr-Harting, Henry (1991). Ottonische Buchmalerei. Liturgische Kunst im Reich der Kaiser, Bischöfe und Äbte, Darmstadt.
Mayr-Harting, Henry (1999). Ottonian Book Illumination. An Historical Study, Part One – Themes, London.
Nikitina 2023 = Никитина, Т. Б. (2023). Поясные наборы населения Ветлужско-Вятского междуречья IX–XI вв., Budapest.
Nyssen, Wilhelm (1991). Ottonisches Erbe. Die neue Glaubenserfahrung im Bild um das Jahr 1000, Köln.
Pirling, Renate (1973). Der Fund einer Ledertasche aus Grab 2268 des fränkischen Friedhofes von Krefeld-Gellep. In: Archäologisches Korrespondenzblatt 3, 81-84.
Samašev et al. 2022 = Самашев, З. C. – Айткали, А. К. – Толегенов, Е. (2022). К вопросу о сакрализации образа кагана // Поволжская археология 2022/2 (40), 21-34.
Schnack, Christiane (1998). Mittelalterliche Lederfunde aus Schleswig: Futterale, Riemen, Taschen und andere Objekte ; Ausgrabung Schild 1971–1975. Ausgrabungen in Schleswig Berichte und Studien 13, Neumünster.
Schulze-Dörrlamm, Mechthild (2014). Schwerter des 10. Jahrhunderts als Herrschaftszeichen der Ottonen. Zu den Vorläufern des Reichsschwerts und zu dessen Imitationsformen. In: Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 59/2, 609-651.
Sörling, Erik (1939). Penningväskor från vikingatiden. In: Fornvännen 34, 45-57.
Sörling, Erik (1945). Ännu en penningväska från Gotlands vikingatid. In: Gotländskt arkiv 1945, 27-30.
Stolle, Thomas (2010). Gürteltasche mit ursprünglichem Inhalt. In: Leenen, Brunhilde (ed.). AufRuhr 1225! Ritter, Burgen und Intrigen. Das Mittelalter an Rhein und Ruhr, Mainz, 452-453.
Sturm, Andreas – Beyer, Angharad (2007). Die Tracht der Herrschaften von Asseln. Ein Hauch der Weiten Welt. In: Brink-Kloke, Henriette – Deutmann, K. H. (eds.). Die Herrschaften von Asseln. Ein frühmittelalterliches Gräberfeld, München, 56-65.
Virágos, Gábor (2022). Sabretache Plates. Treasures of the Hungarian Conquerors of the Carpathian Basin, Budapest.
Vlasatý, Tomáš (2019). Délka raně středověkých opasků. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/delka-rane-stredovekych-opasku/.
Vlasatý, Tomáš (2020a). Přehodnocení peněženky z Gokstadu. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/prehodnoceni-penezenky-z-gokstadu/.
Vlasatý, Tomáš (2020b). Peněženka z dánského Iholmu. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/penezenka-z-danskeho-iholmu/.
Vlasatý, Tomáš (2020c). Brašna s křížem z Kyjeva. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/brasna-s-krizem-z-kyjeva/.
Vlasatý, Tomáš (2022). Peněženka z Trelleborgu. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/penezenka-z-trelleborgu/.
Vlasatý, Tomáš (2023). Konstrukce raně středověkých tunik. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/konstrukce-rane-stredovekych-tunik/.
Vlasatý, Tomáš (2024a). Peněženka ze švédské Sigtuny. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/penezenka-ze-svedske-sigtuny/.
Vlasatý, Tomáš (2024b). Brašna z holandského Roswinkelu. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/brasna-z-holandskeho-roswinkelu/.
Vlasatý, Tomáš (2025a). Opaskové nástroje tzv. dedikační scény Olomouckého kolektáře. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/opaskove-nastroje-tzv-dedikacni-sceny-olomouckeho-kolektare/.
Vlasatý, Tomáš (2025b). Domnělá perforovaná sekera z Fuldského sakramentáře. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2026-01-15]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/pseudoperforovana-sekera-z-fuldskeho-sakramentare/.
Volken, M. – Mould, Q. – Cameron, E. (2020). A Reassessment of Leatherwork from the Sutton Hoo Ship Burial. In: The Antiquaries Journal 101, 160-180.