V 50. letech 20. století byla objevena přilba, jež v poslední dekádě hojně koluje mezi odborníky i reenactory – přilba z Yarmu. Když byla roku 2020 publikována, článek překvapil nepříliš propracovanou srovnávací částí, která přilbu až příliš křečovitě přisoudila době vikinské. V následujícím příspěvku bude předložen protinávrh zavedené Capleho teorii o původu z 10. století (přeskočit na srovnávací část). Musí být dodáno, že autor příspěvku se kloní k názoru, že nejde o falzum: bylo by totiž dílem génia, který by musel mít znalosti paralel před jejich objevením a musel by mít expertní typologické a technologické znalosti. Autor textu by také chtěl připojit, že přilba působí jako nekvalitní výrobek, za což může stav zachování.
Fotografie přilby z Yarmu, pořízené Mattem Bunkerem.
Okolnosti nálezu, uložení a dosavadní publikace
Přilba byla nalezena v 50. letech 20. století při zemních pracích v meandru řeky Tees v ulici Chapel Yard ve britském městě Yarm v Severním Yorkshire. Výkop neměl archeologický dozor, a tudíž nevznikla žádná nálezová zpráva, existuje pouze fotografie pořízená bezprostředně po objevení (Caple 2020: Fig. 15). Nakolik víme, jde o bezkontextový nález, který byl nalezen osaměle, bez doprovodných předmětů.
Po nalezení byl předmět odevzdán a vystaven v místní radnici coby „normanská přilba“, kde setrval do roku 1974. Tehdy se helma přestěhovala do Dormanova muzea (Dorman Museum) v Middlesbrough, což podnítilo akademickou diskuzi ve veřejném prostoru a první publikace (Evening Gazette 1974a-b). Diskuze mezi Dormanovým muzeem, Britským muzeem a Královskou zbrojnicí (Royal Armouries) dospěla do bodu, že přilba nemá žádné přímé evropské paralely. Vzhledem k přilbě z Gjermundbu, která byla publikována roku 1947 (Grieg 1947), nebylo možné vyloučit, že se jedná o imitaci této přilby.
Dohady přetrvávaly až do počátku 21. století. Zatímco se přilba přesunula do Preston Park Museum v Preston-on-Tees (inv. č. STCMG: 2011.0150), muzeum zahájilo kroky k její konzervaci a odbornému prouzkoumání, kterého se zhostil Chris Caple z Durhamské univerzity a které znamenalo revoluci v přístupu k předmětu. Roku 2020 Caple publikoval práci s názvem The Yarm Helmet (Caple 2020), v níž označil přilbu za pravou a pocházející z 10. století. Součástí práce je kvalitní konzervátorský rozbor. Capleho závěry následně převzaly další práce (např. Chiolero 2021: 62; Lopez – Robin 2021: 88-9; Meadows 2019: 59-60; Stylegar – Børsheim 2021: 105; Toplak 2021: 17-9; Vike 2020) a nepřeberné množství zájemců z laické veřejnosti.
Kresba přilby z Yarmu. Caple 2020: Fig. 3.
Popis konstrukce a současný stav
Základem přilby je dopředu naděrovaný obdélný pás o relativně jednotné šířce, tvořící budoucí obvodový pás, široký 68 mm, který byl stočen do oválného tvaru kopírujícího hlavu, přeložen na zátylku a snýtován. Jelikož zátylková část není zachována, není možné stanovit, kolika nýty bylo přeložení provedeno a zda bylo vycentrované či mírně posunuté od středu. Spodní okraj pásu s výjimkou obličejové části je pravoúhle ohnut vně zamýšleného středu přilby; ohnutí je nerovnoměrné a dosahuje délky 6,5-10 mm. Na ohnutém proužku se nacházel neznámý počet otvorů s rozestupem přibližně 2-3 cm, které se podílely na upevnění vycpávky. Dovnitř takto vzniklého oválu je v místech uší pomocí dvojic nýtů nanýtován další obdélný pás, tj. temenní pás o neznámé šířce. Temenní pás je dopředu naděrovaný rovněž podél svých delších stran, kde jsou otvory vytvořeny symetricky, v párech. Blízko středu temenního pásu (vrcholku přilby) se nachází hříbkovitý železný výstupek, který je nanýtován a který je mírně facetovaný. Výška výstupku 18 mm, průměr 13 mm. Kolmo na temenní pás (v linii od čela po zátylek) jsou nanýtovány dva kratší pásy, které jsou k obvodovému pásu a delšímu temennímu pásu upevněny pomocí dvojic nýtů. Všechny temenní pásy jsou ponechány holé, bez výztuží. Spojením těchto dvou dílů vzniká základní kostra, jejíž výhoda spočívá v možnosti průběžné kontroly výsledku s velikostí hlavy budoucího nositele. Obvod přilby činil 680-695 mm.
Konstrukční schéma přilby z Yarmu. Caple 2020: Fig. 2.
Dovnitř kostry jsou následně vsazeny čtyři trojúhelné, dopředu naděrované výplně, jejichž připevnění vytvoří zvon helmy. Výplně jsou k obvodovému pásu připevněny pomocí trojic nýtů, k temenním pásům pomocí dvojic. Rohy temenního pásu jsou pravděpodobně připevněny k obvodovému pásu i k výplním současně (dochází tak ke trojnásobku síly materiálu). Výplně jsou ploché, bez zesilujících výztuží. Výplně na zátylku jsou širší než výplně čelní. Výplně a temenní pásy jsou nanýtovány s takovým přesahem, že ke zdvojení materiálu dochází na šířce 8-26 mm.
Zvon je posléze osazen kompozitní maskou, jež je umístěna na obličejovou část. Masku tvoří nánosek a pár očnic. Nánosek má tvar přesypacích hodin, je opatřen vypouklou výztuží a k vnějšímu okraji obvodového pásu je přinýtován třemi nýty. Na bocích u spodní hrany je vybaven drobnými nožkami, které slouží jako základny pro nýty, jež poutají očnice. Prohnuté očnice jsou upevněny dvoubodově k nánosku a k vnitřní straně obvodového pásu; směrem dolů mají tendenci se rozšiřovat.
Veškeré části přilby jsou vytvořeny z materiálu mocného 1-2 mm, nejběžnější hodnota je 1,2-1,4 mm. Plech je vyroben ze svářkového železa s podílem fosforu. Nýtování je provedeno pomocí velkých nýtů s plochou hlavou. K výrobě zvonu bylo zapotřebí 40 nýtů (není započítán neznámý počet nýtů, které pronýtovaly překrytí na zátylku). Maska by ideálně mohla být složena pomocí sedmi nýtů, avšak očnice jsou z důvodu oprav či posílení na úrovni obvodového pásu posíleny vícečetným nýtováním. 35-40% přilby chybí, zvláště levé dvě výplně při pohledu na masku a velká část obvodového pásu v zátylkové části. Je zřejmé, že na poničení se podílela jak koroze, tak činnost zemědělských strojů. Současná váha přilby není známa.
Schéma nýtů a otvorů na přilbě z Yarmu. Caple 2020: Fig. 5.
Analogie a datace
Přilba svou konstrukcí zvonu nepopiratelně zapadá mezi tzv. pásové přilby (Bandhelme), o čemž svědčí celkový tvar, šíře pásů a počty použitých nýtů. Varianty operující se čtyřsegmentovým zvonem a dělenými temenními pásy jsou běžné v 6.-8. století (Miks 2009: Abb. 4), avšak použití delšího pásu v linii od ucha k uchu je dosud neznámou variantou a neznáme pro něj paralely. Delší pás užitý v linii od čela po zátylek se vyskytuje na Kontinentu a Blízkém východě (Vogt 2006: 283-293) i anglosaské Anglii (Hood et al. 2012; Meadows 2019; Tweddle 1992), z nichž se vymezuje podskupina přileb, které mají plné pásy v obou směrech, jež se křižují na vrcholku (Bretzenheim a Voivoda, viz Vagalinski 1998; Vogt 2006: 283-6).
Konstrukční schéma tzv. pásových přileb. Miks 2009: Abb. 4.
Reverzní umístění pásů lze zaznamenat u jediné evropské pásové přilby, a to kusu, který byl roku 1924 nalezen v severoněmeckých Brémách (Grohne 1929: 73-5; Lonke 1925; 1946: 37-41; Vogt 2006: Taf. 56). Přilba je kromě pásů charakteristická hrotitými nýty, které sdílí s přilbou objevenou roku 1941 v nizozemském Groningenu (van Griffen 1954; Kubik 2016: Fig. 16). Obě tyto přilby jsou pro určení přilby z Yarmu relevantní také proto, že je jejich okraj vyhnut směrem ven (zde však podobnosti končí, neboť obvodový pás je nanýtován dovnitř zvonu a přilby postrádají masky. Přilby z Brém a Groningenu jsou vnímány jako vliv pozdně sasánovské výzbroje na evropskou tradici (Kubik 2017b: 138), ačkoli není možné stanovit, zda jde o přilby iránského původu či jejich evropské kopie (Kubik 2016: 100). Vogt hodnotí tyto dvě přilby jako nesouvisející s produkcí pásových přileb a pokládá je za vrcholně středověké (Vogt 2006: 84), což není ojedinělý názor (Werner 1949: 179). Vzhledem k novému bádání Kubika, který ostré nýty v sasánovské výzbroji datuje do období od poloviny 7. do počátku 9. století (Kubik 2017a: 158), lze tento názor odmítnout, stejně jako představu, že se jedná o helmy 6. století (Caple 2020: 54; Hejdová 1964: 69). Na základě těchto znalostí a ikonografie z dnešního Jordánska lze přilby z Brém a Groningenu datovat přibližně do let 650-800 (Kubik 2016: 99). Jednou z mála dalších přileb, o kterých víme, že mají drobně vyhnutý okraj doplněný o otvory, pochází z bulharské lokality Novakovo a může být datována do 5.-6. století (Biernacki 2012; Parušev 2002). Pokud jde o zvon, přilbu jednoduše nelze datovat do horizontu po roku 800 – jak ukazuje i přilba z Coppergatu, jež je datovaná do 3. čtvrt. 8. století (Tweddle 1992: 1082).
Přilby z Groningenu (vlevo) a Brém (vpravo). Kubik 2016: Fig. 16.
Přilba z lokality Novakovo. Parušev 2002: Обр. 2; fotografii pořídil R. V. Sidorenko.
Maska je Caplem a dalšími vnímána jako důvod datování do vikinského období, třebaže brýlové masky obdobných tvarů se četně objevují od doby vendelské (Arwidsson 1942: 26-35; 1954: 22-8; 1977: 21-33; Lindqvist 1931; 1950; Nerman 1969: Taf. 66; Stolpe 1912: Pl. V, XXXVI) po vrcholný středověk (Plavinski 2003; 2013: 80-3 a četná ikonografie). Vícedílnost masky je dobrou indikací, že zde máme co do činění s maskou doby vendelské či vikinské, jak dokládají masky přileb z hrobů 5, 6, 7, 8 z Valsgärde a masky z Tjele a Kyjeva (Tweddle 1992: Figs. 546, 555, 561-2). Pokud jde o konstrukční řešení a nikoli o dekoraci, maska z hrobu Valsgärde 6 je nejbližší paralelou, neboť se skládá z obdobné nosní části a dvou nanýtovaných očnic. Nálezy z Tjele a Kyjeva se podobají rovněž tím, že disponují rozšířenými základnami pro připevnění očnic. Uvedené hroby z Valsgärde je možno datovat do období 550-720, přičemž hrob 6 spadá v absolutním datování mezi roky 620-720 (Kyhlberg 2013: 111).
Konstrukční schéma přilby z hrobu 6 z Valsgärde. Arwidsson 1942: Abb. 19; Tweddle 1992: Fig. 555a.
Nánosek ve tvaru přesypacích hodin je běžným rysem raně středověkých přileb, ale vystouplá výztuž nosu je neobvyklá a přilba z Yarmu má v tomto ohledu jedinou analogii – přilbu z nizozemské části řeky Mázy, jež byla objevena nejpozději roku 1981 (Waurick – Böhme 1992: 100, 104). Přilba je nejrůznějšími autory datovaná do 11.-12. století (např. Bravermanová et al. 2019: 268, 284-5; Riemer 2020). Výztuž musí být chápána jako praktický rys, který zesiluje náchylnou část přilby, nikoli chronologicky signifikantní prvek.
Přilba z řeky Mázy. Waurick – Böhme 1992: 104.
Fotografie pořízena Římsko-germánským ústředním muzeem v Mohuči.
Jako chronologicky nedůležitý by měl být označen také hříbkovitý výstupek na vrcholku přilby. Je pravda, že pásové přilby tento rys postrádají, nicméně podobné lze nalézt u řady žebrových přileb (Vogt 2006: Abb. 16) a také u přileb z 10.-13. století (např. Asaris 2003: Fig. 5; Gessler 1929: Taf. VI; Grieg 1947: Pl. VI; Schneider 1967: Abb 13). Výstupek proto nepřispívá k užší dataci.
Výstupky na vrcholcích žebrových přileb. Vogt 2006: Abb. 16.
Jako nejbližší analogii je možné jmenovat kus, který byl nalezen údajně v řece Sommě u města Abbeville (Robert 1890: 167; Viollet-le-Duc 1875: 104-5) a předán archeologem Boucherem de Perthes (1788 – 1868) Muzeu dělostřelectva (Musée d’artillerie) v Paříži, které dnes odpovídá Muzeu armády (Musée de l’Armée). Předmět stále existuje, ale je považován za padělek (osobní diskuze s Nicolasem Philippem Baptistem). Můžeme poukázat na podobnou konstrukci, která operuje s pásy a výplněmi, ohnutým a naděrovaným okrajem a separátním nánoskem s výztuží. Kromě těchto lze na přilbě nalézt drobné lícnice, které jsou na horním okraji ohnuté a připevněné k ohnutému okraji helmy, a pás kryjící zátylek. Přilba má podobnosti k helmám z Yarmu a hrobu Vendel XIV, a proto by měla být řazena do podobného období, pokud je originálem. Přilbu z řeky Sommy jsme na tomto webu publikovali v separátním článku Přilba z francouzské řeky Sommy.
Přilba z řeky Sommy. Viollet-le-Duc 1875: 104.
Při složení všech předložených údajů se zdá, že přilba z Yarmu představuje rozvinutí pásové přilby, respektive její kombinaci s brýlovými přilbami. Na základě analogií zapadá mezi polovinu 6. a konec 8. století. Pokud můžeme elaborovat, 7. a 8. století se zdá jako pravděpodobnější, a to kvůli datování přileb z Brém a Valsgärde 6. Za výrobní prostor přilby můžeme označit pás od dnešní Velké Británie po Švédsko včetně Nizozemí a severního Německa, tedy zejména břehy Severního moře. Podobnost s přilbou z Gjermundbu (závěr 10. stol., viz Stylegar – Børsheim 2021), s níž je přilba z Yarmu srovnávána, není náhodná, protože přilba z Yarmu tvoří evoluční předstupeň, nikoli však chronologicky shodný kus, jak se domníval Caple. Zda je přilba mezistupněm mezi přilbami z Valsgärde a Gjermundbu, není možné říci, protože nám chybí skandinávský materiál 8. a 9. století.
Přilby z okolí Severního moře, které jsou zmíněné v textu.
Přilba z Yarmu je označena oranžovou barvou.
Závěr a poděkování
Přilba, stejně jako v minulosti již mnoho jiných artefaktů, se ze strany akademické obce dočkala poněkud uspěchaného přijetí jakožto vikinské přilby z 10. století, a to kvůli jisté podobnosti s přilbou z norského Gjermundbu. Při srovnání s širokým archeologickým materiálem se tato domněnka nepotvrzuje a přilba z Yarmu vystupuje jako chronologicky starší, vyrobená s vysokou mírou jistoty mezi roky 550 a 800. Výroba přilby se zdá být potenciálně spjata s prostorem Severního moře. Závěrem bychom chtěli vřele poděkovat Chrisovi Caplemu, který ochotně zaslal rukopis své práce a poskytl odpovědi na naše otázky. Za povolení zveřejnit fotky přilby z Yarmu jsme vděčni Mattu Bunkerovi, kterého lze podpořit na buymeacoffee.com/medicusmatt.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Reprodukce přilby, provedená Dmitrim Chramcovem (aka Truin Stenja).
Bibliografie
Arwidsson, Greta (1942). Valsgärde 6, Uppsala.
Arwidsson, Greta (1954). Valsgärde 8, Uppsala.
Arwidsson, Greta (1977). Valsgärde 7, Uppsala.
Asaris, Jānis (2003). Couronian helmets. In: Loze, I. B. (ed.). Humanities and Social Sciences, Latvia. Art, Applied Art and Symbols in Latvian Archaeology, Vol. 2 (39), Rīga, 5-17.
Biernacki, A. B. (2012). Early Byzantine Iron Helmets from Novae (the Diocese of Thrace). In: Böhlendorf-Arslan, B. – Ricci, A. (eds.). BYZAS 15, Byzantine Small Finds in Archaeological Contexts, Istanbul, 91-104.
Bravermanová, Milena et al. (2019). Nová zjištění o přilbě a zbroji zv. svatováclavské. In: Archeologie ve středních Čechách 23, 235–310.
Caple, Chris (2020). The Yarm Helmet. In: Medieval Archaeology 64:1, 31-64.
Evening Gazette 1974a = Whose Titfer? A Right Poser. In: Evening Gazette, Yarm, 22 Feb 1974.
Evening Gazette 1974b = It’s A Viking Helmet, Says Clive. In: Evening Gazette, Yarm, 25 Feb 1974.
Gessler, E. A. (1929). Der Helm von Chamoson (Kanton Wallis). In: 37. Jahresbericht des Schweizerischen Landesmuseums, Winterthur, 42-52.
Grieg, Sigurd (1947). Gjermundbufunnet : en høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike, Oslo.
Grohne, Ernst (1929). Bremische Boden- und Baggerfunde. In: Jahresschrift des Focke-Museums 1929, 44–102.
Hejdová, Dagmar (1964). Přilba zvaná „svatováclavská“. In: Sborník Národního muzea v Praze, A 18, no. 1–2, 1–106.
Hood, Jamie et al. (2012). Investigating and Interpreting an Early-to-mid Sixth-century Frankish Style Helmet. In: British Museum Technical Research Bulletin 6, 83–95.
Chiolero, Davide (2021). Elmi con le corna e asce bipenni: l’equipaggiamento del vero guerriero vichingo. In: Arma VirumQue. Rivista universitaria torinese di Storia Militare, 2, 57-73.
Kubik, A. L. (2016). Introduction to studies on late Sasanian protective armour. The Yarysh-Mardy helmet. In: Historia I Świat 5, Siedlce, 77-105.
Kubik, A. L. (2017a). Hełmy Azji Południowo-Zachodniej pomiędzy VI – VIII w.n.e. Zarys problematyki, Siedlce.
Kubik, A. L. (2017b). Mysterious helmet from Verden and its „link“ with Tibetan helmets. In: Historia I Świat 6, Siedlce, 133-139.
Kyhlberg, Ola (2013). Leadership cult and burial practise. In: Munktell, Ing-Marie (ed.). Valsgärde 1, 2 & 4, Uppsala, 109-144.
Lindqvist, Sune (1931). En hjälm från Valsgärde, Uppsala.
Lindqvist, Sune (1950). Vendelhjälmarna i ny rekonstruktion. In: Fornvännen 45, 1–24.
Lonke, Alwin (1925). Ein Spangenhelm aus Bremen. In: Praehistorische Zeitschrift 16, 196-197.
Lonke, Alwin (1946). Römisch-Germanisches. Sechs Untersuchungen, Gießen.
Lopez, Anne – Robin, Anthony (2021). Actualité archéologique. In: Moyen Âge 124, 86-91.
Meadows, Ian (2019). The Pioneer Burial: a High-Status Anglian Warrior Burial from Wollaston Northamptonshire, Oxford.
Miks, Christian (2009). Relikte eines frühmittelalterlichen Oberschichtgrabes? Überlegungen zu einem Konvolut bemerkenswerter Objekte aus dem Kunsthandel. In: Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums 56, 395-538.
Nerman, Birger (1969). Die Vendelzeit Gotlands II. Tafeln, Stockholm.
Parušev 2002 = Парушев, Веселин (2002). Средновековен шлем от Варненско // Оръжие и снаряжение през късната античност и средновековието IV – XV в. Отв. ред. Baлepu Йomoв et al., Варна, 191-194.
Plavinski 2003 = Плавінскі, Мікалай (2003). Слонімскі шлем (датаванне і паходжанне) // Гістарычны Альманах №8, Гродна, 137-144.
Plavinski 2013 = Плавінскі, Мікалай (2013). Узбраенне беларускіх земляў Х–ХІІІ стагоддзяў, Мінск.
Riemer, Ellen (2020). IV.12. Nasalhelm. In: Die Kaiser und die Säulen ihrer Macht. Von Karl dem Großen bis Friedrich Barbarossa, Darmstadt, 400.
Robert, Leon (1890). Catalogue des collections composant le Musée d’artillerie en 1889, T. 2, Paris.
Schneider, Hugo (1967). Des Helm von Niederrealta: Ein neuer mittelalterlicher Helmfund in der Schweiz. In: Waffen- and Kostumkunde 9/2, München, 77-90.
Stolpe, Hjalmar (1912). Graffältet vid Vendel, Stockholm.
Stylegar, F. H. – Børsheim, Ragnar (2021). Gjermundbufunnet – en småkonges grav med østlig tilsnitt på Ringerike. In: Viking LXXXV, 89–122.
Toplak, Matthias (2021). Bewaffnung und Kriegsführung. In: Toplak, Matthias (ed.). Die Wikinger – Seeräuber und Krieger im Licht der Archäologie, Darmstadt, 12-21.
Tweddle, Dominic (1992). The Anglian Helmet from 16-22 Coppergate, The Archaeology of York. The Small Finds AY 17/8, York.
Vagalinski, Lyudmil (1998). Ein neuer spätantiker Segmenthelm aus Voivoda, Schumengebeit (Nordostbulgarien). In: Archaeologia Bulgarica 1, 96-106.
van Griffen, A. E. (1954). Zwei merkwürdige Funde. In: Palaeohistoria 3, 225-244.
Vike, Vegard (2020). The Viking helmet from Yarm. In: Museum of Cultural History, navštíveno 26. 12. 2021. Dostupné z: https://www.khm.uio.no/english/news/the-viking-helmet-from-yarm.html.
Viollet-le-Duc, Eugéne (1875). Dictionnaire raisonné du mobilier français de l’époque carlovingienne à la Renaissance, T. 6, Paris.
Vogt, Mahand (2006). Spangenhelme: Baldenheim Und Verwandte Typen, Mainz.
Waurick, Götz – Böhme, H. W. (1992). Das Reich der Salier, 1024-1125. Katalog zur Ausstellung des Landes Rheinland-Pfalz, Sigmaringen.
Werner, Joachim (1949). Zur Herkunft der frühmittelalterlichen Spangenhelme. In: Praehistorische Zeitschrift XXXIV/V, 178-193.
