Přilby typu „Černá mohyla“

nové nálezy a problém původu

 

Artem Georgievič Papakin, kandidát historických věd, asistent, Katedra dějin střední a východní Evropy, Kyjevská národní univerzita Tarase Ševčenka, artempapakin@gmail.com

Julia G. Bezkorovajnaja, vedoucí oddělení Středověké archeologie při Výzkumném oddělení pro zachování fondů, Národní muzeum historie Ukrajiny, slavianka_j@meta.ua

Vladimír Michailovič Prokopenko, Ph.D., výzkumný pracovník, Ústav bioorganických a petrochemikálií, Národní akademie věd Ukrajiny, velizariy@gmail.com

Překlad a dodatek Tomáš Vlasatý, na základě článku: Папакін, А. – Безкоровайна, Ю. – Прокопенко, В. (2017). Шоломи типу «Чорна Могила»: нові знахідки та проблема походження // Науковий вісник Національного музею історії України. Зб. наук. праць. Випуск 2 / Відп. ред. Б. К. Патриляк. – К., Левада, С. 45–56.


Anotace

Cílem článku je uvést do vědeckého okruhu dva dříve nepublikované segmenty přileb přináležících k typu „Černá mohyla“, které jsou uloženy v Národním muzeu historie Ukrajiny (НМИУ) a Národním muzeu vojenské historie Ukrajiny (НВИМУ). Při neexistenci archeologických kontextů není možné nálezy jednoznačně datovat, v článku jsou však předloženy analogie těchto obranných elementů. Na základě porovnání s jinými přilbami typu „Černá mohyla“ a jejich komponenty, jakož i distribuce přileb tohoto typu ve střední a východní Evropě v 9. až 10. století, se ve článku navrhuje, že byly vyrobeny v Chazarském chanátu a dováženy do Středního Dněpru nejpozději ve 2. pol. 10. století.


Summary
The article aims to bring into scientific use two previousely unpublished findings of helmets segments of “Čorna Mohyla” type, held in the National Museum of Ukrainian History and the National Military HistoricalMuseum of Ukraine. Due to the absence of archaeological context, dating of these findings clearly is impossible,therefore these subjects are compared to similar armour. By comparison with other helmets of “Čorna Mohyla” type and their parts, and consideration of possibilities of distribution of this type of helmets in Central and Eastern Europe in the 9th and 10th Centuries, the assumptions about their production on the territory of the Khazar Khanate and imports to the Middle Dnieper region within the second quarter of the tenth century is made.

Přilba byla jednou z hlavních položek obranné výzbroje barbarské šlechty raného středověku. Ochrana hlavy, jejíž funkcí bylo chránit majitele během ozbrojeného střetu, byla ve svém vývoji oproti ostatním ochranným prvkům napřed. Kvůli svým vysokým nákladům nebyly raně středověké přilby masovými výrobky; obvykle byly bohatě zdobeny a svědčily o vysokém společenském postavení majitele. Přilby 10. – začátku 11. století jsou ve východní Evropě zastoupeny několika typy, z nichž nejčastější je „Černá mohyla“ [dále jen „ČM“, poznámka překladatele].1 Typ se vyznačuje následujícími rysy:

  1. konstrukce přilby sestává ze čtyř segmentů spojených nýty
  2. přilby mají na špici tulejku a po obvodu držáky na kroužkovou ochranu krku
  3. segmenty přileb jsou po celé ploše potaženy měděných plechem,2 někdy též pozlaceny a/nebo se mezi segmenty nacházejí měděné těsnící plechy
  4. na předním segmentu je část přileb ozdobena měděným/železným/postříbřeným diadémem ve tvaru trojzubce, a na bočních segmentech jsou nanýtovány čtyřboké rozety

U všech přileb tohoto typu přední a zadní segmenty překrývají boční segmenty. Přilby mají vajíčkovitý průřez a sferokonický tvar zvonu. Dlouhé hrany segmentů těchto přileb jsou nejčastěji zubaté, ale existují výjimky. Kromě toho mají některé přilby nevelké nánosky. Konstrukční varianty segmentů a ozdob u přileb typu „ČM“ nikdy neporušují kritéria, které jsme výše vymezily.

Není tomu dlouho, co Národní muzeum historie Ukrajiny (НМИУ) a Národní muzeum vojenské historie Ukrajiny (НВИМУ) do svých sbírek přijaly segmenty přileb typu “ČM”, které dosud nebyly publikovány a které bylo zapotřebí uvést do akademického prostředí (obr. 1).

Obr. 1.

Fragment přilby nacházející se ve sbírkách НМИУ (inv. č. ТКВ 17480) je reprezentován jedním segmentem, který je vyroben ze železa a potažen těsně přiléhajícím plechem ze slitiny mědi. Výška segmentu je 208 mm, šířka u užšího horního okraje 40 mm, šířka u širšího spodního okraje 157 mm. Segment je bezkontextový nález z Makarovského rajonu v Kyjevské oblasti. Železný základ i měděný potah byly ve špatném stavu (viz obr. 1), a tak byly převezeny do konzervátorských dílen, kde se segment dočkal konzervace pod dohledem J. Buta (viz obr. 2, obr. 4a). Konzervace odhalila pozůstatky zlacení (obr. 3).

Obr. 2.

Obr. 3.

Obr. 4.

Měděný plech o tloušťce přibližně 0,5 mm kopíruje tvar železného segmentu a jeho okraje jsou přehnuty přes hranu železného segmentu (obr. 3a). Na povrchu segmentu (pravděpodobně na místech překrytými dalšími segmenty přilby) zůstaly stopy zlacení. Na dlouhých hranách jsou rovnoměrně rozmístěny 4 otvory, zatímco na spodní hraně otvory 3; prostřední otvor na spodní hraně má větší průměr a oproti ostatním otvorům je umístěn výše. Stopy po nýtech jsou na levé straně segmentu dosud viditelné (obr. 3в). Ve horní části segmentu poblíž vrcholu se nachází jeden otvor (obr. 4a).

Měděný potah na sobě nese známky překrytí předním a zadním segmentem, držákem barmice a tulejkou, která byla k segmentu připevněna nožkou trojúhelníkového tvaru. Z povrchu segmentu nelze zjistit, zda přední a zadní prvky přilby měly zubatý okraj, který je charakteristický pro většinu přileb typu „ČM“. Pozoruhodným detailem je středový otvor u spodní hrany o průměru 4 mm (jiné otvory mají průměr 2 mm), který je 18 mm nad okrajem (jiné otvory mají odstup 8 mm od okraje); tento otvor se nachází nad linií, kterou vyznačuje pozlacený pruh, a byl tudíž viditelný. Podobný příklad nalezneme u přilby z Rajkoveckého hradiště, kde je otvor stále vyplněn nýtem. Tento otvor pravděpodobně souvisel k fixaci popruhu určeného k připevnění helmy na hlavu.

Obr. 5.

Fragment z НВИМУ (inv. č. 7122) rovněž představuje jeden boční segment (obr. 4b, obr. 5). Pochází z oblasti Kyjeva a do muzea byl převezen v roce 2005. Železná deska, která je pokryta měděným plechem, je vysoká 206 mm, u horní hrany široká 32 mm a u spodní hrany široká 164 mm. Měděný plech je ohnut přes hranu železného základu a končí ve vzdálenosti 5–11 mm od hrany; plech je poškozen. V horní části v pravém dolním rohu měděného plechu se nacházejí viditelné stopy zlacení. Podél dlouhé hrany segmentu jsou rovnoměrně rozloženy 4 díry o průměru 2 mm, mnohé z nich obsahují zbytky měděných nýtů. Nejvýše položené otvory na dlouhých hranách jsou dvojité, umístěné ve vzdálenosti 5 mm od sebe – tato metoda, která kombinuje dvojité a jednoduché otvory na téže helmě, není u jiných přileb typu „ČM“ znám. Tyto dvojité otvory mohou být známkou opravy přilby majitelem. Podél spodní hrany segmentu nacházíme tři otvory s pozůstatky nýtů, které zajišťovaly držák ochrany krku.

Obr. 6.

Na přední straně segmentu je upevněna železná plaketka ve tvaru diamantu, která nahrazuje typickou rozetu. K segmentu je připevněna pomocí čtyř nýtů ze slitiny mědi s hlavami o průměru 6 mm, které jsou umístěné v rozích plaketky. Délka stran této železné aplikace činí 56–60 mm. Pod plaketkou se nachází o něco větší měděná deštička ve tvaru kosočtverce (se stranami o délkách 66–69 mm), která je zdobena řadami kuliček (obr. 6). Upevnění pomocí čtyř nýtů v okrajích plaketky je u přileb typu „ČM“ jedinečné. Železné plaketky aplikované na boční segmenty se nacházejí na přilbě, která byla objevena v polských Szurpiłách.3

Nedostatek archeologického kontextu brání dataci obou těchto nálezů. Kromě těchto dvou vzorků je nyní známo 37 přileb a jejich fragmentů typu „ČM“ (viz tab. 1) [o dvou dalších píšeme v dodatku, který je součástí tohoto článku, a ještě jedna přilba byla objevena roku 2019 v běloruském Bobrujsku, poznámka překladatele]. V černihovských mohylách byly nalezeny celkem tři přilby: dvě v Černé mohyle, která mimo jiné4 obsahovala byzantskou minci z 60. let 10. století a meč Petersenova typu Z z konce 10. či začátku 11. století,5 zatímco třetí helma byla nalezena v mohyle „Gulbišče“,6 jež obsahovala meč Petersenova typu E, který byl užíván v 9.–10. století ve velké části Evropy (Švédsko, Norsko, Finsko, Rusko, Ukrajina, Estonsko, bývalé Prusko, Irsko, Polsko, Dánsko)7 a objekty nomádské kultury.8 Další helma byla nalezena ve hrobu z Mokroje (Dubenskij rajon, Rivnenska oblast), který byl datován přibližně k roku 10009 a obsahoval také hroty šípů a oštěpů.10 Přilba z Vladiměři (Volodymyr-Volynskyj) je náhodný nález přibližně datovaný A. Kirpičnikovem do 10.–11. století.11 Přilba z Rajkoveckého hradiště (vesnice Rajki, Berdičevský rajon, Žitomirská oblast), které padlo během mongolského obležení, byla vybavena drobným nánoskem. A. Kirpičnikov věřil, že tato přilba představuje upravený model, který by měl být datován do 12.–1. pol. 13 století,12 ačkoli na stejné lokalitě byl objeven meč Petersenova typu S, který je datován do let 970–1000.13 V Poltavském regionálním muzeu je uložena jedna přilba typu „ČM“, která bohužel dosud nebyla zveřejněna. Další poškozená přilba byla nalezena roku 2012 detektoráři na neznámé ukrajinské lokalitě. Stejný původ může mít kosočtvercová aplikace bočního segmentu, která byla pravděpodobně nalezena v okolí Černihovu.

Tři kusy přileb tohoto typu byly nalezeny také v Novgorodu. Ve výkopu Dubošin byly v roce 1978 nalezeny dvě části čelního segmentu společně s hrotem šípu. I když samotný výkop pochází z 2. čtvrtiny 12. století, podle S. Kainova byla přilba vyrobena v 10. století a následně používána po dlouhou dobu.14 V Trojickém 10. výkopu, ve vrstvě datované do let 1050–1070, byl objeven měděný diadém ve tvaru trojzubce a tulejka helmy.15

Tab. 1.

Z Velkopolského vojvodství, oblasti, kde se v 10. století zformoval Měškův stát, jsou známy čtyři helmy typu „ČM“.16 Jedná se o náhodné nálezy z lokalit Gorzuchy, Olszówka, Hedeč a Hnězdno.17 Jelikož žádný z těchto nálezů nemá známý archeologický kontext, vědci je datovali pouze na základě ruských a dalších analogií. Někteří vědci přisuzují jejich distribuci kampani Boleslava Chrabrého do Kyjeva roku 1018, což předpokládá datování těchto čtyř nálezů do 1. čtvrtiny 11. století.18

Dva exempláře přileb typu „ČM“ byly nalezeny v historickém Prusku. Jeden z nich pochází z pohřebního komplexu v Friedrichsbergu (poblíž dnešního Kaliningradu, Kaliningradská oblast), druhý z komplexu pohřebiště 3 v Ekritten (nynější Vetrovo, Kaliningradská oblast). Oba nálezy jsou datovány do 10.–11. století.19 Přilba uložená v Royal Armouries Museum v britském Leedsu patří do stejné skupiny – pochází z východního Pruska nebo Polska.20 Z jotvinském hradišti v Szurpiłách jsou známy tři plaketky bočních segmentů přileb typu „ČM“: jedna je ze zdobené mědi a pozlacená, druhá je kosočtvercová vyvedená v postříbřeném železe, třetí je kosočtvercová a ze železa s měděným nýtem.21 Podle Engela a Sobczaka mohly tyto elementy souviset s bitvou o hradiště, která se odehrála v půlce 11. století.22 Podle Jończyka a Gołębiowska-Tobiaszové byla měděná plaketka ze Szurpił vyrobena ve Volžském Bulharsku a do jotvinského kontextu se dostala pomocí obchodu s východem.23

Problémy původu, místa výroby a distribučních tras přileb typu „ČM“ ve střední a východní Evropě zůstávají nadále aktuální. Vědci předložili dvě hlavní „místní“ teorie o původu: v SSSR byly považovány za ruské,24 v Polsku za polské.25 V obou verzích se původ vysvětluje faktickým místem nálezu a počtem artefaktů, a dokonce došlo k „přetahování“ o nález z Mokroje.26 Objevily se také kompromisní teorie, které se snažily spojit obě odlišné teorie: „ruské“ přilby byly vyráběny v Rusku a „polské“ jsou jsou od Rusů ukořistěné, anebo je vyráběli ruští řemeslníci během kampaně Boleslava I. do Kyjeva. Teorie o ruském původu přileb typu „ČM“ nyní v polské historiografii dominuje.27 Důvody těchto „místních“ teorií v poválečném SSSR a Polsku jsou pochopitelné a jejich motivace můžeme jasně ilustrovat citací z díla z roku 1950:

Buržoazní vědci věřili, že zbraně ruských bojovníků pochází ze Skandinávie nebo z východu. Toto hledisko bylo obzvláště tvrdohlavě bráněno normanisty, kteří se všemi možnými způsoby snažili potlačit ruskou kulturu a prokázat importní původ hlavních typů zbraní v Rusku.28

Prvním pochyby o „staroruském“ původu přileb typu „ČM“ vyjádřil M. Gorelik, který věřil, že některé z přileb tohoto typu byly vyrobeny v Chazarském chanátu (přilba z mohyly „Gulbišče“), zatímco jiné jsou „staroruské a spíše nezávislé repliky, které, co se týče efektivity, předběhly stepní prototyp získaný z rukou Maďarů a Chazarů29 A. Kirpičnikov se hlásí k tradičnímu staroruskému původu přileb tohoto typu,30 ačkoli nepopírá možnost, že se kromě Ruska vyráběly také v severovýchodní oblasti Černého moře.31 Podle Kainova a Kamenského je „určování místa nebo míst výroby extrémně problematické“.32

Typologicky podobné helmy jsou známy z území Chazarského chanátu. Nejstarší z nich je přilba nalezená u pohřebiště ve Stolbišče (Bělgorodská oblast, Rusko), datovaná do 8. století.33 Tato přilba se obdobně skládá ze čtyř segmentů spojených nýty, ale liší se od nálezů z Černihova a Velkopolska přítomností nánosku a půlkruhovými výřezy na předním i zadním segmentu. Podobné půlkruhové výřezy se nacházejí na přilbách z Bežtinského mohylníku (Dagestán, Ruská federace; datována široce do 6.–9. století)34 a Krasnodarského kraje (bezkontextový nález).35 V 9.–10. století se mezi kočovníky rozmohly osmisegmentové přilby spojené nýty, které měly tulejku a držák barmice: jedná se o nálezy z lokalit Lagerevo, Žitimak (Baškortostán, Ruská federace) a Kazazovo (Krasnodarský kraj, Ruská federace).36 Roku 2012 detektoráři na jihu Chmelnycké oblasti nalezli další osmisegmentovou helmu, která navíc měla zoubkované okraje segmentů. Na základě dvou předchozích skupin přileb (nazvěme je kupříkladu typ Stolbišče a Lagerevo) lze předpokládat, že typ „ČM“ vznikl v nomádském prostředí v 9.–10. století.

Nejstarším nálezem typu „ČM“ je helma z maďarského hrobu z Manvelovky (Vasilkovský rajon, Dněpropetrovská oblast), který je datován do 9. století.37 Podle O. Komara je přilba jedním z mála artefaktů, které naznačují vliv saltovské kultury na maďarskou kulturu při pohybu Maďarů přes severní oblast Černého moře.38 Helma z Manvelovky má čtyřdílný zvon, zvlněné okraje segmentů a diadém ve tvaru trojzubce na předním segmentu.

Z jižního Uralu a Kubáně, tedy center typů Stolbišče a Lagerovo, pochází dva významné exempláře typu „ČM“ z 9.–11. století – přilby z lokalit Karnajevo (Baškortostán, Ruská federace)39 a Gelendžik (Krasnodarský kraj, Ruská federace). V Krasnodarském kraji byly objeveny ještě dvě přilby téhož typu (Moldovanovka a Djurso), které mají zvlněné hrany, jež se mírně liší od zvlněných hran jiných přileb tohoto typu. Všechny čtyři uvedené přilby se skládají ze čtyř segmentů, které v případě případě přilby z Gelendžiku byly doplněny o trojlístkové rozety a v případě přilby z Karnajeva se po rozetách dochovaly stopy. Detektorářské nálezy z Krasnodarského kraje svědčí o několika dalších přilbách.40 V soukromých sbírkách, které mohou mít detektorářskou činností souvislost, se nacházejí nejméně další dvě přilby, jejichž místo nálezu není známo.41 V roce 2015 byla v online aukci Timeline Auctions zadána do prodeje „vikinská pozlacená přilba ‘Zlatá horda’“, která, pokud nebyla falsem, byla ve poměrně dobrém stavu. Všechny čtyři segmenty byly zlacené a prostor mezi nimi byl utěsněn postříbřenými zdobenými plechy se zoubkovaným okrajem. Zachovány byly některé nýty. Výška bez chybějící tulejky byla 29 cm, hmotnost 1,4 kg [váha přilby z Hedče, která je v obdobném stavu, avšak o 7 cm nižší, s hůře zachovanými potahy segmentů a těsnících plechů mezi segmenty, je 818 gramů, poznámka překladatele].42 Vzhledem k tomu, že rozety na bočních segmentech jsou velmi podobné těm, které publikoval A. Kirpičnikov a které pocházejí z Krasnodarského kraje (také v soukromé sbírce) a ze Sarkelu,43 můžeme připustit, že přilba „Zlatá horda“ pochází také z nelegálních vykopávek na severním Kavkaze; název tomu ostatně také může nasvědčovat.

V době, kdy své práce publikovali Bocheński, Nadolski a Kirpičnikov, nebyla většina nálezů z nomádského prostředí známa. Poté, co Kirpičnikov zveřejnil svou fundamentální práci,44 se „staroruský“ původ přileb typu „ČM“ stal natolik „všeobecně uznávaným“45, že o něm moderní vědci nepochybují. Jak však můžeme vidět, helmy strukturálně podobné „ČM“ se začaly objevovat již v 8.–9. století na územích kontrolovaných Chazarským chanátem. Pozornost by proto měla být směřována na způsob jejich šíření do střední a východní Evropy, které mohlo souviset s migrací, obchodem nebo válkou.

Jednou z největších migrací této doby bylo přesídlení starých Maďarů z jižního Uralu do Panonie, které proběhlo v 9.–10. století. Jedním z archeologických nalezišť, která směřují k maďarskému původu, je pohřebiště s nejstarší přilbou typu „ČM“ – Manvelovka. Na konci 9. či na začátku 10. století tito kočovníci opouštějí ukrajinské stepi a stěhují se do Panonie. Na území Maďarska byly nalezeny dvě přilby stejného typu – jedna pochází z lokality Pécs46 a přesné umístění druhého nálezu není známo.47

Dalším způsobem, jak mohlo dojít k distribuci drahých helem, byl obchod. Doba, po kterou se přilby typu „ČM“ objevují, je charakteristická živým dálkovým obchodem v regionu střední a východní Evropy : v roce 750 se Abbásovci ujímají moci nad chalífátem a začíná razit stříbrné mince; v roce 759 je podepsán mír s Chazarským chanátem, což nastartovalo dálkový obchod.48 Mince, které nacházíme na Britských ostrovech, ve Skandinávii, na Islandu, v Německu, Polsku, Pobaltských republikách, Rusku, Bělorusku a na Ukrajině a které lze datovat do období mezi 2. pol. 8. století a 11. stoletím, jsou jasným dokladem tohoto obchodu. Hlavním zdrojem šíření arabského stříbra v severní a východní Evropě byla obchodní činnost Skandinávců. Všechny regiony, ve kterých se typ „ČM“ objevuje (s výjimkou Maďarska, kde se tyto přilby mohly objevit s přítomností Maďarů), se účastnily skandinávského obchodu s východem. Již od 2. pol. 8. století zakládají obchodníci-bojovníci, v arabských zdrojích známí jako „ar-Rusiyyah“, podél řeky Volhy řadu osad – Stará Ladoga, Rurikovo hradiště, Sarské hradiště, Timerevo, Petrovskoje a Michalovskoje.49 Na konci 8. století skandinávský obchod zahrnuje také polské Pomořansko.50 Ze skandinávských obchodních stanic Truso (Janów Pomorski) a Kaup (Wiskauten) známe mince s datováním do 8. století.51

V historii oběhu stříbrných mincí se rozlišují dvě krizová období: poslední čtvrtletí 9. století a druhá polovina 10. století.52 V období let 870–880 dochází vlivem „první stříbrné krizi“ k ukončení toku peněz ze Středního východu směrem na sever a Skandinávci začínají hledat nové obchodní cesty. Toto období se shoduje se založením nového obchodního centra na Dněpru – Kyjeva – a obnovením obchodu (a někdy též válečných kampaní) směrem do Byzance. V této době vzkvétají osady s bohatými archeologickými komplexy se skandinávským inventářem: Gnězdovo na horním Dněpru, Šestovica na dolním toku Desny (nedaleko Černihova), Černihov a Kyjev.53 Oblast distribuce arabských mincí se v 10. století rozšiřuje o pozemní trasu, která vede od Dněpru směrem na řeku Bug a Vislu.54 V tom okamžiku se na této výměně stříbra začíná podílet Velkopolsko, kde se zakopávání pokladů arabských mincí přesně shoduje se zakládáním nových opevnění (30. léta 10. století).55 Pokud jde o Prusko, v „období od 9. do poloviny 11. století se toto území stalo nedílnou součástí baltské kulturní komunity, ve které hrál skandinávský faktor rozhodující roli.56 V regionech zapojených do skandinávského obchodu s východem proto byly objeveny helmy typu „ČM“.

Kromě obchodu se přilby tohoto typu mohly do střední a východní Evropy dostat prostřednictvím vojenských tažení. Skandinávci nejenže obchodovali se zeměmi Východu, ale někdy (zejména v 909/910, 913/914, 943/944) na území ovládaná Chazarským chanátem pořádali vojenská tažení po vodě. „Druhá stříbrná krize“ v 2. polovině 50. let 10. století se překrývá se zvýšenou vojenskou činností Kyjeva a Gnězdova. Od 50. let 10. století se přísun stříbrných mincí zmenšuje a dálkový obchod Skandinávců začíná slábnout.57 Místní vládci se snaží kompenzovat nedostatek stříbra kontrolou nad okolními zeměmi a vnější vojenskou expanzí. Kroniky proto informují o konfliktu dněperských Rusů s Drevjany a uvalení daní na Novgorod. Brzy nato, v roce 968, se Svjatoslav vydává do Bulharska. 2. pol. 10. století se vyznačuje územní expanzí Měška I., který až do konce století rozšiřuje svou říši o Mazovsko, Sandoměř, Krakov, Slezsko, Západní Pomořansko a Kujavsko.58

Jednou z posledních skandinávských kampaní za kořistí byla výprava z let 968/969, kdy „ar-Rusiyyah“ zaútočili na Chazary a bulharská města na Volze a zničili je. Je důležité poznamenat, že během vykopávek zničené pevnosti Sarkel v Charaském chanátu byla nalezena kosočtvercová aplikace z bočního segmentu přilby typu „ČM“.59 Přestože historiografie věří, že tuto kampaň provedli pouze kyjevští varjagové vedeni Svjatoslavem, někteří vědci poznamenávají, že takový útok by, stejně jako u jiní rozsáhlých kampaní, vyžadoval velký počet účastníků,60 které Kyjevská Rus nemohla shromáždit. Dá se předpokládat, že za účelem takové vojenské kampaně byla shromážděna flotila ze vzdálenějších regionů, například východního Baltu, horní Volhy, Skandinávie či Velkopolska, které byly zahrnuty do výměny arabského stříbra. Po kampani 968/969 stříbro definitivně přestalo proudit na střední Dněpr a do Velkopolska a v pokladech arabské mince mizí po roce 1015. Toto období koreluje s koncem výroby přileb typu „ČM“, které se v ruských, polských a pruských kontextech přestávají objevovat v průběhu 11. století. Nutno podotknout, že na severním Kavkaze a sousedních územích se řada konstrukčních a dekorativních prvků přileb typu „ČM“ nadále používá až do 14. století. Je známo nejméně sedm přileb z oblasti Kubáně z období 12.–14. století, které se skládají ze čtyř segmentů a tulejky.61 V tomto regionu nadále objevujeme trojlístkové rozety a trubkovité tulejky, jak můžeme spatřit u přilby z pohřebiště Andrejevskaja Ščel (Krasnodarský kraj, Ruská federace) z 12. století.62 Železné přilby pokryté měděným plechem jsou známy ze severního Kavkazu (přilba z Verchnie-Jančenkov, Rostovská oblast, 11. století; dvě přilby z vesnic Esaulovskaja a Luganskaja, Rostovská oblast, 11.–13. století)63, z území Volžského Bulharska (Engels, Saratovská oblast, konec 12. – začátek 13. století)64 a z ukrajinských stepí (Babiči, Čerkaská oblast, 12.–1. pol. 13. století).65

Podle našeho názoru lze šíření většiny přileb typu „ČM“ ve střední a východní Evropě vysvětlit pomocí kočovných migrací a obchodní a vojenské činnosti Skandinávců. Zajímali se Skandinávci o orientální zbraně? Odpověď na tuto otázku je jednoznačná. Předměty východního původu včetně zbraní nejsou ve Skandinávii neobvyklé. Ve švédské Birce byla nalezena řada artefaktů bulharského, chazarského a maďarského původu, stejně jako zbraní s analogiemi v saltovské kultuře.66 Z Birky pochází fragmenty slavné lamelové zbroje, která pochází z 2. pol. 10. století a je zjevným dovozem z východu.67 Kombinace severoevropských a kočovných zbraní v jednom hrobu není neobvyklá ani ve východní Evropě, zejména v černihovských mohylách s přilbami.

Během počátečního působení Skandinávců ve střední a východní Evropě (8. století) se v Chazarském chanátu užívaly čtyřdílné nýtované přilby. V průběhu 9. století se přilby typu „ČM“ šířily na západ, pravděpodobně prostřednictvím Maďarů a jejich působení v oblasti Černého moře, zanechávají po sobě hrob s přilbou v Manvelovce a na začátku 10. století se natrvalo usazují v Maďarsku, kde byly nalezeny další dvě přilby tohoto typu. V polovině 10. století se typ dostává do místa působení Skandinávců a Slovanů. To umožňuje předpokládat, že přilby tohoto typu, jejichž prototypy jsou známy již v 8. století z chazarského kontextu a které se u Chazarů v 9. a 10. století dále používaly, byly vyrobeny v chanátu a do slovanských a pruských zemí se dostaly díky působení Skandinávců. Skandinávci, kteří obchodně obsluhovali prostor středního Dněpru, jižního Přiilmení a Volchova, Velkopolska a Pruska [a také Prahu, jak se dozvídáme od Ibn Jákoba, poznámka překladatele], obchodovali s Chazarským chanátem a účastnili se kořistných výprav, které se uskutečnily v 60. letech 10. století a které měly za následek rozpad chanátu. Tento pád mohl uvolnit do oběhu množství přileb, které se s novými majiteli ocitají v kontextech 10. a 11. století. Na základě tohoto předpokladu lze datovat fragmenty ze sbírek НМИУ a НВИМУ do 10. století, kdy byly vyrobeny v Chazarském chanátu a následně dovezeny obchodníky – válečníky do oblasti středního Dněpru.


Dodatek pro českého čtenáře

U práce tohoto rozsahu a významu je samozřejmé, že bude mít určité implikace i pro české prostředí. Jak již bylo naznačeno svrchu, Skandinávci pod jménem Rus jsou explicitně zmíněni jako obchodníci aktivní v Praze kolem roku 965. Nejen, že by jejich přítomnost dokázala uspokojivě vysvětlit původ zhruba jedné až dvou desítek předmětů z České republiky, u nichž se spekuluje o skandinávském původu, ale navíc jejich aktivita v českém prostoru mohla vyústit v dovozu natolik exotické militárie, jakou je chazarská přilba, tedy podobně jako v sousedním Polsku.

S velkou radostí mohu oznámit, že po detailním průzkumu lze tento předpoklad potvrdit. Fragment přilby, který byl nalezen na Kostelním kopci v Opavě – Jaktaři a který byl datován do 11. století, není ničím jiným než okrajem přilby typu „ČM“, jakkoli se předchozí komentátoři snažili hledat analogie spíše v jednodílných přilbách typu Olomouc nebo ve skandinávských přilbách.68


Fragment přilby z Opavy – Jaktaře.69

Fragment přilby z Jaktaře představuje jeden ze čtyř železných segmentů přilby. Vzhledem ke stavu zachování bohužel není možné určit, o který přesně šlo. Fragment je zhruba v půlce své výšky zlomen a rovněž na spodní hraně vykazuje značný defekt. Potažení měděným plechem není v současné chvíli patrné. Šířka spodní hrany přibližně odpovídá uvedeným analogiím. Po obvodu nejsou patrné nýty, což je možné přisoudit špatnému stavu zachování. Profil fragmentu odpovídá analogickým kusům. Na spodní hraně pohledové strany se nachází pásek, původně zřejmě nanýtovaný, zdobený sostřednými kruhy. Tento typ dekorace nemá mezi kusy uvedenými v Tab. 1 analogii, avšak Sergej Kainov nás upozornil na zajímavý detektorářský nález, který představuje blízkou paralelu.

Detektorářský nález ze Lvovské oblasti na Ukrajině se skládá ze čtyř segmentů přilby typu „ČM“. Jedná se o poměrně dobře zachované železné kusy, které jsou potaženy měděným pozlaceným plechem. Nakolik lze z fotografie poznat, prostor mezi překrývajícími se segmenty byl utěsněn zdobenými plechy se zoubkovaným okrajem. Tulejka absentuje, avšak nýty a otisky prozrazují, že měla nožky trojúhelníkového tvaru. Podél hran se objevuje řada dochovaných nýtů. Přední segment byl zdoben diadémem ve tvaru trojzubce, zatímco boční segmenty byly zdobeny kruhovými aplikacemi s jedním centrálním nýtem. Obvod celé přilby je lemován plechem, který má tvar soustředných, prolamovaných kruhů. Tento plech, která je dodatečně zdoben jamkami, byl nanýtován na okraj přilbice. Na spodním okraji, zřejmě těsně pod plechovou dekorací, se nacházel systém oček, kterými byl provečen drát, na němž byla navlečena ochrana krku. Podobný způsob lze spatřit u přilby z Pécse či Kazazova.

Detektorářský nález z Lvovské oblasti na Ukrajině.70


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Poznámkový aparát

1. Jméno „typ Černá mohyla“ do literatury zavedl A. Kirpičnikov ve své práci Русские шлемы X–XIII вв. (1958), v níž poprvé popsal přilby z eponymní mohyly u Černihovu. Později se přilby tohoto typu v literatuře objevují také jako Kirpičnikovův typ II, „černihovský typ“ a „velkopolský typ“.

2. Pokud v článku zmiňujeme materiál měď, máme na mysli slitinu mědi.

3. Engel, M. – Sobczak, C. (2015). W poszukiwaniu nekropoli Âtvâgov. Uwagi na temat znalezisk sepulkarnych z okresu wikińskiego w Szurpiłach. In: Kontny, Bartosz (ed.). Ubi tribus faucibus fluenta Vistulae fluminis ebibuntur: Jerzy Okulicz-Kozaryn in memoriam. Barbaricum, T. 11, Warszawa, s. 144–145; s. 133, Ryc. 3, 4; s. 142, Ryc. 11, 3.

4. Самоквасов, Д. Я. (1916). Могильные древности Северянской Черниговщины, М., С. 7–8, 20–25.

5. Андрощук, Ф. (2013). Мечи викингов, К., С. 80. Андрощук Ф. А. (2009). Мечи и некоторые проблемы хронологии эпохи викингов // Краеугольный камень. Археология, история, искусство, культура России и сопредельных стран / Ред. Е. Н. Носов, С. В. Белецкий. – Т. 1. – СПб., М., С. 86.

6. Самоквасов, Д. Я. (1916). Могильные древности Северянской Черниговщины, М., С. 36–50.

7. Андрощук, Ф. (2013). Мечи викингов, К., С. 51. [aktuální vymapování viz v článku The sword from Sarskoe Gorodishche, poznámka překladatele].

8. Комар А. В. (2012). Чернигов и Нижнее Подесенье // Русь в ІХ–Х веках: археологическая панорама / Отв. ред. Н. А. Макаров, М., Вологда: Древности Севера, С. 345. Duczko, W. (2007). Ruś Wikingów. Historia obecności Skandynawów we wczesnośredniowiecznej Europie Wschodniej, Warszawa: TRIO, s. 200.

9. Кирпичников, А. Н. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX–XIII вв., Ленинград: Наука, № кат. 6.

10. Bocheński, Z. (1930). Polskie szyszaki wczesnośredniowieczne, Kraków, s. 8.

11. Кирпичников, А. Н. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX–XIII вв., Ленинград: Наука, № кат. 8.

12. Кирпичников, А. Н. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX–XIII вв., Ленинград: Наука, С. 26.

13. Андрощук, Ф. (2013). Мечи викингов, К., С. 70. Гончаров, В. К. (1950). Райковецкое городище, К.: Изд-во АН УССР, табл. ХІ, 1. Кирпичников, А. Н. (1966). Древнерусское оружие. Вып. 1. Мечи и сабли IX–XIII вв., М., Ленинград: Наука, № кат. 32.

14. Каинов, С. Ю. – Каменский, А. Н. (2013). О неизвестной находке фрагмента шлема с Дубошина раскопа в Великом Новгороде // Новгород и Новгородская земля. История и археология. Вып. 27. – Великий Новгород, С. 179–180, 188.

15. Каинов, С. Ю. – Каменский, А. Н. (2013). О неизвестной находке фрагмента шлема с Дубошина раскопа в Великом Новгороде // Новгород и Новгородская земля. История и археология. Вып. 27. – Великий Новгород, С. 188. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 11.

16. Buko, A. (1999). Początki państwa polskiego: pytania – problemy – hipotezy // Światowit, Nr. 1 (42) / Fasc. B, s. 35–37.

17. Bocheński, Z. (1930). Polskie szyszaki wczesnośredniowieczne, Kraków, s. 6–7. Nadolski, A. (1954). Studia nad uzbrojeniem polskim w X, XI, XII wieku, Łódź: Zakład im. Ossolińskich we Wrocławiu, s. 72.

18. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 21. Bogacki, M. (2009). Broń wojsk polskich w okresie średniowiecza, Zakrzewo: Replika, s. 92.

19. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 17. Кулаков, В. И. (1990). Древности пруссов VI–XIII вв., М.: Наука, С. 33, С. 121, табл. XXVII, 9. Кирпичников, А. Н. (1958). Русские шлемы X–XIII вв. // СА 1958, № 4, С. 56.

20. Beard, C. R. (1922). Ein Helm des 11. Jahrhunderts vom Schlachtfeld zu Walric // Zeitschrift für Historische Waffen- und Kostümkunde, B. 9, H. 6/7, Dresden, s. 217. Edge, D. – Paddock, J. M. (1991). Arms & Armor of the Medieval Knight. An Illustrated History of Weaponry in the Middle Ages, New York: Crescent Books, p. 18–19.

21. Sawicka, L. (2011). Szurpiły, st. 8 (“Mosiężysko”), woj. Podlaskie. Badania w latach 2008–2010. In: Światowit VIII (XLIX)/B (2009–2010), s. 266, Pl. 145, ryc. 3a. Engel, M. – Sobczak, C. (2015). W poszukiwaniu nekropoli Âtvâgov. Uwagi na temat znalezisk sepulkarnych z okresu wikińskiego w Szurpiłach. In: Kontny, Bartosz (ed.). Ubi tribus faucibus fluenta Vistulae fluminis ebibuntur: Jerzy Okulicz-Kozaryn in memoriam. Barbaricum, T. 11, Warszawa, s. 139, 143–145, s. 133, Ryc. 3, 4; S. 142, Ryc. 11, 3. L. Sawicka pokládala měděnou aplikaci za nerozeznaný předmět saltovo-majacké kultury. Předmět byl rozpoznán až v následující práci: Jończyk, L. – Gołębiowska-Tobiasz, A. (2015). Okucie rozetkowe z Szurpił. Import ze świata nomadów w sercu Jaćwieży // In: Kontny, Bartosz (ed.). Ubi tribus faucibus fluenta Vistulae fluminis ebibuntur: Jerzy Okulicz-Kozaryn in memoriam. Barbaricum, T. 11, Warszawa, s. 195–213.

22. Engel, M. – Sobczak, C. (2015). W poszukiwaniu nekropoli Âtvâgov. Uwagi na temat znalezisk sepulkarnych z okresu wikińskiego w Szurpiłach. In: Kontny, Bartosz (ed.). Ubi tribus faucibus fluenta Vistulae fluminis ebibuntur: Jerzy Okulicz-Kozaryn in memoriam. Barbaricum, T. 11, Warszawa, s. 149.

23. Jończyk, L. – Gołębiowska-Tobiasz, A. (2015). Okucie rozetkowe z Szurpił. Import ze świata nomadów w sercu Jaćwieży // In: Kontny, Bartosz (ed.). Ubi tribus faucibus fluenta Vistulae fluminis ebibuntur: Jerzy Okulicz-Kozaryn in memoriam. Barbaricum, T. 11, Warszawa, s. 206–209.

24. Кирпичников, А. Н. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX–XIII вв., Ленинград: Наука, С. 26–27.

25. Bocheński, Z. (1930). Polskie szyszaki wczesnośredniowieczne, Kraków, s. 17. Nadolski, A. (1954). Studia nad uzbrojeniem polskim w X, XI, XII wieku, Łódź: Zakład im. Ossolińskich we Wrocławiu, s. 75.

26. Кирпичников, А. Н. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX–XIII вв., Ленинград: Наука, С. 75.

27. Żygulski Z. jun. (1975). Broń w dawnej Polsce na tle uzbrojenia Europy i Bliskiego Wschodu, Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, s. 79–80. Bogacki, M. (2009). Broń wojsk polskich w okresie średniowiecza, Zakrzewo: Replika, s. 92. Engel, M. – Sobczak, C. (2015). W poszukiwaniu nekropoli Âtvâgov. Uwagi na temat znalezisk sepulkarnych z okresu wikińskiego w Szurpiłach. In: Kontny, Bartosz (ed.). Ubi tribus faucibus fluenta Vistulae fluminis ebibuntur: Jerzy Okulicz-Kozaryn in memoriam. Barbaricum, T. 11, Warszawa, s. 145.

28. Гончаров, В. К. (1950). Райковецкое городище, К.: Изд-во АН УССР, С. 89.

29. Горелик, М. В. (1993). Защитное вооружение степной зоны Евразии и примыкающих к ней территорий в I тыс. н. э. // Военное дело населения юга Сибири и Дальнего Востока, Новосибирск: Наука, С. 175.

30. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 21.

31. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 27.

32. Каинов, С. Ю. – Каменский, А. Н. (2013). О неизвестной находке фрагмента шлема с Дубошина раскопа в Великом Новгороде // Новгород и Новгородская земля. История и археология. Вып. 27. – Великий Новгород, С. 188, прим. 26.

33. Комар, О. В. – Сухобоков, О. В. (2005). Військова справа Хозарського каганату // Нариси з воєнної історії давньої України, К., С. 221.

34. Атаев, Д. М. (1961). Археологические исследования в Дидо // СА 1961, № 1, С. 228.

35. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 24.

36. Мажитов, Н. А. (1981). Курганы Южного Урала VIII–XII вв., М.: Наука, С. 78, 135.

37. Чурилова, Л. Н. (1986). Погребение с серебряной маской у села Манвеловки на Днепропетровщине // СА 1986, № 4, С. 262–263.

38. Комар, А. В. (2011). Древние мадьяры Этелькеза: перспективы исследований // АДІУ, Вип. 7. Мадяри у Середньому Подніпров’ї, С. 67, 68.

39. Мажитов, Н. А. (1981). Курганы Южного Урала VIII–XII вв., М.: Наука, С. 115.

40. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 26.

41. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 6–7, 27.

42. Viking Age ‘Golden Horde’ Gilded Helmet // Timeline Auctions. Antiquities – Arms and Armour [Online zdroj]. Dostupné z: http://www.timelineauctions.com/lot/age-golden-horde-golded-helmet/54753

43. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 26, С. 55, рис. 36, 36а. Каинов, С. Ю. (2016). Деталь шлема из раскопок Саркела – Белой Вежи // Археологические вести № 22, С. 130–134.

44. Кирпичников, А. Н. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX–XIII вв., Ленинград: Наука, С. 91.

45. Кулаков, В. И. (1990). Древности пруссов VI–XIII вв., М.: Наука, С. 33.

46. Kalmár, J. (1971). Régi magyar fegiverek, Budapest, p. 263.

47. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 19.

48. Hedenstierna-Jonson, Ch. (2009). Rus’, Varangians and Birka Warriors. In: L. Holmquist Olausson – M. Olausson (eds). Aspects of warriors, fortifications and social change in Scandinavia, Stockholm, p. 159–160. Zhivkov, B. (2015). Khazaria in the Ninth and Tenth Centuries, Leiden, Boston: Brill, p. 147.

49. Толочко, А. (2015). Очерки начальной Руси, К., СПб.: Laurus, С. 159–161. Hedenstierna-Jonson, Ch. (2009). Rus’, Varangians and Birka Warriors. In: L. Holmquist Olausson – M. Olausson (eds). Aspects of warriors, fortifications and social change in Scandinavia, Stockholm, p. 160–162.

50. Buko, A. (2012). Between Wolin and Truso: the Southern part of the Baltic Rim at the time of Rise of the Polish State (an archaeological perspective). In: The Image of the Baltic. A Festschrift for Nils Blomkvist, Visby: Gotland University Press, p. 53.

51. Bogucki, M. (2007). Coin finds it the Viking-Age emporium at Janów Pomorski (Truso) and the “Prussian phenomenon”. In: M. Bogucki – S. Suchodolski (eds.). Money circulation in Antiquity, the Middle Ages and Modern Times. Time, range, intensity, Warsaw, Krakow, s. 96–103.

52. Zhivkov, B. (2015). Khazaria in the Ninth and Tenth Centuries, Leiden, Boston: Brill, p. 151.

53. Толочко, А. (2015). Очерки начальной Руси, К., СПб.: Laurus, С. 161–165. Hedenstierna-Jonson, Ch. (2009). Rus’, Varangians and Birka Warriors. In: L. Holmquist Olausson – M. Olausson (eds). Aspects of warriors, fortifications and social change in Scandinavia, Stockholm, p. 164–165.

54. Adamczyk, D. (2009). Między Kijowem a Gnieznem. Wybrane aspekty topografji i funkcji arabskiego srebra na ziemiach słowiańskich w X i na początku XI wieku. In: Średniowiecze polskie i powszechne, T. 1 (5), s. 68, 77.

55. Adamczyk, D. (2009). Między Kijowem a Gnieznem. Wybrane aspekty topografji i funkcji arabskiego srebra na ziemiach słowiańskich w X i na początku XI wieku. In: Średniowiecze polskie i powszechne, T. 1 (5), s. 67, 75. Wadyl, S. (2015). Czy X-wieczna fala napływu srebra do państwa wczesnopiastowskiego pochodziła z Pomorza Wschodniego? In: M. Franz – K. Kościelniak – Z. Pilarczyk (red.). Migracje. Podróże w dziejach. Starożytność i średniowiecze, Toruń: Adam Marszałek, s. 221.

56. Engel, M. (2015). Jaćwieskie ośrodki grodowe w IX–XIII wieku. Geneza, rozwój i upadek. In: Materiały do Archeologii Warmii i Mazur, T. 1, Pod red. S. Wadyla, M. Karczewskiego, M. Hoffmana, Warszawa, Białystok, s. 19.

57. Толочко, А. (2015). Очерки начальной Руси, К., СПб.: Laurus, С. 298.

58. Buko, A. (2012). Between Wolin and Truso: the Southern part of the Baltic Rim at the time of Rise of the Polish State (an archaeological perspective). In: The Image of the Baltic. A Festschrift for Nils Blomkvist, Visby: Gotland University Press, p. 61. Buko, A. (1999). Początki państwa polskiego: pytania – problemy – hipotezy // Światowit, Nr. 1 (42) / Fasc. B, s. 33–37.

59. Кирпичников, А. Н. (2009). Раннесредневековые золоченые шлемы. Новые находки и наблюдения, СПб.: ИПК “Вести”, С. 26. Каинов, С. Ю. (2016). Деталь шлема из раскопок Саркела – Белой Вежи // Археологические вести № 22, С. 130.

60. Толочко, А. (2015). Очерки начальной Руси, К., СПб.: Laurus, С. 310, 312–313. Hedenstierna-Jonson, Ch. (2009). Rus’, Varangians and Birka Warriors. In: L. Holmquist Olausson – M. Olausson (eds). Aspects of warriors, fortifications and social change in Scandinavia, Stockholm, p. 164.

61. Нарожный, Е. И. (2008). О некоторых типах средневековых шлемов с территории Северного Кавказа // Военная археология. Сб. мат-в семинара при Гос. историч. музее / Отв. ред. О. В. Двуреченский, М.: Квадрига, С. 46–49; с. 53, рис. 4, 1–3.

62. Новичихин, А. М. (2008). Воинский кенотаф с захоронением боевого коня на средневековом могильнике Андреевская щель // Военная археология. Сб. мат-в семинара при Гос. историч. музее / Отв. ред. О. В. Двуреченский, М.: Квадрига, С. 26–41.

63. Кирпичников, А. Н. (1962). Шлем ХІІ века из погребения кочевника (По материалам раскопок Кобяковской археологической экспедиции 1960 г.) // Археологические раскопки на Дону, Ростов-на-Дону, С. 139, рис. 2. Ильюков, Л. С. – Лабунько, Л. А. (2008). Два шлема из Новочеркасского музея истории Донского казачества // Военная археология. Сб. мат-в семинара при Гос. историч. музее / Отв. ред. О. В. Двуреченский, М.: Квадрига, С. 129–130; рис. 1, 1–2.

64. Коровкин, Д. С. (2011). Снаряжение всадника из погребения около города Энгельса в Саратовском Заволжье (новые данные) // Военная археология. Сб. тр. Проблемного Совета “Военная археология” при Гос. историч. музее. Вып. 2 / Отв. ред. О. В. Двуреченский, М.: Квадрига, С. 180–182; рис. 1–7.

65. Кирпичников, А. Н. (1958). Русские шлемы X–XIII вв. // СА 1958, № 4, С. 63; с. 64, рис. 8, 1, 1а. Кирпичников, А. Н. (1971). Древнерусское оружие. Вып. 3. Доспех, комплекс боевых средств IX–XIII вв., Ленинград: Наука, С. 28; табл. ХІ, 1, 1а.

66. Viz např. Arbman, H. (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm, Taf. 14, 9, 10. Амбросиани, Б. – Андрощук, Ф. (2006). Вооружение и восточные контакты Бирки // Русь на перехресті світів. Міжнародні впливи на формування Давньоруської держави. ІХ–ХІ ст. Матеріали міжнародного польового археологічного семінару (Чернігів – Шестовиця, 20–23 липня 2006 р.), Чернігів: Сіверянська думка, С. 7–8. Андрощук, Ф. О. (1999). Шведська Бірка та її контакти зі Сходом // Vita Antiqua, № 2, Київ, С. 201, 203, 39, 32–37. Pokud jde o předměty východního původu v jiných částech Švédska, viz: Hedenstierna-Jonson, Ch. (2012). Traces of Contacts: Magyar Material Culture in the Swedish Viking Age Context of Birka. In: T. Bendeguz (Hrsg.). Die Archäologie der frühen Ungarn. Chronologie, Technologie und Methodik, Mainz: Verlag der Römisch-Germanischen Zentralmuseums, p. 38–40.

67. Hedenstierna-Jonson, Ch. (2006). The Birka Warrior. The material culture of a martial society, Stockholm, p. 58.

68. Kouřil, P. (1994). Slovanské osídlení českého Slezska, Brno – Český Těšín, s. 43–46. Baarová, Z. – Frait, R. – Sovková, V. – Šlancarová, V. (2006). Obrazový katalog vybraných exponátů. In: Sága moravských přemyslovců. Život na Moravě od XI. do počátku XIV. století, Olomouc – Brno, str. 243. Kouřil, P. – Gryc, J. (2018). Early Medieval Stronghold in Opava-Kylešovice and Its Importance for the Understanding of the Silesian Region in the Tenth–Eleventh Centuries. In: P. Kouřil – R. Procházka (eds.). Moravian and Silesian strongholds of the tenth and eleventh centuries in the context of Central Europe, Brno, p. 213, Fig. 28.

69. Kouřil, P. – Gryc, J. (2018). Early Medieval Stronghold in Opava-Kylešovice and Its Importance for the Understanding of the Silesian Region in the Tenth–Eleventh Centuries. In: P. Kouřil – R. Procházka (eds.). Moravian and Silesian strongholds of the tenth and eleventh centuries in the context of Central Europe, Brno, Fig. 28.

70. Za poskytnutí fotek srdečně děkuji Sergeji Kainovovi.

30. ledna 2020

3 komentáře: “Přilby typu „Černá mohyla“”

Napsat komentář: Metody zavěšení kroužkového závěsu na raně středověkých evropských přilbách – Projekt Forlǫg Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

patreon - sponzoring

Rozvoj tohoto webu je mou prací na plný úvazek. Pokud se Vám tento projekt líbí a chtěli byste mne v jeho tvorbě podpořit, můžete se stát mým sponzorem prostřednictvím Patreonu.

The development of this site is my full-time job. If you like this project and would like to support me in its creation, you can become my Patreon sponsor.

KONTANTUJTE MĚ! - CONTACT ME!

Máte-li jakýkoli dotaz, nabídku či připomínku, můžete mne jednoduše zkontaktovat skrze kontaktní formulář. Těším se na Vaše zprávy!

If you have any questions, offers or comments, you can simply contact me via the contact form. I look forward to your messages!