Úvod
Dlouhé nože rozšířené kolem Baltského moře v období 10. a 11. století představují nepříliš početnou skupinu militárií, které se v posledních dekádách věnuje zvýšená pozornost ze strany akademiků (např. Stjerna 2007; Kainov 2019: 102-112) i historických reenactorů (např. Vlasatý 2015; 2020; 2021; 2022a; 2022b; 2023). Společné úsilí těchto dvou zájmových skupin vedlo k vymapování, stanovení základní parametrů a v konečném důsledku definování různých regionálně specifických variant zdobení.
Společnými jmenovateli dlouhých nožů jsou celková délka 27-60 cm (nejběžněji 35-50 cm), šířka čepele 1,7-3 cm a tloušťka hřbetu 0,5–2,5 cm (nejběžněji kolem 1 cm). Délka rukojetí, které byly vyrobeny ze dřeva, kosti nebo parohu, je 9-13 cm. Rukojeti mohly být omotány drátěnou omotávkou. Váha čepelí bez rukojetí činí 100–330 gramů. Čepele byly vyráběny z třídílného nebo pětidílného paketu s ocelovým jádrem (Arrhenius 1974: 105; Puškina – Rozanova 1992: 215; Tvauri 2012: 187-8). Pochvy, někdy vybavené dřevěným jádrem, kryjí celé nože včetně rukojetí a jsou zavěšené tak, že ostří směřuje vzhůru. Aby bylo nože možné z pochev vytáhnout, mají obvykle na koncích rukojetí drobná očka, původně vyplněná koženým řemínkem. První dělení, které můžeme učinit, rozděluje skupinu na:
- nože, které mají na hřbetech podélné drážky, které jsou důsledkem výroby a které je třeba chápat jako známku kvality. Nože s těmito drážkami obvykle nejsou kombinovány se zdobenými pochvami (Stjerna 2007: 245), ačkoli například nůž z hrobu Vendel IX drážkou disponuje.
- nože s plochými hřbety a pochvami, které jsou zdobeny okrajovým kováním (sanicovým kováním, drážkovanými svorkami, kováním rozšířené části pochvy, kroužky na pověšení a jejich úchyty).
Tyto varianty naznačují rozdílné strategie v prezentaci nožů. Nože s drážkami na hřbetech čepelí nacházíme v Estonsku (Mandel 1977: 240), Finsku (Salmo 1938: 160), Lotyšsku (Atgāzis 2019: 79) i Švédsku (Stjerna 2007). Další rozrůznění dále nacházíme ve skupině nožů s dekorovanými pochvami, které můžeme rozdělit na dvě hlavní skupiny:
- Standardními součástmi pobaltských a gotlandských pochev byla podlouhlá sanicová kování, svorky, kování rozšířené části pochvy, kovové pásky obkružující rukojeť a kroužky sloužící k fixaci pochvy. Některé pochvy mají dodatečné zdobení povrchu pochvy ve formě rombických aplikací nebo zubatých kování. Kování s výjimkou kroužků je vyrobeno ze slitiny mědi. Povrch většiny kování je zdobený ražbou trojúhelnou raznicí, postrádá prolamování, podložení a cínování. Kroužky jsou prosté, vyrobené ze silného drátu ze železa či slitiny mědi. Nože spojené s pochvami této skupiny mají rukojeti omotané drátem ze slitiny mědi.
Obr. 1: Příklad dlouhého nože z Priekuļi Gugeri.
Zdroj: Apala – Zariņa 1991: 4. att.
- Kování pochev dlouhých nožů ze středního Švédska a staré Rusi zahrnují sanicové kování, svorky, kování rozšířené části pochvy, úchyty kroužků a kroužky k fixaci pochvy. Pochvy postrádají pásky obkružující rukojeť a nikdy nejsou zdobeny trojúhelnou raznicí. Kování jsou vyrobena z cínované slitiny mědi, mají charakteristický hradbičkový okraj a prolamovaní, které odhaluje kontrastní podložení ze slitiny mědi. Kroužky jsou lité. Nože spojené s pochvami této skupiny mají rukojeti omotané stříbrným drátem.
Obr. 2: Příklady nožů ze středního Švédska: Valsgärde 12 a 15.
Zdroj: Pedersen 2014: Pl. 63.
Samozřejmě existují výjimky, které naznačují prolínání obou stylů. Jednou z nich je cínované a prolamované kování pochvy z Dreņģeru-Čunkāni (Atgāzis 1994: 25), které je současně kombinováno s trojúhelnou ražbou a páskem obružujícím rukojeť. Dalším dobrým příkladem je drátem ze slitiny mědi omotaný dlouhý nůž z hrobu 230 z gotlandské lokality Kopparsvik, jehož kování je cínované a podložené, ale současně ražené trojúhelnou raznicí a doplněné o pásek obkružující rukojeť (Thunmark-Nylén 1995: Abb. 314a-b; 2000: 860). Z důvodu zjevných podobností a zmíněného omezeného prolínání stylů nelze skupiny chápat jako zcela oddělené tradice, avšak spíše jako dvě dominantní varianty jedné módy, která zasáhla oblast Baltského moře v 10. století.
Dosavadní bádání se zaměřovalo na kategorizaci nálezů dle jejich zjevných kovových prvků, které jsou zachyceny na nepříliš detailních fotografiích, kresbách a v písemných popisech. Je standardem, že dlouhé nože zkoumají lidé bez praktické znalosti jejich výroby a použití, což má za následek, že drtivá většina zkoumaných nožů je znázorněna zpravidla z čelního pohledu, bez zaměření na boční strany. Stejně tak je samozřejmostí, že organická složka starších objevů utrpěla vlivem špatné konzervace významné škody. Výsledkem je, že řada důležitých detailů může uniknout.
V níže přiloženém článku představíme přehlížený detail dlouhých nožů, který spočívá v prokládání okrajů pochev tenkým plechem ze slitiny mědi. Zaměříme se na zmapování všech známých prokládaných dílů a pokus zdůvodnění tohoto fenoménu. Přiložíme i pokusné rekonstrukce. Článek je dedikován všem akademikům a řemeslníkům, kteří se věnují problematice raně středověkých militárií. Současně může posloužit jako názorný příklad důležitosti detailního čtení archeologických nálezů.
Obr. 3: Detailní rozměření dlouhého nože z hrobu Bj 581 v Birce.
Autor schématu: Peter Johnsson, https://swordreflections.com/.
Popis skupiny
Vybrané pochvy dlouhých nožů 2. a 3. čtvrtiny 10. století vykazují neobvyklý způsob proložení okrajů, který je v základní literatuře nedostatečně popsán nebo úplně absentuje (viz Volken – Goubitz 2020). Proložení spočívá v tom, že mezi vrstvy kůže je vložen tenký (~0,5 mm) pásek ze slitiny mědi, okraj je následně překryt komponentem z téhož materiálu a pronýtován. Pásek je úzký a soustřeďuje se do prostoru nýtů, přičemž nezasahuje do jádra pochvy či prostoru čepele. V odborné literatuře si této metody poprvé povšiml Stjerna (2007: 245, 248), který proklad nazývá mid-strip a popisuje jej jako „pásek z bronzového plechu, původně vmáčknutý mezi dvě kožené vrstvy (strip of bronze sheet, originally sandwiched between the two leather parts). Další autor, který tuto nezvyklou úpravu popsal, je Kainov (2019: 106), jenž proklad definoval následovně: „mezi vrstvami kůže (…) pochvy je tenký mosazný proužek“ (между слоями кожи (…) ножен проложена тонкая латунная полоска). V knize, která popisuje šestovický materiál, jsou proklady uvedeny jako „tenké destičky“ (тонесенькі пластинки) vložené mezi komponenty (Syta – Mudrycka 2023: 30).
Mezi řemeslníky a poučenými reenactory panuje názor, že existují doklady kožených prokladů. Tento názor se však zakládá na nepochopení nálezového stavu kožených pochev, u kterých proběhla tzv. delaminace, takže okraje působí roztřepeně (viz Blomqvist 1937: 152-3; Cameron 2000; 2007). Tyto oddělené vrstvy se mohou jevit jako proklady, jde však o přirozenou vlastnost archeologizované kůže.
Naše snaha o vymapování tohoto fenoménu zjistila, že je geograficky limitován na území dnešního středního Švédska, Ruska a Ukrajiny a prozatím nebyl zjištěn u pochev dlouhých nožů z pobaltských zemí, takže se zdá, že jde o průvodní rys rodiny švédských a staroruských pochev, které byly popsány v úvodu. Obě varianty se výlučně pojí s pochvami, které jsou na okraji nýtovány, nikoli šity. Fenomén se týká pouze pochev dlouhých nožů (30-60 cm), zatímco u menších nýtovaných pouzer není patrný (viz Knorr 1938). Proklad můžeme hledat u dlouhých komponentů, které užívají více než 3 nýty – tedy nákončí (sanicové kování) a lichoběžníkové kování u rukojeti, u kratších kování (úchyty kroužků a svorky) se proklady nevyskytují. V případě nákončí vzniká sendvič tvořený třemi vrstvami kovu a dvěma vrstvami kůže, zatímco u lichoběžníkových kování dosahuje čtyř (v místě úchytu kroužku šesti) vrstev kovu a dvou vrstev kůže. Prokládání lichoběžníkových kování v současnosti známe pouze z jedné lokality – ukrajinské Šestovice.
Mapa 1: Geografická distribuce prokladů nožových pochev. Modrá = nákončí, oranžová = lichoběžníková kování.
Prokládání celkově budí zdání toho, že souvisí se zesílením spojů u dlouhých nýtovaných komponentů a že proklad má souvislost s velikostí či způsobem využití. V současné chvíli neexistuje konsenzus ohledně funkce. Výrobci a uživatelé se kloní k následujícím možnostem:
- Proklady mohou zabraňovat ohýbání dříků nýtů. Pokud by tomu tak však bylo, kovové pásky by se zřejmě vyskytovaly i na dalších částech pochvy.
- Nýty, které jsou drobné a navíc vyrobeny ze slitiny mědi, se mohou z tenké, napnuté kůže vytrhnout, tudíž proklad může zabránit poškození okraje nebo dokonce ztrátě celého komponentu. Prokladové pásky však vidíme i v případě pochvy z hrobu 2/2006 v ukrajinské Šestovici, jejíž kůže je 2,5-3 mm silná (Androščuk – Zocenko 2012: 336–337). Kůže pochvy z hrobu Bj 834 z Birky je také silná 3 mm, jak potvrdil pan Sven Kalmring, kurátor SHM ve Stockholmu.
- Vyztužení okraje může předcházet ohýbání a prořezu dlouhé pochvy. Tomuto však odporuje skutečnost, že nemalá část pochev této skupiny disponovala dřevěným jádrem, takže byla pevná a k proříznutí dojít nemohlo.
- Pásky mohou mít čistě dekorativní rozměr. Je pravda, že jsou viditelné, leč z velké blízkosti a určitého úhlu.
Nelze vyloučit, že proložení sledovalo více funkcí najednou. V každém případě musíme konstatovat, že proložením nedisponovaly všechny pochvy dlouhých nožů. U dlouhých komponentů, které jsou významně poškozené a postrádají kůži, existuje pravděpodobnost, že došlo k rozlámání původního prokladu. Na druhou stranu je pravda, že dobře zachovaný dlouhý nůž z hrobu Vendel IX se nezdá, že by prokladem disponoval (Stolpe 1912: Pl. XXIV.2). Současně je potřeba důsledně rozlišovat proložení kůže a podložení prolamovaných dekorací. Kovový proklad evidujeme u celkem sedmi nákončí a dvou lichoběžníkových kování u rukojeti z celkem sedmi hrobů či situací. Platí, že pochvy, které disponují prokladem lichoběžníkového kování, mají proklad i v oblasti nákončí. V současné chvíli nevíme, zda na jedné straně otevřená nákončí s proklady tvoří alternativu ke zcela uzavřeným nákončím (např. Gundsølille, Vendle, Valsgärde).
Katalog
Nákončí
Lokalita: Berga, obec Skultuna, Švédsko.
Uložení a inv. č.: SHM Stockholm, inv. č. SHM 474.
Stručný popis: Fragmentárně zachované přeložené nákončí pochvy dlouhého nože, jehož prodloužené výběžky jsou olámané a chybí. Při okraji patrná řada nýtů, která uvnitř poutá úzký (6-8 mm?) pásek ze slitiny mědi.
Literatura: Stjerna 2007: 248; katalog SHM.
Obr. 4: Nákončí z Bergy. Zdroj: Sara Kusmin, SHM Stockholm.
Lokalita: Hrob Bj 581, Birka, Švédsko.
Uložení a inv. č.: SHM Stockholm, inv. č. SHM 34000: Bj 581.
Stručný popis: Zpola zachovaný dlouhý nůž se zdobenou pochvou. Takřka kompletní přeložené nákončí uvnitř uchovává úzký pásek ze slitiny mědi, který se nachází v dokonalém středu tloušťky.
Literatura: Arbman 1943: 189; Stjerna 2007: 248; Wåhlander 2023: 105-9; katalog SHM; osobní ohledání Petera Johnssona.
Obr. 5: Detaily nákončí dlouhého nože z hrobu Bj 581 z Birky.
Autor: Peter Johnsson, https://swordreflections.com/.
Lokalita: Hrob Bj 644, Birka, Švédsko.
Uložení a inv. č.: SHM Stockholm, inv. č. SHM 34000: Bj 644.
Stručný popis: Fragmentárně zachovaný dlouhý nůž se zdobenou pochvou. Rozlámané přeložené nákončí uvnitř uchovává úzký pásek ze slitiny mědi, který se nachází v dokonalém středu tloušťky.
Literatura: Arbman 1943: 223-4; Stjerna 2007: 248; katalog SHM.
Obr. 6: Schéma nákončí dlouhého nože z hrobu Bj 644 z Birky.
Zdroj: Harald Faith-Ell, SHM Stockholm.
Lokalita: Hrob Bj 834, Birka, Švédsko.
Uložení a inv. č.: SHM Stockholm, inv. č. SHM 34000: Bj 834.
Stručný popis: Zpola zachovaný dlouhý nůž se zdobenou pochvou. Takřka kompletní, přeložené nákončí uvnitř uchovává úzký pásek ze slitiny mědi, který se nachází v dokonalém středu tloušťky.
Literatura: Arbman 1943: 305; Stjerna 2007: 248; katalog SHM.
Obr. 7: Fotografie nákončí dlouhého nože z hrobu Bj 834 z Birky.
Zdroj: Pavel Voronin, SHM Stockholm.
Lokalita: Mohyla 30 (XXIV), Šestovica, Ukrajina.
Uložení a inv. č.: ЧОІМ Černihiv, inv. č. А-3-(3-11).
Stručný popis: Fragmentárně zachovaný dlouhý nůž se zdobenou pochvou. Rozlámané přeložené nákončí uvnitř uchovává úzký pásek ze slitiny mědi, který se nachází v dokonalém středu tloušťky.
Literatura: Androščuk – Zocenko 2012: 182-3; Blifeld 1977: 126; Černenko 2007: 133; Syta – Mudrycka 2023: 30-1.
Obr. 8: Nákončí dlouhého nože z mohyly 30 ze Šestovice.
Zdroj: Černenko 2007: 133; Syta – Mudrycka 2023: 31.
Lokalita: Mohyla 2/2006, Šestovica, Ukrajina.
Uložení a inv. č.: ЧОІМ Černihiv.
Stručný popis: Výjimečně dobře zachovaný dlouhý nůž se zdobenou pochvou. Kompletní přeložené nákončí uvnitř uchovává úzký pásek ze slitiny mědi, který se nachází v dokonalém středu tloušťky.
Literatura: Androščuk – Zocenko 2012: 336-7; Asingh – Jensen 2022: 22-3.
Obr. 9: Nákončí dlouhého nože z mohyly 2/2006 ze Šestovice.
Autor neznámý.
Lokalita: Mohyla ПОль-11/1979, Gnězdovo, Ruská federace.
Uložení a inv. č.: ФКА МГУ Moskva.
Stručný popis: Zpola zachovaný dlouhý nůž se zdobenou pochvou. Rozlámané přeložené nákončí uvnitř uchovává úzký pásek ze slitiny mědi.
Literatura: Artěmjev 1998: 228–229; Kainov 2019: 106; Kameneckaja 1991: 141.
Obr. 10: Detail nákončí pochvy dlouhého nože z mohyly ПОль-11/1979 z Gnězdova.
Zdroj: archiv Sergeje Kainova.
Lichoběžníkové kování u rukojeti
Lokalita: Mohyla 30 (XXIV), Šestovica, Ukrajina.
Uložení a inv. č.: ЧОІМ Černihiv, inv. č. А-3-(3-10).
Stručný popis: Fragmentárně zachovaný dlouhý nůž se zdobenou pochvou. Rozlámané, přeložené lichoběžníkové kování u rukojeti uchovává úzký pásek ze slitiny mědi, který se nachází ve středu tloušťky.
Literatura: Androščuk – Zocenko 2012: 182-3; Blifeld 1977: 126; Černenko 2007: 133; Syta – Mudrycka 2023: 30-1.
Obr. 11: Kování u rukojeti dlouhého nože z mohyly 30 ze Šestovice.
Zdroj: Syta – Mudrycka 2023: 31.
Lokalita: Mohyla 2/2006, Šestovica, Ukrajina.
Uložení a inv. č.: ЧОІМ Černihiv.
Stručný popis: Výjimečně dobře zachovaný dlouhý nůž se zdobenou pochvou. Mírně poškozené, přeložené lichoběžníková kování u rukojeti uchovává úzký pásek ze slitiny mědi, který se nachází v dokonalém středu tloušťky.
Literatura: Androščuk – Zocenko 2012: 336-7; Asingh – Jensen 2022: 22-3.
Obr. 12: Kování u rukojeti dlouhého nože z mohyly 2/2006 ze Šestovice.
Autor neznámý.
Stjerna (2007: 248) uvádí, že kovový proklad je patrný u kování z Lilla Djurbo (obec Brottberga, Švédsko). Autor za tímto účelem zkontaktoval Västmanlandské zemské muzeum (Västmanlands läns museum), které laskavě poskytlo současné fotografie předmětu, inv. č. VLM 1179: 22. Z fotek je patrné, že domnělý proklad je ve skutečnosti podložením prolamované části kování. Níže lze prohlížet či stáhnout fotografie tohoto předmětu, které zveřejňujeme s laskavým souhlasem muzea:
Poněvadž se lichoběžníková kování z hrobů Bj 834 a Bj 955 z Birky na základě veřejně přístupné dokumentace muzea SHM Stockholm jevila jako potenciální kandidáti, autor oslovil zmíněné muzeum s prosbou o více detailů. Ukázalo se, že ani jedno z kování nedisponuje kovovým prokladem. Navíc jsme obdrželi dodatečné detaily ohledně tloušťky zachované kůže: kůže pochvy z hrobu Bj 834 byla silná 3 mm a kůže pochvy z hrobu Bj 955 pak 1,5 mm.
Rekonstrukce
Stejně jako jsou proklady opomíjené téma v archeologické literatuře, tak i ve fyzické rekonstrukci se s nimi v současné době setkáváme velice zřídka. Jde o marginální detail, který patří do balíčku dalších drobností (široký hřbet nože, cínování, dřevěné jádro apod.), které odlišují kvalitní a pracné reprodukce v minimální ceně vyšších jednotek tisíc korun od levnějších napodobenin. Vrcholových řemeslníků, kteří se zahrnuli proklad do výroby zdobených pochev, do dnešního dne evidujeme nanejvýše tucet. Dosud nejkvalitnější verzi pochvy dlouhého nože v České republice vyrobil Václav Maňha (Ratatosk CRAFT).
V níže přiložených obrázcích může zhlédnout přibližnou podobu prokladů na zrekonstruovaných pouzdrech, které vyrobil Alexej Neujmin.
Obr. 13: Proklad nákončí pochvy dlouhého nože. Zdroj: archiv Alexeje Neujmina.
Obr. 14: Proklad lichoběžníkového kování pochvy dlouhého nože.
Zdroj: archiv Alexeje Neujmina.
Poděkování
Tento příspěvek by nemohl vzniknout bez dlouhodobého působení kolegů z řad akademie, reenactorů a řemeslníků. Z odborných kruhů naše poděkování zasluhují Ida Andersson (Västmanlandské zemské muzeum), Olena Černenko (Varšavská univerzita), Sergej Kainov (Státní historické muzeum, Moskva) a Sven Kalmring (Státní historické muzeum, Stockholm), kteří nám dodali cenné a často nepublikované detaily. Cenné poznámky s námi taktéž sdíleli řemeslníci a badatelé Aiden Carley-Clopton, Peter Johnsson (swordreflections.com), Roman Král (Královo řemeslo), Václav Maňha (Ratatosk CRAFT), Vykintas Motuza Matuzevičius (Gyvas Peilis), Alexej Neujmin, Steven Thurston (Króka Thurston’s Workshop) a Pavel Voronin, kterým srdečně děkujeme.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Bibliografie
Androščuk – Zocenko 2012 = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.
Apala, Zigrīda – Zariņa, Anna (1991). Dižciltīga latgaļa apbedījums Ģūģeru kapulaukā. In: Latvijas Vēstures Institūta Žurnāls, Nr. 1, 11-29.
Arbman, Holger (1943). Birka I. Die Gräber. Text, Stockholm.
Arrhenius, Birgit (1974). Om knivar och knivtypologi. In: Fornvännen 69, 105–110.
Artěmjev 1998 = Артемьев, А. Р. (1998). Скрамасакс из псковского некрополя X – начала XI вв //Археологические вести 1998/5, 228–232.
Asingh, Pauline – Jensen, Kristian (2022). RUS – Vikinger i øst, Højbjerg.
Atgāzis, Māris (1994). Dreņģeru-Čunkānu kapulauks un zemgaļu senvēstures pētniecības jautājumi. In: Mugurēvičs, Ēvalds (ed.). Zinātniskās atskaites sesijas materiāli par 1992. un 1993. gada arheologu un etnogrāfu pētījumu rezultātiem, Rīga, 23–30.
Atgāzis, Māris (2019). Tuvcīņas ieroči Latvijā 10.- 13.gadsimtā, Rīga.
Blifeld 1977 = Бліфельд, Д. І. (1977). Давньоруські пам’ятки Шестовиці, Київ.
Blomqvist, Ragnar (1937). Medeltida svärd, dolkar och slidor funna i Lund. In: Kulturen – årsbok 1937, 134-169.
Cameron, E. A. (2000). Sheaths and Scabbards in England AD 400-1100. BAR British Series 301, Oxford.
Cameron, E. A. (2007). Scabbards and Sheaths from Viking and Medieval Dublin. Medieval Dublin Excavations, 1962-81. Ser. B, vol 8, Dublin.
Černenko 2007 = Черненко О. (2007). Археологічна колекція Чернігівського історичного музею імені В.В. Тарновського (1896-1948 рр.), Чернігів.
Kainov 2019 = Каинов, Сергей Юрьевич (2019). Сложение комплекса вооружения Древней Руси X – начала XI в. (по материалам Гнёздовского некрополя и поселения). Диссертация на соискание ученой степени кандидата исторических наук Том I, Москва.
Kameneckaja 1991 = Каменецкая, Е. В. (1991). Заольшанская курганная группа Гнездова // Смоленск и Гнездово: к истории древнерусского города, Москва, 125–174.
Knorr, H. A. (1938). Die slawischen Messerscheidenbeschläge. In: Mannus 30, 479-545.
Mandel, Mati (1977). Võitlusnuga muinaseestlaste relvastuses. In: TATÜ 26:3, 236–255.
Pedersen, Anne (2014). Dead Warriors in Living Memory. A study of weapon and equestrian burials in Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 2. (Catalogue), Copenhagen.
Puškina – Rozanova 1992 = Пушкина, Т. А. – Розанова, Л. С. (1992). Кузнечные изделия из Гнёздова // Российская Археология 1992/2, 200–220.
Salmo, Helmer (1938). Die Waffen der Merowingerzeit in Finnland, Helsinki.
Stjerna, Niklas (2007). Viking-age seaxes in Uppland and Västmanland : craft production and eastern connections. In: Fransson, Ulf (ed.). Cultural interaction between east and west: archaeology, artefacts and human contacts in northern Europe, Stockholm, 243–249.
Stolpe, Hjalmar (1912). Graffältet vid Vendel, Stockholm.
Syta – Mudrycka 2023 = Сита, Людмила – Мудрицька, Вікторія (2023). Каталог знахідок із Шестовицького могильника у зібранні Чернігівського історичного музею імені В.В. Тарновського. Розкопки П.І. Смолічева (1925–1927 роки). Скарбниця української культури: Збірник наукових праць, випуск 22, спецвипуск 3, Чернігів.
Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands I : Abbildungen der Grabfunde, Stockholm.
Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.
Tvauri, Andres (2012). The Migration Period, Pre-Viking Age, and Viking Age in Estonia, Tartu.
Vlasatý, Tomáš (2015). Baltské široké bojové nože. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2024-10-01]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/baltske-siroke-bojove-noze/.
Vlasatý, Tomáš (2020). Evoluce skandinávských dlouhých nožů. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2024-10-01]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/evoluce-skandinavskych-dlouhych-nozu/.
Vlasatý, Tomáš (2021). Drátem omotané rukojeti nožů 9.-12. století. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2024-10-01]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/dratem-omotane-rukojeti-nozu/.
Vlasatý, Tomáš (2022a). Dlouhý nůž z hrobu Valsgärde 12. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2024-10-01]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/dlouhy-nuz-z-hrobu-valsgarde-12/.
Vlasatý, Tomáš (2022b). Prolamování a stupňovitý okraj nožových pochev. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2024-10-01]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/prolamovani-a-stupnovity-okraj-nozovych-pochev/.
Vlasatý, Tomáš (2023). Dřevěné pochvy dlouhých nožů švédské tradice. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2024-10-01]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/drevene-pochvy-dlouhych-nozu-svedske-tradice/.
Volken, Marquita – Goubitz, Olaf (2020). Covering the blade. Archaeological Leather Sheaths and Scabbards, Zwolle.
Wåhlander, Linda (2023). Buried at Birka. Three centuries, four Viking lives, Stockholm.