Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Prolamování a stupňovitý okraj nožových pochev

PDF

Ač jde o mimořádně zajímavé téma pro reenactory a řemeslníky, nože a jejich pochvy patří mezi akademicky přehlížený problém. S vědomím, že každý reenactor raného středověku používá přinejmenším jeden nůž, jsme se rozhodli otevřít otázku nožových pochev zdobených kováním s prolamováním a stupňovitým okrajem. Tento typ kování je poměrně četný v oblasti středního Švédska, Gotlandu a Rusi a má četné zastoupení například ve věhlasné Birce.

Článek tím navazuje na předchozí díl Drátem omotané rukojeti nožů 9.-12. století, ve kterém jsme zkoumali nejrůznější aspekty drátěných omotávek u rukojetí raně středověkých nožů. Problém prolamování a stupňovitého okraje již v minulosti tematizoval článek Evoluce skandinávských dlouhých nožů, který následující text dobře rozvíjí. Po zveřejnění článku Rohy zdobené prolamovaným plechovým ústím, který shromáždil veškerá prolamovaná kování picích rohů, je předkládaná studie nožových pochev se stejnou dekorací logickým pokračováním, které umožní širší perspektivu. Konečně se jedná o první ucelenou revizi předmětů tohoto typu.

Zdobená pochva dlouhého nože z hrobu 12 z lokality Valsgärde. Zdroj: Matt Bunker.

Vymezení zkoumané skupiny

Naším cílem je sebrat všechny potenciální nálezy náležící ke stejné výrobní tradici. Z tohoto účelu jsme sběr omezili na ta kování, která disponují pravoúhlou stupňovitou dekorací a pravoúhlým prolamováním. Samovolně se tak vyčleňuje několik skupin, které jsme do souboru nezahrnuli:

  1. litá kování pochev s kruhovým prolamováním, nalezená například v hrobu 877 z Birky (Arbman 1940: Taf. 180.5).
  2. kování karelského typu 11.-13. století, která jsou zdobena nepravoúhlým prolamováním (Kivikoski 1973: Abb. 1226; Kočkurkina 2010: 193).
  3. kování baltských pochev s rombickým prolamováním, například z lokality Radzes (LA 1974: Tab. 60.28).
  4. kování slovanských pochev s kruhovými otvory (Feveile 2017; Bolander 2017: 181). Analogicky nepracujeme s kováními, která mají otvory určené k pověšení řetízku.

Do seznamu současně nezahrnujeme kování s obdélným či oválným prolamováním ze Zalaváru, které s trendem evidentně nesouvisí (Szőke 2019: Fig. 103, 105).

Časový rámec, do něhož spadá materiál, který níže prezentujeme, je 9.-11. století.

Popsání souboru

Při zohlednění výše uvedeného vymezení jsme shromáždili 48 prolamovaných kování a 94 kování se stupňovitým okrajem. U nejméně 29 kování dochází k použití prolamování a stupňovitého okraje současně (drtivá většina jsou dlouhé nože), obě skupiny jsou tedy úzce provázány. V některých případech je prolamování nadstavba stupňovitého okraje, jindy (např. Stungiai) se objevuje samostatně.

Prolamování je nejčastěji použito na lichoběžných kováních u rukojetí, někdy také na držácích závěsných kroužků a nákončích. Prolamování nabývá tvarů písmen L a T a různě tvarovaných křížů, stěny ornamentů mezi sebou svírají pravé úhly. Prolamování je zejména u dlouhých nožů spojeno s použitím kontrastního podložení a cínovaným povrchem.

Tvary prolamovaných ornamentů na nožových pochvách. Autor: Tomáš Cajthaml.

Stupňovitý okraj, rovněž využívající pravé úhly, nabývá výšky dvou až čtyř stupňů. Čtyřstupňový okraj není obvyklý a nacházíme jej u nože z Njubiniči.

Tvary stupňovitého okraje. Autor: Tomáš Cajthaml.

Stupňovitý okraj je používán pouze u lichoběžných kování u rukojeti a pokud je doprovázen prolamováním, prolamování je organizováno v jedné nebo dvou řadách. Prolamování se, jak bylo řečeno, může objevovat nezávisle na stupňovitém okraji a na lichoběžných kováních je používáno v jedné nebo dvou řadách, výjimečně ve třech řadách (Austers).

Organizace stupňovitého okraje a prolamování u lichoběžných kování.
Vlevo: stupňovitý okraj bez prolamování (nahoře), s jednou řadou prolamovaných ornamentů (střed) a se dvěma řadami prolamovaných ornamentů (dole).
Vpravo: jedna řada prolamovaných ornamentů (nahoře), dvě řady prolamovaných ornamentů (střed) a tři řady prolamovaných ornamentů (dole). Autor: Tomáš Cajthaml.

Geografická distribuce zdobených pochev je poměrně jednotná a zasahuje od Norska po Rusko, od Finska po Ukrajinu, s těžištěm ve středním Švédsku, na Gotlandu a na staré Rusi. Finsko a Baltské státy jsou touto módou zasaženy pouze částečně a kupříkladu v Polsku a Dánsku úplně chybí. Vizuální podoba kování v souboru však není uniformní a můžeme vyčlenit přinejmenším dvě hlavní skupiny:

  1. Kování ze středního Švédska a staroruských lokalit Gnězdovo, Šestovice a Timereva jsou si natolik podobná, že mohla být vyrobena v jedné, zřejmě švédské dílně. Kování z této oblasti v drtivé větštině (výjimkou je Bj 837) postrádají plechové pásky přetažené přes rukojeť, nejsou dodatečně ražena trojúhelníkovými raznicemi a prolamování je často podloženo kontrastním plechem. Při užití kontrastního podložení je hlavní kování pocínováno.

  2. Gotlandská a baltská kování v některých případech užívají pásky přetažené přes rukojeť a trojúhelníkové raznice, ale nejsou cínovaná a podložená kontrastním plechem. Názor, že pocínované a trojúhelníky ražené kování z Dreņģeru-Čunkāni, které má pásek objímající rukojeť, pochází ze středního Švédska, se jeví jako problematický (Atgāzis 1994: 25).

Rozšíření pochev zkoumané skupiny. Větší rozlišení zde.
Oranžová = prolamování; černá = stupňovitý okraj; zelená = prolamování a stupňovitý okraj dohromady.

Datace drtivé většiny spadá do 10. a 11. století. Jedním z nejstarších nálezů může být kování z mohyly č. 1 z norského Borre, která byla navršena kolem roku 900 či na počátku 10. století (Myhre – Gansum 2003). Hroby z 369A, 581, 644, 703, 834, 944 a 955 z Birky lze řadit do 2. a 3. čtvrtiny 10. století, stejně jako hroby z Gnězdova (Kainov 2019: 109) a Šestovice. Nože z hrobů 12 a 15 z Valsgärde náleží do 3. čtvrtiny 10. století (viz Dlouhý nůž z hrobu Valsgärde 12). Všechny uvedené nože z lokality Hellvi Ire lze datovat do 2. pol. 10. a 11. století (Thunmark-Nylén 2006: 250, 688-694). Nejmladším a vzhledově i geograficky nejvzdálenějším nálezem katalogu je nůž z lokality Inari Mihkalijärvi, datovaný mezi roky 1050-1150 (Ruusuvuori 2010: 46).

Významný podíl (možná až 30 kusů) ve sledované skupině mají nože s celkovou délkou přes 30 cm, o nichž jsme na jiném místě uvedli, že ve skandinávském prostoru při kombinaci se zdobenou pochvou nelze datovat před 1. pol. 10. století (viz Evoluce skandinávských dlouhých nožů). Ve středním Švédsku, na Gotlandu a v baltských zemích byla výroba krátkých i dlouhých nožů velmi pravděpodobně úzce provázána.

Až 16 exemplářů z našeho souboru bylo vybaveno nožem s drátěnou omotávkou na rukojeti, které lze chápat jako geograficky i početně mnohem rozšířenější fenomén (viz Drátem omotané rukojeti nožů 9.-12. století).

Rozšíření nožů ovinutých drátem. Větší rozlišení zde.
Fialová = železo; oranžová = slitina mědi; černá = stříbro; zelená = kombinace stříbra a slitiny mědi; žlutá = zlato; modrá = neznámé.

Paralely

Je důležité pochopit, že dekorace používající pravoúhlá prolamování a stupňovité okraje je užita proto, aby výsledná kování působila dojmem cikcakových linek. Tato logika je uplatňována i u předmětů s jiným typem výzdoby, zejména tepaných předmětů puncovaných trojúhelnými raznicemi – u pochev nožů (např. Andersen 1993: Fig. 9; Spicyn 1905b: 146), náramků a náhrdelníků (např. Graham-Campbell 2013: 143-145; Thunmark-Nylén 1998: Taf. 144, 156), broží (např. Thunmark-Nylén 1998: Taf. 89-92), opaskových přezek (např. Thunmark-Nylén 1998: Taf. 125-126), prstenů (Arbman 1940: Taf. 111), ale také u plátovaných elementů zbraní (Kainov 2012: 43-45, 48-52) nebo řezaných motivů hřebenů (Tempel 1969: Abb. 25b). Cikcaková linka je leitmotivem, z něhož do značné míry těží celá severská a baltská raně středověká produkce. Z některých explicitních případů je zřejmé, že tato linka imituje klikatou čáru na hřbetu zmije a celý ozdobený předmět odkazuje na hadí tělo. Symbolika hadů ve staroseverské kultuře nemá jednoduchou interpretaci – hadi jsou vykládáni jako ochránci bohatství a dalšími způsoby (Brunning 2015; Gardeła 2021: 50-52; Mandt 1996).

Výběr předmětů používající symboliku klikaté čáry a porovnání se hřbetem zmije.
Zdroj: Brunning 2015: Fig 2.1; Kainov 2012: Fig. 34; Spicyn 1905b: 146; Tempel 1969: Taf. 32.1; Graham-Campbel 2013: 16.

Všeobecně nejbližší skupinou předmětů k námi sledovaným nožovým pochvám tvoří rohy s plechovým ústím – i v této skupině jsou hojně používané stupňovité okraje a prolamování (viz Rohy zdobené prolamovaným plechovým ústím). Třebaže jsou tato kování vyrobena primárně ze stříbra, geografie i chronologie jsou obdobné s tím rozdílem, že prolamovaná ústí rohů se nacházejí i v Dánsku a že ústí jsou často puncována.

Rozšíření rohů s prolamovaným ústím. Větší rozlišení zde.

Prolamované dekorace ve tvaru písmene T nejsou ojedinělým fenoménem. Ve dvouřadém provedení je nacházíme na náramcích (Graham-Campbell – Sheenan 1995: 772; Thunmark-Nylén 1998: Taf. 154), plechových omotech topůrek seker (MAR 14: Табл. XV.3), opaskových přezkách (Aspelin 1884: Kat. č. 1748), hřebenech (Wideen 1955: Fig. 154) a biskupských berlách (Kendrick 1949: Tab. LXXXI). Podobný stupňovitý dekor nacházíme u textilu (Hedeager Krag – Ræder Knudsen 1999: Fig. 1) a nejméně dvou kopí ze závěru 10. století či začátku 11. století – jedná se o kopí z norského Garderu (C15917; Hjardar – Vike 2016: 179) a gotlandské lokality Svenskens (Androshchuk – Källström 2020). U obou kopí je vnitřní prostor stupňovitých dekorací proveden z drátu ze slitiny mědi, zatímco okolní prostor je vyplněn stříbrným drátkem.

Příklady předmětů s prolamovanou dvouřadou dekorací ve tvaru písmene T.
Zdroj: Thunmark-Nylén 1998: Taf. 154.6; MAR 14: Табл. XV.3; Wideen 1955: Fig. 154.

Kopí z lokality Garder (C15917). Zdroj: katalog UNIMUS, Hjardar – Vike 2016: 179.

Kopí z lokality Svenskens.
Zdroj: Androshchuk – Källström 2020: Fig. 2, rekonstrukci vyrobil Dmitrij Chramcov.

Další blízkou paralelou ze stejné oblasti představuje železná puklice nalezená v kostrovém hrobu Bj 544 v Birce (Arbman 1940: Taf. 18.1), která byla ozdobena unikátním způsobem – kolem celého okraje je zdobena cínovým plechem v přibližně hradbičkovém vzoru, který je nepravidelný a ve velké míře odpadaný (Arbman 1943: 170), avšak lze si povšimnout pravoúhlých odskoků a uspořádání do špic (Arwidsson 1986: 42). Hrob lze datovat do 40.-70. let 10. století.

Puklice zdobená cínovým plechem z hrobu Bj 544 v Birce.
Zdroj: Arbman 1940: Taf. 18.1, katalog SHM, rekonstrukce provedena skupinou Bílý Rys.

Na funkčních předmětech raného středověku nalézáme řadu obdobných ornamentů, které jsou spíše náhodné a s touto skupinou nesouvisí – jmenujme hrací žetony (Schulze-Dörrlamm 2011: Abb. 7), emailové brože (Buckton 1986: Fig. 4-5), kování truhel (Muhl 1990: 258; Rydh 1936: Fig. 309; Tomtlund 1978) a amulety kladiv (Staecker 1999).

Závěr

Prostorová distribuce a komparace s dalšími výrobky naznačují, že zvolená skupina je dobrým indikátorem skandinávské materiální kultury velké části 10. a počátku 11. století. Otázka, na kterou v tento okamžik nedokážeme plně odpovědět, zní, jak a kdy se zmíněný způsob dekorace vyvinul. Nejuspokojivější odpověď, kterou můžeme v současné chvíli navrhnout, zní tak, že vzhledem ke skutečnosti, že se stupňovitý okraj s prolamováním v historii objevuje na různých místech nezávisle na sobě (např. Kubik – Radjuš 2019: Рис. 7, 9), nelze vyloučit možnost, že je tato forma dekorace svébytný skandinávský výdobytek a skandinávská odpověď na obecnou poptávku po zubatém okraji, kterou evidujeme i v anglosaské Anglii (Evans 1994: 64-6; Graham-Campbell 1973) a Litvě (např. Gintautaitė-Butėnienė – Butėnas 2002: 21 pav; Simniškytė 1998: 17 pav.). Této verzi by nasvědčovala skutečnost, že dvoustupňová a trojstupňová prolamování se objevují ve středním Švédsku již v době vendelské (Stolpe – Arne 1912: Pl. XL.2-3, Pl. XLIV.20).

K masivnějšímu použití prolamované pravoúhlé dekorace a stupňovitého okraje ve švédském prostředí dochází v okamžiku, kdy se do módy zavedly, zřejmě pod vlivem z území dnešního Lotyšska a Litvy, dlouhé nože se zdobenými pochvami nejpozději v první třetině 10. století. Výroba pochev kratších nožů, obústků rohů a dalších přidružených předmětů byla na výrobu dlouhých nožů a jejich pochev úzce navázána.

Srovnání litevské zubaté dekorace na příkladu nože a pozůstatku rohu.
Zdroj: Gintautaitė-Butėnienė – Butėnas 2002: 21 pav; Simniškytė 1998: 17 pav.

Katalog prolamovaných nožových komponentů

Reprodukce nože z hrobu Bj 1067 z Birky. Výrobce: Královo řemeslo.

Katalog nožových komponentů se stupňovitým okrajem

Reprodukce nože z hrobu Bj 967 z Birky. Výrobce: Královo řemeslo.

Poděkování

Za pomoc při zpracování materiálu děkujeme Alexandře Ščedrině, která nám pomohla s dohledáním staroruských nálezů. Dále děkujeme Tomáši Cajthamlovi, který nezištně vytvořil názorné grafiky.

Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.

Literatura

Akilbajev 2020 = Акилбаев, А. В. (2020). Скрамасаксы из средневековых марийских могильников // Регионы России в военной истории страны, Выпуск II. Ред. О. А. Кошкина – Е. П. Кузьмин, Йошкар-Ола, 7-12.

Andersen, A. W. (1993). Lejre-skibssættinger, vikingegrave, Gridehøj. Aarbøger for Nordisk Oldkyndighed og Historie 1993, 7–142.

Androshchuk, Fedir – Källström, Magnus (2020). Botfus the Gute and the production of Viking age weapons on Gotland. In: Archäologisches Korrespondenzblatt 50, 429-448.

Androščuk – Zocenko 2012 = Андрощук Ф. O. – Зоценко В. (2012). Скандинавские древности Южной Руси: каталог, Paris.

Arbman, Holger (1940–1943). Birka I. Die Gräber. Text (1943), Tafeln (1940), Stockholm.

Arwidsson, Greta (1986). Schilde. In: Arwidsson, Greta (ed.). Birka II:2: Systematische Analysen der Gräberfunde, Stockholm, 38–44.

Aspelin, J. R. (1884). Muinaisjaannoksia Suomen Suvun Asumus-Aloilta, Jarjestanyt Ja Valtioavulla Julkaissut, 5, Rauta-aika, Helsinki.

Atgāzis, Māris (1994). Dreņģeru-Čunkānu kapulauks un zemgaļu senvēstures pētniecības jautājumi. In: Mugurēvičs, Ēvalds (ed.). Zinātniskās atskaites sesijas materiāli par 1992. un 1993. gada arheologu un etnogrāfu pētījumu rezultātiem, Rīga, 23–30.

Bolander, Adam (2017). Västslaviska knivslidebeslag : med utgångspunkt i fynden från Örja bytomt i Skåne. In: Fornvännen 112, 166-182.

Brandenburg 1895 = Бранденбург, Н. Е. (1895). Курганы Южного Приладожья, Санкт-Петербург.

Brunning, Sue (2015). ‘(Swinger of) the Serpent of Wounds’: Swords and Snakes in the Viking Mind. In: Williams, J. T. (ed.). Representing Beasts in Early Medieval England and Scandinavia, Woodbridge, 53-72.

Buckton, David (1986). Late 10th and 11th century cloisonne enamel brooches. In: Medieval Archaeology 30, 8-18.

Černenko 2007 = Черненко О. (2007). Археологічна колекція Чернігівського історичного музею імені В.В. Тарновського (1896-1948 рр.), Чернігів.

Evans, A. C. (1994). The Sutton Hoo Ship Burial, London.

Feveile, Claus (2017). Ombukkede knivskedebeslag af blik. In: By, marsk og geest 29, 50-120.

Gardeła, Leszek (2021). Uncoiling the Serpent: Snake Figurines in the Viking Age. In: Viking and Medieval Scandinavia 16, 27-61. 50-52.

Geijer, Agnes – Arbman, Holger (1940). En detalj i den gotländska mansdräkten under vikingatiden. In: Fornvännen, 145-154.

Gintautaitė-Butėnienė, Eugenija – Butėnas, Eugenijus (2002). Laivių kapinynas. In: Lietuvos archeologija 22, 9-198.

Graham-Campbell, James (1973). The 9th-century Anglo-Saxon Horn-mount from Burghead, Morayshire, Scotland. In: Medieval Archaeology 17, 43-51.

Graham-Campbell, James (2013). The Cuerdale Hoard and related Viking-Age silver and gold from Britain and Ireland in the British Museum, London.

Graham-Campbell, James – Sheenan, John (1995). A hoard of Hiberno-Viking arm-rings, probably from Scotland. In: Proceedings of the Society of Antiquaries of Scotland 125, 771-778.

Hedeager Krag, Anne – Ræder Knudsen, Lise (1999). Vikingetidstekstiler. Nye opdagelser fra gravfundene i Hvilehøj og Hørning. In: Nationalmuseets Arbejdsmark, 159-170.

Hjardar, Kim – Vike, Vegard (2016). Vikings at War, Oxford – Philadelphia.

Kainov, S. Yu. (2012). Swords from Gnёzdovo. In: Acta Militaria Mediaevalia VIII, 7-68.

Kainov 2019 = Каинов, Сергей Юрьевич (2019). Сложение комплекса вооружения Древней Руси X – начала XI в. (по материалам Гнёздовского некрополя и поселения). Диссертация на соискание ученой степени кандидата исторических наук Том I, Москва.

Kendrick, T. D. (1949). Late Saxon and Viking Art, London.

Kivikoski, Ella (1973). Die Eisenzeit Finnlands: Bildwerk und Text, Helsinki.

Kivikoski, Ella (1980). Långängsbacken: ett gravfält från yngre järnåldern på Åland. Finska Fornminnesföreningens Tidskrift 80, Helsinki.

Kočkurkina 2010 = Кочкуркина, С. И. (2010). Древнекарельские городища эпохи Средневековья, Петрозаводск.

Kočkurkina – Liněvskij 1985 = Кочкуркина, С. И. – Линевский, А. М. (1985). Курганы летописной веси X – начала XIII века, Петрозаводск.

Kočkurkina – Summanen 2021 = Кочкуркина, С. И. – Сумманен, И. М. (2021). Средневековые древности. Каталог археологических коллекций ИЯЛИ КарНЦ РАН, Петрозаводск.

Kubik – Radjuš 2019 = Kубик, А. Л. – Радюш, O. A. (2019). Шлемы многосегментной конструкции у восточных врагов поздней Римской империи: находки из Царицыно (Рязанская обл.) и их место в оружиеведческом дискурсе // Лесная и лесостепная зоны восточной Европы в эпохи римских влияний и великого переселения народов, Конференция 4. Часть 2, Тула, 84-102.

LA 1974 = Latvijas PSR arheoloģija, Rīga.

Leontiev 1996 = Леонтьев, А. Е. (1996). Археология мери. К предыстории Северо-Восточной Руси // Археология эпохи великого переселения народов и раннего средневековья. Выпуск 4, Москва.

Mandt, Gro (1996). Material Culture and Myth: Snake Symbolism in Nordic Prehistory. In: K. A. N. Kvinner i Arkeologi i Norge 21, 33–50.

MAR 14 = Материалы по археологии России 14. Древности Северо-Западного края. Т. I. Вып. 2. Люцинский могильник. С XV таблицами рисунков и 36 политипажами. С.-Петербург, 1893.

Muhl, Arnold (1990). Der Bamberger und der Camminer Schrein. Zwei im Mammenstil verzierte Prunkkästchen der Wikingerzeit. In: Offa, Bd. 47, 241-420.

Myhre, Bjørn – Gansum, Terje (2003). Skipshaugen 900 e. Kr. : Borrefunnet 1852-2002, Borre.

Nedošivina 1991 = Недошивина Н. Г. (1991). Предметы вооружения, снаряжение всадника и верхового коня тимеревского могильника // Материалы по средневековой археологии Северо-Восточной Руси, Москва, 165–181.

Pedersen, Anne (2014). Dead Warriorsin Living Memory. A study of weapon and equestrian burialsin Viking-age Denmark, AD 800-1000, Publications from the National Museum. Studies in Archaeology & History Vol. 20:1 2. (Catalogue), Copenhagen.

Ruusuvuori, Anssi (2010). Puukon Historia 2, Helsinki.

Rybakov 1987 = Рыбаков, Б. А. (1987). Финно-угры и балты в эпоху средневековья, Археология СССР. Т.17, Москва.

Rydh, Hanna (1936). Förhistoriska undersökningar på Adelsö, Stockholm.

Schulze-Dörrlamm, Mechthild (2011). Drei mittelalterliche Brettspielsteine aus Mainz. In: Archaologisches Korrespondenzblatt 41/2, 273-292.

Simniškytė, Andra (1998). Geriamieji ragai Lietuvoje. In: Lietuvos archeologija 15, 185–245

Sizov 1902 = Сизов, В. И. (1902). Курганы Смоленской губернии I. Гнездовский могильник близ Смоленска. Материалы по археологии России 28, Санкт-Петербург.

Smirnov 1963 = Смирнов А.П. (1963). Ярославское Поволжье X-XI вв. по материалам Тимеревского, Михайловского и Петровского могильников, Москва.

Spicyn 1905a = Спицын, А. А. (1905). Гнездовские курганы из раскопок С.И. Сергеева // ИАК 15, 6-74.

Spicyn 1905b = Спицын, А. А. (1905). Владимирские курганы // ИАК 15, 84-172.

Staecker, Jörn (1999). Rex regum et dominus dominorum. Die wikingerzeitlichen Kreuz- und Kruzifixanhänger als Ausdruck der Mission in Altdänemark und Schweden, Stockholm.

Stjerna, Niklas (2007). Viking-age seaxes in Uppland and Västmanland : craft production and eastern connections. In: U. Fransson (ed). Cultural interaction between east and west, Stockholm, 243–249.

Szőke, B. M. (2019). A Karoling-kor Pannóniában, Budapest.

Tallgren, A. M. (1916). Fornsaker från Olonets på Historiska Museet i Helsingfors. In: Finskt Museum 1916, 24—35.

Tempel, Wolf-Dieter (1969). Die Dreilagenkämme aus Haithabu. Studien zu den Kämmen der Wikingerzeit im Nordseeküstengebiet und Skandinavien, Göttingen.

Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands I : Abbildungen der Grabfunde, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands II : Typentafeln, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2000). Die Wikingerzeit Gotlands IV:1–3 : Katalog, Stockholm.

Thunmark-Nylén, Lena (2006). Die Wikingerzeit Gotlands III: 1–2 : Text, Stockholm.

Tomtlund, Jan-Erik (1978). Locks and keys. In: Lamm, Kristina – Lundström, Agneta (eds.). Excavations at Helgö V:1, Workshop Part II, Stockholm, 3–13.

Vojtechovič – Dernovič 2014 = Войтехович, А. В. – Дернович, С. Д. (2014). Курганные могильники в районе поселенческого комплекса на р. Менка // Гістарычна-археалагічны зборнік 29, 300–306.

Wideen, Harald (1955). Västsvenska vikingatidsstudier: arkeologiska källor till Vänerområdets kulturhistoria under yngre järnålder och äldsta medeltid, Göteborg.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

PATREON - SPONZORING

Rozvoj tohoto webu je naší prací na plný úvazek. Pokud se Vám tento projekt líbí a chtěli byste nás v jeho tvorbě podpořit, můžete prostřednictvím Patreonu. Děkuji!

KONTAKTUJTE NÁS!

Jste-li autor hledající platformu, která by zveřejnila Vaši práci. Projekt můžete podpořit i navržením tématu na článek, odkázáním na zajímavou tuzemskou nebo zahraniční literaturu, archeologické nálezy a podobně.

Kontaktujte mne následujícím formulářem:

© 2025 Projekt Forlǫg - Reenactment a věda

ISSN 2788-3000