Úvod
Autor v závěru roku 2024 v literatuře objevil potenciální vyobrazení perforované sekery v rukopisu z 2. poloviny 10. století, konkrétně ve slavném Fuldském sakramentáři z Göttingenu (SUB Göttingen, 2 Cod. Ms. theol. Cim. 231). S tímto zjištěním seznámil některé přední badatele v oblasti raně středověkých seker. V rámci dalšího šetření autor zkontaktoval Zemskou a univerzitní knihovnu Dolního Saska (Niedersächsische Staats- und Universitätsbibliothek) při Univerzitě Georga Augusta v Göttingenu (Georg-August-Universität Göttingen), která rukopis přechovává a která poskytla kvalitní snímky relevantních stran. Ukázalo se, že teorii o perforaci nelze prokázat.
Tento článek slouží dílem coby omluva kolegům, dílem jako zpracování poznámek pro budoucí badatele, které by si domnělé perforace mohli povšimnout. Naším cílem je podat svědectví o tom, že originální dokumenty nesou některé drobné detaily, které mohou zaniknout při přetištění vlivem menšího rozlišení a změnou barevného spektra. Pro zachování maximální výpovědní hodnoty iluminace by badatel měl využívat digitalizovaná folia manuskriptů ve vysokém rozlišení, případně požádat odpovědné instituce, nikoli slepě důvěřovat sekundární literatuře.
Vstupní předpoklad
Fuldský sakramentář z Göttingenu (SUB Göttingen, 2 Cod. Ms. theol. Cim. 231) je cenný a bohatě iluminovaný rukopis otonského období, který vznikl v 70. letech 10. století v benediktinském klášteře v německé Fuldě. Předpokládá se, že se na jeho tvorbě podílely ruce tří různých iluminátorů a písařů (Mayr-Harting 1991: 156; Winterer 2009). Rukopis k roku 2025 není digitálně zpřístupněný na internetu.
V druhém dílu publikace Ottonian Book Illumination je černobíle přetištěna část folia 15v, která zobrazuje smrt Jana Evangelisty (Mayr-Harting 1991: Il. 81). Tato scéna zobrazuje dva muže s nástroji, konkrétně lopatou a sekerou. Sekera, která proporčně odpovídá jednoruční délce, je držena obouručně. Její hlava viditelně nasazena odspodu, má úzkou čepel bez brady s naznačenou liní ostří a je vybavena tloukem bez bočních trnů kolem násadového otvoru. Uprostřed čepele se nachází výrazná tečka, jejíž pozice by mohla být nenáhodná. Identická sekera, avšak v jednoručním užití, je zobrazena na foliu 4v téhož rukopisu. Také tato sekera se v jednom přetištění zdá být opatřena tečkou uprostřed čepele (Richter 1912: Taf. 7).
Obr. 1: Folio 15v dle Mayr-Harting 1991: Il. 81.
Obr. 2: Folio 4v dle Richter 1912: Taf. 7.
Pokud by se ve středech seker skutečně nacházely tečky, velice přesně by odpovídaly nálezům perforovaných seker, kterých v současnosti známe přes 350 kusů (Vlasatý 2023). Šlo by o první vyobrazení podobných perforovaných seker. Největší podobnost vykazují zejména Kotowiczovovy kombinační typy IB.1.19 a IB.1.21 (Kotowicz 2018). Perforované sekery s prodlouženým čepičkovitým tloukem se začaly etablovat ve středovýchodní Evropě v 2. polovině 10. století a v módě setrvaly až do 12. století; jejich perforace nejpravděpodobněji sloužily k upevnění organického pouzdra (viz Vlasatý 2015). V oblasti dnešního Německa známe jedinou perforovanou sekeru (lokalita Warder; Heindel 1992: Obr. 23g; Struve 1972), kterou můžeme považovat za východoevropský dovoz z 11.-12. století (srov. Drozd – Janowski 2007). Na místě je tak otázka, jak do Fuldy doputovala znalost perforovaných seker přesně v době, kdy tento fenomén čertvě vzniká v prostoru dnešního Polska, Pobaltí a Rusi, včetně několika podotázek:
- Neměl některý z tvůrců rukopisu blízké vztahy s těmito regiony? Konexe Benediktinů a raně piastovského státu patří mezi obtížné téma. V minulosti se spekulovalo o působení Benediktinů v polském regnu již od roku 966 (viz Skubiszewski 1965: 323), ale současné bádání tuto myšlenku dále nerozvádí (Strzelczyk 2021).
- Nejde o autorovu snahu naznačit původ či charakter postavy, která sekeru třímá?
Obr. 3: Sekera z polské lokality Brzóstowa – příklad perforované sekery.
Zdroj: Kotowicz 2018: Kat. č. 53.
Mapa 1: Distribuce seker s jednou kruhovou perforací.
Realita
Detailní skeny, které poskytla Zemská a univerzitní knihovna Dolního Saska v Göttingenu a které publikujeme se souhlasem zmíněné instituce, vstupní předpoklad nepotvrdily. Folio 4v nezobrazuje žádnou tečku v prostoru čepele sekery. Uprostřed čepele sekery na straně 15v se skutečně nachází tečka, nicméně jde o náhodnou kaňku, nechtíc vytvořenou v místě perforací fyzických nálezů. Podobných kaněk je na ilustrovaných stranách rukopisu opravdu mnoho, přičemž některé jsou rozměrnější. Obě sekery jsou typologicky obtížně zařaditelné, protože kombinace úzké čepele a podlouhého čepičkovitého tlouku se v evropské historii používala po dobu mnoha století (např. Malonaitis 2002).
Ještě jedna sekera je znázorněna na straně 250v. Scéna zobrazuje typickou činnost v měsíci leden – tesaře pracujícího se širokou sekerou a prodlouženými výčnělky na obou stranách násadového otvoru. Tento tvar má řadu paralel v merovejském období, konkrétně odpovídá Hübenerově formám G a H, které se datují do 6.-7. století (Hübener 1980: Obr. 25-6). Nelze vyloučit přežití podobných seker do horizontu 9.-10. století na německém území (Kirmeier et al. 2002: 246). Na základě této sekery se zdá, že není třeba hledat inspirační zdroj seker zobrazených v rukopisu ve stredovýchodní či východní Evropě. Naopak je pravděpodobné, že inspirací byly buď lokální soudobé sekery, anebo sekery o několik set let starší.
Obr. 4: Sekery v rukopisu SUB Göttingen, 2 Cod. Ms. theol. Cim. 231.
Zdroj: Zemská a univerzitní knihovna Dolního Saska v Göttingenu.
Příloha
V souladu se smlouvou, která vznikla mezi autorem a Zemskou a univerzitní knihovnu Dolního Saska, uveřejňujeme původní verze digitalizovaných folií 4v, 15v a 250v. Tyto lze prohlížet či stáhnout pomocí kliknutí na následující odkaz:
Poděkování
Autor děkuje Zemské a univerzitní knihovně Dolního Saska v Göttingenu, zejména pracovníkům Rolfu Röperovi a Dietlindu Willerovi, za příkladnou komunikaci, která vedla k vyvrácení původní domněnky.
Pevně věříme, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte nám napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu, Buymeacoffee, Revolutu nebo Paypalu.
Literatura
Drozd, Alicja – Janowski, Andrzej (2007). Wczesnośredniowieczny inkrustowany topór z miejscowości Pień na ziemi chełmińskiej Toruń. In: Bogacki, Michał et al. (eds.). Wojskowość ludów Morza Bałtyckiego. Mare Integrans. Studia nad dziejami wybrzeży Morza Bałtyckiego. Materiały z 2 Międzynarodowej Sesji Naukowej Dziejów Ludów Morza Bałtyckiego. Wolin 4-6 sierpnia 2006, Toruń, 106-127.
Heindel, Ingo (1992). Äxte des 8. bis 14. Jahrhunderts im westslawischen Siedlungsgebiet zwischen Elbe/Saale und Oder/Neisse. In: Zeitschrift für Archäologie 26, 17-56.
Hübener, Wolfgang (1980). Eine Studie zu den Beilwaffen der Merowingerzeit. In: Zeitschrift für Archäologie des Mittelalters 8, 65-127.
Kirmeier, Josef et al. (2002). Kaiser Heinrich II. 1002–1024, Augsburg.
Kotowicz, P. N. (2018). Early Medieval Axes from Territory of Poland, Kraków.
Malonaitis, Arvydas (2002). Schmaläxte mit Nacken in Litauen. In: Archaeologica Baltica 5, 163-183.
Mayr-Harting, Henring (1991). Ottonian Book Illumination. An Historical Study, Part Two – Books, London.
Richter, Gregor (1912). Sacramentarium Fuldense Saeculi X: Cod. Theol. 231 der K. Universitätsbibliothek zu Göttingen. Text und Bilderkreis, Fulda.
Skubiszewski, Piotr (1965). Czara włocławska. Studia nad spuścizną wschodu w sztuce wszesnego sredniowiecza, Poznań.
Struve, K. W. (1972). Ausgrabungen auf den slawischen Burgen von Warder, Kreis Segeberg, und Scharstorf, Kreis Plön. In: Archäologisches Korrespondenzblatt 2, 61-68.
Strzelczyk, Jerzy (2021). První benediktini v piastovském regnu. In: Foltýn, Dušan et al. (eds). Benediktini a střed Evropy: Křesťanství, kultura, společnost 800 – 1300, Praha, 138-148.
Vlasatý, Tomáš (2015). Organická pouzdra na sekery 9.-12. století. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [2025-03-05]. Dostupné z: https://sagy.vikingove.cz/pouzdra-na-sekery/.
Vlasatý, Tomáš (2023). Katalog perforovaných seker 8.-12. století. In: Projekt Forlǫg : Reenactment a věda [online]. [2025-03-05]. Dostupné zde: https://sagy.vikingove.cz/katalog-perforovanych-seker-8-12-stoleti/.
Winterer, Christoph (2009). Das Fuldaer Sakramentar in Göttingen. Benediktinische Observanz und römische Liturgie, Petersberg.
