Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors
Generic selectors
Exact matches only
Search in title
Search in content
Post Type Selectors

Raně středověká brož z Netvořic

Nálezová situace

Na počátku června roku 2021 jsme byli kontaktováni osobou blízkou detektoráři, který nalezl neobvyklý artefakt, jenž by rád konzultoval. Z přiložených fotografií bylo na první pohled patrné, že se konzultovaný předmět – brož se schematickou rytinou kříže a lidské tváře – výrazně liší nejen od obvyklých novověkých a recentních nálezů, ale také od běžných středověkých výrobků domácí provenience.

Nálezce odmítl prosbu o oznámení nálezu příslušnému muzeu, avšak ochotně nález zapůjčil skrze prostředníka k ohledání, jež proběhlo v červenci 2021. Dodal navíc, že k nálezu došlo 31.5.2021 v lese poblíž obce Netvořice (okr. Benešov), souřadnice 49.8393224N, 14.4876227E, v hloubce do 30 cm pod povrchem. Nález byl zapůjčen na dobu zhruba čtrnácti dní, během kterých byl nafocen, zvážen, rozměřen a následně vrácen nálezci. Nálezce i prostředník souhlasili s publikováním.

Místo nálezu v rámci České republiky.


Popis

Kruhová spona, která se nám dostala do rukou, má maximální průměr 19,87 mm (průměr na dvou protilehlých stranách 19,05 × 19,68 mm) a je vytvořena z plechu, který se jeví být uniformní tloušťky blízké 1,22 mm. Váha je v současné chvíli rovna 1,9 g. Materiálem může vzhledem k zelené patině být slitina mědi, ačkoli předmět nebyl podroben rozboru. Čelní plocha, která je do dnešního dne silně leštěná, je zdobená raženými linkami 0,5 mm širokými, vytvořenými ostrým nástrojem ražením ve dvou směrech tak, že připomíná motiv větévky.

Jedna z linek se projevuje na okraji, který se na velké části bortí až na úroveň obvodové linky, díky čemuž se uvnitř linky odhaluje tvrdá, nažloutlá substance podobná smaltu, kterou jsme blíže nezkoumali. Uprostřed obvodové linky nacházíme kříž s délkou ramen 17,25 × 15,85 mm a šířkou ramen 5-7 mm, do jehož popředí ve středu vystupuje schematizovaný obličej 14,1 mm dlouhý a 9,7 mm široký. Obličej sestává z očí, nosu, brady a koruny. Obvodová linka na okraji představuje svatozář.

Zadní strana nese stopy po dvoubodovém zapínacím mechanismu, který je dnes těžko identifikovatelný. Jeden z pozůstatků je tvořen přikorodovaným kusem plechu (pravděpodobněji zachycovač jehly), druhý představují dva drobné výstupky odpadlé části mechanismu (pravděpodobněji záchytka vinutí jehly). V místě přikorodovaného plechu je tloušťka spony 1,8 mm, v místě odpadlé části 1,3 mm. Jehla, původně zřejmě železná, nyní absentuje.

Pohled na obě strany artefaktu.

Schematická kresba spony z Netvořic. Autor: Michal Havelka, baba_jaga_atelier

Všechny fotografie pořízené během dokumentace můžete stáhnout pomocí následujícího odkazu:


Analogie a interpretace

Spona stylisticky a konstrukčně odpovídá ranému středověku 9.-11. století. V českém prostředí, ve kterém takřka postrádáme kovová spínadla (jiná než gombíky), jde o mimořádný nález, k němuž můžeme jmenovat pouze nízké jednotky paralel. Dvě z nich pocházejí z aglomerace Libice nad Cidlinou. První kus, nalezený při povrchovém sběru roku 2012, je vyrobený ze slitiny mědi, má průměr 23 mm a na přední straně je vyobrazen plastický motiv kříže (NM, H1-543721; Mařík 2018: Fig. 6.6; 2021). Paralely této brože jsou hledány v severozápadní Evropě mezi Rýnem a Labem, kde jsou označeny za karolinské-otonské (Bos 2007-2008; Bergmann 1999: 441-2; Frick 1992-1993; Giesler 1978; Spiong 2000), přičemž četné nálezy pocházejí také ze sousedních území, například dnešního Dánska (Baastrup 2009: Fig. 2). Podobné provenience je brož s vypouklým terčíkem z bílého kovu o průměru 34 mm, nalezená v dětském (zřejmě dívčím) hrobě č. 163 z Kanína, který je datován do 2. pol. 10. století (Mařík 2009: 94, 131, Taf. 52.9; Profantová 2011: 94). V osobní komunikaci nám Naďa Profantová zmínila, že eviduje detektorem objevenou brož z území západních Čech, která je takřka identická ke zde publikovanému kusu a která je prozatím nezveřejněná.

Kovová spínadla z libické aglomerace. Převzato z: Mařík 2018; Mařík 2009: Taf. 52.9.

Navzory tomu, že styl rytí je proveden ve stejném duchu jako ptáček na terčíku prstenu z Levého Hradce (NM, H1-27081; Tomková a kol. 2020: 224-225), se diskutovaná spona – stejně jako její české paralely – nezdá být lokálním výrobkem. Jednou z možných proveniencí je výše zmíněná severozápadní Evropa. Zintenzivněný výzkum a detektorový průzkum posledních dekád dále ukázal na významné koncentrace kruhových spon při jižní hranici Čech na pravém břehu Náby a Dunaje (Giesler 1978; Horváth 2015; Later 2009; Ungerman 2016; Zimmermann 1989). Na levém břehu směrem k českým hranicím se objevují výjimečně. Koneckonců, kruhová kovová spínadla nejsou obvyklá ani na Velké Moravě (Dostál 1966: 59; Hrubý 1955: 272-3; Klanica 2006: 97). To vše poukazuje na skutečnost, že podobná kovová spínadla nebyla na území Čech a Moravy příliš častá.

Při hledání zahraničních analogií jsme nebyli schopni nalézt žádné identické kopie. Za blízké obdoby motivu hlavy světce či Krista při pohledu zepředu můžeme prohlásit tzv. Heiligenfibeln, které jsou typicky vylité smaltem a které jsou obecně datovány do období konce 8. – 10. století (Frick 1992-1993: 287-296). Kromě této masivní skupiny je motiv obličeje k nalezení na brožích imitujících mince (např. Bos 2007-2008: 787-8; Bergmann 2017: Abb. 10). Vůbec nejbližší motiv, který jsme nalezli, pochází z nizozemské lokality Bolsward a náleží k Bosově variantě 2.7.2.2 (Bos 2007-2008: 770, 788); dle Bose je tato spona vyrobena ze slitiny olova, má průměr 28 mm, znázorňuje Kristovu hlavu a je možnou imitací mince. Hlava je analogicky umístěna na kříži, který se nachází v pozadí, avšak je méně schematizovaná, nežli je tomu u netvořického exempláře. Další porovnatelný motiv pochází ze smaltované brože z britského Hiltonu (Buckton 1986: 9, Fig. 2.4). Zmíněná brož zobrazuje obličej s vousem a korunou na pozadí podobném kříži. Navržená datace této brože se pohybuje od konce 10. století a po 11. století.

Brož z nizozemské lokality Bolsward.
Převzato z: Bos 2007-2008: 788; Buckton 1986: Fig. 2.4.

Styl rytí provedený motivem větévky však není pro oblast severozápadní Evropy typický a geograficky nebližší skupinu s podobným stylem výzdoby můžeme nalézt na brožích tzv. horizontu Köttlach II, který se nejvýrazněji projevuje na území dnešního Rakouska a Slovinska (Giesler 1980; Horváth 2015: Karte 8), avšak neznáme žádný jiný nález, který by překračoval česko-rakouskou a česko-bavorskou hranici či zasahoval do jádrové oblasti otonské říše (Ungerman 2016: 24-5). Datování tohoto horizontu je tradičně kladeno mezi 2. pol. 10. a 1. pol. 11. století (Giesler 1980), a i když se současní badatelé kloní k těžišti v 2. pol. 10. století (Eichert 2010: 89-90; Ungerman 2016: 23), výroba i ukládání na počátku 11. století nejsou zcela vyloučeny (Horváth 2015: 425-6; Schulze-Dörrlamm 1992). Brože této skupiny se objevují v ženských hrobech v oblastech krku (Horváth 2015: Abb. 13).

Rozšíření spon plochých a dózovitých spon horizontu Köttlach II.
Převzato z: Horváth 2015: Karte 8.

Z Horváthovy práce je zřejmé, že „cizelovaným“ motivem cikcakové linky jsou zdobeny dózovité spony, zatímco ploché spony jsou dekorovány rovnými linkami (Horváth 2015: 420-5). Toto ovšem neplatí ve všech případech – Giesler znázorňuje nejméně jednu plochou sponu, která je vyrobena ze slitiny mědi a jejíž přední strana je zdobena pleteným křížem a obvodovou linkou provedenými zvlněnou či přímo cikcakovou linkou (Giesler 1980: Abb. 3.2). Ploché spony, které Eichert nazývá flache Scheibenfibeln (Eichert 2010: 90-1), jsou v rámci horizontu Köttlach II zastoupeny minoritně (další lokality: Förk, hrob 8; Jaunstein; Sankt Egidi; Zwentendorf, hr. 113) a jsou typicky vyrobené z plechu ze slitiny mědi.

Ploché kruhové spony horizontu Köttlach II.
Převzato z: Giesler 1980: Abb. 3.2; Horváth 2015: Abb. 22-23.

Zda netvořická brož pocházela z území západní Evropy či byla výrobkem tzv. köttlašské kultury, není v této chvíli bez bližších analogií jednoznačně určitelné. V obou případech ji lze spojit s otonským obdobím. Naďa Profantová v soukromé korenspondenci vyjádřila názor, že lze navrhnout dataci 2. třet. 10. – 1. pol. 11. století. V prostředí Čech jde rozhodně o vzácný nález, který dokazuje vztahy Čech s cizinou a ovlivnění tuzemské oděvní tradice.


Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.


Bibliografie

Baastrup, M. P. (2009). Carolingian-Ottonian disc brooches – early Christian symbols in Viking age Denmark. In: von Freeden, U. – Friesinger, H. – Wamers, E. (eds.). Glaube, Kult und Herrschaft Phänomene des Religiösen, Bonn, 517-528.

Bergmann, Rudolf (1999). Karolingisch-ottonische Fibeln aus Westfalen. Verbreitung, Typologie und Chronologie im Überblick. In: Stiegemann, Christoph – Wemhoff, Matthias (eds.). 799 – Kunst und Kultur der Karolingerzeit, Mainz, 438-444.

Bergmann, Rudolf (2017). Vierfüßlerfibeln des frühen und hohen Mittelalters von westfälischen Ortswüstungen. In: Brieske, V. – Dickers, A. – Rind, M. M. (eds.). Tiere und Tierdarstellungen in der Archäologie, Münster i. W., 325-340.

Bos, J. M. (2007-2008). Medieval Brooches from the Dutch province of Friesland (Frisia): a regional perspective on the Wijnaldum Brooches. Part II: Disc Brooches. In: Palaeohistoria 49/50, 709–793.

Buckton, David (1986). Late 10th and 11th century cloisonne enamel brooches. In: Medieval Archaeology 30, 8-18

Dostál, Bořivoj (1966). Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě, Praha.

Eichert, Stefan (2010). Die frühmittelalterlichen Grabfunde Kärntens. Die materielle Kultur Karantaniens anhand der Grabfunde vom Ende der Spätantike bis ins 11. Jahrhundert, Klagenfurt.

Frick, Hans-Jörg (1992-1993). Karolingisch-ottonische Scheibenfibeln des nördlichen Formenkreises. In: Offa 49/50, 243-463.

Giesler, Jochen (1978). Zu einer Gruppe mittelalterlicher Emailscheibenfibeln. In: Zeitschrift für Archäologie des Mittelalters 6, 57-72.

Giesler, Jochen (1980). Zur Archäologie des Ostalpenraumes vom 8. bis 11. Jahrhundert. In: Archäologisches Korrespondenzblatt 10, 85–98.

Horváth, Ciprián (2015). Archäologische Angaben Zum Beziehungssystem Des Karpatenbeckens Und Des Ostalpenraumes Im 10.–11. Jahrhundert – Von West Nach Ost. In: Acta Archaeologica Academiae Scientiarum Hungaricae 66, 2, 387-451.

Hrubý, Vilém (1955). Staré Město. Velkomoravské pohřebiště „Na Valách“. Monumenta Archaeologica III, Praha.

Klanica, Zdeněk (2006). Nechvalín, Prušánky. Čtyři slovanská pohřebiště, Díl I, Brno.

Later, Christian (2009). Ottonische Emailscheibenfibeln aus Eching, Lkr. Freising (Oberbayern). In: Bayerische Vorgeschichtsblätter 74, 199–213.

Mařík, Jan (2009). Libická sídelní aglomerace a její zázemí v raném středověku, Praha.

Mařík, Jan (2018). Long-distance contacts of the Early Medieval stronghold of Libice nad Cidlinou. In: Fines Transire 27 Rahden/Westf., 195-203.

Mařík, Jan (2021). II.13. Kruhová spona. In: Mařík, J. – Musílek, M. – Sommer, P. (eds.). Svatá Ludmila. Žena na rozhraní věků, Praha, 279.

Profantová, Naďa (2011). Karolínské importy a jejich napodobování v Čechách případně na Moravě (konec 8.- 10. století). In: Turčan, V. (ed.). Karolínska kultúra a Slovensko. Štúdie. Sborník Slovenského národného múzea. Archeológia – Supplementum 4, Bratislava, 71–104.

Schulze-Dörrlamm, Mechthild (1992). Schmuck. In: Waurick, Götz – Böhme, H. W. (eds.). Das Reich der Salier 1024–1125. Katalog zur Ausstellung des Landes Rheinland-Pfalz, Sigmaringen, 108–176, 433–444.

Spiong, Sven (2000). Fibeln und Gewandnadeln des 8. bis 12. Jahrhunderts in Zentraleuropa, Bonn.

Tomková, Kateřina a kol. (2020). Levý Hradec v zrcadle archeologických výzkumů. Pohřebiště, díl II, Praha.

Ungerman, Šimon (2016). „Karantánsko-köttlašský“ šperk na jihozápadním Slovensku a v dalších částech Karpatské kotliny. In: Přehled výzkumů 57, 2, 11-48.

Zimmermann, Karl (1989). Eine mittelalterliche Emailscheibenfibel vom ehemaligen Bächigut in Hilterfingen-Hünibach BE. In: Archäologie der Schweiz 12, 25-28.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.